Board 124

RIP CURL SEARCH NEKLID | DVOUROZHOVOR DANIIL PLATONOV A JIRKA BULÍN | MEATFLY TRIP AROSA | BILLIGES WIEN | REAL STREET PRG | INSIGHT BUILDERS ZVOLEN | DAN KAŠPAR NEW ZEALAND | SPOTFIGHT POČ VS ŠPAČEK | HORSEFEATHERS BEST TRICK | PRACHATICE, KONEČNÁ!

124

ROČNÍK 16 | 69 KČ | 3,29/99 =C/SK

ČÍSLO 124 | ŘÍJEN 2010

BOARD 124

'' rene schnoller

powder turn

777 (/23%&%!4(%23 %5 0(/4/ ¬2/'%2¬"!5-%2

NIKE 6.0 TEAM GJERMUND BRA ATEN.PEETU PIIROINEN.MIKKEL BANG

ACTION: FRODE SANDBECH

IN THE

KAMPAI JACKET

Jak s tim rozhovorem do Boardu?

Dáme nějaký prachy Pankerovi, aby to prošlo.

Už sem mu dal a hovno. Musíme uplatit šéfredaktora.

Ten prej nebere...

Chce to na něj jinak.

Jasně, vlezeme mu do prdele!

Na dvourozhovor s Daniilem Platonovem a Jirkou Bulínem, který začíná na straně 20, vás srdečně zve šéfredaktor Radek Hruška.

skateboarding 20 Interview Platonov + Bulín 36 Billiges Wien 46 Insight Builders Zvolen 52 Dan Kašpar New Zealand 58 Spotfight Poč vs Špaček 74 Coming soon 78 Miniprofil Caroline Dynybilová 86 Prachatice, konečná!

snowboarding 14 Rip Curl Search Neklid 30 Meatfly trip Arosa 40 Real Street PRG

entertainment 06 Darwin‘s Theory 08 News 64 Horsefeathers Best Trick 80 Moment 84 Test the Best: Backpacks 90 Soundtrack Transworld Hallelujah 94 Před deseti lety 96 Next

DVS 2010 Během patnácti let DVS rozšířila svůj záběr kromě skateboardingu na snowboarding, surfing, MX, wakeboarding a nově také kola. Nabídka se též rozrostla o dámskou a dětskou řadu, zimní modely, skateboardovou sérii Original Intent, sandále, bačkory a kompletní kolekci oblečení.

Zajímavostí je i fakt, že pro podzim 2010 obsahuje nabídka více jak 30 pánských modelů a většina cen nepřevyšuje dva tisíce korun. DVS v současnosti vlastní sedm rozdílných technologií tlumení podrážky proti vertikálním nárazům. Model Getz 5, který vidíte na fotce, je vybaven systémem Flex Feel, který se pyšní nejtenčí podrážkou ze všech bot, a to při zachování trvanlivosti a flexibility zároveň. DVS klade obrovský důraz na ekologickou produkci, vyvinula vlastní program Push Green, jehož základem je výroba pouze z recyklovaných nebo recyklovatelných materiálů. Zaměstnanci jsou například podporováni k používání kol místo aut při cestách do práce.

6

DVS 1995 Po založení firmy Timem Gavinem a Kevinem Dunlapem v roce 1995 nabízely DVS v prvních sezonách pouze několik málo ryze skate modelů bot a většina z nich se ani zdaleka nepodobala současné produkci. Kolekce tenkrát ovládaly boty se vzduchovým polštářem nebo tradiční cupsole podrážkou. Jejich předností byla poněkud větší výdrž, na druhou stranu se například promodel Tim Gavin, který vydíte na fotce, prodával za cenu přes 3 tisíce korun.

V porovnání se současností boty neměly kromě zmíněných „bublin“ skoro žádný systém tlumení nárazů v podrážce. DVS od prvních dnů své existence disponovala poměrně silným týmem, takže už před patnácti lety boty obouvaly hvězdy jako Daewon Song, Chico Brenes nebo Jeron Wilson.

Slovenskej skejtr Maťo Pavlačič se stal prvním profíkem u SM skateboards. Jeho nová deska od Streetmarketu se do prodeje dostala v sobotu 25. září a seženete jí v šířce 8.0 a na krámech i internetu za 950 Kč. „Celý ten proces o tom, že budu mít svou signature desku, trval asi půl roku.

Tvar je stejnej jako mají SM desky velikosti 8.0. Sedí mi ten prodlouženej nose a celkově je ten tvar úplně nejlepší. Co se designu týče, původně jsem chtěl šátkový vzory, ale to nebylo realizovatelný. Tohle je takovej ideální kompromis.

Potom jsem si vybíral z několika barevnejch návrhů a tenhle zlatej mi sednul nejvíc,“ dodává Maťo ke svýmu pro modelu.

Mladej ostravskej talent Filip Hrubeš po vážným zranění už zase skejtuje o sto šest. Před několika měsíci dělal na Stalinu fakie kino z devíti a v hroznejch kulích na odjezdu napálil do mramorové zdi. Schytala to plotýnka. Rekonvalescenci moc nepomohla ani Filipova divoká rehabilitace. Naštěstí už je víc jak dva měsíce v pořádku a padá mu to tam víc než dobře. To samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí skejtovejch firem a Filip začal hoblovat desky Eina.

Děvenky, dávejte si na podzim pozor, aby vám studený vichérek neofoukl vaječníky! Nebojte baby, holky vědí, že v podzimním hnusu je skvělá Rip Curl vesta Camille prodlouženého střihu s úplety, kterou seženou za bez koruny rovné dva tisíce Kč. Více na Ripcurl.com.

Smith se letošní rok docela odvázal a celá kolekce září barvama. Vybrat si bude moct opravdu každý! Tak třeba Scope Graphic. Super design, skvělý mirrorový skla plus spousta dalších vychytávek jako širokej silikonovej strap, rychlo-utahovací systém, hypoalergenní molitan na vnitřní straně brýlí atd. Samozřejmostí je naprostá kompatibilita se všemi helmami Smith, dvojité sklo s výbornou ventilací a obal na brýle z jemných mikrovláken. Scope Graphic jsou k dostání v 7 barevných provedeních včetně na fotce vyobrazené Neon green horrorgami za jedinečnou cenu 1.999 Kč. Více na Smithoptics.com.

8

Top 5 albums: 1. Gang Starr / Moment of Truth 2. Freddie Foxxx aka Bumpy Knuckles / Industry Shakedown 3. Nas & Damian Marley / Distant Relatives 4. Ol‘ Dirty Bastard / The Definitive Ol‘ Dirty Bastard Story 5. SuperCrooo / Toxic Funk The biggest shit: Techno Sound system: Při ježdění poslouchám z iPod Shuffle 1G a doma potom klasicky z kompu.

guest dj Ondra Bauer si dal celý srpen na ledovci ve švýcarském Saas Fee, kde testoval nové prkno K2 Believer a pružil rezavý kolena na kole. Fotky Ondry a dalších feláků, kteří Saas Fee navštívili, můžete vidět na Boardmag.cz.

Lanškrounskej technik Kuba Šindelář vyměnil sponzora na skejty. Účastníka loňskýho evropskýho finále éS Game of S.K.A.T.E. nyní sponzorují ilike skateboards.

S výběrem tématu pro tohle číslo jsem si nějak nelámal hlavu a popravdě řečeno na něj úplně zapomněl.

Naštěstí se zhruba před dvěma týdny naskytlo něco,

Top 10 songs: 1. Gang Starr / Full Clip 2. Gang Starr / Militia 3. Freddie Foxxx aka Bumpy Knuckles / Part Of My Life 4. Freddie Foxxx aka Bumpy Knuckles / 24 Hrs 5. Freddie Foxxx aka Bumpy Knuckles / R.N.S. 6. Bully Mouth / Boom Box 7. Edward Sharpe & The Magnetic Zeros / Om Nashi Me 8. Pete Rock feat. Freddie Foxxx / Mind Frame 9. Wu-Tang Clan / Careful 10. Wu Tang Clan / Protect Ya Neck

Chceš vědět, co se stane neposlušnejm opičákum, co si choděj do džungle pro banány. Zjistíš to na surfovém tričku Rip Curl Banana SS a následně to ještě můžeš při nošení vykřičet do světa. Příjemnej týšrt je ušit ze 100% bavlny a k dostání je též v černé a zelené barvě. Cena klasická 850 Kč, více na Ripcurl.com.

Daniil Platonov z Prostějova letos vypustil do světa několik svejch profilů a hned se o něm víc ví. Mimo to, že má v tomhle čísle společně se svým kámošem Jirkou Bulínem rozhovor, tak ho ve skejtování začala podporovat firma Despekto.

o čem vám rád napíšu... V létě mě kontaktoval někdo, kdo se v emailu představil jako „korejská skate asociace“, a zval mě na velké závody do Jižní Korey.

Nabídli mi zaplacenou letenku, hotel, jídlo, dopravu po Korey a všechny náklady. Tohle znělo až moc divně na to, aby to byla pravda. Nakonec jsem odpověděl a za pár dní byly na účtě peníze na letenku, kterou jsem tedy přes cestovku koupil a nějak nic neřešil. Do poslední chvíle jsem nevěděl, kam jedu, kdo na mě čeká, o co se jedná – nevěděl jsem vůbec nic. Po příletu jsem se ale potkal s pár známejma a všechno se ukázalo tak, že Korejci jsou velmi příjemnej a pohostinnej

národ. Dostali jsme pětihvězdičkovej hotel v horách, zúčastnili se super skejtovejch závodů, chodili hrát golf, jedli v jednom kuse sushi a celkově se měli jak v bavlnce... Na závodech jsem se dokonce umístil druhej za Austenem Seaholmem a na konci výletu jsme strávili super tři dny v hlavním městě Korey – Seoulu a zajezdili si na výbornejch skate spotech. Aby toho nebylo málo, při zpátečním letu jsme ještě dostali free upgrade na naší letence a na letu ze Seoulu do Paříže, kterej trvá 12 hodin, jsme se přesunuli do Business Class... Uffffff, life is good!

rollin‘ around tomáše vintra

Horsefeathers snowboardový team dozná pro letošní sezonu několik změn, z nichž nejvýznamnější je posun Darka Bergmanna do International teamu. Darek usilovně pracuje na svých skills, natáčí se zahraničními produkcemi, v loňském roce objel několik významných evropských závodů, a proto ho budete od nadcházející zimy vídat po boku jmen jako Tadej Valentan, Ville Uotila a Rene Schnoeller. International team welcomes Darek on board a velká gratulace!

Freeridové rukavice Level Explorer jsou určeny všem, kteří si dají rádi freeride jak na prkně, tak na lyžích. Super membrána membra-therm plus pro dokonalý komfort, odnímatelná vnitřní vložka, výborná prodyšnost, snadný systém dotahování, čistič na brýle atd. Rukavice Level patří k tomu nejlepšímu, co náš trh nabízí, a proto je cena 1.599 Kč více než příznivá. Model Explorer se vyrábí v několika barevných provedeních, v pánské a dámské verzi a palčákové variantě. Více na Levelgloves.cz.

Český vertový ježdění zná svýho letošního mistra republiky. Zcela „nečekaně“ se jím stal Honza „Pavouk“ Tomšovský, kterej si postavil už i mobilní vertku. A právě na ní se mistrovskej závod v rámci královéhradeckýho Hip Hop Kempu konal. Druhej flek bral Michal Musil a třetí místo si vylítal mladej vertovej talent Marek Čejchan.

Nike 6.0 právě představuje svojí první Outerwear kolekci v historii.

Designovali jí rideři 6.0 snowboard a freeski teamu tak, aby se v oblečení cítili oni sami co nejlépe, protože právě oni tráví celou zimu na sněhu za jakéhokoliv počasí. Celá kolekce vznikla ve jménu inovace a functional performance, což znamená voděodolnost, vzdušnost, dobrej střih atd. Velkou vychytávkou je například zesílení všech hodně namáhaných míst bund i kalhot, čímž je zaručena delší výdrž v provozu.

Všechny produkty mají 10.000 mm vodní sloupec, 10.000 gm2 prodyšnost a lepené švy. V nabídce je pánská i dámská kolekce, přičemž ceny by se měly pohybovat od 3.990 do 6.990 Kč.

Produkty seženete ve vybraných skateshopech a více informací na zbrusu nových stránkách Nike6.com.

V letošní sezoně se toho pod taktovkou K2snowboarding bude dít opravdu hodně. Například tři snowboardové kempy K2/Nikita za ceny, které budou finančně dostupné i pro největší pankáče. Taktéž kompletní přestavbou projde K2snowpark v Peci pod Sněžkou, kdy stavba a údržba bude pod taktovkou majstršejpra Migiho, a navíc profi area bude vytuningovaná novou překážkou evropských parametrů. Dále tu máme na soupisu nový eshop, nový facebook, projekt K2 television ve spolupráci s kameramanem Sentralem a samozřejmě nová vyvoněná kolekce 2010/11 s inovacema, které byste jinde těžko hledali. Více čekuj na K2snow.cz.

Slovensko má novej snowboardovej talent.

Teprve šestnáctiletá Klaudia Medlová nejdřív získala třetí flek na mistrovství světa juniorů a pár týdnů na to zabila na svým prvním TTR eventu, když vyhrála tříhvězdičkovej závod Billabong Bro Down na Novým Zélandu. Vítězství své svěřenkyně okomentoval její trenér Marek Hliničan: „Klaudie svým bs rodeem vydiktovala takové riderky, jako je Silvia Mittermuller z Německa nebo Rebeca Torr z Nového Zélandu. Byl to první Klaudiin závod v sérii TTR a jsem nesmírně šťastný, že mohla hned stát na stupni nejvyšším.“

Různý udělátka ke kompu nemusí vždy vypadat, jako by je navrhoval úchylnej IT pracovník. Třeba takovej externí disk od firmy Iomega, skrývající se pod názvem Skin Hard drive, je designová lahůdka ve stylu graffiti od světoznámýho výrobce sportovní módy Skin Industries.

Kromě hezký tvářičky se uvnitř skrývá i dobrej pomocník, vejde se na něj 500 GB videí, hudby nebo fotek z akcí.

Ovládání je velmi jednoduchý, stačí zapojit přes USB do vašeho kompu, a už se může naplno využívat jeho kapacita.

Disk je taky snadný brát všude s sebou, rozměrem padne do kapsy a díky speciální technologii na ochranu proti nárazu snese i hrubší zacházení. A nejdůležitější info na konec, Iomega zvolila pro tyhle disky příznivou cenu kolem 2.500 Kč. Více na Iomega.com, a kdo chce, může jeden Skin vyhrát v průběhu října na Boardmag.cz.

Prodlužte si léto, zkuste si chytit nějakou tu vlnu ve vodě mezi profíkama, zajezděte si při západu slunce anebo se jen tak do klidu pohoupejte ve vodě v partě s kámošema. V Portugalsku, v jednom z nejznámějších surfových regionů Evropy v Peniche, probíhá Rip Curl Surf Camp až do poloviny října! Díky unikátní poloze, která dělá z tohodle místa dokonalou surfovou destinaci, bylo Peniche již podruhé vybráno jako místo konání závodu mistrovství světa pod názvem Rip Curl Pro Portugal. Během posledního RC kempu, 8.–17. října, budeš moct sledovat Kellyho Slatera, Micka Fannniga, Steph Gilmore a další zabijáky nejen ve vodě na vlně „Supertubos“, ale i ve městě. Čekuj www.ripcurlsurfcamp.cz, a pokud se budeš chtít ohřát i v zimě, vydej se s RCSC v únoru do exotického Maroka!

Nebaví tě tahat skejta v ruce? Můžeš to vyřešit nákupem Dakine batohu Explorer, který je vybaven popruhem na připnutí skateboardu. Za kulantních 1.790 Kč na tebe čeká objem 26 litrů, kapsa na 15palcovej laptop, organizér, kapsa na brýle a mp3, pohodlné popruhy a celkem 9 barevných kombinací na výběr. Mrkej Dakine.com.

