Board 155

Board Magazine | Boardmag.cz číslo 155 | prosinec 2015 | ročník 21 | 69 Kč | 3,29/99 €/SK

LÁSKA

155

ALASKA VANS TEAM IN LIVIGNO INTERVIEW KLAUDIA MEDLOVÁ DIFFERENT TRIP TO TURKEY GARA SPLIT TRIP RAKOUSKO 2015 RED BULL STATION NESSELWANG

Nike Skateboarding presents the third film in the SB Chronicles series.

Featuring

Trevor Colden Karsten Kleppan Omar Salazar L a nce Mou nta in

Eric Koston Kevin Bradley Brian Anderson Cory Kennedy

NIKESB.COM

#CHRONICLES3

0$5. 0&0255,6 5LGHV WKH 3URFHVV

0DODYLWD DQG ,RQ

7KLQJV FRP 0F0RUULV

155 36 20

VANS TEAM IN LIVIGNO Český Vans team, kvůli různým problémům smrsknuvší se na dva členy, vyrazil na průzkum Livigna. Hádejte, jak to v týhle italský bezcelní zóně vypadalo. Přesně! Žrádlíčko, levnej chlast, a do toho snowboarding.

28

LÁSKA ALASKA David Horváth letos opět vyrazil na Aljašku a o svém tripu se rozpovídal z nemocničního lůžka. Ne, nebojte, na strmých kopcích severní Ameriky se mu nestalo nic. To spíš na silnici u Turnova.

36

INTERVIEW KLAUDIA MEDLOVÁ Postavili jsme před pusu slovenské snowboardové krasavice náš redakční mikrofón a čekali, co se stane...

A děly se věci! Vše jsme zaznamenali, přepsali, a je z toho zajímavý rozhovor.

42

DIFFERENT TRIP TO TURKEY Šárka Pančochová věnovala sezónu natáčení Shark Tales a cestovala kvůli tomu i různě po světě. Dostala se dokonce i do Turecka, na horu Uludag, a to ve společnosti Billy Morgana a Celie Miller. Jestli mají v Turecku sníh a jak vypadají místní kopce, zjistíte právě v tomto článku.

48

GARA SPLIT TRIP RAKOUSKO 2015 Český výrobce splitboardů Gara vzal dva členy naší redakce, dovezl je do Rakouska na Lizumer Hütte, kde je na přilehlém svahu odpanil. Ano, čtete správně. Poprvé naše redakce okusila, jaké je to šlapat a jezdit na splitu. Už nechcem jinak!

56

56

RED BULL STATION NESSELWANG V německém městě Nesselwang, které leží poblíž jihozápadní hranice s Rakouskem, se nachází asi nejlepší evropský jib park. Naše redakce si tam dala trip koncem března za doprovodu Bergmanna, Císaře, Raisera a Strcuľy, tedy v nej sestavě na pořádnej jibovej nářez.

SNOWBOARDING

ENTERTAINMENT

20 28 36 42 48 56

10 18 64 70 74 78 80

VANS TEAM IN LIVIGNO LÁSKA ALASKA INTERVIEW KLAUDIA MEDLOVÁ DIFFERENT TRIP TO TURKEY GARA SPLIT TRIP RAKOUSKO 2015 RED BULL STATION NESSELWANG

NEWS RIDERS, BYZNYS, PRODUCTS Z PAMĚTI/ MATĚJ NOVÁK WALL JAK NA TO/ CESTOVÁNÍ TEST THE BEST/ SNOWBOARDS, JACKETS + PANTS MUSIC/ YEAR 2015 ARCHIV/ BOARD 84

42

48

20

28

BOARD MAGAZINE VYDÁVÁ > HP Publishing, registrační číslo: MK ČR 7303 E, ISSN 1212-4680 REDAKCE > Board, Muchova 3, 160 00 Praha 6 tel/fax: 233 357 507, redakce@boardmag.cz, www.boardmag.cz PREZIDENT > Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR > Radek Hruška FOTO > Peter Mercell, Greg Harms, Roland Haschka, Martin Štembera TEXT > Radek Hruška, Tomáš Gaži, Jan Lohynský, Mirek Kvapil,

Jakub Michna, Dušan Kříž, Maxim Habanec, Miriam Pichler KOREKTURA > Redpen.cz INZERCE > Radek Hruška, radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ > Katka Bolfová, katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS > Petr Kačaba / Studio G27 TISK > Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE > PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška, Terronská 15, Praha 6, IČ: 67809588

na obálce: David Horváth se protahuje žlebem Wormhole, Aljaška 2015 (foto: Greg Harms)

ročník 21 / číslo 155 / prosinec 2015 toto číslo vyšlo 25. listopadu 2015, příští číslo vyjde 3. února 2016 cena 69 Kč / 3,29/99 €/Sk

155

IN

TRO

„Vrtulník tě vysadí na kopec a ty stojíš na ploše dva krát dva metry, všude kolem hrozí pád. Jednou se nám stalo, že jsme vylejzali a celej vršek kopce se těsně pod náma utrhnul.

Cejtil jsem ruku Grega, jak mě čapnul a přišpendlil ke kopci. Vrtulník se hnedka vrátil a my museli velmi opatrně, potichoučku, polehoučku, naložit, nastoupit a odlítnout...

Stejně jako ty máš ježdění na snowboardu, tak má pilot vrtulníku lítání. Hraje si s tím, hledá si v tom zábavu. Někdy přistává na předek, někdy na zadek, někdy z boku na jednu nohu. No a velmi oblíbený je přidat plyn, sklopit to na hraně hory a nechat to pádem rozlítnout do strašný rychlosti.“ povídání Davida Horvátha na vás čeká na straně

28

10

RIDER‘S NEWS 3

1

2

4

6

5

7

8

9

1/ Lehkou turisticko-popíjecí dovču si na Malorce dal Igor Hanečák, což trochu zbrzdilo jeho projekty.

Na druhou stranu se mu díky odpočinku vrátila energie, takže teď dotáčí záběry do Welcome to BonBonistan videa, připravuje zoficiálnění projektů Nejebem na to a Know them, a ještě navíc chystá vzdělávací online magazín. Ke všemu ještě právě oslavuje svoje 2(0)2 narozky, takže vše nejlepší a ať síla vydrží.

2/ Tomáš Krňávek a zbytek šumperský bandy se konečně dočkali novýho skateparku. Betoňák od Mysticu je největší na Moravě. Kromě klasiky tu najdete obrovskej bowl, kvůli kterýmu si Krnis radši pořídil helmu a sedmdesát metrů dlouhou plazu s bedýnkama i dalšíma věcma na učení. Ve chvílích volna si to tu kluci najížděj a řešej klasický problémy s homoběžkama, kterejch se ze šumperskejch sídlišť vyrojilo nečekaně hodně.

3/ Nedávno si byl Honza Nečas potrénovat s repre a následně odjel na evropský pohár do Landgraafu, kde na svá stará, ale stále funkční kolena vyhrál kvalifikaci mezi 130 jezdci. Ve finále ho pak vytrestal druhý rail v lajně a konečný stav bylo 7. místo. V letní pauze si Neči udělal zbroják a začal chodit na plastové holuby. Když už byl v tom procesu sbírání licencí, tak rovnou složil zkoušky na kapitána motorových plavidel a plachetnice pro vnitrostátní plavbu. O plánech na příští léto má

už teď relativně jasno, ale zatím nám nic neprozradil.

Proto si myslíme, že bude jezdit po Vltavě kolem Karlova mostu, kde holubů lítá celkem dost.

4/ Svoji úspěšnou a hodně náročnou sezónu zakončil Fanda Šesták focením rozhovoru do jednoho z jarních čísel našeho časáku. Díky firmě Nike SB se mohl společně s fotografem vydat na Sicílii a zjistil, že takový velký interview není vůbec prdel. Dokonce si prej na spotech musel představovat imaginární partu, která ho hecuje do triků. Zbytek fotek by měl vzniknout v Česku a už teď jsme zvědaví na výsledek.

5/ Díky velmi hezkému podzimu probíhá u Pavla Vyroubala příprava na zimu pořád v podobě prosluněného skateboadingu, první sníh pak vyzkouší v listopadu na Dachu. Zimu by měl opět trávit ve snowparku Karolinka, kde chystá s Chosém Kysučanem novinky. Pokud podmínky budou přát, můžete se těšit na nový beginners park a taky na nové překážky v klasickém parku.

6/ Na horách už skoro začala zima, takže David Kordiak vyráží na ledovce, podíval se na Hintr i Stubai. Bylo to jeho první ježdění po dlouhé letní pauze, takže to bral jen tak zlehka a opakoval si, co už umí. V plánu má totiž letošní sezónu strávit skoro celou na sněhu, pilovat nové triky a naučit se nějaký ten double.

7/ Velký cestovatelský podzim má Rišo Tury. Minulý měsíc se podíval do Číny, do města Chengdu, kde se jel Fise World cup. Povedlo se mu tam vybojovat 9. místo a vyhrát Best trick. Následoval návrat domů, kde si vyřizoval víza do Ruska, protože se chystá na WCS do Moskvy. Ještě předtím ale musí na Floridu, na Tampa AM, kde se to do třetice všeho dobrého pokusí letos zabít.

8/ Kromě tradiční přípravy na zimu v posilovně a bazénu se Matěj Nedorolík věnuje turistice, která člověku dokáže poskytnout nezapomenutelné pohledy a zážitky.

Zároveň u toho testuje nové oblečení od Analogu, které splňuje jeho požadavky na sto pro, a určitě tomu tak bude i na sněhu.

9/ Zajímavý zážitky čekaly na nejmenované české reprezentanty na evropském poháru v Landgraafu v Holandsku, kde se v hale jely dva závody ve slopestylu.

Level tam byl celkem šílenej, na 8metrových skocích lidi roztáčeli desítky a dostat se na bednu znamenalo absolutní dokonalost. Naši předvedli ve svých jízdách slušný skoky, na railech to bylo trochu slabší, ale nakonec postoupili do finále. Nejvíc jim ale v hlavě utkvěje zajímavé řešení toalety a sprchy na hotelu, kde měli přímo z postele díky prosklené příčce dokonalý přehled o dění v koupelně.

12

BUSINESS NEWS 1

2

3

4

5

6

7

8

1/ Dobrou zprávou pro marketéry je, že Facebook nově firmám začne poskytovat informace o lokalitě jejich potenciálních zákazníků. Tato nová funkce bude samozřejmě naprosto anonymizovaná, a značky tak dostanou jen obecné informace. Cílem Facebooku je nabídnout firmám možnost, aby se jim lépe dařilo cílit reklamu a lidé se naučili do jejich prodejen chodit. To může být velkým plusem i pro majitele skate/snowboard shopů. Více se můžete dočíst na webu AdAge: Bit.ly/ fb-lokace. Schválně, který z majitelů skateshopů si to tady přečte?

2/ Digitální platforma Hookit získala dvě ocenění od Young Enterprise initiative a francouzské ambasády ve Spojených státech. Hookit nabízí networkingovou síť pro sportovce, firmy, organizace, eventy a další účastníky na trzích se sportovním vybavením. Účelem této platformy je zefektivnit marketingové strategie a sponzoring firem a pomoct sportovcům najít k nim cestu. Více informací najdete na Hookit.com.

3/ Novinkou pro všechny milovníky backcountry je lopata KickerTool. Ve spolupráci s Brandonem

Semennukem a Travisem Ricem vytvořili Susan Pieper a Tom Bennett projekt na Kickstarteru, který za necelý týden dosáhl cílové částky 20.000 dolarů. Travis Rice označil KickerTool za ideální nástroj do backcountry pro ty, kdo hledají multifunkční a skládací lopatu, se kterou se tolik nenadřou, a která jim tak umožní postavit kickery přesně podle jejich představ.

4/ Australská firma Rip Curl hlásí 25% růst čistého zisku za fiskální rok 2015. Majoritními vlastníky značky i nadále zůstávají původní zakladatelé Doug Warbrick a Bryan Singer, kteří firmu letos dovedli k 28.8 miliónům dolarů čistého zisku. Zajímavostí je, že Doug a Bryan dostali v roce 2012 od investorů nabídku k prodeji značky za 506 miliónů dolarů, kterou však odmítli.

5/ Výrobce akčních kamer GoPro rozšiřuje svoji působnost, a to prostřednictvím GoPro Awards.

Platforma GoPro Awards bude fungovat na podobném principu jako Youtube s tím rozdílem, že lidé budou za nahrané fotky a videa odměňováni v pravidelných intervalech na základě kvality. Každý týden tak firma rozdá 500 $ za nejlepší fotku, 1.000 $ za needitovaná

videa a 5.000 $ za editovaná videa. Za rok tak rozdělí mezi přispívající částku vyšší než 5 miliónů dolarů. Více informací na Gopro.com/awards.

6/ VansSnow přichází se speciální edicí high-end snowboardových bot. Za designem stojí Taka Hayashi a Eley Kishimoto, se kterými Vans již v minulosti spolupracoval. Boty jsou vyrobeny z kůže a dalších vysoce kvalitních materiálů, což jim má kromě stylu zaručit i dlouhou výdrž.

7/ Run, SUP, Yoga event od Roxy zaznamenal globální úspěch. Myšlenkou akce, která si jako útočiště vybrala Barcelonu, Mnichov, Bali, Anglii, Havaj, Kalifornii, Rio de Janeiro a další místa, je setkání aktivních holek a žen, které žijou dobrodružstvím a zdravým životním stylem. Během každé akce značka Roxy připravila lokaci, ve které se dalo běhat, SU paddlovat a dělat jógu. Počet účastnic jednotlivých zastávek se vyšplhal až do tisíců, stejně jako počet fotek na Instagramu s hashtagem #RunSUPyoga.

8/ Nike Vision přichází s podzimní SB sun kolekcí.

Nabídka se skládá z 6 modelů slunečních brýlí a navazuje

text: Jan Lohynský

10

11

12

9

14

13

na letní modely Nike Volano, Nike Volition, Nike Achieve a Nike Recover. Novinkou jsou tedy brýle Nike Unrest a Nike Flatspot. JC Clenet, Nike Vision manažer, zmínil, že: „Zatímco Nike SB je spíše pro corové skejtry, kolekce Nike SB Vision je poměrně univerzální.“ 9/ Norská snowboardová asociace ohlásila, že snowboardistka Kjersti Buaas se zapíše do historie jako první žena na světě, která bude závodit ve freestyle i freeride světovém poháru. Norský reprezentační trenér Per Iver Grimsrud řekl: „Je to úlet! Kjersti je kandidátkou na zlatou medaili na X-Games se svou fs 1080 a zároveň se bude účastnit nejdrsnějších freeridových závodů na světě.“ 33letá Norka je členkou norské reprezentace již 17 let a za tu dobu zvládla přechod z U-rampy do slopestylu. Uvidíme, jak to půjde ve freeridu.

10/ Volcom uzavřel partnerství s Alaskan Snowboard Guides (ASG) – firmou, která na Aljašsce provozuje guiding ve stylu by snowboarders, for snowboarders.

V sezóně 2015/2016 tak guidi zůstanou v teple díky bundám Volcom. „Aljaška je místo, kde má funkčnost přednost před stylem a špatné počasí tam umí kvalitu

15

dobře otestovat,“ řekl Volcom pro rider Pat Moore. „Tento typ kvalitního a odolného oblečení je něco, na co jsme dlouho čekali. Když strávíte noc v backcountry, pochopíte, jak důležité to je,“ dodal Dave Geis, majitel ASG. 11/ Kolaboraci na Street To Snow kolekci bot představily značky Burton a New Balance. Burton tak partnerstvím s New Balance potvrzuje svou strategii, kterou se snaží zasáhnout zakazníky i mimo trh s vybavením pro akční sporty. Tato nová kolekce nabídne klasické outdoorové boty, ale také 100% snowboardové boots.

12/ S nepříliš vhodnými podmínkami pro surfing se ve Spojených státech šikovně vypořádal stát Florida.

Firma American Wave Machines oznámila, že tu postaví nový „surf park“. V roce 2018 by tak měl být otevřen 10patrový zábavní komplex Sky Surf Park, na jehož vrcholu by se měl nacházet bazén se surfovou vlnou.

13/ Data zveřejněná v ročním reportu SnowSports Industries America (SIA), firmy zabývající se o trh s vybavením pro zimní sporty, říkají, že prodeje vzrostly za uplynulou sezónu o 2 %. Dále z reportu vyplývá, že

prodeje na tomto trhu dosáhly celkové částky 4,5 biliónů dolarů. Prodeje specializovaných obchodů klesly o 4 %, prodeje řetězců vzrostly o 13 % a online prodeje vzrostly o 4 %. Další, detailnější data jsou k dispozici i firmám, organizacím a jednotlivcům, kteří nejsou členy SIA, za cenu 525 dolarů. Více informací se dozvíte na Snowsports.org.

14/ Výrobce brýlí Dragon odhalil novou XP Cross kolekci, jejíž součástí je nová Adaptive technologie – vyměnitelné a plovoucí (!!!) obroučky, skla, která přinášejí 6x vyšší odolnost proti nárazu a vysokou polar kvalitu. Rick Irons, globální brand manažer firmy uvedl: „Konečně můžete používat jedny brýle všude – na hory, na vodu i na běžné nošení.“ 15/ Danny Way překonal za podpory DC Shoes, Monster Energy a California RampWorks světový rekord v nejvyšším airu. Speciální 25 metrů vysoká a 78 metrů dlouhá rampa Dannymu umožnila jet rychlostí téměř 90 km/h, a dostat se tak do výšky 24 a půl metru. Pokud se chcete dozvědět ještě více, jděte na Dcshoes.com nebo projděte příspěvky pod hashtagem #DannyRecordAir.

14

PRODUCT NEWS 2

3 1

6

5

4

1/ Freestyle prkno Nitro Stance je čistý twin s Flat Out Rockerem, který dělá prkno odolnější vůči zásekům při točkách a butterování. Jde taky lépe do pressů, a navíc si vede slušně i v prašanu. Cena super – 7.990 Kč.

