Magazín TVS+ červen 2022

SPOLEŘENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

ŘÍSLO

FILM JE MŮ

ROZHOVOR ) S IVO

J DRUHÝ Ž

U HEJLÍČKO

O NÁS PRO VÁS ) S

VOU – s. 5

IVOT

MIRKEM PAK

12 + JEDNA OTÁZKA

REM – s. 11

) PRO IVETU VACEN

DVA

OVSKOU – s.

14

—

ŘERVEN 2022

100 95 75

25 5 0

INZERCE

TVS - květen 2022 _ 103 x 146,5 mm úterý 10. května 2022 12:22:55

7699,ROBOTICKÁ SEKAČKA „EASYMOW 260” OBI č. 6274310

799,Plážové lehátko OBI č. 5476213 aj.

9999,VÍŘIVKA BESTWAY® „LAY-Z-SPA® MIAMI AIRJET™” ⌀ 180 v 66 cm. OBI č. 5790720

TVS

20. 6. – 21. 7. 2022

Obsah )

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Ivou Hejlíčkovou

Film je můj druhý život............................... 5

O NÁS PRO VÁS )

s Mirkem Pakrem.................................... 11

TÉMA )

Tornádo?! Rok poté ................................. 12

12 + JEDNA OTÁZKA )

pro Ivetu Vacenovskou ............................. 14

Červnové číslo Magazínu TVS+ je jako obyčejně plné letní festivalové nálady, kterou nabídnou už osvědčené akce typu Slovácké léto, Hello Jazz Weekend nebo Letní filmová škola. Nepochybuji o tom, že se na některé z nich potkáme osobně, a pokud ne, tak vám jejich atmosféru přiblížíme aspoň v našem zpravodajství. V rozhovoru se starostou Tomášem Kláskem z Lužic se vrátíme o rok zpět do doby, kdy se přes několik obcí na Hodonínsku přehnalo tornádo. Co všechno odneslo, jak se jeho následky podařilo odstranit a které škody na majetku a hlavně na duši se budou hojit mnohem déle? A samozřejmě vám v rubrice O nás pro vás představíme dalšího z našich kolegů. Patří do skupiny tvůrců, kteří jsou obvykle „schovaní“ za kamerou nebo ve střižně, ale díky pořadu Demáč můžete Mirka Pakra pravidelně vídat i ve vysílání TVS. A co vaše plány na léto a prázdniny? Vyrazíte k moři, do hor, do velkoměsta, nebo na venkov?

Letadlem, autobusem, autem, na kole, nebo pěšky? Ať už vaše cesta povede kamkoliv (a na dopravním prostředku samozřejmě taky nezáleží), přeji vám za celou redakci TVS, abyste si své sladké dny volna užili ve zdraví, s rodinou nebo přáteli, a hlavně v míru! Jak víte, nejde o samozřejmost...

Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 4x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: HART PRESS spol. s r.o., Otrokovice; náklad: 10.000 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 16. června 2022; příští číslo vyjde 16. září 2022

Anketa Dáte v létě přednost odpočinkové, nebo aktivně strávené dovolené?

)

EVA ŠALANDOVÁ Zlín Naše rodina se snaží najít kompromis a mít jak aktivní dovolenou, tak si zároveň odpočinout a načerpat síly do dalších dní… Dovolená je pro nás od slova „dovolovat“, a tak ve chvíli, kdy probíhá, si ji užíváme naplno, ať jsme u moře, ve stanu nebo na kole… Jelikož máme dvě malé děti a pejska, nemáme moc na výběr a dovolená se přizpůsobuje hlavně jim, je proto dost akční. Po ní bychom potřebovali ještě další odpočinkovou dovolenou po dovolené! Letošní

léto jsme se rozhodli poznat krásy České republiky, máme v plánu spíše více prodloužených víkendů, pokaždé vyrazíme do jiných koutů naší krásné země…

Za tuto akční dovolenou se odměníme na podzim dovolenou v Egyptě, kterou naopak spíše proležíme na pláži, ale ani tam se nevyhneme jízdám na tobogánu a stavění hradu z písku!

PAVLÍNA HRDLÍKOVÁ Uherské Hradiště Letos plánujeme jako každý rok dovolenou někde na horách, nejlépe přímo uprostřed kopců, blízko lesa. Je to náš největší relax a odpočinek. Túry, čerstvý vzduch, nachozené kilometry, k tomu wellness. Za nás nejlepší kombinace dovolené! Na ležení u moře to stejně v nejbližší době s malými dětmi moc nevidíme.

IRIS IŠPOLDOVÁ Bučovice Dávám přednost dovolené sebevzdělávací – tedy aktivní, kde se naučím novým dovednostem. Důvod je

ten, že zatím nemám děti ani partnera a takto strávený čas mě naplňuje, protože potkávám lidi, co mají stejný pohled na svět. Zároveň si vybírám oblasti, které mě zajímají a baví, a tak je to pro mě dokonalá dovolená, kdy můžu být zcela sama sebou, a do práce se vracím vyrovnaná a spokojená, že jsem si nejen odpočinula, ale udělala i něco pro sebe, co budu moci využít dál v životě a být tím prospěšná i druhým.

PETRA MONAGHAN Dubňany Na moji poslední dovolenou na konci dubna jsem jela s báječnou kamarádkou. Plánovala jsem, že budu jenom ležet na pláži a číst si. A jak to dopadlo?

Půjčily jsme si auto, projely celý ostrov, nachodily desítky kilometrů a koupaly se v moři. Tolik akce za těch pár dnů! Ať už s kamarádkou nebo s rodinou, za mě to bude vždy jasná volba – akční dovolená.

Ráda poznávám nová místa, zkouším nové věci, potkávám nové lidi. Tak ať je na co vzpomínat!

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Dobrý den, milí čtenáři.

ROZHOVOR S PROGRAMOVOU ŘEDITELKOU LFŠ IVOU HEJLÍČKOVOU

)

Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

Celou svou profesní kariéru jste zasvětila filmu. Co pro vás film znamená?

Pro mě je to takový druhý život. Je reálný život a je život fantazijní. Ten je mnohdy daleko zábavnější. Jak říkával François Truffaut: „Film je život, ze kterého vystříháte ty nudné kousky.“ V tomhle ohledu je ten můj druhý, paralelní život mnohdy zajímavější, někdy bolestnější...

To záleží na kvalitě filmu.

Vystudovala jste žurnalistiku. K filmu jste se dostala náhodou, nebo jste k němu vždy směřovala?

Od samého začátku byl film mojí prioritou. Hned jak jsem nastoupila na školu, jsem se v Brně přihlásila do filmového klubu. Nikdy jsem nechtěla nic jiného než psát o filmu. Studovala jsem obor Filmová a televizní žurnalistika, pak jsem začala pracovat na Barrandově v Tiskovém středisku a následovala práce v časopisu o filmu Cinema, kde jsem byla 17 let šéfredaktorkou. Pak jsem přešla do Asociace českých filmových klubů, kde působím i jako programová ředitelka Letní filmové školy.

O filmech jste psala, neměla jste ale někdy chuť postavit se na druhou stranu?

Ne. Vím, že řada mých kolegů to brala jako jakýsi předstupeň a že celou dobu bylo jejich skrytou touhou napsat filmový scénář. Mnoho jich to skutečně udělalo.

Ale já jsem tuhle ambici opravdu nikdy neměla, takže ani nemůžu být zhrzená.

Na světě je tolik filmů, že je zbytečné ho zaplavovat ještě dalšími od lidí, kteří mají pocit, že mají co říct, i když nemají. Špatných filmů je dost i beze mě.

