Magazín ZVS+ prosinec 2022

ANKETA ) 3

ROZHOVOR ) s Milanem Petrželou Fotbal prostě žeru… .................................. 5

TÉMA ) TVS a tenis .............................................. 8

O NÁS PRO VÁS ) s Janem Dudkem 11

TÉMA )

Bohatství ukryté v tradici 12 12 + JEDNA OTÁZKA ) pro Anetu Grňákovou ............................. 14

POŘADY TVS )

Vánoční program TVS ............................. 17

DUŠA V PÉŘÍ ) ptáte se Jožky Kubáníka ....................... 18

KOMIKS )

Nedělní chvilka s Janem a Jeanem 18

Dobrý den, milí čtenáři.

Jsme uprostřed adventu, městské vánoční stromky už svítí opravdu všu de, náměstí se zaplnila stánky se vším možným a různé kulturní programy zpříjemňují návštěvníkům vánočních trhů jejich pobyt. Je tu klasický před vánoční čas plný spěchu a nakupování, protože tak jsme si na něj zvykli, ale i milých a neplánovaných setkání třeba u sklenky svařáku na už zmíněném náměstí. Tak si ho hezky užívejme, každý podle své volby a svých priorit. Nedá mi to, abych se alespoň na chvilku nevrátil k našemu nedávnému hostovi v pořadu Ticho ve studiu, kterým byl generál Petr Pavel. Na našem facebooku se rozpoutala poměrně živá diskuze, proč právě on, a mnozí diskutující měli dojem, že do regionálního vysílání takový host ani nepatří. Nezapojuji se do podobných diskuzních fór, protože se jich často účastní lidé z anonymity a bezpečí svých obýváků, kteří jsou přesvědčeni o tom, že se musí vyjádřit opravdu ke všemu. Nemusí… A teď ta moje reakce. TVS se opravdu poměrně přísně věnuje regionu, protože to je její hlavní poslání a smysl. Generál Pavel navštívil náš region, aby zjistil, jakou podporu v něm může v lednové prezidentské volbě očekávat, a my jsme využili příležitost s ním mluvit a jeho postoje vám ve vysílání nabídnout. Udělali jsme to rádi. Přeji všem klidný zbytek adventu, krásné Vánoce a do roku 2023 hodně zdraví!

Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 4x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: HART PRESS spol. s r.o., Otrokovice; náklad: 10.000 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 8. prosince 2022; příští číslo vyjde 16. března 2023

Anketa )

LUCIE NÁDENÍČKOVÁ Hodonín

Jaký je váš názor na silvestrovské ohňostroje?

MICHAELA ZAHRADNÍKOVÁ

Hodonín

Čím jsem starší, tím méně mě tyto silvestrovské kratochvíle baví. Nemám s nimi problém, pokud jsou zorganizované městem a velký ohňostroj je nejen pěknou podívanou, ale hlavně otázkou několika minut. Co mi ale vadí, je bouchání petard, kdy člověk poslouchá bouchání několik dní v kuse a přes den nikdy neví, kdy a odkud na něj nějaká přiletí.

Silvestrovské ohňostroje jsou velmi kontroverzním tématem pro mnoho lidí. Dnes již známe negativní účinky ohňostrojů na domácí i divoká zvířata, malé děti a seniory. Je na zvážení každého z nás, jestli nám tato „zábava“ stojí za stres ostatních. Líbí se mi tiché virtuální ohňostroje, které jsou dnes již zcela běžnou součástí silvestrovských oslav velkých měst. Obzvláště, když je tento „ohňostroj“ obohacen klasickou hudbou.

PETR HARTMANN Otrokovice

Ohňostroje mohou být krásné, když je dělá profesionál, to je pak ohromná show. Problém je, když se dostanou do rukou mladších lidí nebo dětí, pak je to velice nebezpečné. Takže má to dobrou i špatnou stránku. Záleží, kdo je používá. Ale jako představení je to krásné.

PETRA MICHÁLKOVÁ Kunovice

Nejsem zastáncem ohňostrojů. Když už přijde na toto téma, zastávám názor „všeho s mírou“. Mnohé asi pře kvapím, ale já ve své podstatě samotného Silvestra a s tím spojené silvestrovské ohňostroje vlastně nemám ráda. Možná, že to je i tím, že mám doma pejska, který bouchání rachejtlí zrovna nemiluje.

JAN OMELKA

Vsetín

Jak se říká, všeho s mírou. Když to má míru, může být ohňostroj opravdu krásný zážitek. V podstatě je ohňostroj a jeho choreografie umělecké dílo. Dokonce se pořádají soutěže o krásnější obrazy na nebi. Ovšem takový profesio nální ohňostroj stojí v řádu statisíců ko run. No a pak jsou dělobuchy za dvacet korun, které dělají jenom rámus a nic víc. Je to jako když porovnáte operní koncert se zpěvem, když se chlapi vrací napití z hospody domů.

