Magazín TVS+ červen 2023

ROZHOVOR ) S JANEM JÍLKEM – s. 5

FILM JE SOUČÁST MÉHO ŽIVOTA

O NÁS PRO VÁS ) S MARTINEM DUDKEM – s. 11

12 + JEDNA OTÁZKA ) PRO PETRU KRÁLOVOU – s. 14

ANKETA ) 3

ROZHOVOR )

s programovým ředitelem LFŠ Janem Jílkem

Film je součást mého života ......................... 5

TÉMA )

Zdař Bůh!

Historie a současnost dolu Tomáš v Ratíškovicích .......................................... 8

O NÁS

Dobrý den, milí čtenáři.

Musím se přiznat, že mě trochu lákalo vzít úvodník z loňského čísla a jen ho trochu oprášit. Na otázku proč je celkem snadná odpověď. I dnes vás na tomto místě chci pozvat na všechny letní festivaly, které se na jihovýchodní Moravě už od června pořádají. A že jich je. K těm tradičním a velkým patří Holešovská regata, na kterou se fanoušci vypravují právě teď (16. – 18. 6.). Předposlední červnový víkend vás může přilákat do Strážnice 78. ročník Mezinárodního folklorního festivalu a Slovácké léto startuje v Hradišti letos už 30. června. Největší programové taháky najdete uvnitř čísla. Jen co skončí tento multižánrový festival, mohou se příznivci rocku přesunout do Vizovic, kde na ně čeká od 13. července další ročník Masters of Rock. Kyjov a Uherské Hradiště potom ožijí od 20. července už po čtyřiadvacáté Hello Jazz Weekendem a poslední pátek ve stejném měsíci otevře své brány 49. Letní filmová škola. I na tento velký kulturní svátek vás zve programový plakát uvnitř čísla. Jako návrat „ztraceného syna“ by se dala s mírnou nadsázkou a špetkou humoru dnes označit naše rubrika O nás pro vás, ve které vám představujeme sami sebe. Dnes je to Martin Dudek. A na konec mých úvodních řádků ještě jedna upoutávka na naši vlastní produkci. V dubnu jsme točili, teď stříháme a v září vás pozveme ke sledování druhé řady oblíbeného kulinářského pořadu Špetka Slovácka.

Přeji vám všem krásné léto za sebe i všechny své skvělé kolegy.

Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 4x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: HART PRESS spol. s r.o., Otrokovice; náklad: 10.000 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 15. června 2023; příští číslo vyjde 14. září 2023

Anketa )

Jaký film vás v poslední době nejvíce zaujal a proč?

MARTINA LEDAHUDCOVÁ BUČKOVÁ

Hodonín

I když mám moc ráda atmosféru kina a film si tam mnohem líp vychutnám, poslední dobou se do něj nedostanu až tak často. Snímky, které mě v uplynulé době oslovily, jsem tak viděla doma na Netflixu. Byla to Dobrá sestra natočená podle skutečné události a Poslední výstřel s Liamem Neesonem. Z českých komedií se mi líbili Hádkovi.

KATEŘINA SOBOTKOVÁ

Bílovice

Zrovna nedávno jsem v iVysílání ČT narazila na krátkometrážní film Ostrov svobody. Děj se odehrává v roce 1981 v letadle, které letí z Československa na socialistickou Kubu, a je to v podstatě takové konverzační drama mezi ženou a mužem, kteří se po letech na palubě letadla náhodně potkají. Zajímavostí je, že se celý film natáčel v Leteckém muzeu v Kunovicích v legendárním Naganském expresu, a jde o absolvenstký film Petra Januschky ze zlínské UTB.

ALENA

Salaš

HÁBLOVÁ

V poslední době ve mně nejvíce zarezonoval film Avatar: The Way of Water. Nezaujala mě ani tak samotná dějová linka, která byla podobná jako v prvním díle, ale hlavně úžasné vizuální efekty, zvuk a práce s kamerou.

KATEŘINA KLECHOVÁ

Dubňany

Nejsem typický filmový fanoušek, na TV se doma moc nedíváme, ale když je něco zajímavého v kině, ráda si jednou za čas udělám čas, protože tam si film vychutnám nejlépe. Tak např. na kyjovském filmovém festivalu Kyjograf jsem se opravdu zasmála a pobavila u české komedie Grand Prix. V hodonínském kině jsme si s manželem nenechali ujít nově digitálně restaurovanou verzi filmu The Doors, portrét kapely od režiséra Olivera Stonea. Mají to tam úžasně nazvučené.

JIŘÍ BREDA Napajedla

Velice jsem si s mou partnerkou oblíbil naše napajedelské kino. Je to velice příjemný prostor a kino má dobrou dramaturgii. Líbil se nám hollywoodský epos Babylon od Damiena Chazelle a také slovenský artový dokument režiséra Denise Dobrovody Katedrála, o mnichovi Justo Gallegovi, který sám 38 let stavěl na předměstí Madridu katedrálu.

Film je součást mého života

ROZHOVOR S PROGRAMOVÝM ŘEDITELEM LFŠ JANEM JÍLKEM

Co pro vás znamená film?

Je to něco, co se velmi přirozeně, samo sebou, stalo jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě. K filmu jsem tíhnul odmala, i když jsem si to zpočátku moc neuvědomoval. Vzpomínám si, jak jsme v době dospívání hltali různé kung-fu filmy, akčňáky, vandamovky… Ve třídě na základce jsme podle toho byli rozdělení na různé party. Někdo měl nejradši Stallonea, někdo Schwarzeneggera, já jsem byl vždycky fanoušek Jeana-Clauda van Damma. To jsme konzumovali ve velkém. Kdy jste si uvědomil, že byste se chtěl filmu věnovat více?