Myslíte si, že má film možnost jako umělecká disciplína s lidmi pohnout, něco opravdu změnit?

Samozřejmě. V prvním plánu jsou to pochopitelně dokumentární filmy.

Dám jednoduchý příklad. Existuje film Šmejdi, který staříčkům opravdu pomohl v tom, aby se vyvarovali prodejních podvodníků. Když třeba vidíte velmi silný hraný film, tak vás to samozřejmě emocionálně ovlivní a přinutí přemýšlet. Mám třeba velmi ráda film Quo vadis, Aida. Je o překladatelce, která překládá holandským modrým přilbám v době konfliktu v Bosně. Tam se ukazuje, že s diktátorem typu Karadžiće nemá vůbec smysl jednat tak, jak jsme normálně zvyklí. Protože patří k lidem, kteří neplní sliby a poruší úplně cokoli. Člověk si uvědomí, že naše demokratická pravidla jsou proti takovým lidem strašně bezbranná. Když kolem sebe pak vidíte ty paralely a uvažujete o hrůzách té situace, tak se najednou začnete chovat mnohem razantněji, protože víte, kam ta smířlivost vede...

Je nějaký film, který vámi opravdu otřásl?

Těch byla spousta. Teď nedávno to byl film z česko-polské koprodukce Nezanechat stopy, který aktuálně běží v kinech.

Je podle skutečné události a odehrává se v lidově demokratickém Polsku. Policie zadrží dva maturanty, kteří blbnou na ulici, a jednoho z nich ubije k smrti.

Vtom se rozjíždí ta ohromná mašinérie, jak zahladit stopy po tom, že policisté spáchali vraždu. Já jsem se najednou ocitla ve svém dětství v socialistickém Československu a úplně mě polila hrůza.

Ta sugestivní atmosféra doby byla tak silná, že mi ještě celý večer po zhlédnutí filmu bylo zle.

Vy máte možnost vidět i filmy, které teprve usilují o to dostat se do distribuce, a mnoho se jich do

velkých kin ani nedostane. Není to někdy škoda?

To není úplně přesné.Text: Distributoři Tomáš Ježek, u nás distribuují komerční filmy aNosková artový Foto: Kateřina obsah. Toho artového obsahu je u nás strašně moc na to, jak jsme malá země, a s přihlédnutím k tomu, kolik diváků dokáží u nás kina vstřebat. Kinař musí hrát především to, co mu vydělá peníze na provoz kina. Na artové filmy se, až na nějaké výjimky, opravdu fronty nestojí.

Takže to, že by se nějaký extra kvalitní film nedostal do kin, se opravdu neděje.

Když jezdím po světě po festivalech, tak vidím, kolik se vyprodukuje hloupých filmů. My máme pořád pocit, že o něco přicházíme, ale tak to opravdu není. Přetlak filmové produkce je strašně velký.

Nabízí se otázka, jestli klasické kino nebude převálcováno nabídkou televizních společností jako Netflix, Apple, HBO, kde se promítá nonstop?

To je všechno věštění z křišťálové koule. Musím říct to, co si toužebně přeji a co si myslím, tedy že kina nezaniknou. Ať máte televizi, jakou chcete, plátno nenahradí! Teď je třeba v kinech film Top Gun: Maverick, to prostě musí každý kluk vidět na plátně s originálním zvukem! Nebo když máte třeba filmový klub na malém městě, kam chodí padesát filmových fandů. Znají se mezi sebou jménem a chodí spolu na každý film, pak si sednou do hospody a proberou to ze všech stran…

Kina nezaniknou, ale budou to mít samozřejmě těžší.

Nepřijde vám někdy trochu bizarní, že hollywoodské hvězdy zažívají až posvátné úcty a vyjadřují se ke všemu jako nějaké božstvo?

To je úděl celebrit. Já vám něco řeknu.

Cenu za přínos filmu v tomto roce do-

ROZHOVOR ) 5

Film je můj druhý život

ROZHOVOR ) 6 stane Ondřej Vetchý. Já ho mám strašně ráda, je to můj kamarád a je moc šikovný, ale jednou jsme spolu měli menší spor…

Já jsem říkala, že by se herci měli vyjadřovat jen k tomu, co umí, a ne k politice a ostatním věcem. A on mě sjel, že to tedy ne, že on jako občan má právo na svůj názor! Je to spíš věc novináře, koho a na co se zeptá. Když se zeptáte blonďaté herečky na mír v Bangladéši, asi nemůžete čekat, že vám řekne něco objevného.

Pak jsou ale herci, kteří se o dění zajímají, mají znalosti a hlavně mají nějaký morální kredit. Takže když řeknou svůj názor, mnoho lidí si pak řekne: „Ano, on to řekl za mě!“

Jak vidíte současnou českou filmovou tvorbu?

To je těžká věc. Myslím si, že u nás je strašně málo dobrých scénářů a málo peněz. A z toho to všechno plyne. Když točíte film a máte na něj hodně peněz, točíte ho pomalu, můžete přetáčet, upravovat, vylepšovat… Z českých filmů většinou moc nadšená nejsem. Zaujal mě ale například film Okupace, který jsme tady měli loni v premiéře. Na tom filmu je vidět, že se tvůrci snažili udělat něco jinak, byla tam cítit invence. Mám strach, že nás zadusí ty příšerné české romantické komedie, kterých jsou mraky a jsou mnohdy slabomyslné. Hrozné je, že ty

filmy mají většinou velice dobré herecké obsazení a lidi na ně chodí...

Proč si myslíte, že tomu tak je?

Hlavní problém podle mě je, že u nás chybí dobrý mainstream. Ono to skoro zní jako sprosté slovo, ale řeknu vám to tak – takový Forrest Gump je v podstatě mainstream, a jaký je to film! Takové filmy ale chybí prakticky všude na světě, nejen u nás. Buď se točí naprosté ptákoviny, nebo naopak zaumná poselství a sdělení, všemožné paralely a symboly, ze kterých člověk vůbec není moudrý.

Jaký filmový žánr máte nejradši?

Asi komedii. Když je dobrá komedie, tak je to příjemné. Dneska už se moc dobrých komedií netočí, ale staré komedie jsou úžasné. Bývá to veliká legrace, ale zároveň je tam i hlubší rovina, která ve vás zůstane.

Kdybyste se ocitla s promítačkou na pustém ostrově, jaký film byste chtěla mít s sebou?

Těžká otázka. Kdybych měla hlad, pouštěla bych si film Velká žranice! (smích) Kdyby to měl být film, se kterým strávím zbytek života do doby, než se rozbije promítačka, tak by musel být optimistický.

Protože dívat se pořád dokola na depresi a existenciální nejistoty, to bych se radši utopila rovnou. Ten film by musel být pozitivní, aby člověku dodával naději... Teď

jsem si vzpomněla! Vzala bych si s sebou Pýchu a předsudek od Jane Austenové!

Teď trochu humorná otázka. Usnula jste někdy v kině?

No samozřejmě, že usnula. Zrovna jednou tady na Filmovce. Máme tady vždycky strašně práce, starat se o hosty, uvádět filmy před projekcí a tak dále…

Ale jednou jsem si řekla, že alespoň na jeden film musím jít. A tak jsem si poslední den vybrala film, sedla si do kina a viděla jen závěrečné titulky! (smích)

Co se vám jako první vybaví, když se řekne Filmovka?

