Do bot jsem se zamilovala už ve škole

ROZHOVOR S EVOU KLABALOVOU, ZAKLADATELKOU KAVE FOOTWEAR

Evo, pocházíte ze Zlína, měla jste k botám vždycky blízko?

Měla. Už můj praděda byl obuvník. Oba mí prarodiče pracovali v baťovských závodech.

Kdy se zrodil nápad, že byste mohla být obuvní návrhářkou?

Já jsem chtěla být původně modní návrhářkou. Když jsem se hlásila na střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, tak jsem si na poslední chvíli zapsala obor design obuvi. Protože ušít si třeba tričko dokáže skoro každý, když je aspoň trošku šikovný. Mě tenkrát fascinovalo něco jiného. Jak je možné, že bota má kulatou špičku, když materiál, ze kterého je vyrobena, je plochý? Vyvstávaly přede mnou otázky, na které jsem chtěla znát odpověď.

Kudy vedly vaše profesní kroky?

Cítila jsem, že se o botách chci dozvědět víc, než co mi může nabídnout škola. A tak jsem si už v sedmnácti našla brigádu v Baťových závodech, kde jsem pracovala u pásu. Ráno jsem vstávala ve čtyři, abych byla v šest v továrně. Bylo to šílené, ale věděla jsem, že se tak spoustu věcí naučím. A musím říct, že z této tovární zkušenosti čerpám dodnes. Do bot jsem se zamilovala natolik, že jsem pokračovala studiem na vysoké škole ve Zlíně. Jelikož jsem z úplně normální rodiny a nikdy jsme neměli peněz nazbyt, chtěla jsem si vše zařídit tak, abych rodiče nemusela pořád obtěžovat s penězi. Využila jsem studentské programy Evropské unie a prakticky dva roky jsem studovala v zahraničí.

Pracovala jste pro velké koncerny v Evropě i v Americe. Jaká to byla zkušenost?

Úžasná. Díky práci jsem se podívala i do Asie, lety do asijských zemí se pro mě časem staly rutinou. A tam se to také ve mně zlomilo. Uvědomila jsem si, že pro tyto velké korporáty pracovat nechci. Přesně si pamatuji na ten moment. Pracovala jsem tehdy v továrně a spala na ubytovně, která byla od té továrny vzdálená doslova pět metrů. Když jsem se ráno probudila a vyšla na balkón, vůbec jsem přes smog tu továrnu neviděla. Rozkašlala jsem se a řekla si - chci odtud pryč! Já jsem odjet mohla, ale co ti lidé, kteří tam musí pracovat, aby uživili své rodiny? Tenkrát jsem se rozhodla, že už nechci být tohoto součástí, že chci dělat věci jinak.

Co bylo potom?

Když jsem se tenkrát vrátila domů, nevěděla jsem, co konkrétně budu dělat. Intuitivně jsem šla do zlínské továrny, kde jsem předtím pracovala jako brigádník. Lidé jsou tam nakloněni inovacím a protože jsme se znali, věděla jsem, že tam budu mít pro nápady trochu otevřené dveře. Nejdřív jsem chtěla do hloubky proniknout do výrobního procesu a na základě toho pak navrhnout produkt, který by se dal vyrobit na původním starém vybavení, aby se nemuselo do projektu investovat moc peněz. Zároveň měl být produkt nový a měl mít schopnost obstát na současném trhu.

A tak vznikly boty KAVE. Jaká je jejich filozofie?

Od začátku jsem chtěla, aby můj produkt byl ekologický. Proto používám odpadní materiál, který vzniká při sériové výrobě z gumových odřezků. Tyto zbytky se sbírají a dále se zpracovávají. Výsledkem jsou tenisky KAVE vyrobené z odřezků a odpadu.

Proč vyrábíte zrovna tenisky?

To je jednoduché. V továrně, kde jsem pracovala a kde jsem sbírala zkušenosti, vyráběli právě tenisky. A já jsem vycházela z jejich technologie.

Jak vznikl název KAVE? Lidé si často myslí, že je spojený s kávou?

Není to tak. Název značky je úplně jednoduchý – je to mé jméno pozpátku. To, že se k tomu později přidala i ta káva, byla jedna velká náhoda. Já sama kávu miluji a napadlo mě, že se ve světě denně vyhodí tuny lógru. Je to odpad. Někdo může argumentovat, že je to přírodní materiál a že se používá jako hnojivo, ale k tomuto účelu se zpracovává jen malé množství. A tak jsem si řekla, proč nevyrobit z lógru boty, které navíc budou kávou krásně vonět? Takže dnes každý pár bot obsahuje jeden shot espressa.

