Magazín TVS+ říjen 2021

SPOLEŘENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

DO ROZHOVOR ) S EV BOT JSEM SE ZA OU KLABAL

OVOU – s.

5

O NÁS PRO VÁS ) S

DAVIDEM RO

12 + JEDNA OTÁZKA

– s. 14

PžT —

řÍJEN 2021

MILOVALA

UBÍNKEM – s. 11

) PRO JURU PETRŮ

ŘÍSLO

UŽ VE ŠKO

LE

televize jihovýchodní Moravy

Máte obchodní talent? Láká vás svět televize?

Přidejte se k nám na pozici mediálního konzultanta! obchod@televizetvs.cz Inzerci v tomto magazínu vám zajistí: SPOLEČENSKÝ

MAGAZÍN TELEVIZE

TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ

MORAVU

ČÍSLO TŘI —

Soňa Balíčková tel. 722 916 146 sbalickova@televizetvs.cz

ČERVEN 2021

Ondřej Těthal NEMÁM ŽÁDNÝ NESPLNĚNÝ SEN

ROZHOVOR ) S JIŘÍM PAVLICOU – s. 5

tel. 602 669 335 otethal@televizetvs.cz

O NÁS PRO VÁS ) S FRANTIŠKEM PRACHMANEM – s. 11 12 + JEDNA OTÁZKA ) PRO RADANU KORENOU – s. 14

INZERCE

R. K. SERVIS, spol. s r. o.

Správa a údržba Společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) a malých bytových družstev PIVOVARSKÁ 302, 686 01 UHERSKÉ HRADIŠTĚ Držitel ISO 9001:2018, obor Správa a údržba nemovitostí

více než 28 let na trhu správa 2 300 bytových jednotek ve více než 120 SVJ organizace zřízení a ustanovení SVJ vedení podvojného účetnictví vč. vypracování daňového přiznání zajištění komplexní údržby bytů a domů zajištění zákonných revizí vč. odstranění závad nepřetržitá havarijní služba právní pomoc a ochrana při řešení problémů bezplatné parkování klientů na firemním parkovišti možnost doplnění členů výboru SVJ našimi pracovníky Tel.: 775 503 705, 773 553 695, 777 134 934, e-mail: rkservis@rkservis.com

Více informací na www.rkservis.com

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Evou Klabalovou

Do bot jsem se zamilovala už ve škole............ 5

DUŠA V PÉŘÍ )

...ptáte se Jožky Kubáníka.......................... 8

SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY )

Jak dějiny strážnického volejbalu psali gymnazisti........................................ 9

O NÁS PRO VÁS )

David Roubínek....................................... 11

TÉMA )

Volby 2021 ............................................. 12

12 + JEDNA OTÁZKA )

Pro Juru Petrů ........................................ 14

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA )

Ruční sklářství Ladislava Breznického........ 16

Dobrý den, milí čtenáři.

Máme po volbách a řekněme si upřímně, asi málokdo čekal, že právě ty letošní tak zásadně přepíší seznam parlamentních stran. Nejsem politický komentátor, a proto se nebudu pouštět do žádných velkých hodnocení a prognóz. Fakt, že ve sněmovně nebudou ani komunisté, ani sociální demokraté, je pro levicové spektrum voličů asi znepokojivý, ale myslím, že budou bohatě zastoupení hnutím ANO, které se o tento voličský přesun významně zasloužilo. A co nám řekli voliči v regionu? Vykroužkovali do poslanecké sněmovny hejtmana Zlínského kraje za ANO Radima Holiše (už oznámil, že se mandátu vzdá). Lídr Pirátů a STAN, František Elfmark, kvůli kroužkům naopak svůj mandát neobhájil. Do poslaneckých lavic se dostali hned dva ředitelé nemocnic, té kyjovské a hodonínské. A zatímco kyjovský ředitel Wenzl (ANO) chce zkombinovat práci ředitele a poslance dohromady, hodonínský Tesařík (SPOLU) už oznámil, že post ředitele opustí. Všem zvoleným poslancům z jihovýchodní Moravy přejeme hodně úspěchů a nám jako jejich voličům popřejme, aby na nás ve světle pražských reflektorů nezapomněli. A abychom se aspoň v poslední větě dnešního úvodníku dostali k televizní aktualitě, tak uvnitř čísla najdete ohlédnutí za prvními třemi díly nového seriálu televize TVS, Viki vaří Moravu. Přeji všem hezký a barevný podzim!

POŘADY )

Jan Dudek

Viki vaří Moravu ..................................... 18

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 25. října 2021; příští číslo vyjde 6. prosince 2021

Anketa Těší vás, že byla letos velká úroda trnek, nebo jste spíš na víno?

)

ANTONÍN DOBOŠ Veselí nad Moravou Já osobně jsem spíše na trnky.

O trnkách se říká, že jsou modré zlato, a já věřím, že je to pravda. Tento rok nám Morava krásně zmodrala, ale jak se říká, když je málo, je špatně, když je moc, je špatně. Někteří kamarádi mi dokonce říkali, že už to spíš místy bylo ,,modré peklo’’. Přesto se vše zvládlo posbírat.

Tak teď už jenom čekat na zasloužený výsledek!

TOMÁŠ SLEZÁK Uherské Hradiště I když jsem fanouškem vinných polí mých kamarádů, tak přece jen u mě vede pálenka! A samozřejmě v posledních pár měsících jsou vzhledem ke společenským událostem bohaté možnosti ochutnávat domácí výrobky! No a jak to tak bývá, mnohdy ochutnáte na hodovém víkendu jak víno, tak slivovicu.

PAVLA RATHUSKA Zlín Jsem spíše na víno, nicméně s příchodem zimního období mě velká úroda trnek více než těší!

MARTINA HUBOVÁ Hodonín Letos jsme jako každý rok sbírali švestičky poctivě a máme krásné

čtyři bečáry. Slivovička z vlastnoručně nasbíraných švestek totiž chutná úplně nejlépe. Tentokrát jsme byli pomáhat i kamarádům a rodině na vinobraní. Takže letos to bude volba – jestli slivovice, nebo víno!

PAVLA DAŇKOVÁ Malenovice Letošní úroda trnek mě velmi mile i nemile překvapila. Na jednu stranu mám již odvezený kvalitní kvas na pálení a těším se na kvalitní slivovičku, na druhou stranu jsem díky velké úrodě přišla o půlku trnky, jelikož neunesla nápor plodů. Na to se lze ale příště nachystat a nepodcenit přípravu. Trnky mám nasušené, naložené v rumu, v mrazáku a samozřejmě v bečkách. A co se týče oblíbenosti, jsem na víno i na slivovici…

Záleží na náladě!

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Obsah )

)

ROZHOVOR S EVOU KLABALOVOU, ZAKLADATELKOU KAVE FOOTWEAR Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková

Evo, pocházíte ze Zlína, měla jste k botám vždycky blízko?

Měla. Už můj praděda byl obuvník.

Oba mí prarodiče pracovali v baťovských závodech.

Kdy se zrodil nápad, že byste mohla být obuvní návrhářkou?

Já jsem chtěla být původně modní návrhářkou. Když jsem se hlásila na střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, tak jsem si na poslední chvíli zapsala obor design obuvi. Protože ušít si třeba tričko dokáže skoro každý, když je aspoň trošku šikovný. Mě tenkrát fascinovalo něco jiného. Jak je možné, že bota má kulatou špičku, když materiál, ze kterého je vyrobena, je plochý? Vyvstávaly přede mnou otázky, na které jsem chtěla znát odpověď.

Kudy vedly vaše profesní kroky?

Cítila jsem, že se o botách chci dozvědět víc, než co mi může nabídnout škola.

A tak jsem si už v sedmnácti našla brigádu v Baťových závodech, kde jsem pracovala u pásu. Ráno jsem vstávala ve čtyři, abych byla v šest v továrně. Bylo to šílené, ale věděla jsem, že se tak spoustu věcí naučím.