Fotbal prostě žeru…

ROZHOVOR S FOTBALISTOU MILANEM PETRŽELOU

Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková Jak se cítí čerstvý rekordman v počtu startů v české lize?

Po náročné podzimní části sezóny se cítím trošku unavený, ale zase jsem plný zážitků, takže to mě povzbuzuje. Cítím se v pohodě.

Na svém kontě máte rekordních 465 odehraných zápasů v lize, bude další metou 500?

Na to se mě poslední dobou ptají všichni… Do pětistovky není daleko, je to vlastně jedna sezóna. Ale nechci na to myslet, protože když si člověk myslí, že už je to hotové, tak pak většinou přijdou nějaké překážky nebo zranění. Takže se o tom zatím nechci moc bavit. V hlavě to mám, bylo by to hezké, ale je to ještě daleko.

Tady na Slovácku vaše kariéra začala, je to tak?

Začínal jsem v Drnovicích, ale tam se kvůli korupční aféře hrála až třetí liga. Odtud si mě vytáhl pan Jarolím (trenér Karel Jarolím trénoval ještě tehdejší FC Synot v letech 2003-2004, pozn. red.) sem na Slovácko. Byl tu nový stadion a začal se budovat nový tým. A tak, jak to tady začalo, tak to tady asi i skončí. V mém věku už se žádné přestupy nedělají.

Čemu přičítáte svou fotbalovou dlouhověkost?

Důležité je vyvarovat se zranění. Zdraví je základ. Forma vždycky trochu kolísá, chvíli ji máte, chvíli ne, s tím se dá nějak pracovat. Ale bez zdraví není nic. Po zranění to má člověk vždycky trochu v hlavě, tomu zraněnému místu podvědomě ulevuje a naopak začne přetěžovat jiné místo. Za chvíli marodíte s něčím

jiným a je to začarovaný kruh. Musím to zaklepat, ale zranění se mi naštěstí vyhýbala.

Hrají v tom do jisté míry roli i geny?

U mě určitě. Mám takovou postavu, že se o sebe nemusím ani moc starat. Co se týká životosprávy, můžu jíst prakticky cokoli, nemusím se nijak hlídat, nehubnu ani nepřibírám… a tělo prostě pořád drží.

Máte nějaký návod na to, jak se udržovat v kondici? Kde berete energii?

Nemám žádný speciální návod. Udržuji se v kondici celou kariéru stejně. Je fakt, že když je člověk starší, musí víc dbát na to, aby se pořádně rozcvičil a aby svoje tělo víc poslouchal. Já už svoje tělo dobře znám a vím, co potřebuje. Ale že bych dělal něco jinak než ostatní kluci v týmu, tak to ne Co považujete v kariéře za svůj největší úspěch?

Nemám jeden speciální úspěch. Jsem šťastný za celou kariéru, za to, že jsem mohl hrát velký fotbal. S Plzní jsme vy hráli několik mistrovských titulů, zahrál jsem si Ligu mistrů, s reprezentací jsem byl na velkém turnaji (Mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině v roce 2012, pozn. red.). To celé považuji za velký úspěch.

Jak vzpomínáte na plzeňskou éru, kdy se vám podařilo vyhrát čtyři mistrovské tituly a hráli jste i Ligu mistrů?

To byla velká jízda. Začínali jsme od píky a v podstatě průměrný tým se dostal až tam, kde je dnes. Na vrchol. Přišel tam nový trenér a poskládalo se mužstvo,

které si dobře sedlo herně i lidsky. Trenér Vrba nám nechával velkou volnost i co se týče osobního života. A to nám vyhovova lo. Ne že bychom toho nějak zneužívali, to v profesionálním sportu ani nejde. Byly to krásné fotbalové časy. Dařilo se nám a fanoušci byli vynikající. Dodnes se do Plzně rád vracím, pořád tam mám dobré vazby a kamarády.

Jak zvládáte každoroční letní přípravu? Je to velké přemáhání?

Letní přípravu nemá rád asi žádný fotbalista. Je to hodně o přemáhání, vždycky je to dřina. Nejhorší je, že za ty roky už dopředu víte, co vás čeká. Ale beru to tak, že to k fotbalu zkrátka patří a každý rok si tím musí celé mužstvo projít. Bez toho to nejde. V přípravě mají naloženo všichni stejně, je jedno, jestli je vám dvacet nebo čtyřicet, nikdo nemá žádné úlevy.

Jaký byl pro Slovácko poslední půlrok, ve kterém střídavě nastupovalo ve třech soutěžích?

