UNIE 7-8/2022

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

7–8/2022 • ročník XXVI • 49 Kč

Deaflympiáda v Brazílii

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících,

6 Z DOMOVA 8 SERIÁL: PETRUSOVA CESTA

Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících, redakce časopisu projde během léta personální, možná i generační obměnou. Koncem června u nás bohužel končí zkušené redaktorky Milena Brožová a Lenka Hejlová.

Milena je autorkou čtivých a poctivých reportáží a rozhovorů, které byly často středobodem UNIE. Lenka zaštiťuje rubriku Z domova a měla na starost i vyčištění textů před odesláním na korektury. Jejich odchod bude pro časopis citelnou ztrátou. Doufáme, že se nám ji podaří zacelit příchodem mladých a perspektivních redaktorů. Děkujeme Mileně a Lence za jejich letitou, kvalitní a příkladnou práci pro náš časopis! Ať se vám v nové práci i v životě daří!

Dále vám s lítostí musím oznámit, že v redakci bude končit i moje maličkost z rodinných důvodů na konci července. Na letním čísle se budu podílet, ale editorial už bude pravděpodobně psát nový šéfredaktor. Práce na časopisu UNIE mě baví, leč současná realita mě postrčila vstříc novému pracovnímu angažmá.

Aby nebylo změn dost, časopisem propagovaný Letní festival časopisu UNIE k výročí 30 let byl přeložen z organizačních důvodů na sobotu 27. srpna. Ve venkovním sportovním areálu ZŠ pro sluchově postižené v Praze 5 – Radlicích na vás budou čekat mimo jiné volejbalový turnaj s týmy organizací pro neslyšící a propagační stánky.

Posuňme se k veselejšímu tématu, kterým je obsah aktuálního čísla. Pilířem nemůže být nic jiného než pro české barvy povedená deaflympiáda v Brazílii. Naši neslyšící reprezentanti získali medaile v různých sportovních disciplínách od tenisu, až po maraton a orientační běh.

V obsáhlé reportáži vás čeká představení akce, informační servis a rozhovory s úspěšnými deaflympioniky. Děkujeme všem účastníkům české výpravy za dobrou reprezentaci!

V dalších článcích se seznámíte s neslyšícím instagramerem zapáleným do tématiky bytových interiérů Jakubem Venglářem, dalším obdobím životní cesty pana Petruse, se sympatickou seniorkou se zajímavým osudem Alenou Hofrovou a podíváte se na první ročník festivalu neslyšících žen v Bakově nad Jizerou.

Inspirativní čtení vám přeje Tomáš Bacovský

2

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

10 REPORTÁŽ: DEAFLYMPIÁDA 20 ROZHOVOR: JAKUB VENGLÁŘ 24 SENIOŘI: ALENA HOFROVÁ 28 KULTURNÍ OKÉNKO: JSEM ŽENA – BOHYNĚ!

34 SPORTOVNÍ AKTUALITY

/ F I L M Y A N E S LY Š Í C Í /

LOUDER IS NOT ALWAYS CLEARER (Velká Británie, 2021, 17 minut) TEXT:

Ivan Crnac Deaf Film Festival, BBC.com

ZDROJ: Seattle

Pro většinu lidí je večeře příležitostí k odpočinku a relaxaci. Jenomže pro neslyšícího Jonnyho je to ustavičný boj o to, udržet krok se svými přáteli a neustále se měnícími tématy konverzace.

Jonny, bez zájmu o dění kolem a hlavně unavený z neustálých nedorozumění, odchází z večírku, aby vzal diváka na audiovizuální dobrodružství napříč časem a předložil mu okamžiky ze svého života, kdy ho právě tato nedorozumění přivedla do zapeklitých situací.

Snímek, jehož název by se do češtiny dal přeložit jako „Hlasitější neznamená vždy srozumitelnější“, zrežíroval Toby Cameron. Film vypráví Jonnyho příběh o vyloučení, odlišnosti a touze někam patřit. Jde o upřímné zobrazení muže, který je vnímán jako sebevědomý a navenek působí společensky, ale uvnitř je zranitelný a občas osamocený. Pro slyšící diváky je film poučným a emotivním zážitkem, pro neslyšící ale představuje známý příběh o nedorozumění a izolaci. Všichni diváci v něm najdou vtipný a dojemný příběh o snaze jednoho muže vyrovnat se s překážkami, zapadnout a být přijat společností.

Snímek je možné zhlédnout na britských stránkách BBC.com s anglickými titulky zcela zdarma.

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 7–8/2022, ročník XXVI

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz šéfredaktor a vedoucí redakce: Tomáš Bacovský • zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Milena Brožová, Barbora Flusserová, Lenka Hejlová, Vendulka Šírová, Klára Zaoralová, Kamila Spěváková, Ivan Crnac tým pro zpracování překladů a videí: Aneta Kunetková, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Kateřina Hrabětová foto na titulní straně: deaflympics2021.com foto na zadní straně: archiv OB grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle:

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN–ČMUN/

BRNO

Perličky z Brna TEXT: FOTO:

Stanislava Ševčíková, Dana Zapletalová Pixabay

Během lockdownu jsme jako Česká unie neslyšících, z. ú., pobočka Brno, realizovali v rámci projektu Znáš město Brno, kde bydlíš několik vycházek a přednášek s archeoložkou Danou Zapletalovou. Zúčastnili se jich převážně neslyšící z řad seniorů. Projekt podpořil Magistrát města Brna.

Lokalita Starých Zámků u Líšně Pozapomenuté místo bylo mocenským předchůdcem Brna.

Osídleno bylo od začátku neolitu do 11. století a nacházel se zde první brněnský hrad. Ještě dnes je tu možné vidět pozůstatky starých hradů (v podobě jakéhosi hliněného valu).

Petrov, vyvýšené místo brněnské katedrály Ne všichni možná vědí, že tato katedrála s počátky již ve 12. století je pravděpodobně nejstarším dochovaným kostelem v Brně a že jde o tu siluetu budovy, kterou můžeme vidět na desetikorunové minci.

PRAHA

TEXT: FOTO:

Kamila Spěváková Pavel Kulich

Úspěchy šipkařů z Dlouhé Čtrnáct členů pražského šipkařského klubu ČMUN se letos velmi aktivně účastní turnajů v šipkách různých spolků neslyšících v ČR. Sklízejí body za dobrá umístění v kláních, která vyžadují postřeh a přesnost a přináší pohyb a radost.

4

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

O Starém Brně jako nejstarším hradu i o jeho význačných stavbách ve středověku Tato archeologicky klíčová část města se nachází v okolí baziliky augustiniánského opatství Nanebevzetí Panny Marie, kde stával nejstarší hrad Brna, konkrétně jeho nejstarší podoba z 11. století a první poloviny 12. století.

Poblíž lokality nejstaršího hradu, na ulici Poříčí, bývala středověká rotunda z 11. století. Její pozůstatky je možné si prohlédnout ve vinotéce Rockwine, kde jsou konzervovány pod skleněnou podlahou. U stolků nad ní si mohou hosté vychutnat nabídku vinotéky.

Další archeologické překvapení na nás čeká poblíž nemocnice u sv. Anny, a to v ulici Kopečná, ve středomořské restauraci Borgo Agnese. Tato lokalita byla v období středověku nazývána Provaznický vršek. V restauraci si mohou návštěvníci vychutnat pohled na relikty gotického presbytáře farního kostela Všech svatých, který byl rozbořen roku 1645 při obléhání města Brna švédskými vojsky.

Pokud by vás, čtenáře časopisu Unie, zajímala historická perlička, a to od čeho se odvozuje název města Brna, tak jsem na www.pamatkybrno.cz nalezla zmínku o tom, že město Brno leží na místě osady, jež se rozkládala na brodu přes řeku Svratku již okolo roku 1000 n. l.

Dochované názvy jsou: Brnen, Brvnn, Brnno a Brin. Latinsky se Brno nazývalo Bruna, německy bylo označováno jako Brünn. O Brně se můžeme dočíst také v Kosmově kronice.

Vědci hledají původ názvu města Brna též ve staročeském slově „brnije“, které znamenalo bláto, kal nebo také hlínu.

Středověká osada byla lokalizována u řeky, poblíž mokřin.

O možné správnosti této hypotézy svědčí názvy některých městských částí: Hlinky (hlína), Žabovřesky (žáby) nebo Komárov (komáři). Další z pověstí o vzniku Brna zmiňuje les se sedmi studnami (německy Brunnen – tedy Brünen, Brunn), ale toto vysvětlení původu názvu města v současnosti řadíme spíše do říše mýtů a pohádek.

Zdroje: www.pamatkybrno.cz, www.borgoagnese.cz, www.rockwine.cz

/ČUN–ČMUN/

Novou mladou tváří klubu se stal sympatický Pavel Kulich.

Bývalý zástupce Jiří Hájek převzal štafetu vedoucího klubu od dlouholetého matadora Františka Tichého st. (80), jenž 2. února odešel na zasloužený odpočinek. Ve stejný den se

pan Tichý rozloučil se šipkaři v malé klubovně ČUN. Šipkařský tým mu děkuje za dlouholetou a obětavou práci ve prospěch neslyšících šipkařů a přeje mu k osmdesátinám i do dalších let hlavně železné zdraví.

VÝSLEDKOVÁ LISTINA TURNAJŮ V ŠIPKÁCH JEDNOTLIVCŮ A DVOJIC (1.–8. KOLO, ČLENOVÉ ČMUN PRAHA TUČNĚ) 22. 1. 2022 ČMUN (Praha 1) 1. Sochor, 2. Mareš, 3. Hájek, 34 jednotlivců 12. 2. 2022 PSN (Praha 4) 1. Kocar, 2. Dolejš (Plzeň), 3. Černý, 32 jednotlivců 26. 2. 2022 BSN (Jihlava) 1. Kalina (Plzeň), 2. Kulich, 3. Bažo (Praha), 24 jednotlivců 5. 3. 2022 BSKN (Č. Budějovice) 1. Holub, 2. Kalina (Plzeň), 3. Bešík (Louny), 24 jednotlivců 12. 3. 2022 ZON Louny (Louny) 1. Kulich, Mareš, 2. Bešík, Šmehlík (Louny), 3. Kalina, Kosinová (Plzeň), 7 dvojic 19. 3. 2022 PSKN (Plzeň) 1. Holub, 2. Dolejš, 3. Kulich, 30 jednotlivců 9. 4. 2022 JSN (Jihlava) 1. Bažo (Praha), 2. Kulich, 3. Kocar, 31 jednotlivců 7. 5. 2022 PSN (Praha 4) 1. Várka, Bešík (Louny), 2. Černý, Jankovič (Plzeň), 3. Bešíková (Louny),

Ortmann (Louny), 16 dvojic

KROMĚŘÍŽ

Zprávy z Kroměříže TEXT: Klára Zaoralová / FOTO:

Petr Vavřík

Poslední dubnovou sobotu nám vyšlo krásné počasí. V poledne jsme absolvovali tlumočenou prohlídku zámku v Kroměříži. Po přesunu do klubu jsme dodrželi tradici a proměnili se v čarodějnice. Na dvorku nechyběl ohýnek, opékaly se špekáčky a grilovalo se. O týden později jsme slavili Den žen, opět nás čekalo grilování a všechny přítomné ženy dostaly balíček. Počasí už nám sice nepřálo, ale i tak jsme měli skvělou náladu.

