Magazín TVS+ září 2022

SPOLEŘENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

ŘÍSLO

V PODSTAT

ROZHOVOR ) S KR

ISTÝNOU D

O NÁS PRO VÁS ) SE

12 + JEDNA OTÁZKA

Ě JSEM INT

AŇHELOVO

U – s. 5

ZÁČÍ 2022

ROVERT

ZUZANOU Č

ERNOU – s. 1 1

) PRO JOSEFA MOR

TČI —

ÁVKA – s. 14

Kč

Získejte

až

na ochranné

sportovní pomůcky až

na očkování pro čtyřčlennou rodinu

Kč

kompletní přehled na

Přihlaste se k nám do 30. září 2022 Klientská centra:

Hodonín

Národní třída 4040

Veselí nad Moravou Kollárova 1294

INZERCE

SBÍREJTE BODY a zajistěte si slevu až 10%!*

HOVÉ A L D O P O STUDNIÁ MONTÁŽ BOR

J + OD

PRODE

2 572

2 57 Tel. 57

NABÍZÍME ŠIROKÝ SORTIMENT PODLAHOVIN + KOMPLETNÍ PODLAHÁŘSKÉ PRÁCE!

Vyzvedněte si svoji knížku!

Podlahové studio Radim Jegla, 687 03 Babice 38

Po - Pá 9.00 - 12.00 13.00-17.00 *Bonusové body můžete sbírat od 1. 9. 2022 do 16. 10. 2022. Uplatnění bonusových bodů/knížek (slev) je možné od 1. 9. 2022 do 31. 10. 2022.

Více informací a podmínky akce naleznete na prodejnách OBI Česká republika nebo na www.obi.cz/bobri-bonus.

www.podlahyjegla.cz • info@podlahyjegla.cz

Obsah )

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Kristýnou Daňhelovou

V podstatě jsem introvert............................ 5

POŘADY TVS )

Bohatství ukryté v tradici ........................... 9

O NÁS PRO VÁS )

se Zuzanou Černou.................................. 11

TÉMA )

Volby 2022 ............................................. 12

MOZAIKA )

Slavnosti vína 2022................................. 13

12 + JEDNA OTÁZKA )

pro Josefa Morávka ................................. 14

POŘADY TVS )

Tak jaké jste měli prázdniny? Byla vaše dovolená opravdu taková, jakou jste si naplánovali a přáli? Pokud ano, tak jste určitě dobře připravení na období, které nám až do Vánoc příliš radosti z volných dnů a nějakého odpočinku nenabídne. Tak si všichni aspoň přejme, aby to bylo období smysluplné práce a ať se nám práce daří, ať už děláme cokoliv. Komunální politici vlétli do letošního podzimu plnou rychlostí. Využívají poslední dny k tomu, aby nám řekli a ukázali, co všechno pro nás, občany, udělali za uplynulé čtyři roky. Ale jsou tady i komunální politici, kteří byli buď v opozici, nebo jdou do politického soupeření úplně poprvé. A ti by se také rádi dostali na radnice. Jenže tolik starostů, jejich zástupců nebo radních není potřeba… Podobný úvodník, milí čtenáři, píši nejméně po šesté. A skoro vždycky končím podobně, jak mě to napadá i dnes. Je lepší jít volit než zůstat doma a nechat věcem volný průběh. Jít volit totiž znamená, že máme nějaký názor, že se dovedeme ztotožnit s některým programem nebo některými konkrétními lidmi na kandidátkách a věříme, že budou naše město nebo obec spravovat řádně a poctivě. Jít volit není povinnost, ale právo. Tak se ho nevzdávejme.

Jan Dudek

Ticho ve studiu ........................................ 18

DUŠA V PÉŘÍ )

...ptáte se Jožky Kubáníka........................ 18

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 4x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: HART PRESS spol. s r.o., Otrokovice; náklad: 10.000 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 15. září 2022; příští číslo vyjde 8. prosince 2022

Anketa

)

Půjdete na konci září ke komunálním volbám a proč?

JITKA OMELKOVÁ Prušánky

Ano, chodím na všechny volby.

Beru to jako svou občanskou povinnost.

Není mi totiž jedno, kdo povede naši obec.

IRENA SLIVOVÁ Kněžpole Chystáme se opět po čtyřech letech na komunální volby. Právě proto, že jsou to volby do měst a obcí, kde si myslím, že je to více bližší nám všem voličům

než volby parlamentní, měli bychom se více zaostřit na skutečnost, že se to týká nás všech a že můžeme svou volbou, alespoň jako jednotlivci, nasměrovat budoucí vládnoucí moc. Tyto volby jsou složitější, protože lze vybírat buď jednotlivé zástupce na kandidátkách, nebo zvolit přímo jednu stranu či označit vybrané členy, které bychom tam chtěli mít.

Názory voličů se různí, poslední dobou, což je dáno určitě současnou politickou situací, řada voličů hlásá, že na jednom hlase nezáleží. I když se může zdát, že jeden hlas nic neznamená, tak přesto volit půjdu a tím se budu a chci podílet na spolurozhodování a výsledku voleb. Není mi lhostejné, jak, kde a s kým žiju. Chci dát svůj hlas lidem, kteří umí naslouchat, diskutovat, říkat pravdu, ať je jakákoliv, a umí věci řešit. Když bude spokojená většina lidí, tak vznikne taková řetězová reakce, která zapůsobí i na naše děti. A já chci a mám zájem o to, ať se nám všem žije tady v České republice hezky ve všech ohledech.

MARTINA MICHKOVÁ Kunovice Když nevolíte, nemůžete si stěžovat ani nic změnit. Já si na obecní úrovni přeji stejnou změnu, jaká se povedla v loňských volbách. Už v roce 2018 se vědělo, co byl tehdejší premiér zač (dnes je to ještě mnohem horší!) a lidé kandidující za tuto stranu s jeho amorálním chováním souhlasí, přehlíží ho, přebírají stejné manýry nebo se jen prospěchářsky přiživují. Takové lidi ve vedení obce nechci.

MICHAELA KONEČNÁ CHLUDILOVÁ Hodonín Samozřejmě, že k volbám chodím. Nevím, jestli to cítím jako povinnost, je to pro mě spíš čest. Někde ženy volit nemohou. A jelikož se nechci vyloženě osobně zapojit do politiky, vnímám to jako cestu, jak ovlivnit to, co se odehraje v našem městě.

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Dobrý den, milí čtenáři.

ROZHOVOR S HEREČKOU A ZPĚVAČKOU KRISTÝNOU DAŇHELOVOU

)

Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

Na brněnské JAMU jste vystudovala obor muzikálové herectví.

Jste v divadle více zpěvačka, nebo herečka?

Jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem více zpěvačka než herečka. Vždycky jsem to dokázala zazpívat. Pak už mi to ale začalo trošku vadit. Říkala jsem si, že už bych chtěla víc než jen dobře zpívat. No a pak mě potkala zlomová role Rebeccy v muzikálu Představ si... Děj byl zasazený do varšavského ghetta v době druhé světové války a tam se mnou režisér na té postavě pracoval hodně do hloubky. Tehdy jsem konečně pochopila, co to znamená hrát. Tedy ne se jenom naučit písničky a říkat nějaké repliky. Od té doby se s rolí vždycky snažím pracovat.

Jste raději zpěvačka, nebo herečka?

Jak kdy. Nejlepší je, když se obojí spojí tak, aby to bylo vyvážené. Ráda hraju v divadle a pak jsem ráda, když se objeví nějaký koncert třeba s B-Side Bandem, se kterým zpívám docela často. Tam si chodím odpočinout.

Míváte trému?

Strašnou! A je to čím dál horší. Čím víc hraji, tím větší trému mám. Třeba po pauze způsobené covidem jsem měla někde zpívat a já jsem myslela, že na pódium ani nedojdu. Zatím nevím, jak s tím bojovat.

Je fakt, že když už představení nebo koncert začne, tak pak už je to docela v pohodě... Větší trému mívám před koncertem než před divadelním představením, protože na koncertu zpívám sama za sebe. Když zpívám za postavu, můžu se za ni svým způsobem schovat. Já jsem v podstatě hrozný introvert. Stát na pódiu jako frontman a za sebou mít kapelu je pro mě strašný stres.

Byla jste jako dítě komediant?

Byla a moje babička to nesnášela!

Měla čtyři vnoučata a můj bratránek se sestřenkou byli velice přizpůsobiví, co se jim řeklo, to udělali, a dobře se učili.

Já jsem byla taková černá ovce. Babička vždycky říkala: „Jestli já se jednou dožiju toho, že budeš komediant, tak to nepřežiju!“ A opravdu se toho nedožila. To je trochu černý humor... Ale zrovna nedávno jsme doma probírali, jestli by na mě dneska byla babička pyšná. Mamka říkala, že roli Jane Eyrové by asi zvládla, ale roli Kit v Pretty Woman určitě ne! (smích)

Máte v rodině nějaké hudební kořeny?

Ne, nevím o tom. Oba moji rodiče jsou učitelé, taťka hraje na kytaru a zpívá, ale nikdy to nedělal nějak profesionálně.

Hrával jenom tak doma pro radost.

Když jste na pódiu, co cítíte? Vnímáte okolí, nebo jste v tu chvíli ve vlastním světě?

Ze začátku jsem vnímala okolí hodně.

Vnímala jsem reakce lidí a potlesk po každé písničce, jestli to nebylo špatné, jestli jsou lidi spokojení. Bylo pro mě těžké najít tu správnou polohu, aby byl člověk pořád „on-line“, tedy aby nevypadl z role. Toho jsem dosáhla až s rolí Jane Eyrové. Ta hra trvá tři hodiny a já po jejím skončení ani nevím, kde jsem ty tři hodiny byla, protože jsem v té roli velice intenzivně. Ta role mě naučila vnímat diváky až při děkovačce.

Co vás na hraní nejvíc baví?

Já to mám trošku jako terapii, vlastně si léčím svoje vnitřní běsy. Hraní mě nabíjí zvláštním druhem energie.

Co vy a činoherní herectví, máte s ním nějakou zkušenost? Jaké je hrát bez zpěvu?

Takovou zkušenost už mám a mám to vlastně moc ráda. U nás v divadle v Brně je fajn, že člověk může hrát činohru

i muzikál. Je dobré mít to vyvážené. Když jsem hrála třeba v Žebrácké opeře, tak jsem se pak těšila zase do muzikálu, kde jeJežek, Text: Tomáš obrovský orchestrFoto: a kdeKateřina se člověkNosková vyblbne. Po muzikálech se zase ráda zklidním a „odpočinu si“ u činohry. U činohry je navíc snadnější příprava před představením. To se člověk jenom rozmluví, udělá deset dřepů a jde na scénu, kdežto před muzikálem je potřeba se ještě pořádně rozezpívat, rozcvičit a protáhnout.

Postava Jane Eyrové je tichá a introvertní, Kit z Pretty Woman je přesný protiklad, upovídáná extrovertka. Jak se přechází z postavy do postavy?

Postava Kit Delucy mi byla blízká, hned po ní přišla Jane Eyrová a bylo to hodně těžké. Zkoušeli jsme tu hru tři měsíce a z toho jsem dva měsíce byla úplně nepoužitelná. Nevěděla jsem, co mám dělat, byla jsem strašně sešněrovaná. Jednou jsem se už naštvala a začala jsem být sama sebou, ale taky to nebylo dobře. Vůbec jsem nevěděla, jak na to.

Pak přišla jedna zkouška, kde nebyl režisér a my projížděli celou hru takzvaně přes mrtvoly. Na té zkušebně nás bylo hrozně moc, všichni strašně blízko...

Ale tehdy se něco zlomilo. I já sama jsem cítila, že je to správně. Že asi začínám té Janě aspoň trošku rozumět. Tehdy za mnou přišla Alenka Antalová a řekla mi: „Tohle je ono, už to nikdy nedělej jinak!“ Byla to velice zvláštní situace, něco se stalo, vlastně dodnes nevím co, ale stalo se to správně.

Jste pilná herečka? Učíte se role nazpaměť, nebo s tím máte problém?

Já jsem trošku šprťák. Hrozně ráda se ve scénáři hrabu a zkouším si různé možnosti, jak by ta postava mohla být interpretovaná. Když hrajeme komedii

ROZHOVOR ) 5

V podstatě jsem introvert

marvelovky, inspirovala jsem se Chrisem Hemsworthem (představitel Thora, pozn. red.), který má na Youtube takovou skupinku lidí, kteří cvičí, a já cvičím s nimi.

A připadám si při tom jak Thor! (smích)

V divadle teď jdete, jak se říká, z role do role. Co koncerty a vlastní hudební projekty?

ROZHOVOR ) 6

Mám to v plánu, někde vzadu v hlavě.

Dvě písničky s mým textem mi zhudebnili mí kamarádi. Ale teď určitě nejsem ve fázi, že bych mohla jen tak vyjít na pódium a hodinu zpívat sama za sebe.

Zatím to tak necítím a když už, tak spíš jen takové komorní šansonové věci.

Dovedete si představit být celoživotní zpěvačkou jedné kapely?

Já jsem věrná naší Harafice a to doufám, že mi zůstane. Vyhovuje mi to v intenzitě, v jaké to teď je. Nekoncertujeme každý den, mezi koncerty jsou delší pauzy. Kluci mi občas zavolají a vždycky si s nimi jdu ráda zazpívat. Představa, že bych jezdila denně s jednou kapelou, asi není to, co bych chtěla dělat. Neumím vydržet na jednom místě a dělat pořád dokola stejné věci.