Už v době sledování těch akčňáků jsem si paradoxně začal kupovat Cinemu. Tu jsem vždycky přečetl od začátku do konce, i když na všechny filmy jsem se pak nedíval. Takové ty vážné filmy, které tenkrát rezonovaly a dostávaly v hodnocení 100 % jako třeba Věk nevinnosti, Dracula nebo Tanec s vlky, jsem tehdy ještě nesledoval. S kamarády ze základky jsme pořád chodili do kina. Kultovní filmy jako Pulp Fiction, Mazací hlava, Takoví normální zabijáci, The Doors jsme měli nahrané na kazetě a vydrželi jsme se na ně třeba tři měsíce dívat pořád dokola.

Měl jste v tomto období s filmem nějaký iniciační zážitek?

Ano, bylo to v době těch prvních artových filmů, které se k nám dostaly. Vzpomínám si, že jsem jel o prázdninách do Brna na výlet a teta nás vzala do kina na Eyes Wide Shut. Dnes pro mě ten film není tak důležitý, ale tenkrát mě zasáhl. Byl to film s úplně jiným tempem, jiným vyzněním a jinou hloubkou. Zanedlouho

jsem v Hradci Králové začal chodit do filmového klubu, kde dávali takový mix tehdy nových věcí jako třeba Gummo od Harmony Korina, zároveň tam byly klasiky jako Nostalgie od Tarkovského nebo Saló aneb 120 dnů sodomy od Pasoliniho nebo Mechanický pomeranč od Kubricka. Tenkrát jsem tyto věci začal konzumovat ve velkém.

Kdy jste se začal věnovat filmové kritice?

Brzy potom, co jsem se dostal do fimového klubu. Tenkrát to bylo hodně otevřené a já jsem se začal dostávat třeba i k dramaturgii filmových klubů, dělal jsem úvody k filmům. Vzpomínám si, že první úvod jsem dělal k filmu od Kaurismäkiho, který má 60 minut (Drž si šátek, Tatjano), a můj úvod měl asi 35 minut. (smích) Chtěl jsem zkrátka všechno říct a vůbec jsem neměl autokorekci.

V posledním ročníku na gymplu jsem se rozhodl, že bych touto cestou chtěl jít i dál, a přihlásil jsem se na přijímací zkoušky na filmovou vědu a bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci, kam mě přijali.

Jak na studentská léta vzpomínáte?

V Olomouci byli tenkrát otevření lidé, kteří nám studentům dávali šanci. Začal jsem publikovat v různých studentských časopisech a psal filmové recenze. Myslím si, že to byla dobrá cesta do praktična.

Jak jste se dostal do tvůrčí skupiny Letní filmové školy?

Na dream job dramaturga na Filmovce jsem dostal nabídku od Pavla Bednaříka ještě před absolvováním vysoké školy. Během chvilky jsem se dostal z pozice

studenta filmové vědy do pozice člověka, který na tvůrce, o kterých se ještě nedávno učil, sbírá telefonní čísla a mailové adresy a posílá jim pozvánky na festival.

Vzpomínáte si na svou první Filmovku v roli dramaturga?

Samozřejmě. Bylo to v roce 2008, kdy Filmovka prošla velkým personálním zemětřesením. Tehdy odešel Jiří Králík, který byl s LFŠ bytostně spjatý. Bylo těžké si v té situaci vydobýt ostruhy, aby nám lidi i město uvěřili. Ale byla to taková sladká nevědomost, vůbec jsem netušil, co všechno organizace Filmovky obnáší. Nevěděl jsem třeba ani to, jak správně napsat zvací dopis. (smích) Byl jsem zkrátka hozen do vody a musel jsem plavat. V tom prvním ročníku šlo jen o to neutopit se.

Zmínil jste film Eyes Wide Shut.

Jsou ještě další filmy, které vás výrazně ovlivnily?

Je to taková dlouhá cesta a jednotlivé filmy jsou jako zastávky, jako informační cedule podél té cesty. První zásadní film byla bezesporu Perinbaba od Jakubiska, na tu mě vzali rodiče jako malého kluka do nějakého vesnického kina na Vysočině a pamatuji si, že jsem to tehdy vůbec nedal. V mé éře akčních filmů byl pro mě ikonou Dvojitý zásah, následovala královská věc Pulp Fiction od Tarantina, ve kterém je obrovské podhoubí filmových odkazů a ta struktura filmu je koncipovaná tak dokonale, že se na něj můžeme dívat celý život. Potom třeba také český film od Jana Němce O slavnosti a hostech – 68 minut dlouhý film a v něm celá alegorie života v totalitním státě,

Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková

Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

velice minimalistická a silná věc. Pak bych ještě rád zmínil film Caravaggio Dereka Jarmana, který je pro mě důležitý z hlediska vztahu filmu a malby, tomuto tématu jsem se vlastně věnoval i během celého studia.

Měl jste někdy touhu přeběhnout na druhou stranu a stát se filmovým tvůrcem?

Vůbec. Ani jsem se k tomu nikdy nedostal, až na nějaké studentské pseudopokusy. Ani co se týká psaní scénářů. Úplně mě to minulo a já sám to nevyhledávám. Jak vidíte budoucnost klasických kin v době boomu streamovacích platforem, jako je Netflix nebo HBO?

Těžko říct, ale věřím, že kino bude dál fungovat. I když je to pro mě paradox. V rámci naší práce vlastně celý rok nakoukáváme a vybíráme filmy z monitoru a jen malé procento filmů vidíme v kině. Doufám ale, že „kinodivák“ přežije. Pandemie s ním samozřejmě zatřásla a definovala nové prostory pro streamovací platformy. Ale moje predikce je, že ta ručička, která se vychýlila, se zase vrátí do původní polohy. Kino bude vždycky představovat něco specifického, tradičního, zážitkového, sdíleného.

Co říkáte na současný trend ve filmu i v seriálu týkající se hyperkorektnosti?

Určitě je dobré být korektní, otevřený a k věcem vnímavý, ale můj názor na věc je, že už se to dost přehání a situace tro-

chu začíná připomínat hony na čarodějnice nebo pálení knížek. Dostáváme se do extrémů. Ona se mnohdy ta dobrá vůle, když se přežene, stává karikaturou sebe sama. Možná to také trochu souzní s krizí identity naší kultury a civilizace. Máme se tak dobře, že už přemýšlíme o blbostech a vytrácí se selský rozum.