Dne 13. 5. jsme se účastnili zajímavé přednášky na téma „Sex v říši zvířat“. Přednášel nám Mgr. Martin Kulda.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ Z D O M OVA /

Tlumočené divadelní představení Domácí štěstí hned TEXT: Ivana Hay Tetauerová / FOTO: archiv SNN v ČR

V úterý dne 17. května 2022 pořádal Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR kulturní akci – divadelní komediální představení Domácí štěstí hned v Divadle Semafor, které bylo tlumočeno do českého znakového jazyka a simultánně přepisováno do češtiny.

Představení se mělo konat již v roce 2020 a následně 2021, ale kvůli pandemii koronaviru mělo svou premiéru až nyní.

Hra vypráví o tom, jak si manželka objedná hospodyni z agentury Domácí@štěstí.hned. Ta vycítí, že je manželství

6

páru v krizi, a ujme se proti vůli obou přítomných role rádkyně, z níž jen srší nevyžádané rady a tipy, jak dát vztah i domácnost do pořádku.

Manželku, marketingovou ředitelku Dianu, hrála Michaela Dolinová (tlumočila Naďa Hynková Dingová) a jejího manžela, umělce na volné noze Huga, zastoupil David Suchařípa (tlumočil Alan Ptáček). Hospodyni Vilemínu Gruntorádovou z agentury Domácí@štěstí.hned ztělesnila Iva Hüttnerová (tlumočila Kateřina Červinková Houšková). Česká unie neslyšících Praha poskytla přepis (Tomáš Portych) a o tlumočení se postarala organizace KukátkOO.

Domácí a sexuální násilí

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: YouTube Tichého světa

Organizace Tichý svět a proFem – Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s. spustily osvětovou kampaň cílenou na neslyšící týkající se sexuálního a domácího násilí.

Cílem kampaně je eliminovat alarmující nedostatek informací k tomuto tématu v českém znakovém jazyce. Organizace vytvořily celkem osm videí poskytujících ty nejdůležitější informace na téma domácího a sexuálního násilí. Videa jsou natočena v českém znakovém jazyce a opatřena titulky. Obě spolupracující organizace je chtějí v průběhu června a července sdílet na svých sociálních sítích, veřejně dostupná by měla být posléze i na YouTube.

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/ Z D O M OVA /

Neslyšící inženýr TEXT: FOTO:

Lenka Hejlová archiv společnosti Siemens, s.r.o.

Od narození neslyšící Tomáš Zbavitel jako první v historii brněnského Vysokého učení technického (VUT) skládal státní závěrečnou zkoušku v českém znakovém jazyce.

Dnes již Ing. Tomáš Zbavitel složil státní závěrečnou zkoušku v královském oboru Inženýrská mechanika a obhájil diplomovou práci s názvem Klasifikace objektů zpracováním obrazu na základě změny topologie, která si kladla za cíl vytvořit překladač ze znakového jazyka do mluvené řeči. Tomášovo snažení bylo 19. května 2022 korunováno Oceněním za překonání překážek při studiu v rámci Cen Wernera Siemense za rok 2021.

Prohlídka Hluboké v ČZJ TEXT: FOTO:

Lenka Hejlová archiv NPÚ

Od letošního roku mohou neslyšící absolvovat prohlídky zámku Hluboká v českém znakovém jazyce, a to ve dnech 1. srpna v 16:30 a 28. srpna v 15:15.

Délka jednoho okruhu je přibližně 60 minut. Prohlídky v českém znakovém jazyce povede Alexandra Homolková, studentka 3. ročníku oboru Čeština v komunikaci neslyšících FF UK. Maximální kapacita v jedné prohlídkové skupině je 15 osob. Doporučujeme si účast na prohlídkovém okruhu předem zarezervovat přes e-mail hluboka@npu.cz nebo telefonicky na čísle 387 843 911.

Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/SERIÁL/

Petrusova cesta 4. díl Ve čtvrté části se seznámíme se životem pana Petruse po padesátce. S přibývajícím věkem překonává osobní rekordy na pochodech v tuzemsku a zahraničí. V rámci zážitkového učení neslyšících turistů z Pražského spolku neslyšících pořádá prezentace vybraných proběhlých akcí, jež propojuje s vlastními vizuálními plány.

TEXT: Kamila Spěváková FOTO A ILUSTRACE: archiv Václava Petruse

Osobní rekord na pochodu Za mého života se mi poprvé povedlo zdolat osobní rekord na soukromém pochodu o délce 91 km. Bylo to v sobotu 28. června 1997. Bylo mi tehdy 54 let. Vyšel jsem z domova v pražských Kobylisích ve 4:15. Rtuť na venkovním teploměru šplhala k 15 °C. Putoval jsem nejen po turistické cestě, ale i po cestě nevyznačené přes pole či po dálničním úseku dlouhém 19 km (z Tuřic do Bezděčína). Celou cestu pálilo slunce. V Mladé Boleslavi byla naměřena nejvyšší teplota 38 °C. Do cíle – Stražiště – jsem došel ve 21:00 hodin při příjemných 20 °C.

Víra osvěcuje turistu Petruse.

Vydává se na cestu po okolních církevních památkách.

Chce překvapit čerstvě vdanou dceru ve Stražišti u přátel na oslavě.

Zahraniční turistika

Vzpomínka na ubytování ve srubu v kraji Nikoly Šuhaje loupežníka

Oblast techniky Unikátní podzemí kolektorů pod pražskou metropolí (9. 11. 2011).

Kdo bydlí v Praze, ví moc dobře, jak je těžké dostat se do podzemí pod hlavním městem z důvodu dlouhé čekací doby. A proto jsem měl radost, že mi to vyšlo a mohl jsem poznat technické dědictví na vlastní oči. Střídavě jsme jeli vláčkem a šli pěšky. V „bludišti“ byly různé „obří“ kolektory (speciální tunely) a v nich kabely, trubky různých inženýrských sítí atd. Zpočátku jsme se báli projít velkým potrubím nebo lézt po žebřících, ale nakonec nám adrenalin pomohl. Nejstaršímu účastníkovi bylo 80 roků a nejmladšímu 8 let.

8

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

Jezdil jsem také do zahraničí. Například rád vzpomínám na putování po Podkarpatské Rusi v roce 1996, hlavně na nocování ve srubu. Tam jsme přespali s dalšími asi 100 turisty z Českého klubu turistů na půdě, ve sklepě, v kuchyni. Tam jsme poznali nejen krásu, ale i chudobu zdejší země. Pamatuji, jak jsme absolvovali náročnou túru na nejvyšší ukrajinskou horu Hoverla. Doprovázel mě kamarád Václav Novák vážící něco přes 100 kg a říkal, že k cíli nedojde. Byl jsem též unaven, ale šla kolem mě paní a dala mi celou čokoládu. Přibližně za půl hodiny se mi najednou šlo nahoru lehce a dosáhl jsem vrcholu. Od té doby nosím vždy ve svém batohu tatranky na energii.

/SERIÁL/

Oblast dějepisu neslyšících Za historií psychiatrické léčebny s unikátním „hřbitovem bláznů“ v Praze-Bohnicích (22. 1. 2011). Pozval jsem starší paní Klaudii Podlešákovou, bývalou absolventku Výmolova ústavu pro hluchoněmé v Radlicích. Povyprávěla nám, jak ústav za druhé světové války Němci zabrali a předělali na nemocnici. Vlaky vozily raněné německé vojáky až ke škole. Děti byly nuceny se přestěhovat provizorně do objektu psychiatrie a zůstat tam do konce války.

Učitelé dojížděli, aby je mohli učit. Po skončení války byla obnovena výuka pro neslyšící děti.

Oblast architektury Okolí stadionu Sparta a Letenské věže v Praze (1. 11. 2008). Pozval jsem turisty na prohlídku novorenesanční Letenské vodárenské věže a chystal jsem pro ně překvapení v horní části věže. Naše kroky nás zavedly do posledního podlaží, kde byla k dispozici nejen vyhlídka, ale i čajovna s velkým výběrem asi 50 druhů čaje. Mohli jsme tam nejen sedět a pít čaj, ale také vnímat vizuálně zajímavou architekturu rozhledny a panorama velkoměsta.

Dechberoucí pohled nám dodal pozitivní náladu.

Oblast estetiky a kreativity Cowparade Prague (4. 9. 2004). Naším úkolem bylo vyzkoušet svou orientaci pomocí plánu a najít 205 soch malovaných krav rozmístěných po celé Praze. Stihli jsme za jeden den objevit 190 různých malých i velkých krav.

Sociální a emoční oblast Hrádek na Zlíchově (10. 10. 2009). Dozvěděl jsem se z televize o zajímavém člověku bez domova – „hradním pánovi“. Vydali jsme se za ním. Opravdu jsme nalezli pána, který měl svůj přechodný domov pod Barrandovským mostem. Na břehu Vltavy vyráběl různé hrady a zámky ve zmenšeném měřítku. Naše parta ze začátku v komunikaci s bezdomovcem tápala. Empatickým přístupem jsme ale bariéru prolomili.

Ukázal nám zajímavou výstavu i místo, kde spí již 8 let bez přístřeší. Za milou pozornost od nás dostal rum a na oplátku nám daroval vlastnoručně vyrobenou houpačku.

Na rozloučenou zanesl

pán vlastnoruční podpis do naší prezenční listiny.

Tato vzpomínka se mi zaryla hluboko do srdce.

TURISTIKA POHLEDEM NADŠENCE Seznam absolvovaných dálkových pochodů Za posledním puchýřem, organizovaných Českým klubem turistů.