Jakou hudbu posloucháte?

Jakoukoliv. Mně se to mění, občas najdu něco nového a to pak poslouchám celý měsíc. Poslechnu si ráda vlastně cokoliv, ale takovou stálicí je David Bowie, toho mám ráda. Dost poslouchám také soundtracky k filmům, teď třeba k filmu Síla psa, což je čistě instrumentální a velice zajímavá záležitost...

Hudbu mám spojenou s náladami, něco jiného poslouchám do sluchátek, když jdu třeba venčit psa, něco jiného večer doma. a po nějaké době se to zaběhne, ráda si pak přidávám nějaké fórky.

Takže jste pro režiséry asi ideální případ?

Asi ano. Někdy se ale stane, že já postavu nějak vidím a pojmu a režisér ji vidí úplně jinak... (smích)

Nedělá vám problém, když máte třeba špatný den a večer máte hrát komedii? Dá se jednoduše přepnout?

U mě zatím ano, dokážu přepnout.

Ale stojí to mnohem větší úsilí. Myslím si, že divák to asi nepozná, ale člověk je po skončení představení mnohem více unavený.

Stalo se vám někdy, že na vás přímo z publika někdo povykoval?

To se mi stalo jednou při záskoku v jedné zábavové kapele. Kapela byla fajn, bezvadní kluci. Byla tenkrát zima a já

jsem navíc řídila, takže jsem si nemohla dát ani víno na uklidnění. A přiopilí diváci na mě hulákali, ať zazpívám Vínečko bílé, strkali mi do mikrofonu a tak dále.

Tehdy jsem si řekla, že na toto prostě nemám...

Divadlo je docela fyzicky náročné, připravujete se nějak individuálně, sportujete?

Já jsem hrozný lenoch. Když mám volno, nedělám vůbec nic. Naši se mě vždycky ptají, proč furt ležím... Já opravdu vydržím třeba dva dny jenom ležet, koukat na filmy a na seriály. Ještě jsem nenašla partu, se kterou bych mohla dělat nějaký sport. Sama se totiž nepřinutím... Ale pozor! Teď jsem vlastně začala trochu něco dělat. To když jsem se na sebe podívala do zrcadla a řekla si, že takhle přece nemůžu ve třiceti vypadat!

Tak jsem začala cvičit. A protože miluju

Co folklor? Vracíte se k němu?

Je pravda, že už jsem dlouho v kroji nezpívala! Protože když zpívám s Haraficou, tak v krojích nevystupujeme. Teď jsem nad tím zrovna přemýšlela, že bych si zase někdy ráda zazpívala v kroji, třeba na slavnostech vína...

Pomohl vám folklor ve vašem dalším hudebním vývoji?

Ano a strašně ráda to všude říkám!

Slyším to i u nás v divadle. Moji kolegové, kteří prošli folklorními soubory, to v sobě mají a je to v jejich projevu slyšet. V jejich zpěvu nejsou žádné manýry, ke kterým se dá v muzikálech velice snadno sklouznout. U folkloru člověk zpívá prostě tak, jak mu zobák narostl. Pro zpěv je to obecně moc dobrý základ. Já dokonce dodnes ani neumím noty! Poznám, když je nota výš nebo níž, ale co konkrétně je to za notu, to nevím. Mám to v uších. Hudbu si musím naposlouchat.

Ne, nezkoušela! (smích) Nedávno jsem nahrávala dvě písničky Josefa Baua, který byl jedním ze zachráněných Židů Oskara Schindlera. V koncentračním táboře napsal texty, které byly teď zhudebněny, a já jsem je měla nazpívat v češtině. Poslali mi anglickou nahrávku a mezi písničkami bylo mužské mluvené slovo, které znělo geniálně. Myslela jsem automaticky, že to mluvené slovo bude dělat nějaký chlap.

Jenže ve studiu mi řekli, že to musím udělat já! No není to nic pro mě. Ne.

Člověk se v kariéře musí přizpůsobovat. Existuje hranice, za kterou byste nešla?

Určitě si dovedu představit, že bych působila i jinde. Ale v brněnském divadle mám tu výhodu, že nemusím chodit na konkurzy. Prostě si přečtu na fermanu obsazení a hraju přidělenou roli, ať se mi to líbí, nebo ne. Naštěstí jsem zatím nedostala žádnou roli, která by se mi vyloženě příčila. Ale jednu příhodu mám!

Před časem mi kamarád Ondra Brzobohatý nabídl roli v připravovaném muzikálu Slunce, seno, jahody. Byla to role Evíka.

Přijela jsem na konkurz a vzali mě. Když jsme pak začali zkoušet, hned po první zkoušce jsem řekla, že toto fakt nedám, a chtěla jsem odejít. Kamarádka mi ale řekla, ať tomu dám ještě šanci, že nemůžu skončit hned po první zkoušce. Tak jsem to trochu pojala po svém. A nakonec se z toho vyklubalo něco, co mě docela baví.

Sešla se tam dobrá parta lidí a díky tomu to funguje. Představení ještě ani není u konce a lidi už stojí a tleskají! Každopádně to ale není zrovna můj šálek kávy, šla jsem do toho čistě z přátelství.

A co film, seriál?

Už na gymplu za mnou chodili spolužáci s pravítkem v ruce, meřili mi vzdálenost od čela po špičku nosu a strašně se tomu smáli. Vždycky říkám, že v seriálu nebo ve filmu hrát nebudu, protože kdo by se pořád chtěl na tenhle ksicht koukat! (smích) Nikdy jsem žádný konkurz nezkoušela. Teď nedávno jsem ale točila pro televizi komedii Spálený v hlavě scénáristy a režiséra Romana Vrby. To bylo na kameru. Když jsem to pak viděla, nemohla jsem se na sebe moc dívat. Ale uvidíme, až se to odvysílá, třeba to bude vypadat dobře a já budu chtít nastoupit do jednoho z nekonečných seriálů, co já vím... (smích)

Jaké je hrát „doma“ ve Slováckém divadle postavu Máří Magdalény?

Je to geniální! Ještě když jsem byla ve škole, hrála jsem ve Slováckém divadle ve

hře Hra o pyžama. Když jsem pak odcházela, bylo mi to strašně líto, ale řekla jsem si, že se jednou vrátím... No a po covidu mi zavolali, jestli nechci hrát Máří. Ten okamžik si pamatuju. Byla jsem v Brně a byl takový divný upršený den... a po tom telefonátu jsem byla tak šťastná, jako bych najednou byla na Malibu! Hrát doma ve Slováckém divadle a ještě navíc Máří Magdalenu, to je za odměnu.

Máte nějakou vysněnou muzikálovou roli?