Bééééééééééé Podzim nám pozvolna přichází, listí opadává, holky odložily mini do skříní a všichni jistě netrpělivě čekají na nové zboží, prolítávajíc všechny katalogy a buyers guidy. Jaké budou nové módní trendy? Jak si správně zavázat šátek a jakou barvu vybrat? Kolik pruhů a kolik koleček? Tričko dlouhý, nebo ještě delší? Tyto otázky jistě zaměstnávají hlavy mnoha teenagerů a nejen jich. A já se začínám těšit na nové „modely a modelky“ a epické bitvy stylů a pořvávání „bros“ blízce připomínající cirkus při stěhování. Všechny tyhle představení s dresy u kolen jsou totiž důležitým faktorem a nejen v pobavení obecenstva. V poslední době se totiž na českých horách razí nový trend, a to

10

že už není důležité, co děláte, ale spíš jak u toho vypadáte. Z většiny riderů se nám staly uniformované ovečky hltající všechny nové sousta mainstreamu

a individualita je rozmělňována pocitem „být in“ a namísto dovedností nastoupila touha být šik. Jak řekl jeden z mých kamarádů: „Teď už je vlastně jedno, jak jezdíš, hlavně, aby si měl ten správnej šátek přes hubu a byl pořádnej negr.“ Tímhle výrokem podal totální a vyčerpávající výpověď o smutné situaci, a zase mi připomněl, že je lepší mít v hlavě než v kapse. Ale co naplat? Moudří už vědí, že se v zimě zase dobře pobavíme nad imitacemi analfabetů v teplákách na přehlídkovém molu jménem Špindl, a ti druzí? Ti budou spokojeni s potleskem a ovacemi nad svými uniformami. Jak pravý latinské přísloví: Qit pro Quo.

novákova pravda!

O snowboardcrossu moc často nepíšeme, ale v tomhle případě je to i docela nutnost. Na český snowboardový scéně se totiž vyloupla sedmnáctiletá Eva Samková, která na Novým Zélandu vybojovala zlatou placku z juniorskýho mistrovství světa. A situaci neměla vůbec jednoduchou.

Připravovat se uprostřed léta na vrchol sezony a dorazit do místa konání ve středisku Cardrona, který je o deset časovejch pásem dál, jen čtyři dny před závodem, zlatýmu kovu zrovna nepřálo. Ale Eva se všemu vzepřela a dokázala zabodovat v té nejsilnější konkurenci. Na další olympiádu by tak Šárka Pančochová nemusela jet sama.

events

Podzimní ochlazení pomůže zpříjemnit teplá Rip Curl mikina Resin stripes, která je ušita z fleecového materiálu.

Na lícu hladká, na rubu pěkně česaná, prostě příjemná na nošení.

Pořídíte ji za 2.399 Kč a více na Ripcurl.com.

2.–3. října 2010, Mistrovství České republiky ve skateboardingu, Praha, Štvanice. Opět po roce se na Štvanici sejde česko-slovenská špička, aby bojovala o mistra ČR. Loňský vítězství na streetu bude obhajovat Maxim Habanec, v bowlu zase Martin Jurášek. Závody i kalba budou jako vždy výtečný a zvrhlý. Čekujte Cesky-skateboardovy-pohar.cz.

9. října 2010, Open Zbrojovka Indoor, Brno. Brněnskej skateboarding po chvíli útlumu opět mocně ožívá a budují se nový místa pro skateboarding. Sice tu nemají metro, ale skejtovou halu mít budou! A její otvíračka je v plánu na druhej říjnovej víkend. Od 1. října najdete všechny potřebný informace na Zbrojovkaindoor.cz.

Batoh Factor od firmy Dakine je absolutně nejlepší školní batoh pro všechny věkový kategorie. Objem je poctivých 20 litrů, což během školní docházky bohatě dostačuje, tzn. když seš malej a blbej prváček, nosíš věcí spoustu, v maturitním ročníku máš jeden sešit a velkou svačinu. Vhodná je i kapsa na 14palcovej laptop, organizér na tužky, mp3/Ipod, fleece kapsa na sluneční brejle či super popruhy. Vybere si každý, v nabídce je 10 barevných kombinací. Cena 1.350 Kč a více na Dakine.com.

V Česku se jako materiál na stavbu skateparků začíná do popředí dostávat beton. Po plaze v Berouně a Českým Těšíně se dočkaly i Pardubice, a betonovou plazu má taky Bruntál. Na jaře příštího roku se otevře betonovej park z dílny Mystic Constructions i ve Františkových Lázních (viz foto). Novej, i když ne betonovej, skatepark má taky Znojmo a krytá hala se dokončuje v Brně, kde je i čerstvá betonová plaza. Že by se blýskalo na lepší časy?

Září, na kamnech se páří, říjen, ještě tam budem... či jak to přesně v tom českym pořekadle je? Až slezete, můžete se vklidu oblíknout a vyrazit na nějaký závody, kterých je kupodivu i v tuto pokročilou roční dobu, celkem dost.

Pro aktuálnost sledujte Boardmag.cz

Red Bull Manny Mania představila v našich končinách novej formát závodů. Nejlepší Čech Arnošt Ceral a nejlepší Slovák Roman „Makak“ Lišivka se společně s dalšíma třiceti amatérama z celýho světa sešli ve finále v New Yorku. Arnošt ani Makak sice neprošli do osmičky finalistů, ale jeden z Arnieho triků proklouznul do sestřihu na Transworld. Vítězem amatérů se stal Youness Amrani.

Nejoblíbenější Skullcandy model Lowrider se nám v letošní „db“ decibel kolekci představil v 7 nových barevných provedeních. Kromě designovky Electric animal, viz foto, je k dostání v jednobarevných variacích modré, červené, bílé, žluté, fialové a tradiční rasta. Lowridery si zachovávají své výsadní postavení v prodejnosti hlavě díky svým výborným vlastnostem.

Lehká, příjemně vypolstrovaná, super padnoucí sluchátka s vynikajícím zvukem.

A pozor! Nově všechny Lowridery z „db“ kolekce i s mikrofonem, a to za 1.229 Kč. Více na Skullcandy.com.

9. října 2010, QP Bowl Secret Session vol. 3, Černovice u Tábora. Pohodovej a nehrocenej bowlovej pojezd se odehraje v krytým DIY bowlu v Černovicích už potřetí.

Závod startuje v pravý poledne a pojede se jam a best trick. Chybět nebude ani pivko a maso z grillu. Info na Boardmag.cz.

15.–17. října 2010, 25th Kaunertal Openinig, Kaunertal, Rakousko.

Legendární otvíračka na Kaunoši slaví letos už pětadvacátý narozeniny.

Hlavním tahákem bude Pro Contest o sedm tisíc doláčů, amatéři se budou moct předvíst den předtím a vyjet si tak místo mezi pozvanejma. Mimo to se pojedou i menší kontesty, budou se promítat videa a proběhnou koncerty.

Od 1. října pojede web plnej informací Snowpark-kaunertal.at.

23. října 2010, 720 Snowboard Ski & JIBB Jam, Tábor. Jako doprovodný program k monstr akci s názvem GreenShop The Hip Hop no.12, kde mimo jiné vystoupí Ja Rule nebo Rytmus, se před klubem Milenium uskuteční snowboardový jam pod patronací shopu 720. Více informací na 720.cz.

Bikers V posledních měsících jsem začal taxíkem jezdit ve dne, což je bohužel na vtipný příhody celkem neúrodná doba. Slibuju, že příště si dám před uzávěrkou pár nočních, abych něco nachytal. I když to tentokrát bude bez taxi příhody, alespoň se dostane víc prostoru na skejtový věci. Myslím, že je to důležitější.

Tak třeba bajkeři ve skateparku, konkrétně na Štvanici.

Ne, že bych byl odpůrcem bikerů, každej ať dělá, co ho baví, já to nikomu neberu, ale důležitá je ohleduplnost. Štvanice je extrémní případ, protože je to velkej a členitej park, a ne jenom dvě lajny, který stíháte sledovat, ať už v nich jezdí biker, skejťák, nebo třeba koloběžka. Vždycky jsem obdivoval Lišku, Maxe nebo Peka, jak na Štvanici můžou jezdit v plnejch kulích. Já se přiznám, že jsem se toho bál právě z důvodu, že by mě mohl někdo sejmout. Konkrétně, že by mě mohl sejmout biker, což by vždycky člověk na skejtu odnesl víc. Proto jsem na Štvanici nechodil moc často. Ne vždycky jsem tam totiž dokázal najít tu pohodu a vnitřní 12

klid, abych mohl vracet, co jsem chtěl, aniž bych musel bejt vystreslej, jestli náhodou někde za zádama nemám bikera.

Jak říkám, není to o tom, že bych proti nim něco měl.

Když jsou v parku dva tři, tak to ještě jde, ale při jejich větším počtu už prostě nestíháte sledovat a předvídat jejich lajny, protože jsou samozřejmě úplně jiný a daleko častějc se měněj, než je tomu u lidí na skejtu.

Nikdy jsem nad tím takhle do hloubky nepřemýšlel, dokud jsem se před několika dny nedozvěděl, že Martin Pek si na Štvanici při srážce s bikerem přivodil otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti. Stalo se to pod rádiusem, když Martin odjížděl z transferu u betonový zábrany a biker vracel z rádiusu. Pro bikera to znamená, že se jen otřepe a bude v pohodě, co to ale znamená pro Martina, to jde jen těžko odhadnout. Šrouby v noze je běh na dlouhou trať a přeju mu, aby ho uběhl, co nejrychlejc. Abych se ale vrátil k bikerům ve skateparku. Měli by mít nejen vyšší vstupný, jak

to většinou bývá, protože logicky víc ničej překážky, ale hlavně by měli mít přesně stanovenou dobu, kdy a hlavně do kdy se ve skateparku můžou pohybovat.

A když už se v parku pohybují ve společnejch časech bikeři i skejťáci, měli by to být právě bikeři, kteří si uvědomí, že oni mají pod sebou patnáct kilo železa.

Pro tentokrát je to vše, ale příště si odlehčíme u nějaké story z nočního taxi.

taxametr tomáše kadlce

3

Poorkertt_bs Daan P D

Ondra Porkkertt_fs3

NUGGET PRO TEAM Andre Sommer (CH) Filip Gutwirth (CZ)

NUGGET TEAM Vašek Gába (CZ) Tomáš Ress (CZ) Roman Kuřil (CZ) Dan Porkert (CZ) Ondra Porkert (CZ) Jožin Toufar (CZ) Emil Franěk (CZ)

NUGNGUEGTGFERTIETENADMS Šárka Pančochová Tamara Podmolíková Aleš Zeman Michal Hubálek Honza Kašpar Jakub Flejšar Mojmír Langer Renda Dobeš Martin Zdráhal

WINTER WINTER 2010 / 2011

michal kapřík štika /r/ rovňák gap fs1

Loňská zima byla povedená, a proto se to na stole Šéfa nabídkama na stavbu neokoukanejch spotů na neprovařenejch místech jen hemžilo.

Jedna taková přišla i od lokálů z Krušnejch hor během session přes železniční koleje. Okolí Neklidu nebylo nikdy klidný a místní parta se v Rip Curl Search neobjevuje poprvé.

Tentokrát to ale vzali pěkně zvostra a na sklonku zimy postavili mega butter přes potok, kterej byl živenej tajícím sněhem.

text: Tomsh, foto: Panker

15

Kdykoliv se uskutečnil nějakej výjezd směr Neklid, znamenalo to jistotu zajímavejch nápadů a kvalitního matroše. Místňáci do toho šli vždycky i za cenu pořádnýho punku! A tenhle Šéfův výlet se nesl v podobným duchu. Jaro už se pomalu hlásilo o svý právo na život, ale sněhu v Krušnejch horách bylo pořád dost. A to i na stavbu něčeho velkýho, co

16

dráždilo mysl místních riderz už delší čas. Při zkoumání terénu kolem Abertam totiž parta kolem Plashana narazila pod kopcem na potok, kterej byl rozčíslej docela širokým ostrovem. Nápad postavit butter byl na světě.

Po tom, co bylo vytyčeno místo, kde by se za příznivý výšky butteru dala obě ramena potoka přeskočit,

následující tři dny dojížděla na místo parta dělníků.

Postupně se rozrůstala o další a další pracovní sílu a nouze nebyla ani o několik přihlížejících zvědavců. Se stavbou začali Michal Štika a jeho Kamča, Erich Cinkl, Tomáš Šichman a Ladza. V dalších fázích budování veledíla se připojil Binch, Orel Zbyšek a Kryštof Kodl.

Závěrečná fáze dostavby proběhla už i za přítomnosti

abertamské party, která má na svědomí i kicker přes nedaleký vlakový koleje, o kterým se v Boardu psalo na jaře.

Do stavby se partička pustila s chutí a všechno dobře odsejpalo. Kraje butteru se udělaly z poctivých kostek a po tom, co se nasolily, na sebe pěkně sedly a držely.

Nakonec už kolem butteru zbyla jen holá tráva. Výška

butteru byla asi 1,80 metru na začátku, metr uprostřed a 1,60 na konci. Šířka byla asi dva metry, což se později ukázalo jako menší problém. Cestu lesem k odrazu lemovalo několik vystouplých kořenů, který na klidu taky zrovna nepřidaly.

Po dokončení stavby, odpočinku a vyčkání, až si všechno pořádně sedne, se mohlo jít na první testovací

[vlevo] erich cinkl /r/ rovňák gap fs 360 melon [vpravo] michal kapřík štika /r / rovňák gap bs mute

[vlevo ] na začátku stavby bylo sněhu dost; tomáš ladí odraz do perfektu; při práci se zapotily nejedny záda rozjezd byl jak na skokanskym můstku; sušení prádla na redakční káře

jízdy. Hlášení po několika pokusech bylo následující: „Náskok je hardkór. Butter je kvůli větvím v lese vidět, až když člověk letí vzduchem, a pokud člověk přepálí odraz, nemá šanci chytit rádius.“ Když se ale odraz povedl, dala se chytit dobrá lajna a druhej rádius už vysílal přes potok, kterej byl docela širokej. Od hrany k dopadu to bylo poctivých pět metrů, ale pokud 18

všechno dobře klaplo, dalo se to i o dva až tři metry přeletět. Blbá stopa ovšem znamenala několik variant, jednu lepší než druhou. Buď to člověk zalehl hned na butteru, a následně se poroučel do jeho okolí, nebo to poslal do kopru mimo dopad. Poslední, a nejméně oblíbenou variantou, byl let směr potok. Léčbu šokem v ledové vodě si ozkoušel Kryštof Kodl i Tomáš Šichman.

V den, kdy na místo dorazil Rip Curl Search fotograf Panker, se mohlo začít s výhrotem. Nahoru se točit nedalo, protože náskok byl v šílenosti, ale z butteru už se lítalo pěkně. Rotace o 180 stupňů na obě strany si dal snad každej, a padaly i trojky. Víc ale butter nedovolil. Pokusů o pětku však bylo několik. Michal Štika zkoušel fs 5 stalefish a indy a Erich Cinkl fs i bs 5,

erich cinkl /r/ rovňák gap fs 1

ale ztráta rychlosti nebo vidina koupele v potoce nakonec odjetí neumožnily.

Ovšem butter si vyžádal i oběti. Erich se nechal vyhecovat do poslední jízdy, kvůli které Panker měnil pozici. Nachystal si pěkně rybí očko, jenže Erich vyletěl moc doprava a dopadl do protisvahu, kterej tvořil břeh potoka. Jeho kotník to bohužel nevydržel

a podle posledních informací musel na konci srpna pod kudlu. Kotník má pořád nateklej a obvázanej, ale snad mu dovolí, aby se opět posunul o něco dál během přicházející sezony. To ale nic nemění na postoji lokálů, pro který má Rip Curl Search v Krušnohoří vždycky zelenou. A tak se můžete těšit, co bláznivýho zas tuhle zimu vymyslej...

daniil platonov /g/ nollie 360 flip na úvoze v brně (foto: martin procházka)

20

text: Tomsh, foto: Panker

K double interview jsme se rozhodli vyzvat dva talentovaný skejtry z Moravy, o kterých je známo, že dokážou nehorázně pohrotit. Řeč je o Daniilu Patonovovi z Prostějova, kterej před několika dny oslavil jednadvacátý narozeniny a skejtem se baví sedm let. Jeho technickej styl oceňují sponzoři Meatfly, Adidas skateboarding, Hype skateboards, Despekto a prostějovskej Growshop. Druhým do rozhovoru je znojemskej Jirka Bulín, kterej už po světě pochoduje dvě desítky let, z nichž jedenáct strávil na skejtu. V začátcích byla jeho chlebodárcem legendární hospůdka U Rudolfa, ale dnes si do kolonky sponzorů píše Meatfly, Kill skateboards, Fallen, Independent a Despekto.