1989 Doksy 50 1990 Bystřice 50 1991 Děčín 50 1992 Krnov 50 1993 Dvůr Králové 50 1994 Žamberk 50 1995 Telč 50 1996 Loket 50 1997 Zábřeh 55 1998 Plzeň 50 1999 Ostravice 50 2000 Jindřichův Hradec 50 2001 Bělohrad 55 2002 Polička 50 2003 Kladno 50 2004 Brno 50 2005 Česká Lípa 50 2006 Sokolov 50 2007 Blansko 50 2008 Teplice 50 2009 Mladá Boleslav 50 2010 Vizovice 50 2011 Kopřivnice 50 2012 Plzeň 50 2013 Humpolec 50 2014 Benešov 50 2015 Znojmo 50 2016 Bělohrad 50 2017 Bučovice 35 2018 Semily 40 2019 Olomouc 35 2020 Bez pochodu 2021 Brno 30

MEDAILONEK • 1997 Dosažen osobní rekord na pochodu o délce 91 km v čase 16 hodin 45 minut • 2002–2012 Tolik let byl Petrus členem Pražského spolku neslyšících, Klubu turistiky • 2007 Petrus v nové roli starobního penzisty

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ R E P O R TÁ Ž /

Deaflympiáda v Brazílii TEXT: Milena Brožová, Klára Zaoralová / FOTO: ČSNS, archiv dotazovaných

10

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

foto:

David Soeldner

/ R E P O R TÁ Ž /

Již od roku 1924 se každé čtyři roky pořádají deaflympijské hry. Ty původně plánované na rok 2021 byly z důvodu koronavirové pandemie přesunuty na rok letošní. Poprvé se místem konání této velkolepé akce stala Jižní Amerika – 24. deaflympijské hry se uskutečnily v termínu 1.–15. května 2022 ve městě Caxias do Sul na jihu Brazílie. ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ R E P O R TÁ Ž /

CAXIAS DO SUL (JIŽNÍ BRAZÍLIE) • v subtropickém pásmu, centrum hornaté oblasti Serra Gaúcha • chová se tu hovězí dobytek a pěstuje hroznové víno • každý sudý rok se na přelomu února a března konají vinařské slavnosti Festa de Uva • univerzitní město • vyrábí se zde např. automobily značky Marcopolo • nejznámější památkou je katedrála sv. Terezy z r. 1899 eaflympiáda se začala připravovat již dva roky před plánovaným zahájením, ale kvůli pandemii covidu-19 byla několikrát odložena. To, že nakonec proběhne v Caxias do Sul, bylo oficiálně potvrzeno až v listopadu 2021, organizátoři tak měli na přípravu her jen čtyři měsíce.

Maskotem letošních her byl nosál červený (ring-tailed coati) jménem Nino. Nosálové žijí v zalesněných regionech Jižní Ameriky. Nino má reprezentovat zemědělskou kulturu jižní Brazílie, a proto má na sobě klobouk, který je typický pro tamní farmáře, a modrý šátek, jehož barva odkazuje na komunitu Neslyšících.

Deaflympiády se mohli zúčastnit závodníci se ztrátou sluchu 55 dB a více.

Koronavirová opatření nebyla striktní, účast na hrách byla na zvážení samotných sportovců. Museli se však prokázat dokladem o dokončeném očkování proti koronaviru (tj. absolvování všech tří dávek), případně se nechat otestovat PCR testy.

Na hrách samozřejmě nechyběl ani typický zahajovací ceremoniál, během něhož se představili účastníci ze všech zemí a byl zapálen deaflympijský oheň.

Předchozí deaflympijské hry, jež se konaly v tureckém Samsunu, hostily celkem 86 zemí. Letošní deaflympiády se zúčastnilo 77 zemí – kvůli kovidovým a cestovním restrikcím zde chyběly Austrálie, Nový Zéland a Velká Británie. Rusko a Bělorusko se her nemohly zúčastnit z důvodu války na Ukrajině.

Deaflympiáda není jen o sportu, ale také o potkávání nových lidí a poznávání nových kultur. Účastníci letošních her několikrát projevili solidaritu s ukrajinskými sportovci – Turecko pomohlo ukrajinským týmům ve fotbale a basketbalu, Italská federace neslyšících zas velmi podpořila ukrajinské volejbalové týmy mužů a žen.

Ukrajinští sportovci nakonec vybojovali celkem 62 medailí!

Česká republika měla na brazilské deaflympiádě také své zastoupení a její účast byla úspěšná. První medaili pro Česko vybojovala jedna z nejmladších účastnic české výpravy – karatistka Barbora Vachoutová.

BARBORA VACHOUTOVÁ (16 let, první deaflympiáda, 3. místo v karate)

2. Překvapilo vás něco?

Skoro všechno. Na jedné straně některé věci fungovaly skvěle, ale na druhé trochu vládnul pověstný brazilský chaos. Určitě mě překvapil vstřícný přístup ke sluchově handicapovaným. Všechno bylo zařízené tak, aby se každý domluvil a cítil se

12

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

foto:

Nejvíce se mi líbil přístup ke sluchově handicapovaným. Vždy jsem totiž závodila mezi slyšícími. Díky deaflympiádě jsem mohla trošku víc poznat komunitu sluchově handicapovaných. Bylo příjemné a skvělé být mezi „svými“. Všichni jsme si navzájem fandili a podporovali se. Získala jsem spoustu nových přátel nejen mezi českými účastníky, ale také mezi těmi zahraničními. S italskou soupeřkou si od té doby intenzivně píšeme a je to moc fajn. Můžeme sdílet naše postřehy a zážitky.

Hodně řešíme rozdíl v závodění mezi slyšícími a neslyšícími.

Ronei S Rodrigues

1. Co se vám na deaflympiádě líbilo?

/ R E P O R TÁ Ž /

příjemně. I to je jedna z vlastností Brazilců – pohostinnost a přátelský přístup.

A samozřejmě jsem byla překvapená, že se mi hned na první deaflympiádě podařilo získat cenný bronz.

3. Kdo byl pro vás nejtěžší soupeřkou a proč?

Jelikož to byla moje první deaflympiáda, neznala jsem konkurenci ve své disciplíně, takže to pro mě bylo těžké. Když neznáte soupeřky, nevíte, jakou správnou taktiku proti nim zvolit, jak určit pořadí kat (sestav obranných a útočných prvků při boji proti imaginárnímu soupeři). Nejtěžší soupeřkou byla Italka, celkově podala o něco lepší výkon a za to dostala více bodů. Bodový rozdíl mezi námi ale nebyl tak velký a to mě trochu mrzí. Myslím si, že kdyby mě během závodu tolik neomezovalo zranění zad, které mi nedovolilo podat ještě lepší výkon, tak bych měla šanci ji porazit.

4. Jak si ceníte tohoto umístění?

Bronz pro mě hodně znamená. Je to odměna za náročnou přípravu nejen pro mě, ale také pro celý český deaflympijský tým v čele s Otou Panským. Je to i poděkování za to, že mi dali šanci a umožnili mi se deaflympiády zúčastnit a ukázat, co ve mně je. Zisk medaile mi pomůže pokračovat v mé závodní kariéře a je také velkou motivací k tomu dále se zlepšovat a být ještě lépe připravená na další deaflympiádu. Ta se pravděpodobně bude konat přímo v samotné kolébce karate – v Japonsku. Jsem ráda a je mi velkou ctí, že jsem mohla reprezentovat Českou republiku a ukázat, že tahle malá země se nemá za co stydět, protože má spoustu skvělých a úspěšných sportovců.

3. místo Bára (CZE) a Mojdeh Mardani (IRN), 1. místo Ryo Ogura (JAP), 2. misto Greta Ampollini (ITA)

Další medaile vybojovala česká výprava v tenise – Jaroslav Šmédek vyhrál zlatou medaili v singlu a o pár hodin později ve čtyřhře s Kateřinou Blaščíkovou přidal druhé zlato! S pocity z výhry se s námi podělila jen Kateřina.

KATEŘINA BLAŠČÍKOVÁ (18 let, první deaflympiáda) 1. Co se vám na této deaflympiádě líbilo?

Deaflympiádu jsem si moc užila, byli tam skvělí lidé a skvělý tým.

2. Jaká byla organizace závodů a jaké bylo ubytování?

Každý den pršelo, a tak jsme museli hrát v hale. Tím pádem se začátek turnaje posunul o jeden den. V hale byly jen tři kurty, takže jsme museli čekat déle, než kdybychom hráli venku. Vím, že i u ostatních sportů byly problémy s organizací, s připraveností sportovišť. S hotelem jsem byla spokojená. Měli výbornou snídani a k dispozici byl bazén.

3. Překvapilo vás něco? Že Brazilci neumí anglický jazyk. A také deštivé a studené počasí, kvůli kterému jsme měli problém i s odletem domů.

4. Jak dlouho hrajete ve čtyřhře s panem Šmédkem?

S Jardou Šmédkem hraju mix od roku 2019. Náš první turnaj jsme odehráli na MS v Turecku.

5. Kdo byl pro vás nejtěžším soupeřem a proč?

Pro mě byl nejobtížnější zápas s Indy, výsledek o tom i vypovídá. Soupeři hráli dobře a mně se bohužel v prvním a druhém setu moc nedařilo. Postupně jsem se ale rozehrála, a tak už třetí set dopadl jednoznačně v náš prospěch.

Zleva V. Fleckenstein, C. Kaufman z Německa a J. Šmédek s Katkou

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ R E P O R TÁ Ž /

STŘÍPEK: Nejvíce závodníků přijelo z Brazílie – celkem 170 sportovců.

V počtu účastníků ji následovaly Ukrajina se 165 sportovci a USA se 133 závodníky. Celkem na hrách soutěžilo 1 500 sportovců a 730 sportovkyň. V keňské výpravě převažovaly účastnice ženského pohlaví (55 žen, 52 mužů).

Litvu zastupoval vyrovnaný počet mužů a žen (21 mužů, 21 žen).

Ve stejný den, 13. 5. 2022, získala Lenka Matoušková pro Česko další zlatou medaili v atletické disciplíně hodu diskem.

LENKA MATOUŠKOVÁ (28 let, třetí deaflympiáda) 1. Jaký máte z vítězství pocit? Dosáhla jste svého cíle? Měla jste na začátku takové ambice?

Mám radost. Těší mě, že i přes všechny okolnosti, které mě potkaly, jsme to s týmem dokázali. Mým cílem bylo vyhrát a posunout svůj vlastní deaflympijský rekord. To se mi sice nepovedlo, ale hlavní je, že medaile vyšla. ☺

2. Jaká byla vaše cesta za medailí? Byl závod v něčem specifický?

Sport je krásný v tom, že nikdy nevíte, co se stane. ☺ Jsou tu tisíce proměnných, které mohou závod obrátit vzhůru nohama. ☺ Tyto velké závody byly specifické v tom, že během nich poprvé nebyl v mém životě jen sport a škola. Jsem nesmírně pyšná na své trenéry a rodiče, kteří mi vycházeli vstříc a naslouchali mi. ☺ Moc jim děkuji.

3. Jaká byla organizace závodů a ubytování? Líbilo se vám v Brazílii?

Ubytování bylo fajn. Měli jsme tam snídaně a bazén. S organizací to bylo horší. Hotel byl daleko od stadionu, spoje jezdily přes centrum a odjížděly vždy pouze v celou hodinu. Celé dny jsme tak trávili jen cestováním do centra a čekáním na další spoj. Podobnou cestu jsme pak museli absolvovat i zpět. A to jsme měli trénink 2x denně! Po dvou dnech jsme to vzdali a jezdili jsme na vlastní náklady přímo na sportoviště Uberem. Brazílie je krásná země, byli jsme ve vyšší nadmořské výšce a bylo úžasné pozorovat tu jinou, divočejší a bujnější vegetaci. Poslední den pobytu se nám poštěstilo vidět i úžasný vodopád. Bomba!

4. Překvapilo vás něco během pobytu?

Asi již zmíněná chaotická organizace a nedomyšlenost některých věcí. Třeba výseč diskařského sektoru navazovala po 40 metrech na dálkařský a běžecký sektor.

Výseč je prostor určený pro dopad disku (případně kladiva). S něčím takovým jsem se v životě nesetkala. (Pozn. redaktorky: Lenčin osobní rekord je 49,72 m.)