Usnul jste někdy v kině?

Možná na Filmovce. (smích) Bylo to v roce, kdy jsem udělal maturitu a měl jsem před nástupem na vysokou školu, takové to „one and only“ léto, kdy něco končí a něco úplně nového začíná. V tom roce bylo zrovna téma film a erotika, takže to bylo takové příhodné. Dali jsme si pravidlo, že musíme dát během Filmovky třicet filmů a že jednu noc nepůjdeme vůbec spát. Tehdy jsme s tím spánkem hodně bojovali a ne vždy úspěšně.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Filmovka?

Jako první se mi vybaví kino Hvězda. To je srdce Filmovky, odkud vychází všechny ty paprsky zážitků. Navíc je super, že je to vlastně vojenský kryt. Ukazuji ho všem hostům a všichni jsou z toho vždycky nadšení. Říkáme si, že až nastane ten jaderný holocaust, tak se tam schováme a budeme si u toho pouštět filmy.

V čem je podle vás specifikum Filmovky oproti jiným festivalům?

Ono je to obsažené už v samotném názvu… je tam ta atmosféra léta, párty, setkávání a sdílení. Hradiště je zajímavé i svou odlehlostí od Prahy, takže velká

část návštěvníků sem musí absolvovat jakousi pouť, aby se sem vůbec dostali. Je to specifické a lidé to milují. Pak je to samozřejmě o filmovém programu, který jsme za ta léta už vycizelovali a oproti jiným festivalům je až pedantsky rozčleněný. Naše sekce nejsou tak obecné jako na jiných festivalech. Nic nehrajeme náhodně, všechno zapadá do nějakého programového systému. No a škola – ta je spojená s programem a celkovým kontextem. Není to jen o pouštění filmů, je to také o úvodech k filmům a následných diskuzích. Takže LFŠ je esence léta, filmů a vzdělávání.

Jak vypadá váš pracovní den na Filmovce?

Začíná to tím, že se většinou nestihnu nasnídat a mířím hned na sérii ranních porad. Uděláme technický scénář, projedeme na den dopředu celý filmový program, probereme změny. Potom jsou další porady ve Slovácké búdě, kde je Guest Service, tam řešíme hosty, protokol, PR a marketing. Pak je setkání s dramaturgy, kde řešíme feedbacky, pokud nějaké jsou. Následuje chvilka zklidnění a pak se rozjedou dopolední projekce. Každý den trávím hodně času se zahraničními hosty, ale každý den je jiný, je to hodně různorodé.

Stal se vám někdy nějaký průšvih?

Za ty roky se mi staly nějaké drobnosti, kdy jsem třeba dorazil na úvod k filmu na jiné místo. Jednou jsem na dva dny vypadl kvůli celkovému přetížení organismu. Ale nic horšího se mi naštěstí za těch zhruba 140 pracovních filmovkových dní, které jsem v životě absolvoval, nestalo.

Měl jste někdy při úvodu konflikt s divákem?

Musím to zaklepat, ale ne. Šlo jen o maličkosti. Třeba když jsem v úvodu k filmu mluvil o otevírací scéně, tak jeden divák vstal a prosil mě, ať už nic neříkám, že je to spoiler. Ale nebylo to agresivní, bylo to v pohodě.

Na jakého hosta Filmovky nejradši vzpomínáte?

Já celých těch patnáct let u Filmovky vnímám jako takovou zvláštní milost… Těch vzpomínek a zážitků je strašně moc. Nechci jmenovat konkrétní hosty, pro mě jsou to spíš takové momenty, kdy se všechno propojí a člověk cítí, že je to správně. Třeba si vzpomínám na moment, když končil film Across the Universe a já jsem čekal na diskuzi s režisérkou Julií Taymor v zákulisí a na konci filmu hraje písnička Lucy in the Sky With Diamonds. V ten okamžik celý sál začal tu píseň zpívat a já jsem viděl, že má Julie slzy

v očích. Nebo když jsme byli s Michaelem Leighem v Konibaru (dnes již neexistující pololegální bar té nejhorší cenové skupiny, pozn. red.) a on si vyndal z kapsičky saka pytlík čaje a požádal o horkou vodu. Emočně silný pro mě byl začátek Filmovky v roce 2020 za covidu, když jsem přišel do sálu a tam už čekali diváci na úvod k filmu a všichni měli na obličejích ty ručně šité roušky… Tam byly i slzy dojetí.

Na co se každý rok na Filmovce nejvíc těšíte?

Já se těším vždycky na páteční poledne, kdy Filmovka začíná. Mám v sobě něco jako biologické hodinky, ještě nikdy se mi nestalo, že bych ten okamžik propásl. Vždycky si říkám – teď začal první úvod k filmu nebo se roztočila první promítačka, už to začalo, už to jede. Je to už takový můj rituál.

Je něco, na co se naopak netěšíte?

Nic mě nenapadá. Samozřejmě se netěším na nějaké dílčí konflikty, které se občas přihodí, ale toho je hodně málo. Jsou třeba i Filmovky, kdy se žádná nepříjemná věc nestane.

Na co se můžou diváci v programu těšit letos?

Třeba sekce němého filmu s hudbou, která je mimochodem velice záslužnou činností, bude letos věnována jednomu období československého filmu. Bude to takový velký návrat k domácí němé kinematografii, která není tak známá. V současném bloku mě těší návrat sekce Ikona, která je věnovaná ikonickým tvůrcům současnosti, letos to bude Pedro Almodóvar. V české sekci nabídneme ty nejnovější české filmy. Z hostů vzpomenu jednoho, který musí potěšit všechny –přijede herec Ivan Trojan. Takovou libůstkou bude filipínský artový režisér Lav Diaz, který je pověstný stopážemi svých filmů. Má filmy dlouhé 300 až 400 minut. Předběžně plánujeme promítnout jeho osm a půl hodinový film, bude oříšek, jak to nasadit.