3/ Ze spolupráce Vans a Real vzešla Coaches Jacket, bunda ze 100% nylonu, díky které neprofouknete a ochrání vás i při dešťových přeháňkách. Cena je stanovena na 1.790 Kč.

2/ Bunda Hydra Thermagraph od kalifornské firmy 686 je lehká a vychytaně zateplená pruhy hřejícího materiálu na důležitých místech. Všechny švy jsou podlepený, takže dovnitř ti nevleze ani kapička vody. Cena 7.890 Kč.

4/ Vans pro model Chimi Fergusona v kolaboraci s Real Skateboards je ušitý z prémiového semiše s koženými detaily. K tomu se přidávají technologie jako UltraCush v podrážce, DuraCap zpevnění exponovaných částí nebo VulcLite pro pořádný boardfeel. Cenovka je 1.890 Kč.

5/ Portlandská outdorová firma Poler je známá svými vychátávkami „do přírody“ pro všechny skatery a snowboardery. Z jejich kolaborace s Nike SB vzešla například i mikča Icon za 1.590 Kč a čepka Winter s cenovkou 990 Kč.

6/ Snb bágl Quiksilver Platinum má objem 24 litrů a spousty vychytávek, které oceníte na svahu. Popruh na prkno, držák na lopatu, fleece kapsa na brýle atd. za 2.650 Kč.

16

PRODUCT NEWS

2

1

3

4

6

5

1/ Asymetrická deska Arbor Zygote Twin je navržena pro ježdění na streetu a v parku. Design prkna připomíná skateboard, dokonce i špička a pata mají tvar alá ryba 80. let. Přesto je ale snowboard twin tip, takže nepřijdete o žádné freestyle vlastnosti. Vyrábí se ve 4 různých délkách za cenu 12.190 Kč.

2/ No to je zas kosa! Pořiďte si mikinu Matix Asher a už vám nikdy nebude. Prošívaná záležitost s příjemnou podšívkou z košiloviny za 1.990 Kč.

3/ L1 si jede ve stylu. Firma, která jako první vrátila úzký kalhoty na sníh jede na plný kule. Bunda Legacy je vychytaná bunda na svah i do města. Už si viděl film Americana, ve kterým řádil i Lizard King? Kupte za 7.490 Kč.

4/ Firma Antihero má na poli skateboardingu velký respekt, stejně tak jako Vans, takže se nelze divit jejich spolupráci. Kromě jiného z ní vzešla i tato bavlněná mikča v ceně 1.690 Kč s celkem zajímavou grafikou na zádech.

5/ Lehké vázání Wizard od Nitro snowboards pro těžký freestyle. Patka je vypolstrovaná jak cela v blázinci a nárazy po placatých dopadech vychytává solidní airbag.

Připravte si 4.790 Kč.

6/ Třetí díl videa Nike SB Chronicles, které právě vychází, oslaví firma Nike i speciální edicí bot. Můžete se těšit na Blazery za 2.490 Kč, Janoski za 2.990 Kč, Zoomy a Zoomy Janoski za 2.390 Kč.

18

Z PAMĚTI 2

3

1

5

4

6

8

7

9

MATĚJ NOVÁK EXKLUZIVNÍ FOTKY Z JEHO TELEFONU 1/ Klasická cesta do práce, zaparkovat auto, přeskočit potok a hurá na pláž učit.

6/ Když nejsou vlny, tak potápění a harpunování je dokonalý relax. Navíc pak ty večeře...

2/ Hrozná radost po vylezení těžší cesty na Cuevas del Mar. Třikrát jsem se tam musel vrátit.

7/ Dvojitá duha na Playa de Vega. Tohle jsem viděl poprvé v životě.

3/ Nový člen WildHouse crew a kámoš – Dream.

8/ „Musí to jít ven, hlavně ne dovnitř!“

4/ Nová závislost – HR surfboards model FOX a ProComp.

9/ Malá Hawaii aka Playa de Torimbia – jedna z nejkrásnějších pláží v Evropě.

5/ Jakože čert nikdy nespí, tak kérování na WH musí bejt!

@blackeyeczsk #blackeyeczsk

black-eye.cz

e c í v ě t š Je ! m e l i b o m s y v a b zá

širokoúhlé objektivy na telefony koupíte na www.objektivnamobil.cz

VANS TEAM IN LIVIGNO NA ZAČÁTKU BŘEZNA SE ČESKÝ VANS TEAM VE SLOŽENÍ DUŠAN KŘÍŽ, MATĚJ NOVÁK A NÁŠ MOTOR V PODOBĚ FOTOGRAFA PEŤA MERCELLA VYDAL NA TŘÍDENNÍ VÝLET DO LIVIGNA. DUŠAN KŘÍŽ VÁM NYNÍ PŘIBLÍŽÍ ITALSKÝ TRIP NABITEJ ZÁBAVOU A FRIENDLY ATMOŠKOU JEHO VLASTNÍMA, ZARUDLÝMA OČIMA. text: Dušan Kříž, foto: Peter Mercell

dušanův switchbackside double 1080, zrovna když se na 15 minut usmálo sluníčko

21

1

matějovi poctivě vydělané zatáčky!

Tenhle trip pro mě začal trošku náročněji, jelikož má bývalá třída (bývalá, protože mě třetí ročník gymnázia velice bavil, tak jsem se rozhodl, že si ho pro velký úspěch zopakuju) pořádala maturitní ples. Datumově se přesně trefoval na den před odjezdem na shooting s českým Vans teamem, takže předpokládám, že si každý dokážete barvitě představit, jaké pro mne bylo ráno v den odjezdu. Pro ty, co si to představit nedokážou, přiblížím.

Opuštění domova ve Špindlu jsem měl naplánovaný

na krásnou 9 hodinu ranní. To byl i stejný čas, kdy jsem dorazil z vyčerpávajícího maturitního večírku, protože se mi povedlo ztratit klíče od baráku a byl jsem nucen spát u sousedů... No nic, pokračujeme v příběhu.

Doma mi moje milovaná maminka potvrdila domněnky o mém stavu slovy: „Pane bože, ty vypadáš.“ Už v tu chvíli jsem věděl, že cesta do Prahy na sraz s dvorním fotografem Board magazínu Petěm Mercellem bude velká sranda.

A byla. Po zábavném šoférovaní ze Špindlu jsem

2

3

na jedenáctou dorazil v stále úctyhodném stavu na předem sjednané místo, kde už na mě poctivě čekal Peťo. Ač se to může všem lidem zdát normální, sejít se na domluveném místě v domluvený čas, tak prosím vás, ve všech „free“ komunitách, a speciálně pak mezi skaters a snowboarders, to normální není...

Předpokládám, že to znáte, haha.

Přeházel jsem si svůj vercajk do boardmag kočáru a jeli jsme na meeting point číslo 2 za Matějem Novákem.

Původně chtěl Mates vyzvednout tam u nich, kde dávat liškám dobrou noc je ještě stále moc future, ale to jsme mu rychle vysvětlili, že to nepůjde, a tak na nás počkal u přítelkyně v Praze. Hned, co jsem se viděl s Matějem, dal mi pár kamarádských vtípků na účet mého dezolátního stavu, a konečně jsme mohli vyrazit směr zaslíbené Livigno!

Když jede rodina s malými dětmi na dovolenou a mají dlouhou cestu, většinou si děti najdou nějakou hru, kterou se zabavujou celou cestu. Tak tomu bylo i v našem případě. Já hrál hru se svým žáludkem, jestli

2/ dušan kříž /r/ switch backside 5 za nose jako rozehřívačka 3/ už ve škole matějovi říkali, že roste pro šibenici

23

1

dušan kříž /r/ bonk 180 o kouli s johnem lenonem na skluznici

2/ matěj novák /g/ frontside boardslide. matěj ho dal cca z třetího pokusu a dušan to odjel po nepovedených třiceti 3/ sněhu mají v livignu dost i pro sochaře 4/ zaplaťpánbů, jsem na živu

zpracuji snídani, nebo jí pošlu do příkopu, a kluci hráli hru „Najdi si svého Ilumináta“. Což se hraje tak, že se vyhlíží číslo, SPZtka, zkrátka, prostě cokoliv, kde je 202.

Předpokládám, že si říkáte, proč zrovna 202? Nevím, jestli jste někdy slyšeli, co nebo kdo jsou zač Ilumináti, ale číslo 2 0 2 je zhmotněným zlem, které je spojuje.

To je něco jako ryba pro křesťany. Každopádně se nám Peťo svěřil, že tohle číslo začíná vídat čím dál tím víc a že to NIE JE NÁHODA! Začli jsme se na tohle zločíslo soustředit a Peťo měl pravdu. Jsou všude. Dokonce i do GPS zařízení se nám dostali, když jsme se podívali za Mnichovem na dojezd do cíle, tak už asi tušíte, jaké číslo vyskočilo... Ano 202. Tak vidíte, tohle nie je náhoda!

Kolem večerních hodin jsme dorazili do malého městečka Valdidentro, které bylo cca 40 minut od Livigna směrem na Bormio. Museli jsme projíždět pasem přímo pod sjezdovkou, kde se také nacházel park. Poprvé v životě se mi naskytla možnost projet ve večerních hodinách nějakým pasem a musím říct, že to byl zážitek k nezaplacení. Ten den bylo jasno a jen měsíční svit nádherně rozzářil tiché, klidné alpské údolí. No co vám budu povídat, romantika jak víno.

Nikdo nikde jen 3 kluci v autě :D… Dorazili jsme na naše ubytování a po příchodu k „recepci“ jsme chvíli nevěděli, jestli jsme v kavárně, restauraci, či sázkové kanceláři. Tahle místnost totiž zvládala plnit úkoly všech těchhle činností s absolutním přehledem. U stolu sedělo pět Italů, co pili kávu (asi v půl 12 večer) a fandili svýmu oblíbenýmu fotbalovýmu týmu. Paní domácí nám všechno vysvětlila, předala klíčky od krásného apartmánu a my jsme šli okusit její domácí kuchyni.

Jídlo bylo výborné! Co jiného bysme mohli čekat od pravé italské babi, která vaří s láskou. Pak už jsme jen natěšení ulehli do postelí a snili o novém dni plném snowboardingu.

Ráno jsme vstali do slunečného dne, koupili si prosciutto v přepočtu za 25 kaček a šli jsme vyřešit permice. Místní resort nám nejvíc vyšel vstříc a daroval nám skipassy na 3 dny. Musím říct, že jsem projel dost resortů a málokde jsou tak přiklonění k reklamě v podobě fotek a videa. Zkrátka spolupráce s Livignem v TOPu! Lístky už jsme teda měli vyřešené a zbývalo jen odvést dobrou práci na kopci.

Jak jsme vstali do krásně slunečného dne, tak se to za hodinku změnilo do krásně ošklivého dne. Spíše to vypadalo, že první den nafotíme jen raily a nějakou tu srandu. Dokonce jednu chvíli začalo být tak hnusně, že mě to až začlo iritovat a přepadaly mě návaly nasranosti. Livigno, které je proslulé 350 slunečnými dny v roce, nám představilo ten jeden z 10 ošklivých.

Naštěstí se odpoledne sunshine na chvíli dostavil, a to nám s Matějem stačilo, abychom nalítli na skok a odfotili za hodinu vše, co bylo v našich silách. A bylo toho celkem dost. Chtěli jsme zprvu udělat nějaké „sekačky“, tak jsem si dal na skoku ss bs 5 a další jízdu hned ss bs dub 10, na který jsem ale potřeboval ještě dva pokusy. Matěj ihned za mnou z první bs dub 10

2

4

3

a pak už jsme jen sbírali fotky do zásoby. Tím jsme první den úspěšně uzavřeli, šli na véču k italské babi, pak hned postel a zasloužený odpočinek. Matěj si četl, Peťo dělal fotky a já se smál černým vtipům na facebooku.

Druhý den jsme chytili opravdu bloody mess... Sněhová vichřice, která se co deset minut roztrhala a pak zase kedra. Každopádně jsme se s klukama domluvili, že

25

se zkusíme podívat po nějakém backcountry spotíku.

Našli jsem dobré věci, ale počasí nám nepřálo.

Nakonec Matěj objevil krásný kopec na 4 zatáčky a poctivě si pro ně došel. Přísahám bohu, že ten kopeček ze silnice vypadal velmi nevinně, ale opak byl pravdou. Když pak Matěj ukázal záběry z hlavy, jak hikoval, tak největší, big up pro něj!

Zatáčky byly odfocené a počasí se pomalu lepšilo, tak jsme se jeli podívat do resortu. Tam jsme k našemu

specifické v tom, že se tam rozjede humor na nějaké téma nebo situaci, a celá parta se tím živí až do příjezdu domů, mnohdy i déle. Účastníky zájezdu to pak tak nějak příjemně spojuje a vytváří ještě pevnější přátelské pouto, a o tom přece ten snowboarding taky kurňa je! Proto se na jakékoliv další shootingy, akce či párty pořádané Vansem těším ze všech nejvíc a už teď vím, že to bude zase BŽUNDA. Tak peace lidi, já už musím zas do školy!

1

překvapení zjistili, že zrovna zavírají lanovky z důvodu silného větru, tak jsme se otočili a jeli si dát pizzu a jedno „správně točený italský“.

Třetí den byl i dnem odjezdovým. Naštěstí nám zbývalo si dofotit jen dvě stylovky a materiál jsme měli hotový.

Počasí bylo už typické livignovské, tzn. vymeteno jak v sámošce za komančů. Hned, co jsme vyjeli nad park, říkám Peťovi, ať to žhaví a dem na to. Našel si krásnej úhel na daný trick, akorát že tenhle úhel se už zas tak krásnej nezdál četníkovi v parku a málem z toho byla pěkně tučná pokutka. Peťko z toho ale diplomaticky vyklouzl bez jakékoliv úhony.

Odfotili jsme teda poslední obrázky, nakoupili na doma zásoby drahého, v Livignu o dépéháčko levnějšího chlastu, dali poslední pizzu a už jsme měli před sebou zase jen naší oblíbenou hru v autě. Najdi si svého Ilumináta...

A ještě něco na závěr. Tyhle Vans tripy bývají vždycky 2

26

1/ matěj novák /g/ fs 3 indy při úplně poslední jízdě k autu 2/ úsměv, vyletí ptáček

dušan kříž /r/ backside 7 tuckknee na skoku, kde peťo málem dostal pokutu

3

LÁSKA

ALASKA LETOS NA PLZEŇSKÝM KONCERTĚ MOTÖRHEAD, PŘI POHLEDU NA ROZKLEPANÝHO LEMMYHO, KTEREJ TO SE SKORO SEDMI KŘÍŽKAMA NA KRKU STÁLE DRŽÍ NA PLNEJ ROCKERSKEJ PLYN, JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE AŽ ODEJDE TENHLE ČLOVĚK A JEMU PODOBNÝ KUMPÁNI NA VĚČNOU SLÁVU, SKONČÍ JEDNA ÉRA. STEJNĚ TAK VE SNOWBOARDINGU A SKATEBOARDINGU NÁM POMALU STÁRNE GENERACE OTCŮ ZAKLADATELŮ, OBJEVITELŮ, KTEŘÍ JAKO PRVNÍ OKUSILI POŽITEK Z JÍZDY BOKEM, Z ROZSTŘÍKLÝHO PRACHU ŠIROKOU DESKOU. A AŽ NÁM BOARD TÁTOVÉ ZAKÁPNOU, ZMIZÍ TEN JEJICH DUCH, TO SKUTEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ. PROTO LEGENDÁM VĚNUJTE HODNĚ POZORNOSTI, POSLOUCHEJTE JEJICH PŘÍBĚHY, ZAJEZDĚTE SI S NIMA A NASAJTE TO Z PRVNÍ RUKY, DOKUD JE ČAS. TŘEBA TAKOVEJ DAVID HORVÁTH MĚL TEĎ O PRÁZDNINÁCH NA DRUHEJ BŘEH SAKRA BLÍZKO... ALE ON VÁM TO ŘEKNE SÁM. O MOTORCE, O ALJAŠCE, O BUDOUCNOSTI. text: Radek Hruška, foto: Greg Harms

NECKBENDERS Takhle to vypadá, když se dostaneš na hranu svahu. Říkáme tomu neckbender, vytahovač krků. Stojíš na kraji obrovský rokle a koukáš se do hrozný díry pod sebou, abys viděl, kudy vlastně pojedeš. Cestou vrtulníkem nahoru si svah prohlídneš, ale jak tam pak stojíš, je všechno třikrát větší a ty musíš přesně vědět, kam to poslat. Stojíš, předkláníš se, vytahuješ krk... Úplně až na hranu si dojít nemůžeš, aby se pod tebou třeba neutrhla lavina, převis nebo abys nějak neuklouz a nespadnul. Letos foukal hodně vítr, takže se povrch hodně měnil, jednou to byly hluboký sněhový kapsy, jindy zas hodně tuhej sníh, kterej si skoro ani nemoh nohou probořit. Na Aljašce jsou některý kopce kratší, některý delší, největší převýšení jsme si dali asi 1.800 metrů... Ve Špindlu na černý je převýšení tři sta, a jak je z toho člověk posranej.

A teď to jeď jako by čtyřikrát v kuse, to dole hořej tak nohy, že nemůžeš vůbec stát.

takhle to vypadá, když se dostaneš na hranu svahu

29

1

každej si jede svojí stopu, tady vidíš, kudy jel můj kámoš přede mnou

SKLON KOPCE

TITULKA BOARDU

Každej si jede svojí stopu, tady na fotce vidíš, kudy jel můj kámoš přede mnou. Já jsem známej tím, a všichni se mi za to smějou, že tu horu objíždím ze strany na stranu, snažím se si dát co nejdelší kus.