Teplo. Prostě teplo. Vždycky říkám, že Hradiště v létě je demoverze krematoria. Já osobně strašně špatně snáším velké vedro, a když začínáte ráno v osm a poslední úvod k filmu máte o půlnoci, tak to je hodně náročné. Samozřejmě, je to nádherná akce, lidi jsou tady příjemní, milí, ale bohužel první pocit je opravdu to teplo. Jezdím sem už tolik let a pršelo jen jednou...

Je nějaký rozdíl mezi Filmovkou a jinými festivaly?

Je. Veliký. Většina festivalů jede na novinky. Mají různé sekce, ale v zásadě jezdí po světě a vybírají novinky, jen občas si udělají nějakou malou retrospektivu spíš tak nějak bokem. Filmovka není soutěžní, takže máme program rozdělený

A nemusíte nosit smoking...

Ano, přesně tak, Filmovka si na nic nehraje a je to nakažlivé! Vzpomínám si, že když tu byl jako host slavný Ivan Passer, tak říkal, že nebude dělat žádné rozhovory, že chce mít prostě klid.

A za pár dní tady tak pookřál, že by si nakonec povídal i s lampou, kdyby ho oslovila. Z atmosféry je cítit, že tady ti lidi mají film opravdu rádi, a to je i pro tvůrce příjemné.

Jak vnímáte coby člověk žijící v Praze Slovácko a místní lidi?

Tady jsou lidi strašně milí. Já mám pocit, že na rozdíl od lidí v Praze nespěchají a jsou v pohodě. A to je tak strašně osvěžující! Zrovna dneska jsem říkala kolegyni, která mě vezla do Uherského Hradiště, že mám to město mimo Filmovku strašně ráda, že jsou to pro mě úplné lázně ducha. Ale hlavně, já sice bydlím v Praze, ale jsem z Moravy a v Hradišti mám rodinu!

Jak vypadá váš běžný pracovní den na Filmovce?

Ráno se zcela prázdnými ulicemi za relativně příznivého počasí doklopýtám na Hvězdu a tehdy začíná koloběh porad. Štáb, guest service, sraz dramaturgů. Řekneme si, co všechno se stalo, kde jsou jaké problémy a tak dále. Mezitím vypiju první tři kafe a potom se podívám do svého deníčku, kam si píšu, co všechno mám kdy udělat. Kdy uvádím film nebo vernisáž, kdy mám jít s hostem na oběd a tak podobně. Tyto činnosti většinou končí někdy po půlnoci. A druhý den jedu nanovo. Je to strašně príma, ale ke konci už toho člověk má plné kecky!

Vzpomenete si na nějakou neočekávanou úsměvnou příhodu, která se během Filmovky udála?

Jednou jsme dávali retrospektivu Davida Leana a hráli jsme samozřejmě jeho Doktora Živaga. Nasadili jsme film do sportovní haly, aniž jsme tušili, že hned vedle bude mít ve stejný čas koncert Michal David. Na plátně se odehrává ta životní láska, Jurij, Larisa… a do toho vám jedou „céčka, sbírá céčka“! A vy jen tak stojíte, díváte se na diváky a oni na vás. Ti diváci samozřejmě nevěděli, že jsme to vůbec nemohli ovlivnit a že s tím nemáme nic společného. Tak jsme se jim

omluvili a řekli, že zařídíme náhradní projekci, ale že kdo chce, může si ten bizárek vychutnat až do konce. Pár diváků skutečně zůstalo a pak z toho žili celou Filmovku, protože někdy se slova písně úplně absurdně spojila s dějem filmu. Ať se připravujete sebevíc a sebelíp, všechno zkrátka neovlivníte…

Je něco, co z vašeho pohledu na Filmovce v porovnání s ostatními festivaly chybí a co byste uvítala? Řeknu to jednoduše. Peníze. Filmovka má třeba oproti Karlovým Varům desetinový rozpočet. Já bych byla strašně ráda, kdyby město bylo v době festivalu třeba architektonicky proměněné a aby festival byl vidět po celém městě, ale to jsou ohromné investice. Stejně tak bych do Hradiště ráda pozvala zahraniční režiséry, scénáristy nebo filmové historiky, všechno je to ale otázka peněz.

Máte přehled o tom, které filmy jsou na Filmovce z dlouhodobého hlediska divácky nejnavštěvovanější?

Velmi oblíbené jsou vždy němé filmy s živou hudbou. Někdy mám podezření, že lidi na ně chodí kvůli té muzice, ale úspěšně ho potlačuji a věřím, že lidi opravdu objevují krásu němých filmů.

Velmi navštěvované jsou klasicky české a východoevropské novinky – ruské a polské filmy.

Stane se někdy, že neodhadnete zájem diváků o určité filmy?

Někdy se to stane. Například jsme jako Asociace českých filmových klubů v rámci Projektu 100 uvedli do kin premiéru naprosto mistrovského filmu Billyho Wildera Sunset Blvd. Chodilo na to ale jen velice málo lidí a pak překvapivě, půl roku po premiéře, jsme na ten film měli na Filmovce dvě úplně narvané projekce.

Nikdy jsem to nepochopila, ale tak… život musí mít i nějaká tajemství!

Podařil se vám osobně za ty roky na Filmovce nějaký zajímavý úlovek z řad hostů, ze kterého jste měla opravdu radost?

Měla jsem radost z jednoho zahraničního hosta, kterého se mi podařilo pozvat v tom prvním covidovém roce, kdy byla Filmovka jedním z mála festivalů, které se vůbec konaly. Tehdy tady nebyli prakticky žádní hosté, protože se nedalo cestovat.

Jedna ze sekcí v tom roce byl izraelský film a já jsem asi rok předtím narazila na strašně vtipnou a zároveň velmi smutnou knížku Chyťte Žida, kterou napsal izraelský spisovatel žijící v USA Tuvia Tenenbom.

Jak jsem tu knížku dočetla, tak jsem si říkala: „To je chlapík! Toho bych ráda poznala!“ A tak jsem se rozhodla mu napsat.

Náhoda tomu chtěla, že v tom roce kvůli covidu společně s manželkou uvízli úplně nesmyslně v Evropě, a tak se rozhodli na Filmovku přijet. A tak se tady tak potulovali po městě a byli strašně šťastní.

A nějaký filmový snímek, který se vám podařilo pro Filmovku získat?

Když se čerstvě restauroval film Lawrence z Arábie, tak jsem říkala, že toho prostě musíme mít. Oni ale chtěli tisíc euro za jednu projekci! Nakonec se nám to podařilo nějak usmlouvat na podstatně nižší částku a vzali jsme dvě projekce. A teď si představte, že kolega Jílek (Jan Jílek, programový ředitel LFŠ, pozn. red.) mi ten film nasadil o půlnoci! Tříhodinový film!

Někdo na to samozřejmě přišel, ale určitě to nebylo tolik lidí, kolik by si takový film zasloužil.

Jak obtížné je dostat na Filmovku významné osobnosti ze světa filmu?

Když budeme upřímní… Berlín, Cannes, Karlovy Vary. To jsou všechno fes-

ROZHOVOR ) 7

na historii, současnost a české filmy. Na historii se snažíme dívat z různých úhlů, z pohledu různých zemí a máme v tom strašnou svobodu. Nehoníme to směrem, abychom získali co nejvíce premiér. Jsme filmová škola. Když nachystáme nějakou sekci a člověk ji celou zhlédne, tak už o tom tématu opravdu něco ví.