Co děláte bezprostředně po tom, když Filmovka skončí?

Ideální je dopřát si nějaký odpočinek, sednout si večer s vypnutým telefonem, dát si nějaký drink, být s rodinou. Třeba minulý rok to bylo super, protože když skončila Filmovka, dávali na Masarykově náměstí zrovna přímý přenos fotbalového zápasu mezi 1. FC Slovácko a Fenerbahçe, tak jsme seděli na náměstí a dívali se.

Jaký film jste naposledy viděl v kině?

Já bohužel chodím do kina strašně málo, protože filmy nakoukávám na

televizi. Ale to, co jsem naposledy viděl v kině, je docela bizarní… Dostali jsme pozvánku na premiéru pokračování minisérie Iveta do Lucerny. No, bylo to hodně limonádové až melodramatické, ale určitě stálo za to vidět svět českých celebrit! (smích)

Jak nejčastěji odpočíváte?

Sleduji fotbalové zápasy. To je pro mě výborný relax. Když už to člověk trochu zná, vidí ve hře různá schémata a herní styly. U fotbalu vypínám a nic neřeším. I love Slavia Praha. Přes zimu pak sleduju americký fotbal, kterému jsem úplně propadl. Aby do toho ale člověk nějak pronikl, potřebuje nasledovat tak tři sezóny, aby se v tom trochu vyznal a pochopil, co se tam děje. Je to taková kombinace šachů, strategií a úplně šílených atletických výkonů. S manželkou jsme gastro-šílenci, rád pocucávám pozdní sběry, snažím se přečíst minimálně jeden román měsíčně, je toho víc…

A co aktivní sportování?

No po čtyřicítce už cítím jistou potřebu něco dělat. (smích) Musím se do tohoto trochu opřít a naběhat nějaké kilometry.

Jste dvojnásobný mistr republiky ve slam poetry, jak jste se k tomuto specifickému umění dostal?

Dostal jsem se k němu už ve škole na gymplu. V Hradci byla fajn skupina lidí, kteří organizovali tematické večery poezie a mě do nich přizvali. Vždycky jsem tíhnul ke slovní hříčce. Tenkrát jsme ani přesně nevěděli, jak má slam poetry vypadat. Byl to docela punk. Když jsem poprvé vyhrál, můj projev byl úplně jiný

než u ostatních a to asi zarezonovalo. Dnešní představitelé slam poetry se tím normálně živí a uživí se v pohodě. Vystupujete ještě někdy, nebo už jste slam poetry pověsil na hřebík? Tato kapitola je pro mě teď polouzavřená, už jsem v takovém důchodku, udělám tak dva tři slamy za rok. Teď nedávno bylo v Lucerně setkání při příležitosti dvaceti let slam poetry, tak jsme se tam všichni sešli – mladí a my staří bardi, bylo to fajn. Ta scéna je velice zdravá a strašně přátelská.

Jan

je rodákem z Hradce Králové. Vystudoval Univerzitu Palackého v Olomouci, obory český jazyk a literatura a filmová věda. Na UP následně dokončil doktorát v oblasti teorie percepce výtvarného a filmového obrazu. Spolupracoval s řadou českých filmových festivalů. V roce 2001 poprvé přijel na LFŠ, v roce 2006 byl na festivalu úvodníkářem, v roce 2008 začal pracovat na Letní filmové škole jako hlavní dramaturg, od roku 2011 je navíc koordinátorem distribuce AČFK. V roce 2020 se stal programovým ředitelem AČFK. Je dvojnásobným mistrem ČR ve slam poetry a vydal slamové sbírky Jan jí lilek a Jan se jí lek. Je šťastně ženatý a žije v Praze.

Jílek (*1982)

Historie a současnost dolu Tomáš v Ratíškovicích

ZDAŘ BŮH! )

Text: Tomáš Ježek (s použitím obecní kroniky)

Foto: archiv dolu Tomáš

Historie hornictví v českých zemích spadá do prvopočátků osídlení našeho území slovanskými kmeny, dalo by se tedy říci, že hornictví je v naší zemi odnepaměti. Počátky uhelného hornictví, tak jak je známe dodnes, můžeme mapovat od druhé poloviny sedmnáctého století. Nejvýraznější rozvoj začal až ve století devatenáctém a je spojen s fenoménem, kterému říkáme průmyslová revoluce. V našem regionu, kde se těží převážně ropa a který není vyhlášený hornickou tradicí, jeden významný důl máme. Je to hnědouhelný důl Tomáš v Ratíškovicích, který letos slaví 90 let od svého otevření.

Důl Tomáš nese jméno po svém zakladateli, kterým nebyl nikdo jiný než Tomáš Baťa. Ve 30. letech minulého století bylo výzkumem zjištěno, že v blízkosti Ratíškovic se nachází v hloubce 35–45 metrů zásoba lignitu, tedy hnědého uhlí. Rozlohou byly geologické zásoby cca 10 milionů tun, tedy při plánované těžbě 250 tisíc tun ročně měl důl životnost 20 let. V roce 1932 začal výkup pozemků firmou Baťa. Ten se samozřejmě neobešel bez problémů. Nikdo, kdo nebyl ve finační nouzi, neměl zájem pozemky prodávat. Nakonec Baťa všem prodejcům půdy slíbil přednostní zaměstnání rodinných příslušníků v dole. To zabralo. Brzy tu vznikl na svou dobu jeden z nejmodernějších dolů. Po spuštění těžby před devadesáti lety pracovalo v dole 296 lidí, z toho 20 úředníků. Výkon byl 3 tuny na hlavu a na směnu. Havíři pracovali 6 dnů v týdnu. Pracovali v úkolu a kromě mzdy 32 Kč za směnu dostávali i uhlí jako měsíční deputát. Uhlí bylo původně sypáno na haldu, ale po požáru vzniklého samovznícením byla vybudo-

vána železniční vlečka do Rohatce, odkud putovalo uhlí po řece Moravě Baťovým kanálem až do Otrokovic.