14

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

Závodilo se celkem ve dvaceti sportech: volejbal, tenis, stolní tenis, judo, karate, plavání, horská cyklistika, silniční cyklistika, orientační běh, házená, fotbal, wrestling (řeckořímský zápas, zápas v ringu), střelba, taekwondo, plážový volejbal, basketbal, atletika, golf a badminton.

Podle organizátorů se v tomto roce v plaveckých disciplínách projevila absence plaveckých velmocí – chyběli plavci z Číny, Ruska a Běloruska. V předchozích letech byl vyrovnaný poměr plavců a plavkyň, letos se her účastnilo výrazně méně žen.

Velkým překvapením pro sportovce bylo deštivé a chladné počasí. Byla zde nezvyklá zima a sluníčko se ukázalo až šestý den her. Z toho důvodu se uspořádala sbírka oblečení a vznikl stánek, kde si každý, kdo s sebou neměl teplejší kousky, mohl vybrat, co potřeboval.

foto:

Roman Kaut

/ R E P O R TÁ Ž /

Tomasz Gawronski (POL), Michal Stanovský (CZE) a Juan Manuel Gonzalez Valiente (ESP)

5. Co je teď vaším dalším cílem? Jaké jsou vaše ambice?

Po nejisté zpáteční cestě si nyní užívám zdejší nádherné počasí a čas s dětmi mého bratra. Baví mě dělat i maličkosti kolem domu a prostě jen tak být. Přání, cílů a ambicí by bylo hodně, ale zatím vše nechávám plynout. ☺

Později přidal zlato i další atlet – Michal Stanovský. V minulém čísle jsme s tímto běžcem vydali rozhovor o jeho přípravě na maraton.

A vida, zadařilo se!

MICHAL STANOVSKÝ (28 let, první deaflympiáda) 1. Michale, na úvod velká gratulace. Podařilo se vám splnit cíl? Jaký je váš pocit?

Děkuji mockrát. Je to krásný pocit, mým cílem bylo jen doběhnout s co nejlepším výsledkem a získat medaili. To, že jsem vyhrál, je třešničkou na dortu.

2. Jaká byla vaše cesta za zlatem? Byl to náročný běh? Jaké byly podmínky?

Závod byl náročný, protože tam byl kopcovitý terén, běželo se pořád nahoru a dolů. Celý závod navíc pršelo, ale naštěstí nefoukalo. Favorité z Keni nakonec nebyli na start připuštěni, protože nedorazili včas do tzv. svolávatelny (tj. 30 min před startem).

3. Vážně? A jak jste spokojený s časem? Myslíte si, že kdyby bylo startovní pole závodu kompletní, medaile by nebyla?

Na to nejsem schopný odpovědět, musel bych zohlednit mnoho faktorů. Na to, jaký byl terén, jsem s časem spokojený. Výsledný čas ale nebyl vůbec důležitý, na takových akcích se hledí hlavně na pořadí.

4. Jak jste spokojený s organizací závodu?

Organizace maratonu byla dobrá. Organizátoři splnili všechny očekávané body – samostatné stoly rozdělené dle národností na občerstvovačkách, dobře označené zatáčky.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/ R E P O R TÁ Ž /

Velmi úspěšnou disciplínou byl pro českou výpravu orientační běh (zkratka OB), v němž získali naši běžci hned několik medailí! ANNA PANGRÁCOVÁ (AP) a MAREK SPILKA (MS) vyhráli stříbrnou medaili v super sprintové štafetě. Další bronzovou medaili přidali kluci v sestavě JOSEF PROCHÁZKA (JP), JAN SEMERÁD (JS) a MAREK SPILKA (MS). Bronz ze smíšené štafety přivezli i sestry ANNA a MARIE PANGRÁCOVY (MP), MAREK SPILKA a JAN SEMERÁD. 1. Je to vaše první deaflympiáda?

AP: Většina z nás byla na deaflympiádě poprvé. Jen pro našeho nejvěrnějšího člena Pepu Procházku to byla už třetí deaflympiáda v řadě, ale teprve podruhé se jí zúčastnil jako závodník v orientačním běhu.

2. Co se vám na této deaflympiádě líbilo?

JP: Na základě mých předchozích zkušeností si myslím, že na této akci byly ty nejhezčí a nejtěžší terény. A samozřejmě jsem si užil společnou radost po zisku medailí.

MP: Mě úplně uchvátila brazilská příroda, hlavně opravdový prales plný lián, rašelinišť a mechů. Jsem vděčná, že i přes mnoho problémů a překážek jsem se nakonec mohla závodů zúčastnit a brazilskou přírodu poznat. Samozřejmě mě těší i naše pěkné výsledky a nádherné, těžké medaile. ☺ Líbil se mi i hotel s bazénem, vhodně umístěný přímo u obchodního centra, kam jsme si mohli kdykoliv odskočit pro nějakou energetickou vzpruhu, a velké parkoviště, které jsme několikrát využili ke sprintovým tréninkům pod taktovkou našeho trenéra Adama Hájka. V neposlední řadě mě potěšili milí organizátoři a dobrovolníci a vůbec celá atmosféra Deaflympiády 2022 v Brazílii. Jsem ráda, že nám počasí taktak vyšlo. ☺ (Pozn. redaktorky: Před startem OB v jednom kuse pršelo!)

JS: Nejvíce se mi líbily brazilské terény na lesních závodech, okolí bylo opravdu krásné a působivé. Také mapy byly hodně zajímavé. Byl to opravdu zvláštní pocit vběhnout do brazilského pralesa a proklouzávat mezi liánami, visícími mechy, šlahouny a vůbec vším, co tam rostlo. ☺ Pozitivně také musím hodnotit práci organizátorů a jejich snahu vždy nám se vším pomoci, přestože jim to někdy nevyšlo a jen se to zamotalo. ☺ MS: Vše hodnotím kladně, od organizátorů her až po naše závody, jak ve městě, tak i v lese. A také nesmím zapomenout na medaile, jsou moc krásné a hlavně těžké. ☺ AP: Tady musím souhlasit s Májou a Honzou, také jsem si užívala ten kouzelný brazilský les, předčilo to má očekávání. Líbil se mi přístup milých organizátorů a celková atmosféra deaflympiády – bylo nás tu přes 2 000 sportovců ze 78 států!

3. Jaká byla organizace závodů a jaké bylo ubytování?

JS: Organizace závodů byla prostě „brazilská“ – bylo vidět, že v porovnání s Evropou je v Americe orientační běh spíše okrajovou záležitostí, a tomu odpovídala i úroveň závodů. Sprinty byly zorganizované velmi netradičně a zvláštně – dost jsme běhali uvnitř budov, což v Evropě vůbec není pravidlem, ale tady naopak organizátoři rádi dávali kontroly pod střechu. ☺ Sprintové mapy měly hodně chyb způsobených nepochopením správných postupů pro jejich vytváření. Lesní mapy byly naopak skvělé a rozporuplné pocity ze sprintových závodů nám plně vynahradily. Také organizace se postupně zlepšila a lesní závody už probíhaly

Pořadí zemí a počet medailí: 1. Ukrajina 2. USA 3. Írán 14. ČR

16

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

zlatá 62 20 14 4

stříbrná 38 11 13 1

bronzová 38 24 14 3

ORIENTAČNÍ BĚH: Je to sport, v němž musí závodník prokázat svou schopnost orientace v terénu s pomocí mapy a buzoly. Účastníci na startu obdrží mapu terénu, který neznají, v níž jsou vyznačena kontrolní stanoviště (tzv. kontroly). Cílem závodníků je oběhnout všechny vyznačené kontroly v určeném pořadí a v co nejrychlejším čase.

Za každou minutu přes časový limit je závodníkovi stržen určený počet bodů. Závodník s nejvíce body, popřípadě s nejlepším časem vyhrává. Při orientačním běhu závodníci většinou běhají mimo cesty a překonávají terénní překážky.

/ R E P O R TÁ Ž /

první nahoře: Josef Procházka, Marie Pangrácová, Jan Semerád, Marek Spilka, Anna Pangrácová, Adam Hájek (slyšící trenér OB)

hladce. Mapy i terény byly opravdu krásné a zajímavé. Hodně jsme se těšili, až do lesa vyběhneme, a užili jsme si to. Vyzkoušeli jsme si nové terény, nasbírali nové zkušenosti, a navíc jsme se zlepšili. Ubytování bylo také fajn, jen občas byly uklízečky až moc horlivé. ☺ Celá česká výprava bydlela v jednom hotelu, takže jsme se pravidelně potkávali, bavili, hráli různé stolní hry, fandili si, podporovali se. Bylo to super. ☺

4. Překvapilo vás něco?

JP: V lese až tak ne, na to jsme byli dobře připraveni. Spíš mě zaskočila brazilská mentalita.

MP: Mě naopak po delším pobytu v USA překvapila česká mentalita. Pak také jiný způsob postavení tratě a trochu i mé vlastní výsledky, které byly těsně za medailí. ☺ AP: U orienťáku mě překvapilo asi to, že mapy neodpovídaly vždy skutečnosti, občas tam něco přebývalo, občas naopak něco chybělo. Možná už jsme „rozmazlení“ skvělými a podrobnými mapami v Česku (podle pravidel mapového klíče v OB). ☺ A pěkně mě potrápily více technické závody, v nichž mám ještě nějaké rezervy. Obecně jsou Brazilci velmi milí a příjemní lidé s pozitivním přístupem k životu a úplně všude s sebou nosí svůj národní nápoj – maté čaj – spolu s termoskou horké vody. ☺ JS: Brazilská mentalita a jejich přístup. A také netradiční sprintové mapy aneb „maňána“.

MS: Brazilský způsob myšlení – všechno řeší s velkým klidem. A také brazilský terén, ten byl pro mě novým zážitkem, poznáním jiného koutu světa.

mapa pro orientační běh na deaflympiádě

5. Kdo byl pro vás nejtěžším soupeřem a proč?

JP: Určitě Maďarsko. Mají podobnou výkonnost jako my a teoreticky jsme s nimi měli bojovat o medaili. Bohužel to šťastněji skončilo pro Maďary.

JS: (dodává) A Litva.

AP: Ukrajina je výkonnostně výš, tak ještě máme na čem pracovat. ☺

6. Jak si ceníte tohoto umístění?

JP: Pro mě to není bronzová, ale zlatá medaile. Už jsem v ní ani nedoufal.

JS: Já si nejvíce cením medaile z posledních štafet, protože vím, že tam jsem předvedl téměř perfektní výkon a víc už jsem udělat nemohl. Na stejnou úroveň ale stavím i individuální 8. místo ze závodu na klasické trati.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/ R E P O R TÁ Ž /

AP: Já mám asi největší radost ze stříbra ze super sprintových štafet, které jsem právem s Márou vybojovala. Před závodem se rozhodovalo, jestli do dvojice s Márou půjdu já, nebo Mája. Jsem ráda, že jsem mohla ukázat své skryté kvality. ☺ A také mě potěšil celkem povedený závod lesní štafety, který jsem ale běžela mimo soutěž.