A musím říct, že z této tovární zkušenosti čerpám dodnes. Do bot jsem se zamilovala natolik, že jsem pokračovala studiem na vysoké škole ve Zlíně. Jelikož jsem z úplně normální rodiny a nikdy jsme neměli peněz nazbyt, chtěla jsem si vše zařídit tak, abych rodiče nemusela pořád obtěžovat s penězi. Využila jsem studentské programy Evropské unie a prakticky dva roky jsem studovala v zahraničí.

Pracovala jste pro velké koncerny v Evropě i v Americe. Jaká to byla zkušenost?

Úžasná. Díky práci jsem se podívala i do Asie, lety do asijských zemí se pro mě časem staly rutinou. A tam se to také ve mně zlomilo. Uvědomila jsem si, že pro tyto velké korporáty pracovat nechci. Přesně si pamatuji na ten moment. Pracovala jsem tehdy v továrně a spala na ubytovně, která byla od té továrny vzdálená doslova pět metrů. Když jsem se ráno probudila a vyšla na balkón, vůbec jsem přes smog tu továrnu neviděla. Rozkašlala jsem se a řekla si - chci odtud pryč! Já jsem odjet mohla, ale co ti lidé, kteří tam musí pracovat, aby uživili své rodiny? Tenkrát jsem se rozhodla, že už nechci být tohoto součástí, že chci dělat věci jinak.

Co bylo potom?

Když jsem se tenkrát vrátila domů, nevěděla jsem, co konkrétně budu dělat. Intuitivně jsem šla do zlínské továrny, kde jsem předtím pracovala jako brigádník. Lidé jsou tam nakloněni inovacím a protože jsme se znali, věděla jsem, že tam budu mít pro nápady trochu otevřené dveře. Nejdřív jsem chtěla do hloubky proniknout do výrobního procesu a na základě toho pak navrhnout produkt, který by se dal vyrobit na původním starém vybavení, aby se nemuselo do projektu investovat moc peněz.

Zároveň měl být produkt nový a měl mít schopnost obstát na současném trhu.

A tak vznikly boty KAVE. Jaká je jejich filozofie?

Od začátku jsem chtěla, aby můj produkt byl ekologický. Proto používám odpadní materiál, který vzniká při sériové výrobě z gumových odřezků. Tyto zbytky se sbírají a dále se zpracovávají. Výsledkem jsou tenisky KAVE vyrobené z odřezků a odpadu.

Proč vyrábíte zrovna tenisky?

To je jednoduché. V továrně, kde jsem pracovala a kde jsem sbírala Text:zkušenosti, Tomáš Ježek, vyráběli právě tenisky.

A já jsem vycházela Foto: Kateřina Nosková z jejich technologie.

Jak vznikl název KAVE? Lidé si často myslí, že je spojený s kávou?

Není to tak. Název značky je úplně jednoduchý – je to mé jméno pozpátku. To, že se k tomu později přidala i ta káva, byla jedna velká náhoda. Já sama kávu miluji a napadlo mě, že se ve světě denně vyhodí tuny lógru. Je to odpad. Někdo může argumentovat, že je to přírodní materiál a že se používá jako hnojivo, ale k tomuto účelu se zpracovává jen malé množství. A tak jsem si řekla, proč nevyrobit z lógru boty, které navíc budou kávou krásně vonět?

Takže dnes každý pár bot obsahuje jeden shot espressa.

V popisu výrobku uvádíte, že obuv je „veganská“. To znamená, že ji mohou s klidem jíst i vegani?

To bych asi nedoporučovala... Veganský certifikát odkazuje na to, že při výrobě tenisek nebyl použit žádný živočišný materiál. Není tam kůže ani žádné lepidlo na živočišné bázi. K lepení používáme kaučuk, na podrážku používáme odřezky a svršky jsou z bavlny. Často používáme neprodané skladové položky, takzvané „ležáky“. To je zbylý materiál z předchozí výroby, o který není zájem a který by se při čištění skladů vyhodil.

Víte vždycky dopředu, jak budou boty vypadat, nebo je to i pro vás překvapení?

Někdy vím, jak budou vypadat dopředu, ale ve spoustě případů je to překvapení.

ROZHOVOR ) 5

Do bot jsem se zamilovala už ve škole

ROZHOVOR ) 6 Například nevím, jaký materiál bude zrovna k dispozici. Třeba teď se nám stalo, že jsme chtěli udělat kolekci v červené, žluté a zelené barvě, ale jedné barvy bylo méně, a tak jsme museli barevnost kolekce změnit.

Některé páry vyrábíte recyklací ze starých KAVE tenisek. Proč nerecyklujete také boty jiných značek?

Momentálně to bohužel nejde, i když bych si hrozně přála, aby to možné bylo.

Zakládáme si na tom, že přesně víme, z čeho boty jsou. U bot jiných značek nikdy nedohlédneme tak daleko, abychom stoprocentně věděli, jaký materiál byl použitý, jaké mají boty chemické složení.

Velké značky vám nikdy neřeknou, z čeho jsou jejich boty vyrobené.

Omezuje vás v něčem výroba z recyklovaných materiálů?

Ano. Materiálu často není dost, takže když se třeba něco pokazí, už to pak nejde dodělat. Já to ale neberu tak, že nás to omezuje, vnímám to naopak jako výzvu a benefit. Benefit v tom, že když se model vyprodá, nikdy už podobná série nebude.

Boty vyrábíte v limitovaných edicích. Jak to funguje?

V každé limitované edici se vyrobí kolem 100 až 200 párů. Vždy záleží na množství odpadu, který se mi podaří nasbírat.

Někdy se stane, že je odpadů v dané barvě málo, tak se vyrobí třeba jen 20 párů. Malý náklad přináší tu výhodu, že zákazník ví, že jeho boty jsou unikátní. Díky této technologii je také každá bota v páru jiná.

Každý pár má své číslo, boty jsou číslovány jako grafické listy. Od některých zákazníků vím, že se pro ně tenisky stávají dokonce sběratelskou záležitostí.

Řešíte u bot i pohodlí?

Samozřejmě. Ráda říkám, že design následuje funkci. V našich botách je stélka, která má podporu klenby. Ta se dá podle potřeby posunout nebo třeba úplně vyndat, když je to tak někomu pohodlné.

Máme na to skvělou zpětnou vazbu.

Na teniskách KAVE je napsáno „vyrobeno bez morální kocoviny“, co to znamená?

To znamená, že víte, kdo je vyrobil, kdy je vyrobil, z čeho je vyrobil a hlavně že k nám nejely přes půlku světa z některé z asijských zemí. Takže můžete mít čisté svědomí.

Pocházíte z Baťova města? Kým byl pro vás Tomáš Baťa?

Baťa byl pro mě hrozně velikou inspirací. Já tedy nenásleduji jeho podnikatelské myšlenky, spíše navazuji na tradici obuvnictví jako takovou. Používám stejné stroje. Na co pořád vyrábět nové a nové stroje, když ty staré spolehlivě fungují? Snažím se používat to, co máme a co funguje, a obohatit to o novou kreativní myšlenku.

Kde berete inspiraci?

Inspiraci vidím všude kolem sebe. Stačí mít oči otevřené. Když třeba jedu autobusem, nekoukám pořád do telefonu, ale pozoruji krajinu a všímám si i drobností...

Prodáváte boty jen v České republice, nebo i v zahraničí?

Značku jsem založila, když jsem dlouhodobě žila v Holandsku, takže právě Holandsko se stalo prvním trhem, kam se tenisky odesílaly. Pak to byla Amerika, Kanada, Austrálie… Protože je hlavním prodejním kanálem on-line prodej, posíláme boty do celého světa. Český trh teď ale převládá, i když objednávky do zahraničí stále evidujeme.

