Pro Juru Petrů

12 + jedna otázka PRO JURU PETRŮ )

1. O čem se vám naposledy zdálo?

Abych se přiznal, nepamatuji si svůj poslední sen, a i kdybych se hodně snažil si jej vybavit, myslím, že to nebylo nic zvláštního, ale opravdu si nevzpomenu, mám velmi tvrdý spánek.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Vyvstala mně na mysl naše ulice, které se říkalo Na Valech. Byl tam takový malý parčík s pláckem k provozování různých her. Byli jsme kolikrát tak zabráni do hry, že jsme ani nepostřehli, že se už stmívá. Náš otec na nás pískal z okna smluvený signál, a když jsme nereagovali, tak měl ještě jeden takový naléhavější, a to jsme věděli, že se už nedá odmlouvat a musíme s bráchou domů. Mám na tu dobu moc pěkné vzpomínky.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Myslím, že ani ne. Já mám takový pocit, že život plynul tak, jak měl, a nic dramatického bych v tom nehledal.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

Trochu se hlídám, abych zůstal nohama na zemi a nezačal si o sobě myslet něco víc, než su. Snažím se raději držet víc při zemi a korigovat své postoje k jiným lidem a ke světu vůbec.

5. Máte nějakou posedlost?

V poslední době jezdím rád na elektrokole. Dává mně to pocit svobody, když mohu jet, kam chci, a nejsu limitovaný svými tělesnými možnostmi. S tím také poznávám jiné kraje, ale i místa z nejbližšího okolí. Kolikrát jsem překvapený, jak úžasná krajina je poblíž našeho domu. To poznávání mě naplňuje a vůbec, rád se pohybuju v přírodě. Třeba teď chodím na houby a těší mě, když si potom sednu na dvorek a zpracovávám úlovek. Moje žena houby nejí, a tak přebytek rozdávám v rodině a po známých.

6. Čeho se bojíte?

Aby se někomu z rodiny nic nestalo a byli jsme všichni zdraví. Ta představa jakéhokoliv zdravotního postižení mě trochu děsí.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Nadělal jsem se v životě všelijakých nepravostí, ale měl jsem štěstí, že jsem tím většinou proklouzl bez nějakých vážných následků, které by mohly člověka poznamenat. Myslím, že mám v životě dost velké štěstí a nechci to ani zakřiknout, aby se to nedej Bože nezměnilo. Zatím jsem vděčný za všechno, co jsem mohl prožít.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Že jsem doufám zdravý, že mě zatím život baví, že mám stále dobré přátele, se kterými mohu sdílet stejné zájmy. Mám radost ze své rodiny, dětí a vnuků, kteří se zatím nestydí za dědu a jsou ochotni vydat se se mnou na kole na vícedenní túru. Víc ani ke spokojenosti nechci. 9. Co vás nejvíce motivuje?

Vůle po sobě něco zanechat, předávat své zkušenosti v oblasti lidových písní dál svým kamarádům ve sboru, v muzice, aby tradice nezůstala v zapomnění.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Pokora.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

To, co dnes prožíváme, je nezadržitelný vývoj, ale určitě by neuškodilo více vzájemné ohleduplnosti jak mezi lidmi, tak i lidí ve vztahu k přírodě.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Nerad to přiznávám, ale byla to jedna taková stará, dosud zapomenutá lidová písnička, která mně prostě vehnala slzy do očí, ale to už je zřejmě spojeno s přibývajícími léty.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Nevím, jestli dost dobře chápu otázku, ale já bych neměnil s tím, co dělám v podstatě po celý život, a to je věnovat se lidové písni. Jednak mě stále baví si ji zahrát a zazpívat, a přitom se pobavit. Zkoušel jsem to ale aj v jiných žánrech a možná bych se mohl uchytit aj tam, ale držím se raději při zemi a snažím se orat rovnú brázdu tak, abych se za to nemusel stydět.

Foto: Kateřina Nosková