čemu se třikrát denně převlékáte, nosíte nad sebou deštník a máčíte si hlavu pod vodovodem…

Iva Hejlíčková (*1965)

ROZHOVOR ) 8

je rodačkou z Jeseníku. Na Karlově univerzitě v Praze vystudovala fakultu žurnalistiky, se zaměřením na televizní a filmovou žurnalistiku. Od roku 1991 až do roku 2008 byla šéfredaktorkou filmového měsíčníku Cinema. Od roku 2011 je programovou ředitelkou LFŠ. Kromě mnoha filmových recenzí je i autorkou biografií filmových osobností a textů zaměřených na hollywoodskou kinematografii. Dále je překladatelkou knih z prostředí filmu (Kronika filmu, Legendární filmy, Bezstarostní jezdci, zuřící býci). Žije v Praze.

tivaly, které mají v povědomí filmových hvězd nějaké jméno. My jsme z pohledu těchto lidí nesoutěžní festival ve městě, jehož název neumí ani vyslovit, natož aby ho našli na mapě. Navíc se konáme v létě, kdy všichni buď točí, nebo jsou na dovolené. Na druhou stranu ale ten, kdo sem přijede, je vždycky z tohoto místa nadšený, moc se mu tady líbí a často tady zůstane na delší dobu.

Je nějaké setkání, které ve vás enormně zarezonovalo a na které ráda vzpomínáte?

Těch je celá řada. Lidi z řad filmových tvůrců, které si sem zveme, nejsou žádní hlupáci. Když si s nimi povídáte, tak vás to nějakým způsobem obohatí. Strašně

ráda vzpomínám třeba na pana Somra nebo na pana Svěráka. To jsou lidi, kteří vám jsou blízcí už proto, že byli od malička součástí vašeho dospívání a vašich kulturních zkušeností. Každé z těch setkání bylo něčím výjimečné.

Na co se na Filmovce každý rok nejvíc těšíte?

Až skončí! (smích) To je samozřejmě vtip, ale jen napůl. Ale řeknu vám to tak. Když vyberete filmy, které máte rádi a jsou fakt výborné, a teď stojíte před těmi lidmi, vyprávíte jim o všech těch souvislostech a oni vás poslouchají, pak se na ten film sami podívají a jsou šťastní… tak to je pocit, který se nedá s ničím jiným srovnat. To je to, kvůli

Co budou největší „taháky“ letošního ročníku pro diváky a na co se nejvíc těšíte vy?

Těším se na velkou španělskou retrospektivu Luise Buñuela a také na britskou novou vlnu, kam spadají filmy z 50. a 60. let, které jsou podle mě naprosto úchvatné, i když si nejsem jistá, jak na ně mladí lidé zareagují. Myslím si, že velmi populární bude současný portugalský film.

Velice pyšná jsem také na retrospektivu Martina Friče. Na letním kině budeme promítat jeho komedie a uvnitř vážnější kusy, k tomu budeme mít tři diskuzní panely s historiky a filmovými kritiky.

Martin Frič je u nás strašně nedoceněný, ten kdyby žil v Americe, tak jsou ho plné učebnice!

Chystáte se v nejbližší době na něco do kina?

Nechystám se na konkrétní film, ale chystám se do Boloně na festival Il Cinema Ritrovato, kde budu chodit od rána do večera na archivní filmy, z nichž nejnovější bude z roku 1935. Tam si budu opravdu rochnit!

Zelený internet od 245 Kč Bez sekání. Bez starostí.

Na zelenou.

29.07.

—04.08.

2022 Dotýkám se filmu 48. ročník lfs.cz

Program

Letní filmová škola Uherské Hradiště

Filmové sekce (výběr)

Letní kino Smetanovy sady*

Retrospektiva: Luis Buñuel Britská nová vlna Terra festivalis: Portugalsko Virtuální realita: Rytmus Kdo, když ne… Martin Frič České a slovenské novinky

filmy Martina Friče (Kristian, Eva tropí hlouposti, Pytlákova schovanka a další) Koncerty (výběr) 29.07.

30.07.

30.07.

31.07.

01.08.

02.08.

Letní kino Masarykovo náměstí* 29.07.

30.07.

31.07.

01.08.

02.08.

03.08.

04.08.

05.08.

06.08.

Mimořádná událost / Samba Prezidentka Betlémské světlo / Hora Maraton studentských filmů Poslední závod Známí neznámí Promlčeno Vyšehrad: Fylm / Stínohra Láska hory přenáší / Muž jménem Ove

Cimbálovky ve Smetanových sadech* Pozdní sběr Čechovci Horňácká muzika Petra Mičky Divadlo

Stany ve Smetanových sadech*

Simona Babčáková a její improvizační skupina NO A! a další

V prodeji

Odborný program a lekce filmu Literární a dětský program

Pořadatel

WWW (Kolejní nádvoří) Pavel Steidl (místo bude upřesněno) Bratři Ebenové (Masarykovo náměstí)* Midi lidi (Kolejní nádvoří) Zrní (Kolejní nádvoří) DVA (Kolejní nádvoří)

Akreditace na jakýkoli počet dnů – opravňuje ke vstupům do sálů, na odborný program, na výstavy a ke slevě na koncerty a divadla

*zdarma (kromě slam poetry exhibice a vybraných položek programu pro děti)

Přenosné balíčky 6 či 10 vstupenek na filmová představení

Změna programu vyhrazena.

Aktuální info na lfs.cz.

Hlavní partner

Finanční podpora

Generální mediální partner

Hlavní mediální partneři

Regionální mediální partner

Foto: Kateřina Nosková

V této rubrice zpovídají členové našeho týmu někoho ze svých kolegů. Dnes je to kameraman, střihač, fanda hudby, všeho nového, rychlého prkna nevyjímaje, Mirek Pakr.

Mirku, jak se ti líbí tvé křestní jméno? (Mirek Pechura) Mám k němu takový ambivalentní vztah.

Normálně se jím označuju, ale když mi někdo řekne „Mirku“, zbystřím, že jsem něco provedl. Takže jsem raději za Míru.

Pracoval jsi léta v rádiu, stýská se ti? (Barča) Chybí mi moc, ale ty doby jsou už pryč.

Tehdy jsme s kolegou Petrem byli za naše divoká vysílání pravidelně po víkendu na koberečku. Pozici tehdejších moderátorských osobností dnes nahradili youtubeři a streameři. Rádio Kiss Publikum bylo tvořeno našimi osobnostmi, lidé na pořad konkrétního moderátora čekali. Dnes už je moderátor v rádiu jen nahraditelná spojka mezi hudbou a zprávami.

Děláš v TVS hudební pořad Demáč.

Jaký styl muziky máš nejradši?

(Barča) Mám rád taneční muziku kombinovanou s metalem. Já sám produkuji hudbu ve stylech synthwave a Drum & Bass.

Ostatně kvůli tomu chodím na hodiny elektrické kytary. Chci do své muziky vytvořit vše vlastníma rukama.

Mirku, co tě na práci v TVS nejvíc baví a kam tě práce posunula?

(Slávek) Samotné točení reportáží. Je to akční, někdy hektické a často dobrodružné. Navíc potkávám spoustu parádních lidí, a to i na nejvyšších místech. Svým kolegům – dlouholetým profíkům – jsem vděčný za to, že to se mnou nevzdali a naučili mě to vůbec dělat.

Co tě vedlo k založení stránek Všude dobře, tak co doma? (Lenka) Chtěl jsem se bavit a potkávat s lidmi stejného zájmu, kterým je poznávání světa. Rád u cestování také natáčím videa a toto má být platforma, která má sloužit ostatním jako inspirace. Společně se Soňou od nás z TVS a bývalým kolegou z rádia Vlasťou na Facebooku dáváme tipy na výlety opravdu odevšad.