Máte v plánu otevřít kamenný obchod, nebo půjdete jenom cestou e-shopu?

Kamenný obchod určitě otvírat nechci.

On-line prodej mě baví v tom, jak je dy-

namický a taky proto, že limitované edice kolikrát prodáme třeba za týden. Kdyby boty ležely dlouho v obchodě a čekaly tam na svého majitele, bylo by mi líto, že tam musí jen tak ležet. Forma komisního prodeje ale funguje, spolupracuji s kamennými obchody v Ostravě, ve Zlíně, v Brně a v Praze. Takže zákazníci mají možnost si boty vyzkoušet.

Vy sama boty navrhujete. Spolupracujete také s jinými designéry?

ROZHOVOR ) 7

Spolupracuji a moc ráda. Baví mě propojovat žánrově zdánlivě nepropojitelné světy! První větší spolupráce byla s Ondrou Konupčíkem, známým pod uměleckým jménem Ondrash, který je jedním z nejlepších tatérů u nás. Na tetování je u něj čekací doba až pět let. Vytvořili jsme boty, na které jsme přenesli jeho motiv tetování, a tak mají lidé možnost mít kousek jeho tetování hned a nosit ho na svém těle.

Další spolupráce byla s naší přední ilustrátorkou Eliškou Podzimkovou. Tam jsme to posunuly ještě mnohem dál, protože část výdělku z prodeje byla použita na podporu seriálu Plešouni, který Eliška vytváří.

Seriál je zaměřený na podporu malých onkologických pacientů.

Kdyby pro vás mohl kolekci vytvořit jakýkoliv světový umělec, kdo by to byl? Můžete sáhnout i do řad už nežijících...

Asi není umělec, kterého bych vyloženě obdivovala. Kdybych mohla sáhnout do minulosti, byl by to třeba Basquiat, jeho až naivní tvorba mi učarovala. Je to takový streetartový styl, který by k našim teniskám určitě pasoval.

V čem vidíte největší problémy současného světa?

V masové spotřebě a v konzumním způsobu života. Pořád jen nakupujeme a nedomýšlíme věci do důsledků. Když si koupíte tričko, které si na sebe vezmete padesátkrát a vynosíte ho až do roztrhání, splnilo svůj účel. Problém je, když si to tričko vezmete jen párkrát a pak skončí v koši. V tom je právě ta neudržitelnost.

Není to ve výrobcích, ale ve způsobu myšlení. Změnit to můžeme, když začneme přemýšlet nad tím, co pro nás ty věci znamenají. Když si k věcem vytvoříte vztah, neradi je pak měníte za nové.

Pracujete nějakým způsobem na osvětě?

Snažím se. Do každé krabice s botami dáváme letáček, kde je napsaný příběh našich bot. A každý ještě dostane vizitku/ certifikát, že se stává majitelem tenisek toho a toho čísla v té a té kolekci.

Naší budoucností jsou mladí lidé, studenti. Plánujete třeba s těmi

zlínskými nějakou spolupráci?

Určitě. Spolupracuji s nimi už teď.

Dokonce jsem se díky tomu dala znovu na studium. Na zlínské univerzitě tak nejen učím, ale i studuji. Je to dost bláznivé, protože toho času moc není, ale jsem moc ráda v kontaktu se studenty.

Nosíte také boty jiných značek, nebo jste věrná pouze značce KAVE?

Nosím hlavně svoje boty, ale přes léto nosím sandály a v zimě boty jiných značek, v teniskách bych asi zmrzla.

Neusilujete o výrobu jiného typu bot?

Zatím ne. Líbí se mi profilovat se v jednom směru. Ale možná se rýsuje spolupráce s jednou českou značkou, která vyrábí sandály. Tak uvidíme.

Souhlasíte s tvrzením, že boty toho o člověku hodně napoví?

Určitě ano. Když někoho potkám, můj pohled nejdříve směřuje na boty a až pak se podívám do očí. Boty hned prozradí, co je ten člověk zač. Jestli má rád komfort, nebo dá spíše na módu...

Jaké ponožky by se měly nosit ke KAVE teniskám?

Jsou tu takové dva protipóly. Když si člověk koupí barevné boty, většinou má rád i barevné ponožky. Mám jednu zákaznici, která si koupila dva páry tenisek, jedny s tyrkysovou podešví, druhé s růžovou a nosí je na střídačku. K tomu má i opačné barevné ponožky. Já osobně mám raději černé ponožky, které dají vyniknout barevným botám. Záleží na každém, jak to má rád.

Jaký je to pocit, když jdete po ulici a potkáte někoho, kdo má na sobě KAVE boty?

MgA. Eva Klabalová (*1989, Zlín)

DUŠA V PÉŘÍ, ROZHOVOR ) 8

je česká návrhářka obuvi. V Uherském Hradišti vystudovala SUPŠ, obor design obuvi. Na zlínské UTB pokračovala ve studiu designu a technologie obuvi. Poté si doplnila vzdělání magisterským programem inovace obuvi na SLEM v Nizozemsku. Má více než deset let zkušeností z různých zemí Evropy a Asie, kde pracovala pro velké firmy jako designérka a vývojářka produktů.

V roce 2015 založila vlastní společnost KAVE FOOTWEAR, která chce ukázat, že existuje způsob, jak vyrábět produkty udržitelným způsobem vytvořením funkčního a zodpovědného designu. Její inovativní přístup, ekologické zásady při výrobě a neotřelý design udělaly za několik let ze značky kultovní a sběratelskou záležitost.

V letošním roce získala titul Živnostník roku 2021 Zlínského kraje.

Duša v péří …ptáte se Jožky Kubáníka

)

Úžasný! Vždycky mám tendenci lidi oslovit a přímo se jich zeptat, jak jsou s botami spokojení. To je nejlepší zpětná vazba, protože člověk nemá čas si pořádně odpověď rozmyslet, takže vám řekne pravdu! (smích)

Máte nějaký sen?

Dřív jsem si myslela, že mým snem je pracovat v nějaké velké světové firmě. To jsem si splnila, jenže pak se ukázalo, že to vlastně nechci a vrátila jsem se zpátky domů. Mým snem pak bylo vytvořit značku, která bude ohleduplná k životnímu prostředí. To jsem si taky splnila. Hlavně bych ale jednou chtěla mít vlastní rodinu.

Byla bych šťastná, kdyby se značce dařilo a vše fungovalo tak, abych se mohla věnovat rodině a vést normální život.

Je nějaká země, kterou byste chtěla navštívit?

S přítelem každý rok během Vánoc odjíždíme na měsíc na dovolenou. Je to vždycky vymodlená dovolená a pravidelně jezdíme někam do tepla. A to tím stylem, že jdeme s batohem na zádech

Mám prošlý pas. Co s tím? (Jindra) Zhubněte, Jindro, a bude zase jako za mlada.

Co jste právě teď dočetl? (Roman) Vaši otázku.

Přijel jsem na chalupu a v ložnici jsem načapal zloděje, který okamžitě vyskočil z okna. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Co mám dělat? (Miloslav) Pokud tam byla i vaše paní, Miloslave, tak se jí poptejte, jestli náhodou nejste ukradený vy jí.

Můj třicetiletý bratr si vzal osmdesátiletou, bohatou ženu. Nikdo v rodině to nechápeme. Dokázal byste si představit žít do konce života s takovou dámou? (J. L.) Do konce jejího života ano.

Co je podle vás přírodní úkaz?

(Divák z Jalubí) Když někam přijde herečka a mlčí.

(Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

Můj nejlepší kamarád mi přebral přítelkyni. Jak se mu mám pomstít?

(Jan)

a cestujeme, každou noc trávíme na jiném místě. Tímto způsobem už jsme procestovali Barmu, Myanmar, Kambodžu, Mexiko. Na dovolené nikdy nepracuji, potřebuji vypnout a načerpat inspiraci.