Prostě dám si jeden hřeben, přejedu na druhej, na třetí a dál a dál, a jízda se mi prodlužuje... Jinak třeba tenhle kopec, je takovej středně šikmej, na dýlku má třeba osm set metrů. Je to, jako kdybys jel ve skateparku, dáváš si hustější triky a prokládáš to lehčíma, přesně podle chuti. Kopec se pod tebou mění, někdy je to nářez, skáčeš skály a pak si zas dáš třeba pár lehkých zatáček. Ale když nechceš, tak si to prostě seshora až dolu užiješ jen prášením.

Na obálce tohodle čísla mám sjezd zajímavýho aljašskýho kopce. Týhle díře ve skále se říká Wormhole a je to celkem známý místo, který jsem si dal ke konci našeho letošního AK tripu.

Každá zima je jiná a nemáš vždy šanci jet kopec, který si třeba podle fotek nebo videa v létě vysníš... Letos sem měl ale štěstí. Vrtulník mě vysadil nahoře a bylo těžký tu díru najít, máš u toho celkem staženej zadek. Koukáš kolem sebe, absolutní bílo, sluníčko přímo nad tebou, nevidíš žádný stíny a nevíš kam jet. Tak tam chvíli tak nejistě ťapeš, prkno v ruce, hledáš to a pak uvidíš nějakou nerovnost ve sněhu a zorientuješ se. Zapneš si prkno, hodíš si dolu dvě koule, spíš jen tak pro pocit, protože stejně moc nevidíš. Musíš se trefit do úzký průrvy ve skále, na malý fotce u ní stojí kámoš Bern. Jel to pár dnů po mně a na fotce ukazuje, kudy se vydá. Já tam byl sám a začínal jsem ještě víc nahoře. Velkej zážitek. Podle stopy vidíš, že jsem to nejdřív jel slajdíkem na šikmo proti skále. Koukal jsem se pod sebe, jenže stejně viděl úplný kulový, jak kopec vypadá, jestli je tam šutr, nebo ne. Pak jsem udělal jednu zatáčku a šup žlabem dolu...

2/ kudy jedeš, tudy za tebou teče sníh 3/ musíš se trefit do úzký průrvy ve skále, kde stojí kámoš bern

LAVINKY Kudy jedeš, tudy za tebou teče sníh. Musíš doopravdy hodně počítat. Než sem poprvý jel na Aljašku, říkal mi o tom kamarád, a já mu nevěřil... Pořád musíš bejt ve střehu, oči na šťopkách.

Jedeš s kopce, ale očima pokukuješ nad sebe, protože tam se to valí. A jelikož si chceš dát svojí jízdu plynule, tak počítáš, jestli si najet kus do strany a nechat sníh poodjet, anebo naopak pelášit před lavinou. To samozřejmě vypadá efektnějš, jenže zase nesmíš v rychlosti dolítnout na nějakou hranu, protože za ní je třeba třicetimetrový drop... Prostě neni to úplně jednoduchý si načíst kopec při letu vrtulníkem nahoru, zapamatovat si to a sjet to ve stylu.

2

3

31

nesmíš v rychlosti dolítnout na nějakou hranu, protože za ní je třeba třicetimetrový drop

33

ŽIVOT NA PLNEJ PLYN Příběh teďka z léta. Dělám na baráku, s kámošema upravujeme zahradu. Kolem čtvrtý odpoledne jsme už orvaný, tak padla, já sednu na motorku a jedu se vykoupat do rybníka, jen pár kilometrů. Cestou zpátky, což znám už jenom z vyprávění, odbočuje chlápek v kombíku z hlavní doleva a nějak si nevšimne, že tam jedu já v protisměru na motorce. A bum, nejspíš nějaká šlupka. Já si z tý rány nepamatuju vůbec nic.

Přijela sanitka, vystřihávali mě namístě komplet z oblečení, bot a pak frrr helikoptérou do nemocnice.

Někde sem tam prostě ležel u krajnice, vůbec netušim, co se dělo. Měl sem nějak uraženou nohu, zlomenou páteř na dvou místech, zlomený žebra, ruku...

Nevim, na fotky sem nekoukal, ani to nechci vidět.

Ale přemejšlel jsem, že z toho udělám nějaký video, použiju fotky z bouračky, něco si domaluju a natočim si, jak stavim novou motorku.

SNY Z NEMOCNICE Chci si u baráku udělat bazén, prostě ho budu mít, i kdybych v něm měl jezdit jen na vozejku. Čim víc sem zrakvenej, a vidim i další lidi, kteří jsou na tom podobně, tak přemýšlím o nějakým speciálním místě.

Prostě vytvořit u sebe na baráku takovej camp, kde by sis moh zajezdit na skejtu, třeba i na kole, večer si dal nějaký rehabilitace, regeneraci. Když si vezmeš hvězdy typu Shecklera, tak oni maj všichni svý doktory, kteří jim s tím pomáhaj. Já bych chtěl zkusit něco podobnýho, vytvořit místo, kde by lidi mohli dělat i jiný věci, a ne pořád jenom jezdit. Zkrátka na týden si změnit režim, zacvičit si, zaplavat si, dojít do sauny a klidně i do pohody zaskejtovat v bazénu...

Já bydlím u Turnova, půl hodiny od hor, takže tu dva měsíce v roce můžeš krásně snowboardovat a jezdit si po večerech ve stodole v bazénu.

1

SKOKY

REHABILITACE

Dobrý je, že všechno je na Aljašce s kopce, takže máš nekonečnej dopad.

Nemusíš se teda bát, že by ses někde zasek v protisvahu. Z helikoptéry vidíš odraz jako nějaký malý flíček, černý tečky, protože jsi od toho třeba tři sta metrů. Řikáš si, aha, bacha šutráky, objedu si to zleva nebo zprava, uvidíme na místě... A šup, jedeš si, trochu to během pár zatáček okoukneš ze strany, a když se cejtíš, skočíš to dolu a v plných kulích odjíždíš. Ale bacha, zase musíš vědět, kam pojedeš, protože rychlost je na Aljašce strašně nebezpečná. Když si dáš třeba panna vorel, tak je to na takovýmhle kopci tak na pětkrát a během toho se dostaneš o sto metrů dál. A to se můžeš točit někde mezi šutrama a trefit ho hlavou, bez helmy... My už jsme vlastně jedni z posledních kulichářů, už se mě moje Adélka letos ptala, jestli budu jezdit s helmou... no, nevim. Vždyť se to dřív nedělalo. Nikdo. Nikdy. My jsme z party, co začínala v čepicích.

Cvičení je hrozně otravný, ale strašně to potřebuješ. Já jsem lenoch a pankáč. Jediný, co dokážu, je stretching. Dám si špeka, lehnu si na zem na karimatku a protahuju se. Půl hodiny, tři čtvrtě, krásně si porovnat celý tělo. Teď ležim v nemocnici a musim dělat zajímavý věci.

Třeba jsem zkroucenej v nějaký dětský poloze a tlačim různě rukama, nohama... Vyrábim si svaly, který jsem odmalička měl, ale teď po měsíci v posteli je potřebuju probudit.

1/ já mám z toho skákání radost, každej dopad je tady radost 2/ pár zatáčkama objedu šutr a v plný rychlosti si dám bluntslide

DHC FLOW Já mám z toho skákání radost, každej dopad je tady radost. Nakoukáš si to z helikoptéry, skočíš si, uděláš dvě, tři zatáčky a deš na něco dalšího. Na těch dvou fotkách mám takovou sérku, method ze skály, po kterým si pár zatáčkama objedu šutr a v plný rychlosti si dám bluntslide... Ono se to nezdá, ale na Aljašce neni úplně takovej prašan, na kterej jsme z Evropy zvyklí, těch pár desítek čísel pudru na tvrdším podkladu. Tady je jakási hmota, která má hloubku třeba metr a nemáš za jízdy moc šanci to produpnout na spodní vrstvu. Sníh je tu takový kompaktnější, hodně prosáklý solí, napěchovaný... Abys udělal gejzír, zastříkal sis, tak musíš mít opravdu rychlost.

2

VIZE 2016 Hrozně mě chytlo malování. Chtěl bych se teď vrátit k věcem, který jsem hodně dělal na začátku, a to třeba designy. Jak ležíš v posteli, tak máš čas sledovat věci na internetu. Takže jsem sosal informace o různých věcech, co mám rád, ale nikdy jsem na ně neměl moc čas. Motorky v Americe, skate art scéna ze San Diega, Portland, Burnside. Lidi se pořád věnujou tomu skateboardingu způsobem, jaký mám rád, tak, jak jsme to i my dělali v těch počátcích. Hodně jich jezdí na skejtech, dělaj hudbu, malujou, maj motorky... To mě drželo v nemocnici nad vodou. A taky spousta vzkazů od kámošů, co mně napsali. Takže zas věřím tomu, že se z toho dostanu a všechno bude v pohodě. Přemejšlel sem, že jsem se teď celkem odchýlil od svýho skate života. Přestěhoval jsem se na vesnici, je tu parta na sto procent, výborný kluci, který hodně jezděj na motorkách. Šel jsem si do toho s nima na plno, ale teď bych chtěl víc nazpátek do skateboardingu, do kreslení, prostě do věcí, který jsem dřív hodně dělal. Ani mi nejde o ty triky, jen cejtit to veselo při jízdě.

35

KLAUDIA MEDLOVÁ PREČO KAŽDÝ CHCE TANEČNICE Z LÚČNICE, NEVÍME, ALE PROČ CHTÍT KLAUDII MEDLOVOU Z LIPTOVSKÉHO MIKULÁŠE, JE ÚPLNĚ JASNÝ. TAHLE DVAADVACETILETÁ KOČKA PATŘÍ MEZI NEJLEPŠÍ ČESKO-SLOVENSKÝ RIDERKY, A ZA TĚCH OSM LET, CO SE VĚNUJE SNOWBOARDINGU, UŽ DOKÁZALA VE SLOPESTYLE ZÍSKAT BRONZ NA MISTROVSTVÍ SVĚTA A PÁRKRÁT SE PODÍVALA NA BEDNU VE SVĚTOVÉM POHÁRU. MOMENTÁLNĚ DÁLKOVĚ STUDUJE VYSOKOU ŠKOLU SE ZAMĚŘENÍM NA SPORT A NAPLNO SE SOUSTŘEDÍ NA NADCHÁZEJÍCÍ ZIMNÍ SEZÓNU, ABY SPONZORŮM BATALEON A MONSTER UDĚLALA CO NEJVĚTŠÍ RADOST. text: Radek, foto: Peter Mercell

na double bs rodeo si klaudie dělala zálusk už několik let a pak to tam poslala na akci nine queens. jako první holka na světě! (foto: patrick steiner)

37

38

1/ nosepress na překážce bridge začal klaudii po několika pokusech řádně bavit 2/ jeden z nejoblíbenějších triků – bs 1

1

Půlka listopadu, už máš všechny ovocný knedlíky, kterýma ses určitě přes léto cpala, vysportovaný?

Já přes léto trávila spousty času v Bratislavě v posilovně, kde jsem pod dohledem trenérů dva měsíce cvičila. Jenže pak jsem odjela na skoro dva měsíce na Bali a s tréninkem polevila. Doufám ale, že to doženu na sněhu. Nejdůležitější je podle mě co nejvíc jezdit.

Jaký tréninkový dávky si ve fitku dáváš?

Od svých čtyř let jsem dělala gymnastiku, takže jsem vždy měla takový základ, že mi stačilo trochu pocvičit a byla jsem v kondici. Letos jsem poprvé zkusila tu posilovnu, chodila jsem tam sedm týdnů dvakrát denně, asi na šedesát minut. Trénovali jsme výbušnost, odrazy a zdvihali jsme činky. Nejvíc jsem dřepovala asi s osmdesáti kilama na ramenou, hahaha. Cíl byl takový, aby mě na snowboardu nebolely kolena, se kterými mám trošku problémy. A myslím, že mi to pomohlo. Od konce března jsem nejezdila na sněhu a teď na podzim na ledovcích mi kolena krásně drží.

Užila sis vůbec léto?

Mně se do té Bratislavy nechtělo, protože mi to město není sympatické. Ale nakonec jsem tam byla s dobrými lidmi a zase jsme jenom netrénovali, někdy vyrazili

i za zábavou. A pak jsem byla na Bali, kde jsem si to z jednoho měsíce protáhla na sedm týdnů a jela jsem tam sama. No vlastně díky rozhovoru v jednom slovenském časopise, kde se mě ptali, kam se chystám na dovolenou, a já řekla na Bali, se mi na Facebooku ozvala jedna Slovenka. Říkala, že na Bali pracuje v resortu a že rádi podporují sportovce, takže tam u nich můžu na pár dnů zadarmo zůstat. Nakonec z toho bylo sedm týdnů s plnou penzí a jediný, co jsem musela platit, byla letenka a půjčení surfu.

Určitě si majitelé resortu celou dobu říkali: sakra, kdy už vypadne...

Hehehe, já jsem tam byla na baráčku s tou holkou, šéfovou, která mně to nabídla. Ona byla šťastná, že je tam s ní někdo ze Slovenska. Měla jsem štěstí.

Sakra, pošli mi prosím její číslo...

Klidně ti ho pošlu, haha, ale už je stejně doma.

Nevadí, třeba pojede příští rok! Ty ses tam musela za tu dobu pěkně naučit surfovat?

Ani ne. Já sem na sebe přísná a nedokážu říct, že by mi to šlo super. Hlavně na těch spotech, kde jsem surfovala, bylo většinou hodně lidí, a člověk měl spíš šanci chytit vlnu na secret spotech. Ve vodě jsem vydržela tak dvě hodiny a vždy dala tak dvě vlny,

2

někdy i trochu víc.

Loňská sezóna byla nejspíš tou nejlepší v tvý kariéře. Čeho si nejvíc vážíš?

Nejspíš toho, že mi vydržely kolena a že jsem zdravá.

Ale co se výsledků týče, tak toho třetího místa na mistrovství světa pořádaném lyžařskou federací FIS. Já bych chtěla víc jezdit snowboardové závody zařazené do žebříčku TTR, jenže ono je těžký se na ně dostat, protože jsou na pozvánky. Naštěstí pár FIS závodů bylo zařazeno i do TTR, takže teď tam mám lepší pozici, a když se budou zvát závodníci podle žebříčku, tak mám šanci.

Určitě ten tvůj bronz z MS doma oslavovali.

Dostala si třeba nějakej děkovnej dopis od prezidenta nebo od Fičáka?

Samozřejmě jsme to oslavili s rodiči, ale jsem ráda, že snowboarding se díky mému výsledku víc zviditelnil, začali ho dávat víc v televizi. Třeba jak udělal Billy Morgan quad cork, tak to pustili v hlavních zprávách.

A taky jsem byla s ostatními úspěšnými sportovci pozvána prezidentem Kiskou na společný ježdění v Tatrách, ale nakonec bylo špatný počasí, tak jsme jenom poseděli u kávy.

Otvíračka tohoto rozhovoru je fotka z Nine Queens,

double rodeo. Trik, který jsi odjela jako první holka na světě. Jaký to bylo to tam poslat?

Já jsem vlastně celou minulou sezónu neskákala přes hlavu, spíš jsem se snažila naučit flat rotace. Když jsem přijela na Nine Queens, byla už jsem z tý sezóny strašně unavená, a tak jsem ani první tři dny nejezdila, stejně to bylo takové ledové. Pak organizátoři rešejpli skok, udělali strmý dopad, takže se dalo přistávat i na hlavu nebo záda, a já z toho měla bezpečný pocit.

A začala jsem přemýšlet o tom doublu. Trik to byl pro mě těžký, už jsem ho předtím hodněkrát vyzkoušela, ale nikdy jsem nedokázala zastavit správně rotaci a ustát to. Říkala jsem, že se na to možná vykašlu a zkusím se naučit jiný double, jednodušší, třeba cab double. Pak tam však jeden den měli organizátoři domluvený vrtulník na natáčení a všechny holky to vyhecovalo, třeba Jamie Anderson dala switch bs 9 nebo cab 10. Já už si skočila všechno, co umím, a pak si řikám, že zkusím ten double. A tak jsem se do toho pustila a na pátý pokus double bs rodeo odjela.

Po doublu by moh přijít třeba tripple. Přemýšlíš o tom vůbec?

Jéhehehehe, to mě vůbec nenapadlo, ale Marka jo, hehe. (Marek Hliničan je trenér Klaudie – pozn. aut.).

Ale on si dělá jenom srandu. Já si to vůbec nedokážu představit!

Chystáš i nějaký změny ve sponzoringu? Prej by ses mohla dostat do mezinárodního teamu Roxy?

Tam mě bohužel nevzali. Probíhaly nějaké jednání, pomáhal mi s tím Matuš Hubka, ale pak se dlouho nic nedělo, táhlo se to, a tak jsem se rozhodla, že radši pujdu jinam. Sezóna už skoro startovala a já měla nabídky i od jiných firem. Nakonec jsem podepsala smlouvu u Bataleon snowboards a taktéž se dohodla s Monster energy.

Pocházíš z malýho města, Liptovskýho Mikuláše.

Jaká je odsud cesta do světový špičky? Žiju v dobré lokalitě a jezdí tu spousta dobrých lidí, Dominika Kraliková, Zoltán Strčuľa, Patrik Paulinyi, Kubko Brziak, moje sestra Zuzka a hodně dalších.

Rodiče se kdysi dávno starali o bufet v Jasné, takže jsem tam vyrůstala, a tenkrát byl dobrý snowpark na Otupné. Hodně jsem i jezdila freeride s klukama a v hlubokém sněhu a terénech se vyjezdila.

Když jsem pak přišla do parku, bylo to tak trochu kamikadze, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, pořád jsem si vyrážela dech. Cesta vzhůru začala nějak na Mistrovství světa juniorů na Novém Zélandu, kde

40

1/ fronbor na vodopádě na stubai je super pocit 2/ fs 3 na dobře šejpnutém skoku je vždy radost

1

jsem skončila třetí. Začala jsem víc cestovat po světě a zdokonalovala svoje ježdění v lepších parcích.

