Poslední dobou je v módě jezdit skejtovat hlavně do Španělska. Co se ale týče kvalitních a neokoukanejch skejtovejch míst, někdy není potřeba se tahat až na hlubokej jih, stačí navštívit nějaký německý město nedaleko hranic. Naše redakční partička to dobře ví, a tak jezdíme celkem často baštit tureckej kebab do Berlína. Letos se nám ale plány nějak popletly a místo desetihlavý výpravy do Německa jsme se nakonec museli smířit s nízkorozpočtovou výpravou do Vídně... text a foto: Hormon
[vlevo] lukáš hutter /g/ pop shove-it do 50-50 grindu [odshora] parta na parkovišti u donau parku; první večer se k nelibosti ostatních obyvatel campu nesl v duchu freestyle a breakdance battlu; betonová tribuna – jeden z vídeňskejch spotů, který by měl navštívit každej; lukáš hutter se na tour vybarvil jako velkej zabiják; nabíjení elektroniky na recepci
Vídeň, kam to z Prahy trvá kratšejc jak do Ostravy, jsme si zvolili jednak kvůli úsporám a jednak proto, že tam tou dobou mířila i jedna parta z Moravy, a sečteno podtrženo se nakonec počet účastníků našich dvou tour přiblížil původnímu plánu na invazi do Dojčlandu. Naše stařičká Board kára řízená Mírou Kvapilem se s autem Michaela Coufala z Olomouce potkala kdesi u Mikulova a dál už jsme jeli společně. Brzo jsme pochopili, že s touhle partou rozhodně nebude nuda, protože jak se naše výprava pomalu blížila k rakouskýmu hlavnímu městu, v jednom momentě koukáme, jak z vokýnka druhýho auta, který jelo cé cé á 10 metrů před náma, vystrkuje hlavu jeho řidič Míša Coufal, něco na nás řve a trhá hlavou jak splašenej poník. Jeho koráb při tom vyjel ze svý cesty a málem naskočil do grindu na svodidla, což vzbudilo v naší káře takový pozdvižení, že to probudilo i Míšu Ďuranovou, která v autě spala už od Prahy. Upřímně řečeno, nikdo v redakci už si nepamatuje, co vlastně Couf chtěl, ale tahle chvilka nám asi jen tak z paměti nevymizí.
Ani eurocent navíc! Míra Kvapil, kterej coby řidič naší části výpravy tak trochu šéfoval, je starej škudlil a nasral ho už jen fakt, že nejedeme do jeho oblíbenýho Berlína. Takže prohlásil, že neutratí ani eurocent navíc a že budem šetřit, kde to půjde. Nakonec to nebyl vůbec špatnej nápad. Místo spaní v hostelu jsme si našli ultralevnej kemp, kterej ležel cca půl hoďky od centra a shodou okolností nedaleko hlavní skejtový čtvrtě celý Vídně. Jediný, co na něm všem lezlo na nervy, byla skutečnost, že ležel kousek od výpadovky na dálnici, a tak se člověk budil do lomozu bzučících aut. Nikoho taky zvlášť nepotěšilo, že nám Rakušáci přetrhnuli naší alkopárty na parkovišti kempu, kde jsme pouštěli rap černej jak svědomí tvrdýho gangstera a rozjížděli breakdance a freestyle battle až do večerních hodin. Nu