[sekvence] daniil platonov/g/ fs smithgrind kickflip výtrh na zídce v praze kobylisích [vpravo] jirka bulín /g/ crooked gap na otevřené brance altánku ve znojmě

Dostat dva lidi ve stejnou chvíli na icq vypadá snadně, ale vždycky se někdo někde zasekne. Takovej Jirka Bulín byl sice doma, ale jeho počítač byl v režimu „Vypnuto“.

Po krátkým telefonátu se ale už všichni dostali tam, kde být měli, a mohlo se začít pěkně zvesela.

Na začátek by bylo dobrý připomenout věk a další nezbytnosti, abych vás mohl pěkně do rozhovoru uvíst.

Jirka Bulín: Tak Willymu (Daniilova přezdívka – pozn. red.) je deset a jezdí dva.

Daniil Platanov: Jirka je komiksovej hrdina, je nesmrtelný a vrací všechno na všem, hehe.

22

Času bylo málo, protože jste náhradníci za Martina Juráška, kterej bohužel kvůli práci nemohl jezdit na skejtu... Když si odmyslíte závody, máte možnost spolu skejtovat často?

Jirka: Právě, že ani ne. Je to škoda, protože bychom se vždycky hrozně vyhecovali... ale asi bych za Willym zaostával, hehe.

Daniil: Moc často ne, protože Jirka je z jinýho konce světa, hehe. Naše cesty se většinou zkříží v Brně. Jinak hlavně závody, na kterejch to Jirka pokaždé strašně zabije!

Jirka: A ty ne, že jo?

Daniil: Já mám trémy!

Jirka: Závody smrděj, zabíjíš jinde.

Dík za info, hehe. Co jste říkali tomu, že budete mít společnej rozhovor?

Jirka: Samozřejmě jsem měl radost, akorát se mi to trochu příčilo s tím, že jsem měl před focením dva

Když porovnáte města, kde žijete, který je na tom líp, co se skejtovýho života týče?

Jirka: Tak u nás ve Znojmě je bezkonkurenčně nejlepší

měsíce pauzu kvůli kotníku, i když doktoři pořád tvrdili, že je v pořádku. Pruda byla ale to, že na focení bylo strašně málo času, takže bylo hodně hektický. Z fotek nemám úplně skvělej pocit.

Daniil: Jak jsem se dozvěděl, že máme prostor pro rozhovor, tak jsem hned volal Jirkovi, ať se dá do kupy, že to musíme povracet! Mám z toho radost, protože taková šance nepotká každýho, takže jsem to trochu hecoval. S tím časem má Jirka pravdu, ale určitě to stálo za to!

Jirka: A jinak, kdybych chtěl s někým společnej rozhovor, tak to bude určitě Willy.

Daniil: Yees, to stejný i já, men!

downhill, krásný holky a zbrusu novej park, což je fajn.

Netroufnu si říct, jestli je to lepší než v Prostějově, protože ho neznám. Co nám tady ale chybí, je nějakej komplex se zídkama a dobrým povrchem na klidnej pojezd. Pár spotů na natáčení a focení ale máme.

Daniil: Holky jsou krásný všude a nikdy se nestačím divit tomu, co vidím! Rád Jirku navštívím ve Znojmě, protože je tam nejlepší double set a altánek. Večer je na programu vždycky chill a doopravdy nejlepší downhill. Ale úplně nejvíc miluju, když Jirkova máma uvaří strašnou dobrotu na oběd. To se pak cítím jako doma, hehe.

Jirka: Haha, máma bude mít radost!

24

[vlevo] daniil platonov /g/ ss ollie hovado gap ve znojmě u penny [sekvence] jirka bulín /g/ flip bs smithgrind výtrh na stalinu

Daniil: Prostějov má hodně dobrý skatepark, ve kterým jsem celej den. Co se týče streetu, tak ten je ve Znojmě lepší, ale v okolí Pévéčka se toho dá taky najít docela hodně.

Takže stejně vyhrálo Znojmo, hehe. Willy už nakousnul závody, jakej k nim máte vztah?

Daniil: Závody mě baví hlavně proto, že se sjede česká scéna v plný palbě, což je poslední dobou hodně

našláplý. Nejraději mám ale lokálky, protože je tam uvolněnější atmosféra. Pohár je hodně vyhrocenej – víc lidí, míň prostoru pro skateboarding. Ale když můžu, tak ČSP určitě jedu.

Jirka: Za dobu, co skejtuju, jsem vyhrál hodně lokálek. Řekl bych, že třeba dvacet by jich mohlo bejt.

Občas to sice byla výhra zadarmo, ale vždycky mě to bavilo víc než jakýkoliv ČSP, a to nejen proto, že je větší šance na výhru. Když totiž vidím lidi, jak se kvůli těm

([NOX]LYQĐ N %$9 6( ,QWHUQHW N %$9 6( WL XŅ NDSVX QHVHŅHUH 3įLGHM VL N WDULIX %$9 6( ,QWHUQHW Y PRELOX MHQ ]D .Ć PĐVtĆQĐ 3DN PĻŅHÆ VXUIRYDW D VWDKRYDW MDN FKFHÆ 1H]DSODWtÆ DQL NRUXQX QDYtF 9tFH QD ZZZ W PRELOH F] LQWHUQHWYPRELOX

1DEtGND SODWt SUR ÔĆDVWQLFNp VPORXY\ V ,QWHUQHWHP Y PRELOX 6WDQGDUG N WDULIĻP %$9 6( X]DYįHQp QD PĐVtFĻ

penězům klidně pozabíjej, tak je mi zle. Ale je jasný, že když chce být člověk podporovanej od určitejch firem, tak to prostě dělat musí. Já se ale pořád snažím nebrat skateboarding jako sport... je to prostě život.

26

Vy si nehrajete jen na domácím hřišti, ale se skejtem i cestujete. Kam vás to táhne nejvíc?

Jirka: Určitě do Prahy. Je tam hrozně moc možností, kam se můžeš jít projet, a hlavně Stalin. A když prší nebo se setmí, tak nemáš smůlu jako všude jinde, protože si zajdeš na Štvanici a tam jezdíš do noci.

Daniil: Poslední dva roky jezdíme na tour do Vídně.

Je to krásný město se skvělým streetem. Mít víc peněz, tak bych rád vyrazil i jinam do zahraničí, a byl bych rád,

kdyby jel i kameraman a hecař Jirka, hehe.

Jirko, ty taky jezdíš do Vídně, tak proč Praha?

Jirka: Tak Vídeň je na tom určitě mnohem lépe. Mají pecky bowly, hodně streetovejch parků, halu na zimu a streetu, kolik chceš.

Daniil: Já bych to radši ani neporovnával, hehe. Obě města maji ideální podmínky pro ježdění – haly, street, nonstop skejtování...

Jirka: Vídeň je na tom určitě ještě mnohem lépe než Praha. Mám rád místa, kde se musím domlouvat anglicky, hrozně mě to baví. K tomu prakticky neomezený skejtový možnosti. Ale zase Vídeň nemá Stalina... Dobře, uznávám, Vídeň je lepší, hehe.

Hned v úvodu jste oba zmínili, že focení bylo hektický, jak probíhalo?

Jirka: Vzhledem k mé dvouměsíční pauze to byl docela porod. Když jsem dělal krux gap ve znojemským altánku, tak se mi na dopadu podlamovaly kolena.

To bylo nejhorší, neměl jsem sílu v nohách. Skákat něco velkýho tak bohužel nepřipadalo v úvahu. Vybral jsem si proto věci, který bych měl udělat hned a bez nějakejch větších bolestí. Blunt do fakie v magorským banku u znojemskýho hokejovýho stadionu jsem měl už vyzkoušenej, tak to bylo v klidu. Indy v bazénu je pro mě nuda... nevim, mrzí mě, že se to trefilo zrovna do takovýho období. Proto nejsem s trikama moc spokojenej. Ale to je vždycky, když víte, že máte na víc.

8NDŅ VYRMH WULN\ QD QRYÛP NRXVNX MHQ ]D .Ć 6WDĆt NG\Ņ VL SRįtGtÆ %$9 6( V ,QWHUQHWHP Y PRELOX D ]tVNiÆ VXSHU WHOHIRQ V GRW\NRYÛP RYOiGiQtP ]D ]YÛKRGQĐQRX FHQX

/* *6 VK &RRNLH )UH Ć MHQ ]D .

[sekvence] daniil platonov /g/ nollie fs lipslide výtrh do normy na kontejneru se sutí v čimicích

Daniil: A na to, že sis zlomil ruku si nějak zapomněl, ne?

Jirka: Jo no, taky jsem si zlomil při focení ruku. Já na to fakt zapomněl, hehe. Ale můžu s ní psát a normálně fungovat. Teda jen ženskou nemůžu pořádně chytit! Ale ruka srůstá dobře, dneska jsem dal na tajemňáku kino na eurogap, hehe.

Daniil: Počkej a na pětihodinový peklo v nemocnici si taky zapomněl, hehe?

Jirka: To bylo nejhorší! Asi bych to měl vzít pěkně od začátku, co?

Docela by se to i hodilo, hehe.

Jirka: Šli jsme fotit titulku někam k vlakovýmu nádraží

ątP WĐ ]DUXĆHQĐ GRVWDQH" DWUDNWLYQtP GHVLJQHP YHONÛP GRW\NRYÛP GLVSOHMHP )0 UiGLHP D KXGHEQtP SįHKUiYDĆHP 0S[ IRķiNHP 9tFH VH GR]YtÆ QD W PRELOH F] LQWHUQHWYPRELOX 1DEtGND SODWt SUR QRYĐ X]DYįHQp ÔĆDVWQLFNp VPORXY\ V WDULI\ %$9 6( D V ,QWHUQHWHP Y PRELOX 6WDQGDUG QD PĐVtFĻ $NFH SODWt GR QHER GR Y\SURGiQt ]iVRE

28

[vlevo] jirka bulín /g/ blunt to fakie u zimáku ve znojmě [dole] daniil platonov /g/ nollie heelflip na nejlepšim double setu ve znojmě

v Praze. Panker si nachystal aparaturu a domluva byla taková, že si s Willym dáme tandem. On var 10, já vedle na rejlu frontbor. Na třetí pokus Willy vrací, já dopadám do perfektu, ujíždím asi metr dva a sekám se, ani nevím o co. Přisedl jsem si ruku a křuplo mi kousek za zápěstím. Bylo jasný, že jsme dofotili.

Daniil: Pak přišlo to peklo.

Jirka: Panker nás hodil na Bulovku. Jenže jak jsme dojeli, tak doktorům trvalo pět hodin, než mě ošetřili, takže pohotovost zrovna moc pohotová nebyla. Víc jak tři hodiny nás nikdo ani nevzal do nějakýho „pořadí“.

Jenže já měl ruku jako chobot! Pořád za náma chodili a asi 35464684krát jen řekli: „Musíte si počkat.“ A důvod? Celou dobu řešili nějaký vožralý babky, který

nafotili další luxusní fotky. Ale i tak jsme si toho při focení užili hodně. Třeba nikdy nezapomenu na to, jak jsme se s Jirkou hledali na nádru asi půl hodiny a nakonec z nás vylezlo, že on je na autobusáku a já na vlakáči, hehe.

za ožraleckýho hulákání vozili na vozíku tam a zpátky.

Daniil: Taky kousek od nás vyšetřovala kriminálka jednoho chlápka. Nezávidím mu to, musel se tam potit aspoň tři hodiny, hehe.

Jirka: Nakonec jsem se ale dočkal a srůstá to pěkně.

V plánu mám Anglii. Chtěl bych se tam mrknout a vyzkoušet něco novýho.

Willy, jak jsi viděl focení ty?

Daniil: Jak už párkrát zaznělo, špatný to bylo s časem.

A špatný bylo i to, že jsem ani po dvou návštěvách ve Znojmě nevrátil nollie 360 flip z double setu. Jinak v Praze byl chill. Pankerův byt byl hodně zajímavej!

Potěšilo mě, že jsme objevili krásnou zídku na výtrhy, dělám na ní smino kick ven, urcitě se tam chci vrátit.

Dalši příjemnej nález byl, když jsme při cetě na Stalina náhodou našli kontejner, kde jsem vytrhl nollie fs lipslide do normy. Byli jsme se s Pankerem podívat na více spotech, a kdyby bylo dost času, tak bysme určitě

Skončily prázdniny, čekal vás nástup na novou školu, nebo už jste začali rejžovat v práci?

Daniil: Nastoupil jsem na Moravskou vysokou školu v Olomouci, obor ekonomika a management. Zatím to vypadá dobře a snad to tak půjde i dál, hehe.

Jirka: Já jsem si udělal kuchaře-číšníka a naši mě potom dokopali na nástavbu. Teď v září jsem udělal na druhej pokus maturitu, ale práce se zatím ani nedotknu.

Na závěr máte prostor poděkovat.

Daniil: Velký díky Meatfly, Martinu Karasovi a SM teamu za Adidas a Hype, Growshopu v Prostějově, Despektu, Boardu za rozhovor a Pankerovi za kafe, hehe. A samozřejme rodičům a kamošům, kteří jsou pořád v pohodě! Sk8 or Die! Jirka: Já děkuju hrozně rodičům, sponzorům Meatfly, Vencovi z Despekta, Václavovi z Killu, Béďovi z RnR a všem, kteří jsou v míru a neřeší zbytečný věci. Viva Life Style Skateboarding!

text: Kubo Brziak, foto: David Horváth

dejan hodzic /g/ fs lipslide to 50-50 ve snowparku arosa

30

Celkem zajímavá výzva dorazila k nám do redakce od firmy Meatfly, a to abychom se spolu s nimi podívali do švýcarského resortu Arosa, kam se chystali koncem zimy. Jasně, proč ne, už skoro balíme, ale něco do toho leze, zůstáváme doma, a tak nás u novinářskýho pérečka musel nakonec zastoupit Kubo Brziak.

Švýcarský resort Arosa není vůbec k zahození. Leží hned na začátku Švýcarska, odbočuje se do něj z města Chur a z Prahy je to tam necelých 700 km. Samotná vesnička Arosa se nachází v nadmořské výšce 1800 metrů nad mořem a na přilehlých kopcích dosahujících výšek 2600 metrů vás obslouží víc než deset kabinkových a sedačkových lanovek. Samozřejmě nechybí back country ani snowpark, ve kterém celou zimu šejpujou 150metrovou luxusní rampu, pár megakickerů a postavený tu je i nějaký to železo pro jibery.

Začátek našeho výletu byl někdy ke konci března. Já

a Roman Roth jsme vyrazili z Bratislavy v neděli ráno busem do Brna, kde na nás čekal Švidra a Meatfly kára.

Všichni jsme měli vynikající formu, auto taky, neb se právě vrátilo ze servisu po výměně spojky, se kterou už mělo nějakej čas problémy. Následovala cesta do Prahy, kde nám Cahin do auta přiložil Mattiho Kinnunena, paparazzi štáb v podobě Davida Horvátha s foťákem, Víta Kratochvíleho s kamerou a všechnu jejich výbavu.

Dalo nám to celkem zabrat, do auta se to skládalo víc než půl hodiny a mnozí z nás si už skoro neměli ani kam sednout. Ve finále jsme se dozvěděli, že v Mnichově

[vlevo] matti kinnunen /r/ foot plant památníku vedle jedné ze sjezdovek! tímhle trikem to ten den zabil a šlo se na chatu [vpravo] dejan hodzic /g/ fs 540 v back country, kde si dejan při jednom výšlapu na sebe spustil menší lavinu! nakonec byl rád, že z toho vyplaval

k nám přibude ještě Dejan Hodzic ze Slovinska! Nikoho pak ani nemohlo překvapit, že náš mnichovskej srázek na hlavním nádraží se neobešel bez potíží, protože východů tu je spousta a setkat se na poprvý u toho správnýho by byl malej zázrak.