V popisu výrobku uvádíte, že obuv je „veganská“. To znamená, že ji mohou s klidem jíst i vegani?

To bych asi nedoporučovala... Veganský certifikát odkazuje na to, že při výrobě tenisek nebyl použit žádný živočišný materiál. Není tam kůže ani žádné lepidlo na živočišné bázi. K lepení používáme kaučuk, na podrážku používáme odřezky a svršky jsou z bavlny. Často používáme neprodané skladové položky, takzvané „ležáky“. To je zbylý materiál z předchozí výroby, o který není zájem a který by se při čištění skladů vyhodil.

Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková

Víte vždycky dopředu, jak budou boty vypadat, nebo je to i pro vás překvapení?

Někdy vím, jak budou vypadat dopředu, ale ve spoustě případů je to překvapení.

Například nevím, jaký materiál bude zrovna k dispozici. Třeba teď se nám stalo, že jsme chtěli udělat kolekci v červené, žluté a zelené barvě, ale jedné barvy bylo méně, a tak jsme museli barevnost kolekce změnit.

Některé páry vyrábíte recyklací ze starých KAVE tenisek. Proč nerecyklujete také boty jiných značek?

Momentálně to bohužel nejde, i když bych si hrozně přála, aby to možné bylo. Zakládáme si na tom, že přesně víme, z čeho boty jsou. U bot jiných značek nikdy nedohlédneme tak daleko, abychom stoprocentně věděli, jaký materiál byl použitý, jaké mají boty chemické složení. Velké značky vám nikdy neřeknou, z čeho jsou jejich boty vyrobené.

Omezuje vás v něčem výroba z recyklovaných materiálů?

Ano. Materiálu často není dost, takže když se třeba něco pokazí, už to pak nejde dodělat. Já to ale neberu tak, že nás to omezuje, vnímám to naopak jako výzvu a benefit. Benefit v tom, že když se model vyprodá, nikdy už podobná série nebude.

Boty vyrábíte v limitovaných edicích. Jak to funguje?

V každé limitované edici se vyrobí kolem 100 až 200 párů. Vždy záleží na množství odpadu, který se mi podaří nasbírat. Někdy se stane, že je odpadů v dané barvě málo, tak se vyrobí třeba jen 20 párů. Malý náklad přináší tu výhodu, že zákazník ví, že jeho boty jsou unikátní. Díky této technologii je také každá bota v páru jiná. Každý pár má své číslo, boty jsou číslovány jako grafické listy. Od některých zákazníků vím, že se pro ně tenisky stávají dokonce sběratelskou záležitostí.

Řešíte u bot i pohodlí?

Samozřejmě. Ráda říkám, že design následuje funkci. V našich botách je stélka, která má podporu klenby. Ta se dá podle potřeby posunout nebo třeba úplně vyndat, když je to tak někomu pohodlné. Máme na to skvělou zpětnou vazbu.

Na teniskách KAVE je napsáno „vyrobeno bez morální kocoviny“, co to znamená?

To znamená, že víte, kdo je vyrobil, kdy je vyrobil, z čeho je vyrobil a hlavně že k nám nejely přes půlku světa z některé z asijských zemí. Takže můžete mít čisté svědomí.

Pocházíte z Baťova města? Kým byl pro vás Tomáš Baťa?

Baťa byl pro mě hrozně velikou inspirací. Já tedy nenásleduji jeho podnikatelské myšlenky, spíše navazuji na tradici obuvnictví jako takovou. Používám stejné stroje. Na co pořád vyrábět nové a nové stroje, když ty staré spolehlivě fungují? Snažím se používat to, co máme a co funguje, a obohatit to o novou kreativní myšlenku.

Kde berete inspiraci?

Inspiraci vidím všude kolem sebe. Stačí mít oči otevřené. Když třeba jedu autobusem, nekoukám pořád do telefonu, ale pozoruji krajinu a všímám si i drobností...

Prodáváte boty jen v České republice, nebo i v zahraničí?

Značku jsem založila, když jsem dlouhodobě žila v Holandsku, takže právě Holandsko se stalo prvním trhem, kam se tenisky odesílaly. Pak to byla Amerika, Kanada, Austrálie... Protože je hlavním prodejním kanálem on-line prodej, posíláme boty do celého světa. Český trh teď ale převládá, i když objednávky do zahraničí stále evidujeme.