Proto bych se ráda podívala do Tanzánie, Tibetu nebo třeba do Bhútánu. Není jednoduché se tam dostat, ale musí to být úžasné...

Jaký film jste naposledy viděla v kině?

To už bude nějaký pátek! Už vím. Byla to česká premiéra Bohemian Rhapsody před nějakými třemi roky.

Co ráda čtete?

Přiznám se, že teď na čtení moc času nemám. Ráda ale poslouchám audioknihy. Když už si ale vezmu knihu, chci se z ní dozvědět něco nového a praktického. Teď už podruhé čtu knihu Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů). Je to takový průzkum světa umění o tom, jak fungují galerie, co musí umělec udělat, aby se dostal do těchto kruhů.

Jak trávíte volný čas?

Když mám opravdu volno, ráda se zavřu u sebe ve studiu. Pustím si hudbu a tvořím.

Je to pro mě skoro jako meditace.

Tím, že mu ji necháte, Jene.

Bojíte se vlastní smrti?

(Oldřiška) Vůbec, ale nějak mi nedělá dobře pohled na umírající, tak doufám, že u ní nebudu muset být.

Prý jste studoval na škole, která je pojmenována podle učitele národů Jana Amose Komenského. Máte pocit, že jste se toho díky tomu naučil víc? (Majda) Jak říká klasik, Majdo: „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“

Moje tchyně mě neustále vytáčí.

Může na to pomoct laskavé slovo? (Líla) Když si k němu vezmete revolver, Lílo, zabere zcela jistě.

Miluji jednu ženu už třicet let.

Co vy na to? (Jiří) Abyste to raději nezmiňoval před manželkou.

Přeji vám spokojený podzim a dušu v péří!

Dnes se vydáme do světa, kde na rozdíl od ve Strážnici kdysi dávno studujícího Učitele národů neznamená výraz „komenský“ Jana Amose, ale chytrého hráče, kolík je prudký útočný úder, tečka není interpunkčním znaménkem, ale posledním míčem setu, zasažení hráče míčem do hlavy či míčem dotýkajícím se horního okraje sítě při přeletu na stranu soupeře, a kde je čudla nepovedeným úderem. Pod vysokou sítí se nastřeluje figura, naběrák je také bagrem, vládnou tam bijci, bombarďáci, bombaři a bouchači, poletují nejen naentlované balóny, ale smečí se rozbíjejí parkety a úder za hranice hřiště neboli aut se nazývá též homerunem, rourou, žebřinami, drakem, érem, plakátem, plynojemem či plynovodem, potrubím, ropovodem, šponou a trubkou.

Podle sportovních slovníků je volejbal týmová míčová hra. Název pochází z anglického „to volley the ball“, což v překladu znamená „odrážet míč“, domácí termín je tedy odbíjená. Hra je podle pravidel charakterizovaná soupeřivou činností dvou družstev, která se snaží prokázat svou převahu tím, že lépe ovládají společný předmět – míč. V poválečných letech se volejbal ve Strážnici ještě příliš aktivně neprovozoval. Jedním z mála, kdo se mu však plně věnoval, byl pozdější spoluautor publikace Odbíjená ve Strážnici do roku 1977 Sáva Joch. „Nejen tím, že na gymnáziu hrál za školní družstvo, ale i nás – své kamarády a spolužáky, postupně po volných odpoledních a nedělích převáděl na sokoláku na volejbal. Nastudoval tehdejší metodické a tréninkové metody, a naše hraní už dostávalo jakýsi řád,“ píše v doslovu odbíjenkářské brožurky, kterou v roce 2010 vytiskli Sukupovi, její spoluautor, Miroslav Tomeček. Jedna z jeho vzpomínek se váže k létu 1952, kdy jeli spolu se Sávou na kole v protisměru ve strážnické Panské ulici, která byla tenkrát jednosměrná. „Číhající příslušník Sboru národní bezpečnosti nás hned polapil, na své kořisti si patřičně spravil náladu a odeslal nás na nedělní dopolední školení o dopravních předpisech do Veselí nad Moravou. Pro nás študáky to bylo lepší než pokuta.

Odseděli jsme si povinnou hodinku a jeli se podívat na veselskou sokolovnu, jestli se tam něco děje. Právě se chystal volejbalový zápas mezi Veselím a Vnorovami. Byli to většinou známí študáci ze strážnického gymplu. Vnorovjanů nebylo zrovna nejvíc, kteří by to navíc pořádně uměli, takže nás přizvali, abychom si s nimi zahráli. Ještě cestou domů jsme se rozhodli, že musíme prosadit založení oddílu.

Nejen proto, že jsme se cítili, že na takové soupeře hravě máme, ale hlavně abychom

mohli hrát v nějaké soutěži,“ pokračuje v publikaci Miroslav Tomeček. Dějiny strážnického volejbalu psali především studenti. „Upozornil nás na to pan Zdeněk Peťura, který na gymnáziu – tehdy oficiálně nazývaném střední všeobecně vzdělávací škola – studoval v letech 1965-68,“ radoval se před pěti lety ze získání dalšího spolupracovníka na cestě k sestavení sportovní kroniky strážnického gymnázia publicista Jiří Nováček. Ten tehdy s dalšími novináři, kteří v minulosti na strážnickém gymnáziu studovali, pátral v soukromých archivech i tisku po prachem zavátých sportovních stopách abiturientů školy. „Ve strážnické volejbalové publikaci jsem našel i fotografie doktora Zdeňka Hlobila z Veselí nad Moravou, který hrál odbíjenou za Strážnici několik let,“ doplnil Nováček.

Myšlenka nadchla i další bývalé spolužáky i některé profesory. Spolupráci tenkrát přislíbil už zmiňovaný Zdeněk Peťura. „V roce 1973 jsem se přihlásil do kurzu pro rozhodčí, aby oddíl mohl hrát krajský přebor.

To byla povinnost, mít své rozhodčí. A pískám dodnes. Od roku 1986 i ligové soutěže, na dosažení toho úplně nejváženějšího soudcovského taláru mi při mém zaměstnání na dráze nezbýval čas. Rozhodoval jsem ale juniorské a žákovské turnaje o tituly mistrů republiky, v této sezoně jsem nedávno pískal na mistrovství České republiky starších žaček.

Považuji si i toho, že jsem na přelomu milénia seděl na empajru při přípravných zápasech českých juniorek, které pak vybojovaly titul mistryň Evropy,“ provedl svou odbíjenkářskou minulostí bývalý student Peťura.

Stejně jako on se svými spolužáky rád přezdíval gymnaziální profesory různými přezdívkami, dostává se mu při volejbalu také různých slangových jmen. Pro sudího jsou běžné výrazy jako máslo, mrkev, také řezník, fakir, foukač,

)

Text: Vladimír Salčák Foto: archiv Zdeňka Peťury

holič, hugo, hvízdálek, kohinor, pískač, pískálek, pískátko, někdy i podrazka, podtrhovač nebo ořezávátko. Ale ani sám autor následující příhody dodnes netuší, jakou přezdívku si kdysi vysloužil. „Když se po fotbalovém vzoru přišily pod vysokou síť žluté a červené karty, musel jsem jednoho žluťáska udělit velké osobnosti strážnického volejbalu – Sávovi Jochovi. Rozhodně to nebyl nemluvný hráč, a tak když už nic nepomáhalo, byl jsem vlastně nucený sáhnout pro karbanické napomenutí do kapsy. I když se za karetní ohodnocení v odbíjené pokuty na rozdíl od fotbalu neplatily, znamenalo to moje rozhodnutí přece jen distanc. Můj. Sáva se mnou půl roku nemluvil, dotklo se ho, že se čtyřiadvacetiletý „usmrkanec“ odvážil ocenit jeho řečnické umění na hřišti tak potupným způsobem – žlutou kartou,“ usmíval se při vzpomínce Zdeněk Peťura, a hned dodává, že volejbal a vlastně jakýkoli sport není jen o brankách, bodech a vteřinách. Je také o mládí, radosti z pohybu a v našem případě i o studentských letech. Ve Strážnici zvláště. I proto by se autoři avizované sportovní kroniky strážnického gymnázia měli ke své původní myšlence utlumené událostmi posledních let vrátit.