Do Arosy jsme si to přisvištěli v noci, očekávali nás český lokálové, kteří tu už pár roků žijou, a tak jsme měli ty nejlepší průvodce po kopci. Hned první ráno nás dole v údolí probralo azurové nebe a fakt letní teploty přes 20 stupňů. U lanovky proběhla docela vtipná fotosession ksichtíků na celotýdenní skipassy, který jsme si tu vyzvedly. Jako první jsme se rozhodli zkontrolovat místní snowpark a taky jsme chtěli zmapovat okolní terén kvůli možnostem nějakýho backcountry, který by mělo smysl zdokumentovat na film. Již cestou kabinkou nahoru bylo vidět, že Arosa je vyloženě freeridová lokalita, páč tolik možností v prašanu jsem snad ještě neviděl.

Na kopci jsme tedy místo do snowparku rovnou zamířili do backcountry. Český lokálové nás dovedli na místo, kde už stál jeden pěknej kicker, stačilo ho trošku doházet, nakopnout, upravit rozjezd a všechno bylo připravený na menší shooting. Švidra si pak našel pěkný dropík z hrany kopce na bs 180 a Dejan si procházel nějakou pětimetrovou skálu. Udělalo se pár fotek a v momentě, kdy si Dejan plácal odraz ze skály, tak se ozval podezřelý zvuk sjíždějícího sněhu. Všichni jsme se otočili tím směrem a vidíme, jak se rozjíždí lavina. Dejan bere svý prkno do ruky a po nohách před ní uskakuje dolů ze skály. Vypadalo to šíleně a čekali jsme totální průser, ale naštěstí z toho vyváznul v pohodě, akorát s maximální tepovou frekvencí ve svém životě. Bylo nám jasné, že v tom teplém počasí může spadnout lavina kdykoli. Zvolili jsme tedy odchod a půl hodinu na to ten kopec sjel celý... Od toho dne jsme si dávali dobrý pozor, kam chodíme.

Druhý den jsme se hned po ránu rozdělili na skupiny, aby se toho stihlo víc. Matti, Dejan a paparazzi crew vyšlápli na vrchol, kde postavili megacorner a pak menší kicker u památníku. Roman, Švidra a já jsme zatím pracovali na kapličce, chystali jsme wallride ze střechy s odjezdem do svahu. Párkrát jsme si to potom otestovali a šli se podívat za klukama. Ty už byli na corneru se vším hotový, padly jim tam nějaký bs rodea a tweakedy, a zrovna finišovali kicker u kamennýho památníku. Každej si tu dal pár bonkovacích fotek,

[zleva] dejan hodzic a létající matti kinnunen

33

[vlevo] martin fofo švidernoch /r/ handplant přes kozu dole u lanovky [vpravo] matti kinnunen /r/ double rodeo 900 na super kickeru ve snowpark arosa

ale potom, co to Matti přeletěl onefoot indy, jsme se rozhodli, že už tu nic lepšího nebude, a jelo se domů. No jelo, dali jsme si snad ten nejdelší sjezd, co sem kdy jel, nohy se u toho pěkně nažraly. Večer jsme pak nakrmili i žaludky, procvičili konverzaci v angličtině s Mattim a Dejanem, zahráli si na hotelu stolní fotbálek, dali pivíčko a příjemně se zrelaxovali.

I do třetice jsme měli štěstí na super fotící a jezdící počasí, takže jsme vyrazili opět hned po ránu. Ve snowparku stál jeden monstr kicker, který nás lákal především svojí velikostí. Tak jsme si ho nasolili, šejpli a začali se psychicky připravovat. Tedy aspoň já, protože to pro mě byla životní výzva. Když sem pak viděl, jak to Matti otestoval nádhernou bs1, po který následovala bs5, pak bs double rodeo 900 a bs 1080, musel jsem do toho jít taky. Proběhly tak nějaký pokusy fs 5, což Dejan

přebil nádhernou bs5. Jibberská část naší posádky Roman a Švidra zatím shredovali raily v parku, pak jsme si všichni dohromady zablbli na wallridu u sjezdovky a šli spokojeně na hotel.

Večer nás opustil Matti, který se přesouval na nějaký TTR závody. Využili jsme proto příležitosti a rovnou se ho zeptali, jak se pro něj trip vyvíjel: „Jel sem na výlet s Meatfly teamem rovnou ze SnowJamu ve Špindlu a vůbec sem nevěděl, co mám od toho očekávat. V Arose jsem totiž ještě nikdy nebyl a partu znal pouze z fotek.

Do teamovýho auta jsem naskočil brzy ráno a viděl samý vysmátý ksichty usrkávající pivo. Dobře! Snad řidič nepil... Hned jsem si taky dal jednoho vyprošťováka, protože jsem měl z předešlý SJ párty ještě solidní hlavobol. Když jsme první den vylezli na kopec, zjistili jsme, že park toho moc nenabízí a prašan se kvůli horku

proměnil v těžkej sníh, takže všude okolo nás byli vidět laviny. Počasí bylo na druhou stranu ale skvělý a každý den jsme mohli něco dělat! Většinou to bylo podobný, snídaně, hledání spotů, shooting, zpátky na chatu, uvařit něco k jídlu, dát pár piv a spánek. Čas běžel rychle, byl to pro mě týden super ježdění a několika skvělejch záběrů a fotek, poznání nových přátel a pěkná dávka slunce... Díky a uvidíme se příště!“ Předposlední den se začalo kazit počasí, a tak jsme zůstali v parku, kde byl mega step-up rail, ideální pro všechny. Rozjezd na něj byl z dopadu největšího skoku, který měl fakt masivní a docela prudkou platformu.

Když pak Dejan po několikáté pokoušel fs bluntlside 450 out, špatně trefil rail a sjel přímo do fotícího Davida Horvátha. Trefil ho prknem do hlavy a do krku, naštěstí foťák David uchránil. Odnesl to ovšem zlomeným zubem

a na krku se mu objevila centimetrová řezná ranka.

Celkem nepříjemný, stejně jako stále se zhoršující počasí, a tak se šlo dom.

Závěrečný den jsme se ještě rozhodli najít si nějaké bc spoty, ale byla to marná snaha, takže jsme skončili na spině na sjezdovce a pak na pár překážkách dole ve vesnici. Focení se strašně táhlo, pomalu jako mraky na obloze, pořád se tedy muselo čekat, až vyleze sluníčko.

Pár fotek jsme ale vydřeli a celou session pak ukončil neuvěřitelnej slejvák. Ten taky rozhodnul o našem dalším působení v Arose. Rychle jsme si sbalili a vyrazili směrem domů. Ještě nás při návratu pozlobilo auto, ale ani to nemohlo zkazit naší výbornou náladu z množství výborného materiálu, který se nám podařilo nafotit a natočit. Díky patří našim průvodcům, mediálnímu štábu a samozřejmě Meatfly!

[vpravo] parta po kupě, zleva: kubo brziak, dejan hodzic, roman roth, matti kinnunen a martin švidernoch

35

Poslední dobou je v módě jezdit skejtovat hlavně do Španělska. Co se ale týče kvalitních a neokoukanejch skejtovejch míst, někdy není potřeba se tahat až na hlubokej jih, stačí navštívit nějaký německý město nedaleko hranic.

Naše redakční partička to dobře ví, a tak jezdíme celkem často baštit tureckej kebab do Berlína. Letos se nám ale plány nějak popletly a místo desetihlavý výpravy do Německa jsme se nakonec museli smířit s nízkorozpočtovou výpravou do Vídně... text a foto: Hormon

[vlevo] lukáš hutter /g/ pop shove-it do 50-50 grindu [odshora] parta na parkovišti u donau parku; první večer se k nelibosti ostatních obyvatel campu nesl v duchu freestyle a breakdance battlu; betonová tribuna – jeden z vídeňskejch spotů, který by měl navštívit každej; lukáš hutter se na tour vybarvil jako velkej zabiják; nabíjení elektroniky na recepci

Vídeň, kam to z Prahy trvá kratšejc jak do Ostravy, jsme si zvolili jednak kvůli úsporám a jednak proto, že tam tou dobou mířila i jedna parta z Moravy, a sečteno podtrženo se nakonec počet účastníků našich dvou tour přiblížil původnímu plánu na invazi do Dojčlandu. Naše stařičká Board kára řízená Mírou Kvapilem se s autem Michaela Coufala z Olomouce potkala kdesi u Mikulova a dál už jsme jeli společně. Brzo jsme pochopili, že s touhle partou rozhodně nebude nuda, protože jak se naše výprava pomalu blížila k rakouskýmu hlavnímu městu, v jednom momentě koukáme, jak z vokýnka druhýho auta, který jelo cé cé á 10 metrů před náma, vystrkuje hlavu jeho řidič Míša Coufal, něco na nás řve a trhá hlavou jak splašenej poník. Jeho koráb při tom vyjel ze svý cesty a málem naskočil do grindu na svodidla, což vzbudilo v naší káře takový pozdvižení, že to probudilo i Míšu Ďuranovou, která v autě spala už od Prahy. Upřímně řečeno, nikdo v redakci už si nepamatuje, co vlastně Couf chtěl, ale tahle chvilka nám asi jen tak z paměti nevymizí.

Ani eurocent navíc!

Míra Kvapil, kterej coby řidič naší části výpravy tak trochu šéfoval, je starej škudlil a nasral ho už jen fakt, že nejedeme do jeho oblíbenýho Berlína. Takže prohlásil, že neutratí ani eurocent navíc a že budem šetřit, kde to půjde. Nakonec to nebyl vůbec špatnej nápad. Místo spaní v hostelu jsme si našli ultralevnej kemp, kterej ležel cca půl hoďky od centra a shodou okolností nedaleko hlavní skejtový čtvrtě celý Vídně. Jediný, co na něm všem lezlo na nervy, byla skutečnost, že ležel kousek od výpadovky na dálnici, a tak se člověk budil do lomozu bzučících aut.

Nikoho taky zvlášť nepotěšilo, že nám Rakušáci přetrhnuli naší alkopárty na parkovišti kempu, kde jsme pouštěli rap černej jak svědomí tvrdýho gangstera a rozjížděli breakdance a freestyle battle až do večerních hodin. Nu

37

38

což, maj si vzít špunty do uší, hehe.

Mimochodem, moravská parta, která ve Vídni zůstávala o den dýl jak my, si poslední noc střihla normálně v parku ve městě. Káru nechali na parkovišti, sami se odebrali ke keřům a zakempili tam. A taky to nějak zvládli... Škrty ve výdajích postihly i naše stravování. Po večerech se pil zásadně Braník, kterej teď pro úsporu prodávaj po dvou litrech v petkách, anebo víno, kterym nás sponzoroval Lukáš Hutter z vinařské jižní Moravy. Pro osvěžení na streetu jsme jeli klasicky Red Bull, kterýho dostal celý hektolitry Miloš Hroch za zásluhy od velitelství červenýho býka, a aby se ušetřilo ještě víc, jídlo jsme kupovali hlavně v Mekáči a vypili vždycky moře koly

z jejich bezednejch kelímků. Ten jsme měli často úplně zadarmo, protože jsme si dali většinou jen cheeseburger a kelímek přinesli prázdnej z předchozí návštěvy. Nikdo z personálu na to nikdy nic neřek... zkrátka a dobře, zatímco většina český společnosti si myslí, že by cikáni měli převzít styl života většinové společnosti, my se rozhodli, že naopak nastoupíme na gypsy way. Bylo nám dobře a Fritzlové jen čuměli!

Za spotama k OSN i do ghetta Co se týče kvality skejtovejch spotů, byli jsme příjemně překvapený. Na Vídeň jsme zrovna neslýchali nějaký ódy toho typu, že by šlo o druhou Barcelonu, a tak jsme

očekávali, že nám pár dní na průzkum města bude stačit a znova se sem už nebudem muset vracet. Ale je tomu přesně naopak.

Velkým střediskem spotů je Donau Insel, neboli ostrov na Dunaji. Na tomhle místě najdete mnoho lahůdek z nabídky vídeňských spotů, má tu totiž sídlo několik nižších úřadů mezinárodní organizace OSN. Stojej tu díky tomu obrovský administrativní budovy, který mezi sebou spojuje sjízdnej povrch a spousta skejtovejch spotů. A byť jsme si mysleli, že Rakušáci maj o pořádku stejnou představu jako Němci, tedy že Ordnung muss sein a čistota je zákon, ze spotů se vyhazuje jen málo, a když, stačí vám, abyste se odloudali na spot opodál. Jak jednoduché.

[vlevo] roman špaček /r/ ollie to fs smith ollie out [nahoře] daniil platonov /g/ kickflip over the gap [dole] miloš hroch /r/ ss nosegrind výtrh

Dobrou nálož skejtovejch míst najdete i různě po městě. My jsme dostali několik tipů na skejtový plácky v okrajovejch částech Vídně, a jeden z nich vypadal na fotkách obzvlášť krutě – samý dlaždičky a spoty jak z vesmíru, streetová pyramida skateparkovejch rozměrů a podobně, zkrátka jasnej cíl naší cesty. Pro výlet timhle směrem bylo deset hlasů z deseti, a byť to bylo na druhý straně města, vydali jsme se na cestu. Když jsme nakonec asi po hodině dojeli na místo, museli jsme zaparkovat v útrobách jakýhosi obchodního domu a atmosféra v autě se poněkud uklidnila.

Trochu nás v tu chvíli ale překvapilo, že podzemní parkoviště je prázdný. Snad až na tři auta. Ušmudlanym

výtahem jsme vyjeli do podivnýho obchoďáku, kde byla třetina krámů zavřená, třetina vůbec nefungovala a další zbytek vypadal prostě divně. Nějak jsme tomu ale nevěnovali pozornost a šli ven. No ale? Před náma se objevil parádní plácek plnej zídek a bančíků. „Vole, to bude vono!“ říkala si většina z nás. Až když jsme přišli blíž, poznali jsme tvrdou realitu. Většina zídek byla neskutečně dojebaná, banky měly špatný přejezdy a do toho mraky malejch dětí. A ta pověstná kachličková pyramida? Byla nejlepší, jen škoda, že byla uprostřed fontánky. Napuštěný... Navíc v momentě, kdy jsme uviděli nápis „zákaz hraní míčových her“, kterej tu byl nejprv německy a hned pod tím turecky a bosensky, jsme

pochopili, že se nacházíme asi v trochu jiný části Vídně...

Doufejme, že nebude hůř Pokud bydlíte na jihu republiky, nebo dokonce v Brně či okolí, rozhodně si nenechte Vídeň ujít. Autobusy sem jezděj levně a rychle, město skrývá dost spotů a ani hledači skateparků nepřijdou zkrátka. Jen doufejme, že Vídeňáci zachovaj chladnou hlavu a nezvolej si v dalších volbách místní nacionalisty, který měli v době naší návštěvy plakáty po celym městě. Pak by zatrnulo asi nejen všem přistěhovalcům, kterejch je město plný, ale i skejťákům, který nacionalisti většinou považujou za srovnatelnou verbež.

Partička kolem Michala Oškrkanýho se loni na podzim snažila o natočení snowboardovýho jibbing videa z městskýho prostředí. Podle původního plánu se měla půlka filmovat v noční Praze a druhá po městech v okolí holandského Eindhovenu. Ve finále se však cesta ta do Holandska neuskutečnila, neboť oranžoví felaz měli pár zraněných a taky dost práce s vyděláváním ím lováků na sezonu v Penkenu. Tím pádem vše začalo a skončilo v Praze, a my se na to prostřednictvím nictvím vyprávění Michala a riders podíváme v následujícím článku.

Na celý akci makalo hodně lidí. O focení jsem se staral já a Monča, video materiál měl pod palcem Martin s Adamem a přepravu zajišťoval Míla se svou dodávkou.

Samozřejmě se do party počítaj i rideři, a to Kuba a Janek Klímovi, Štěpán Rokos, Tomáš Laube, e, Honza Kocourek a Tomáš Tuzar.