Máte v plánu otevřít kamenný obchod, nebo půjdete jenom cestou e-shopu?

Kamenný obchod určitě otvírat nechci. On-line prodej mě baví v tom, jak je dy-

namický a taky proto, že limitované edice kolikrát prodáme třeba za týden. Kdyby boty ležely dlouho v obchodě a čekaly tam na svého majitele, bylo by mi líto, že tam musí jen tak ležet. Forma komisního prodeje ale funguje, spolupracuji s kamennými obchody v Ostravě, ve Zlíně, v Brně a v Praze. Takže zákazníci mají možnost si boty vyzkoušet.

Vy sama boty navrhujete. Spolupracujete také s jinými designéry?

Spolupracuji a moc ráda. Baví mě propojovat žánrově zdánlivě nepropojitelné světy! První větší spolupráce byla s Ondrou Konupčíkem, známým pod uměleckým jménem Ondrash, který je jedním z nejlepších tatérů u nás. Na tetování je u něj čekací doba až pět let. Vytvořili jsme boty, na které jsme přenesli jeho motiv tetování, a tak mají lidé možnost mít kousek jeho tetování hned a nosit ho na svém těle. Další spolupráce byla s naší přední ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou. Tam jsme to posunuly ještě mnohem dál, protože část výdělku z prodeje byla použita na podporu seriálu Plešouni, který Eliška vytváří. Seriál je zaměřený na podporu malých onkologických pacientů.

Kdyby pro vás mohl kolekci vytvořit jakýkoliv světový umělec, kdo by to byl? Můžete sáhnout i do řad už nežijících...

Asi není umělec, kterého bych vyloženě obdivovala. Kdybych mohla sáhnout do minulosti, byl by to třeba Basquiat, jeho až naivní tvorba mi učarovala. Je to takový streetartový styl, který by k našim teniskám určitě pasoval.

V čem vidíte největší problémy současného světa?

V masové spotřebě a v konzumním způsobu života. Pořád jen nakupujeme a nedomýšlíme věci do důsledků. Když si koupíte tričko, které si na sebe vezmete padesátkrát a vynosíte ho až do roztrhání, splnilo svůj účel. Problém je, když si to tričko vezmete jen párkrát a pak skončí v koši. V tom je právě ta neudržitelnost. Není to ve výrobcích, ale ve způsobu myšlení. Změnit to můžeme, když začneme přemýšlet nad tím, co pro nás ty věci znamenají. Když si k věcem vytvoříte vztah, neradi je pak měníte za nové.

Pracujete nějakým způsobem na osvětě?

Snažím se. Do každé krabice s botami dáváme letáček, kde je napsaný příběh našich bot. A každý ještě dostane vizitku/ certifikát, že se stává majitelem tenisek toho a toho čísla v té a té kolekci.

Naší budoucností jsou mladí lidé, studenti. Plánujete třeba s těmi zlínskými nějakou spolupráci?

Určitě. Spolupracuji s nimi už teď. Dokonce jsem se díky tomu dala znovu na studium. Na zlínské univerzitě tak nejen učím, ale i studuji. Je to dost bláznivé, protože toho času moc není, ale jsem moc ráda v kontaktu se studenty.

Nosíte také boty jiných značek, nebo jste věrná pouze značce

KAVE?

Nosím hlavně svoje boty, ale přes léto nosím sandály a v zimě boty jiných značek, v teniskách bych asi zmrzla.

Neusilujete o výrobu jiného typu bot?

Zatím ne. Líbí se mi profilovat se v jednom směru. Ale možná se rýsuje spolupráce s jednou českou značkou, která vyrábí sandály. Tak uvidíme.

Souhlasíte s tvrzením, že boty toho o člověku hodně napoví?

Určitě ano. Když někoho potkám, můj pohled nejdříve směřuje na boty a až pak se podívám do očí. Boty hned prozradí, co je ten člověk zač. Jestli má rád komfort, nebo dá spíše na módu...

Jaké ponožky by se měly nosit ke

KAVE teniskám?

Jsou tu takové dva protipóly. Když si člověk koupí barevné boty, většinou má rád i barevné ponožky. Mám jednu zákaznici, která si koupila dva páry tenisek, jedny s tyrkysovou podešví, druhé s růžovou a nosí je na střídačku. K tomu má i opačné barevné ponožky. Já osobně mám raději černé ponožky, které dají vyniknout barevným botám. Záleží na každém, jak to má rád.