Bylo to hodně náročné, odehráli jsme spoustu zápasů. Bohužel nemáme tak široký kádr, aby mohla jedna sestava hrát ligu a druhá poháry, jak to mají ve vel kých klubech. My jsme to museli všechno odkopat sami. A to je dost fyzicky nároč né. Když k tomu připočtete cestování, tak to bylo hodně únavné. O víkendu hrajete ligu, v úterý se přesunete třeba do Fran cie, tam absolvujete trénink, druhý den zápas, v noci jedete domů, máte trénink a už je tady zase víkendové ligové kolo. Pro klub to bylo něco úplně nového, nikdy Evropskou konfereční ligu nehrál a je s tím spojeno spoustu organizačních

Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

věcí, hlavně při domácích zápasech. Ale klobouk dolů před celým managemen tem, zvládl to opravdu dobře.

V čem byly největší rozdíly mezi zápasy Evropské konferenční ligy a české Fortuna:ligy?

Jak jsem řekl, největší rozdíl byl v šíři kádru. Náročné zápasy s vynikajícími kluby seberou hodně sil, ale doma v lize chceme být taky úspěšní, takže nemůže me nic podcenit nebo vypustit. A pak je to taky o psychice. Když hrajete v Kolíně nad Rýnem před padesáti tisíci fanouš ky, kteří vytváří úžasnou kulisu, a pak jedete v lize do Hradce Králové nebo na Bohemku, kde je pár set diváků, tak je těžké se namotivovat k maximálnímu výkonu. Ostatní ligové týmy se na nás na opak chtěly vytáhnout a hrály agresivně,

protože nás pár dní před tím viděly hrát v televizi. To bylo docela náročné. V čem jste viděl největší plusy týmu?

Spíš to bylo jedno velké plus pro celý tým. Pro kluky byla obrovská zkušenost hrát s velkými fotbalovými mužstvy na velkých stadionech. Každá taková zkušenost hráče posouvá dál. Zjistili jsme, že můžeme i se silnými týmy hrát vyrovna nou partii. Respekt k velkým soupeřům je sice důležitý, bez toho to nejde, ale taky je důležité sebevědomí a poznání, že s nimi můžeme hrát rovnocenně.

Jak si vaši cestu pohárovou Evropou užili fanoušci?

Řekl bych, že pro celé fotbalové Slovácko to byl obrovský dárek. Po čtvrtém místě v lize, které bylo nejlepším

umístěním v klubové historii, jsme poprvé vyhráli domácí pohár. Konferenční liga byla taková třešnička na dortu. Fanoušci nás víc poznávali na ulici, fandili nám. Myslím, že se to projevilo i větším zájmem o fotbal u malých kluků, kteří se hlásí do fotbalové přípravky. Fotbalu na Slovácku to udělalo velikou reklamu, a to je dobře.

Máte v lize nějakého oblíbeného soupeře, proti kterému se vám hraje dobře?

Nemám. Je mi celkem jedno, proti komu hrajeme. Když jdeme hrát do Plzně, tak to pro mě má samozřejmě speciální náboj. Fanoušci si mě pamatují, volají na mě z tribuny. Odehrál jsem tam 11 sezón a to se nezapomíná.

Je nějaký obránce, proti kterému nerad nastupujete?

Tak to vůbec nevnímám. Je mi jedno, kdo proti mně stojí. Vždycky se snažím něco vy myslet, abych se přes něho dostal. (smích)

Vaší největší devízou je rychlost.

Dokáže vás někdo v týmu předběhnout?

To je pravda, vždycky jsem byl celkem rychlý. Věkem člověk samozřejmě výbušnost a rychlost ztrácí, ale nestěžuju si, pořád dokážu rychle běhat. V týmu ale máme další rychlé kluky, ti by mě dokáza li předběhnout.

Vozí se po vás v zápasech mlaďoši, aby si na „starého“ něco dokázali?

Tak v týmu vůbec ne. Kluci jsou po korní a mají respekt. Spíš mě pozorují, jak se co dělá, chtějí poradit. Já jim taky rád se vším pomůžu. Trochu jiné je to s protihráči v zápasech. Tam už jsem při zápase občas zaslechl i hlášky typu: „Co tu děláš, dědku, už toho nechej!“ (smích) Tam jde úcta stranou.

Je o vás známo, že nechodíte na penalty. Proč?

Nikdy jsem nebyl v týmu ten, kdo byl speciálně na penalty určený. V roce 2013 jsme s Plzní hráli proti Spartě finále domácího poháru, které rozhodovaly až penalty. Přede mnou už kopali všichni hráči včetně brankáře, takže jsem musel jít… a poslední penaltu jsem nedal a tím jsme pohár prohráli. Od té doby na pe nalty nechodím. Ale že bych z toho měl nějaké trauma, tak to zase ne. Kdybych na ni měl jít, tak bych určitě šel.

Proč číslo 11? Má to nějakou sym boliku?

Symboliku to nemá. Začínal jsem se čtyřkou, pak jsem v Plzni dostal jede náctku a od té doby ji mám i tady ve Slo vácku. To číslo se mi líbí, je mi sympatické a jsem rád, že i tady na Slovácku bylo pro mě volné.

Máte nějaké předzápasové rituály?