Tu Nočníí natáčení natáčen a focení náhodou – během dne jsou všichni neb zvoleno nebylo leno náhodo 40

zaneprázdněni všedními povinnostmi, nnostmi, takže tak zábava ava hezky až po práci ráci či škole za pomoci moci elektrickýho elektric generáto světel, generátoru, tel, rozjezdu rozjezd a pick-upu na sníh. h. S bílou hmotou jsm jsme si celkem užili, aby jí bylo vždy dost, museli jsme objet několik lik zimních zimní stadionů. Podívali ívali jsme se tak k hokejkám hokejká na Hvězdu, Štvanici, anici, Ko Kobru i do Kladna Klad a Slanýho. Ale díky íky za ten te seškrábanej

[vlevo] hostující fela štěpán rokos a.k.a. roko – bs grind fs out u podolí na zídce; [vpravo] ani zlomená ruka nezastavila janka froňem zdolat jekl u thomayerovy nemocnice; [dole] oouu, někde se to protrhlo a je to venku na streetu. martin vévoda kamera, kuba, janek, roko, míla, lopaty a hrablo

text a foto: Michal Oškrkaný

led, v Praze raze ko koncem října a na začátk začátku listopadu se po jezdit nebude! přírodním sněhu asi nikdy jez příro

Štěpán Rokos – zídka u Podolí Bráškové Klímové mi dali info, že jdou na nějaký spot, a tak jsem neváhal. Místo se nachází kousek od Podolí, u zdi přeplněný graffitama, a byla to příjemná zídka

s mírným gapem na jedný straně. Sníh byl zajištěn ze stadionu Hvězda v Dejvicích a o rozjezd se nám postaral Pepe Samek pomocí svých silných rukou, hehe. Session tak mohla bez problému začít. Každej odjel, co chtěl, prostě příjemný ježdění s bráškama bez jakýhokoliv stresu, problémů nebo zranění. Padaly hodnoty jako třeba backlip, froňo, noseslide, tailslide, kombinace i různý pressy.

Kuba Klíma – butter box na Džbánu Tak tenhle spot mě bavil asi nejvíc, šlo o dvě polorozpadlý stavební buňky, který jsme objevili na parkovišti Džbán v pražských Dejvicích. Buňky byly

[nahoře] janek klíma zajebal mutem až na flat; [dole] kdo je kdo, kuba eazy peezy fs lipslide v michli, tam co všichni zpychli

42

v řadě za sebou a mezi sebou měly dvoumetrovou mezeru. Když jsme točili, bylo poměrně teplo a navážený sníh rychle odtával, a proto jsme ho museli vozit třemi auty ze čtyř zimáků. Celá realizace spotu byla dost zajímavá, nedostatek sněhu, díry ve střechách buněk, potřeba velký rychlosti na rozjezd, málo světel, ale nakonec za pomoci všech felaz se i tento spot docela vyvedl. Rozjezd se vyřešil vysypáním cestičky ze sněhu asi půl metru široké a 30 metrů dlouhé. Odraz se postavil z nalezených gaučů a prken pokrytých sněhem, díry ve střechách buněk se z části zakryly plechy z dopravních značek a o dostatečnou rychlost se postaral Šaky s Laubisovým Lexusem. Rychlost, kterou

jsi jel na odraz, byla podle drivera 50 km/h. Párkrát jsme to dali s různými graby a stoosmdesátkami, proběhlo i několik pádů ze střechy buňky na beton.

O tom by mohl vyprávět Laubis, který si při tom podvrknul zápěstí a dostal dlahu na 3 týdny... Na spotu nás navštívili i strážci zákona, kteří naštěstí nedělali větší problémy a s naším slibem posledních jízd odjeli.

Pobalilo se a šlo se dom.

Jan Klíma – Nemocnice Krč Čekalo na nás poměrně frekventované místo před nemocnicí v Krči. I když jsme tam byli ve večerních hodinách, tak každých 10 minut přijel autobus, ze kterého se vyhrnul dav lidí. Před nemocnicí jsou hned dva raily naproti sobě. Jeden kinkrail a druhý rovný, příjemný jekl. Pro sníh jsme se vydali do nejbližšího zimního stadionu, a to na Kobru. Bohužel se nedalo zajet autem až na stadion, tak se musel sníh ládovat do pytlů a pak kolečkem vozit asi 100 m. Největší potíž ovšem nastala s rozhodnutím, kterým railem začnem, protože obavy z prudících policistů tu prostě byly.

Na místě se sešla slušná partička riders – Roko, Kometa, TT, brácha Kuba a já. Rozhodli jsme se začít kinkrailem,

[vlevo] striktní grind fs ven – kuba klíma před thomayerkou; [vpravo] jako z čítanky jankovo froňo u základky na čerňáku

TT dává na třetí pokus grind do bora a čistě odjíždí po zasněženém dopadu, následuje asfalt a pak už si jen pohodlně sedá do křoví. Naneštěstí si přitom do ruky vpíchnul dlouhý trn, který mu ihned zmizel pod kůží.

TT využil blízké nemocnice, trn mu vyřízli a díru po něm zašili několika stehy. Kuba mezitím po několikátém pokusu vrací též a přesouváme se na protější rail. Padne nějaké to fróňo, grind fs revert a s úsměvem na tvářích, že se vše stihlo bez komplikací, tedy až na TTho drobný zranění, opouštíme Krč.

Mickey – héňo v Michli Héňo v Michli jsme našli jednoho letního dne, kdy jsme s Koldou aka Martinem Kolaříkem šli zpeněžit jako správný gzzzz vyhastlovaný železo a náhle nám padlo do oka. Nebylo ani dlouhý ani krátký a bylo na relativně klidným místě. Když jsme se domlouvali s bradrz ohledně dalšího spotu, padla volba právě na tohle héňo.

Díky dobré dostupnosti sněhu ze zimního stadionu HC Kobra jsme měli jasno – just do it.

S dělníkem Mílou Vozábem jsme vyrazili naplnit pick-upa bílým zlatem. Na zimáku trénovala repre do 18 let, avšak u našeho héňa nás čekala naše trochu jiná parta

opravdových sportovců. Byli řádně upraveni, trika hrála barvami, délka reprezentovala sport, o který nám jde, oči borcům svítily jak olympijské pochodně. Škoda, že se nezastavila nějaká antidopingová nebo jiná komise, jistě by byli hrdí na partu sokolů, jak drtí železo, a neměli by zájem řešit nějakou moč. Piss on FIS!

Janek – grilovačka na Džbáně Jako poslední spot jsme vybrali poklidné parkoviště na Džbáně. Pojali jsme to jako děkovačku celé crew, co s námi trávila dlouhé večery na streetech než jako hrocení posledního spotu. Zajelo se pro sníh na námi již moc dobře známý stadion Hvězda. Rozjel se grill, maso vonělo na celé parkoviště a do toho jsme v klídku shredovali tři patníky za sebou a na kříž druhý přeskakoval nákupní vozíky z nedaleké Billy. Pojedlo se, popilo se a díky čau.

Na video z týhle akce se můžete podívat na Boardmag.cz nebo Vimeo.com, vyhledejte si jeho název Precision.

A to je všechno, co sem vám chtěl říct. Venku se pomalu ochlazuje, začala liga hokeje, takže s trochou štěstí si můžete takhle zablbnout i u vás ve městě. Stojí to za to!

[vlevo] klimas bradrz production – pimp my grill yeaahh; [vpravo] to by měl tony montana radost... tohle je ale čistej matroš z konstruktivy. hustler – míla vozáb 45

petr kalenský /g/ halfcab to bs nosegrind nollie bigspin out

text: Tomsh, foto: Peter Mercell

Naposledy se Kudrnáč vypravil na úspěšnou moravskou misi do Brna. Odtud také kontaktoval velící centrálu Insight Builders v Praze, že by si po vydařené stavbě chtěl dát voraz a vyrazit na pár dní na dovolenou. Po krátké poradě a zjištění, že nikomu těch pár dní chybět nebude, mu bylo uděleno povolení vycestovat. Za svoje místo odpočinku si vybral slovenský město Zvolen, a co by to bylo za Kudrnáče, kdyby se mu k dovolenkové pohodě nepřimíchalo trochu betonu.

rišo tury /g/ fs nosebluntslide výtrh do rádiusu

47

bedničky se vysypaly bordelem; pokládání kopingu na rádiusospinu; rádiusospina se má k světu; společné hlazení betonu áčko z panelů

insight nemocniční hala zvenku nemocniční budova, první sektor už je polouklizený; uklízení dalo nejvíc práce; insight dělník udržuje na pracovišti pořádek nemocniční hala zevnitř, krásný to pohled, který čeká na prvního postřeleného vojáka před operací

příprava rádiusobedny; rádiusobedna si vyžádala přesnou zednickou práci s cihlama; insight dělník rukavice nenosí; v nemocnici je potřeba všechno natřít na bílo; insight loga se dělaj sprejem a šablonou

48

Kudrnáč se ani neodvažoval vrátit se do Prahy, aby nedráždil zbytek těžce pracující Insight Builders party, a vyrazil rovnou směr Zvolen na chlastací dovolenou.

Může být rád, že na hranicích se Slovenskem nikdy nefungovala žádná kontrola, protože být tam celník, asi z jeho alkoholové výslužky v kufru nepochopí.

Holt Insight dělníky je třeba si za jejich dobročinnost hýčkat. Tři dny po Kudrnáčově odjezdu přišla do pražský centrály esemeska: „Chtěl jsem si odpočinout od stavění, ale tak jsem se vozřal, že je další spot na světě!“ Tomu se říká správný dělnický zapálení.

Vše se odehrálo velmi jednoduše. Kurnáč na své dovolené potkal nejen láhev (podle oficiálního vyjádření Šéfa spíš lahve – pozn. red.) Spišské hrušky, ale taky svýho spolupracovníka z Brna a slovenskýho

bratra El Dridge. Ten to má ve Zvoleně pod palcem a v noční pitce se začlo vše plánovat. O schopnostech místních dělníků není pochyb, stačí se jen podívat na zvolenskej park, kterej si lokálové zrekonstruovali.

Jelikož ve Zvolenu provázelo Kudrnáče chčivé počasí, místňák Chuckie mu pro realizaci spotu doporučil krytý prostory bývalýho zdravotnickýho centra na sídlišti Podborová. Původně se uvažovalo i o nedostavěným baráku v lázeňským městě Sliač, ale to se ukázalo jako dopravní problém, protože terén umožňoval dovízt matroš jen dvě stě metrů k budově, a pak ho ještě tahat do pátýho patra. Z těchto důvodů nakonec

michal veselý /g/ fs heelflip

Kudrnáč praštil do stolu a jelo se na obhlídku bývalýho zdravotnickýho střediska.

Stará nemocnice, kde se objekt zájmu dělníků nacházel, byla tvořena dvěma budovami. Před zraky místních lokálů se dlouho skrývala, protože kromě Chuckieho o ní neměl nikdo ani potuchy. Obhlídka prostor nakonec ukázala, že ke stavbě bude vhodnější „nová“ budova, která měla dvě patra. Druhá budova byla snad z období první republiky, všude se válely rentgeny a starej materiál, a prostoru pro vybudování spotu nebylo tolik jako v novějším baráku.

Ve vytipovaných prostorách byl ideální povrch, kterej tvořila vrstva leštěnýho betonu. Ta bohužel není moc silná, takže hrozí, že se časem vybouchá a bude se muset poopravit. Otázkou je ovšem taky to, jak dlouho bude nemocnice stát. Ne, že by se ji někdo chystal

[vpravo] peter molec /g/ bs 180 to ss fs crooks [vlevo] peter mercell /g/ wallie přes bedničku

zdemolovat, ale postupně si z ní uždibují místní menšinoví spoluobčané. Ti se taky přišli podívat na to, co se uvnitř budovy děje. Ovšem skateboarding je nezajímal. Kudrnáče se slušně dovolili, jestli si můžou vzít futra od dveří. Ten jim to samozřejmě umožnil, protože proč dělat bezdůvodně tlaky, když budova může ještě dlouho sloužit všem.

Pro materiál vyrážela parta dělníků pod vedením démonickýho Kudrnáče do dvacet kiláků vzdálené Banské Bystrice. Na celou stavbu mělo pět dělňasů jen jeden den, protože přesně na tuhle dobu měli zapůjčený vozidlo. Kudrnáč si totiž na dovolenou svoji Insight káru nebral a cestoval ekologicky vlakem. Nákupní koš obsahoval 25 pytlů betonu, lepidlo, maltu, latexovou barvu, která podle dělnickejch zkušeností drží nejlíp, a kopingy aka palisádový obrubníky. Nic víc se kupovat

nemuselo, protože bordelu na základy překážek se ve starým areálu válelo dostatek.

Nejdřív se začalo pracovat na rádiusobedně. Jako základ posloužily dřevěný bedny, do kterých se naskládaly cihly. Pak se všechno zabetonovalo, vyhladil se rádius, čehož se ujal místní specialista Maťak Hladič, a nalepily se obrubníky. Aby pořádně jely, stačí je jen přestříkat bezbarvým lakem, pořádně provoskovat a jedou samy. Správnost týhle technologie potvrdil i nedávno provedený test na Bagru, dva a půl roku staré Insight Builders stavbě, kde to pořád jezdí jak vo život.

Stavba v bývalé nemocnici pokračovala spinou, krerá umožňuje přeletět přes roh. Třetí překážkou na sále byl áčkovej wallride. Jednalo se o přemístění a obnovení překážky, kterou kdysi lokálové postavili v místním parku na Školáku, ale bohužel ji byli nuceni zbourat.

Panelový bloky, ze kterých bylo áčko postavený, ale zůstaly na místě, a tak pro ně vyjelo vozidlo pod vedením PM. Se dvěma blokama mělo co dělat pět lidí a se zátěží se docela pralo i vypůjčený vozidlo. Po cestě si párkrát škrtlo zadkem o asfaltku, ale nakonec ustálo transport bez úhony. V nemocnici už jen stačilo bloky slepit a udělat k nim nájezdy. Třetí překážka byla hotová.

Když si Kudrnáč umane, že chce postavit překážku podle svých představ, tak si to i prosadí. Zpravidla to bývá z jedinýho důvodu – vždycky chce stavět polejam. Šéf mu proto vždycky opatří nějakou tyč a nechá ho budovat a ostatní pak mají svatej pokoj. Tentokrát však Kudrnáč, zřejmě ještě s doznívajícími halucinacemi po hruškovicové seanci, projevil dostatečnou dávku kreativity. Při brouzdání areálem narazil na železnej květináč, ze kterýho by byla zajímavá bedna, dostatečně úzká na to, aby se na ní daly dělat i lipslidy a podobně.

Pracovní název překážky „rejlobedna“ byl sice poněkud zavádějící, ale po krátké přednášce všichni pochopili, co chce Kudrnáč stavět. Ještě než parta začala s květináčem manipulovat, vyházel z ní Kurdnáč všechny kytky, živou havěť a usazeniny za posledních padesát let.

Když bednu dotáhli k ostatním překážkám, vyskládali díry na kytky cihlama a zabetonovali. Dělňasové si musel dát záležet, aby bylo všechno v rovině, protože po zaschnutí květináč otočili, přilepili na dvě řady cihel, a získali tak pohodovou železnou bednu. Po zaschnutí přišla řada na Montany a překážky se doladily do nemocničního stylu. První indoor Insight Builders dílo bylo hotovo a skejtrs mohli přijít na vizitu.

Focení proběhlo několik dní po dostavbě a bylo útěkem před deštěm, který přesunul Chavala závody. Tím dostalo místo novej rozměr. Jako bývalá nemocnice mohlo opět sloužit, tentokrát jako první pomoc při nedostatku skateboardingu za špatnýho počasí.

Pověřenej Insight Builders fotograf Peter Mercell měl v plánu vzít na focení pár lidí, a jak už to v těchto případech chodí, mezi zdmi nemocnice se tísnilo kolem třicítky skejtuchtivejch, kteří přijeli na Chavalu. Asi nejnáročnější ze všech to měl právě Peter Mercell, kterej potřeboval čistý fotky, takže pokaždé, když s jedním jezdcem fotil, musel ostatní stísnit do prostoru za sebe. Košickej robot Rišo Tury vyzval fs nosebluntslide s výtrhem do rádiusku na rádiusobedně, Petr Kalenský z Brna vyslal přísnej halfcab bs nosegrind nollie bs bigspin ven na rejlobedně a Braňo Mrváň si postavil vlastní překážku. Opřel dveře o zeď a mohl se prohánět po stěně. Michal „Leslie“ Veselý už se držel postavených překážek a vyslal fs heelflip přes roh spiny až na zem. Peter Molec se taky přišel podívat, co mu v jeho hometownu Insighti vybudovali, a vyslal backside do switch fs crookedu na rejlobedně.

Insight Builders dělníci prostě slovo dovolená neznají.