Provoz dolu přinesl do obce veliké změny, hlavně nový životní styl pro místní občany. Firma Baťa zde postavila 44 moderních dvojdomků, které měly zavedeny teplou vodu a splachovací záchody. Firma také zřídila ordinaci lékaře a zubaře, kterou mohli navštěvovat nejenom zaměstnanci, ale i místní občané. Bylo zde také zřízené hornické učiliště a postavena prodejna obuvi Baťa.

V místní kronice je zmiňován jeden nepříjemný fakt, a to častá zranění a úmrtí způsobená většinou zavalením nebo výbuchem plynů.

Kronika vzpomíná také jednu kuriozní příhodu: I když byl důl vrcholem technické revoluce tehdejší doby, byl zde jeden úsek, který nebyl mechanizován. V jedné oddělené chodbě pracovali koně. Protože se nevešli do výtahu, byli ustájeni dole. Jeden z koníků oslepl a také druhému hrozilo ve stálé tmě stejné nebezpečí. Zvířata nebylo možné dopravit do bezpečí. Podle vyprávění jednoho z posledních havířů do obce v té době přijel cirkus a s ním muž, který koním dobře rozuměl. Ten byl pozván, aby zkusil koně dopravit výtahovou

klecí z dolu. Dokázal, že kůň stočil hlavu do vhodné polohy, vešel se do výtahu a mohl být dopraven na světlo. Pak oba koně naučil jezdit výtahem a bylo jim vráceno zdraví.

V roce 1945 byl důl firmě Baťa komunisty znárodněn. Zřejmě na důkaz toho, že byli horníci osvobozeni od vykořisťování kapitalistou Baťou, byl důl pojmenován Osvobození. V roce 1952 byla těžba úplně zastavena a v areálu se věnovali opravám a výrobě důlních zařízení.

V současné době sídlí v areálu několik podniků, největší z nich, T Machinery, vyrábí důlní zařízení. Písmeno T na začátku firemního jména odkazuje na původní jméno Tomáš. Tato firma se hrdě hlásí k baťovské tradici dolu a 30. června 2023 také uspořádá oslavy 90. výročí založení tohoto moderního dolu.

Tři pilíře Ratíškovic na dobové pohlednici – kostel, škola a důl Tomáš

Vlečka do Rohatce Výstavba modertního důlního zařízení

Filmové sekce v ýběr

Retrospek tiva: Howard Hawks

Ikona: Pedro Almodóvar

Terra festivalis: Brazí lie

Vir tuální realita: O těle a duši České a slovenské novink y

Letní kino

Masar ykovo náměstí*

O malých věcech / Frank

Grand prix

Děti Nagana

/ Attila Marcel

Maraton

Šťastně až na věk y

Dvě slova jako klíč

Buko

Invalida / Nick Cave

Velké nic / Rock ’n Roll

Uher ské Hradiš tě

Letní kino Smetanov y sady*

Trápení / Slasti otce vlasti Noc nevěst y / Městem chodí Mikuláš

Maratón

Na kometě

Už zase skáču přes kaluže Páni kluci

Koncer t y

Longital Kolejní nádvoří

Sto z ví řat Masar ykovo námě s tí*

Barocco sempre

giovane Kos tel sv. F. Xaver ského

PSH

Kolejní nádvoří

Vladimír Mer ta trio Kolejní nádvoří

Jiří Dědeček:

Recitál Kopule kina Hvězda

Jan Foukal a Alber t

Romanutti Kolejní nádvoří David Koller Kolejní nádvoří

Divadlo a slam poetr y exhibice Resp ek t s tan – Divadlo Ungelt, hrají manželé Dykovi Slovácké divadlo

Každý ve čer cimbálovk y ve Smetanov ých sadech*

C elodenní program pro dě ti i dosp ělé ve s tanech ve Smetanov ých sadech*

V prodeji na lf s cz:

Akreditace na jak ýkoli počet dnů

– opravňuje ke vs tupům do sálů, na odborný program, na v ýs tav y a ke slevě na koncer t y a divadla

Přenosné balí čk y 6 či 1 0 vs tup enek

Mecenáš ské balí čk y

V prodeji na lf s.cz a od začátku čer vence v Měs tském informačním centru:

Vs tup enk y na doprovodný program

*zdarma (kromě v ybraných položek programu pro dě ti)

Změna programu v yhrazena Ak tuální info na lfs.cz.

Pořadate H avní partner Generá ní mediáln partner H avn mediá n partneř

F nančn podpo a Reg oná ní mediáln partneř

Foto: Kateřina Nosková

V této rubrice zpovídají členové našeho týmu někoho ze svých kolegů. Dnes je to náš výkonný ředitel a boss junior v jedné osobě, Martin.

O nás pro vás )

Martine, nedávno ses vrátil po deseti letech ze zahraničí. Nechybí ti cestování? Nebo to bereš tak, že by ses konečně chtěl usadit? (Monika)

Cestování pro mě není jen o navštívených místech a památkách. Znamená hlavně poznávání lidí a kultury. Takže vlastně pokračuju v cestování. Díky práci potkávám zajímavé lidi téměř denně.

Martine, roky jsi žil v Laosu. Co ti nejvíce chybí? (Soňa)

V Laosu jsem trávil 11 měsíců v roce v kraťasech a bez trička a když bylo nesnesitelné horko, svlažil jsem se ve vodopádech v naší vesnici. Takže nejvíc mi asi chybí asijské podnebí. A ovoce, které si tady můžu koupit v obchodě, taky nechutná tak dobře jako mango nebo banány, které jsem si trhával přímo ze stromu.

Marťas, co ti tady nejvíc chybí z života v Laosu a naopak, co máš tady moc rád a chybělo ti tam? (Dana –Martinova matka, pozn.red.)

První části už jsme se věnovali. A odpověď na tu druhou je jasná maminka!