Nic extrémního to není, že bych si nějak rituálně připravoval. Ale třeba se nejdřív udělám pravou nohu, kompletně i s kopačkou. Pak levou. Takové drobnosti. Když nastupujeme na zápas jako tým, chodím až poslední. Tak to je asi takový malý rituál. Ale když třeba dvakrát po sobě prohrajeme, tak se snažíme něco změnit a pak jde poslední někdo jiný. Sna žíme se to zkrátka nějak zlomit. (smích)

Jak nejradši trávíte volný čas?

Moc volného času nemám. Ale když už, tak se ho snažím trávit s rodinou a hlavně s dcerou Claudií.

A co život mimo fotbal? Máte nějaké koníčky? Jak relaxujete?

Relaxuji zase sportem. Jezdíme na kole. S dcerou, která hraje tenis, si chodím ob čas zahrát. Někdy si zajedu zahrát golf do Ostrožské Nové Vsi. Když se vám podaří odpálit dobře úder, je to radost.

Čemu byste se chtěl věnovat po skončení kariéry? Plánujete zůstat u fotbalu?

Na plánování je ještě času dost. Já si moc dopředu žádné plány nedělám. Ale určitě bych chtěl zůstat u fotbalu, nedo vedu si bez něj představit život.

Dovedete si představit, že byste se vydal na trenérskou dráhu?

Na trénování bych si určitě hned ne troufnul. To není jen o tom, že víte, jak to funguje na hřišti. Chce to i určitý odstup, dát si pauzu, podívat se na fotbal z jiného pohledu. Trenéřina je i o analýzách, rozhodně není tak jednoduchá, jak to možná vypadá. Nejdřív bych se viděl spíš na místě asistenta trenéra. Na to bych si troufnul. Dopředu ale nic neplánuju, všechno se teprve uvidí.

Jak se tady na Slovácku cítíte?

Cítím se tady v pohodě. Já k životu velkoměsto nepotřebuji. Sám pocházím z vesnice a nevadí mi to. Navíc nemám během sezóny vůbec čas někam jezdit. Občas zajedu do Plzně, kde jsem delší dobu bydlel, ale jen na výlet. Dcera tady chodí do školy, teď je ve druhé třídě. Usadili jsme se tady.

Bude z dcery fotbalistka po tátovi?

Ke sportu má velice kladný vztah, hraje tenis a dá se říct, že už docela slušně. Dělá aerobik a takové ty pohybové věci. Fotbal už taky zkoušela, ale musím se přiznat, že ji od toho odrazuji… Prostě si myslím, že fotbal by měli hrát jen kluci! (smích) Už jste napsal Ježíškovi? Co byste si přál?

Ježíškovi jsem ještě nepsal. Nepřeju si nic konkrétního… Mám samozřejmě taková ta tradiční přání jako zdraví a ro

dinnou pohodu. Když člověk vidí svět kolem sebe, tak si samozřejmě přeje, aby skončila válka na Ukrajině a všechny ty hrozné věci, které se teď ve světě dějí… Vzpomenete si, z jakého dárku jste měl největší radost, když jste byl malý?

To si vzpomínám naprosto přesně. Když se rozdaly všechny dárky, tak mi táta řekl, že Ježíšek přece chodí přes balkon, tak ať se podívám, jestli tam ještě něco nenechal. A bylo tam horské kolo! Měl jsem strašnou radost. Horské kolo bylo v té době něco naprosto ojedinělé ho, ne jako dnes.

Sledujete zápasy probíhajícího MS ve fotbale?

Určitě. I když máme po půlce sezóny a máme dovolenou, tak se dívám rád, fotbal prostě žeru. Asi mě to nikdy neo mrzí. Lehnu si na gauč a užívám si zápasy. (smích)

Jak se díváte na to, že se MS koná právě v Kataru? Bylo to dost propírané téma…

Ten region sám o sobě je mi sympatický. Líbí se mi to prostředí, teplo i to, jak tam chodí oblékaní… Když jsem byl v Abú Dhabí, moc se mi tam líbilo. Nějak jsem to na konci hektické sezóny nesle doval, ale když se teď dozvídám o tom pozadí šampionátu, že se tam nedodržují základní lidská práva, tak to je rozhod ně špatně. S tím člověk prostě souhlasit nemůže.

Kdo je váš největší favorit na vítězství? (rozhovor byl pořízen 23. 11., pozn. red.)