Vidíte, že některé stačí jen hostit dobrým pitím tak dlouho, dokud nezapomenou na dovolenou a odkývou vám první poslední. Letošní léto se u IB neslo ve stylu „poprvé“. První spot má Morava, po ní hned následovalo Slovensko. Na Ukrajinu se podle dostupnejch informací parta zatím expandovat nechystá a příště by se mělo stavět zase někde doma.

51

text: Dan Kašpar

pohodička v obýváku s výhledem na moře

52

Nejdřív bude dobrý přiblížit, proč jsem se vůbec rozhod jet na Nový Zéland. To bylo tak... jednou, cestou autem s Vintrem do Itálie, mě Tomáš začal přesvědčovat, ať zkusim jet na Zéland, zažít trochu jinej lifestyle, než na jakej sem zvyklej. Kdo zná Tomáše, uvěří, co vám teď řeknu. Cesta do Itálie trvá deset hodin a to je dostatek času k tomu, aby vás Vintr překecal k čemukoliv, co si zamane. Musel jsem si vyslechnout všechny zélandský příběhy jeho kámošů a všechny plusy výletu na Zéland,

pak mi doporučil utýct před blížící se zimou, což už Tomáš sám osm let úspěšně dělá. Znělo to hrozně lákavě. Byl jsem pár měsíců po škole, v Praze jsem neměl žádnou práci, navíc bych se moh naučit dobře anglicky. Tak jsem si řek, že to zkusim, a věci nabraly docela spád.

Prodal jsem auto a řek o svým plánu kámošům. Kuba Páv se rozhod, že pojede taky. Druhý den jsme začali všechno vyřizovat. Začínala zima, a tak jsme chtěli

tenhle spot je hned u banky a sekuriťák danovi zakázal jezdit na zábradlí. you can‘t slide that rail! dan to stejně neměl vůbec v plánu a poslal tam switch heelflip (foto: mark barber)

treflip na jedný tour po zélandu. kluci měli na týden půjčenou dodávku pro 10 lidí, objížděli města a skejtovali. nejlepší tour! (foto: mark barber)

54

vypadnout co nejdřív. Letenky jsme měli koupený na 3. prosince, vyřídili jsme si víza a zbytek potřebnejch věcí, prostě oddechnul sem si až na letišti. Od chvíle, kdy mi Tomáš vymlel díru do hlavy a se vším poradil, totiž uplynulo pouhých deset dní. Bylo to zkrátka nejspontánnější rozhodnutí, který sem kdy v životě udělal!

Welcome to New Zealand V týhle zemi je v porovnání s Čechama všechno naopak.

Jezdí se tu vlevo, v zimě je tu léto a v noci den. Hned po příletu jsme měli sraz s Markem Kocákem, který nám na začátku hodně pomoh. Už tu na Zélandu žil pár měsíců, a tak věděl, jak to tu chodí. Ukázal nám, kde si máme co vyřídit, kde se ubytovat a kam chodit skejtovat. Patří mu za to velkej dík.

Auckland je město starý tak sto sedmdesát let.

Nenajdete tu proto žádný památky a všechno se odehrává v centru. Díky novým mrakodrapům, ktré jsou

NZ skateboarding Hned druhej den po příletu jsem jel na závody. Nikdy v životě jsem se takhle od sluníčka nespálil. Přijet ze zimy do léta a celej den skejtovat bez opalovacího krému neni chytrý, to vám teď už můžu říct s jistotou.

Sluníčko je tu v létě extrémní a bez mazání se nedá nic. Na závodech jsem skončil druhej, a to jsem vůbec nečekal, protože hodinky mi ukazovaly čtyři ráno a já byl nejvíc zblblej z toho časovýho přesunu.

Skatepark v centru je pro všechny něco jako Stalin v Praze. Všichni se tam scházej, v létě se můžete zchladit v moři, který je kousek, a zbytek dne chillovat s ostatníma. Místní nás hned začali brát mezi sebe a bylo vidět, že je zajímá, odkud jsme, jaký to v Čechách je... Hned nám nabídli, že nám ukážou spoty, prostě všichni si tu navzájem pomáhaj a nikdo nic neřeší. Toho si tu cenim asi nejvíc, je to úplnej opak mejch zkušeností z ČR, kde se každej nesnáší, prudí a pomlouvá, jak to jenom jde.

úplně náhodou kluci našli tuhle plechovou bednu, která je pro skejt jak dělaná, a dan hned předved switch frontside crooked (foto: jake darwen)

plné apartmánů tu není těžký sehnat levný byt, hned jsme si jeden opatřili, přímo kousek od Marka Kocáka.

Do skateparku jsme to odsud měli tři minuty z kopce na skejtu, přesně tak na jednu pecku z iPodu... Nastěhovat jsme se mohli rovnou, všechno vyřizování zabralo asi dvě minuty. Pak jsme dostali klíče, vstupní kartu do baráku, a tím byla nájemní smlouva uzavřena. Ve svý podstatě veškerý vyřizování je na Zélandu jednoduchý!

Při naší první návštěvě ve skateparku jsem natrefil na Edu Synáka, kterej už nějakej čas v Aucklandu pobýval. Čtyři Češi v jednom skateparku na NZ, to se často nevidí. Eda bydlel dokonce ve stejný budově jako Marek, takže jsme spolu jezdili skoro každý den. Na Zélandu makal jako DJ v klubech... Když už sem nakous večerní zábavu, něco si povíme o místních zvyklostech.

Party se tu odehrávají na pláži nebo v centru v klubech.

Ty jsou dost jiný než u nás, takový hodně striktní. Třeba do některých vás vůbec nepustěj, pokud třeba máte kšiltovku nebo špatný boty. Hodně tu taky jede styl house párty, prostě někomu odjedou rodiče a hned je plnej barák lidí. Všichni jsou hrozně přátelský, tak neni divný, když má někdo house párty a ze třiceti přítomnejch lidí půlku nezná...

Po pár dnech rozkoukávání jsme začali chodit se všema lokálama po spotech a občas točit nebo fotit. Eda se svým kámošem tu měli auto, takže jsme novej rok jeli oslavit na festival a skate závody do Gisborn. Příroda na Zélandu je jak z filmu. Jedete autem a všude okolo vás jsou sopky, jezera, kopce. Přesně jako v Pánovi prstenů. Díky Edovi a místním skaterům, kteří nás brali na různý tour nebo závody, jsem měl možnost kouknout se i za město, a zážitky jsou to nezapomenutelný.

Na Novém Zélandu se skejtuje jinak než v ČR. Lidi to tu moc nehrotěj, že by někdo jezdil každý den na jedný bedýnce a dokola trénoval, to se tady prostě nevidí.

Skejtři jsou víc akční a hledaj nový spoty. Auto tu má skoro každý, takže se jezdí často po skateparcích nebo se prostě snažej skejtovat každej den jinde. Hodně se tu vyráží ve velkejch skupinách. Třeba šest aut plnejch skejťáků jezdí po městě a objíždí spoty. O víkendu se často jede do jinýho města, kde spolu všichni skejtujou, večer proběhne barbecue a prostě chill. Závody jsou tu na jiný úrovni. Je to na těch lidech vidět, že to neřešej a jen si ty závody užívaj. Je to prostě úplně jinej život než doma. Spoty jsou tu taky hodně odlišný od těch evropskejch, spíš bych to přirovnal k USA. Skejtuje se

tu různě v přístavu, na nádraží či někde na školách, který jsou vždy obrovský, a skoro vždy se dá najít něco, na čem se daj dělat triky.

Pečený holuby tu nelítaj, ale... Život je tu celkově velmi odlišnej od toho našeho.

Minimální hodinová mzda je na naše asi 200 korun na hodinu, takže tím pádem jsou i platy mnohem vyšší než v ČR. Podle toho to taky i vypadá, ve městě vidíte každou chvíli Lambo nebo něco podobnýho. Řídit se tu

jsem s ničim neměl problém. Lidi tu jsou mnohem víc dobrosrdečný, všichni se k sobě chovaj mnohem líp než u nás. Ve skateparku felej bikeři a skejťáci dohromady.

Nikdo tu neřeší rozdíly mezi lidma nebo to, jak vypadáš.

A na Zélandu nejsou náckové – další plus!

Po půl roce musel Kuba Páv odjet zpět do ČR, při jednom točení si totiž přetrhal vazy v koleni. Já musel narychlo sehnat novýho spolubydlícího, abych neplatil tak velkej nájem. Je tu úplně normální, že tu lidi sdílej dohromady jeden apartmán a každej má svůj pokoj. Žádný inzeráty jsem nakonec ani nemusel dávat. Řekl

tenhle nollie flip je pár dní starý, dan ho šel vyfotit na poslední chvíli před uzávěrkou boardu

smí od patnácti, hodně jsem se ze začátku divil, když jsem viděl malý děti, jak jezděj do skateparku autem.

Práci jsem si tu našel až po třech měsících prázdnin a skejtování. Měl jsem štěstí a sehnal jsem si džob, kterej mě nejvíc baví. Vzali mě jako řidiče do přístavu na převozy aut a musím říct, že se u týhle práce nikdy nenudim. Máme tu přes 3000 aut a skoro pokaždý řídím jiný. Většinou jsou to úplně nový auta, který bych v ČR neřídil nikdy v životě. Výplaty jsou tu každý týden, v práci mě nikdo do ničeho nenutí.

Všechno mi přijde, že tady funguje tak, jak má. Nikdy

jsem o tom kámošovi a za pár dní se nastěhoval, čímž mi nejvíc pomohl.

Určitě Nový Zéland všem doporučuju. Je to dobrá zkušenost do života a dát si to může každý, není na tom nic složitýho, vždyť jsem se sem dostal i já, hehe. Hlavně teď je nejlepší čas na odlet, když u nás začíná podzim, tak tady jaro, a pak v době největšího českýho zimního hnusu tu bude léto. Balte kufry, a kdokoliv se chce zeptat nebo s něčim pomoct, může se na mě obrátit.

ss flip na queen street, což je něco jako místní václavák. spot je to perfektní a nikdo nevyhazuje, čemuž se dan hodně divil (foto: mark barber)

57

kamil poč /g/ newdeal 270 revert v death boxu u zrzy v bazénu

58

roman špaček /g/ ollie přes skoro třímetrovou streetovou pyramidku v lišově

Zrzův bowl jasně ovládl Kamil Poč

Roman Špaček zpátky ve hře

Aby se trochu opustil pražskej stereotyp, vydal se Panker s Romanem Špačkem a Kamilem Počem do Zrzova letos vylepšenýho backyardpoolu. Zrovna v ten samej den pořádal Zrza grilovačku, takže se to v bowlu i kolem něj lidma ze skejtovýho prostředí jen hemžilo. I přes to se na kalbě nezdržel Roman s Kamilem dlouho, aby byli fresh hned z rána. Losovačku o první spot vyhrál Kamil Poč a bylo jasný, že jeho výběrem bude Zrzův bowl. A během lehkýho pojezdu na rozježdění mu vítězství bohužel spadlo samo do kapsy. Roman Špaček si totiž při fs 5-0 udělal zápěstí, který ho trápí už několik let. „Den předtím jsem na zápěstí blbě spadnul na skejtový oslavě Dana Dauše a druhej den, jsem šel znova. Doufám jen, že v tom zápěstí není zase nějaká zlomená kůstka,“ dodává Roman.

Kamil Poč se na ježdění ale nevykašlal, a i když mohl udělat cokoliv, hecnul se do new dealu 270 revert na skimmeru aka výpusti bazénu. „Tenhle trik umím už dlouho, ale pořád jsem nemohl najít ten správnej spot. Skimmer v Zrzově bowlu nemá žádnej koping, je to holej beton, a ke všemu nad něj Zrza dostavěl bouli, takže bylo dost těžký se tam při otáčení vejít zadníma kolama,“ přibližuje detaily zisku prvního bodu Kamil.

I když si dal Roman Špaček strašně na ruku, za pár hodin byl schopnej zase skejtovat. Do jeho volby spotu zasáhl Zrza, kterej mu doporučil asi třímetrovej transfer přes vjezd do garáže v Lišově. „Podmínky byly fakt přísný, ale Roman se rozhodl, že to prostě odjede. Já do toho nešel,“ popisuje svoje rozhodnutí nehrotit transfer Kamil.

K náročnýmu spotu se přidalo i nepochopení veřejnosti, takže Roman byl častován různejma pohrůžkama celou dobu, co se snažil nájezd do garáže přeletět. „Nevěřil jsem, že to přeletím. Spot i rozjezd byly ze zámkový dlažby, odraz byl hodně krátkej a jenom se rozběhnout bylo hodně vyčerpávající,“ dodává Roman. Nakonec mu ollie transfer padlo, i když ho to stálo spoustu sil a prudící okolí hodně slov.

Pokračování Spotfightu svedlo tentokrát proti sobě dva skejtry s originálním stylem, Kamila Poče a Romana Špačka. Každej měl právo výběru dvou spotů, a aby mohl jeden z nich pomýšlet na vítězství, musel zabít soupeře na jeho spotě. Ani tentokrát jsme se ale nedočkali vítězství a oba rideři se rozešli s remízou, když dokázali uhájit svoje spoty.

59

Kamil Poč si jako svůj druhej spot vybral stavbu od Insight Builders v Budějovicích. Zastávka nedaleko nádraží ovšem netrvala dlouho. „Spot je super, jen bylo na hovno, že nás kousali komáři. Poroto jsem rád, že jsem měl po pěti pokusech nafoceno,“ dodává Kamil k jeho 270 do switch feeble 270 revert. Roman se po tomhle triku ani k ničemu nedostal.

Kamil ukázal, že soupeře dokáže zabít stejně rychle jako komára.

Rychlá zastávka v Budějovicích

60

kamil poč /g/ nollie fs 270 to ss bs feeble 270 revert na insight spotu v budějicích

Roman Röth, Kubo Brziak foto: KIVA.CZ

Check WWW.MEATFLY.COM and learn more about retro futuristic NEO TOKIO collection!

62

Kamilovo zaspání vyrovnalo konečnej stav Poslední volbu spotu měl Roman Špaček, kterej si vybral další spot z dílny Insight Builders, Pannu v pražským Karlíně. Kvůli přesunu z jižních Čech se focení posunulo na pondělní ráno, což se ukázalo jako zlomový. Kamil Poč mohl stále počítat s možností, že by urval vítězství na svoji stranu, jenže to by mu musel ráno zazvonit budík. Z důvodů pracovního a školního vytížení Kamila a Romana se totiž šlo fotit už v 9.30. „Průser byl, že jsem zaspal i do práce. Ale naštěstí byli shovívavý, takže aspoň to dopadlo dobře,“ popisuje Kamil, proč chyběl na posledním focení. Romanovi tím umožnil srovnat stav na konečných 2:2. „Nejsem úplně spokojenej, protože vím, že noseblunt umím na Panně udělat lepší, ale na jedenáctou jsem musel být ve škole, takže prostě nebyl čas,“ uzavírá Roman souboj nesouboj na posledním spotě.

roman špaček /g/bs noseblunt na insajdí panně

Martin Lucuk „Byla oficiální otvíračka, ale nevyšlo počasí. Celej den jsme se to snažili vysušit a zajezdili si s partičkou až večer. Stoka se nasvítila a rozjela se super večerní session.“ věk: 34 | stance: goofy | bs smithgrind | lokalita: Stoka u Plzně | počet pokusů: 10 | sk8 od: 1986 | sponzoři: Final, Vox, Kanalizace Havířov, Mystic construction | setup: deska Soráč 8.5 (konkejv), kolečka Bones 56 mm (široký), trucky Independent 149 (měkký, vysoký), ložiska Bones Swiss, boty Vox Drehobl | fotograf: David Horváth (Dhcproduction.cz) | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

věk: 15 | stance: goofy | fakie flip | lokalita: Praha, Ruzyně | počet pokusů: 20 | sk8 od: 2007 | sponzoři: Supra, Streetmarket, SM skateboards, Funstorm | setup: deska SM 8.25 (lehkej konkejv), kolečka Hype 51 mm (úzký), trucky Thunder (měkký, vysoký), ložiska Autobahn Abec 5, boty Supra Kennedy | fotograf: Martin Karas | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

„Skoro na každej pokus sem to dopad, ale měl sem strašnej problém to odjet z tý zámkovky. Padlo to nakonec do dvaceti.“

David Kalina

PREMIÉRA FILMU WECLOME HOME II BRNO / 15. ŘÍJNA NA FLÉDĚ, ŠTEFÁNIKOVA 24 PRAHA / 16. ŘÍJNA V RETRO MUSIC HALL, FRANCOUZSKÁ 75/4 PŘIJĎ A VYCHUTNEJ SI FILM WELCOME HOME II SPOLU S RIP CURL TEAM RIDERY. PROMÍTÁNÍ, PÁRTY, VĚCNÉ DÁRKY, ŽIVĚ ZAHRAJÍ AIRFARE A DJS JORGOS + ROBOT

ZAJÍMÁ TĚ VÍC. MRKNI NA RIPCURL.COM

Tomáš Vintr „Byli jsme s Pankerem fotit fotky do rubriky 24 hodin, ale udělali jsme jich moc, takže tohle zbylo.