Nemám. Už když jsem nastupovala na JAMU, tak jsem si řekla, že si nechci vysnívat žádné role, protože potom nebudu zklamaná, když nepřijdou. Ale musím říct, že role, které teď hraju, ať už v Holmesovi v Hudebním divadle Karlín (hra Legenda jménem Holmes, pozn. red.) nebo u nás v brněnském divadle, tak to vlastně takové vysněné role jsou. Dopředu ale na žádných vysněných rolích nelpím.

A co vysněný muzikálový partner?

Vysněného muzikálového partnera jsem měla a ten sen se mi už dokonce splnil! Když jsem tenkrát v sedmnácti letech byla v talentové soutěži, byl mým idolem Vojta Dyk, prostě jsem ho milovala. No a dnes spolu hrajeme pár v Holmesovi a ještě jsme spolu na desce s B-Side Bandem. Ale dobře, přiznám to, mám ještě jeden sen. Má velká láska je Benedict Cumberbatch! I můj králík se jmenuje Benedict Cumberbatch, i když je to samička... (smích) Když je mi smutno, pouštím si video, kde Béňa zpívá se skupinou Pink Floyd písničku Comfortably numb. Zazpívat nebo zahrát si s Cumberbatchem... o tom sní asi spousta lidí... (smích)

Je podle vás možné skloubit herectví s mateřstvím a rodinou?

Je to určitě o prioritách. Myslím, že je

to možné. Některé holky nastupují pár měsíců po porodu, některé si vychutnají tři roky doma, ale jde to. Člověk musí chtít a mít taky správného partnera.

U nás v divadle jsou případy, že herci tvoří rodinu i s dětmi a funguje to. Rozhodně ale nejsem žádná velká kariéristka.

Rodinu bych určitě mít chtěla.

Nemáte z účinkování v talentové soutěži Hlas Česko Slovenska nějakou posttraumatickou poruchu?

Podruhé už bych do toho nešla. Mně bylo tenkrát sedmnáct let a užila jsem si to, byla to dobrá zkušenost. Myslím si ale, že z té doby pochází ten můj blok, že nechci být frontman kapely. Se soutěží mám ale spojenou jinou vzpomínku! V té době jsem byla ve třeťáku na gymplu a šla jsem do maturitního ročníku. Z pro mě nejasných důvodů mi nepovolili individuální studium.

Takže jsem si po návratu musela dopsat všechny písemky, pětiminutovky a všechny sešity. Pak jsem z toho skončila v nemocnici na čtrnáct dní s mononukleózou. Pak jsem z toho skončila v nemocnici na čtrnáct dní s mononukleózou. Měli jsme tehdy na fyziku jednu paní profesorku, která byla postrach gymplu. Když nebyl výsledek dvakrát zeleně podtržený, tak to bylo za pět. No peklo. Pamatuju si, jak jsem po poslední písemce před vysvědčením čekala na chodbě na výsledek, ona za mnou přišla úplně bledá a smutným hlasem řekla, že mi bohužel musí dát čtverku. No a já přitom úplně vybuchla radostí, že nepropadnu. (smích) Dodnes mívám sny, že jsem v divadle těsně před premiérou, líčím se v maskérně a vtom se ta paní profesorka objeví s písemkou v ruce, že dokud si to všechno nedopíšu, nemůžu hrát. Mívám tento sen

ROZHOVOR ) 7

Umíte rapovat? Zkoušela jste to někdy?

Kristýna Daňhelová (*1993)

ROZHOVOR ) 8

je rodačkou z Uherského Hradiště. V roce 2017 absolvovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně pod vedením Petra Štěpána a Miroslava Ondry. V témže roce nastoupila do angažmá v Městském divadle Brno. Zde vytvořila mnoho rolí v muzikálech Pískání po větru, Evangelium o Marii, Chaplin, Bítls, Hannah – Děsnej pátek, Představ si... Vystupuje také v Hudebním divadle Karlín v muzikálech Legenda jménem Holmes, Slunce, seno, jahody a ve Slováckém divadle Jesus Christ Superstar. Jako zpěvačka působí ve skupinách B-Side Band a Harafica.

V letošním roce byla nominovaná na Cenu Thálie za roli Jane v muzikálu Jane Eyrová. Kritiky bývá označována jako objev nastupující muzikálové generace. Žije v Brně.

opakovaně. Takže toto bude asi nějaká posttraumatická porucha z té doby!

Jaké to je, když se člověk v tak útlém věku dotkne zákulisí showbyznysu?

Přijde o růžové brýle. Stoprocentně. Já jsem člověk hodně důvěřivý a naivní a neumím se s nikým ani moc pohádat. Viděla jsem ty zákulisní tahy, ale pořád jsem to omlouvala, že to takhle přece nemůže být! Když ale časem člověk dospěje, dojde mu, že to byla pravda. Je to smutné, ale je to tak.

Jaký máte vztah k české pop music?

Nejradši poslouchám rádia, která hrají českou muziku. Třeba Blaník nebo Impuls.

Mám to strašně ráda, ale jen pokud jde o staré písničky. Musím se přiznat, že ty nové jsou pro mě na poslech dost náročné.

Nechci nikomu křivdit, ale když slyším, že romantický smyčce nám hrajou v dokonalý smyčce, tak to opravdu nemusím...

Máte nějaký koníček?

Miluju chodit na fotbal. Ne hrát samozřejmě! (smích) Kdysi jsem na jedné charitativní akci potkala pár hráčů ze Slovácka, skamarádili jsme se a od té doby jsem byla docela pravidelným návštěvníkem.

Pak jsem začala fandit i Spartě. Ale když hrají proti sobě Slovácko se Spartou, tak fandím samozřejmě modrobílým. U nás v divadle v Brně jsem měla sparťanský hrníček a představte si, jednou skončil rozbitý na stole, tak nevím... (smích) Teď mám ale plecháček Slovácka, který nejde rozbít, tak snad se někde záhadně neztratí. (smích) Teď jsem byla v Hradišti na Evropské lize a byl to velký zážitek. Ta atmosféra, no nádhera, aj slzička ukápla!

Mě ten fotbal dokáže někdy dojmout.

Ještě nějaké další koníčky?

Ráda také čtu, dívám se na filmy. Nejradši jsem ale sama. Ráda si vezmu auto a někam vyrazím, hlavně v den premiéry.

Vstanu hrozně brzo, nasnídám se, vezmu si svačinu, oběd a jedu někam do přírody, kde strávím celý ten premiérový den.

Jaká je vaše vysněná dovolená?

Já nemám moc ráda léto, vedra. Proto mě láká sever, třeba takové Finsko. Taky bych chtěla zažít nějakou cestu sebepoznání v Indii nebo pouť do Santiago de Compostela. Teď jsem ale třeba na jedné takové vysněné dovolené byla. S mojí alternací z Karlína, Aničkou Fialovou, se kterou jsme se staly úhlavními přítelkyněmi. Dlouho jsme si slibovaly, že

Zelený internet od 245 Kč Bez sekání. Bez starostí.