Martine, jsi znám svou láskou k Asii, já se tě naopak zeptám, jaký nejhorší zážitek sis z Asie přivezl? (Ondra)

Vědomí, že na světě jsou pořád místa, kde mají lidi hlad. Nebo se nedostanou k lékařské péči, protože si ji nemůžou dovolit.

Kdybys zase zvedl kotvy, v jaké zemi bys chtěl žít tentokrát? (Barča D.)

Takhle to u mě nefunguje. Původně jsem nejel do Laosu žít. Ale když už jsem tam byl, tak jsem se cítil báječně a řekl jsem si, že by to tam šlo. A šlo to zhruba 10 let. Takže pokud bych někdy zase zvedl kotvy, šel bych, kam mě nohy ponesou. A možná bych našel místo pro život. Co ti vždycky zvedne náladu? (Barča D.)

Funky hudba, nekorektní vtip, dobrý komiks a úsměv hezké dívky.

Která kniha tě nejvíc ovlivnila? (Katka M.)

Paolo Coelho – Alchymista. Četl jsem ji v letadle do Vietnamu na začátku mé první dlouhé výpravy do Asie. Přiměla mě přemýšlet o tom, jaká (a jestli vůbec nějaká) očekávání bych měl mít. A díky tomu jsem měl možná otevřenější oči. A taky pro můj silný vztah k osobě, která mi ji dala a která žila život tak, aby nelitovala jediného dne. Doufám, že jsem se od ní něco naučil

Prošel sis v dospívání nějakým obdobím vzdoru? Měl jsi svá rebelská léta? (Nikča)

Nosil jsem roztrhané kalhoty a trička, taky máminy kožené kalhoty a na hlavě jsem měl čas od času roztodivné účesy. Pokud tomu budeme říkat rebelie, tak jsem byl Rebel bez příčiny. Neměl jsem důvod někomu vzdorovat.

V televizi vykonáváš práce různých profesí, od redaktora až po střihače. Která činnost tě baví nejvíc?

(Katka N.)

Nejmilejší je mi stříhání. Ale asi bych se zbláznil, kdybych musel dělat jen to jedno. Pestrost těch činností mi dělá radost a věřím, že mě i obohacuje a posouvá profesně a snad i lidsky.

Jakou nejvýznamnější událost jsi natáčel nebo jsi jí byl přímo přítomen? (Laďa)

Významnost je velmi relativní. Dodnes si například vzpomínám na otevření nové silnice v Rudicích asi před dvaceti lety. V celosvětovém měřítku nic moc, ale z pohledu obce to byla událost naprosto zásadní. A podle toho se na to i připravili. K obědu jsme měli kance. Vedle každodenního zpravodajství je pak pro mě osobně milé osvěžení, když můžu chvíli pracovat na nějakém větším projektu.

Můj první „dokument“ - portrét muzikanta Petra Kovaříka nebo práce na filmu ke stoleté historii fotbalu v Uherském Hradišti. A velmi zajímavé bylo i doprovázet Josefa Zimovčáka na Giro d´Italia.

Odřídil jsem kvanta kilometrů, natočil spoustu televizních a rozhlasových reportáží a zjistil jsem, co to je „jet na dřeň“. Bez čeho se v životě neobejdeš, nebo bez čeho si neumíš svůj život představit? (Barča K.)

Bez lásky. Co je tvůj největší sen? Co bys ještě chtěl vidět nebo stihnout? (Barča K.)

Někdy mám velmi živé sny a ráno mi chvíli trvá, než se srovnám s realitou. A můj největší sen, když bdím, je být šťastný. Někdy to jde samo a občas tomu musím pomoct. Ale určitě nepotřebuju nic konkrétního vidět nebo stihnout. Snažím se dívat okolo sebe a vnímat drobnosti, které mě někdy rozesmějou a jindy dojmou.

Líbí se mi tvůj labužnický přístup ke kávě. Dopřáváš si více podobných rituálů? (Jirka)

Hrozně moc si užívám vaření a pečení. Věř, nebo ne, dokonce u toho tančím! Ale musím vařit i pro někoho jiného, sám sebe skoro vždy odfláknu. Snad by se rituálem dalo nazvat zadělávání těsta na chleba. Každopádně je to skvělý způsob relaxace.

Co je pro tebe opravdu relax? (Katka M.)

Cokoliv, co mi pomůže vypnout nebo aspoň na chvíli přepnout hlavu. Kromě zmíněného těsta na chleba to bude jóga, dobrá knížka, cvrlikání ptáků v lese, pohled do ohně, pár sklenek vína s pohodovými lidmi a spousta dalších drobností.

Marťas, máš nějaké „tajné“ přání, které by se dalo zvěřejnit na této stránce našeho magazínu? (Jan)

Kdybych ho napsal, přestalo by být tajné. Tak to nechme osudu.

Kde vidíš televizi TVS za deset let? (Zuzka)

Nerad předpovídám budoucnost. Na to se necítím povolaný. Každopádně doufám, že se jí bude stále dařit navenek i uvnitř kolektivu.

ŠPETKA SLOVÁCKA 2 )

Televize TVS natáčí pokračování oblíbeného seriálu.

Nová Špetka Slovácka nabídne 24 nových receptů

V jedné z památkových chalup Skanzenu Rochus bylo během dubna pořádně rušno. Poklidný život, který zde za normálních okolností doprovází jen občasné bečení ovcí, v jarních dnech rozvířil televizní štáb regionální televize TVS. Točilo se zde totiž pokračování oblíbeného seriálu o vaření Špetka Slovácka 2!

První řada kulinářského seriálu Špetka Slovácka se rodila v letech 2015-2016 pod režisérskou taktovkou Jaromíra Šallé. Tehdy vzniklo celkem 27 epizod, které měly ve vysílání televize TVS velký divácký úspěch a oblibě se stále těší i na internetu.