V obou případech jsem na prvních úsecích porazila nejlepší holky z Ukrajiny.

MS: Dovolím si začít úslovím „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, protože v našem týmu tohle platí dvojnásob – za poslední tři roky jsme vynaložili opravdu mnoho úsilí a času na to, abychom naběhali mnoho kilometrů a zúčastnili se co nejvíce závodů jak u nás v Česku, tak i v cizině (Švédsko, Turecko, Litva, Slovinsko, Belgie). Takže získané medaile jsou pro nás dokladem toho, že si je právem zasloužíme, a to nás hodně těší.

MP: Vnímám to přesně tak, jak píšou ostatní: výsledky jsou pro nás jako třešnička na dortu, který jsme „pekli“ tři roky, nebo vrchol ledovce, jehož zbytek je „neviditelný“ pod vodou. Zasloužíme si je za ty hodiny nechtěného ranního běhání, za závodění v dešti, dlouhé běhy v zimě, večerní kondiční tréninky po práci a odříkané chvilky s nejbližšími! ☺ Já osobně mám radost, že jsem závody běžela, i když těch chyb jsem mohla udělat méně, a vybojovat tak alespoň jednu individuální medaili pro OB tým.

Ale to by pak nebylo na co se těšit příště! ☺

7. V kolika disciplínách jste startovali? ☺ MP: V šesti, můžeme je rozdělit na městské a lesní, pak na individuální a týmové.

Jako první se běžely městské disciplíny s nejkratší tratí, tj. sprint. Letos byl netradičně doplněný o bludiště ve tvaru loga deaflympiády. Pak byly na řadě mix štafety, v nichž závodí vždy dva muži a dvě ženy. Štafety se letos běhaly ve sportovním areálu a my jsme tam urvali třetí místo těsně za Litvou. Městské závody byly zakončené super sprintem v parku – v něm závodí tým složený z muže a ženy, ti se střídají a každý běží tři velmi krátká kola. My jsme se umístili za Ukrajinou a získali jsme stříbro, třetí skončila Litva. Pak se OB přesunul do lesa a běžely se individuální závody. Nejdříve tzv. middle: středně dlouhá trať, která by měla být více o technice a orientaci než o rychlosti. Následoval long (česky klasika): opravdu dlouhá trať, kterou ženy běží přes hodinu, muži skoro dvě hodiny. V tomto závodě by měly rozhodovat volby postupů závodníků. Long se letos běžel mezi kopcovitými loukami s bažinami, kamenitými poli a pralesními ostrůvky. Celá akce byla zakončena mým nejoblíbenějším závodem – týmovou lesní štafetou. Tu běží zvlášť tři muži a tři ženy. Naše mužská štafeta velmi těsně prohrála boj o stříbro, ale veze si domů bronz! ☺ Ženský tým se nám nepodařilo poskládat, máme jen dvě reprezentantky, a je to škoda, byla by z toho nejspíše i další medaile. Takže zájemkyně (vítáme i zájemce), hlaste se a možná s námi budete moct jet už za tři roky na Deaflympiádu 2025! Neváhejte a přijďte si vyzkoušet orienťák!

Medailové ambice měl také MAREK BARTOŠEK, který byl již na své 4. deaflympiádě a startoval v těchto disciplínách: v z d u c h o v á puška 60 ran vestoje na 10 metrů malorážná puška 60 ran vleže na 50 metrů malorážná puška 3x40 ran (3 polohy) na 50 metrů 1. Co se ti na této deaflympiádě líbilo?

Líbila se mi ta vzdálená, exotická destinace v panenské brazilské přírodě. Překvapila mě ochota dobrovolníků a organizátorů statečně a improvizovaně řešit problémy, které se jim znenadání naskytly – nedorazily jim elektronické terče, museli řešit hřiště vytopená po vytrvalých deštích a tak dále.

18

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

očima Bc. Renaty Stejskalové, generální sekretářky Českého svazu neslyšících sportovců: „Přestože jsme z Národní sportovní agentury dosud neobdrželi ani jednu korunu na reprezentaci a ani na účast na LDH, je letošní deaflympiáda velmi úspěšná.

Kromě výše uvedených medailistů, kteří se zasloužili o dobré jméno českého sportu, nesmíme zapomenout ani na další sportovce. Český svaz neslyšících sportovců je hrdý i na ty, kteří, byť se neumístili na stupních vítězů, se rozhodně nemusí za své výsledky stydět a odjíždět s ostudou.

Považuji za důležité tu všechny zmínit a poděkovat jim za jejich nasazení. Tímto tedy děkuji střelcům Marku Bartoškovi a Petru Gerbergovi, beachvolejbalistům Šimonu Bambasovi, Šimonu Skopovému, Anně Pavlovové a celé rodině Žídkových, která reprezentuje naši republiku – tatínkovi Janu Žídkovi, mamince Oldřišce Žídkové a jejich synovi Janu Žídkovi ml., který po nich sportovní geny zdědil a rozhodně jim nedělá ostudu. Dále děkujeme horským cyklistům Pavlu Pastrnkovi a Janu Čapkovi, golfistům Zuzaně Lesse a Richardu Pavlovi, badmintonistce Janě Havlové.

Nesmíme také zapomenout na všechny, kteří sice nejsou vidět, ale pro uskutečnění celé akce byli nepostradatelní – na doprovody, tlumočníky, trenéry, fyzioterapeutku, lékařku či organizační výbor, který organizaci a administraci akce zaštítil a zároveň byl pro sportovce oporou.

Závěrem chceme poděkovat všem, kteří nám poskytli jak finanční, tak psychickou podporu, jež je také velmi důležitá a dodává nám energii a motivaci do dalších let.“

/ R E P /OTRÉTM Á AŽ /

2. Jaké bylo ubytování?

Bylo skvělé. Můžeme za to poděkovat vedení ČSNS, jmenovitě Renatě Stejskalové a Otovi Panskému. Poblíž jsme měli obchodní dům a v rámci hotelu byl bazén a posilovna, díky čemuž jsme mohli i v případě nepříznivého počasí kondičně trénovat.

foto:

Petr Gerberg

3. Překvapilo tě něco?

Mnohé z nás překvapilo studené a deštivé počasí, ale to já jsem očekával, protože v jižní Brazílii je touhle dobou podzim. Asi největším šokem pro mě ale bylo, že se organizátorům nepovedlo zajistit elektronické terče. Bez toho prostě ta soutěž měla horší úroveň.

4. Kdo byl pro tebe nejtěžším soupeřem a proč?

Nejtěžšími soupeři byli Indové. Přišli noví, mladí závodníci a vystříleli neuvěřitelný výsledek srovnatelný s úrovní nejvyšších soutěží mezi slyšícími.

5. Jak si ceníš čtvrtého místa?

Marek v akci při malorážce v leže s 60 ranami na 50 metrů

foto: Václav

Jasný

Toužil jsem po zlatu. Podřídil jsem tomu svůj život – přestěhoval jsem se do Plzně za nejlepším zázemím v ČR, snažil jsem se v rámci možností (i přes covid, zimu) trénovat denně. Během závodu jsem tam nechal duši, a přesto to nestačilo. Takže mám teď rozporuplné pocity. Noví mladí byli zkrátka lepší. Možná že později si budu cenit i toho krásného 4. místa.

Redakce UNIE všem sportovcům děkuje a gratuluje jim k úžasným výkonům a ke skvělé reprezentaci českého sportu neslyšících.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ROZHOVOR/

Můj domov mne baví a naplňuje TEXT: Ivana Hay Tetauerová Když FOTO: archiv Jakuba Vengláře, instagram: @homeofjakub se podíváte na instagram, vidíte zde i mezi Čechy plno bloggerů, kteří mají zástup svých followerů (sledujících). Avšak jeden z nich je skutečně výjimečný – je jím neslyšící sympaťák Jakub Venglář. Co je předmětem jeho postů na instagramu? Jeho vlastní domov – interiér a sem tam i venkovní prostory. Ujíždí na jeho úpravách, změnách, designu, baví ho to. Není to jeho práce, nýbrž jeho koníček. Dnes se k Jakubovi vydáme na návštěvu a on nám prozradí něco více o sobě.

20

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/ROZHOVOR/

Jakube, již dlouhou dobu žiješ v Praze.

Co tě z rodné Moravy přitáhlo do Čech?

Především práce. Po škole jsem chvíli pracoval ve Valašském Meziříčí a pak v Brně. Později jsem začal tlumočit do mezinárodního znakového systému na mezinárodní akci Miss & Mister Deaf World (MMDW), což je soutěž krásy pořádaná obvykle každý rok v Praze. Zaujaly mne tam možnosti, větší komunita Neslyšících, a tak jsem se v Praze v roce 2011 usadil a začal pracovat v organizaci pro neslyšící.

Tvoje práce je však odlišná od tvého koníčku – navrhování interiérů domova.

Jak ses k tomuto hobby dostal?

Jak víš, v dnešní době se rozmohly sociální sítě, a ani já jsem jich nebyl ušetřen. Moc se mi líbí sledovat stránky věnované interiérům bytů, domů, fascinuje mne to. Když jsme se s přítelem přestěhovali do rodinného domu, měl jsem najednou možnost se realizovat, vymýšlet a vybírat materiály, z nichž se náš domov bude skládat.

Přítel mi v tom nechal volnou ruku, za což jsem velmi rád a jsem mu za to vděčný. Moc mne to baví, neustále vyhledávám na internetu doplňky, jsem tapetový maniak, už jsem jich nespočet vyměnil. Dělám to vše sám, ruční práce mi nedělá problém. Baví mne obměna, nemám rád stereotyp.

Co tě vedlo k nápadu založit si instagram s názvem @homeofjakub? Máš na něm již přes 17 tisíc followerů, a to je co říci, když jsi jej založil teprve před rokem a půl…

Přesně tak! Jsem na to hrdý… Zvlášť když jsem neslyšící! Ostatní totiž spoléhají nejen na vizuální přitažlivost obsahu instafotek, ale také na doprovodnou hudbu! Což jsem nevěděl. S hudbou, kterou tam někdy do tzv. Reels přidávám, mi ovšem pomáhá můj slyšící přítel. Ze začátku jsem se bránil, protože komunita Neslyšících je malá, nevěděl jsem, jaké budou reakce. Ale přítel mne v tom podpořil a já jsem za to moc rád, jelikož mne to hodně baví.

Kde jsi čerpal inspiraci?

Již dříve jsem si kupoval plno časopisů věnujících se domácímu dekoru, zařizování bytů, domů apod. Dozvídám se tam různé tipy, tzv. hacky, triky, což mne moc baví. Nyní se hrozně rád dívám na Netflix, kde je plno pořadů ve stylu reality show, které se zabývají krášlením domova, jeho proměnou, designem, čerpám zde rady,

inspirace. Je to pomalu můj každodenní Večerníček. (smích) Důležité ovšem je, aby měl program titulky, proto se dívám většinou na seriály na ČT1 (Bydlet jako…, Bydlení je hra), pořady na Nově a Primě moc přístupné neslyšícím nejsou. Kromě toho sleduji tipy také na internetu, pinterestu.