Kolik rautů stihneš za týden?

(Soňa)

)

Jen pro vysvětlení pro neznalé – na Facebooku ve stories často postuji fotky s titulkem „Rautiiik!!!“. To je taková legrace, kdy někam jedeme točit a holt se tam taky trošku nafutrujeme těmi dobrotami nachystanými pro hosty. A pak kamarádům posíláme tyhle fotky, aby trochu záviděli. Dost často taky tvoříme fotky naší TV fabie s označením „Vůz s právem parkovat úplně všude“, se kterou parkujeme vždy na tom nejnemožnějším místě.

Jaký je tvůj největší (zatím) nesplněný sen? (František) Já jsem na cestě, nehledám nic definitivního. Pracuju na sobě v mnoha oblastech a snažím se v tom stoupat a zlepšovat. Ať už je to fitness, muzika, práce v televizi, cestování, tak i třeba spokojený, ale dynamický vztah. Pojďme si říct, že třeba pro tento rok na podzim bych si rád ráno zaběhal v newyorském Central Parku.

Mirečku, co nejraději točíš mimo TVS a co ti to dává? (Dana) Rád o víkendech točím svoje cesty světem. A pak videoklipy pěkným zpěvačkám.

Tvůj největší sportovní zážitek v posledním roce? (Michal) Můžu počítat svůj nedávný 46kilometrový výšlap od Čertových skal do Zlína?

Blíží se doba dovolených, máš radši dovolenou na horách, nebo u moře?

V hotelu? V kempu? (Mojek) Momentálně přicházím na chuť horám, flákat se přírodou vůkol. Nebo autem denně najet stovky kilometrů, stále něco objevovat a večer se jen zastavit v motelu přespat a ráno zase dál. Takhle jsem projel třeba celou americkou Route 66.

Jsi známý svým „YES-manovstvím“.

Kde vznikla myšlenka vrhnout se do všeho možného? Kdy se ti to fakt vyplatilo a kdy sis naopak řekl, že tohle jsi zažít nemusel?

(Nikča) Myšlenka knihy i filmu mě zaujala natolik, že jsem se ji rozhodl tehdy na týden včlenit do svého života. Okamžitě jsem se

dostal do, jak to říct, velmi turbulentního dění, kdy o zážitky různého charakteru opravdu nebylo nouze. Pravidla jsem si potom lehce upravil a začlenil svou verzi yesmanovství do svého každodenního života. Například mám strach z výšek, přesto jsem nedávno slézal zavřený kamenolom, a to bez jištění.

Jaký je tvůj oblíbený ženský sport?

(Katka) Samozřejmě, že plážový volejbal. Ty prdelky od písku v plavečkách… Má TV kamera má fantastický zoom!

Jak tě napadlo pořídit si v lehce pokročilém věku longboard? Kolik už jsi měl zranění? (Filip) Rád jsem sledoval známého youtubera Caseyho Neistata, jak jezdí ulicemi New Yorku a mluví na kameru. Mě to uhranulo, jak je to akční, v pohybu. A ten lehce pokročilý věk? Steve Jobs kdysi řekl: „Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázniví. Zůstaňte pošetilí.“ Já si nechci nechat protéct život mezi prsty. A toto je jedna z věcí, které pro to podnikám. Začátky s longboardem byly krušné, ty roztržené rifle ani nepočítám.

A ty zahojené rány na nohách a škrábance na rukách naštěstí většinu roku nejsou pod oblečením vidět. Ale lepším se!

Na kolik třetin že se hraje ten fotbal? (Katka) Ano, po naší televizi koluje jedna parádní historka o tom, jak jsem poprvé šel točit fotbal v mínus devíti stupních v polobotkách a sáčku a polovybitou kamerou.

Když jsem se dozvěděl, jak dlouho ten zápas trvá, málem jsem se vyvrátil a taky umrzl. Náš sporťák Vojta Johaník má tuhle historku ve svém repertoáru mezi prvními, rád vám ji celou barvitě poví.

Jaká by měla být tvá vysněná žena?

(David) Parťák do života, který nesedí doma na zadku. Měla by mít stejný smysl pro humor a řadu stejných zájmů – ať máme co sdílet. Ale taky spoustu jiných, svých zájmů - ať taky na chvíli vypadne někam ven i sama, a já si můžu v klidu pustit nějakou videohru.

O NÁS PRO VÁS ) 11

O nás pro vás

TORNÁDO?! ROK POTÉ TÉMA ) 12

Dnešní rubrika Téma se věnuje události, která přesně před rokem ohromila vesnice a města jihovýchodní Moravy. Jaká je zkušenost s tornádem a jaká byla cesta obnovy?

)

Text: Tomáš Ježek, Kateřina Nosková Foto: archiv obce Lužice

Před rokem, 24. června, se odehrála na jihovýchodní Moravě přírodní katastrofa nebývalých rozměrů. To, co sledujeme pravidelně z televizních obrazovek v jižních státech Ameriky nebo v Mexickém zálivu, jsme viděli doma. Pravé tornádo! Obyvatelé Moravské Nové Vsi, Hrušek, Lužic i Hodonína byli na vlastní oči konfrontování s neskutečnou a destruktivní energií tornáda, které si během pár minut vzalo, co jsme po léta, často i po století budovali. Zvedlo náš život do vzduchu a udělalo z něj ohromné hromady nepřeberných kusů domů, aut, nábytku, připomínající divokou skládku. Starosta Lužic Tomáš Klásek nám v krátkém rozhovoru popsal tehdejší situaci i to, co se odehrálo poté. Zde začínají silné příběhy solidarity, nezlomného odhodlání a vůle člověka, naděje, že vše zlé se v dobré obrátí.

Jaká byla vaše první reakce poté, co se tornádo prohnalo Lužicemi?

Kde vás tornádo před rokem zastihlo?

V centru obce, v lužické sokolovně, jejíž úplnou rekonstrukci jsme dokončili na jaře roku 2021 a z důvodů koronavirových opatření jsme chystali na neděli 27. 6. 2021 její slavnostní otevření. Zajištěno bylo občerstvení, muzika, pozváni hosté… Ve čtvrtek 24. 6. 2021 v době, kdy se na nás řítilo tornádo, právě probíhalo v uvedené sokolovně jednání lužického zastupitelstva. Pozvedávám oči od projednávaných materiálů a oknem vidím, že se na Lužice žene něco neznámého, hrůzostrašného. Vykřiknul jsem na sál: „To je snad tornádo!“ Všichni běželi k oknu, nevěřili vlastním očím. Vše se seběhlo strašně rychle, hekticky, šokujícím způsobem. Pak mi přišla první esemeska z domova: „Přijeď domů, nemáme okna a dveře.“ Bohužel realita byla jiná, chyběla nám celá střecha a celé obydlené podkroví. Vstoupili jsme do nové tornádové reality.

Ihned jsme ukončili jednání zastupitelstva, rozjeli jsme se do svých domovů zjistit stav svých domů. Cestou od sokolovny ještě malý kousek k domovu nebylo nic patrné, ale pak to přišlo. Pohled od lékárny na ulici Velkomoravská a výjevy z naší ulice byly šílené, skličující a děsivé. Vnímal jsem, že se stalo něco zcela mimořádného, neočekávatelného a katastrofického. Proběhl jsem vlastní dům, respektive to, co z něj zbylo. Zjistil jsem, že všichni doma žijí, byť s drobnými oděrkami a stopami krve ve tváři, vnímal jsem jejich šok, beznaděj, obavy.