„O druhé řadě seriálu Špetka Slovácka jsem přemýšlel už nějaký čas. Ale ten roz-

hodující impuls přišel s úspěchem první řady, kterou jsme na podzim poskytli portálu STREAM.cz. Za půl roku vidělo jednotlivé, osm let staré epizody skoro 650 tisíc nových diváků. A to je velmi dobrý argument pro pokračování v této hezké práci,“ uvedl jednatel televize TVS Jan Dudek. Právě divácká odezva tak byla hlavní motivací, proč se televize TVS

Buďte součástí výroby cukrovinek pro celý svět!

rozhodla natočit pokračování seriálu, v němž znovu ožijí osvědčené recepty našich babiček, podle kterých si můžete uvařit nebo upéct tradiční a oblíbené pokrmy slovácké kuchyně. Ty opět vzešly z Kuchařky tradičních receptů na Slovácku, jejímž tvůrcem je Region Slovácko. Svým formátem navazuje Špetka Slovácka 2 na svou o osm let starší sestru. „Nějaká vyložená změna konceptu není. Opět jde o recepty a o to, aby se diváci podle nich naučili něco uvařit. Můžu ale prozradit, že místo toho vyskakovacího animovaného strýčka ze seriálu Slovácko sa nesúdí budeme mít živého strýčka Slávka,“ prozradil novinku režisér pořadu Pavel Göbl, který je podepsán například pod filmy Tichý společník nebo Veni, vidi, vici.

HLEDÁME

NOVÉ KOLEGY A KOLEGYNĚ

NÁKUPČÍ - SENIOR FINANČNÍ CONTROLLER TECHNOLOG - VÝVOJÁŘ

• Stabilitu silného zaměstnavatele

• Flexibilní pracovní dobu, občasný homeoffice

• 5 týdnů dovolené, firemní benefity, stravování

• Nástup možný ihned

Text a foto: Kateřina Nosková

Hlavními protagonisty, kteří nechají diváky doslova nahlédnout pod pokličku, bude šestice zkušených kuchařů z Hluku, Bánova a Bystřice pod Lopeníkem. Sekundovat jim bude ostřílená Petra Kučerová, která se role moderátorky a pomocné kuchařky ujala už v první řadě seriálu.

„Nacházíme se v novém prostředí, první řadu jsme natáčeli v Památkovém domku v Kunovicích, tentokrát jsme ve Skanzenu Rochus v Uherském Hradišti. Domeček je podobný – starý, hezký, fotogenický… věřím, že na kameře bude vypadat krásně! Oproti minulému natáčení vaříme tentokrát místo dvou jídel čtyři jídla denně, takže je to docela náročné jak pro kuchařky, tak pro štáb. Natáčecí dny jsou poměrně dlouhé,“ přiblížila vznik seriálu Petra Kučerová.

Tvůrci pořadu tentokrát připravili celkem 24 nových receptů, které svou povahou korespondují s jednotlivými měsíci v roce. Diváci se tak mohou tešit například na vrany, klobásovou máčku, svíčkovou, cvíboch, mrkváně, trdelník, čučkovou polévku, ušmúraný regiment a mnoho dalšího.

„Nejvíce mi zatím chutnalo pečené jehněčí. Celkově je to moc příjemná práce. Člověk se nají a dokonce si někdy i něco odveze domů…“ usmíval se Pavel Göbl, kterému přizvukovala i Petra Kučerová: „Ochutnávka je samozřejmě na tomto projektu asi to nejkrásnější. Zatím jsme ochutnali úplně všechno, co se uvařilo, a všechno bylo skvělé. Divákům můžu

slíbit, že pokud si podle Špetky Slovácka sami uvaří, určitě nebudou litovat,“ zve ke sledování kulinářského seriálu televize TVS oblíbená moderátorka.

Špetka Slovácka 2 by se ve vysílání televize TVS měla objevit už letos na podzim. Čekání na premiéru si můžete zkrátit zhlédnutím první řady seriálu, kterou najdete na webu itvs24.cz.

INZERCE

PRO PETRU KRÁLOVOU

otázka )

1. O čem se vám naposledy zdálo?

Byl to jeden z těch hereckých snů, kdy jste rádi, že se vzbudíte. Oblékla jsem si svůj dobový kostým z konce 19. století a vstoupila na jeviště omylem do úplně jiné hry, která byla současná a komedie to nebyla. Musela jsem si vymýšlet texty, abych obhájila, proč jsem se takto oblékla. Zkrátka za každou cenu, aby divák nic nepoznal.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Asi když mi rodiče dovezli mého vytouženého pejska. Teď i rozumím té nesmírné radosti, když jsme pořídili a dovolili konečně psa i našim synům. A dny jsou hned veselejší a rána s úsměvem.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

První porod. Je to změna úplně ve všem a nedá se na ni připravit. Život dostává další rozměr a sílu.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavila, kdybyste mohla?

Chtěla bych umět o víkendu vše dospat, jako to umí můj muž. Jsme zvyklí vstávat brzy s dětmi, když jdou do školy, a já to neumím o víkendu změnit. Ještěže máme toho pejska, když v neděli ráno všichni spí.

5. Máte nějakou posedlost?

Strašně ráda cestuju. Vymýšlím vlastní itinerář na míru pro nás s manželem či

pro celou rodinu. Ze začátku měl manžel obavy, teď už se na mé nápady těší a náš repertoár vtipných a dobrodružných historek se rozšiřuje. Jsem hledač míst zachovávajících si autenticitu nejlépe mimo masový turismus. Poznat atmosféru dané země, kulturu či sport, ale i gastronomii a zvyky místních lidí je pro mě vášeň. Když někam jedeme, už mám většinou v hlavě naplánovanou jednu až dvě další výpravy do měst, hor či pouště. Cestování je pro mě nejpříjemnější způsob vzdělávání. Spojit cestování s harmonogramem divadla není sice jednoduché, ale i tyto výzvy jsem se naučila zvládat.

6. Čeho se bojíte?