Na zelenou.

Můžete prozradit, v jakých rolích vás budou diváci v nejbližší době vídat?

V září budeme mít v Městském divadle Brno premiéru autorského muzikálu Devět křížů na motivy legendy o tragédii, při které bylo zabito devět svatebčanů.

Tam se představím v roli nevěsty Elišky.

V říjnu je na programu premiéra muzikálu Medicus, což je podle knihy Ranhojič.

No a samozřejmě zůstávají na repertoáru muzikály Pretty Woman, Grandhotel, Mamma Mia, Jane Eyrová, ve Slováckém divadle Jesus Christ Superstar a v Hudebním divadle Karlín Legenda jménem Holmes a Slunce, seno, jahody.

Na závěr úplná novinka. Před pár dny byly odtajněny nominace na letošní Cenu Thálie, na kterou jste byla nominována za roli Jane Eyrové. Jak jste reagovala?

Volali mi den po premiéře muzikálu

Pořady TVS Seriál televize TVS o tradičních řemeslech bude mít pokračování

Slunce, seno, jahody a byla jsem zrovna u mé kamarádky Aničky. Byla jsem tam sama a volali mi z neznámého čísla, které zásadně nezvedám. Když to dozvonilo, tak jsem si číslo vygooglila a pak jsem zavolala zpátky. Na druhé straně se ozvalo: „Tady Michal Votava z herecké asociace. Rádi bychom vám oznámili, že jste byla nominována na Cenu Thálie.“ Já jsem začala do telefonu strašně pištět, až se pan Votava lekl. Říkal, že už dlouho takovou reakci neslyšel! Mám velkou radost, že je to právě za roli Jane Eyrové, protože právě u ní nastal ten herecký zlom.

)

Půl roku po odvysílání premiéry šestidílného seriálu o tradičních řemeslech s názvem Bohatství ukryté v tradici se dává natáčecí štáb regionální televize TVS znovu do práce. Je před ním totiž další velká výzva v podobě natáčení druhé řady seriálu!

První řada seriálu Bohatství ukryté v tradici měla na televizních obrazovkách premiéru letos o Velikonocích. Hlavními protagonisty šestidílného cyklu bylo osmnáct tvůrců, mezi kterými bychom našli například košíkáře, krasličářky, řezbáře, ševce nebo krojové krejčí. Všechny ale spojovalo jedno - obrovská láska k tradičnímu řemeslu, se kterým nerozlučně spojili svůj život. „Snažili jsme se hlavně o zachycení emocí a životních příběhů těchto krásných lidí, ze kterých přímo sálá láska, pokora a úcta k řemeslu, které většinou převzali od svých předků a které často vykonávají jako jedni z posledních u nás. A protože ve Zlínském kraji žijí ještě další tvůrci, kteří by si zasloužili, aby byl jejich životní příběh navždy uchován, rozhodli jsme se pro pokračování seriálu,“ uvedla autorka scénáře Kateřina Nosková.

Formát seriálu zůstane stejný – také ve druhé řadě dostane prostor celkem osmnáct řemeslníků, kteří v regionu jihovýchodní Moravy udržují tradiční řemesla, často jako jedni z posledních ve svém oboru. „Nyní jsme ve fázi kontaktování jednotlivých tvůrců, takže zatím nemůžeme říct, kdo se tentokrát před kamerami objeví. Můžu ale prozradit, že půjde například o výrobce hudebních

nástrojů, řezbáře, keramiky, dráteníky, skláře nebo dámy, které se zabývají výšivkou,“ přiblížil obsah druhé řady producent seriálu Jan Dudek a dodal, že také tentokrát bude mít na starosti odbornou stránku seriálu etnografka Marta Kondrová ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Seriál Bohatství ukryté v tradici, 2. řada je spolufinancován Zlínským krajem.

POŘADY TVS, ROZHOVOR ) 9

vyrazíme na takovou tu klasickou holčičí dovolenou. Jenom moře, jídlo a pití. Po čtyřech letech se nám konečně povedlo sladit termíny a vyrazily jsme na Korfu.

Bylo to přesně tak, jak jsme si vysnily.

Lehátka, jídlo, pití a taky to moře.

Foto: Kateřina Nosková

V této rubrice zpovídají členové našeho týmu někoho ze svých kolegů. Dnes je to redaktorka, outdoorová fanynka a vzorná matka Zuzana Černá.

Jak se ti daří kloubit práci s rodinou, když máš dvě malé holky?

(Barča) Baru, jak kdy. Myslím, že nám matkám prostě nic jiného nezbývá. Ale uznávám, že volná pracovní doba je výhoda v tom, že děti můžou chodit i do nějakých kroužků. Což pro mě znamená, že se k mým pracovním a domácím povinnostem přidává ještě taxikaření.

Dříve jsi pracovala v tištěných médiích. Co je lepší, televize, nebo tisk? (Soňa) Těžko říct, každé má to své. Baví mě asi obojí. Vždycky pro mě ale bylo nejlepší to setkávání se s lidmi. Často člověk narazí na někoho, kdo je mu inspirací, ať už myšlením, nebo životním stylem. Ambice na napsání knihy úplně nemám.

Jaká média teď sleduješ častěji?

(Míša) Jak kdy. Když už se dostanu k televizi, tak v době, kdy děti spí, což už je po zprávách. Při projíždění kanálů se ale umím zaseknout na ČT24, kde večer bývají pořady na různá témata, ať už politická, o vědě nebo kultuře. Jinak ale čtu zprávy i na webech.

Co sis naposledy přečetla za knížku? (Katka) Katy, neb jsem vzděláním knihovník, mám tu klasickou deformaci, že neustále nakupuju nějaké knihy a pak se mi válí všude po bytě. A taky většinou žádnou nečtu naráz, ale mám jich rozečtených asi pět. Teď je to Tajemství přirozené výchovy, Mentální detoxikace, Španělština pro začátečníky a pak často vytahuji kuchařky.

Na jakém filmu jsi byla naposledy v kině? (Lenka) Bullet Train, který mě zklamal. A pár týdnů předtím dokument Mára jde do nebe. Ten byl super!

S čím sis nejraději hrála jako malá?

(Katka) S panenkami a na učitelku. Nějaký čas

)

to vypadalo, že se vydám ve šlépějích babičky a maminky, které jsou učitelky. Pak jsem se ale naučila psát a bylo to...

Máš nějakou vtipnou historku z natáčení? (Ondra) Z poslední doby mě napadá jen mé faux pas, kdy jsem na Mistrovství republiky v atletice v Hodoníně vyzpovídala vítězku přímo na dráze a hned po dokončení rozhovoru jsem byla poučena, že rozhovory se dělají v mix zóně. Jako redaktor-zpravodaj sportem nepolíbený jsem tento terminus fakt slyšela prvně.