Pro mě je největším favoritem obhájce titulu Francie. Faktem je, že úroveň fot balu ve světě se strašně zvedla a jednotli

Milan Petržela (*1983)

je profesionální český fotbalový záložník. Je to rychlostní typ záložníka. V devátenácti letech se propracoval do seniorského družstva FC Drnovice. V roce 2003 přestoupil do celku 1. FC Slovácko, kde odehrál 70 ligových zápasů, poté přestoupil do Sparty Praha, kde většinu času hostoval v Jablonci. Po přestupu do FC Viktoria Plzeň jeho hvězda začala prudce stoupat . Mistrovský titul, účast v Lize mistrů, následovala pozvánka do reprezentace. V pl zeňské „Viktorce“nakonec strávil 11 velmi úspěšných sezón s roční přestávkou, kdy přestoupil do německého Augsburgu. Plzeň zís kala 4 mistrovské tituly a zahrála si dvakrát Ligu mistrů. V repre zentaci se Milan Petržela objevil již v juniorských kategoriích, kdy hrál za U20 a U21. Se seniorskou reprezentací se účastnil fotbalo vého Mistrovství Evropy v roce 2012 v Polsku a na Ukrajině, kde český tým postoupil do čtvrfinále. V roce 2019 se vrátil zpátky do1. FC Slovácko. V letošní sezóně pře konal rekord odehraných zápasů v české nejvyšší soutěži. Má na kontě již 467 startů. Jeho kariéra ještě nekončí…

vé týmy jsou víc a víc vyrovnané. Favoritů je více, já ale tipuju Francii.

TVS A TENIS )

I my ctíme notoricky známé heslo „ve zdravém těle zdravý duch“. Sport je přirozenou součástí našeho televiz ního života. Cyklistika, basketbal, běh, lyžování, to všechno zvládneme, ale dominantním sportem je u nás tenis (důvod viz strana 11, první sloupec, čtvrtá

Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková

otázka). Ale také proto, že bílý sport, jak se tenisu přezdívá, je hrou gentlemanů. Vždyť prvními hráči byli již ve třináctém století francouzští řeholníci z urozených šlechtických rodin, kteří tím nahrazovali rytířské zábavy, které byly na klérus moc hrubé a noblesnímu životu nedůstojné.

I slovo tenis pochází z francouzštiny Tenez!, tedy Držte! A tak se my i naši hosté každoročně drží (tedy tenisují) na Svato martinském turnaji. Letošní ročník byl již patnáctý. V mařatické sportovní hale sváděli v polovině listopadu líté boje naši klienti, obchodní partneři a přátelé. Ale není to všechno jen o celkovém umístění. O tom svědčí i přátelské ukončení tur naje a následující afterparty. Protože při počítání v tenise se nula hlásí slovem Love (podle pořekadla „kdo nevyhrál žádné peníze, zbývá mu ještě láska“), proto se i náš turnaj odehrává vždy v láskyplné atmosféře.

Zaujatý Jarek Hradil

Vítězné gesto Gaba Slanicaye

Soustředěný Jožka Hudeček

Přátelé i po utkání (Půček, Strejček, Kadlček, Grňák)

Karel Zálešák při mečbolu

Finalisté (Šmíd, Hudeček, Čada, Zálešák)

Vyhlašování výsledků Radost z odměn

Vítězové turnaje v objetí Jana Dudka Gabo Slanicay s cenou, kterou na turnaji zapomněl

Foto: Kateřina Nosková

O nás pro vás )

V této rubrice zpovídají členové našeho týmu někoho ze svých kolegů. Dnes je to náš „nejvyšší“, Big Boss, zakladatel a majitel televize, ale taky opravdový kolega, Jan Dudek.

Vím, že máte rád hudbu, zejména jazz. Hrajete na nějaký hudební nástroj? (Ondra)

Ondro, mé druhé zaměstnání bylo v roce 1981 „hudebník“. Byl jsem za městnancem Slovkoncertu. Hrál jsem na kytaru (špatně), zpíval a s kolegy se chys tal na hraní „na západě“. Nakonec jsme skončili ve slovenských Bojnicích… Chystáš se někdy vrátit k láskám z mládí, tedy k muzice? (Tomáš)

Jasně, moc bych si přál napsat ještě aspoň jednu dobrou písničku. Jen nevím, komu bych ji mohl zahrát, protože Lásky z mládí i já jsme trochu zestárli.

Co vám poslední dobou udělalo největší radost? (Katka)

Květnový přírůstek do našeho týmu vnoučků. Je jich tam aktuálně sedm. A potom spousta maličkostí, ze kterých se skládá obyčejný život.

Vím, že máte zálibu v hudbě a sportu. Hrál jste v minulosti jedno či druhé „závodně“? (David)

Davide, hudba se asi hrát závodně nedá. Co se týká sportu, vždycky říkám, že jsem pubertu prohrál na tenise. Ano, jako žák jsem obrážel turnaje a na jednom v Ostravě (1972) jsem dostal pořádný klepec i od Ivana Lendla. Na jaký dárek od Ježíška z dětství si dodnes vzpomínáte? (Katka)

V tom mám jasno – stolní hokej. Ta skvělá mechanická hra, byl jsem v ní dooost dobrý!

Existují jednorožci? (Nikča)

Niki, já nevím, ale když se tak na vás dívám???