Nejdřív sem to nevracel, pak si utáh trik a hned to odjel do perfektu.“ věk: těsně po dvacítce | stance: regular | nollie backside flip | lokalita: Praha, Vyšehrad | počet pokusů: 8, 9 | sk8 od: 1996 | sponzoři: Vehicle, Créme, Vans, Independent, Ricta, Mob, Flipshop | setup: deska Créme 8.0 (střední konkejv), kolečka Ricta 50 mm (street), trucky Independent 139 (tvrdý), ložiska Créme Abec 9, boty Vans Halfcab | fotograf: Panker (Panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

Jirka Hronek „Byl jsem tam fotit tři triky, bektel, fronblen a tenhle svičbektel, všechno dohromady padlo do patnácti. Prostě pohodový foceníčko.“ věk: 19 | stance: goofy | switch backside tailslide | lokalita: Praha, Vyšehrad | počet pokusů: 4, 5 | sk8 od: 2005 | sponzoři: Funstorm, Etnies, Real, Thunder, Spitfire, Peace skateboards | setup: deska Peace 8.0 (střední konkejv), kolečka Spitfire R4 51 mm (úzký), trucky Thunder Cole (měkký, nízký), ložiska Peace Abec 7, boty éS | fotograf: Panker (Panker.cz) | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

Miro „Šváb“ Bodiš „Ten den, kdy se to fotilo, bylo strašný horko. K snídani sem měl ale grapefruit a žlutý meloun, takže...“ věk: 22 | stance: regular | nolie bigspin noseslide z 12 | lokalita: Bratislava, Slavín | počet pokusů: 10 | sk8 od: 2000 | sponzoři: Spectrum, Gravis, Analog, Fresh | setup: deska Spectrum 8.0 (konkejv), kolečka Fresh 52 mm (tvrdý), trucky World Industries (měkký, vysoký), ložiska Abec 5, boty Gravis | fotograf: Peter Molnár (homie@suriva.sk) | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

Marek Štefan „Nebylo to úplně lehký, dopadal sem na to, ale sekal se o spáry. Dělal sem to pořád dokola a před poslednim sem si řek, že už je to moc pokusů, a padlo to do perfektu.“ věk: 23 | stance: regular | 5-0 fs bigspin | lokalita: Praha, Stalin | počet pokusů: 50 | sk8 od: 2002 | sponzoři: DVS shoes, Matix, Ilike skateboards, Soho wheels | setup: deska Ilike 8.0 (lehkej konkejv), kolečka Soho 51 mm (úzký), trucky Thunder (měkký, střední), ložiska Ilike Abec 8, boty DVS Anthem | fotograf: Kubo Krížo (kubo.krizo@gmail.com) | hlasování a pravidla soutěže na Boardmag.cz

http://distribuce.abadon.cz, tel.: 602.426.923

vojta všetička /g/ fakie 360 flip na školním hřišti v české třebové

Tak se představte, no.

Martin: Tak já sem Martin Matějčík, bydlim odmala v Žamberku, skejtuju šest let, jezdím za flow Streetmarket a flow NikeSB Czech. Závody mě moc nebavěj, spíš točim a fotim.

Vojta: Jsem Vojta Všetička ze Žamberka a na skejtu jezdim plus mínus čtyři roky. Jezdím za slevy u Kill skateboards a místního Shot boardshopu.

Jak bys představil Vojtu ty sám, Martine?

Martin: Vojta je šílenej dříč a technik. Když si řekne, že dá double backflip na zemi, bude ho hrotit tak dlouho, než ho udělá.

Vojta: No, Martin. Dobrej kámoš, dobrej skejťák, je s ním prdel, skvělý kalby.

Jak často spolu jezdíte?

Vojta: S Martinem jezdim asi nejvíc ze všech, tak pětkrát do tejdne. Kdykoliv du jezdit, tak se vidíme.

Martin: Pořád, je to kámoš.

A to teď jedete spolu i na dovolenou?

Martin: No já jedu jakoby se školou, chodím na střední obchodu, řemesel a služeb, a protože jsme na školním výletě měli místo, tak jsme nabrali i nějaký lidi navíc. Jedem do Chorvatska, ani nevim, jak se to jmenuje, nějaký Pakštanie nebo Pokaštanie, nevim přesně...

Takže takovej homo výlet do Kaštanova?

Vojta: Na chatce budem samý kluci, hehe, ale jinak by to mělo bejt normálně namíchaný i s holkama. Chodim na gympl, jsem ve čtvrťáku, takže ve škole sem je musel přemlouvat, aby mi dali volno.

Martin: Chtěli jsme si vzít skejty, ale zakázali nám to, že za nás nebudou mít zodpovědnost a nechtěj riskovat, že se zmrzačíme. Typická výmluva...

Jinak ve třídě máme i holky, nebude to teda žádná párková párty. Bude prdel!

Jak jste se dostali ke skejtu?

Martin: Tak to je brutální příhoda. Šel sem ze školy, byl jsem malej, a proti mně nějaký kluci, co nesli takovou tu plastovou fialovou rybu. Zeptali se mě, jestli jí nechci, tak sem řek, že jo. Dali mi jí, já vůbec nechápal, a od tý doby sem ty kluky neviděl.

Vojta: Já hrál hokej, takže sem jezdil na in-linech. Byl tu čerstvě postavenej skatepark, tak sem tam začal chodit. Jednou sem si pak koupil Board a tam bylo nějaký Adio video, chytlo mě to a začal sem to zkoušet.

Když jsme dělali velký dvourozhovor tohoto čísla, třeskla nám hlavou originální myšlenka. Dvojmo se musí udělat i rubrika Coming Soon! No tak tady jí máte.

k í č j ě t a m martin ta všetička voj text : Rašek

74

Hr udka, fo

to: Panker

coming soon martin matějčík /r/ fs boardslide u konzumu v ústí nad orlicí

martin matějčík /r/ wallride v hale v žamberku, kterou si kluci za přispění rodičů postavili

videí je jenom ze skateparku. Když jedeme někam jinam, tak vlakem, teď už mám sice rok řidičák, ale chce to ještě sehnat pořádnou káru. Náš rodinnej pežůtek už na to nestačí...

Největší vražda, co si vod Vojty viděl?

Martin: Dobrej byl teď ten nollie bigspin hel, jak sme fotili s Pankerem. Docela se mi i líbilo, jak na bedýnce udělal flip frontail do fakie i do normálu, obtížný věci.

Vojta: Ty vole, nejhustější vod Martina... Tady ve skejtpáru to sází, viděl sem flip beknogr dolu z bedny a nollie crooked. Teď se chlapec začíná přeorientovávat na handraily, to se mi líbí, já na železo nejsem.

Závody jo, nebo ne?

Vojta: Nejsem zrovna závodní typ, ale lokálky jsou prdel, ty si s kámošema rád zajedu. Nebaví mě se trmácet přes celou republiku na vyhrocenej kontest.

Ale Game of skate, tu se snažim objíždět co nejvíc, triky na fletu jsou moje.

Martin: Taky se snažim objíždět lokálky po okolí. Českej pohár ne, byl jsem akorát v Hradci. Nemám na to keš, příští rok do toho pudu víc, bude lepší situace.

76

coming soon

Já myslel, že řekneš, že tam bylo napsáno, ať se na in-line vysereš.

Vojta: No, možná že i něco takovýho se tenkrát k mým uším ve skateparku doneslo, hehe.

Díval sem se k vám na FB profily, jste tak trochu umělci, ne?

Vojta: Já sem takovej narcis. Hehe, ne, všechny fotky a videa tam mám ze dřívějška, teď už se moc nefotim. Bylo to kvůli holkám, co bys pro ně neudělal. Když sem byl mladší, chodil sem do dramatickýho kroužku, recitoval sem, ale už mě to opustilo...

Martin: Herec, hehe, já se dostal do komparsovýho rejstříku, tak mě už dvakrát zavolali.

Jednou sem hrál kuchaře v pohádce, pak nějakýho diváka v kině a tleskal při tom Macháčkovi. Dostal sem se k tomu tak, že jsem dělal casting na skate reklamu pro Markýzu. A jak ten casting děláš, tak tě zaregistrujou do databáze. Nakonec sem to vyhrál, ale Markýza neměla prachy a zrušilo se to. Měla za to bejt desítka, škoda. Peníze v tom ale normálně nejsou, za dělání křoví dostáváš sedm pětek na hodinu... Ale vydělal sem si filmem zatim víc než skateboardingem, hehe, se kterým se to ovšem vždycky spojí a po natáčení v Praze si du někam zajezdit.

Dá se skejtovat na malým městě?

Vojta: Náš skatepark od Mysticu už je ve stavu rozkladu, street spoty jsou tu zabitý... Člověk musí co nejvíc vyjíždět ven. Takže Stalin, prostě celkově je Praha nejlepší. Jinak třeba vypadnem do Hradce Králové na Benešovku. A naštěstí mám sestru ve Španělsku, kam se provdala, takže můžu za ní.

Martin: Ve skateparku se spíš scházíme, street je tu šílenej, vyhazujou hned. Proto většina našich

Jakej máte plán na podzim a zimu?

Martin: Chtěli bysme dotunit naší halu, bude tam railík ze schodů a nahoru. Tam se vyblbnem.

Vojta: Muj táta nám tu halu tady oběhal a zařídil, patří mu velkej dík. Je to sice malý a naflákaný na sobě, ale na zimu nejlepší. Plánujem taky vejlet do Španělska za ségrou. Ona žije v Madridu, ale docela cestuje, třeba na měsíc do Barcelony, Malagy, samý dobrý místa pro skateboarding. Musíme toho využít!

vojta všetička /g/ nolliebigspin heelflip na školním hřišti v české třebové

miniprofil text: Rašek Hrudka, foto: Panker

Klasika, ty a skejt?

Muj starší brácha se sousedem pořád zkoušeli nový věci, koloběžky, skateboard a tak. Já se po něm vždycky opičila.

Když mi bylo deset, poprvý jsem zkusila skejt, vydrželo mně to půl roku a naučila jsem se olíčko. Pak jsem tři měsíce jezdila ve třinácti a naplno jsem se k tomu dostala v šestnácti přes svoji kamarádku, která mě vytáhla na skate závody. Potkala jsem tam Lůcu Hlavsovou, viděla jsem holčičí časák Lime a strašně mě to všechno motivovalo.

Neměla jsi problémy s rodičema, okolím, že si holka a jezdíš na skejtu?

Vůbec. Já odmalička závodně lyžovala a hrála tenis, ale po příchodu do Prahy jsem se všim sekla. Když jsem pak sama od sebe začala dělat sport, tak rodiče byli rádi, že jsem si něco našla a neflákám se.

Jakou máš zásobu triků a kde nejradši jezdíš?

V Praze je to úplně jasný, tam mám ráda Stalina a Štvanici.

Jezdim street, dělám ráda flipy, grindy, zkoušim kino a var z gapů, schodů.

Vzhledem k tomu, že od října začínáš studovat Práva v Berlíně, tak by mě zajímalo, jak se cejtíš na skate scéně, kde má mnoho lidí problém dodělat si i učňák?

Chodila jsem na dobrou střední školu a spolužáci byli úplně jiný než lidi od skejtu. Ale je to takovej dobrej kontrast, dobře se to doplňuje. Skejťáci o ničem nefilozofujou, je to taková rovnováha k tomu mýmu studiu.

A znáš už nějaký paragrafy, třeba jak je to s ježděnim na streetu?

Zatim nevim, jedině tak z vlastní zkušenosti, když mě policajti vyhodili ze spotu, hehe.

Kde všude ses díky skejtu podívala?

Ty jo, docela na hodně míst, třeba i díky Nikita clothing, který mě podporujou již od mých začátků. Fakt jim patří můj dík. Byla jsem teda v Miláně, Berlíně, Barceloně, Basileji, Londýně, všude po republice. Když jedu s rodičema na dovolenou, tak už je směřuju, abysme se podívali někam, kde se dá dobře skejtovat. Do Chorvatska tedy ne...

5-0 grind na zídce ze čtyř v praze na palackého náměstí

Jaktože se tolik znáš s těma zahraničníma holkama?

Nejspíš díky tomu, že umim dost cizích jazyků, tak je jednodušší s nima pokecat, neni tam blok...

Počkej, počkej. Takže umíš česky, anglicky a německy...

A ještě španělsky a francouzsky, přičemž francouzština neni ještě úplně plynulá, ale v klidu se domluvim. Naučila jsem se hlavně díky tomu, že jsme třeba tři roky žili ve Španělsku. Táta měl blbý zkušenosti s Českou republikou, tak si řek, že nám ukáže i jiný části našeho kontinentu. Je kreativní a flexibilní, takže si práci vždycky sehnal.

A jezdíš na návštěvu za kámoškama ze zahraničí?

Holky drží hodně spolu. Když někoho vidíš někde na závodě třeba podruhý, tak víš, že ta holka bude v pohodě a že za ní klidně můžeš jít a bavit se s ní. Lehce se seznámíš a pak je jasný, že se jezdíte navštěvovat. V zimě jsem byla dvakrát poskejtovat za kámoškou v Drážďanech, v Londýně taky vždy bydlim u holky, co znám ze skejta. Je to super, ubytování je v zahraničí ta nejdražší částka.

78

Co bys chtěla v životě dokázat?

Na skejtu chci vyhrát mistrovství Evropy, a co se studia týče, tak po právech chci vystudovat diplomacii, pracovat v nějaký mezinárodní organizaci a trochu ovlivnit běh světa.

caroline dynybil Po čase je tu opět prostor si posvítit na nějakou skate holku. Tahle se jmenuje Caroline Dynybil, narodila se před devatenácti lety v Mnichově, ve třinácti se přestěhovala do Prahy, kde právě skončila gympl, a chystá se na studia do Berlína. K nej skate výsledkům patří 2x třetí místo na holčičím závodě Girl skate jam UK v Londýně, také i díky tomu jí sponzoruje Nikita, DVS a Eina. ollie ze zídky kousek od pražské zoo

81

82

Horsefeathers :: Scraper 2 Matix :: Boonty V nabídce světoznámý firmy na oblečení Matix je kromě jinýho i batoh s názvem Boonty. Jedná se o školní batoh, který se momentálně vyrábí v pěti barvách, a v shopech ho naleznete za 1.190 Kč. Rozměry báglu jsou 50 x 35 x 20 cm a v týhle pohledný klasice najdete čtyři oddělený sekce včetně vnitřní kapsy na notebook, organizér v přední části nebo úchyty na skejt. Pro více info klikejte na Redfrog.cz.

Představovaný batoh český firmy Horsefeathers má celkový objem 25 litrů. Kromě hlavní kapsy na něm najdete čtyři vnější kapsy na zip, místo na laptop, úchytky na upevnění skateboardu, organizér nebo speciální kapsu na zádech vhodnou pro uschování cenností na cestách.

Maloobchodní cena batohu je 1.490 Kč. Více info naleznete na stránkách Horsefeathers.eu.

Dakine :: Team Variant Brent Atchley Model batohu Dakine Variant patří mezi nejprodávanější modely skejtový série týhle firmy. Disponuje akčním a unikátním designem, na kterym se podílel stylovej bazénář Brent Atchley. Batoh je vhodnej jak pro školu, tak pro toulání se po ulici se skejtem, kde určitě využijete popruh na prkno, organizér, kapsy na iPod nebo iPhone, nebo speciální místo na brýle vystlané fleecem. Pro model Brenta Atchleyho seženete za 1.690 Kč na pultech všech dobrejch skateshopů a více info o něm na stránce Dakine.com.

test the best ::

backpacks b k

Nugget :: Pepi Brněnská firma Nugget je na trhu také s batohem Pepi. Tenhle stylovej kousek o objemu 22 litrů seženete za cenu 1.990 Kč a překvapí vás třeba pláštěnkou nebo audio kapsou. Rozměr batohu je 26 x 15 x 55 cm a najdete v něm dvě velké samostatné komory, tři malé kapsy nebo speciální kapsu pro školáky. Nechybí samozřejmě ani úchyt na prkno.