Co bylo první? Vejce, nebo slepice?

(Jirka) Jiříku, to je otázka, nad kterou jsem se již mnohokrát zamýšlela, ale odpověď jsem, bohužel, nenašla!

Co ti v poslední době udělalo největší radost? (David) Že jsem se naučila najít si čas pro sebe a začala se zase hýbat.

Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá? (Nikča) Paní učitelka, dlouhá léta.

Jakou nadpřirozenou schopnost bys chtěla mít? (Nikča) Hm, tak teď jsem se musela dlooooouho zamyslet. A nic mě nenapadlo! V poslední době vidím velkou krásu, umění a superschopnost v tom, rozdávat úsměv, lásku a radost. Teď je to hodně potřeba.

U kreativních lidí bývá časté, že mají vnitřní běsy. Máš je i ty?

(Tomáš) Tome, děkuji Ti, že mě vidíš jako kreativce! Mým vnitřním běsem je má hlava, která nejde často ani v noci vypnout.

Přehršel myšlenek a informací, které dnes už člověk ani nemá kapacitu přijímat, je hrůzostrašná. Prožitý den odžívám znovu v noci, mnohdy s různými strašlivými zážitky a ráno se budím unavená. Ale pracuju na tom!

Zuzko, s jakou myšlenkou usínáte a s jakou se naopak probouzíte?

(Jan)

Pane řídící, často padnu do duchen tak znavena, že už na nic nemyslím. Budím se s tím, proč ten budík zvoní tak časně a zamyšlením se, kolikrát ho budu moct posunout.

Tvůj nejoblíbenější film z dětství?

(Michal) Michale, těch bylo! Asi nedokážu vybrat jen jediný, jsem filmový fanda. Ale vesměs jsem milovala pohádky.

Jak vypadá den zaměstnané matky, když je táta na práci v lese?

(Mirek) Miri, jen co ráno vstane, už oheň v peci plane! Vstanu, nachystám snídani, rozhážu děti do ústavů a buď jdu točit, nebo usedám do mé domácí kanceláře plné světa písmenek. A v té sedím do doby, než jdu opět vyzvednout holky ze školy a školky. Pokud jsou kroužky, mám rozvoz, odpoledne jdeme většinou ven.

Klasika, nuda, šeď.

Jaká je tvoje největší noční můra?

(Barča K.) Rozhodně pavouci!

Ještě tě to pořád baví? (Slávek) Slávečku, jo!

Co ti přináší práce v TVS? (Mojek) Málo toho není. Práci, co mě baví, setkávání s lidmi, jak jsem už psala výš, možnost kreativity, to, že se dostanu na místa, kam bych se určitě běžně nedostala, super kolegy a samozřejmě i výplatu!

S jakou osobností bys chtěla udělat rozhovor? (František) Asi bych ráda udělala rozhovor sama se sebou před deseti, patnácti lety. A pak naopak za deset, patnáct let. Byl by to hodně zajímavý exkurz.

Jak vzpomínáš na léta v motorkářském gangu? Vrátíš se zase do sedla? (Dana) U nás byl v rodině motorkář hlavně brácha. Já se spíš jen vezla na vlně, ale jo, občas se mi zasteskne a říkám si, že až děti vyrostou, pořídím si nějakého cesťáka a vyrazím poznávat svět. Třeba se to podaří!

O NÁS PRO VÁS ) 11

O nás pro vás

VOLBY 2022 TÉMA ) 12

Dnešní rubrika Téma se věnuje zářijovým komunálním volbám. Článek není a ani nechce být návodem, jak se v nabídce stran a politických uskupení zorientovat, spíše je to návod, jak správně volit, aby váš hlas nepropadl jako neplatný.

)

Text: Tomáš Ježek, Barbora Dojčár Foto: archiv TVS

Volby jsou vždy velmi diskutované a živé téma. Diskutuje se nejen o tom, koho volit, ale diskuze se vedou také o tom proč vůbec volit nebo proč volby ignorovat. Pravdou je, že volby jsou základním pilířem demokratického politického systému, který není sice dokonalý, ale v průběhu dějin žádný lepší systém, který ctí lidskou svobodu a právo každého účastnit se veřejného života, vymyšlen nebyl. Prubířským kamenem demokracie je ale také přijetí výsledků voleb, což bývá i v našem malém rybníčku často problémem. Největším úkolem každého politika je přesvědčit prostý lid, že chce opravdu nezištně sloužit a naplnit tak řecký ideál „homo politicus“, který byl definován jako „člověk, který se o vlastní újmě stará o blaho obce“. Vzbudit nefalšovanou důvěru je v naší poměrně mladé demokracii, kde skandál střídá skandál, až nadlidský úkol. Naštěstí se vždy ve správný čas najde zástup „spravedlivých“, kteří se o obecné věci postarat chtějí. Takže je z čeho vybírat. Lidový plebiscit pochází ze sousloví „plebei scitum“ – „lidu se uzdálo“. Necháme se tedy překvapit, co se lidu tentokrát v poslední zářijový víkend uzdá. Aby byla volba ještě dramatičtější a výsledek naprosto neočekávaný, vrátil bych se k původnímu řeckému modelu do dob, když se formovala demokracie a kdy se volba prováděla losem. Rozhodující nebylo tedy to, co kdo lidem dokáže naslibovat a jak je uplatí, ale jen to, co náhodně zvolený politik ze zástupu kandidátů dokázal ve své funkci skutečně udělat. Vládl tak dlouho, dokud spravedlivě rozhodoval a sloužil obecnému prospěchu. Když ne, tak se jeho hlava kutálela po náměstí a byl vylosován jeho nástupce...

JAK HLASOVAT V KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH 2022 Až půjdete k volebním urnám, pamatujte na to, že je potřeba mít aktuální volební lístky, platný občanský průkaz nebo cestovní pas pro ověření totožnosti. Pokud jste volební lístky neobdrželi do svých schránek, budou pro vás připraveny ve volební místnosti. Společně s nimi dostanete i novou úřední obálku, do které svůj výběr musíte vložit. A teď pozor! Komunální volby jsou unikátní v tom, že vybranou stranu nebo kandidáty KŘÍŽKUJETE. Volby mají svá pravidla, aby vaše volba byla platná.

1. Můžete označit křížkem pouze volební stranu, pokud tak učiníte, hlasujete pro kandidáty dané strany v pořadí, v jakém jsou uvedeni na hlasovacím lístku.

2. Můžete označit křížkem i jednotlivé kandidáty libovolné volební strany. Tady si ale dejte dobrý pozor, aby jejich počet odpovídal počtu členů zastupitelstva v daném městě, obvodu či obci. U každé je to jiné. Toto je možnost, jak vybrat kandidáty z různých stran.