Pokud byste mohl potkat své pětadvacetileté já, jakou životní radou byste ho obohatil? (Jirka)

Těžká otázka, Jirko. Byl bych rád, kdybych mu neřekl nic, protože každá rada by mě vychýlila z té cesty, co mě dovedla až k dnešním odpovědím. A to bych nechtěl.

Je něco, co jste vždycky chtěl, ale nikdy nedostal? (Jirka)

Když něco chcete, musíte si to vzít. Málokdy se stane, že to dostanete jen tak. Která země vás na vašich cestách nejvíc okouzlila? (Zuzka)

Můj první syn Martin se mnoho let rozhodl žít v jihovýchodní Asii. Nejvíc v Laosu, ale i v Kambodži. Byl jsem za n í m několikrát a vždycky mě pře kvapovali usměvaví a spokojení lidé v podmínkách, které z naš í perspektivy vidění světa byly přinejmenším hodně těžké.

Jak hodnotíte začátky TVS a současný stav? (Barča D.)

Začátky byly krušné a asi zbytečně dlouhé, protože jsem neměl osobní televizní zkušenost. Ty rádiové, které jsem nabyl ještě na Slovensku a potom ve Zlíně, mi pomohly jen zčásti. Dnes ale TVS disponuje velkou kolektivní dovedností a zkušeností, ke kterým jsme přispěli všichni.

Jak vidíte další směřování televize? (Barča D.)

Já dobře, Barčo, a jak to vidíte vy?

Jste spokojen s tím, kam jste za 24 let naši televizi dovedl? Kam byste ji ještě chtěl posunout? (Slávek)

Slávo, jsem spokojen, že tu TVS je i po těch letech, protože několikrát to bylo o fous. Jsem rád, že se nám podařilo „postavit telku“ v Hradišti na zelené louce a udělat z ní jednu ze tří největších regionálních televizí v Česku. No a teď ji musíme každý den posouvat blíž a blíž k našim divákům. To je úkol na furt.

Je nějaký pořad, na který jste obzvlášť pyšný, třeba i po letech, když si ho pustíte? Nebo který vnímáte jako ten nejvíc povedený? (Zuzka)

TVS je především zpravodajská televize, která se dívá dovnitř jihovýchodní Moravy. Extra pořady jsou a vždycky budou malé třešničky na tom hlavním zpravodajském dortu. Ale určitě se nám podařily oba seriály Špetky (Slovácka

i Valašska), které nově znovu bodují i v nabídce platformy stream.cz. Jak moc se televize TVS, práce v ní i její obsah a zaměstnanci za ty roky změnili? (Zuzka)

Zuzko, moc. Od techniky a technologie až po distribuci signálu kdysi a dnes… Co ale zůstává jako trvalá hodnota, jsou lidé. Myslím, že za dobu fungování TVS jich prošlo redakcí, technikou nebo ob chodem určitě víc než sto. A jsou i takoví, kteří „drží basu“ celých 24 let…

Co vnímáte jako nejpřínosnější, co vám TVS dala nebo dává? (Zuzka)

Víte, co je na tom příběhu pro mě nej důležitější? Ještě pořád mě to baví a cítím se šťastný.

Herců se vždycky lidi ptají na veselé příhody z natáčení - máš ty za těch 24 let nějakou vzpomínku, která tě dodnes pobaví? (František)

Františku, Františku. Mám dvě tradiční a u obou jsi měl poměrně důležitou úlo hu. Prvních 100 minut zpoždění premiérového vysílání už ani nevzpomínejme. Ale vybitá baterka na kameře, když jsme zpovídali Miroslava Kalouska v pekařské zástěře… těch obrázků mi bude vždycky líto.

Co letos dostanete od Ježíška? (Katka)

Katko, nevím, ještě jsme spolu nemlu vili, ale ze zkušenosti vím, že mě jen tak neobejde. Já se těším na všechny dárky –od ponožek až po cestu kolem světa.

A co dostaneme od televizního Ježíška my? (Michal)

Michale, váš smysl pro humor je dost neotřelý. No, odpovím vám taky otázkou. Bude vám stačit prodloužení smlouvy na příští rok?

Vánoční svátky trávíte s vaší velmi početnou rodinou. Stihnete si vůbec odpočinout? (Soňa)

Soni, umím stejně tak usilovně pra covat, jako s radostí odpočívat. Ano, nebojte se, v lednu přijdu natěšený do další společné práce!

BOHATSTVÍ UKRYTÉ

V TRADICI )

Natáčení 2. řady seriálu Bohatství ukryté v tradici je v plném proudu!

Výsledkem ročního snažení filmařů bude šestidílný seriál, ve kterém svůj um a životní příběh představí celkem 18 tvůrců, kteří spojili svůj život s tradičním řemeslem. Mezi nimi se objeví například výrobci hudebních nástrojů, skláři, kera mici, kováři, řezbáři či vyšívačky.