Nemocí a ztráty svých blízkých. Války.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Litovat nemá smysl. Vše souvisí se vším a všechny chyby nás posouvají. Žiju přítomností a jsem v ní šťastná.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Rodina. Schopnost stmelovat. Jsme spolu rádi. Některé naplněné umělecké výzvy či sny beru jako bonus a dar, ale není to to nejdůležitější.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Láska. A taky čas. Ubíhá stále rychleji. Je toho ještě tolik, co bych chtěla vidět, vytvořit a prožít.

10. Kdybyste mohla získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Schopnost včas rozeznat důležité věci od nedůležitých, podstatné od nepodstatných.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

Lži, které se tváří jako pravda. Neschopnost lidí domluvit se. Jinak z mého současného pohledu rodiče mi někdy vadí příliš rychlý a velký nárůst moderních technologií. Z pozice mé generace vyrůstající venku ne na sociálních sítích ve mně vzbuzují obavy, aby někdy více neubližovaly, než pomáhaly. Jako rodič asi nejsem jediná, která s touto zahlceností a propojeností bojuje. Hledám proto neustále rovnováhu mezi všemi těmi možnostmi a přirozeností.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Nezvládám emočně záběry bezmocných lidí, dětí a zvířat.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěla žít?

Nechtěla bych žít v žádném uměleckém díle. Jsem ráda a vděčná, že mohu žít tady a teď. Na zemi. V míru. A to bych moc přála všem.

PETRA KRÁLOVÁ (*1978) herečka, členka souboru Městského divadla Zlín

Foto: Marek Malůšek

PETERLIPABAND THEYOUNGPEKÁČ MOJMÍRABÁRTKA

SKIPWILKINSBAND

22.ČERVENCE 10.00

HOD.UHERSKÉHRADIŠTĚ,CAFECOLEJNÍ

22.ČERVENCE 19.30 HOD.

PRAŽSKÝBIGBANDMILANASVOBODY

KYJOV,HUDEBNÍKLUBNĚTČICE(JANČOVKA) hlavníkoncert

jazzovásnídaně

VICTORIASHOSTAK,MARTINMIČIANAMILOSUCHOMEL

THEYOUNGPEKÁČ MOJMÍRABÁRTKA

SKIPWILKINSBAND

AFTERPARTY:DJMAGDALENAHAPPYFEET

Duša v péří )

…ptáte se Jožky Kubáníka

Kdo zakopne nejsnadněji? (Divák) Stonožka.

Jak vzpomínáte na mládí? (Martin) Rád, Martine. Ale daleko víc bych si je užil, kdyby přišlo o něco později.

Co je podle vás na světě nejpevnější? Nějaká stavba? Nebo strom? (Diana)

Svědomí, Diano. To se hne málokdy.

Byli v dívčí válce generálové? (J. O.) Jistě. Dodnes se jim říká tchyně.

Na rodinné oslavě jsme se pohádali, kdo má pravdu, a nakonec se shodli, že všichni. Co vy na to? (Divák) Jak můžete mít pravdu všichni, když pravda je jen jedna?

Byla jsem na výletě v Krakowě a zeptala se v jedné kavárně, kde mají záchod. Ukázali rukou kamsi do dálky. Proč? (Zuzana M.)

Tak to vám gratuluju, Zuzano. Zachod je západ. A když jsme u tohoto choulostivého tématu - víte, že zapach v polštině znamená vůně?

Je nejlepším přítelem člověka pes? (Petra)

Petro, Charlie Chaplin řekl: „Mým největším přítelem je zrcadlo. Protože když brečím, nikdy se mi nebude smát.“

Zajímáte se o budoucnost? (Věštec)

Ano, velmi. Hodlám v ní totiž strávit zbytek života.

Syn se ne a ne naučit, co je dědičnost. Jak mu ji mám popsat? (Maminka Petra)

Tak to je těžké, Petro. Dědičnost prý nejradši a nejlépe vysvětlují ti, co mají inteligentní děti.

Kdy budu mít dost peněz? (Hamoun)

Až je nebudete potřebovat.

Co je nadlidský úkol? (Milada)

Když se, Milado, pokusíte namluvit vašemu muži, že bez vás nemůže ani minutu žít.

Přeji vám hezké léto a dušu v péří! (Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

Léto v barvách COLORLAK

Široký výběr barev, laků a lazur za nejvýhodnější ceny v regionu Vám nabízí podniková prodejna COLORLAK. Přijďte a nechte si poradit přímo od výrobce. Proškolený personál naší podnikové prodejny Vám doporučí optimální řešení.

Pro ty náročnější z Vás jsme připraveni namíchat odstín dle vašich představ. V tomto případě si můžete vybrat z nabídky několika tisíc barevných předloh a tento výrobek si odnést ihned domů.

Do 30. 6. je pro zákazníky připravena mimořádná sleva -10 % z cen barev na dřevo.

Po - Pá 7:00 - 17:00 hodin

IMT SMILE - SPORT KAPITÁN DEMO

SPORT - POKÁČ - SPORT

MŇÁGA A ŽĎORP - SPORT - ARGEMA

SPORT - ALKEHOL - SPORT - POLEMIC

SPORT - REFLEXY - a další

Tanečně módní show dětí (Česká zbrojovka aréna, pátek 30.6.)

Fitness Day (Kolejní nádvoří, sobota 1.7. od 9.00)

Trhy Slováckého léta (Jezuitská zahrada, sobota 1.7. od 9.00)

Folklorní večer (Kolejní nádvoří, sobota 1.7. od 18.00)

Edhouse, děti a sport (Jezuitská zahrada, neděle 2.7.)

Jumping Maraton (Kolejní nádvoří, čtvrtek 6.7. od 17 do 19.00)

VIP zóna pro vybrané koncerty Komenský ochotnický spolek: Kubo (Kolejní nádvoří, úterý 4.7. od 16.30)

Mint Market (Jezuitská zahrada, sobota 8.7. od 10 do 18.00)

Hlavní partneři: Generální partner:

Stand-up (Kolejní nádvoří, sobota 8.7. od 19.00)