Před deseti lety jsem dělal rozhovor se Šárkou a ona říkala, že jejím cílem je být nejlepší na světě.

Jaký jsou tvoje ambice?

Můj sen je se dostat na X-Games. Ježdění mě strašně baví, tak proč se v tom nezdokonalovat a neposunout se do světové špičky mezi holky jako Šárka, Jamie nebo Spencer? Být v tom jejich kruhu, to by se mi líbilo.

A mně se strašně líbí, že se nebojíš kalby. Třeba na Snowjamu si to slušně rozjížděla na parketu, hehe. (minutový smích – pozn. aut.) Já se ráda bavím, ale nejsem ten typ, co by kalil furt. Jednou za čas... Když jsou kolem dobří lidé, dobrá parta, tak proč ne.

Co si myslíš o atletickým přístupu ke snowboardingu? O lidech, kteří jezdí, jako kdyby to byl běh na 400 metrů. Myslíš, že si to vůbec dokážou vychutnat?

Já jsem ještě ta generace, která vyrůstala v punku.

Ne teda úplným, ale pořád si ten snowboarding dokážeme užít. Nová generace, která teď přichází z Číny a Japonska, tak ty snad ani nezačínají

na sněhu. Taky jsem se byla podívat v Japonsku na vzduchových polštářích, na který se rozjíždíš po umělym koberci... No, vlastně celkově už je dnes ten přístup ke snowboardingu jiný, lidi chodí trénovat do posiloven, starají se o svoje těla. Zrovna tohle je celkem dobrý, ale podle mě se to nesmí přehánět. Čeho je moc, toho je příliš. U nás na Slovensku mají starší lidi pořád pocit, že snowboarders jsou nějací feťáci s kalhotama ke kolenům. A když možná uvidí, že se tomu někdo věnuje trochu profi, jezdí po světě, stará se o sebe, má zdravý životní styl, tak ten snowboarding začnou vnímat líp.

Kousek od baráku máš Chopok, jezdíš tam často?

Už moc ne, protože většinu času teď trávím v Americe a po závodech. Vždy se ale ráda vracím domů, vždyť máme nádherné hory, a když hodně napadne, je tam super freeride.

Kde si nejlíp dokážeš zajezdit?

Miluju to v Coloradu, v Breckenridge. Hodně často tam jezdím s lidma z Kirks camp, to je taková parta asi dvaceti dětí, a mezi sebou se hecujem. Ono jim je teprv nějakých patnáct, šestnáct, ale strašně dobře jezdí.

Dobře se s nima vyjezdím.

Máš různý prkna, nebo radši jezdíš

2

na jednom univerzálním?

Jezdím na jednom, a kdybych nemusela měnit, tak si nechám prkno na několik sezón. Já si prostě na něj zvyknu a vyhovuje mi. Většinu času jezdím v parku, takže ani žádný speciální prkno do prašanu nepotřebuju. Na sezónu mi stačí dvoje desky, dvoje boty, já toho moc nespotřebuju.

Ale cestovateský plány máš na letošní sezónu velký, ne?

Chtěla bych se zúčastnit jen několika závodů, dva, tři svěťáky, a spíš se víc soustředit na ježdění v parku, na učení se nových triků. Příští dvě sezóny pak budou už předolympijské, a to budu objíždět světové poháry.

Kolik tě ta jedna zima stojí?

Teď od ledna bych, díky výsledkům z mistrovství světa, měla mít přidělenou státní dotaci, tak to bude jednodušší. V součtu stojí sezóna kvůli velkému cestování dost peněz, myslím, že tak kolem třiceti tisíc euro se to pohybuje.

A kde se s tebou letošní zimu budou moct český a slovenský holky setkat? Na svahu někde poblíž?

Přijedu na Snowjam do Špindlu, hehe.

Jasný, na parketu se setkáme. Ale co třeba camp?

Právě že letošní zimu strávím celou v Coloradu...

Uvidíme, jak to dopadne.

Budeš aspoň natáčet nějaký edity? Snažíš se nějak na sociálních sítích, nebo je ti to jedno?

Není mi to jedno a měla bych na tom víc pracovat.

Jsem si toho vědomá, že mi to moc nejde, musím se to naučit používat. A za zimu pár nějakých editů bude.

Sociální sítě rovná se sláva, a tím pádem extra příjmy z reklamy? Zajímaj tě tyhle peníze, nebo spíš jen jezdíš?

Já zatím jezdím, ale samozřejmě sleduju, jak se situace vyvíjí. Dneska některý firmy už skoro ani nezajímá, jak holka umí snowboardovat, ale jak dokáže prodat produkt.

Takže spíš vsadíš všechno na jednu kartu, na ježdění, a až vyhraješ olympiádu, budeš slavná jak Sagan a peníze z reklam se pohrnou, hehe. Co myslíš, že vůbec ta příští olympiáda přinese?

Je to ještě celkem daleko, skoro tři roky, a to já zas tak daleko nepřemýšlím. Já tak maximálně myslím na tuto sezónu.

Tak mě trochu zajímaly ty triky, co se pod olympijskejma kruhama budou podle tebe jezdit...

Podle mě se v tom ženském snowboardingu roztrhne pytel s double rotacemi, už sem viděla patnáctiletou

Japonku dávat cab double na Stubaii. To to pojede, jízdy se budou úplně jinak sestavovat než teď. Ale myslím si, že do triple rotací to na příští olympiádě mezi holkama nedojde.

Někde sem čet, že má být na příští letní olympiádě i surfing a skate. Dokážeš si to představit?

Surfing ne, protože jak by to dělali s vlnama? Ale skateboarding ano. Podle mě ty nejlepší jezdci by olympiádu rádi jeli, určitě to pro ně bude znamenat i víc peněz. Takže to bude o číslech a o byznysu. A že bude skateboarding na olympiádě, neznamená, že všichni musí jít tímto směrem, každý si vybere sám svojí cestu. Přínos ale určitě bude, že stát pustí víc peněz, bude se stavět víc skateparků a podobně.

A dokážeš si představit zbytek tohoto týdne?

Hehe, to si mě zaskočil. Od tý doby, co jsem se vrátila z Bali, tak jsem neměla tři dny oddychu. Teď jsem přijela ze Stubaie a jsem týden doma a užívám si to.

Chodím na masáže, oddychuju a v pondělí už opět jedu na Stubai.

Takže o víkendu kalba?

Né, to né. Budu doma, pít čaj a číst knihu, hehe.

Správně. Alkohol? Ne, raději knihu!

Ano, přesně tak!

42

takhle práší celia miller

DIFFERENT TRIP TO TURKEY text: Miriam Pichler, foto: Roland Haschka (QParks)

ČTYŘI SNOWBOARDOVÝ PROFÍCI, LEGENDÁRNÍ HORA A METROPOLE SEVŘENÁ MOŘEM A ZASNĚŽENÝMI VRCHOLKY – JE ZAČÁTEK ÚNORA A PARTA PRÁVĚ DORAZILA NA SEVEROZÁPAD TURECKA. BILLY MORGAN, CELIA MILLER, ŠÁRKA PANČOCHOVÁ A TIM-KEVIN RAVNIAK, HODNĚ ZNÁMÁ JMÉNA NA POLI MEZINÁRODNÍHO SNOWBOARDINGU, SE VYDALI DO MĚSTA BURSA, KDE BUDOU KOUČOVAT LOKÁLY NA SPOLEČNÉ SESSION, A NAVÍC SI S NIMI ZAZÁVODÍ VE SLOPESTYLU.

Když vám vyjde počasí a podíváte se z nějaké výškové budovy v Istanbulu směrem na jih, spatříte v dáli zasněžený vrcholek, Mount Uludag. V překladu to znamená Vznešená hora, v řecké mytologii známá jako Mysijský Olymp, z jehož vrcholu ve výšce 2.543 metrů nad mořem sestupovali bozi do trojské války. Uludag a ten pravý řecký Olymp mají hodně společného, kromě stejné flóry a fauny, jsou pevně zapsány do historie, a navíc se k nim vážou spousty příběhů a legend.

V jednom se ale liší, ten turecký Olymp má snowpark.

Věc v těchto končinách nevídaná, a tak se ani není co divit, že se místní rozhodli tu uspořádat první turecký slopestyle všech dob!

naše prkna, protože do kufru se prostě strčit nedaly.

Všechno to strašně dlouho trvalo, takže jsme propásli večeři. Naštěstí měl lokál Levent, který se o nás staral, připravený Iskender kebab, místní specialitu. Bylo to tak dobrý, že jsme pak vlastně celý týden nechtěli jíst nic jinýho, hehe.“ A jen pro úplnost, Iskender kebab dostal jméno po svém stvořiteli, Iskenderu Efendim, kuchaři, který žil v Burse v devatenáctém století. Od těch dob si tu nejen místní pochutnávají na této lahůdce z grilovaného jehněčího s rajčatovou omáčkou, zabalené do pita chleba a zalité rozpuštěným ovčím máslem a jogurtem.

Cílem výpravy ale nebyly kulinářské objevy, nýbrž

1

fotograf Roland. „Je to takový mix přírody a megaměsta.

Neznám žádné jiné místo na zemi, kde bych z lanovky mohl jedním oknem pozorovat dvoumilionovou metropoli a druhým stopy vlků a medvědů ve sněhu...

Opravdu zajímavý zážitek. A hlavně, kdo by si pomyslel, že mají v Turecku vůbec nějaké hory a sníh? A přitom tu najdete několik zimních resortů, které mají dostatečnou nadmořskou výšku, pěkné kopce, dobrý sníh i kvalitní lanovky, prostě standard, jak ho známe z Evropy.“ Šárka Pančochová se určitě stala první českou riderkou, co vyzkoušela místní sníh. „Nikdy jsem v Turecku nebyla a hrozně mě překvapilo, že tu jsou celkem velké hory. A aktuálně tam mají nejdelší lanovku na světě, která má délku 15 km. Během pobytu jsme si našli čas i na návštěvu Bursy, města hned pod kopcem, seznámili se se starostou a zažili tam tradiční Turecko... a taky snědli hodně kebabu. Hlavním důvodem našeho výletu však byla otvíračka prvního shapovanýho snowparku.

2

3

44

1/ turek na snowboardu 2/ snowpark uludag 3/ pohoda u čaje 4/ snowpark má vlastní vlek

Uludag se tyčí nad městem Bursa, čtvrtým největším v Turecku, s populací pěkných 2,8 miliónu lidí. K moři je to odsud pouhých dvacet kilometrů, takže velmi příjemné místo k životu, zvlášť když se tu nachází i minerální prameny a zřídla teplé vody. Město má víc než bohatou historii, bylo založené již 200 let před naším letopočtem, a kromě jiného je známé díky hedvábnému bazaru. Nečekali byste, že by tu taky mohlo být něco pro snowboarding a že by na tenhle sport byli místní obyvatelé zvyklí? Takže si představte, jak to asi vypadalo, když naše parta přistála s plnou výbavou na letišti v Istanbulu. Je to odsud do Bursy jen pár desítek kilometrů, ale byl to skoro nadlidský výkon se tam dostat. „První challenge bylo najít autobusový nádraží,“ se smíchem vypráví Bernhard Schlosser, jeden z organizátorů výpravy. „Pak jsme se museli prokousat istanbulskou zácpou, dostat se na loď a přejet na druhý břeh Marmarského moře. Tam se doprava vyřešila za pomoci taxíků. Jeden pro nás, jeden pro

4

snowboarding. Takže se parta přemístila do čtvrti Teferrüc, kde se nachází spodní stanice gondoly Bursa – Uludag, které místní říkají Teleferik. Víc než desetikilometrová jízda vás teleferikuje do národního parku Uludag, který patří k těm nejvíc navštěvovaným v Turecku. A i přesto, že je tu spousta lidí, člověk si dokáže najít neporušené odlehlé svahy vysypané čerstvým sněhem. „Výhled z gondoly je jedinečný,“ říká

Je super vidět, jak snowboarding roste, a děcka byly hrozně rády, že jsme si s nima přijeli zajezdit.

Turecko se taky zařadilo do mého filmu Shark Tales, doražte na nějakou z listopadových premiér v klubech po ČR a zhlédněte, jak to v Uludagu vypadá. Jinak celá moje loňská sezóna byla ve znamení objevování nových míst a návratu k tomu, co jsem jako dítě měla na snowboardingu nejradši, a to je ježdění pro radost.

šárka pančochová v backside disasteru

5

1

backcountry uludag a billy morgan v tentokráte menší rotaci, než je quad

A tento výlet mě rozhodně vrátil na začátek skrz všechny mladé ridery, co si s náma přišli zajezdit.“ Přesně tak, turecké hory mají podmínky na kvalitní snowboarding, tak proč tenhle sport nepodpořit kvalitním parkem a závodem. V plánu tedy bylo zorganizovat první turecký slopestyle contest, který by se v Uludagu uskutečnil v rámci International week, týdne určeného na mezinárodní propagaci resortu.

Firma QParks stavící snowparky po celé Evropě všechno nachystala, park skvěle připravili, ale pak nejspíš zasáhli bozi zhrzení trojskou válkou. Těsně před závodem se přihnala bouře ze saharské pouště a celou horu pokryla žlutým písečným prachem. Znáte to, nikdy

funguje v Turecku. „Když se něco rozbije, je potřeba to opravit. Když to nejde opravit, tak se čeká. A co jinýho dělat při čekání než si dát čaj. A protože jsou Turci velmi pohostinní, pije se čaj pořád a všude.“ Uspořádat první slopestyle byla obrovská výzva, takže každý byl velmi odhodlaný přiložit ruku k dílu.

A když je odhodlání, podaří se i nemožné... Během jediného dne se vše znovu postavilo a velká sláva mohla začít. „QParks crew a profíci nám strašně moc pomohli, dali do toho úplně všechno,“ usmívá se dojatý lokál Levent. „Díky Rickovým zkušenostem se stavbou parků a taky extrémně dlouhé pracovní době na kopci se nám to povedlo připravit včas. Bylo to fakt

snowparku, mohou se od nich naučit nové triky, a ještě si s nimi zazávodit.“ Nakonec všeho začalo hustě sněžit, ale vůbec nikomu to nevadilo. Turečtí rideři, samozřejmě u šálku čaje, si vyprávěli zážitky z posledních dnů a hodin, a profíci pomalu balili svoje věci, aby se vydali zpět směrem západ, obohaceni o zajímavou kulturní zkušenost, nové kámoše a pěkné záběry. Video z celé akce taktéž najdete na stránkách a Facebooku QParks. A ještě jedna perlička na závěr. Park designer Ricky nakonec slopestyle propásnul. Po 24hodinovce na kopci usnul v lobby hotelu a probudil se až po závodech. Tak aspoň, že se může mrknout jako vy na to video...

2

4

3

nejezte žlutý sníh! Jenže teď měl tuhle barvu úplně z jiných důvodů. Navíc bouře s sebou přinesla i teplý vzduch, takže snowpark roztál před očima. Šejpři byli ale na závod natěšeni, tak se pustili znovu do díla.

Rozbila se jim u toho ale rolba. Opravili jí, pak však došel benzín a na celým kopci nebyla ani kapka. Muselo se tedy čekat, až se dovezou zásoby z města, a jen co se to povedlo, na rolbě se přetrh řetěz. „Pauza na čaj,“ zavelel park designer Ricky a popsal pro nás, jak to

neuvěřitelný, jak nám se slopestylem všichni pomáhali.“ Veškerá vložená energie se vyplatila a kameraman Sebastian Funk dodává: „Počasí bylo tak půl na půl, ale atmosféra v naprostým topu. Resort nám dokonce zapůjčil několik sněžných skútrů, na kterých jsme si mohli jezdit, jak jsme chtěli. S tím se člověk jen tak nesetká a i ‚rozmazlený‘ profíci se podivovali nad tím komfortem. Lokálové byli jako u vytržení, jako by tomu ani nemohli uvěřit, že jezdí s top ridery ve svém

2/ první snowpark v turecku šárku bavil 3/ celia a prodavač na bazaru 4/ bursa, parta

47

GARA SPLIT TRIP RAKOUSKO 2015 text: Jakub Michna, foto: Peter Mercell

POKUD PATŘÍTE MEZI SPLITBOARDOVÉ NADŠENCE, ROZHODNĚ VÁM OTU TYLA NEMUSÍM PŘEDSTAVOVAT. ALE PRO ZBYTEK SNOWBOARDOVÉHO SVĚTA JEN DOPLNÍM, ŽE PRÁVĚ OTA STÁL ZA ZRODEM ZNAČKY GARA SPLITBOARDS. PSAL SE ROK 2007, KDYŽ PRVNÍ PRODUKT, VÁZÁNÍ, OPUSTILO LŮNO DÍLNIČKY V ČERNOŠICÍCH. NASTALA SPLITBOARDOVÁ REVOLUCE. LIDÉ SE VRACELI ZPĚT DO JESKYNÍ A SNOWBOARDISTI SE STĚHOVALI ZPĚT DO PANENSKÝCH HOR.

parta v cikcaku – bez práce nejsou koláče

49

1

jéňa hlobilů si to peláší žlebem

No a s kým jiným vyrazit na splitboard shooting než právě s Otou. Těšil jsem se jako Somálec na chleba, vyzkoušet si splitboarding byl vždy můj sen. Když jsem se však den před odjezdem pakoval, zjistil jsem, že moje gypsy hadry do parku mi na splitu budou asi tak platný jako hluchýmu housle a že vlastně pořádný funkční oblečení nevlastním. Tak jsem tam něco naházel a vyrazil jsem k Peťovi na byt. Tam jsem vyfasoval Kudrnáčův fotobatoh s retro náčiním plus stativ, což znamená dalších 20 kilo navíc na celodenní šlapání, hurá. Nesmím zapomenout ani na esenciální lavinovou výbavu: lopatu, pípák a tyčku od stanu, aka sondu, kterou musel fotobágl pojmout. Peťo na tom byl s váhou jeho profi cajků ještě hůř. Nepobíram, jak to s jeho „tukovou zásobou“ zvládá, hehe. Šli jsme spát kolem jedné ráno a „vstávali“ v opravdu nekřesťanskou dobu, takže jsme naspali dobrý 2 hodiny, abychom na místo určení dorazili před 9 hodinou. Na téměř opuštěným parkáči na nás už v dodávce čekal Ota spolu s Honzou Koukolem, kterej na split přesedlal před pár lety a poslední sezóny chrlí jeden pow-edit za druhym. „Rozdal“ nám dárečky v podobě splitboardů od Gary, které jsme měli už

na míru připravený. Naštěstí z původního plánu vyšlápnout si to na chatu upadlo, a Ota šel objednat tágo. Příjemnej transport nám poskytlo obrněné Iveco, ze kterého se nám naskýtal božskej výhled na okolní vrcholy. Asi po 20 minutách jsme konečně dorazili na LizumerHütte – 2.019 m n. m. v oblasti Tuxských Alp, které leží, co by kamenem dohodil od Hintru.