Volejbalový tým strážnického gymnázia vedl ve školním roce 1966/67 bývalý dorostenecký československý rekordman v hodu diskem legendární profesor Antonín Pšurný.

SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY ) 9

Jak dějiny strážnického volejbalu psali gymnazisti

Foto: Kateřina Nosková

V této rubrice zpovídají členové našeho týmu někoho ze svých kolegů. Dnes je to kameraman, střihač, čerstvý dvojnásobný otec a stálice našeho týmu, David Roubínek.

Máš, jakožto novopečený dublovaný fotr, nějaký čas na odpočinek?

Pokud ano, jak ho trávíš? (Jirka) Milý Jirko, je fakt, že rozdíl mezi jedním a dvěma dětmi je fakt velký. Ale to jsem asi neobjevil Ameriku. Představ si to takhle, už nikdy si nezajdeš na poker a s kámoši dáš pivko jednou měsíčně. (smích)

Když točíš a stříháš, co je pro tebe důležité, abys byl s výsledkem spokojený? (Barča) S výsledkem nejsem nikdy spokojený, protože se srovnávám s lidmi o třídu lepšími. Do kamery se snažím dávat nápady. Ostrost, expozici a kompozici asi není třeba zmiňovat, to je základ. Ono hodně záleží, jaký produkt nebo formát tvořím. Reportáž je zase něco jiného než reklamní video. Když se podaří odvést kameramansky dobrou práci, ve střihu už si můžu hrát, kombinovat, je to jako lego. Z těch stejných kostek můžeš poskládat psí boudu, nebo třeba Hrad Winsdor. (smích)

Davide, kolik by sis přál mít dětí?

(Mirek Pechura) Mirku, asi vždycky to byly děti dvě.

Když jsem potkal svou ženu, jedno z prvních témat prvních rande byl počet dětí.

A tam jsem pochopil, že pokud si ji chci udržet, musím chtít děti dvě. (smích) Teď vážně. Já sám jsem ze dvou sourozenců, takže mi to přijde správné.

Kde začínal David Roubínek jako kameraman? (Laďa) David Roubínek začínal před cca 20 lety v Kabelové televizi ve Veselí nad Moravou. Když se na to dívám zpětně, byl to velký punk a oldschool (smích).

Ale co ti budu povídat, ty sám jsi tam byl jen o chlup přede mnou. Snad se nepletu, když řeknu, že jsi byl vlastně u založení tohoto městského kanálu.

Všichni jsme se učili za pochodu. Bylo to pionýrské období. Ale jednu věc bych

)

rád zmínil – nakonec to pro mnohé z nás byl odrazový můstech do velkého mediálního světa. Ty a Ivo Košík jste povýšili do Emurfilmu, Miloš Kozumplík dokonce až do České televize a já přes tehdejší MIK Uherské Hradiště a nynější TVS, pražskou Televizi Z1 až do hudební televizní stanice Óčko.

Jsi nějak spřízněn s českými reprezentantkami v házené, sestrami Roubínkovými – Simonou a Marcelou Handlovou? Natáčel jsi je někdy? (Laďa) Ano, jsou to mé sestřenice a taky jsem na to náležitě pyšný. A ano, natáčel jsem je nesčetněkrát.

Na jaký kameramanský „úlovek“ jsi nejvíc pyšný? (Laďa) Není to přímo kameramanský úlovek, ale díky mé práci jsem se dostal až ke Karlu Gottovi!

Pepek námořník pojídal pro zvýraznění svalů špenát. Co používáš na tvorbu svalové hmoty ty?

(Tomáš) Tome, viděl jsi mě poslední dobou?

Pokud ano, tak by ses takhle neptal!

Davi, máš nějaký každodenní návyk? (Soňa) Chodit do práce!

Zdál se ti někdy sen, který ti utkvěl v hlavě až doteď? (Soňa) Ano, měl jsem sen, že se jednou objevím v nějakém prestižním časopise, a ejhle, jsem tam!

Čím jsi chtěl být jako malý? (Soňa) Když jsem byl malý, chtěl jsem být velký, ale tento sen se mi moc nesplnil...

Máš po někom z rodiny tak dobré geny, že jsi stále mlád? (Soňa) Mám to brát jako kompliment? Můj chlapecký kukuč mám asi po rodičích, oba na své roky vypadají dobře. Jedno je ale jisté, už to bude jenom horší... (smích)

Je n ějaký pořad v TVS, který tě baví

a dělá ti radost? Máš nějakou výzvu, co bys chtěl natočit? (Slávek) Ze současných pořadů je to asi pořad Poztrácená řemesla. Taky vím, že i pro tebe je tento pořad velkým dílem. Pro ty, co ho neznají, se jedná o počin, ve kterém mapujeme dnes už takřka zapomenutá řemesla, respektive příběhy lidí, kteří se snaží tato řemesla udržet a předávat dalším generacím. A co bych si chtěl natočit?

Videoklip!

Co všechno tě ještě baví kromě práce v TVS a rodiny? A máš na svoje koníčky čas? (Dana) Abych řekl pravdu, opravdu teď nemám čas vůbec na nic. Až se to nějak zajede, určitě se k některým koníčkům rád vrátím.

Kromě toho, že rád točím, tak i rád fotím, poslouchám hudbu a jím!

Jaký je tvůj oblíbený vtip?! (Niki) Václav Klaus a Miloš Zeman přijdou do pekla. Je tam trůn, na kterém sedí ďábel. Jako první předstoupí Václav Klaus. Vedle trůnu se zjeví ošklivá, stará, šedovlasá babice se čtyřmi bradami a osmdesáti bradavicemi. A ďábel říká: „Václave Klausi, máš mnoho hříchů.

Jako trest tě odsuzuji k tomu, abys po celou dobu pobytu v pekle kopuloval s touto babicí.“ Pak předstoupí Miloš Zeman. Vedle se zjeví Claudia Schifferová a ďábel říká: „Claudie Schifferová, máš mnoho, mnoho hříchů…“ Tento vtip o sobě pan prezident velmi rád vypráví na veřejných setkáních, tak snad se nad tím nikdo nepohorší...

Davide, půjčíš mi tvůj 50mm objektiv? (Mojek) Ne! Kecám...

Vím, že se intenzivně zajímáš o politiku. Jaké byly tvé pocity v sobotu 9. října, když bylo ve volbách sečteno 98 % hlasů? (Katka) Kači, byla to po dlouhé době upřímná radost a pocit, že se z toho mnohaletého zmaru snad vymotáme a světlo na konci tunelu existuje. Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.

O NÁS PRO VÁS ) 11

O nás pro vás

Volby 2021 TÉMA ) 12

„Co říkáte na výsledky voleb? Jak se vidíte ve volebním zrcadle vy osobně a jak vidíte stranu, za kterou jste kandidoval/a?“

)

Letošní volby do poslanecké sněmovny byly sledovány s velkou pozorností. To se projevilo i na rekordní účasti voličů. Všechny zaručené předvolební průzkumy vzaly, jak už tomu mnohokrát bylo i v minulosti, za své. Dá se říci, že voliči poměrně radikálně překreslili naši politickou mapu.

O velká překvapení nebylo nouze. Dali jsme proto prostor aktivním účastníkům voleb – politikům, aby nám přiblížili, jaký obraz teď vidí v povolebním zrcadle.

Zlínský kraj ALEŠ DUFEK KDU-ČSL Jsem spokojený, protože vyhrálo uskupení, za které jsem kandidoval. Volební účast svědčila o důležitosti těchto voleb pro občany. Zjevně v rámci republiky došlo k naprosté změně politické moci.