3. Poslední možností je obě předchozí zkombinovat a označit křížkem jednotlivé kandidáty z různých volebních stran. Pokud jich mám vybráno méně, než je členů zastupitelstva, pak můžu ještě vybrat stranu – z ní dostanou hlas kandidáti podle pořadí na kandidátce tak, aby se splnil počet členů zastupitelstva.

Příklad: Ve městě volíme 17 členů zastupitelstva, já se rozhodnu, že z kandidátky strany A zakřížkuji 2 kandidáty, z kandidátky strany B 3 kandidáty a pak zakřížkuji hlas pro stranu na kandidátce strany C – automaticky se tak přiřadí hlas prvním 12 kandidátům na hlasovacím lístku.

Pokud volíte stranu, pak už v ní nekřížkujte jednotlivé kandidáty, PLATÍ HLAS PRO STRANU. Myslete také na to, že volební lístek může být vytištěn oboustranně.

POZOR! K VOLBÁM JSTE ŠLI ZBYTEČNĚ A VÁŠ HLAS JE TEDY NEPLATNÝ, POKUD...

1. NIKOHO NEOZNAČÍTE – tedy ani stranu, ani kandidáta 2. Označíte křížkem VÍCE NEŽ JEDNU VOLEBNÍ STRANU 3. Označíte křížkem VÍCE kandidátů, než je ČLENŮ ZASTUPITELSTVA 4. NEVLOŽÍTE hlasovací lístek do ÚŘEDNÍ OBÁLKY 5. Je hlasovací lístek NATRŽENÝ 6. Místo křížku budete kroužkovat, či jinak značit kandidáty 7. Budete do kandidátky cokoliv domalovávat, vpisovat či kreslit 8. Vložíte do obálky více než jeden list JEN V KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH MOHOU VOLIT I VOLIČI Z ČLENSKÝCH ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE V komunálních volbách může volit i volič z jiné členské země EU. Musí si ale nejpozději 2 dny před samotnými volbami zažádat na tamním úřadě o zapsání do dodatku stálého seznamu voličů. K tomuto zápisu si volič přinese důkaz o státním občanství v jiné zemi EU a spolu s ním i potvrzení o přihlášení v obci. U samotných voleb tento volič totožnost prokazuje nejen občanským průkazem či cestovním pasem, ale i průkazem o povolení k pobytu či potvrzením o přechodném pobytu.

V této rubrice se poohlížíme za tím, co se v našem regionu událo v uplynulých dnech. V dnešním čísle se zastavíme u 19. ročníku Slováckých slavností vína a otevřených památek, které se konaly 10. – 11. září v Uherském Hradišti. Zde není třeba textů, protože jak se praví v pohádkách, kdo tam nebyl, neuvěří. Tedy nabízíme jen takovou drobnou obrazovou impresi.

) Text: Tomáš Ježek, Foto: Lukáš Kubičina

MOZAIKA ) 13

MOZAIKA

12 + jedna otázka PRO JOSEFA MORÁVKA 1. O čem se vám naposledy zdálo?

O víkendu jsem usnul během dne a probudil jsem se s vědomím, se zbytkem snu, že moji rodiče mne podporují při režii Bouře. Co říkali, jsem si nevzpomněl, ale vědomí jejich blízkosti zůstalo.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Z dětství se mně vzpomínky různě vynořují. Maminka, když přišla s mým bratrem Petrem z porodnice, odpovídala již ve dveřích stojíc nade mnou na překotné otázky babičkám a dědečkovi, bylo to velmi rychlé, nerozuměl jsem smyslu a ani nechtěl (bylo mně 3 a půl roku), viděl jsem, jak maminka září, na krku a ústech je trošku začervenalá a je jiná. Taková rodinná tiskovka maminky, kterou sleduji odspodu, ona si ani nestihla sednout, ani ukázat bratra.

Než jsem měl jít do první třídy, tatínek odhalil novinku a spustil páskový magnetofon Sonet Duo. První nahrávkou, kterou mi připravil, byly namluvené logické a početní úlohy. Zpočátku jsem ani nepoznal, že je to tatínkův hlas, nějaký vážný pán se mně věnoval a připravil přímo pro mne neznámé a lákavé úlohy.

Bavilo mě je řešit z hlavy ještě za otáčení magnetofonu.

Rodiče byli nejradostnější v období pražského jara, doma bylo spoustu nové muziky, divadla i knížek, tu atmosféru a i něco ze smyslu už jsem pobíral (8-9 let), písničky S+Š na singlech jsem si hrál, zkoušel jsem číst a pochopit Vaculíkovu Sekyru, která nadchla maminku.

Normalizace už bolela. A bolela i mne. Čtvrtá třída, o prázdninách přijely tanky s bratrskou pomocí. Chodil jsem do výběrové jazykovky s angličtinou. V lekci o člověku ve vesmíru byl obrázek měsíce

s raketou. Bylo to po přistání Apolla na měsíci, již ten obrázek svou technickou naivitou provokoval. Spolužáci do rakety vepisovali „USA“. To mně nestačilo. Já jsem okolo měsíce napsal: „To koukáte, bolševici, kdo vám chodí po měsíci.“ Řešilo se to i na komunistickém aktivu, z jazykovky mne na konci čtvrté třídy vyhodili. Otec, který měl velké problémy v zaměstnání, mně připomněl, že děti v SSSR udávaly své rodiče a že moje chování má stejný dopad. Tenkrát mne ve své bezmoci i uhodil.

Vidět bezmoc rodičů, kteří oba byli idealističtí, společenští a nesobečtí – to je moje silná vzpomínka na tu dobu. Já sám jsem to bezčasí a zblblost normalizace řešil spoustou lumpárniček a alotrií, které rád vyprávím.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Každý přítomný zážitek, každý zážitek, ve kterém jsme přítomni – tedy živí, nám mění život.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

Naučil jsem se, že zvyky a tendence je dobré transformovat, proměňovat na něco užitečného a produktivního, i ve zlozvycích je energie, kterou můžete využít. Chce to trochu obratnosti a hodně trpělivosti a pravidelnosti. Rád bych se zbavil netrpělivosti. Rád bych netrpělivost transformoval na touhu. Nebo se alespoň zbavil hněvu, který je v netrpělivosti obsažen.

5. Máte nějakou posedlost?

Přiznávám se, že posedlost prosím mám. Jsem posedlý hravostí. Ale když vidím, že hravostí je posedlý celý náš vesmír, tak je to, myslím, v pořádku.

Foto: archiv Městské divadlo Zlín

JOSEF MORÁVEK (*1959) režisér, ekonom, ředitel Městského divadla Zlín

) 6. Čeho se bojíte?

Promarněného času a nevyužitých příležitostí.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Opravdu lituji toho, že jsem se za některé věci neomluvil a za některé nepoděkoval těm, kteří mně byli blízcí a pomáhali mně a se kterými to už nemohu napravit.