Záhy jsme se se sousedy potkávali na ulici a zjišťovali, zda všichni žijí, což se naštěstí potvrdilo, byť někteří sousedé měli větší zranění a byli odvezeni záchranáři do nemocnice. Ve tvářích všech jsem vnímal šok, strach, hrůzu, beznaděj, slzy. Co bude dál? Co se to vlastně přihodilo? Proč? Mnoho otázek a málo odpovědí.

Přibližně po hodině jsem se vrátil na sokolovnu, kde se mezitím začaly sjíždět jednotky Integrovaného záchranného systému, i pro ně to byly výjevy nové a neznámé. Nešla elektřina ani signál mobilních telefonů. Zavládl zmatek a nervozita. Mezitím přicházeli lidé, kteří přišli o všechno, bylo nutné se postarat o jejich provizorní ubytování. Začala lopotná, tvrdá, psychicky náročná šichta, která trvá vlastně doposud, byť s jinou intenzitou, zaměřením a prioritami.

Jak jste prožil první hodiny a dny po tornádu?

Hekticky, s minimem spánku, v nepředstavitelném toku informací, telefonátů, zpráv, na které nebylo možné reagovat, v trvalém kontaktu s hasiči, policisty,

záchranáři, zastupiteli a zaměstnanci úřadu… Prvních cca 14 dnů jsme bydleli u známých, kteří nám poskytli ochotně střechu nad hlavou, věci, které nám zůstaly, jsme mohli přestěhovat k jiným známým, kteří nám nabídli volné prostory ve svém domě. Byla to obrovská pomoc. Velikou oporou pak byla rodina, partnerka, sestry, švagři, synovci a neteře, bratranci, kamarádi, kteří hned od pátku přispěchali na pomoc s poničeným domem. Jsem jim vděčný. Neměl jsem vůbec fyzickou kapacitu věnovat se svému domu, všechna energie směřovala k obci.

Zároveň jsem věděl, že o dům, jeho provizorní zabezpečení, zakrytí, vystěhování věcí, je plně a dobře postaráno. To bylo pro mě důležité.

Od pátečního rána začala být pomoc a organizace likvidačních prací hasiči dominantně strukturována, začaly fungovat na různých úrovních krizové štáby, emoce se zklidnily a začala tvrdá racionální práce.

První dny byly provázeny obrovskou solidaritou, upřímnou nabídkou různé pomoci, srdečností, otevřeností. Zasažení lidé byli vděční za jakoukoli pomoc, lidé pomáhali nezištně a spontánně.

Překvapilo mě příjemně mnoho lidí z řad zastupitelů i lužické veřejnosti, kteří se do pomoci zapojili. Mám v sobě mnoho niterných a silných příběhů z prvních dnů, které si ponesu celý život.

Jak fungovala pomoc v zasažených oblastech?

Předně je nutno poděkovat všem, kteří jakoukoli pomoc nabídli a poskytli – finanční, materiální, pracovní. V různých časech byla potřeba pomoci různá.

Na počátku se jednalo především o pomoc přímo na místě při odklízení trosek, suti a dalšího nepořádku. Zcela zásadní

TÉMA ) 13

a rozhodující roli zde sehráli hasiči se svým lidským a technickým potenciálem.

Jejich nasazení bylo enormní, motivující a příkladné. Jim k ruce byli policisté a záchranáři. Pak přicházeli na řadu dobrovolníci, kteří pomáhali se subtilnějšími problémy a odklízecími pracemi v jednotlivých domech a pozemcích.

S jejich pomocí se nám poměrně rychle podařil alespoň základní úklid pozemků a zahrad, kam nalítala prkna, plechy, polystyrén, kusy střech atd. Bez nich by nám to trvalo mnohem déle. Poměrně záhy začala přicházet pomoc materiální, které bylo rovněž potřeba – elektrocentrály, plachty na zakrytí poničených domů, prkna, latě, balené vody, dezinfekční prostředky, lopaty, košťata, kolečka. Zde sehrála důležitou roli média a sociální sítě, kde se okamžitě šířily informace o potřebách zasažených obcí a občanů.

Už druhý den byli na místě zástupci neziskových organizací – Charita, Český červený kříž, Člověk v tísni, Diakonie a mnohé další. Jejich zástupci sehráli nezastupitelnou roli přímo v terénu, protože byli okamžitě v kontaktu s postiženými, mapovali jejich situaci a potřeby, znali nejlépe detaily a konkrétnosti.

A začali jako první poskytovat finanční prostředky ze svých sbírek, a to se skutečnou znalostí místních podmínek. Jejich konkrétní údaje se využívaly i v rámci jednotlivých krizových štábů, kterých se rovněž účastnili.

Samotnou kapitolu tvoří pomoc finanční prostřednictvím veřejných sbírek, které všechny zasažené obce okamžitě vyhlásily. Solidarita byla obrovská, celorepubliková, štědrá, překvapující, jedinečná a fungovala téměř nepřetržitě do konce roku. Peníze takto získané byly z části rozděleny mezi zasažené občany, z části na pokrytí nákladů spojených s likvidačními pracemi, z části pak na financování potřeb obce při obnově a rekonstrukci jejího majetku.

Chovám hluboký respekt a hlubokou úctu ke každému, kdo přiložil jakýmkoli způsobem ruku k dílu. Bez oné pomoci by šlo všechno pomaleji, komplikovaněji a lopotněji. Vzedmutí národa bylo obdivuhodné!

A ještě jeden aspekt pomoc plnila.

Dodávala nám vědomí, že v tom nejsme sami, že na nás lidé myslí, že s námi sdílejí naše obavy i víru, že to zvládneme a dáme. Bylo to důležité. Nelze opomenout ani pomoc kraje a státu, byť byla jiná, organizačně a administrativně náročná a někdy zbytečně komplikovaná, ale vůle pomoci cítit byla. U všeho podstatného byl hejtman kraje Jan Grolich.

Dokázal se vcítit do potřeb a situace obcí, byl důležitým pojítkem mezi námi, státem a integrovaným systémem, dokázal naslouchat a přijmout názory druhých, dokázal zároveň rozhodovat. Všem, kteří pomohli, patří skutečně hluboký obdiv a srdečné DÍKY!

Jak to vypadá v Lužicích dnes, tedy rok po tornádu?

Pracovně, v některých částech obce nově, někde rozkopaně a rozpracovaně. Řada domů je opravena, září nové fasády, nová okna, střechy, dodělávají se a upravují předzahrádky, většina lidí už je ve svém, včetně nás – stěhovali jsme se 31. května 2022 . Probíhají již i stavební práce na domech, které byly zdemolovány úplně.

Obec opravila veřejné osvětlení, rozhlas, tam, kde to šlo, doplnila městský mobiliář, v plném proudu je stavba nového Domu zdraví, jelikož staré zdravotní středisko bylo prvním objektem v obci, který byl po tornádu demolován. Na polovinu září plánujeme jeho otevření. Úpravou a obnovou prochází hřiště u lužické sokolovny.

Zároveň však vnímám, že lidé s větším napětím, nejistotou a obavami sledují zamračenou oblohu či zesilující vítr. Ona zkušenost ze 24. června je zkrátka v nás a ještě mnoho let bude.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na tornádové události?

Přiznám se, že v kategoriích „nejsilnější, největší, nejdůležitější či nejzásadnější“ uvažuji nerad. A vlastně jsem doposud neměl ani pořádně čas se zastavit, zamyslet se, srovnat si všechno v hlavě a v klidu všechno vyhodnotit.