„Stejně jako v 1. řadě seriálu nám i tentokrát jde hlavně o zachycení emocí a životního příběhu jednotlivých tvůrců, kteří řemeslo většinou převzali od svých předků a často jej vykonávají jako jedni z posledních u nás. Prá

vě proto je důležité o těchto vzácných lidech mluvit a představit je i širší veřejnosti,“ myslí si autorka scénáře Kateřina Nosková.

Od září se štábu podařilo natočit osm tvůrců. Za většinou z nich se filmaři museli vydat na Valašsko, které je od televizní zá kladny v srdci Slovácka vzdálené přibližně dvě hodiny cesty. Ve většině případů se tak jedná o celodenní výlety s návratem v pozdnějších večerních hodinách.

„Cesty na Valašsko jsou pro nás sice ča sově náročnější, ale když vezmeme v úvahu

pohostinnost místních lidí, nemůžeme si vůbec stěžovat. Třeba nedávno jsme natáčeli v Zubří u paní Marie Pyrchalové, která se věnuje tradiční zuberské výšivce. Jen co jsme otevřeli dveře, už nám nabízela domácí frgály, řízečky, korbáčky a samozřejmě nechybě la ani slivovice na kuráž. No zkrátka moc se nám tam líbilo!“ vzpomíná na poslední natáčení kameraman David Roubínek.

Do konce roku si tříčlenný štáb dá krátkou pauzu a po novém roce se opět pustí do práce. „Přibližně do června

Text: a foto: Kateřina Nosková

Natáčecí štáb televize TVS ve složení Kateřina Nosková, Slávek Hanáček a David Roubínek je už zase v jednom kole. Od září brázdí region jihovýchodní Moravy, kde natáčí hlavní protagoni sty 2. řady seriálu Bohatství ukryté v tradici.

bychom chtěli mít všechny tvůrce natočené. V letních měsících se budeme věnovat postprodukci, tedy práci ve střižně, psaní textů a la dění všech detailů,“ přiblížil další pracovní náplň producent seriálu Jan Dudek.

Sledujte pořad Ticho ve studiu! Našimi novými hosty byli:

starostka Otrokovic Hana Večerková, primáš CM Burčáci a publicista Fanek Holmes Ilík, starosta Kunovic Pavel Vardan, producent cyklu Vandrovali hudci Filip Stanislav ze Strážnice a další……………………. www.itvs24.cz

Seriál Bohatství ukryté v tradici, 2. řada je spolufinancován Zlínským krajem.

INZERCE

12 + jedna otázka

PRO ANETU GRŇÁKOVOU

1. O čem se vám naposledy zdálo?

Poslední dobou si sny nepamatuji, tak mám pocit, že se mi nezdají. Ale obecně mezi moje oblíbené a opakující se sny patří ty, kdy se mi zdá, že běžím, necítím únavu a můžu běžet kam chci, jako Forrest Gump.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Na „nekonečno“ letních prázdnin. Čas strávený s prarodiči. Tatry. Obytný kara van – Domeček. Sobotní trh s babičkou. Venčení psa.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Výstup na Mount Fuji a jednoznačně porody mých dvou dětí.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavila, kdybyste mohla?

Mou velkou neřestí je, že zásadně za pomínám vytahovat papírové kapesníky z kapes prádla, než ho dám prát.

5. Máte nějakou posedlost? Ne.

6. Čeho se bojíte?

Hlouposti a lidské malosti.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Lituji, že jsem nebyla aktivnější ve studiu cizích jazyků.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Za životní úspěch a hlavně velké štěstí považuji fakt, že jsem relativně svobodná ve svých rozhodnutích, můžu žít život, jaký jsem si vybrala. Umím si toho vážit a remcám jen minimálně.

9. Co vás nejvíce motivuje? Jsem zvědavá, baví mě začátky, takže je docela snadné mě motivovat.

10. Kdybyste mohla získat jednu jedinou schopnost, která by to byla? Chtěla bych se umět teleportovat.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

Ignorování klimatické krize, neochota povýšit ekologii nad konzum a byznys.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Pláču docela často. Naposledy mě dojal bod číslo 2.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěla žít?

V Müllerově vile.

ANETA GRŇÁKOVÁ (*1986) návrhářka kostýmů, výtvarnice

Foto: Kateřina Nosková

Masarykovo náměstí 10. 12.–22. 12. 2022

Velký jarmark VÁNOČNÍ

SOBOTA 10. 12. 10.00 DFS Hradišťánek 11.00 FS Cifra, CM Špica a ŽPS Hradišťanky 14.00 Kapela Vína – indie-folk 16.00 Kapela Sory – rock-folk NEDĚLE 11. 12. 10.00 DFS Omladinka + CM Omladinka 11.15 Chrámový sbor u farního kostela sv. Fr. Xaverského 14.30 Nedělní Martini – world music 16.00 Kalíšek – country & folk PONDĚLÍ 12. 12. 14.30 Dětské folklorní soubory z Hluku 16.00 Hazafele – maďarské a romské melodie ÚTERÝ 13. 12. 14.30 Mirek Oliver s kapelou 16.00 Kapela 4 z tanku a psík STŘEDA 14. 12. 14.00 VojoDeyl 16.00 Poutníci – bluegrass & country ČTVRTEK 15. 12. 14.30 Ejhle, chasa naša – ZUŠ Uh. Hradiště 16.00 Štrůdl – country PÁTEK 16. 12. 13.30 Předvánoční čas se ZUŠ Slovácko 16.00 Je nás moc – country