Uskupení SPOLU je konzervativní, já jsem taky konzervativní, naše volební kampaň byla racionální, slušná. Ale tím vše samozřejmě teprve začíná a protože jsme v demokracii, bude to všechno moc těžké i s ohledem na to, v jakém ekonomickém stavu (inflace, zadlužení) se naše země ocitla.

RADIM HOLIŠ hnutí ANO Moc děkuji voličům za důvěru, kterou mi dali. Získat 5 tisíc preferenčních hlasů a dostat se z posledního dvaadvacátého místa kandidátní listiny do sněmovny, je pro mě osobně velký úspěch. Otevřeně přiznávám, že jsem takovou podporu nečekal a po sečtení volebních výsledků ve Zlínském kraji jsem měl upřímnou radost. Je to pro mě jakési vysvědčení od voličů, ohodnocení mé práce a jsem rád, že ji lidé ve Zlínském kaji vnímají a velmi si jejich podpory vážím. Je to impuls do další práce.

Stanovili jsme si cíle, kterých chceme během čtyřletého období v kraji dosáhnout, máme plány, které chceme realizovat, čeká nás spousta práce. A to se neobejde bez hejtmana, který pevně drží směr a věnuje se své práci naplno. Proto jsem se rozhodl vzdát svého poslaneckého mandátu. Své rozhodnutí jsem důkladně zvážil a po poradě se svými kolegy z předsednictva hnutí ANO, s rodinou, se známými a se zkušenými kolegy jsem se

nakonec rozhodl, že zůstanu hejtmanem Zlínského kraje. Kumulovat funkce odmítám. Nebyla to lehká volba, ale kraj mě teď potřebuje tady.

U výsledků strany oceňuji, že jsme v kraji obhájili 4 mandáty, to byl náš cíl.

Jsme na tom v kraji stejně jako v roce 2017 a hnutí ANO tím jasně potvrzuje, že je ve Zlínském kraji populární a rezonuje.

FRANTIŠEK ELFMARK Piráti Výsledky voleb pro mne byly, stejně jako pro mnoho dalších, velké překvapení, a to ve více směrech. Na jednu stranu se podařilo po více než 30 letech odstavit ze sněmovny komunisty a snad ukončit i vládu jednoho muže, což vnímám jako velmi pozitivní. Na stranu druhou se nám zřejmě nepodařilo přesvědčit voliče, že jsme po celé 4 roky odváděli dobrou a troufám si říct kvalitní a náročnou sněmovní práci.

Mnozí z nás, včetně mě, se snažili České republice vrátit budoucnost.

Já jsem se věnoval převážně oblasti životního prostředí, kde jsme ušli velký kus cesty kupředu. Je to velmi důležité téma, ač je částí veřejnosti přehlíženo. To, že to tak je a že je potřeba změnit přístup k přírodě, lze odvodit i z toho, co nám příroda za naši „péči“ vrací. Tornáda, záplavy, velká sucha, otravy řek apod. To vše je jasný signál, že z přírody nesmíme jen brát, ale také jí konečně i velkou část všeho, co nám dala, vracet. O to jsem se vždy snažil, nejen v roli poslance.

Volby jsou pro všechny kandidáty velmi náročný proces a období, kdy se doma s rodinou moc neohřejí. To platí především pro lídry kandidátek, kterým jsem byl za koalici PirSTAN i já. Myslím, že kampaň měla své mouchy, které se ale postupně podařilo vychytat, a nakonec jsme ji odpracovali na všech frontách

dobře. Naše skoro roční snaha a práce ovšem neměla u voličů tak velký úspěch, abychom jako Piráti získali mandáty.

Kvůli dezinformační kampani, která proti Pirátům byla masivně vedena, jsme také mnoho času obětovali snaze vysvětlovat voličům, že hojně rozšířená negativní tvrzení o nás jsou hoaxy, které se skutečností nemají nic společného. Nicméně i tak jsme ve volbách víceméně uspěli a jako koalice získali celkem 37 mandátů.

ALENA GAJDŮŠKOVÁ ČSSD Občané ve svobodných volbách rozhodli a to s pokorou respektuji. Velmi mne mrzí, že jsme nedokázali přesvědčit voliče, především zaměstnance, seniory, rodiče a další, pro které jsme dlouhodobě pracovali, že potřebují v poslanecké sněmovně sociální demokracii, aby hájila jejich zájmy. Většina lidí v zemi potřebuje důstojné příjmy a důchody, dostupnost nejlepší zdravotní péče, vzdělání, zajištění bezpečnosti, sociální péče, spravedlnost. Lidé nám neuvěřili, že dostupnost veřejných služeb pro všechny bez ohledu na to, co jsou schopni zaplatit, není samozřejmostí. A neuvěřili ani tomu, že je dlouhodobě jen ČSSD, která za tyto jistoty bojuje.

Podpora voličů ale nestačila pro vstup do sněmovny. O to více děkuji všem, kteří ČSSD i mně osobně ve Zlínském kraji dali své hlasy. Hluboce si toho vážím. Je to pro mne závazek do další práce především v krajském zastupitelstvu. Za svou povinnost nyní považuji pomoci svými zkušenostmi těm mladším v sociální demokracii nadechnout se a dát se do boje, formulovat jasnou vizi do budoucna, být razantní levicovou opozicí a získat zpět ztracenou důvěru voličů.

MARTIN HÁJEK STAN Výsledek voleb mě hodně překvapil.

Volby byly náročné především kvůli silnému mediálnímu tlaku na voliče, agresivní kampani a hoaxům, které se podepsaly na celkovém výsledku. Potěšilo mě ukončení působení strany KSČM v poslanecké sněmovně, stejně jako oslabení pozice hnutí ANO a naopak posílení našeho hnutí STAN. Smutným faktem je ovšem situace našeho koaličního partnera, České pirátské strany, se kterou jsme, podle mého názoru, vedli velmi seriózní a vyváženou předvolební kampaň.

Jako nově zvolený poslanec mám spoustu plánů, jak využít zkušenosti komunálního politika – starosty Radějova. Chci zůstat svým voličům, spoluobčanům, i nadále velmi blízko, vnímat jejich každodenní starosti, řešit jejich požadavky. V předvolební kampani jsem načerpal spoustu inspirací i z jiných regionů Jihomoravského kraje. Chci se věnovat především oblasti školství a regionálního rozvoje a v maximální míře dostát slibům

a programu naší koalice a hnutí STAN, za které jsem kandidoval.

LUBOMÍR WENZL hnutí ANO Důvěry lidí, kteří mě svými hlasy do sněmovny vyslali, si nesmírně vážím.

Je to obrovský závazek a veliká výzva.

Na půdě poslanecké sněmovny chci otevírat především témata týkající se kvality a dostupnosti veřejného zdravotnictví. Využiji přitom zkušeností, které sbírám v pozici ředitele Nemocnice Kyjov. Klíčová je co nejlepší dostupnost veřejné zdravotní péče, zatraktivnění studia medicíny pro mladé lidi, současně účinná motivace již hotových, atestovaných zdravotníků, aby nám za lepšími podmínkami neutíkali do zahraničí.

Hnutí ANO získalo 72 poslanců z 200, máme nejpočetnější poslanecký klub a to nelze označit jinak než za moc pěkný výsledek a voličům za to děkuji. Nicméně povolební rozložení sil nás s největší pravděpodobností pošle do opozice.

Budeme ale bojovat, aby hlas zástupců hnutí ANO byl slyšet. Podle našich propočtů máme nárok na vedení sedmi důležitých výborů. I z případné opozice

budeme dělat politiku přínosnou pro obyvatele naší země.

RADEK HOLOMČÍK Piráti Výsledek voleb je pozitivní pro Českou republiku, protože znamená konec vlády upřednostňující zájmy svého předsedy nad zájmy občanů. Pro naši koalici není úspěchem, protože náš cíl byl vyšší. Pro samotné Piráty výsledek voleb přináší problémy, u kterých si ale věříme, že je zvládneme, byť to nebude snadné.