Chata se nachází v úchvatném údolí, ze kterého vedou desítky treků na horské vrcholky, které obklopují baráček 360 stupňů dokola. V širém okolí najdete pouze několik výcvikových budov horských vojenských jednotek, jinak nikde ani živáčka.

Dozvěděl jsem se, že na tohle magické místo dorazil před pár lety i legendární Jeremy Jones, který sem vyrazil po ISPU testovat s partou vyvolených prkna.

Normálně na chatě však převažují síly skialpinistů, kteří na nás občas koukali jak na šílence, a za chvíli se dozvíte, že k tomu měli pádný důvod. Chata spadá pod systém Alpenverein, provoz se financuje sám z peněz vybraných od hostů a také tu platí přesné tarify za jídlo a ubytování. Po příjezdu naši posádku doplnil ještě Jéňa a Kůža, kluci z Proti Větru, což je parta nadšenců, kteří tráví na horách víc času než

doma. Šli jsme se checknout a u pokladny nás přivítal jugoslávský fellák, který na nás spustil česlovensky.

Venku vedle krásné terásky stála obrovská bouda s nápisem Bao, kde byl ubytovanej největší maxipes, jakého sem kdy viděl. Žádný zdržovačky, jde se šlapat!

Dostal jsem rychlokurz nastavování splitu. Rozdělit, nasadit vázko, nalepit pásy, připravit hůlky, to vůbec nevypadalo složitě. Ale hned další den sem si obouval lyže špičkama k sobě, hehe. Spárovali jsme pípáky a vyrazili na menší výšlap. Prvních pár krůčků vypadalo, asi jako když po deseti panácích vylezete z hospody v přeskáčích, ale po chvilce jsem si vzpomněl na svoje běžkařský skills z mladých let a začal jsem chytat rytmus. Ale úsměv mi zmizel po pár stech metrech, kdy už sem byl zadejchanej jako kuřák, co leze do schodů. Kluci se mi pomalu, ale jistě začali vzdalovat… a to sem si myslel, že mám fyzičku v pohodě. Musel jsem na to šlápnout. Zbytek party na mě naštěstí pokaždé počkal. Už na druhé zastávce jsem měl nohy v jednom ohni. Snažil jsem se na to nemyslet a hlavně si užívat tu krásu kolem. Čerstvý horský vzduch, žhnoucí alpské sluníčko, odrážející se od křišťálového sněhu, který už s postupem času

2/ pan továrník tyl by mohl techniku i styl vyučovat 3/ difusní pohled do čillertálu, tedy zillertalu 4/ jaro už se hlásí o slovo!

51

2

4

3

značně měknul.

Po dobrých dvou hodinách mučení jsme s Peťem dorazili na místo, kde jsme se od skupiny odpoutali, abychom mohli vše dokumentovat. K dispozici jsme měli i 2 sady vysílaček, které spolu ale moc nekamarádili a z jedné se dalo pouze odposlouchávat hovory z druhé značky. V tuhle chvíli mi ani to čekání nevadilo, byl jsem rád, že stojim na místě.

Po nějaké době se z vysílačky konečně ozvalo, že

jsou kluci nahoře. Hlavní úpatí tohoto výšlapu bylo už rozmašírované od skialpinistů: identická lajna vedle druhé, krátké zatáčky, vypadalo to trochu jak koberec, hehe. A tak si naše parta musela šlápnout kousek dál přes hřeben na vyšší peak, ze kterého už se dalo najít čisté plátno, na které mohli hoši se svými split-štětci malovat. „Bílého Petra“ si vytáhl Jeňa a měl tu možnost vrchol odpanit. Na jeho Gaře řezal jednu krásnou zatáčku za druhou. Užíval si tu rychlost

natolik, že jel dole až moc velkou kudlu, kterou pak zapíchnul několik metrů před námi.

Následoval ho ještě Kůža, ale Ota s Honzou se rozhodli, že si šlápnou ještě o kus výš. To znamenalo, že jsme se museli přesunout i my, a tak Peťo zvolil nejkratší cestu.

Jak se na Slovensku lidově říká, mal to v piči, a střihl to přímo rovně, kolmo ke svahu, dobrej 400metrovej traverz. Na celým kopci přímka jak hovado. No všichni se nám vysmáli, když na to u chaty koukali z dálky, protože jsme mohli utrhnout tak velkou lavinu, že už by to k smíchu nebylo. Ale všechno dobře dopadlo a mezitím už si to Jéňa s Honzou štrádovali znova nahoru, aby si opět mohli užít tu drogu, která tě táhne zpátky, i když už tě bolí každej sval v těle. Pak

už zbejval jenom Ota – člověk, jenž stál u zrodu Gary, důvod, proč jsme všichni na tomhle tripu. Takhle jsem v prašanu ještě nikoho neviděl a hned při první zatáčce jsem poznal, že už asi někdy brázdil vlny v oceánu.

Otova práce ramen, rukou i jeho stance navozovaly pocit, že carvuje líp na vlně a místo sněhu práší vodu.

Záviděl jsem klukům ten pocit, když jsem viděl jejich banány v obličeji, poté co si dali 30sekundovou jízdu dolů, ale ten téměř dvouhodinový výšlap už tolik ne. Později však zjistíte, že právě ta dřina, to nekonečné šlapání a hektolitry potu ještě umocňuje ten pocit z těch pár sekund, kdy prášíte zatáčky v nejkrásnějších kulisách, které mohla příroda vytvořit. Žádná lanovka, žádné fronty, jenom vy a váš split, se kterým se snažíte pokořit tu drsnou, nebezpečnou tvář zimy, která neodpouští. Před druhou jízdou se o menší incident postaral Jéňa, když si omylem nahoře odjistil pojistku a odpálil lavinovej airbag, kterej vám může v lavině zachránit život, nebo v některé situaci obstarat menší trapas. Všichni ale nakonec v pořádku absolvovali další lajnu, teda až na Honzu, kterej se chtěl blejsknout na menším dropíku, ale místo toho si oprášil hvězdu z gymnastiky, když mu sníh nekompromisně sežral špičku prkna. Potom jsme konečně měli s Peťem možnost si tu poloviční lajnu sjet taky. Sbalil jsem cajky, spojil splitboard a dal si první jízdu. Po několika hodinách šlapání a čekání jsem konečně brázdil nedotčenej svah s Garou pod nohama. Prkno bylo krásně tvrdé a zatáčelo se s ním jako po másle. I s těma „cihlama“ v báglu jsem si jízdu užil do posledního zrníčka prachu. V totální euforii jsem dojel zbytek party a měl jsem pocit jako při happyendu. Na chatu jsme se vrátili kolem pátý odpoledne, kde jsme se za náš výkon odměnili místními Weissbiery.

Druhý den byl na programu výšlap na vrcholek, s jehož názvem vás nebudu zatěžovat… všechno to jsou vesměs nějaký Jochy a Spitze. Připojili se k nám taky další členové z GARA rodiny – Tomáš a Honza.

Vyrazili jsme v půl osmý, to bylo ještě krásně. Ale po cestě se začalo zatahovat, a než jsme na kopec vyšlápli, bylo mlíko rozlitý skoro všude. Kvalitní záběry a fotky se v tuhle situaci nedaly pořídit, a tak jsme to po první jízdě odpískali a vrátili se na chatu.

Na terásce jsme si tradičně přiťukli vajspivem, a dokonce se zjevila i domácí moravská pálenka. No, a když po chvilce začalo chumelit jak z konve, bylo jasný, že dneska už žádnej Joch nezdoláme. Přesunuli jsme se dovnitř a u stolu začalo bejt veselo. Pomalu jsem taky poznával všechny splitaře. Jsou to všechno naprosto obyčejný starý mládenci, kteří mají nějakej svůj byznys, kde sedí od pondělí do pátku, aby mohli v sobotu a neděli na hory. Nejde tady vůbec o slávu, fejm nebo peníze, jak tomu bohužel občas bývá u freestylu… Jde tu o ten požitek, touhu poznávat a překonávat vlastními silami horskou krajinu. A právě Gara spojila každýho jedince s vášní pro splitboarding dohromady a vytvořila tuhle skvělou komunitu. Bylo fajn být ve společnosti, kde si nikdo na nic nehraje, pouze se žene za tím, co ho baví, a je ochoten do toho investovat svůj volnej čas i finance. A jak tak plynul den, Jugoslávec nosil další a další rundy piv a panáků a já věděl, že z toho musím vycouvat, abych zejtra vůbec někam došel. V podobné náladě to pokračovalo i večer a já nepřestával obdivovat výdrž některých členů naší výpravy.

Ráno třetího dne jsem očekával, že budou mít kluci těžký opice na zádech, ale místo toho jsem ráno sledoval, jak všichni do jednoho vstali svěží jak rybičky.

Klobouk dolů a nasadit helmy, protože jsme vyráželi na nejtěžší výšlap. První checkpoint byl u blízkého žlebu, kolem kterého jsme každý den procházeli. Zde nastal problém, protože svah byl moc prudký na to, abych to se svými dvoudenními skills zvládl. Zezdola bych ale pořádnej záběr nepořídil, a tak jsem se musel hecnout. V takto prudkém terénu je nutné perfektně zvládat obrat přes špičku, který vám umožní změnit směr při traverzování. Musíte si dát pozor, abyste při

michal „kůža“ kužela kreslí další linku

53

54

1/ otova zatáčka pod skalou 2/ rodinné foto před boudou

1

přenosu horní lyže udrželi tu spodní na místě, jinak by mě v tomto případě čekala nepříjemně rychlá cesta dolů. Naštěstí mi asistoval Honza, který mi jistil hůlkou spodní lyži. Když jsem se vyškrábal na první checkpoint, srdce mi bušilo jak bubny Travise Barkera, ale k hřebenu to bylo ještě kus po ještě strmějším svahu. To už pro mě byla konečná a zbytek party hodil splity na batohy a s cepíny pokračoval dál.

Výstup jsme ale nestihli tak rychle, jak jsme si představovali, a když už se kluci řítili dolů, byla větší část žlebu pod stínem a sníh byl už slušně zmrzlej.

Ale rozhodně to za tu dávku adrenalinu stálo, i když tato část sjezdu už byla pekelně náročná. Dole jsme se seskupili s Peťem a pomalu vyrazili na závěrečný výstup. Kluci šli napřed, protože měli před sebou dvojnásobnou vzdálenost než my, a Peťo si tak v klidu mohl dojít za nedaleký balvan vypráskat hnědáka ze stáje. V klídku jsme pak sbalili náčiní a vyrazili za zbytkem skupiny. Já jsem zůstal jako poslední, a akorát když jsem si nandaval batoh, ozvalo se z vysílačky: „Okamžitě odtamtuď vypadni! Kur*va sbal se a vypadni!“ Lavina, bliklo mi v hlavě! Vystřelil jsem jako Bauer v cílový rovince, sotva jsem stihl

chytit hůlky. Z vysílačky na mě pořád řval Honza a já makal, jak to jenom šlo. Když jsem se konečně dostal na bezpečnej vrcholek kde stál Peťo, podíval jsem se za sebe. Necelých 200 metrů za žlabem, ve kterém jsme jeli a u kterého si Peťo odhlečoval, spadla masivní lavina, která odřízla hlavní cestu, po které se dostanete k většině výšlapům. To bylo o fous! Tím to ale nekončilo, přes vysílačku jsme ještě řešili, jestli náhodou nešla nějaká skupina za námi, kterou to na té cestě mohlo smést. Z dálky byly vidět v lavině 2 černé tečky a nikdo si nebyl jistý, jestli to je jenom šutr. V tu chvíli se z vysílačky ozval Kůža, který se rozhodl pro opravdu heroický čin. Otočil to a vrátil se s pípákem k lavině, aby zkontroloval, jestli to někoho nezavalilo.

Připadal jsem si jako ve filmu, něco tak odvážného a statečného znám spíš z holywoodskejch trháků! Kůža si zašel dobrou hodinu šlapání navíc, a i když v lavině naštěstí nikdo nebyl, měl jsem aspoň jistotu, že kdyby se nedej bože něco stalo, kluci mě z toho vysekají.

Pokračovalo se dál, i když bylo jasné, že v ten den rozhodně nebyl stupeň lavinového nebezpečí na jedničce. Naším závěrečným cílem byla levá část hlavního úpatí, nádherná nedotčená plocha, která

vedla přímo do velké doliny, kam jsme si to s Petěm zamířili na naše stanoviště. Kluci nás seshora varovali, ať nestojíme uprostřed, protože kdyby se utrhla celá stěna, nevyhrabali by nás ani bagrem. Já jsem si to namířil na levé úbočí a pro jistotu si to šlápl kousek výš. Peťo přešel neohroženě celou dolinu, aby mohl fotit z pravé strany. Když už kluci dosáhli vrcholu, chudák Kůža byl teprve v půlce. Tentokrát to jako první odpanil Honza, vyrazil z levé strany hřebenu, krásně řezal obrovské oblouky a frčel šikmo přímo na druhou stranu k Peťovi. Sluníčko pražilo jak zběsilý, takže jsem musel být přilepenej k hledáčku foťáku a sledoval jsem pouze Honzu v akci. Přitom sem ale slyšel divnej šum z vysílačky, a když už Honza dojel k Peťovi, přestal jsem natáčet a teprve pak to uzřel.

Přímo nad Petěm se řítila magorská lavina! V tu chvíli jsem nebyl schopnej ze sebe vydat hlásku, teprve když se zastavila, zařval jsem na ně. Peťo seděl v zákrytu menší stěny, takže lavinu ani nemohl vidět, ale z mého pohledu bylo zřetelně vidno obrovskou masu sněhu, která se utrhla z vedlejší stěny a zastavila se 100 metrů nad klukama. V takových chvílích si uvědomíte, proč je nutné s sebou nosit kompletní lavinovou

a to se kluci báli, že si nezapráší. tady pudruje honza koukol

2

výbavu. Snažili jsme se pak zavolat nahoru ostatním, ať nejezdí, a počkají, než se Peťo přesune do bezpečí, ale zrovna nás zradili vysílačky a kluci to sjeli rovnou.

Ale z jejich výrazů jsem poznal, že to stálo za to.

Pak už jsme to samozřejmě zabalili a pádili přímo na chatu a cestou si ještě projeli solidní lajny. Celá naše banda šílených magorů si to brázdila směrem do lizumerského údolí, kolem dokola ani jedna skialpa,

horské ultimátní ticho, jenom 8 Gara splitboardů, na kterých prášilo zatáčky 8 nadopovaných jásajících týpků. Až když jsme si v klidu sedli na terásce u chaty a hladina hormonů klesla, podívali jsme se z dálky na celou tu scenérii, kterou jsme absolvovali, a byli rádi, že jsme to v pořádku zvládli. A protože těch lavin nebylo dost, spadla ještě jedna v dolní části, kterou jsme společně před půl hodinou projížděli. Správce

chaty si pak s námi sedl na terásku, dali jsme si pivko a likér od rodiny Becherů a řekl: „Kdybych nevěděl, že jste to vy, ta banda bezmozečných splitboardistů, dávno bych na vás zavolal horskou!“ Taky se všichni skialpinisti hned vraceli, my jsme byli jediní, co tam zůstali takhle dlouho, když kolem padaly laviny jak listí na podzim.

Na závěr bych chtěl poděkovat celé Gara partě, ale především Otovi, bez kterého bych si k splitboardingu nejspíš nikdy nepřičuchl. Změnilo mi to celé snowboardové myšlení, a možná jsem během těch tří dní zestárnul o 10 let, protože jsem zjistil, že už pro mě ježdění v parku nemá smysl. Splitboarding je návrat ke kořenům, k v původnímu smyslu snowboardingu, který vznikl jako zimní alternativa surfingu. Je to osvobození od dnešního masového sportu. Objevil jsem naprosto novou formu požitku z ježdění ve volném terénu a za pouhých pár dní tomu propadl.

Byl to rozhodně nejlepší trip za celé mé (krátké) působení v Boardu, a to hlavně díky celé partě Gara nadšenců. Na závěr ještě menší shrnutí: splitboarding za ty (nemalé) peníze opravdu stojí, Gara je značka, co má smysl (tohle rozhodně nemíním jako reklamu), splitboardisti pijou jak Dáni, ale stejně makají jako stroje (asi neplatí obecně), a pokud jste to ještě nezkoušeli, neváhejte!

3

56

darek bergmann /r/ první session první den a hned masivní fs blunt na rainbow uprostřed parku

RED BULL STATION NESSELWANG text: Jakub Micha, foto: Peter Mercell

SNOWPARK V NESSELWANGU Z DÍLNY RED BULLU MI PADL DO OKA HNED VE CHVÍLI, CO JSEM SE O NĚM DOZVĚDĚL. NE NADARMO SE MU PŘEZDÍVÁ „NĚMECKEJ BEAR“, MÍSTNÍ PŘEKÁŽKY SE TOTIŽ DOST PODOBAJÍ TĚM Z KALIFORNSKÝHO SNU KAŽDÝHO MILOVNÍKA ŽELEZ. V REDAKCI VŠAK ZE ZAČÁTKU NEPANOVALO NADŠENÍ, PROTOŽE DOMLUVIT TRIP S NĚKOLIKA FIRMAMI A JEJICH JEZDCI NENÍ ŽÁDNÝ KAFÍČKO. NAKONEC SE TOHO UJAL MISTR PŘES PLÁNOVÁNÍ, ORGANIZOVÁNÍ, A VLASTNĚ I FOCENÍ PEŤO MERCELL A VŠECHNO VYCHYTAL PŘÍMO S NĚMECKÝM ČERVENÝM BÝKEM.