Dodnes mi však vhánějí slzy do očí vzpomínky na nasazení hasičů, záchranářů, dobrovolníků, vzpomínky na

skupinu lužických žen, které zajišťovaly více než měsíc výdej stravy a zásobování, vzpomínky na křehké mladé dívky a kluky, kteří zvládali z dobrovolnického stanu nápor ze strany potřebných, cením si jednotnosti v orgánech obce...

Vidím před sebou návrat některých občanů z nemocnice po vyléčení jejich zranění a jejich přivítání, vidím před sebou zdrcené majitele nemovitostí seniorského věku, kterým za asistence psychologa, zdravotníka, policisty a hasiče jdu sdělit, že se jejich dům, který v potu tváře postavili a kde prožili celý život, bude zítra bourat...

Těším se na to, jak si v klidu myšlenky ujednotím a srovnám, něco málo si píšu do svých soukromých záznamů, mám k dispozici stovky fotografií. Ono to všechno ještě přijde.

A byť to nesouvisí úplně s tornádem, ale s potornádovým obdobím jako takovým ano, v polovině prosince se mi narodil vnuk Bartoloměj a dělá mi radost. To byla taková sladká odměna za předchozí šílený půlrok. Stal jsem se dědkem a jsem na to hrdý!

Plánujete v Lužicích nějaké speciální vzpomínkové akce?

Nevím, jestli speciální, ale připomenout si toto datum a události související s 24. červnem roku 2021 připravujeme.

V pátek 24. června proběhnou hlavní připomínkové akce spojené s představením knihy TORNÁDO?!, s odhalením pamětní desky na lužické sokolovně a zahájením výstavy fotografií. Připomínku bereme spíše pietně, nechceme z ní dělat žádnou party, chceme vážně a seriózně vzdát hold všem, kteří pomáhali, i těm, které tornádo postihlo a převrátilo jejich životy vzhůru nohama. Přistupujeme k věci s pokorou a respektem.

12 + jedna otázka PRO IVETU VACENOVSKOU 1. O čem se vám naposledy zdálo?

V poslední době je to velmi jednoduché. Většinou se to týká dětí. Třeba, že spí s námi na posteli a padají dolů, přitom jsou u sebe v postýlce. Naposledy to bylo, že jsem jim zapomněla dát na noc plenku!

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Určitě na to, že jsme byli aktivní rodina, sportovali a cestovali. Jezdila jsem i na tábory, než jsem začala jezdit na turnaje. Dodnes vzpomínám na Litner (v lese mezi Rohatcem a Bzencem), kde jsme byli pingpongáři a tanečníci. V zimě hory s rodinou a pak poprvé dovolená u moře, to byl zážitek.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

To asi není, nic takového si nepamatuji.

Ale třeba dodnes si pamatuji, jak jsem poprvé sama cestovala do zahraničí. Bylo mi asi 14 let a jela jsem autobusem v noci do Slovinska na soustředění, vystoupila jsem v Lublani v jednu hodinu v noci a nikdo z pořadatelů tam na mě nečekal.

Pak si taky dodnes vzpomínám na to, jak maminku v lese popíchaly včely. Strašně jsem se o ni bála.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavila, kdybyste mohla?

Určitě by to bylo kousání nehtů při nervozitě.

5. Máte nějakou posedlost?

Posedlost asi nemám, nevím o tom.

Dříve v mládí jsem měla ráda auta, s oblibou jsem v nich jezdila, když mi někdo půjčil nějaké hezké a rychlé! Jako odměnu za bakalářský titul jsem si od

rodiny vybrala jízdu Audi R8, ale z toho už jsem vyrostla. Teď se všechno točí kolem dětí, takže možná by to byla posedlost dětským oblečením. Když vidím v obchodě ve výloze něco hezkého, tak i když vím, že to nepotřebujeme, stejně to občas koupím. Myslím si, že v tomhle směru je svět strašně materialistický a přeplněný, protože dětské věci se nestihnou vynosit. V naší rodině máme hodně dětí, takže oblečení dědíme a to je ideální varianta. Člověk dokoupí pouze to, co potřebuje, takže se snažím v tomto směru krotit.

6. Čeho se bojíte? Člověk by se bát neměl, má pak všechno složitější a těžší. Jestli se ale bojím o něco, tak je to zdraví rodiny. Spíše si přeji, ať jsou všichni v pořádku a zdraví.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Nelituji přímo nějaké určité věci, ale spoustu věcí bych třeba dnes udělalajinak. Přesto si myslím, že právě tato „chybná“ rozhodnutí posouvají člověka dále, utvářejí ho a jsou součástí jeho života.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Teď je to určitě rodina, zdravé děti, to, že mám oporu v partnerovi, budujeme společně život náš a našich dětí, snažíme se je správně vychovávat. Dříve se celý můj svět točil jen kolem sportu. Jsem moc ráda, že jsem si prožila krásnou kariéru plnou úspěchů, ale i neúspěchů. Dříve jsem to brala všechno dost automaticky, jako takový kolotoč. Zpětně si říkám, že to opravdu stálo za to. Jsem moc ráda, že jsem mohla sportovat a měla v podstatě vysněný život. Mám spoustu dobrých

) přátel právě ze sportu a toho si velmi cením.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Dříve to bylo jednoduché, nerada jsem prohrávala, takže vítězství. Už jako malá jsem neuměla prohrát ani v Člověče, nezlob se, prohry jsem těžce nesla.

Dneska už je to těžší, sportovní motivace úplně opadla, ač mě to samotnou mrzí, že se nedokopu jít si třeba zaběhat, ale věřím, že až děti odrostou, časem to přijde a budeme sportovat spolu. Jinak mě vždy motivuje zodpovědnost a to, že nechci sama sebe zklamat, snažím se vždy odvést práci podle svých představ a splnit všechno, co jsem měla. To je takový můj hnací motor.

10. Kdybyste mohla získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Trpělivost. Občas mám rychlé unáhlené reakce. Chtěla bych se umět zastavit, popřemýšlet a pak teprve jednat. Ale věkem se to trošku lepší.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? Že si lidé navzájem ubližují a bojují spolu, přitom by se všem žilo lépe, kdyby spolupracovali. Ne všichni musí mít stejné názory a stejné cíle, ale jsou hranice, přes které se nesmí zajít. Aktuální dění ve světě to bohužel dokazuje.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Dění na Ukrajině. Obrázky maminek a dětí zobrazující, co všechno tam prožívají.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěla žít?

Nevím přesně, jak chápat tuto otázku... Ale mám ráda koncerty, hudbu, takže možná něco z okruhu této branže.

Foto: Markéta Navrátilová

IVETA VACENOVSKÁ (*1986) česká stolní tenistka, olympionička, juniorská mistryně Evropy a několikanásobná seniorská mistryně České republiky

23.

GENERÁLNÍ PARTNER

JAZZ WEEKEND

CZ&SK HELLO

14. – 16. 7. 20

22

Uherské Hra diště Kyjov, Zlín VÍNO A

EJNÍ , KOL

JAZZ

OŘÍ

NÁDV

ESS DIŠT JAM S SKÝ . HRA Ž H A U R LNÍ P STR – E Á H N I C G R I HOD. OR KÝ O A C I 19.30 AČINK P ÁM. O VÁ SV K VO N .

N JAZZO 7 O Y K .

Y S 4 1 ASAR JOV, M Y T K ONCER N– O I AVNÍ K L S H E S C VI SE LENO HOD. JAM A M 19.30 BAND VOŘÍ ZLÍN G – .

I 7 B D . Ý D 14 SK BAN Ž JNÍ NÁ A E A L T I R O P K AN TĚ, OL., HOD. AM P RADIŠ S H É A 16.00 K S JAZZ LER UHER E VÍNO A E – H O 15. 7.