Budoucí vládu čeká těžká práce, protože převezme naši zemi v mimořádně špatném stavu - obrovské zadlužení, rozhádaná společnost, problémy životního prostředí, zdražování energií a inflace, zpackané nebo neprovedené reformy a mnoho dalšího. Držím nové vládě palce, ať situaci zvládne a nezapomíná na potřeby lidí, kteří nemají v poslanecké sněmovně zastoupení. Čtyři roky jsme ve sněmovně odváděli velmi dobrou práci, bohužel se nám to nepodařilo v kampani “prodat”. Mě mrzí, že na ni teď nenavážu. To ale neznamená, že v politice končíme. Naopak, je před námi ještě spousta práce!

INZERCE

TÉMA ) 13

Jihomoravský kraj

12 + jedna otázka PRO JURU PETRŮ 1. O čem se vám naposledy zdálo?

Abych se přiznal, nepamatuji si svůj poslední sen, a i kdybych se hodně snažil si jej vybavit, myslím, že to nebylo nic zvláštního, ale opravdu si nevzpomenu, mám velmi tvrdý spánek.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Vyvstala mně na mysl naše ulice, které se říkalo Na Valech. Byl tam takový malý parčík s pláckem k provozování různých her. Byli jsme kolikrát tak zabráni do hry, že jsme ani nepostřehli, že se už stmívá.

Náš otec na nás pískal z okna smluvený signál, a když jsme nereagovali, tak měl ještě jeden takový naléhavější, a to jsme věděli, že se už nedá odmlouvat a musíme s bráchou domů. Mám na tu dobu moc pěkné vzpomínky.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Myslím, že ani ne. Já mám takový pocit, že život plynul tak, jak měl, a nic dramatického bych v tom nehledal.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

Trochu se hlídám, abych zůstal nohama na zemi a nezačal si o sobě myslet něco víc, než su. Snažím se raději držet víc při zemi a korigovat své postoje k jiným lidem a ke světu vůbec.

5. Máte nějakou posedlost?

V poslední době jezdím rád na elektrokole. Dává mně to pocit svobody, když mohu jet, kam chci, a nejsu limitovaný svými tělesnými možnostmi. S tím také poznávám jiné kraje, ale i místa z nejbližšího okolí. Kolikrát jsem překvapený, jak úžasná krajina je poblíž našeho domu. To poznávání mě naplňuje a vůbec, rád se pohybuju v přírodě. Třeba teď chodím na houby a těší mě, když si potom sednu na dvorek a zpracovávám úlovek. Moje žena houby nejí, a tak přebytek rozdávám v rodině a po známých.

)

6. Čeho se bojíte?

Aby se někomu z rodiny nic nestalo a byli jsme všichni zdraví. Ta představa jakéhokoliv zdravotního postižení mě trochu děsí.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Nadělal jsem se v životě všelijakých nepravostí, ale měl jsem štěstí, že jsem tím většinou proklouzl bez nějakých vážných následků, které by mohly člověka poznamenat. Myslím, že mám v životě dost velké štěstí a nechci to ani zakřiknout, aby se to nedej Bože nezměnilo.

Zatím jsem vděčný za všechno, co jsem mohl prožít.

8. Co je vaším největším životním úspěchem? Že jsem doufám zdravý, že mě zatím život baví, že mám stále dobré přátele, se kterými mohu sdílet stejné zájmy. Mám radost ze své rodiny, dětí a vnuků, kteří se zatím nestydí za dědu a jsou ochotni vydat se se mnou na kole na vícedenní túru. Víc ani ke spokojenosti nechci.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Vůle po sobě něco zanechat, předávat své zkušenosti v oblasti lidových písní dál svým kamarádům ve sboru, v muzice, aby tradice nezůstala v zapomnění.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Pokora.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

To, co dnes prožíváme, je nezadržitelný vývoj, ale určitě by neuškodilo více vzájemné ohleduplnosti jak mezi lidmi, tak i lidí ve vztahu k přírodě.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Nerad to přiznávám, ale byla to jedna taková stará, dosud zapomenutá lidová písnička, která mně prostě vehnala slzy do očí, ale to už je zřejmě spojeno s přibývajícími léty.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Nevím, jestli dost dobře chápu otázku, ale já bych neměnil s tím, co dělám v podstatě po celý život, a to je věnovat se lidové písni. Jednak mě stále baví si ji zahrát a zazpívat, a přitom se pobavit.

Zkoušel jsem to ale aj v jiných žánrech a možná bych se mohl uchytit aj tam, ale držím se raději při zemi a snažím se orat rovnú brázdu tak, abych se za to nemusel stydět.

Foto: Kateřina Nosková

JURA PETRŮ (* 1953) cimbalista muziky Jury Petrů

)

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 16

Poztrácená řemesla: Ruční sklářství Ladislava Breznického Vzniká z roztavené hmoty v horkém plameni, a přitom studí. Je křehké, a přitom pevné.

I když má mnoho rozporuplných vlastností, je krásné, ušlechtilé a spatřit jeho zrození na vlastní oči je úchvatný zážitek. Ano, řeč bude tentokrát o skle a sklářském řemesle, po jehož stopách jsme se vydali do obce Strání, kde je tradice tohoto řemesla bohatá a září jako křišťál. Vedle nejdéle fungující sklárny na našem území bychom zde našli také nenápadnou rodinnou sklárnu, kterou vede pan Ladislav Breznický se svými syny. Už deset let zde navazují na tradici ruční výroby českého skla a vyrábějí vše od štamprlek přes džbánky až po skleněné lustry, které zdobí luxusní hotely a prezidentské komnaty v zámoří a mají věhlas po celém světě...

Text a foto: Kateřina Nosková bručouna, který by kazil atmosféru. Po zlém se udělá hodně práce, ale po dobrém miliónkrát víc.

Co musí člověk mít, aby byl dobrý sklář?

My říkáme – dobrý je za tři. Ale aby byl výborný, musí mít srdce, musí ho práce těšit a musí sklo dělat s láskou.

U jaké práce člověk jako sklář začíná?

Začíná se na podávání skla, na baněčkách, ti lepší už foukají kalichy a mistři už tvarují stopečky. Každý sklář by měl projít všemi fázemi, aby věděl, jak se materiál chová při každé operaci. Nejde jen o znalosti, ale je to také o talentu. Někdo to chytne za pět let, někdo za deset a někdo to nechytne za celý život. Sklo je takový materiál, že k jeho opracovávání musí být člověk šikovný.

Pane Breznický, proč jste si vybral právě sklářství?

Když jsem si vybíral tento obor, tak jsem vůbec nevěděl, co to všechno obnáší. Mnoho mých spolužáků ze studia uteklo, moc nás z ročníku nezůstalo.

Vydrželi jen ti, kteří ke sklu měli vztah a bavilo je hrát si se sklem i mimo práci a školní výuku.

Na co kladete při výrobě skla důraz? Řekli jsme si, že budeme tavit český křištál, který krásně zvoní. To je naše motto. Když chytnete skleničky a cinknete s nimi, musí zvonit! To je charakteristika sodnodraselného křišťálku. A na tom

jsme postavili naši huť. Dobrý kvalitní český křišťál a pot.

Jaké byly začátky po otevření vlastní sklárny?

Začátky byly těžší, protože jsem na to byl sám. Ale pak se vrátil jeden syn ze školy, pak druhý a situace se úplně změnila. Rodina je důležitá. Když to člověk nenese na zádech sám, je to fajn.

Všude říkáme, že jsme rodinná sklárna.

Pracuji zde já se svými syny, ale i zbytek pracovníků považujeme za svou rodinu.

Na čem si zakládáte?