Na trip, jako je tenhle, jsme nemohli pozvat nějakého Nováka či Nečase, potřebovali jsme jibbový mašiny, nejlepší z českejch nejlepších. Nakonec se do soupisky dostal Dára Begrmann, věkovej průměr snížil Tomáš Císař, výškovej průměr zvýšil Tomáš Raiser a dorazila i posila ze slovenského mančaftu Zoltán Strcula.

A aby to nebylo moc profi a víc punk, jel jsem já, jako kameraman. Já, amatér jak za hledáčkem, tak za klávesnicí ve střižně, a jako student jsem

taxík, stanice chlupatejch s převrácenou károu, baseball tribuna a nechyběly ani dva menší skoky.

Ale nebudu jmenovat celej setup, to si dřív uštrikuju čapku.

Peťo Mercell do parku dorazil s Císim a Zolem již v pondělí před obědem a měli čas na rozježdění.

Avšak Raiser musel fárat na noční, a tak mě s Dárou vyzvedli až kolem 9, a matičku Prahu ještě k tomu zastihla zácpa, takže jsme nakonec na místo dorazili

neměl krejcary na vlastní vybavení, takže mi bylo zapůjčena Kudrnáčova oldschoolová zrdcadlovka s nevyzpytatelnýma baterkama a dvěma objektivy, protože z celé naprstechrukyspočitatelné redakce jsem jako jediný zvládal follow cam. Byl to můj vůbec první shooting trip s Boardmagem, a navíc na místo, kam ještě žádnej českej jezdec nevkročil, vůbec jsem nevěděl, co mám očekávat.

Do Station jsme museli vyrazit ve dvou turnusech.

Redakční kára opustila Prahu již ve 4 ráno, jelikož se snowpark nachází až na jihozápadě Bavorska kousek od hranic Spolkové republiky a Rakouska. Přesněji v malebném městečku Nesselwang, jehož nadmořská výška nepřesahuje ani litr. Přesto v oblasti měli začátkem března na naše poměry sněhu habaděj, takže jsme se mohli těšit na parádní jarní shred. Areál se jmenuje Alpspitze a už na první pohled je vidět, že cca 30 % rozlohy zabírá jibbovej park. Nahoru vás teleportuje čtyřsedačka, a než dojedete do hlavního parku, můžete pošmelit ještě pár bedýnek a menších railů. A co mě nejvíc překvapilo? Počet lidí v celém areálu a v samotným parku. Čekal jsem davy lokálních zabijáků, co tu jezdí 24/7, ale místo toho tu sem tam projel nějakej skier a párkrát jsem zde dokonce napočítal víc shaperů než riderů. Na druhou stranu nebyl víkend, což bude asi důležitá proměnná. No a proč ta přezdívka „německej bear“? Podobně jako v Kali, i tady jsou vypimpený překážky: newyorskej

až hodinu před zavíračkou vleku. Naštěstí tam byli shapers nadmíru vstřícní a nechali nás shredit i během toho, co upravovali park. Ba co ještě, zeptali se nás, jestli nechcem doladit či postavit nějakou překážku, to jsem hodně cenil. Ale nikdo se od nás neozval, škoda.

A tak jsme dali dobrý dvě hoďky šlapačku v prostředku parku na zábavným rainbow můstku. Císi švihal pěknej nosepress a fs blunt, ale pak tam Dára vyslal jeho brutálnější verzi bláňa, který si zasloužilo zvěčnit.

Hned vedle sme pak chvíli odpočívali v nejpříjemnější chillzóně, jakou sem kdy viděl, no a kluci samozřejmě museli pososat místní free bezdrát. Tomášové a Dára konstatovali, že ten park zas tak dobrej není a že chtěj zpátky do Vítek, syčáci. Ale myslím si, že nakonec byli rádi, že měli tu možnost se do Stationu podívat.

Skoro za tmy konečně odjíždíme na ubytko, asi půl hodiny daleko, v klasickém farma/penzionu s krásným výhledem na bavorskou krajinku s příchutí dobytka a sena. S paní domácí jsem musel nakonec komunikovat mojí němgličtinou, a když kluci zaslechli: „Kein wi-fi“, spadnul jim úsměv. Já si aspoň říkal, že se tři dny nebudu muset starat o web, hehe.

Plán na den D (D jako Druhý – pozn. aut.) zněl jasně: točit a fotit, co to jde. Na středu totiž hlásí chcanec, tak to nechcem ponechat náhodě. Počasí stejně jako první den hraje do karet: bluebird, sunshine, azurko, nebe bez mráčku, nebo jednodušeji: bylo hezky.

Místo rozcvičky kluci zahřejou instagramy na wifině

1

58

1/ tomáš raiser /r/ z policejního auta vystřelil bs stalefish

zoltán strcuľa /g/ fs lipslide na wallridu po kratším trápení

2

1

tomáš raiser a darek bergmann společne nosebluntujou na tribuně

a jde se makat. Jeden vždycky fotí s Petěm, zbytek točí se mnou. Padají spíš jistoty, i když ani to ne, každej si spíš pořád park očuchává. Dára dal na první frontside přes stairset, mezitim cruizím parkem se zbytkem. Císi testuje i skoky: stylová cab 5 a bs 3 jak po másle. Skoky nevynechal ani Dára, kterej na první odjel sérku fs 3 tail z přední a bs 5 roastbeef, ale jak jsem ho točil follow, tak se mi na hraně druhýho skoku brutálně kousla hrana. Krásně jsem se nasvačil naštěstí měkkýho sněhu a Mirkův neolitní foťák taky vydržel. Ještě že to Dára dal hned na druhou jako

přes kopírák. Pak si taky stopnul žlutej taxík s jeho bořkem přes kapotu i střechu do switch fróňa na kufru a odjel do normálu. Čímž začal přísnou sérku, kterou předčasně ukončil zákus na „hadovi“. Dára měl celou sérku krásně rozjetou, dal si i brutálního fs 3 transfer ze spodního skoku do strany dopadu, ale pak ho chytla mlsná, a chtěl na hadovi frknout fróňo přes celý.

Kousek před koncem zákys jako magor a letěl straight na záda. Hned bylo jasný, že navařil hodně chutnou dršťkovou. Ale hezkej pohled to teda nebyl a docela těžce to pak rozdejchával.

2

3

61

2/ tomáš císař /g/ poctivě vydřený nosepress gap to nosepress nollie bs 1 out 3/ zóna pohody a.k.a. „tady budu chillovat!“

Avšak musim ocenit Dárovu flow. Projížděl park v kudle, žádný zbytečný brždění, a to si občas vybere svou daň, ale jinak odjížděl pokaždý ve stylu.

Zolo se celej trip trochu trápil, ale vynahradil si to v Bronxu na flat railech, grind gap do grindu fs 3 ven. Nedařilo se mu ani na slavným hadovi, kterého jako první stáhnul z kůže Tomáš s fs 3 ven. Při další jízdě jsme narazili na jednotky horských myslivců Wehrmacht, které rychle zastrašily Tomášovo vraždy v horním parku. Ještě si odškrtl z úkolníčku ss transfer do beklipu a pustil se do společnýho

nosebluntu na tribuně s Dárou, což chvilku zabralo, aby se vychytal správnej moment. Nejvíc času ale sežral Císiho nosepress gap to nosepress nollie back 1 out v Bronxu a Zolův fs lip na wallridu. No a pak se ještě ozval výstřel z káry strážců zákona v podobě bs stalefish od Tomáše a Peťo měl hotovo. Cenil jsem taky iniciativy ze strany Tomáše, kterej měl předem připravený sérky a nemuseli jsme nic vymýšlet, proto se mi s ním točilo líp než s ostatními, a tak jsme dali několik sérek po sobě.

Pak jsem ještě dotáčel pár záběrů, ale všichni jsme už toho měli plný dřeváky. Jenom škoda, že dopad u stanice fízlů, kterej byl velkej jak u 14metrovýho kickru, byl kvůli stínu po většinu dne zmrzlej jak sobolí trus a bylo o kejhák zkoušet tam větší vraždy. Kromě převrácený káry s májákem tam totiž můžete poladit ještě pyramidu s railem, přítlačák či wallride, a do toho všeho jste se mohli nechat vystřelit z polejamu. V chill zóně jsme jedli naše skoro suchý bagety, zatímco si lokálové grillovali šťavnatý burgery. Na BBQ se stavil i sám Eero Ettala, se kterým jsme museli dát fotku na Blackeye, udělat radost bossovi, hehe. Erro Během dne doslova postával v parku s obrovskou konstrukcí přidělanou na hrudníku, která držela RED kameru namířenou na jeho obličej. Až pak jsme se dozvěděli, že natáčel reklamu pro jednoho ze svých sponzorů.

Ani se nedivim, že si nepamatoval, jak jsme s nim točili v lednu na ISPU do Tři na třetí. Po burgeru neskutečně zabil jednu sérku a jel domů. Ještě jsme chvilku sledovali německej Nitro team, kterej posílal vesmírný komba na nejtěžší a nejkreativnější překážce v parku... na ní jsme my neměli ani záběr, škoda.

Vrátili jsme se rychle na ubytko, abysme stihli ještě večerní session. Na tu jsme ale jeli už bez Dáry, kterej byl krapet votřesenej, a nakonec vrhnul i nějakou tu šavli, asi mu nesedla ta dršťková k obědu, hehe.

V parku nás příjemně překvapil sníh, kterej byl i v pozdní hodinu pořád slushy. Park funguje každej den i večer, protože je celej pod září reflektorů. Noční session nás nakonec bavila asi nejvíc, jezdili jsme

z mého pohledu byli některý riders trochu nevděční.

Zato park se mi velmi páčil, zajezdí si tu opravdu každej, najdete tu spoustu kreativních překážek, areál není narvanej k prasknutí jako většina ledovců, a když k tomu připočtete možnost nočního ježdění, dostanete ideální místo na progress. A tak sečteno podtrženo, dávám výletu do Stationu na stupnici od 1 do 10 známku: středně dobrý.

1

pohody a sprejovali sjezdovky. Nakonec si spravil náladu (a reputaci) Zolo, kterej nalepil na zetku cab 1 in bs 3 out, to bylo radosti, panečku. A k tomu ještě dobagroval zbytek zeleniny, co zbyla z grilovačky.

Jeli jsme zpátky na ubytko, kde jsme připravili typickou večeři snowboardistů: hlavní menu se skládalo ze špaget s omáčkou, mražený pizzy a piva. K takto vydatnému jídlu jsme si pustili dojemný dokument o životě Tupaca. Ani jedno oko nezůstalo suché.

Věštba na poslední den se vyplnila a chcanec náš trip bohužel utnul. Zbývá ještě shrnout můj úplně první zahraniční trip s Boardem. Samozřejmě, že občas lítaly hejty, tak už to prej chodí. Možná, že nepadaly úplně heroický hodnoty, některé překážky v parku byly nižší a ve dvou dnech se toho nedá tolik stihnout. Ale

62

1/ darek bergmann /r/ fs ollie přes stairset padlo na první 2/ a po večerech se četly knihy...

2

tomáš raiser /r/ ss transfer bs lipslide skoro na první

3

1

65

1

Chameleon Freeman: „Sněhopádovej pojezd je z fotosession pro NordBlanc na Mont Blanc v Chamonix. Fotka má fakt dlouhou story, ale ve zkratce to byl jeden z mých nejúžasnějších momentů na snoubiči. Btw odjeto na první...

Nevim jak, prostě se to stalo, hehe.“ (foto: Tom Růžička)

2

Jirka „Cartman“ Kupšinský: „Šel jsem s Javorem přes Letnou k Mírovi do Dárkšlídu a objevil tam příjemný schody s rozjezdem i dopadem, kde to nevypadalo na moc práce uskutečnit nějakej trik. Hned mě napadlo, že bych tam moh udělat válendo, což je ve špindlerovskym slangu layback. Tak jsme s Karlem Raichlem, Jirkou Bromem a ostatníma klukama navezli sníh ze staďáku v Edenu a nanosili ho v pytlích ke schodům. Do deseti pokusů mi to padlo, no ale předtím sem vždy sjel těch sedmnáct schodů po prdeli... Nic přijemnýho, dva dny sem si nemoh pořádně zatrůnit.“ (foto: Peter Mercell)

Záhul: „Povedlo se mi přisrat se k Dárkšlídu na tour do Hannoveru, byl to super výlet plnej chlastu, a jen škoda, že moc nevyšlo počasí. Jezdili jsme v DIY parku 2er, krásný místo, větší než Štvanice. Peťo mi v pauze mezi focením teamu cvaknul tenhle rock‘n‘roll na celkem těžký zdi. Padlo to na první, je to i vlastně moje první fotka v časáku, takže jsem hodně spokojenej.“ (foto: Peter Mercell) 66

1

2

69

1

Zolo Strcuľa: „Navštívil jsem spolu s Peťem Mercellem rakouský středisko Kaunertal, zrovna se tam konal opening zimní sezóny. Měl jsem velkou chuť na nějakou fotku, takže už během první jízdy parkem jsem hledal místo. No a jak jsme stáli dole frontu u vleku, všiml si Peťo zajímavýho pohledu skrz sloupy a lana. Udělat tweaked na skoku už byla legrace, a ještě sem si to netradičně chytil na prostředku desky.“ (foto: Peter Mercell)

2

Roman Kentoš: „Vydal jsem se s Darkslidem na tour a během těch tří dnů našeho výletu nám nepršelo asi jenom deset hodin... Takže tahle fotka z 2er skateparku vznikla během patnáctiminutovýho sucha mezi dvěma přeháňkama, který jsem využil na rádiusový „porno“ transfer. No a protože mám switch fs flip sto pro najetý, byl výběr triku úplně jasný!“ (foto: Peter Mercell)

70

1

JAK NA TO

skate of mind ve splitu, gap to bs lipslide na nový promenádě

2/ cesta na spot ve splitu, na střechu plaveckýho stadiónu, kam jsme se museli trochu vkrádat 3/ u novýho dřeva si to chce vždycky pořádně vyzkoušet, jestli to jede!

4/ spokojenost po vydřený sérce

2

CESTOVÁNÍ

text: Maxim Habanec, foto: Lukáš Wagneter

S MAXIMEM HABANCEM 3

4

NASTÁVÁ OBDOBÍ ZIMY, A TO SE ČLOVĚK NA SKEJTU MOC NESVEZE. VOLNÝ ČAS LZE VYUŽÍT TŘEBA K PLÁNOVÁNÍ NĚJAKÝHO ZAJÍMAVÝHO TRIPU NA DALŠÍ LÉTO, ANEBO SE ROVNOU SEBRAT A VYRAZIT NĚKAM ZA TEPLEM. ABY VÁŠ VÝLET BYL O NĚCO JEDNODUŠŠÍ, POPROSILI JSME MAXE HABANCE, KTERÝ JE VÍC NEŽ ZBĚHLÝM CESTOVATELEM, AŤ SE PODĚLÍ O SVÉ ZKUŠENOSTI A DÁ PÁR RAD. DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ Na začátku všeho je plánování. Protože pořád sleduju skate videa nebo prohlížim fotky, mám představu, jaký země nebo města chci navštívit. Kam přesně pojedu, pak závisí na dalších okolnostech, kolik třeba stojí letenka, ubytování, jestli mám v místě nějaké kámoše, co by mě po spotech provedli. Zajímavý je, že třeba čtyři dny ve Vídni nás vyšlo stejně draho jako deset ve Splitu. Chce to hodně počítat, zvlášť když jedete v partě. Rozdíl deseti euro na osobu je v součtu čtyř lidí velká částka. Jak teď natáčím projekt Skate of Mind, tak se člověk naučí o těch nákladech úplně jinak přemýšlet. Zjistil sem třeba, že levná letenka sama o sobě ještě nic neznamená, protože třeba na místě se utratí za ubytko a jídlo pěkná raketa. Výhodnější je si koupit dražší letenku do nějaký vzdálenější, ale super levný destinace. Ale pozor, tam se vám může stát, že je povinnost mít vstupní vízum. Člověk pak musí řešit papírování, jít s pasem na ambasádu, kde si třeba pas na pár týdnů nechají, a to je třeba pro mě velká

komplikace. Cestuju pořád a nedokážu si představit, že bych byl čtrnáct dní bez pasu. Jo a vízum samo o sobě může stát i tři tisíce, takže v součtu pro celou partu slušná suma.

Rozhodování, jestli na výlet jet autem, nebo letadlem, hrozně záleží na tom, co chcete na místě dělat. Když cestuju sám, radši letím a ani neřeším pujčování auta, stačí mi jezdit na skejtu a hromadnou dopravou. Pokud se však jede s partou natáčet, už je výhodný mít auto, protože tím mnohdy ušetříte, a hlavně máte zázemí.

Jak jsme například byli v Bilbau, dojeli jsme si vždy pohodlně na spot a natáčeli skoro z auta. Kára byla pro nás takový pojízdný studio a hotel v jednom. Levný letenky sleduju na různých vyhledávacích portálech na netu, jenže je s tím jeden zásadní problém. Mezi skejťákama se totiž nedá plánovat moc dopředu, a tak nápad na nákup za levno několik měsíců před cestou bere hned za svý. Proto radši vychytávám destinace, kam jsou levný letenky celý rok. Rád používám Skyscanner.cz, kde jsou i grafy, v který den v týdnu

72

1/ noseblunt na nejvíc nepříjemnym railu, na kterym jsem kdy jezdil 2/ v nejvyhlášenější rybí restauraci ve splitu, kde jsme si dali tohodle skvělýho, a hlavně v ten den ulovenýho tuňáka 3/ pohoda při natáčení Skate of mind

je to levnější. Tím pádem, pokud nejste nuceni letět v pevný datum, můžete hodně ušetřit, rozdíl mezi nedělí a úterým je třeba i čtyři tisíce na jednu letenku.