Zajímavé je také to, že jsi muž – nechci škatulkovat, ale většinou domov zútulňují ženy, že?

Máš pravdu, hodně žen na instagramu se nad tím podivuje a chválí můj výběr.

Jsem za to rád. Též mne velmi baví umělecké focení, rád fotím detaily. Ale je to asi také tím, že jsem gay, a ti, jak známo, mívají citlivou duši a cit pro estetiku, umění a design, myslím. Inspiroval jsem se však také počínáním mé mamky, která neustále doma něco stěhovala, hlavně nábytek. Hodně jsem se v tomto směru angažoval, což mi také zůstalo dodnes, alespoň jednou za měsíc udělám doma větší změnu. (smích)

Ozývají se ti různé firmy s tím, že bys je mohl na svém profilu propagovat?

Ano, už mám kontakty s mnoha z nich. Mám výborný přehled o tom, co je na trhu, co se týče bytového designu. Co se kde dá koupit, akce, tipy… Na instagramu proto upozorňuji i na různé slevy, nabízím slevové kódy, propaguji a prezentuji výrobky a různé dekorace, které jsem od nich výměnou dostal, což je příjemná spolupráce. Je to však pro mne jako neslyšícího mnohem náročnější,

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ROZHOVOR/

protože i v dnešní době vítězí telefonická komunikace nad e-mailovou. Také jsem zjistil, že hodně bloggerů propaguje vše na videích, která ovšem my neslyšící neslyšíme a nejsou nám přístupná. Chtělo by to titulky, které bývají zatím dostupné jen v angličtině. A naopak – pokusil jsem se znakovat v ČZJ a přidal jsem i české titulky, aby mému vyjádření rozuměli jak neslyšící, tak slyšící diváci.

Když tak na tebe koukám, máš obrovský talent. Proč ses nevydal na dráhu profesionálního designéra a nevystudoval tento obor?

Dříve jsem chtěl studovat architekturu na VŠ v Liberci, ale bylo to ještě v době, kdy nebyly takové možnosti pro neslyšící ve formě komunikační podpory, a škola neměla jak mi zajistit tlumočení do ČZJ nebo přepis. Proto jsem šel tenkrát na JAMU, kde byl obor určený přímo pro neslyšící studenty (Výchovná dramatika Neslyšících, pozn. red.). Tento obor jsem ale z rodinných důvodů nedokončil. V dnešní době by bylo asi více možností, ale jsem spokojený tak, jak žiji. Chvíli jsem práci bytového designéra zkoušel v jedné firmě, kde jsem měl dokonce přiděleného tlumočníka, ale pak přišla pandemie koronaviru a tím to skončilo.

Určitě se na tebe s žádostí o radu, jak si zútulnit domov, obrací mnoho neslyšících, že? Jsi tak jediný, u koho nehrozí komunikační bariéra…

Přesně tak. Zabere mi to hodně času, ale rád pomůžu. Vysvětluji jim i přes webkameru, jak se tapetuje, že se skutečně nemusí vůbec bát. S dnešními moderními tapetami jde práce poměrně hladce, když se správně držíte pokynů a máte trpělivost.

Pomáhám s výběrem vzorů, dávám tipy na místa, kde je možné je sehnat a koupit. Doporučuji například www.tapetynazed.cz. Jsou nyní opět v módě a já na ně nedám dopustit.

Jaký je tvůj osobní styl? Jaké barvy upřednostňuješ?

Miluji venkovský styl, přírodní materiály, jako je dřevo, a barvy. Když jsem osobně navštívil skandinávské země, byl jsem unesen hygge stylem a stylem, v jakém staví tamější domy. Barvy, které v mém domově převládají, jsou jednoznačně bílá, krémová, béžová, karamelová, olivová a hnědá. Ujíždím také na detailech, rád vyměňuji například úchytky, drobnosti, závěsy, povlaky na polštáře, koberečky, ozdoby atd. Vždy když je nějaké roční období nebo svátky, odrazí se to také na barvách našeho interiéru.

22

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/ROZHOVOR/

Nechceš se věnovat i venkovním prostorům, když k tomu máš možnosti?

Můj přítel vystudoval obor zahradnictví, takže tato oblast je jeho doména. :-) Já oproti tomu péči o zahradu nemusím, ale baví mne navrhování posezení na zahradě – stolky, lavičky, židle a jejich potahy. Sám jsem vystudoval oděvnictví, takže mám spíše vztah k designu, barvám, látkám apod. Vše se krásně dá propojit, jak to do sebe zapadá.

Kdyby sis mohl přát dům snů, jaký by to byl?

Jednoznačně dřevěný dům u jezera v cottage stylu, se zalesněnou přírodou kolem, nabarvený barvami typickými pro severské země, což by mu dodalo wow efekt. Ale také by mi nevadil typický anglický dům, posledně mne uchvátil Londýn. Moc rád bych měl doma krb nebo kamna. Asi jsem multikulturní a uměl bych se přizpůsobit.

Co bys rád vzkázal čtenářům UNIE? Nebojte se změn! Jděte do toho, pokud se vám něco líbí a sníte o tom, uskutečněte svůj sen! Možná se to nezdá, ale stačí i maličkost – nová barva, tapeta, doplněk, který udělá ve vašem domově divy! Jen tomu věnovat chvilku i trochu financí, ale výsledek stojí za to!

MEDAILONEK JAKUB VENGLÁŘ • Žije v Praze • Narozen 25. září 1987 ve Valašském Meziříčí • Vychodil ZŠ pro SP ve Valašském Meziříčí • Absolvoval SŠ oděvní pro SP v Brně • Studoval obor Výchovná dramatika neslyšících na JAMU, který však z rodinných důvodů nedokončil • Koníčky: interiéry domova, móda, háčkování, fotografování, sauna, skútr, plavání, kavárna s neslyšícími přáteli, trávení času s přítelem a kočkou Bellou na zahradní terase

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/SENIOŘI/

Sympatická paní

žijící v domově důchodců

Seděla jsem v klubovně a z dálky jsem si všimla vitální, empatické a pohodové paní. Zaujala mě tím, že přes vysoký věk stále vypadá dobře. Přes hodinu jsme se bavily nad šálkem kávy. Dozvěděla jsem se, že bydlí v domově s pečovatelskou službou. Bylo mi jasné, že s Alenou Hofrovou chci udělat rozhovor. Přijela jsem za ní na návštěvu do Koryčan. Její domov stál na kopci s nádherným výhledem.

24

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: archiv A. Hofrové

S maminkou a s bratrem

Alena s rodiči

Aleno, koukám, že tu máte krásně zařízený pokoj. Žijete tu spokojeně?

Předchozí ředitelka byla tak hodná a nabídla mi opravdu velký pokoj. Žiju si tady dobře, jsem spokojená a nic mi nechybí.

V listopadu to bude 11 let. Bylo nás tu víc, myslím sedm důchodců. Bohužel ostatních časem ubývalo a teď jsme jenom dvě – já a ještě paní vedle, které je už 95 let.

To mě těší. Nabídla vám pokoj se zařízením?

Ne, nic tady nebylo, ani koberec nebyl. Když mi umřel druhý manžel, žila jsem ještě v domě tady v Koryčanech. Kromě práce jsem si ještě přivydělávala u společnosti Zepter. Když už jsem neměla sílu pokračovat, chtěla jsem spolupráci ukončit.

Jeden člověk zařídil, aby to místo mě dělal někdo jiný. Kvůli nedorozuměním jsem se ale dostala až do exekuce. Bylo to čím dál těžší. Moji přátelé mi doporučili, abych se přestěhovala do domova s pečovatelskou službou a prodala dům, který byl velmi nákladný na opravu. Byla jsem na dům tak sama. Zlobila elektřina, byl to starý dům. Dlouho jsem s prodejem váhala.

Nakonec jsem souhlasila. Bylo to velmi těžké rozhodnutí. Nedala jsem vědět dceři, syn už byl po smrti, potají jsem zařídila prodej domu a s pomocí přátel jsem se přestěhovala i s nábytkem. Koberec nebyl, neměla jsem na to peníze. Zastavili mi kvůli dluhu i důchod. Měla jsem velmi hodnou ředitelku, která počkala s nájmem. Po dvou měsících jsem mohla nájem

zaplatit. Když mi zbyly peníze, hned jsem koupila tento hnědý koberec. Před pár lety mi díky záloze za plyn byly vráceny nemalé peníze a paní ředitelka mi zajistila televizi. Mám tu teď všechno – co víc si přát? Jsem ráda, že si nemusím dělat starosti. Jen zaplatím nájem a ještě vodu, elektřinu a plyn, pak hradím nějaké malé poplatky, třeba za papíry do tiskárny. Mám dva dodavatele obědů. Jeden je z Koryčan a druhý z Kyjova.

Ráda si často vybírám ze zvědavosti neobvyklá jídla. Snídani a večeři si obstarávám sama.

Máte tu soukromí? Jak se tady komunikuje?

Nikdo mě neruší, nezasahuje mi do soukromí. Když něco potřebuju, zajdu za personálem. Když jsme v domově zbyly jen my dvě, nepořádají se tu už bohužel žádné programy.

Jaké jste měla mládí?

Moje matka byla taková (mlčky se zamýšlí) líná. Měla jsem raději tátu, byl bezvadný. Ještě jsem měla bratra, o hodně mladšího, také byl neslyšící. Spolu jsme měli nádherný sourozenecký vztah. Bohužel ho potkal ošklivý osud – v 37 letech měl autonehodu a zemřel.

Kam jste šla po základní škole?

Rovnou do práce. Nepamatuji si, proč jsem nemohla dále studovat. Asi nejspíše kvůli mojí mamince jsem neměla moc

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/SENIOŘI/

možností. Nezbývalo mi nic jiného než v 16 letech nastoupit do firmy jménem Baťa ve Zlíně jako obuvnice. Byla jsem tam až do roku 1969, kdy jsem se podruhé vdala a začala jsem s manželem pracovat jako stolařka (truhlářka, pozn. red.) zde v Koryčanech. Vydrželo mi to až do důchodu. V důchodu jsem stále ve stejné firmě pracovala jako brigádnice, protože mi umřel manžel a děti už „vyletěly z hnízda“.

V mládí jste sportovala? Jaké jsou vaše záliby?

Nesportovala jsem, nedostala jsem se k tomu. Moje vášeň je pletení. Měla jsem mnoho objednávek od lidí, třeba na svetříky pro miminka, ponožky a další. Nedávno jsem se tady v domově díky jedné paní odvedle naučila háčkovat. V tom jsem se našla. Uháčkovala jsem vajíčka, sněhuláka, šatičky pro panenky a před rokem dceři věncovou ozdobu s králíkem na dveře.

Dcera měla velkou radost. A ještě slepici a kohouta s kuřátky na Velikonoce. Měla jsem jich tady opravdu hromadu. Ráda dělám lidem radost. Jsem ráda, že můžu něco dělat a být užitečná.

Zmínila jste, že jste se dvakrát vdala a nyní jste vdova. Máte děti?