Zakládám si na tom, že u nás v huti musí být klid, mír a pohoda. Hlavně vesele a do plných! Nechceme tu žádného

Mohl byste přiblížit historii skla ve Strání?

Nejstarší zmínky o sklářském řemesle pochází z Egypta asi tisíc let před naším letopočtem. Historie skla tady v Květné je spojena s Lichtenštejny, kteří zde v roce 1794 postavili sklárnu a začali zde tavit křišťál. To bylo až do roku 1850, kdy sklárnu koupil Josef Zahn, který zde postavil stráňanské hutě. Za jeho éry ve Strání vznikla sklářská kultura. Byla tu sklářská muzika, skláři končili každý pátek o hodinu dřív a na nádvoří se scházeli u muziky. Ve Strání je taková tradice, že co sklář, to muzikant, divadelník, herec... Na huti se zpívalo pořád. Když

o svátcích začalo 160 chlapů zpívat koledy, bylo to slyšet po celé dědině. To jsou takové srdeční záležitosti, které máme v sobě. Tyto tradice obnovujeme.

Máte čas na odpočinek?

Ta pec vás nenechá. Když se nataví sklo, tak ho zpracováváme pět šest měsíců, rekord máme sedm měsíců. Pracujeme v kuse, víkendy, svátky, prostě pořád. O víkendu pracujeme dopoledne. Ale pátky máme vždycky volné, to už máme nachystané nažehlené kroje a jdeme na zkoušku nebo na vystoupení, zazpívat, zatancovat. Prostě se uvolnit, vyhodit všechno pracovní z hlavy. To je takový tradiční páteční relax.

Co vás na sklářství nejvíc fascinuje?

Při samotné sklářské práci mě nejvíc fascinuje ten materiál. Je tvárný a dokud ho má člověk na píšťale, může si s ním pořád hrát. Jsou i kusy, které se dělají třeba pět hodin, během nichž se s tím dá pořád pracovat, pořád se to tvaruje. Jakmile se to ale jednou z píšťaly urazí, už se na to nedá nic žhavého přidělat, to se sklo v momentě rozletí na tisíc kousků.

Vyrábíte si sklo někdy jen tak pro sebe pro radost?

Když jsou třeba svátky nebo neděle a nikdo tu není, tak si zalezu sám na pec, otevřu si pícku a zkouším nové věci nebo si dělám pro zábavu srdíčka, ptáčky, kamínky. Abych měl čím obdarovat své kamarády, když přijdou.

Na čem teď pracujete?

Musím to zaklepat, ale práce máme dost. Pracovali jsme na velkých zakázkách do zahraničí. Do Německa, Belgie, Dubaje.

Teď si u nás objednávají i místní firmy. To mě moc těší. Jsem rád, že naše sklo potěší a bude k užitku i tady u nás v našem kraji. Protože sem naše práce přece patří.

Co máte na tomto řemesle nejvíc rád?

Těší nás to, že po nás zůstává nějaká hodnota. Protože sklo, když si ho nerozbijete, vydrží navěky. A když ho rozbijete, tak nevadí – my skláři aspoň máme práci!

INZERCE

HOVÉ A L D O P O STUDNIÁ MONTÁŽ BOR

J + OD

PRODE

2 572

2 57 Tel. 57

NABÍZÍME ŠIROKÝ SORTIMENT PODLAHOVIN + KOMPLETNÍ PODLAHÁŘSKÉ PRÁCE!

Podlahové studio Radim Jegla, 687 03 Babice 38

Po - Pá 9.00 - 12.00 13.00-17.00

www.podlahyjegla.cz • info@podlahyjegla.cz

í ž ě b ž u u v a r o M í ř a v i k i V l á i r e S ve vysílání TVS

Od středy 13. října můžete ve vysílání televize TVS sledovat nový seriál, který pro naši televizi vytvořil tým scénáristy a režiséra Jaromíra Šallého. Až do Vánoc nabídneme divákům trošku bláznivou podívanou s mnoha zajímavými recepty na jídla slaná i sladká, zdravá i maličko méně zdravá, ale hlavně uvařená s láskou, vtipem a mladickým šarmem Viki. Vedle ní se v některých dílech potkáte i s Pepou Nemravou (taky účastník loňské soutěž MasterChef Česko), který do seriálu přinese spíš tradiční kuchařský fortel. Podívejte se na naši fotoreportáž z vysílání prvních tří dílů, vyberte si recept, na který máte chuť, a na webu itvs24.cz si v sekci pořady vyhledejte díl, podle kterého recept uvaříte. Tak dobrou chuť a dobrou zábavu s Viki, Pepou a TVS!

13. října Vypečená kuřátka 2 kuřecí stehna 2 petržele ½ celeru 1 cuketa 1 cibule 4 stroužky česneku 1 paprika 6 cherry rajčátek 2 polévkové lžíce rajčatové pasáty 100 ml bílého vína sůl/pepř 2 polévkové lžíce tymiánu 1 lžíce oleje kuřecí Bujónka PŘÍLOHOVÉ KROKETKY 6 uvařených brambor ve slupce, 1 polévková lžíce zeleninové Bujónky, 1 polévková lžíce másla, 1 vajíčko + žloutek navíc, strouhanka, sýr, bylinky

20. října Zdravá ovesná kaše 50 g ovesných vloček lískové oříšky hrnek vody/mléka lžička cukru špetka soli čokoláda čerstvé ovoce granola

27. října Pepova žebra s domácím chlebem a vejmrdkou 1,5 kg uzených žeber 4 lžíce sójové omáčky 8 lžic černého piva 2 lžíce medu 4 lžíce rajčatového protlaku 4 lžíce kečupu 6 lžic oleje 2 lžičky sušeného tymiánu 1 lžička drceného kmínu sůl / pepř lžíce paprikové Bujónky DOMÁCÍ CHLEBA Z MIKROVLNNÉ TROUBY lžička aktivního droždí, 150 ml horké vody, špetka soli, 1,5 hrnku špaldové mouky, bylinky na dozdobení PEPOVA VEJMRDA Křen, jablíčka, citrónová šťáva, sůl/ pepř

Otevřeno: pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota

7 - 17 7 - 17 7 - 17 7 - 17 7 - 17 8 - 12

VÝKUP ŽELEZA, PAPÍRU A AUTOBATERIÍ, LIKVIDACE ODPADU, ZPĚTNÝ ODBĚR ELEKTROSPOTŘEBIČŮ FINALISTA KRAJSKÉHO KOLA VODAFONE FIRMA ROKU 2013, 2014, 2015 ZLÍNSKÉHO KRAJE

LIDL

INZERCE

STAŇTE SE ČLENY NAŠEHO TÝMU! OBI Zlín:

Prodavač/ka

(nástupní mzda od 26.850 Kč)

Stavba/Dřevo/Zahrada Nabízíme: ◼ ◼ ◼ ◼

Příjemné pracovní prostředí ◼ Týden dovolené navíc Zázemí stabilní nadnárodní společnosti ◼ Stravenky v hodnotě 100 Kč Zaměstnanecké slevy na nákup ◼ Příspěvek na penzijní připojištění Možnost pracovního růstu ◼ Možnost dalšího vzdělávání ◼ Kafetérie

Požadujeme:

◼ Středoškolské vzdělání nebo výuční list ◼ Zákaznická orientace a vstřícnost ◼ Příjemné vystupování ◼ Zkušenosti na podobné pozici výhodou Máte-li o uvedenou pracovní pozici zájem, zašlete nám svůj životopis na e-mail reditelcz052@obi.cz nebo nám zavolejte na tel. 296 605 211.

OBI Zlín třída 3. května 1170, Malenovice, 763 02 Zlín www.obi.cz

Pracujeme na budoucnosti Robotizace, Digitalizace, Průmysl 4.0 v praxi Rozšiřujeme náš tým Automatizace a robotizace o seniorské a juniorské pozice (vhodné i pro absolventy).

www.kasko.cz