Ubytování je dobrý si zamluvit ještě před cestou a rozhodně to neřešit na místě. Párkrát jsem zažil team manažery, který sháněli bydlení až po příjezdu, a to už nikdy nechci opakovat. Takže doporučuju Booking.com nebo Airbnb.com, přes který člověk dokáže vychytat levný verze bydlení. Mám rád soukromí, takže než nějaký hostely, preferuju pronajímání celých apartmánů, který se taky dají sehnat rozumně. Nejsou většinou nijak super vybavený, ale máte tam prostor sami pro sebe. To je důležitý, že si po celodenním ježdění můžete v klidu odpočinout, bez obav rozložit techniku, nabít baterky...

Letos jsem měl například pronajatý byt v Budapešti.

V klidu jsme se tam vešli ve čtyřech a bylo to tak velký, že by nás tam klidně mohlo bydlet patnáct. Pokud by si toho teda nevšim majitel, hehe. A to je vlastně taky způsob, jak levně zařídit spaní. Hodně to děláme, když jezdíme po závodech. Vezmeme si pokoj na hotelu pro dva, ale víme, že tam budeme čtyři, a tak jsou náklady na osobu hned poloviční.

GET READY Před vlastní cestou je důležitý i si dobře zabalit. Dřív jsem vozil hodně věcí, ale teď jsem to omezil. Na dva tejdny jsem si bral třeba čtyři desky, spousty bot a hromadu různých kravin, který jsem myslel, že budu potřebovat. Dnes si vezmu desky dvě, dvoje boty, dvě mikiny, jednu bundu, pár triček, nějaký trenky a ponožky, a přinejhorším si to vyperu. Opravdu mi těch pár desek stačí, i když jezdim street a rychlejc se to přitom ničí. Mnohdy nemám ani náladu to měnit, protože to je pořád dokola, tak radši jezdím na špatný desce. K tomuhle stavu jsem se dostal věkem. Když sem byl mladší, pořád jsem měnil, a teď vím, že ta deska na ježdění nemá zas tak vliv... A doporučuju si do báglu přibalit hromadu vosku, protože v cizině nechcete ztrácet čas běháním po obchodech a sháněním. A taky si vemte nůž, malý nářadí, a klidně nějaký tejpy, masti i paralen.

Pokud letíte, nechte si v batohu místo i na skejt, protože vám ho ve většině případů nedovolí vzít na palubu. Stalo se mi, že jsem letěl z Číny, skejt mohl mít s sebou v kabině, a když sem přestupoval ve Frankfurtu, tak už mi to nedovili. Skončilo to tak, že jsem desku vyhodil do koše. Takže nejlepší řešení je to odbavit. Když máte moc věcí, a tím pádem nadváhu, je dobrý s sebou mít nějaký rozumný baťůžek, který si lze vzít přímo do letadla a narvat do něj extra věci. Navíc většinou váhu palubního zavazadla nekontrulujou, takže já tam pravidelně nosím minimálně deset kilo. Platit nadváhu se určitě nikomu nechce, některý letecký společnosti jsou schopný si účtovat i stovky eur.

Na výlet je důležitý se nechat i pojistit. Já mám třeba přes kreditku cestovní pojištění na celý rok, takže nemusím už nic řešit. A to je pro lidi, kteří cestují často, velký ušetření času. Kdo hodně lítá, pro toho se vyplatí si zvolit tu správnou kreditku a věrnostní program. Sbíráním mil se dá vychytat spousta různejch výhod, třeba těžší zavazadla, vstup do vip lounge a podobně. Je dobrý se na to nevykašlat, zapátrat

1

2

a zjistit si, jak to přesně funguje, aby člověk zpětně nepřišel na to, že prolítal spousty mil a nic z toho neměl.

LETS GO Když jede člověk autem, tak se musí nějak starat o řízení. Buď se u volantu všichni střídaj, nebo někdo popijí Red Bull, odřídí to celý a dospí další den. Párkrát se mi stalo, že jsem byl jedinej řidič v autě a odtáh to celý sám. A neni od věci, když letíte do nějaký exotický destinace, mít s sebou mezinárodní řidičák. Důležitý je i sledovat, kde člověk může a nemůže zaparkovat. Teď jsem se na to dost soustředil, a přesto jsem nasbíral několik pokut, který musím zaplatit. Po Evropě člověk plus mínus rozumí předpisům, ale ve vzdálenějších destinacích je to dopravní exotika. To se vždy vracím k autu a trnu, jestli tam ještě stojí. Půjčovny aut hledám taky na internetu, člověk si musí dát pozor na různý příplatky za ujetý kilometry, pojištění, odpovědnost za škodu a podobně.

3

Pokud se letí, člověk se nestará o nic, snad jedině, aby zvládnul přestoupit, ale to většinou neni problém, spíš je to otravný. Na některých obřích letištích totiž mají více terminálů, a přestup tak zabere různým popojížděním autobusama klidně i hodinu. Teď sem letěl do Afriky, dohromady čtyřicet hodin, a druhý den jsem chtěl jít jezdit. I když byl v letadle alkohol zadarmo, nedal jsem si ani malý pivo. Pil jsem hodně vody, pořád cvičil a rozložil si spánek, abych mohl hned skejtovat. Po letech cestování jsem se už naučil usnout kdekoliv. Třeba ve Vietnamu jsme se mezi spoty přesunovali dodávkou, já vždy sednul, dvacet minut se prospal a na dalším místě úplně fresh opět skejtoval.

Akorát se člověk úplně rozhodí, a když se vrátí zpátky do normálního života a chodí třeba pravidelně do práce nebo do školy, tak je to trošku složitější.

A JE TO TADY Jakmile dorazíte do svojí destinace, je potřeba se dostat na ubytko, ale to je úplně jednoduchá věc

noseslide z lámaný hubby v budapešti během natáčení skate of mind. tenhle trik dal pěkně zabrat, hlavně kvůli zvláštnímu zahnutí zídky (foto: Martin Štembera)

a vždycky se dá zeptat na cestu. Nejsložitější na skejt výletu je najít spoty. Dřív jsem to tolik neplánoval, ale letos tomu dávám i dva týdny před cestou. Hledám spoty na fotkách a videích, snažím se kontaktovat lokály. Systém mám takový, že zadám název města plus slovo skateboarding do Youtube, pak se snažím najít video nějakých lokálů, a jména z videa zase googlim nebo hledám na Facebooku. Člověk musí být trochu drzej a psát lidem, i když je vůbec nezná.

Skejťáci jsou jedna velká rodina, spojuje nás to, co nás baví. Většina lokálů bývá fakt ráda, že k nim někdo dorazí na návštěvu, jezdí s nima a zajímá se o jejich zemi či město, a rádi pomůžou. A neni nic lepšího než poznávat nový místo s domorodcem, to vám ušetří spoustu času i peněz. Rád mám i aplikaci TripAdvisor, vždy jí používám a hledám si, co se nachází v mý blízkosti. Když se pak člověk podívá do diskuze k jednotlivým místům, dozví se spoustu zajímavých informací.

Hodně mě baví lokální jídla a opět si hledám informace

na netu. Většinou to bývá tak, že první příčky v různých žebříčcích obsazují dražší restaurace, ale když si to člověk prokliká, dokáže narazit na opravdu lokální podniky za dobrý peníze. Pravda, párkrát jsem se už pěkně napálil, ale na druhou stranu jsem hodněkrát objevil skvělý místo. Dobrá cestovatelská vlastnost je, když člověk dokáže sníst všechno. S tim já nemám problém, ale třeba kameraman Martin, který se mnou natáčí Skate of Mind, tak ten má různý omezení. Ale statečně s tim bojuje, ale párkrát už slušně trpěl, hehe.

Videa má ovšem parádní, schválně se podívejte sami na www.redbull.cz/skateofmind Jak místní společnost přijímá skateboarding, člověk většinou hnedka vycítí. Třeba v Dubaji neni povolený jezdit a člověk z toho má respekt. Když se objeví nějakej sekuriťák, neni to o smlouvání o pokus navíc, ale radši se omluvím a jdu pryč. V Evropě jsem nikdy neměl problém, v Emirátech nebo v Americe, tam už si to chce dávat bacha a zbytečně ruku zákona neprovokovat.

V mimoevropských destinacích bacha na směnárny.

Většinou si peníze měním tady nebo někde na půl cesty, kde kurz bude ještě úměrnej. Kupříkladu měnit český koruny v Dubaji neni dobrej nápad, na tom člověk zbytečně prodělá. Dávejte si pozor i na pas a kreditku. Mějte u sebe všechny důležitý telefonní čísla, třeba mně se ve Vietnamu stalo, že mi ukradli kreditky a musel jsem hned volat do banky, aby mi je zablokovali. A je super si vyfotit pas do telefonu nebo si udělat papírovou kopii. Když se vám ztratí, můžete se alespoň něčim prokázat.

VŠUDE DOBŘE, DOMA...

Návrat je hlavně o tom, jak si člověk dokáže zabalit a na nic nezapomenout. Já většinou v koupelně nechám kartáček nebo ručník. Suvenýry si moc nekupuju, spíš si zážitky ukládám do hlavy a vezu si s sebou pěkný skejtový fotky. Doufám, že vás mých pár cestovatelských rad a tipů navnadilo, a už si projíždíte internet a hledáte, kam vyrazit. Neni nic lepšího než si zimu zpříjemnit skateboardingem v teple.

4

1

2

3

4

I KDYŽ TO TAK V DOBĚ UZÁVĚRKY TOHODLE ČÍSLA VŮBEC NEVYPADÁ, ZIMA BY TU MĚLA BEJT CO NEVIDĚT. A DOKONCE PREJ DOST TUHÁ, COŽ BYLO VYPOZOROVÁNO Z CHOVÁNÍ ZVĚŘE, O KTERYM MY V REDAKCI VÍME VELKÝ KULOVÝ. LÍP JSME NA TOM ALE S INFORMACEMA O SNOWBOARDECH A VÁZKÁCH, KTERÝ SI PRO VÁS NA LETOŠEK PŘIPRAVILY TOP FIRMY ZASTOUPENÝ NA NAŠEM TRHU. POKUD SHÁNÍTE NĚCO NOVÝHO, URČITĚ ČTĚTE DÁL, A TŘEBA VÁS TO BUDE INSPIROVAT!

1/ Gravity Bandit + G3 Česká značka Gravity se už léta zaměřuje na výrobu prken a příslušenství v nejlepší možný kvalitě za dobrou cenu. Věci evidentně fungujou a v letošním katalogu najdeme třeba i prkno Bandit za cenu 6.290 Kč. Tenhle klasickej camber se vyrábí i ve verzi wide a doplnit ho můžete třeba vychytanym nejvyššim modelem vázka z dílny Gravity, označené G3 a vyjde na 3.490 Kč.

2/ Flow Era + Nexus Hybrid Ani letos v nabídce značky Flow nechybí oblíbený prkno Era. To vyjde na 10.600 Kč a jedná se o měkčí (flex má 5 z deseti) freestylovej reverzní camber, kterej oceníte

hlavně při ježdění ve snowparku. A jaký bychom k týhle desce doporučili vázání? Co třeba Flow Nexus Hybrid, který vyjde na 6.100 Kč. Jedná se o všestrannej kousek, co uspokojí každýho.

3/ Roxy Smoothie + Team A teď něco pro něžný pohlaví. Milovnice značky Roxy by mohlo zaujmout prkno Smoothie EC2 BTX, který v shopech seženete za 12.390 Kč. True twin deska s flexem 4 z 10 má uprostřed mezi vázáníma rocker, takže se dobře ovládá. Pokud chcete ladit, určitě volte vázko Team za 4.690 Kč v oranžový variantě, pod kterou je podepsaná Torah Bright.

4/ Lib T-Rice + GNU Psych Z továrny Mervin nás zaujal novej pro model Travise Rice Lib T-Rice Pro C2 BTX s rockerem uprostřed a camberem u vázání. Tenhle true twin vyjde na 15.490 Kč a jedná se o All Terrain Freestyle prkno s mega popem. Vázko k týhle desce by mohlo bejt třeba GNU Psych za cenu 6.190 Kč, což je lehkej, středně tvrdej kousek s výborným přenosem síly z hrany na hranu.

5/ Burton Process + Cartel EST Z aktuální kolekce firmy Burton jsme vybrali prkno Process Flying V za cenu 11.000 Kč. Volba Marka McMorrise je tím nejlepším na freestyle snowboarding.

TEST THE BEST

5

6

7

75

8

SNOWBOARDS Deska je hravá, s prohnutím Flying V skvěle ovladatelná a vyrábí se i v provedení camber. Cartel EST je mezi vázkama opravdovou legendou. Vyjde na 6.880 Kč, oblíbila si ho většina Burton profíků a funguje přesně tak, jak potřebujete.

6/ Burton Social + Scribe Burton Social je ideální dámský prkno na začátky.

Vyjde na 10.450 Kč a výrobce se snažil dosáhnout toho, aby člověk nemusel nic řešit a jen si užíval úžasný chvíle na horách. Tedy aby se nesekaly hrany a vše bylo maximálně ovladatelný. K desce by se mohlo hodit například vázko Scribe s cenou 5.500 Kč. To bylo

vyvinuto s důrazem na to, aby fungovalo skvěle při jakymkoli druhu snowboardingu, je pohodlný a hravý.

vázání se stejným jménem a s cenovkou 6.890 Kč, letos udělané i v tomhle skvělym designu.

7/ Nitro Team Gullwing + Team Supersize Nitro Team je léty prověřená klasika, která patří k tomu nejlepšímu, co lze na trhu sehnat. Důkazem je i ocenění magazínu TWS Snowboarding Good Wood v kategorii All Mountain. Tahle mašina s cenou 11.490 Kč se nabízí v mnoha délkách i v široké verzi a vyrábí se ve dvou variantách, standardní pro oldschoolové kráječe oblouků a Gullwing, Nitro rocker, s kterým si užijete víc blbinek. K prknu Nitro Team nejlíp padne vychytaný

8/ Nitro Firecracker + Rythm Nitro Firecracker je prkno pro holky vyznávající moderní snowboarding. Buttery, pressy, flatland triky, ale i velký airy a pohodlný zatáčky. Nitro doporučuje Firekracker osadit vázáním Rythm. Je lehký, ohebný a pohodlný.

U vybraných Nitro prodejců lze snowboard Firekracker a vázání Rythm koupit dohromady s botami Cuda TLS za zvýhodněnou cenu 11.990 korun, samostatně prkno za 7.990 Kč a vázko za 3.690 Kč.

1

2

3

4

MOUNTAINWEAR 1/ 686 Authentic Arcade + 686 Authentic Rover Oblečení z řady Authentic kalifornský značky 686 je dělaný na čistokrevnej snowboarding. Tradiční, volnější střihy, jsou doplňovány moderníma materiálama a vychytávkama. Bunda Arcade s cenou 5.290 Kč i kalhoty Rover, který vyjdou na 4.390 Kč, jsou vyrobeny z matroše Infridry-10 s podlepenejma švama. Bunda je lehce zateplená a vevnitř má dvě kapsy. S kalhotama se spojuje přes protisněhovej pás.

2/ 686 Authentic Ruway Infiloft + Parklan After Dark V 686 si jedou na plný koule i oblečení pro holky.

Pro náš další set jsme vybrali kousky ze dvou kolekcí, Authentic a Parklan. První z nich vychází z tradičních snb střihů a technik. Parklan pak kombinuje snowboarding s cestou streetu. Bunda Authentic Runaway s vodním sloupcem 15.000 mm je to nejteplejší, co si od 686 můžete pořídit. Kalhoty Parklan After Dark pohodlnýho střihu jsme zvolili v barvě Ivory, která akorát pasuje k vnitřním detailům bundy Runaway. Dohromady tak tvoří vymazlený kombo za cenu 6.990 a 5.990 Kč.

3/ Roxy Torah Bright Crystalized + Whisper Bunda Crystalized a kalhoty Whisper značky Roxy

jsou pro modelem Torah Bright. Za cenu 8.490 Kč se vám dostane zateplený bundy prodlouženýho střihu s prodyšností a voděodolností 15k. Zajímavostí je límec vyrobenej ve spolupráci s firmou Biotherm, kterej chrání a regeneruje kůži. Spodní část setu vyjde na 4.790 Kč. Střih je užší, zevnitř je fleece a parametry membrány jsou znovu 15/15.

4/ DC Command + Code Bunda DC ze speciální kolekce DPM vyjde na 8.490 Kč.

Kromě neobvyklýho camo designu nabízí extrémní odolnost proti vnějším vlivům, tedy voděodolnost 20.000 mm H2O. Bunda není zateplená a je

TEST THE BEST

5

6

7

8

NA TÝHLE DVOUSTRANĚ SI MŮŽETE PROHLÍDNOUT STYLOVÝ SETY HADRŮ NA PRKNO OD ZÁSADNÍCH SNOWBOARDOVÝCH FIREM. SPOJENÍ KALHOT A BUNDY OD JEDNÝ ZNAČKY POSKYTUJE VÝHODY JAKO NAPŘÍKLAD DOKONALÝ PROPOJENÍ KOMPLETU A OCHRANU PŘED SNĚHEM V ZADKU. NO A O BAREVNYM SLADĚNÍ SE SNAD ANI NEMUSÍME BAVIT.

standardního střihu. K jejím oranžovejm zipům perfektně laděj ani úzký ani široký kalhoty Code, na jejichž cenovce najdete sumu 4.550 Kč.