8. Co je vaším největším životním úspěchem? Úspěchem? Ho, hó. Mým největším životním úspěchem je, že si nedělám sbírku životních úspěchů.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Sdílená radost, sdílené štěstí, sdílené poznání. Proto pracuji v divadle.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Paměť na jména.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

Kdyby byl současný svět více současný, tak by to bylo o mnoho lepší. Mrzí mne, že současný svět je trochu stále ve své minulosti. Čím více se té minulosti drží, tím je to krvavější.

A pak hloupost. Ta není současná, ta je nadčasová.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Ano, je to ta Ukrajina. A vím, že to nebylo naposledy.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Od střední školy jsem chtěl žít v Shakespearově Bouři. A teď v ní žiji, zkoušíme ji ve Studiu Z. Mám dojem, že jsem si tu hru nevybral, že si Bouře vybrala mne.

Férový starosta Volby do Senátu 23. – 24. 9. 2022

Antonín Kuchař

Volte č. 1

Aby se politika nepekla jenom v Praze • Dostupná energie pro všechny • Bezpečnost nesmí zůstat stranou • Ochrana zdroje pitné vody pro Hodonínsko • Obce, města a jejich obyvatelé na prvním místě

www.antoninkuchar.cz Zadavatel: STAN, Zpracovatel: A studio group, s r.o.

Volte č.

10

Ing. Ivan Mařák projektový manažer ekolog

HLAS PRO HRADIŠTĚ

kandidáti KSČM, SPD, ČSNS a nezávislí Objednavatel: KSČM

Zhotovitel:

J. D. Production, s.r.o.

INZERCE Zadavatel: ANO 2011; zpracovatel: UniWIRE Solution, s.r.o.

VÁŠ HLAS BUDE SLYŠET TAKÉ PO VOLBÁCH Ladislava Brančíková ředitelka Domova pro seniory v Kyjově Senátní obvod Hodonín

Mgr. Mojmír Náplava

Ing. Michal Dvouletý, MBA

WWW.HRADISTACI.CZ

MUDr. Stanislav Zemek

www.anobudelip.cz | www.brancikova.cz |

BrancikovaDoSenatu

DEN ZLÍNSKÉHO

KRAJE

1. října 2022

9-22 hod | Zlín | okolí Baťova mrakodrapu Sebastian ■ DESmod ■ INEKAFE Mňága a Žďorp ■ STREET 69 farmářské trhy ■ běh na počest E. Zátopka závod horských kol ZLÍNSKÁ 50 farmářská stezka pro děti ■ Baťův výtah

4 www.denzk.cz

Inzerci v tomto magazínu vám zajistí:

Soňa Balíčková tel. 722 916 146 sbalickova@televizetvs.cz

Ondřej Těthal tel. 602 669 335 otethal@televizetvs.cz INZERCE

PODNIKOVÁ PRODEJNA Široký výběr barev, laků, lazur, malířských a fasádních barev a dekorativních omítek za nejvýhodnější ceny v regionu Vám nabízí podniková prodejna COLORLAK.

nejdoporučovanější

barva roku 2022 ka Běží akční nabdíd evo na lazury na ř

Přijďte a nechte si poradit přímo od výrobce. Proškolený personál naší podnikové prodejny Vám doporučí optimální řešení.

Pro ty náročnější z Vás jsme připraveni namíchat odstín dle Vašich představ. V tomto případě si můžete vybrat z nabídky výrobků COLORLAK, kde jsou k dispozici tisíce barevných předloh.

PO - PÁ 7:00 - 17:00 HODIN Tovární 1076, 686 03 Staré Město tel.: 572 527 424, 602 749 347

POŘADY TVS, DUŠA V PÉŘÍ ) 18

Duša v péří …ptáte se Jožky Kubáníka

)

Zklamal jsem manželku a ona pláče. Co s tím? (Jarek) Pláč je pro obyčejné ženy, Jarku. Ty druhé si řeknou o vaši platební kartu.

Znáte nějaký vtip? (Jiří) „Citát je velmi užitečná náhražka vtipu.“ Oscar Wilde.

Soused špehuje dceru, když se ve svém pokoji svléká. Mám koupit rolety? (Milada) Přece byste, Milado, neutrácela. Vyměňte si pokoje a rolety si koupí on.

Můj sedmiletý syn snědl padesátikorunu. Co jej to napadlo? (Zdeněk K.) Tak jestli jste mu řekl, Zdeňku, že mu to dáváte na oběd…

Jsem Žid. Víte, co je pro mě největší dilema? (Hugo) Jestli si dát vepřový řízek zadarmo.

Prý jste hrál jako malý na housle.

A co bicí nástroje? (Divák) Ty ovládal můj otec – řemen, vařečka, rákoska…

(Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

Pořady TVS Dvakrát týdně přeruší v našem studiu ticho někdo z významných osobností regionu.

Krátká talkshow s názvem Ticho ve studiu se vysílá každé pondělí a středu v 17.30 hodin. Politici, umělci, vědci, profesionálové ve svém oboru, ale i pábitelé a lidé s kuriózním povoláním nebo zálibami. To jsou naši hosté. A tak tu vedle sebe defilují hejtmani, starostové a starostky měst a obcí, ochutnavačka čokolády, kočovný divadelník, primáš horňácké muziky, ředitel divadla, kastelán hradu i ošetřovatel tygrů ussurijských. Již více než 170 dílů tohoto pořadu svědčí o jeho oblíbenosti. Všechny díly jsou v archivu na naší internetové televizi itvs24.cz.

www.itvs24.cz

)

Jsem na tom tak blbě, že mám pocit, že žiju jen bezstarostně v barech. A vy? (Honza) Já jsem na tom taky špatně, Honzo, protože nemůžu žít bezstarostně v Zanzibaru.

Hrál jste někdy fotbal? (Z. R.) Jednou, pak mi to zakázali. Bylo to v hodině tělocviku ve druhé třídě.

Pobíhal jsem zmateně po hřišti a nakonec jsem dal dva góly, výsledek byl 1:1.

Můj malý vnuk u nás na návštěvě krmil slepice čokoládou.

Proč? (Zdenka) A jak jinak to má udělat, když chce, aby snášela kindervajíčka?

Je nějaká otázka, na kterou rád vzpomínáte? (Jaroslava) Tak rád… Jednou si mě neteř dlouho prohlížela, a pak se zeptala, jestli jsem zažil i dinosaury.

Přeji vám spokojený podzim a, jak říkala moje babička, dušu v péří!

RE

TE

AN V

Stačí jen zatlouct

CYK LO

R I ÁLU

V

OBENO Z

YR

ÉHO M

A

Chcete mít snadno a krásně ohraničené záhonky, chodníčky, stromky, skalky, ...?

Zkuste unikátní řešení našeho plastového obrubníku.

Videa a více informací na www.kasko.cz/eko