/ K U LT U R N Í O K É N KO/
Festival neslyšících žen s názvem Jsem žena/bohyně! se konal ve dnech 6.–8. května 2022 v chatové osadě v Bakově nad Jizerou. Třídenní akci uspořádalo uskupení Neslyšící ženy pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR. Prvního ročníku se zúčastnilo kolem 90 neslyšících žen.
P
rogram byl vskutku nabitý. Ženy a dívky se sluchovým postižením, které se sem sjely ze všech koutů České republiky, měly možnost zúčastnit se dvou hlavních přednášek – Psychosomatika ženy se Soňou Procházkovou a Ženská sexualita s Helenou Mošnovou. Obě přednášky i workshopy byly tlumočené do českého znakového jazyka (tlumočily Naďa Hynková Dingová, Monika Boháčková, Dana Peňázová), zajištěn byl též simultánní přepis pro ty, které český znakový jazyk tolik neovládají. Na programu byly i ranní rozcvičky se Soňou a Helenou, dále workshopy, arteterapie a různá vystoupení v rámci večerního kulturního programu, které vedly samy neslyšící ženy. Přijel také štáb Televizního klubu neslyšících z České televize – díl o festivalu bude odvysílán na podzim. Akce by se nemohla konat nebýt úspěšné finanční sbírky, jejíž výtěžek se mohl využít na zaplacení výdajů spojených s provozními náklady festivalu a jeho technickým zajištěním.
28
ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI
Jak to všechno začalo? Uskupení Neslyšící ženy vzniklo pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. 2. prosince 2018 jako výstup z účasti na 1. Evropském fóru neslyšících žen, které uspořádala španělská organizace neslyšících žen ve spolupráci s Evropskou unií neslyšících (EUD – European Union of the Deaf) ve španělské Valencii. Na fórum byla pozvána Šárka Prokopiusová jako prezidentka SNN ČR, členské organizace EUD. Ta přizvala také tehdejší prezidentku ASNEPu Pavlínu Spilkovou. „Zastoupení dvou různých vad sluchu a také rozdílného věku jsme vnímaly jako přínosné. Na fóru jsme společně představily situaci v ČR, měly jsme i panelový příspěvek na závěrečné konferenci. Zjistily jsme, že v ČR není situace z pohledu příležitostí pro ženy a jejich realizace vůbec špatná, ale uvědomily jsme si, že zde chybí možnosti vzájemného setkávání žen a sdílení toho, co potřebují. Tedy že vlastně nevíme, zda naše ženy něco řeší a potřebují ve vztahu ke své roli,“ vypráví Šárka. Proto ještě na konci roku