KIN, W KOVÁ TRI T A L .

M. U D B HO LČE O NÁ V V 19.30 A O K N ANĚ Á SNÍD SARY A ZUZA AZZOV J M 15. 7. , KYJOV – Í D N A OLEJN B C É A F T A ANI TĚ, C RADIŠ HOD. AM H 0 .

3 .

H 9 1 BAND –U G – .

I 7 B D . Ý 15 A BAN AŽSK ICE T I R P N CERT , NĚTČ .

A B L .

M U D L NÍ KON O O A V K H P A .

L 0 S D H 0 10. , HU LER A .

KYJOV E 7 E – .

H 6 1 IN, W OVÁ TRIO PPY FEET K T A L A .

HOD BU LČEK ENA H V L 19.30 A A D N MAG ZUZA 16. 7.

Y – DJ

Ě

AFTER

ION

PART

PRESS

PODPORA:

www.topadvert.cz

MEDIÁLNÍ PARTNER:

PARTNEŘI:

výroba reklamy, tiskárna

BAZAR BAREV Každou červnovou středu a čtvrtek máte možnost zakoupit širokou nabídku barev COLORLAK za akční bazarové (bezkonkurenční) ceny.

Těšíme se na vaši návštěvu. www.colorlak.cz

Inzerci v tomto magazínu vám zajistí:

Jsou zde nabízeny např.:

MALÍŘSKÉ BARVY LAZURY SPREJE

KDE:

od 10 Kč/kg od 50 Kč/litr od 10 Kč/ks

v areálu firmy COLORLAK, a.s. ve Starém Městě, v hale označené BAZAR, vchod přímo z Nádražní ulice

KDY:

každou středu a čtvrtek

ČAS:

8-14 hodin

Soňa Balíčková tel. 722 916 146 sbalickova@televizetvs.cz

Ondřej Těthal tel. 602 669 335 otethal@televizetvs.cz INZERCE SPOLEČENSKÝ

MAGAZÍN TELEVIZE

TVS PRO JIHOVÝCHOD

NÍ MORAVU

ČÍSLO TŘI —

ČERVEN 2021

NEMÁM ŽÁDNÝ NESPLNĚNÝ SEN

ROZHOVOR ) S JIŘÍM PAVLICOU – s. 5

O NÁS PRO VÁS ) S FRANTIŠKEM PRACHMANEM – s. 11 12 + JEDNA OTÁZKA ) PRO RADANU KORENOU – s. 14

Masarykovo náměstí, Uherské Hradiště

VSTUPENKY NA PLACENÝ PROGRAM: www.smsticket.cz

1.–10. 7. 2022 PÁTEK 1. 7.

10.00 10.00 12.15 17.30 18.00 19.30 20.15 20.30 22.30 23.59

Dýchej pro street (Kolejní nádvoří) Maminky i děti v kondici (park OA UH) Streetball U19 (Kolejní nádvoří) Bylinky – ZUŠ UH (CZ Stage) Rocková ZUŠka (Rotor Stage) FIT-K.O. Boxing Night (CZ Stage) Oficiální zahájení (CZ Stage) Tabák – Kabát Revival (CZ Stage) Rocksoar (Rotor Stage) DJ Spike (Club No. 6)

NEDĚLE 3. 7.

8.30 9.00 9.00 9.00 9.00 9.00 11.00 19.00 20.15 22.00 23.00

Street floorball (Kolejní nádvoří) CZ Mix Amatér – volejbal (Slovácká Slavia) oKolo Rochusu – cyklo děti (park Rochus) CZ Beach Handball Cup (CZ Aréna) Kola, kola, kolečka (park OA UH) Maminky i děti v kondici (Reduta) MTB Jarošovská 40 – cyklo (park Rochus) Honza Grebík + křest CD (CZ Stage) Argema (CZ Stage) Honza Grebík (Rotor Stage) DJ Meyw (Club No. 6)

ÚTERÝ 5. 7.

8.00

17.00 18.30 20.30 21.30 23.59

Český pohár – volejbal (CZ Aréna, Slovácká Slavia, sokolovna) Jesus Christ Superstar (Kolejní nádvoří) Kumpáni (Rotor Stage) Iné Kafe (CZ Stage) Kumpáni (Rotor Stage) Renne Dang + DJ Meyw (Club No. 6)

ČTVRTEK 7. 7.

15.00

18.30 20.00 21.30 23.00

CZ Mix Night – volejbal (CZ Aréna, Slovácká Slavia) Focus Rock (Rotor Stage) Reflexy (CZ Stage) Focus Rock (Rotor Stage) DJ Gelatino (Club No. 6)

SOBOTA 9. 7.

8.45

9.00 9.00 9.00 17.30 18.30 19.00 20:30 22:00 23.59

Yonex Cup – badminton (hala Kunovice) CZ Open – volejbal (CZ Aréna, S. Slavia, sokolovna, Rybníček) AVX Dragonboat (loděnice ONV) Sportuj s Klubkem (park OA UH) Jumping maraton – fitness (Reduta) Sekec (Rotor Stage) Folklorní večer (Kolejní nádvoří) Fleret (CZ Stage) Sekec (Rotor Stage) DJ Gelatino (Club No. 6)

SOBOTA 2. 7.

8.30 9.00 10.15 14.00 16.00 17.00 17.20 18.30 20.00 21.30 22.30 23.59

CZ Soccer Cup – fotbal (CZ Aréna) Total body workout (Reduta) Streetball – muži (Kolejní nádvoří) Hýbej se s Klubkem (park OA UH) Dětské běhy v parku (park OA UH) Žhavé běhy (Masarykovo nám.) Žhavý nordic walking (Masarykovo nám.)

Koko Comedy (Kolejní nádvoří) Horizont (Rotor Stage) Poetika (CZ Stage) Jiří Bartas (Rotor Stage) DJ LeeMac (Club No.6)

Generální partner a hlavní partner sportu

Hlavní partner kultury

PONDĚLÍ 4. 7.

13.00 13.00 17.00 17.00 19.00 21.00 22.00 23.59

Sahara Open – pétanque (CZ Aréna) Český pohár – volejbal (Slovácká Slavia) In-line vyjížďka (parkoviště ČD) Jesus Christ Superstar (Kolejní nádvoří) Free Fall (Rotor Stage) Alkehol (CZ Stage) Doctor´s Band (Rotor Stage) Nfix, Candice + DJ Spike (Club No. 6)

Hlavní partner

Hlavní partner

STŘEDA 6. 7.

8.00 18.30 20.00 21.30 23.00

Český pohár – finále (CZ Aréna) Polygon Rock (Rotor Stage) Mňága a Žďorp (CZ Stage) Polygon Rock (Rotor Stage) DJ Sukowach (Club No. 6)

Hlavní partner

PÁTEK 8. 7.

15.00 17.00

18.30 19.00 21.00 22.00 23.59

Spikeball (CZ Aréna) Rybníček Night Cup – tenis (Sportpark Rybníček) akuStyk (Rotor Stage) Street 69 (Rotor Stage) No Name (CZ Stage) akuStyk (Rotor Stage) DJ Marek Lukeš (Club No. 6)

NEDĚLE 10. 7.

8.00 8.45 15.30 16.00

CZ Open finále – volejbal (CZ Aréna) Yonex Kids Cup (hala Kunovice) Oficiální ukončení (CZ Stage) Kouzelný karneval (Rotor Stage)

www.slovackeleto.cz Změna programu vyhrazena.