5/ Quiksilver TR Printed Mission + TR Mission INS Ani letos v katalogu značky Quiksilver nechybí lajna oblečení jednoho z nejlepších snowboardistů světa, Travise Rice. V ní jsou například i bunda Printed Mission a k ní naprosto dokonale pasující kalhoty Mission INS. Ceny jsou 5.050 Kč a 3.990 Kč, obě věci maj vodní sloupec 10k, bunda je trochu uplejšího a kalhoty standardního střihu.

6/ Burton Radial + Rotor Pokud sháníte něco do opravdu extrémních podmínek a rádi byste využili předností materiálu Gore-Tex, určitě nebudete zklamaní, když šáhnete po bundě Radial a kalhotech Rotor z nabídky značky Burton. Kvalita se zpracováním jsou tu na prvním místě a vrchní designovou pecičku za 8.250 Kč doplňuje jednobarevnej spodek za 7.150 Kč.

7/ Analog Greed + Field Z nabídky vyhlášený americký značky Analog jsme pro vás vypíchli bundu Greed basebalovýho stylu za 5.900 Kč a maskáčový kalhoty Field za 4.860 Kč.

Oboje je dokonale vyladěný pro neomezování v pohybu při snowboardingu a vyvíjeno s Analog týmem plnym hvězd. Membrána obou věcí má parametry 10/10 a střih je standardní.

8/ L.A.M.B. x Burton Riff Parka + Buju Dámskej komplítek z ulítlý kolekce L.A.M.B. x Burton, která si bere inspiraci z punkrocku a vyznačuje se neobvyklejma kombinacema barev a divokejma potiskama vnitřku produktů, vyjde na 8.800 plus 5.500 Kč. Oba kousky jsou slim fit střihu bez zateplení.

Pokud chcete bejt ve snowparku nepřehlédnutelné, tohle je ta cesta!

77

50 OF 2015

BĚHEM NÁSLEDUJÍCÍCH DNŮ A TÝDNŮ SE NA VÁS ZE VŠECH MOŽNÝCH STRAN POHRNOU VŠELIJAKÉ VÝČTY A HODNOCENÍ HUDEBNÍHO ROKU 2015 NEBO SEZNAMY NEJLEPŠÍCH DESEK ZA TENTO ROK A JÁ NEVÍM CO JEŠTĚ VŠECHNO. NĚCO PODOBNÉHO VÁS ČEKÁ I V TOMTO ČÍSLE BOARDU, ALE NÁMI SHRNUTÉ HUDEBNÍ DĚNÍ LETOŠKA NEBUDE SESTAVENÉ V ŽEBŘÍČKU, ZKRÁTKA NABÍDNEME JEN TO, CO DLE NAŠEHO NÁZORU STOJÍ ZA VAŠI POZORNOST. POKUD MÁTE RÁDI RŮZNÉ ŘAZENÍ NEBO POŘADÍ, MŮŽETE SI NÁMI DOPORUČENÉ PLACKY USPOŘÁDAT SAMI. MY JSME JE SEŘADILI SPRAVEDLIVĚ, PODLE ABECEDY. A SNAŽILI JSME SE, ABY BYL NÁŠ VÝBĚR ŽÁNROVĚ PESTRÝ. DOUFÁME, ŽE SI VYBERETE.

THE ARCS – Yours, Dreamily Sólový projekt jedné poloviny The Black Keys, Dana Auerbacha. Pokud je na vás tvorba jeho domovské formace pomalá, The Arcs jsou jasná volba! Čeká vás blues, soul i psychedelický rock.

BELLE AND SEBASTIAN – Girls In Peacetime Want To Dance Stuart Murdoch má podle všeho velmi plodné období – po příjemném filmovém soundtracku přinesl tento rok se svými Belle And Sebastian svěží novinku, s jejímž nahráváním pomáhal Ben H. Allen, producent Animal Collective.

BJÖRK – Vulnicura Björk byla vždycky tak trochu jiná a dokazuje to i na svém letošním počinu, do kterého promítla bolest z rozpadu svého vztahu. Skvělá a velmi osobní nahrávka – v pořadí devátá od této devětačtyřicetileté Islanďanky.

BLUR – The Magic Whip Legendární kvartet se po několikaleté odmlce vrátil se svou novou, v pořadí osmou deskou… oproti předchozím počinům žádná zásadní pecka, ale potěší.

THE CHEMICAL BROTHERS – Born In The Echoes Britští elektroveteráni vydali po pěti letech osmou studiovou nahrávku, na které jako by se vraceli ke své rané tvorbě. Těšte se na zajímavé hosty v čele se St. Vincent a Beckem.

DAVE GAHAN & SOULSAVERS – Angels & Ghosts Prověřená spolupráce přináší další plody, řeči jsou

zbytečné, krásná deska.

THE DEAD WEATHER – Dodge And Burn Třetí albový zářez, a možná i doposud nejlepší – co také čekat od party kolem Jacka Whitea.

DJANGO DJANGO – Born Under Saturn Tady jsou veškeré žánry a škatulky zbytečné, Django Django totiž opět posunuli svoji tvorbu někam dál. Velmi kvalitní nahrávka, která nemusí být úplně pro každého, ale za pozornost rozhodně stojí.

DR. DRE – Compton: A Soundtrack By Dr. Dre Pionýr hip-hopu vydává po patnácti letech novinku, na které se podílí řada zajímavých hostů například Kendrick Lamar, Snoop Dogg, Eminem, The Game nebo Xzibit.

THE ENEMY – It’s Automatic Čtvrtá deska The Enemy přináší to, na co jsme u trojice z Coventry zvyklí – příjemné a rytmické kytarovky.

EVERYTHING EVERYTHING – Get To The Heaven Nahrávka 21. století. Na specifikaci nemáme dostatek místa – a vlastně ani fantazie. Třetí deska tohoto kvartetu z Manchesteru je v pravém smyslu slova trefou do černého.

FAITH NO MORE – Sol Invictus Trvalo to sakra dlouho, ale nakonec se čekání vyplatilo – Faith No More vydali po letech novinku, která jako by začínala tam, kde poslední deska končila.

FATHER JOHN MISTY – I Love You, Honeybear Trochu folku nám v dnešním albovém výběru obstará chlápek, který se dříve skrýval v řadách americké

skupiny Fleet Foxes. Teď vydává sólovku a kritika smeká.

FLORENCE + THE MACHINE – How Big, How Blue, How Beautiful Florence a její mašina se vracejí s třetí deskou.

Poslouchat jedině v kabrioletu ujíždějícím směrem k západu slunce.

FOALS – What Went Down Indie kvintet z Oxfordu vydal letos čtvrtou desku a pomyslnou laťku drží zatraceně vysoko! Deska vznikala pod producentským dohledem Jamese Forda ze Simian Mobile Disco.

FRANK CARTER & THE RATTLESNAKES – Blossom Bývalý zpěvák hc party Gallows si před pár lety uplácal bezzubý projekt Pure Love, aby se nyní představil v doprovodu The Rattlesnakes, a výsledek není vůbec špatný.

FRANK TURNER – Positive Songs For Negative People Původně hardcorový zpěvák se v roce 2005 vydal na sólovou, převážně akustickou dráhu a název desky napovídá, že Frank má smysl pro humor. A také pro příjemné a chytlavé folkově rockové skladby.

THE GO! TEAM – The Scene Between Tahle anglická formace se experimentů opravdu nebojí.

S novou deskou přišla po čtyřech letech a nabízí na ní výbušný mix samplů a kytar. Málokdo a máloco zní takhle originálně.

GRIMES – Art Angels Čtvrté studiové album kanadského projektu, za kterým

MUSIC

79

autor: bbfk — jeho hudební pořad Expres Edge můžete v premiéře slyšet každou středu od 21:00 hodin na Expres FM

KONCERTNÍ TIPY 3. 12. 2015 9. 12. 2015 12. 12. 2015 29. 1. 2016

se skrývá hudebnice a zpěvačka Claire Boucher, přináší příjemný mix synthpopu a dalších tanečních odnoží.

HOT CHIP – Why Make Sense Londýnská elektroparta přichází na své šesté placce s příjemnými treky na hranici popu. Avšak inteligentního popu. Jakmile jim jednou propadnete, bude to láska na celý život.

IRON MAIDEN – The Book Of Souls Zpěvák Bruce Dickinson překonal nepříjemné zdravotní problémy a Železná panna opět dokazuje, že do starého železa rozhodně nepatří. Svým fanouškům nabízí rovnou dvojalbum napěchované poctivým heavy metalem.

JAMIE XX – In Colour Jamie, nenápadná, ale o to více nepřeslechnutelná třetina The xx, se vytasil s vlastní sólovkou a nutno říct, že tahle deska pěkně nakopne vaši hudební fantazii.

Ideální soundtrack.

JOANNA NEWSOM – Divers Joanna Newsom vydala po pěti letech od svého předchozího alba Have One On Me novou desku, která přináší výborné aranže i komplexnější texty.

JOHN GRANT – Grey Tickles, Black Pressure Velké překvapení, deska plná emocí… Americký písničkář do skladeb promítá své běsy, život s HIV a pocitem vyděděnosti kvůli své odlišné sexuální orientaci.

KENDRICK LAMAR – To Pimp A Butterfly Třetí deska tohohle sedmadvacetiletého umělce z USA vyvolává různé ohlasy – jedni desku adorují, druzí odsuzují, my necháme posouzení na vás.

KILLING JOKE – Pylon Killing Joke po více než třiceti letech existence neztratili nic ze své syrovosti. Pylon je jejich šestnáctá řadovka a kapela na ní opět dokazuje, jak vkusně se dá míchat rock s elektronikou.

KURT VILE – B’lieve I’m Going Down Od roku 2008 již šestý studiový zářez na pažbě tohoto miláčka amerického indie publika. Pokud máte rádi Pavement nebo Bruce Springsteena, nebudete zklamáni.

THE LIBERTINES – Anthems for Doomed Youth Na tuhle desku se čekalo docela dlouho. Proč, to víme všichni, takže důležité je, že třetí deska tohoto londýnského kvartetu spatřila světlo světa.

KRAFTWERK – Praha, Forum Karlín EDITORS – Praha, Roxy JUDAS PRIEST – Brno, hala Rondo PETER HOOK & THE LIGHT – Praha, Lucerna music bar

LUPE FIASCO – Tetsuo & Youth Americký rapper a producent se opět trefil do vkusu obou táborů – fanouškovského i recenzentského.

Důkaz, že se hip-hop dá dělat i malinko jinak.

MAC MILLER – GO:OD AM Mac Miller baví… a to samé lze říct o jeho třetí desce. Příjemně se poslouchá, a než se nadějete, jste u posledního treku. Těch je na desce rovnou 17.

THE MACCABEES – Marks To Prove It Skvělá kapela, skvělá deska, což dokazuje stejnojmenný singl. Teď už jen doufat, že v budoucnu u nás tenhle londýnský kvintet představí desku živě.

MARILYN MANSON – The Pale Emperor Chlápek mnoha tváří i hudebních podob. Posledních pár let se sice na pódiu i mimo něj choval jako debil, ale touhle deskou příjemně překvapil. Hymnické rockové skladby doplňují osvěžující výlety do jiných žánrů.

MOTÖRHEAD – Bad Magic Na naše ušní bubínky útočí Lemmy a jeho dva kolegové už od roku 1975. A podle letošního 22. alba asi ještě nemají dost… což je dobře.

NEW ORDER – Music Complete Ikony z Manchesteru se vypořádali s personálními problémy a svým fanouškům nabízejí desátou studiovku… jen u toho jaksi chybí basák Peter Hook.

Nicméně jsou to staří dobří New Order, kteří mají cit pro rockově-taneční věci.

PUBLIC IMAGE LTD. – What the World Needs Now Když vydávali první desku, většina z nás byla dítka školou povinná. Letos nám nabídli desku č. 10, a jako by to byli stále ti staří dobří PIL. Klobouk dolů, pánové.

THE PRODIGY – The Day Is My Enemy Klasická, a pro tuhle trojku z Essexu typická divočina.

REFUSED – Freedom Návrat, v který už snad nikdo nedoufal – po dlouhé době tu máme novinku od švédské hc/punkové legendy Refused. Sedmnáct let čekání se vyplatilo. Tuhle desku musíte mít!

REVEREND & THE MAKERS – Mirror Indie-rock-elektronika v té nejlepší možné kombinaci.

RICHARD HAWLEY – Hollow Meadows Velmi příjemné hudební zastavení v rychlém

a složitém světě dneška. Touhle deskou si mě Richard naprosto získal.

ROOTS MANUVA – Bleeds Určitě jeho hlas znáte z nahrávek jiných umělců. Letos si po čtyřech letech dopřál novinku, která je bezpochyby jeho nejlepší deskou.

RÓISÍN MURPHY – Hairless Toys Bývalá zpěvačka kdysi populárních Moloko se vrátila po osmi letech s novou a zároveň velmi zdařilou deskou.

RUDIMENTAL – We The Generation Londýnský kvartet přichází s novinkou – těšte se na příjemný drum‘n‘bass, a jak už je v dnešní době zvykem, hvězdné hosty. Rudimental s novinkou pomáhali Ed Sheeran, Dizzee Rascal nebo Bobby Womack.

SLAVES – Are You Satisfied Punk se dá dělat i ve dvou. A klidně můžete přimíchat i jiné hudební ingredience. Alespoň to dokazují dva britští bardi hrající spolu 3 roky, kteří teď vydávají první desku.

SLAYER – Repentless Američtí trashmetaloví mazáci a jejich dvanáctý studiový zářez. První album Slayer od smrti jejich kytaristy Jeffa Hannemana. Žádné love songy nečekejte, jen pořádnej nářez!

SLEAFORD MODS – Key Markets Dvojka z Nottinghamu, která svou minimalistickou tvorbu založenou na lo-fi beatech míchá s punkem, elektronikou a hip-hopem.

SLEATER-KINNEY – No Cities To Love Americké dívčí trio Sleater-Kinney, které do loňska odpočívalo, rozhodně nepatří k mainstreamu a jejich skladby v médiích neuslyšíte. O to více by vás letošní titul mohl potěšit – holky znovu rozkvetly, nicméně se s tím nemažou.

TAME IMPALA – Currents Kevin Parker, tvůrčí mozek formace Tame Impala, vás v rámci své druhé řadovky vezme na psychedelický výlet. Podle všeho se u našich protinožců začíná rodit nová scéna!

WOLF ALICE – My Love Is Cool Čtyřčlenná alternativní parta z Londýna je jednou z nadějí britské kytarové scény. Letošní deska vás vezme na hudební výlet do 90. let, uslyšíte na ní řadu vlivů, nikoliv však vykrádačky.

YEARS & YEARS – Communion Tři roky fungující anglický elektroprojekt letos vyslal do světa svoji debutovou nahrávku a v hitparádách se dějou věci. Na desce uslyšíte mix elektra, popu, R‘n‘B nebo house… příjemná letní bezstarostná věc.

YOUNG FATHERS – White Men Are Black Men Too Young Fathers jsou jednou z nejzajímavějších formací současnosti, která se nebojí pestrých žánrových přesahů.

80

PŘED 10 LETY

1/ leskoviansky 2/ kříž 3/ osten 4/ dlauhý 5/ filípek 6/ bauer 7/ polívka 8/veselka 9/ kaňůrek

BOARD 84 VÁNOCE PŘED DESETI LETY JSME S BOARDEM OSLAVILI V PODOBĚ 192STRÁNKOVÝHO ČASÁKU, NADITÝHO MEGAPLAKÁTEM, SNOWBOARDOVÝM TRICKMANUÁLEM A DVD SK8.IS.GR8, COŽ NA OBÁLCE SVÝM BLUNTSLIDEM STVRDIL MARTIN KŘIVÁNEK.

PROSINEC 2005

Časopis je plný novinek a různých informací ze sk8/snb byznysu a samozřejmě nechybí Mirek Špek s odpověďmi na dopisy čtenářů. Namátkou vybíráme. Čtenář: Jak to že mě jde noseslide na 0,7metrové dřevěné lavičce a na 30centimentrové bedně ne? Špekova odpověď: Asi seš dement nebo co...

Sekci článků rozjíždí Hintertux opening, kam jsme zavítali s partou Zajíc, Bauer, Skandera. Velký rozhovor patří Martinu Křivánkovi z Brna, který mimo jiné i říká, že „kdyby to šlo, tak na skejtu nepřestanu nikdy jezdit.“ No, dlouho už jsme o něm neslyšeli, ale stále si jezdí pro sebe. Kaunertal opening byl v roce 2005 víc o závodě, za nás se představili Zajíc s Bauerem. Souboj skate teamů Horsefeathers vs Meatfly se odehrál ve Splitu. Na Pleasure jam na Dachstein dorazila početná parta Čechů, v ježdění jsme se moc nepředvedli, ale na párty, kam byl vstup 5 euro a pivo zadarmo, jsme patřili ke králům. Reportáž

o snowparku Jasenka ukázala, že před deseti lety ještě pšenka snowboardingu v resortech moc nekvetla. V článku o vyhlášení Peace skate talent série zaujme kategorie do 13 let, kde druhý skončil Tomáš Stejskal z Prahy, a kategorie do 14 let, kde byl třetí Jakub „Vejce“ Jarolím.

Akce Red Bull Drive By přivedla do Prahy světové hvězdy jibingu. Článek o resortu Saas Fee byl takový malý návod, jak strávit zimu v zahraničí.

Street rozhovor má Kuba Osten, pak tu máme něco o skatebowlu Globe a trocha surfingu z Francie. Ve Spotchecku z Ostravy se představí Veselka, Kesler, Štacha, Bujnoch. Podíváme se taktéž na polskou sk8 scénu a pak už časák končí rubrikami Nixon Best Trick, trick tip, Youngpunk Mára Čejchan, archiv Boardu 1995, music rozhovor s Tafrobem, recenze CD a DVD... Podívejte se sami na cs.publero.com/reader/20762.

SHOPS

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172 Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890 Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155 Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693 Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114 Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

www.blackcomb.cz