)
ROZHOVOR S EVOU KLABALOVOU, ZAKLADATELKOU KAVE FOOTWEAR Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková
Evo, pocházíte ze Zlína, měla jste k botám vždycky blízko?
Měla. Už můj praděda byl obuvník. Oba mí prarodiče pracovali v baťovských závodech.
Kdy se zrodil nápad, že byste mohla být obuvní návrhářkou?
Já jsem chtěla být původně modní návrhářkou. Když jsem se hlásila na střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, tak jsem si na poslední chvíli zapsala obor design obuvi. Protože ušít si třeba tričko dokáže skoro každý, když je aspoň trošku šikovný. Mě tenkrát fascinovalo něco jiného. Jak je možné, že bota má kulatou špičku, když materiál, ze kterého je vyrobena, je plochý? Vyvstávaly přede mnou otázky, na které jsem chtěla znát odpověď.
Kudy vedly vaše profesní kroky?
Cítila jsem, že se o botách chci dozvědět víc, než co mi může nabídnout škola. A tak jsem si už v sedmnácti našla brigádu v Baťových závodech, kde jsem pracovala u pásu. Ráno jsem vstávala ve čtyři, abych byla v šest v továrně. Bylo to šílené, ale věděla jsem, že se tak spoustu věcí naučím. A musím říct, že z této tovární zkušenosti čerpám dodnes. Do bot jsem se zamilovala natolik, že jsem pokračovala studiem na vysoké škole ve Zlíně. Jelikož jsem z úplně normální rodiny a nikdy jsme neměli peněz nazbyt, chtěla jsem si vše zařídit tak, abych rodiče nemusela pořád obtěžovat s penězi. Využila jsem studentské programy Evropské unie a prakticky dva roky jsem studovala v zahraničí.
Pracovala jste pro velké koncerny v Evropě i v Americe. Jaká to byla zkušenost?
Úžasná. Díky práci jsem se podívala i do Asie, lety do asijských zemí se pro mě časem staly rutinou. A tam se to také ve mně zlomilo. Uvědomila jsem si, že pro tyto velké korporáty pracovat nechci. Přesně si pamatuji na ten moment. Pracovala jsem tehdy v továrně a spala na ubytovně, která byla od té továrny vzdálená doslova pět metrů. Když jsem se ráno probudila a vyšla na balkón, vůbec jsem přes smog tu továrnu neviděla. Rozkašlala jsem se a řekla si - chci odtud pryč! Já jsem odjet mohla, ale co ti lidé, kteří tam musí pracovat, aby uživili své rodiny? Tenkrát jsem se rozhodla, že už nechci být tohoto součástí, že chci dělat věci jinak.
Co bylo potom?
Když jsem se tenkrát vrátila domů, nevěděla jsem, co konkrétně budu dělat. Intuitivně jsem šla do zlínské továrny, kde jsem předtím pracovala jako brigádník. Lidé jsou tam nakloněni inovacím a protože jsme se znali, věděla jsem, že tam budu mít pro nápady trochu otevřené dveře. Nejdřív jsem chtěla do hloubky proniknout do výrobního procesu a na základě toho pak navrhnout produkt, který by se dal vyrobit na původním starém vybavení, aby se nemuselo do projektu investovat moc peněz. Zároveň měl být produkt nový a měl mít schopnost obstát na současném trhu.
A tak vznikly boty KAVE. Jaká je jejich filozofie?
Od začátku jsem chtěla, aby můj produkt byl ekologický. Proto používám odpadní materiál, který vzniká při sériové výrobě z gumových odřezků. Tyto zbytky se sbírají a dále se zpracovávají. Výsledkem jsou tenisky KAVE vyrobené z odřezků a odpadu.
Proč vyrábíte zrovna tenisky?
To je jednoduché. V továrně, kde jsem pracovala a kde jsem sbírala Text:zkušenosti, Tomáš Ježek, vyráběli právě tenisky. A já jsem vycházela Foto: Kateřina Nosková z jejich technologie.
Jak vznikl název KAVE? Lidé si často myslí, že je spojený s kávou?
Není to tak. Název značky je úplně jednoduchý – je to mé jméno pozpátku. To, že se k tomu později přidala i ta káva, byla jedna velká náhoda. Já sama kávu miluji a napadlo mě, že se ve světě denně vyhodí tuny lógru. Je to odpad. Někdo může argumentovat, že je to přírodní materiál a že se používá jako hnojivo, ale k tomuto účelu se zpracovává jen malé množství. A tak jsem si řekla, proč nevyrobit z lógru boty, které navíc budou kávou krásně vonět? Takže dnes každý pár bot obsahuje jeden shot espressa.
V popisu výrobku uvádíte, že obuv je „veganská“. To znamená, že ji mohou s klidem jíst i vegani?
To bych asi nedoporučovala... Veganský certifikát odkazuje na to, že při výrobě tenisek nebyl použit žádný živočišný materiál. Není tam kůže ani žádné lepidlo na živočišné bázi. K lepení používáme kaučuk, na podrážku používáme odřezky a svršky jsou z bavlny. Často používáme neprodané skladové položky, takzvané „ležáky“. To je zbylý materiál z předchozí výroby, o který není zájem a který by se při čištění skladů vyhodil.
Víte vždycky dopředu, jak budou boty vypadat, nebo je to i pro vás překvapení?
Někdy vím, jak budou vypadat dopředu, ale ve spoustě případů je to překvapení.
ROZHOVOR ) 5
Do bot jsem se zamilovala už ve škole