SOBOTA 17. 12. 10.00 Děvčice – folk 13.00 Schola farnosti Uherské Hradiště 14.30 Huménečko – rock-folk 16.00 DoGa UH – rock

NEDĚLE 18. 12. 10.00 MPS z Kunovic 11.00 Staroměští mládenci, Repetilky a CM Bálešáci 13.00 Venca‘s Group – folk 15.00 Svatý Pluk 16.30 Vánoční kamion Coca Cola PONDĚLÍ 19. 12. 9.00 Zpívání dětí MŠ a ZŠ Uherské Hradiště 14.00 MixBand – swingobluescountry 16.00 Kalíšek – country & folk ÚTERÝ 20. 12. 10.45 Marek Kotača – saxofonové trio 16.00 Kanonýři – country & folk STŘEDA 21. 12. 14.30 Koncert Tomáše Bočka 16.00 Telegraf – country & bluegrass ČTVRTEK 22. 12. 10.00 CM Radima Snopka a CM Dolinka 14.30 Dětský pěvecký sbor Rosenka – ZUŠ Veselí nad Moravou 16.00 AkuStyk – pop-rock

Duša v péří )

…ptáte se Jožky Kubáníka

Viděla jsem film o Vánocích a ve spaní jsem se stala Santou Clau sem. Zažil jste něco podobného? (Zdenka P.)

Já jsem si přečetl Hochy od Bobří řeky, Zdenko, a bál jsem se usnout, abych se nestal bobrem.

Která rada rodičů vám přišla nesmyslná? (divačka P. L.) Že si nemáme brát nic od cizích lidí. To byste se v životě nevdala.

Proč je světlo v lednici a v mrazáku už ne? (Jarda)

Vy jste někdy chtěl, Jardo, něco v mra záku v 11 v noci?

Syn se mě ptá na domácí úkol: „8 dojiček podojilo krávu za 30 minut. Kolik minut podojení krávy zabere 5 dojičkám?” Co mu mám odpově dět? (R. Z.)

0. Kráva je už podojená.

Ve které bitvě padl Jan Lucembur ský? V té poslední.

Synovce, Zuzano, zajímalo, proč datla nebolí hlava.

Nikde nemůžu najít, kde přesně byla podepsaná někdejší Opoziční smlouva. Poradíte mi? (Milan P.)

Já bych se, Milane, podíval na poslední stránku úplně dole.

Mají i rakve nějakou záruku? Doživotní.

Co považujete za opravdu nešťastné nedorozumění? (Fanda) Když se, Fando, jeden slovenský lékař ptal na neurologii pacienta: „brňačky máte?” a on po chvíli nechápavého zírání odpověděl, že měl asi tři, ale že už v Brně dlouho nebydlí.

Jakým poselstvím do nového roku se řídíte? (Hubert)

Zahlédl jsem je na jedněch dveřích, Huberte, „Táhni k sobě“.

Přeji vám šťastný vstup do nového roku a pořád, jak říkala moje babička, dušu v péří! (Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

Jakou nejpodivnější otázku jste dostal? (Zuzana)

VÁNOČNÍ STROM SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ BUDE SVÍTIT

25. 11. – 18. 12. 2022

Stalo se již tradicí, že se v našem regionu pořádá pro děti z dětských domovů vánoční sbírka dárků s názvem VÁNOČNÍ STROM SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ. Tuto sbírku připravily TELEVIZE TVS a RÁDIO KISS ve spolupráci s obchod ním centrem CENTRO ZLÍN – Malenovice a obchodní pasáží OC SLUNCE v Uherském Hradišti.

Chcete udělat dětem z dětských domovů krásné Vánoce? Dárcem se můžete stát i Vy!

V průběhu listopadu a prosince budou asistentky u stromečku nabízet veřejnosti seznamy dětských domovů a dětí s konkrétním přáníčkem. Dárce si vybere štítek, koupí konkrétní dárek pro konkrétní dítě a dárek přinese zpět ke stromečku. Naše asistentky se postarají o vše ostatní - dárek zabalí a opatří jej štítkem s adresou. Zabalené dárečky potom rozvezeme do dětských domovů těsně před Vánocemi.

Strom splněných přání pak můžete navštívit v těchto časech:

CENTRO ZLÍN

PO-PÁ 15-19H, SO-NE 11-20H PASÁŽ OC SLUNCE PO-PÁ 14-18H, SO 9-12H