Ano, mám dceru. Měla jsem syna, bohužel zemřel mladý při autonehodě. A ještě dceru od manžela z předchozího manželství. Adoptovala jsem ji, protože mám děti ráda a neměla jsem s tím problém. Vzpomínám si, jak mě moje dcera chránila.

Když mě děti ze školy pomlouvaly, dcera se mě zastala a vysvětlila jim, že jsem neslyšící. Koryčany nejsou město, proto se toho moc nevědělo. Horší to bylo se synem. Týden chyběl ve škole.

Věkový rozdíl mezi sourozenci byl 6 let

TEXT: Kamila Spěváková FOTO: archiv Marty Zavadilové

Vůbec jsem o tom nevěděla – každý den odcházel normálně z domova. Až se mi pak ozvali ze školy, že syn tam chyběl pár dnů, a já jsem zjistila, že se schovával ve sklepě. Syn přiznal, že se mu jeho spolužáci pošklebují, jakou má maminku. Bál se, že ho spolužáci zmlátí, pokud to bude řešit. Rovnou jsem to ve škole vyřídila a domluvila se s učitelkou, že ti spolužáci nedostanou dvojku z chování, ale musí se omluvit. Brzy pochopili, že jsem hodná, a zajistila jsem pro ně program. Dopadlo to dobře.

Jak s dětmi komunikujete?

Jen odezíráním. Docela dobře mluvím, většinou mi rozumí.

Dcera doteď jen mluví, neznakuje. To mě mrzí. Navštěvuje mě nepravidelně, vždy ji ráda vidím.

MEDAILONEK ALENA HOFROVÁ • Narozena v roce 1940 v Kvasicích poblíž Tlumačova, okr. Zlín • Jako malá ohluchla kvůli zánětu mozkových blan, chodila na základní školu ve Valašském Meziříčí • Žije v Koryčanech a užívá si důchod v domově s pečovatelskou službou • Nyní vdova, prošla jedním rozvodem, má dvě děti, jedno z dětí je nevlastní • Je členkou ČMUN v Kroměříži od jejího založení (poslední 2 roky přerušila kvůli koronaviru)

26

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

S druhým manželem Hofrem

Patnáctiletá Alena rok před nástupem do práce

Chodíte do nějakého klubu, abyste si mohla popovídat s neslyšícími?

Jsem hodně společenská, ráda se bavím s lidmi. Jsem členkou klubu v Kroměříži od jeho otevření v září roku 1994.

Ráda jsem tam jezdila, bylo tam hodně neslyšících. Byla to krásná léta. Neslyšící ale pomalu ubývají. Dnešní doba už není taková jako dřív. Poslední dva roky jsem přerušila členství kvůli pandemické situaci. Nejsem očkovaná proti koronaviru a nechci být. Letos jsem se tam po dvou letech vrátila, ale nejsem tam často z důvodu mého zdravotního stavu. Nemůžu jezdit sama autobusem.

Jeden známý, jenž do klubu také chodí a bydlí pár kilometrů dál, mě někdy vezme autem a po klubu mě zase odveze zpátky. Je to hodný muž. Moji vrstevníci jsou většinou po smrti a kromě dcery ke mně nechodí návštěvy, tak jak bych si přála. Do Kroměříže se proto pokaždé těším.

Aleno, moc děkuji za rozhovor.

Není vůbec zač, ráda jsem si s vámi popovídala. Budu se těšit na časopis UNIE. ☺

Alena stojící uprostřed první řady

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Festival neslyšících žen s názvem Jsem žena/bohyně! se konal ve dnech 6.–8. května 2022 v chatové osadě v Bakově nad Jizerou. Třídenní akci uspořádalo uskupení Neslyšící ženy pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR. Prvního ročníku se zúčastnilo kolem 90 neslyšících žen.

P

rogram byl vskutku nabitý. Ženy a dívky se sluchovým postižením, které se sem sjely ze všech koutů České republiky, měly možnost zúčastnit se dvou hlavních přednášek – Psychosomatika ženy se Soňou Procházkovou a Ženská sexualita s Helenou Mošnovou. Obě přednášky i workshopy byly tlumočené do českého znakového jazyka (tlumočily Naďa Hynková Dingová, Monika Boháčková, Dana Peňázová), zajištěn byl též simultánní přepis pro ty, které český znakový jazyk tolik neovládají.

Na programu byly i ranní rozcvičky se Soňou a Helenou, dále workshopy, arteterapie a různá vystoupení v rámci večerního kulturního programu, které vedly samy neslyšící ženy. Přijel také štáb Televizního klubu neslyšících z České televize – díl o festivalu bude odvysílán na podzim. Akce by se nemohla konat nebýt úspěšné finanční sbírky, jejíž výtěžek se mohl využít na zaplacení výdajů spojených s provozními náklady festivalu a jeho technickým zajištěním.

28

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

Jak to všechno začalo?

Uskupení Neslyšící ženy vzniklo pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. 2. prosince 2018 jako výstup z účasti na 1. Evropském fóru neslyšících žen, které uspořádala španělská organizace neslyšících žen ve spolupráci s Evropskou unií neslyšících (EUD – European Union of the Deaf) ve španělské Valencii. Na fórum byla pozvána Šárka Prokopiusová jako prezidentka SNN ČR, členské organizace EUD. Ta přizvala také tehdejší prezidentku ASNEPu Pavlínu Spilkovou. „Zastoupení dvou různých vad sluchu a také rozdílného věku jsme vnímaly jako přínosné. Na fóru jsme společně představily situaci v ČR, měly jsme i panelový příspěvek na závěrečné konferenci.

Zjistily jsme, že v ČR není situace z pohledu příležitostí pro ženy a jejich realizace vůbec špatná, ale uvědomily jsme si, že zde chybí možnosti vzájemného setkávání žen a sdílení toho, co potřebují.

Tedy že vlastně nevíme, zda naše ženy něco řeší a potřebují ve vztahu ke své roli,“ vypráví Šárka. Proto ještě na konci roku

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

aneb Festival neslyšících žen poprvé TEXT: Ivana Hay Tetauerová FOTO: Gabriela Pecová, archiv Neslyšících žen

2018 Pavlína Spilková iniciovala vznik nového uskupení Neslyšící ženy, které začalo pod SNN v ČR, z.s. pracovat v zájmu neslyšících žen.

poradenství, tlumočnických služeb a realizace programů zdravotní, sociální a pracovní rehabilitace pro sluchově postižené osoby všech věkových kategorií, členy i nečleny organizace.

Neslyšící ženy

Současné aktivity

Od té doby pravidelně pořádají přednášky a workshopy nejen pro ženy, ale i pro páry a spolupracují s příslušnými organizacemi, jako je např. Bílý kruh bezpečí v případě domácího násilí a obětí trestných činů. „Zázemí máme nejen v Praze, ale i v Brně, navíc s celorepublikovou působností díky moderním technologiím. Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. hájí práva, potřeby a zájmy neslyšících a nedoslýchavých a poskytuje jim sociální služby podle zákona o sociálních službách,“ vypočítává Šárka Prokopiusová. Veškerá činnost SNN v ČR, z.s. je vyvíjena ve prospěch cílové skupiny sluchově postižených osob. Jedním z jejích cílů je odstraňování informačních, komunikačních a integračních bariér prostřednictvím sociálního

Informace o akcích Neslyšících žen najdete na facebooku ve veřejné skupině pod názvem Neslyšící ženy v ČR – Czech Deaf women. Kromě toho existuje na facebooku ještě uzavřená skupina s názvem Neslyšící ženy (soukromá skupina), která je určená pouze pro ženy/dívky se sluchovou vadou. Neslyšící ženy najdete také na instagramu. Aktivity uskupení realizuje osm neslyšících žen ve složení Pavlína Spilková, Iveta Melichar, Veronika Rafflerová, Gabriela Pecová, Julia Kulda Hroch, Markéta Zelenková a nově i Lucie Šímová a Šárka Maďarová. Loga pro obě skupiny vytvořili neslyšící umělci – grafik Šimon Sedláček ve spolupráci s výtvarnicí Ivou Hay, která jejich design vymýšlela a konzultovala s týmem Neslyšících žen.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

HLAVNÍ PROTAGONISTKY FESTIVALU, KTERÉ SE PODÍLELY NA PŘEDNÁŠKÁCH A WORKSHOPECH:

Soňa Procházková – dětská, párová a rodinná psychoterapeutka. Poznala, že tělo, emoce a prostředí jsou propojeny. Svým doprovázením nabízí lidem nalezení odpovědí na otázky a možnosti v jejich nelehké situaci. Na festival byla pozvána jako lektorka přednášky, workshopu a ranního cvičení. Při přednášce na téma Psychosomatika ženy všem přítomným ženám osvětlila, jak jejich tělo reaguje na zátěžové situace, a ukázala jim, co je možné dělat ve chvíli, kdy žena vnímá, že tělo již bolí nebo je nemocné.

Osa emočních stavů „Workshop na téma Časová osa byl naplněn emocemi a velkou otevřeností.

Společně se ženami jsme se dívaly na

to, jak ve svém životním příběhu můžeme najít téma, které je důležité řešit a které nám v těle často způsobuje zdravotní potíže. Například vztah s maminkou, rozvod našich rodičů apod. První festival Neslyšících žen mne naprosto ohromil. Odjížděla jsem unavená, ale zároveň nabitá novou zkušeností a chutí do další spolupráce.“

Na akci byly pozvány i slyšící profesionální terapeutky Soňa Procházková a Helena Mošnová

Barbora Zacho – fyzioterapeutka

Škola pánevního dna „Tématem mého workshopu byla Škola pánevního dna. Nejprve jsme si vysvětlily a ukázaly, co to pánevní dno vlastně je a kde se nachází. Pro lepší představu jsme k tomu využily anatomické modely pánve a obrázky. Také jsme si objasnily, jaké mají svaly pánevního dna vazby na náš celkový pohybový aparát a proč je důležitá dobrá kondice pánevního dna. Hlavní část byla věnována samotné aktivaci, ale také relaxaci svalů pánevního dna a možnostem cvičení v běžném denním životě. Ukázaly jsme si také pomůcky, jimiž lze kontrolovat vlastní aktivitu svalů pánevního dna, případně jakými pomůckami můžeme zvýšit zátěž pro zlepšení kondice svalů pánevního dna.“

Helena Mošnová – somatická terapeutka s vášní pro jemnou vnímavost a kouzlo života. Ve své praxi se specializuje na témata intimity a sexuality, emočních bloků a ženského zdraví. Na festival byla pozvána, stejně jako Soňa, jako lektorka přednášky, workshopu a ranního cvičení. Díky její přednášce na téma Ženská sexualita se přítomné neslyšící ženy dozvěděly mnoho o principech ženské sexuality a intimity. Zkoumaly, jak lze ženské potřeby sladit s mužskými. Ženy se hodně dotazovaly a získaly tak odpovědi na své otázky, které se v jejich životě v ve vztahu k tématu intimity a sexuality objevují.

Zdravé pánevní dno a sexualita ženy „Workshop o pánevním dnu a jeho významu pro naši sexualitu, ale i běžný pohyb či správnou funkci vnitřních orgánů si ženy moc užily. Vyzkoušely jsme si, jak pánevní dno zapojit do běžného pohybu, abychom mohly cvičit stále. Je skvělé, když pro cvičení nemusíme mít vyhrazený speciální čas. Ženy se hodně ptaly na své otázky ohledně pánevního dna a zkoumaly jsme také pomůcky, které mohou pánevní dno skvěle podpořit. Ženy zjistily, jak aktivovat pánevní dno, jak ho uvolňovat a zbavovat zátěže. Podívaly jsme se i na souvislosti s dalšími oblastmi těla, ale také s emocemi a energií.“

30

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Ivana Hay Tetauerová – v současné době frekventantka dvouletého akreditovaného kurzu arteterapie a artefiletiky

Arteterapie – cesta do duše prostřednictvím tvůrčí činnosti „Protože nyní procházím výcvikem arteterapie, těšila jsem se, že si na workshopu některé techniky vyzkoušíme s neslyšícími ženami v praxi. Úvodem jsem vysvětlila, co je to arteterapie – tedy terapie, léčba uměním (kreslením, malováním). Není potřeba mít nějaké zvláštní výtvarné nadání a umět malovat, právě naopak – čím méně jsou totiž klienti zatíženi uměleckým vzděláním, tím více jdou jejich obrázky z jejich nitra, duše. Je známo, že tvorba obrazů působí na lidi pozitivně, zlepšuje jejich obtíže, nálady, má léčebné účinky. Vysvětlily jsme si, co je to prožitkové malování, při němž díky prožitku z díla přijímáme skrze výtvarnou tvorbu všechny naše pocity, emoce, jak příjemné (radost, klid, uvolnění), tak nepříjemné (strach, zloba, napětí). Ženy měly možnost vyzkoušet si na sobě v praxi výtvarnou techniku, díky níž můžeme zjistit, co se nám honí v hlavě, v našem povědomí, a „číst“ tak z našich obrázků vlastní přání a touhy. A skutečně to fungovalo! Všechny ženy si na workshopu našly to svoje a odcházely naplněné inspirací k tomu, co pro sebe v životě mohou udělat nebo čeho se mají vyvarovat, což mi udělalo velikou radost.“

Markéta Zelenková – průvodkyně ženského zdraví a intimní cesty

Cyklická dívka (proces první menstruace) „Byl to můj první workshop tohoto typu. Tématem bylo, jak připravit dívky na dospívání, na dobu první menstruace. Živě jsme sdílely své zkušenosti a zážitky spojené s prvními měsíčky a různé pocity a vjemy z této doby. Všimla jsem si, že ženy neznají fáze menstruačního cyklu, a tak se z původně praktického workshopu na téma komunikace mezi matkou a dcerou, stal spíše informativní workshop, protože považuji za důležité, aby se ženy nejprve naučily tyto základní fáze rozlišovat, než přejdou k praktické části. Účastnicím jsem též rozdala informační materiály, aby si je mohly doma v klidu přečíst, a doporučila jsem jim krásnou publikaci, která se může hodit jim a jejich dcerkám v praxi. Potěšilo mne, že jsem mohla neslyšícím ženám předat užitečné rady a svoje zkušenosti.”

Eva Kastnerová – spoluzakladatelka facebookové skupiny Zero Waste pro neslyšící

Nutriční hodnota aneb zdravá výživa z jiného pohledu „Svůj workshop jsem rozdělila na teoretickou a praktickou část. Nejprve proběhla diskuse o tom, co je to skutečné a poctivé jídlo. Říkaly jsme si, jak se například vyrábí poctivý domácí tvaroháček pro děti apod.

Dalším tématem byla recyklovaná bílkovina – zda je pro nás lepší živočišná, nebo rostlinná. Probíraly jsme i potravinovou alergii a jak se proti ní bránit, např. můžeme využít probiotik a vzít v potaz psychosomatické vlivy. Bavily jsme se i o vlivu složení potravin na naše tělo a trávení. Pověděly jsme si něco o typech ovoce a zeleniny (lokální vs. exotické) i o tom, jak využívat sezónních potravin. V praktické části si ženy vyzkoušely,

jak se vyrábí raw čokoláda. Z workshopu jsem měla dobrý pocit, myslím, že jsem ženám předala dobré rady a inspiraci, jak se do budoucna řídit, co se týče stravování. Byly šikovné a pokládaly mi spoustu otázek."

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Ivana Hay Tetauerová a Jaroslava Struhařová Výtvarná arteterapeutická dílna Obě neslyšící frekventantky kurzu arteterapie a artefiletiky pro všechny přítomné ženy připravily společný výtvarný arteterapeutický workshop. Každá z účastnic festivalu dostala bílou masku, kterou si mohla libovolně pomalovat, popsat a vyzdobit dle svého gusta – vyjádřit na ní přání a touhy do budoucna, svoje aktuální pocity, emoce a poznatky, které jí festival přináší – a odnést si ji na památku s sebou domů, kde ji maska bude motivovat do dalších aktivit a životních plánů.

32

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

Lucie Sedláčková Půlpánová, Johana Hrabíková Vojnárová a Eva Kastnerová Tyto tři dámy založily instagramový účet s názvem rytmus.porod nejenproneslysici. Společně vytvořily balíčky třiceti afirmačních kartiček, které jsou určené ženám a dívkám, tematicky laděné kolem mateřství a života ženy. Kartičky v příjemných pastelových barvách výtvarně zpracovala Johana, Lucie je autorkou afirmací a Eva jejich obsah přeložila do českého znakového jazyka. Trio si vybralo za kmotru Soňu Procházkovou, která na festivalu afirmační kartičky pokřtila a posléze si je mohly přítomné ženy zakoupit.

Na závěr festivalu darovala Soňa Procházková Neslyšícím ženám háčkovanou panenku Rú, maskota, který bude symbolicky na festival dohlížet a bude jakousi štafetou v pokračujícím růstu neslyšících žen.

Tato panenka provázela uzavřený psychoterapeutický kruh dvanácti neslyšících žen s názvem Rudoženky, který vznikl i díky podnětu Lucie Kastnerové v roce 2018 a byl realizován právě pod vedením Soni Procházkové.

Díky organizačnímu týmu se premiéra festivalového setkání velmi vydařila. Víkend utekl velmi rychle, až se mnohým nechtělo domů. Budeme se těšit opět na další ročník, který si všechny zúčastněné ženy jednohlasně přejí, témata nejsou zdaleka vyčerpaná! ☺ Zleva: Soňa Procházková, Eva Kastnerová, Lucie Sedláčková Půlpánová, Johana Hrabíková Vojnárová při křtu afirmačních kartiček

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Tým Neslyšících žen – zleva: Gabriela Pecová, Iveta Melichar, Pavlína Spilková, Veronika Rafflerová, Markéta Zelenková, Julia Kulda Hroch, Lucie Šímová, Šárka Maďarová

Zleva: moderátorka festivalu Radka Nováková, kameraman TKN, Soňa Procházková, Pavlína Spilková a Lucie Kastnerová při předávání panenky Rú, která bude symbolicky na neslyšící ženy dohlížet.

IVETA MELICHAR (ČLENKA ORGANIZAČNÍHO TÝMU NESLYŠÍCÍCH ŽEN): „Je spousta organizací, které pomáhají ženám různým způsobem. Ať už jde o seberozvoj, znovuobjevení ženství, cvičení na zpevnění pánevního dna, rozvoj intimity, nebo třeba i ochranu a poskytnutí podpory obětem domácího násilí a trestných činů… Myšlenka, že toto vše může neslyšící žena absolvovat ve svém mateřském jazyce – ve znakovém jazyce, je z mého pohledu velice důležitá. A od toho jsou tu právě Neslyšící ženy. Začaly jsme konfe-

rencí, pokračovaly přednáškami a workshopy a nyní máme za sebou první festival pro neslyšící ženy. Velice si vážíme toho, že jsme příkladem dobré praxe pro ostatní státy, kde něco podobného pro neslyšící ženy ještě nemají nebo teprve budují. Nedávno se o nás zmínili i na semináři Evropské unie neslyšících (EUD) s názvem Ženy v politice. Jsme na naši práci skutečně hrdé a vidíme v ní smysl. Zatím však náš tým pracuje na dobrovolné bázi a naším přáním je, abychom v blízké budoucnosti mohly tuto práci vykonávat jako profesi.“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

PŘIPRAVIL: Jan Šimůnek

MČR neslyšících v alpském lyžování ZDROJ: webové stránky sknbrno.net FOTO: Pavlína Spilková Kdy: 27.–29. března 2022 Pořadatel: SK SKIVELO neslyšících Olomouc Kde: Kouty nad Desnou Obří slalom – umístění: Muži: 1. Matěj Ponocný (SK SKIVELO) 2. Tomáš Menša (SK Hradec Králové) 3. Lukáš Kaláb (SK SKIVELO) Ženy: 1. Veronika Grygarová (SK SKIVELO) 2. Lenka Hornová (SK SKIVELO) 3. Pavlína Spilková (I.PSKN Praha) Slalom speciál – umístění: Muži: 1. Matěj Ponocný (SK SKIVELO) 2. Tomáš Menša (SK Hradec Králové) 3. Jiří Procházka (SK Hradec Králové) Ženy: 1. Veronika Grygarová (SK SKIVELO) 2. Lenka Hornová (SK SKIVELO) 3. Nikola Plachetková (SK Hradec Králové)

1. kolo Českého poháru neslyšících v orientačním běhu 2022 Kdy: 10. dubna 2022 Pořadatel: SK SKIVELO neslyšících Olomouc ve spolupráci s USK Praha Kde: Struhařov u Říčan v okrese Praha-východ Ženy: (3,93 km, 145 m převýšení, 18 kontrol) 1. Anna Pangrácová (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 47:39 2. Anna Formánková (SK Olympia Praha SPS) 52:21 Dvojice muži 3. Lenka Hornová (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 85:04

34

ČASOPIS UNIE 7–8/2022 ročník XXVI

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

ZDROJ A FOTO: webové

stránky ceskyobneslysicich.webnode.cz Muži: (4,89 km, 175 m převýšení, 18 kontrol) 1. Marek Spilka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 46:49 2. Josef Procházka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 50:27 3. Jan Semerád (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 53:07

Curlingový turnaj neslyšících ZDROJ A FOTO: Ladislav

Bystroň

Historicky první klubový mezinárodní curlingový turnaj neslyšících v Evropě se konal v rámci sportovních oslav výročí 100 let klubu I.PSKN Praha. Týmy hrály systémem každý s každým.

Kdy: 13.–15. května 2022 Pořadatel: I.PSKN Praha Kde: Sportovní centrum Třešňovka, Praha-Zbraslav 1. WARS Warszawa (mix) 2. GSV Erfurt (mix) 3. I.PSKN Praha (muži) 4. LKSG Lodž (ženy) 5. GBF Mnichov (muži) 6. I.PSKN Praha (ženy) 7. SKN Brno (muži)

SSK Vítkovice

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

Medailová žeň orientačních běžců