Popruhy jsou anatomicky tvarované a vypolstrované.

Pro více informací zadejte Nugget.cz.

Ogio :: Colonel Colonel je skatový batůžek od firmy Ogio, který potěší vzhledem, funkčností i cenou. Za zmínku stojí unikátní technologie „RCS“ pro snadné uchycení skatu, nárazuvzdorná kapsa na notebook, ergonomicky tvarované ramenní popruhy, odvětraná záda a samozřejmě spousta nejrůznějších vychytávek a kapes, které jsou pro Ogio tolik typické. Objem 22 litrů navíc hravě pojme všechny školní, resp. mimoškolní potřeby. K dostání ve třech barevných provedeních za luxusních 1.299 Kč.

Vehicle :: Labyrinth Batoh firmy Vehicle dostal jméno Labyrinth a je vyráběn s objemem 27 litrů. Kromě vnitřního organizéru nebo pěnový kapsy na laptop nechybí ani popruhy na skejta či „Stay cool“, aneb izolovaná přihrádka na nápoj. Na batohu potěší i přívěsek Vehicle nebo karabina na klíče. Batoh Labyrinth pořídíte za 1.190 Kč na Vehiclestore.cz.

Meatfly :: Chika Další česká firma v našem přehledu batohů je Meatfly, v jejíž kolekci najdete i batoh s názvem Chika. Báglik disponuje objemem 20 litrů, můžete si na něj upevnit skejt či snowboard, a do speciálních kapes bezpečně uložit notebook nebo iPod. Každej navíc ocení extra polstrovaná záda a ergonomické popruhy pro pohodlné nošení. Tenhle batoh seženete za 890 Kč. Klikejte na Meatfly.com.

85

pavel jaroš 2004

luděk váša 1986

poslední kemp 2010

nikita ivanov 2004

text: Hormon, foto: archiv

Prachatickej summer camp je ve skejtový komunitě fenomenální akcí. Událost, kterou si užívala každoročně začátkem léta jak starší generace skejtrů, tak dnešní omladina, letos po pětadvaceti letech končí. Otec summer campu Míra Bartoš po čtvrtstoletí tradice usoudil, že „Samr“ je za zenitem a tentokrát to bylo už doopravdy naposledy. Co to vlastně ale znamená a čím vůbec tahle akce pro skejtovou obec byla?

Svátek prkýnkářů

86

Myšlenka skejtovýho summer campu vznikla v polovině osmdesátých let v hlavě Martina Kopeckého. Pan Kopecký byl tou dobou hlavou českýho skateboardingu, a protože se mu podařilo tehdy uchytit skate jako sport pod hlavičkou Svazu socialistické mládeže, dokázal se v našich krajích skateboarding slibně rozjíždět i přesto, že tehdejší režim vlivům ze Západu (čímž tenhle

americkej sport byl) nebyl vůbec nakloněnej. Skejtovej summer camp se už tehdy konal kdesi ve Švédsku a USA, a protože se tenhle nápad místním hodně zalíbil, rozhodli se kluci uspořádat camp i v tehdejším Československu. Jihočeský Prachatice tehdy hostily asi nejlepší U rampu v republice a samotný město, brána Šumavy, vypadalo se svou malou rozlohou a přírodou okolo jako parádní místo pro konání akce tohohle typu.

Realizaci campu tak dostal na starost prachatickej rider Míra Bartoš, kterej od tý doby, někdy úplně sám, někdy s pomocí kamarádů, organizoval kemp až doteď, celejch pětadvacet let.

Náplň kempu vypadala rok co rok velmi podobně – čtyři až pět dní v kuse, přes den skejtovačka, závody s kámošema a večer za zábavou, buďto na místní diskotéky, přímo do města, nebo někam do klubu. Co se ale střídalo, byl ráz akce, její atmosféra, návštěvnost a pochopitelně skejtový disciplíny, neboť skateboarding jako takovej si za tu dobu prošel velkym vývojem. „Atmosféra kempu se měnila zhruba každejch pět let,“ vzpomíná Míra Bartoš a popisuje, jak byl v prvních letech kemp hlavním svátkem tehdy celý český skejtový komunity, která byla tehdy hodně úzká a semknutá. „Spousta lidí považuje za úplně nejlepší summer campy právě ty úplně první dva. Poprvé to byl jen českej kemp, spíš tak na zkoušku, a podruhý už byl mezinárodní.

lukáš wieluch 2006

mark gonzales 1987

podepsaná fotka gershona mosleyho 1994 tim brauch 1995

Přijeli sem tehdy profíci ze Západu, pro který bylo Československo exotická země. Mysleli si, že spíme na stromech, a najednou tu viděli krásný holky, levný pivo, a hodně lidí už tehdy navíc mluvilo trochu anglicky, takže z toho byli nadšený.“

Jiná doba, jiný mrav Hodně se ale ráz kempu změnil po revoluci, kdy tehdy skejt začínal bejt masovou zábavou a do původní komunity přibylo hodně naplaveniny, která měla do charakteru starejch srdcařů sakra daleko. „Tahle generace byla trochu zvrhlá. Když se jelo někam na závody, tak se ničily hotely, kde se spalo, jednou sem zažil i to, že na summer camp přijela parta kluků a měla v kapsách praky, kterýma stříleli do voken,“ říká o týhle době Míra. „Spousta lidí z mý generace tehdy ze

skateboardingu odcházela, protože to nebylo už to, co měli rádi.“ Na druhou stranu ale v devadesátejch letech na kemp jezdili profíci ze Západu i Ameriky a Prachatice rok co rok hostily velký počty skaterů a pořádnou atrakcí byli i pro místní prachatickou omladinu. Ne vždy ale „víc“ a „větší“ znamená „líp“ a „lepší“. „Pro mě coby organizátora byl nejhorší rok 1996, desátej ročník kempu. Mark Gonzales s sebou tehdy přivezl asi dvacet profíků, a my jsme navíc akci pojali možná trochu megalomansky a přijela sem neskutečná banda lidí.

Stál tu bungee jumping, trampolíny, prostě obrovská produkce. Navíc to byl nejvíc průserovej rok, kdy lidi po večerech chodili městem, prošlapávali auta a dělali bordel,“ říká Míra zpětně o zlomovym roce kempu. „Já sem měl tehdy dost práce s organizací, takže jsem šel vždycky spát už třeba v jedenáct, a pak mě ráno budila

kriminálka a brala mě na krizový zasedání, kde mi vždycky přednesli, co se všechno událo za noc. Lokální noviny tehdy začínaly titulkem ‚Prachatice zažily noc hrůzy‘. Za ten tejden sem zestárnul tak o deset let.“ Paradoxně to byl pro spoustu lidí legendární ročník, protože parkem jezdily jména jako Tom Penny, Omar Hassan nebo Bucky Lasek, což byly tehdy nedotknutelný ikony, a večery byly plný neskutečnejch kalebních orgií.

V Prachaticích tehdy ale nezůstal kámen na kameni a pochopení domorodců pro „svátek prkýnkářů“ kleslo na bod mrazu.

Zpátky do undergroundu Během dalších deseti let se ale summer camp změnil stejně závratně jako od prvního ročníku do krizovýho roku 1996. Autor článku se do Prachatic podíval poprvý coby malej zajíc někdy v roce 2004, kdy ještě na kemp zavítal třeba Billy Marks se Split týmem. Od tý doby už ale žádný profíci do parku nejezdili a i z řad

petr karlíček 1987 vláďa hlaváček 2006

tomáš potůček 1986

Skateboarding je dneska někde jinde

samotnejch skaterů na akci vyráželo čím dál míň lidí. „Poslední roky vypadá summer camp zase víc tak, že se sejde jedna parta kámošů, nejezdí se sice tak intenzivně a ‚závodnicky‘ jako dřív, ale ta atmosféra v devadesátejch letech byla zase mnohem víc sobecká, neosobní. Teď se vrátilo to kamarádství,“ komentuje Míra vzpomínky na posledních pár ročníků. Ale i v týhle době mohl člověk potkat v Prachaticích dost zajímavých lidí, ať už bandičku havířovských srdcařů, který sem jezdili poctivě rok co rok, anebo třeba některý lidi ze skejtovýho byznysu, který kemp navštěvovali už v osmdesátejch letech. O akci, která by ale poutala pozornost celý skejtový scény v Česku, či dokonce i na Slovensku, už ale nemůže bejt řeč.

Skutečnost, že se prachatickej summer camp z obrovský akce smrsknul zase na spíš menší událost, je pravděpodobně způsobená několika faktorama. Za prvé, skatepark už svojí povahou patří do kategorie starších, či dokonce vysloužilých, a zejména povrch parku je tak drsnej, že člověk za těch pár dní vždycky slušně odrbe skejta. Summer camp se tak logicky stal spíš výletem kalícím než jezdícím, což prostě spoustu lidí samo o sobe přilákat nedokázalo.

Dalším důvodem je určitě skutečnost, že skateboarding je dneska větší a samotný „jádro“ českýho skateboardingu není ani zdaleka jednotný. Kupříkladu většina lidí, která u nás jezdí závody v bowlu, se baví trochu jiným způsobem než třeba špička český streetový scény, která je v mnohým uzavřenější do sebe. Takže tyhle různý skupinky ani nemaj moc velkou potřebu se družit mezi sebou a vcelku přirozeně se rozprchnou na jiný akce. A samo sebou jde i o to, jak řada skaterů z Česka a Slovenska vnímá středobod léta Mystic

skate cup, na kterej se sjížděj, aby viděli velký jména světovýho skateboardingu, a Prachatice, kam už nikdo z hvězd posledních pár let nedorazil, pro ně v týhle konkurenci neobstojej.

Co bude dál?

Ať už to je, jak chce, Míra Bartoš si letos řekl, že je se „samrem“ konec a že 25. ročník bude i ročníkem konečným. „Posledních pár let už jsem byl z organizace hodně unavenej a chtěl jsem to vlastně jen dotáhnout do kulatýho pětadvacátýho čísla,“ poznamenává ke konci kempu. „Začal jsem se ptát, pro koho to vlastně dělám. Od města a místních skaterů moc odezvu ani pomoc nevidím a málokdo si toho váží.“ Ekonomická krize, která Mírovi ztěžuje kšefty, navíc situaci ještě komplikuje. Summer camp, kterej bylo vždycky spíš potřeba dotovat, než že by něco vynášel, tak prostě v těhle tužších časech není prioritou číslo jedna.

Je tady ale pořád spousta lidí, která si tuhle akci nechce nechat vzít. Jak to tedy bude dál? Návrhů,

závody ve slalomu 1987

martin jurášek 2006

k porušení původní tradice, která je s bránou Šumavy neodmyslitelně spojená.

Novej skatepark coby záchrana? omar hassan 1994

jak postupovat, je ale několik. Velká je skupina těch, který se s koncem týhle akce nechtěj smířit, a mezi havířovskejma srdcařema zazněl několikrát návrh, že kdyby se summer camp oficiálně nekonal, stejně se všichni mezi sebou dohodnem a do Prachatic zajedem, i kdyby to mělo bejt bez kapel, závodů a čehokoliv dalšího. Jen tak popít pivko a zavzpomínat. Tuhle variantu připouští i Míra Bartoš. „Můžem se sejít s kámošema a nazvat to třeba ‚sraz pamětníků summer campu‘ a udělat si prodlouženej víkend. Ale samotnou akci s celkovou organizací už sám produkovat nechci.“ Náš fotograf Kuba Halfar, známý spíš jako Panker, zase v redakci mluvil o tom, že kdyby Prachatice trvaly jen jeden nebo dva večery, sešlo by se mnohem víc lidí, protože spousta starších skaterů už čtyři dny chlastáním trávit nechce, anebo vůbec nemůže, jelikož třeba nedostanou dovolenou. O tom zase Míra tvrdí, že by to „nebyl camp“ a argumentuje tím, že původní myšlenka bylo konání campu jako v podstatě tejdenní akce, kam by lidi mohli jezdit jako na dovolenou. Další

možností je, že se tradice setkávání skejtovejch srdcařů přesune někam jinam. Na Těrlický přehradě hned kousek od Havířova se letos konal Bowl camp, kterej inspiraci prachatickým kolotočem rozhodně nezapře.

Naše redakční čeládka z něj byla nadšená. Nový město s lidma, který skate camp brali jako vítaný zpestření, do toho parádní lokace, protože bowl je doslova a do písmene na přehradě. Mezi skejtováním jsme se chodili koupat a náš redakční kámoš Honza Kaňůrek dokonce dorazil s wakeboardem, takže zatímco my jezdili po betonu, on to dával po vodě. Na druhou stranu, Těrlicko leží na opačný straně republiky, a tak sem asi spousta lidí, co je zvyklá jezdit do Prachatic, prostě nedorazí, protože je to pro ně daleko a neviděj tu patřičnou tradici. Program Bowl campu je navíc, alespoň do tý doby, než se postaví novej havířovskej skatepark, výrazně orientovanej na rádiusy, a tak je jasný, že přiláká spíš partičku skalních bazénovejch hovad než strýťáky ze Stalina. I Míra Bartoš změnu místa konání z Prachatic kamkoliv jinam vylučuje, neb by došlo

U nás v redakci bychom si ideální scénář představovali tak, že by se projevila vůle boží a seslala by v Prachaticích na zem fungl novej betonovej skatepark s bazénem a plazou. Summer camp by pak mohl přilákat mnohem víc lidí už jen kvalitou skateparku, a kdyby čtyřdenní kempování zakončil třeba nějakej větší závod s prizemoney, o návštěvnost by nebyla nouze. O novej skatepark se ale Míra v Prachaticích snaží už dlouho a zdá se, že úspěch v tomhle boji patří bohužel do galerie science-fiction, neb ani radnice, ani obyvatelstvo Prachatic není skateboardingu nějak výrazně nakloněno. Na druhou stranu, i kdyby se prachatickej summer camp přece jen zrodil ze svýho popela a opět se stal masovou akcí, zmizelo by právě to kouzlo komorní atmosféry, který na kemp pořád lákalo partičky skaterů, kterejm akce jako taková skejtově moc nabídnout nemohla, ale byla pro ně jedinečná svojí atmosférou, setkáním s kámošema a nekonečnou párty.

Těžko předpovídat budoucnost, natož si tipnout, jak by to s kempem v budoucnosti mohlo dopadnout. Žel bohu se to asi nikdy nedozvíme, protože to zatím vypadá, že se summer campem je opravdu ámen. Ale byla to jízda, na kterou nezapomenem. Díky Míro!

89

Dead Man‘s Bones Wait A Minute

The Morning Bender

Rick Ross

Videa z TWS produkce jsou Matějovou srdeční záležitostí, což potvrzují i slova: „Na Transworld videa koukám nejdýl. První, který sem zaznamenal, bylo Anthology, a zatím nejlepším zážitkem pro mě byl Rodriguezův part na In Bloom. Jsou to ty nejlepší videa, na který se vždycky nejvíc těším. Je v nich totiž zachycenej ten nejkvalitnější skateboarding, co se dá na planetě vyprodukovat. Na Hallelujah sem se těšil hlavně kvůli Pudwillovi, Bledsoe a Decenzovi. Když sem viděl teasery, vypadalo to mega.“ V intru s klasickym scénářem trik, držka, trik, držka, který je doplněný záběrama z HD mašinky jménem GoPro hraje dvojka Ryan Gosling + Zach Shields alias Dead Man‘s Bones, která debutovala v loňském roce výbornou eponymní deskou. Dvojka, která se stylizuje do role romantických hrobníků s básnickou slinou na jazyku žijící v těsném přátelském soužití s The Addam’s Family. Tohle je Tom Waits přestěhovaný z baru do útulné márnice. Nejlepším příkladem je singl My Body‘s A Zombie For You, který video otevírá.

První profil patří jednomu z největších překvapení posledních let, kterým Tyler Blesoe bezesporu je. „Tyler je pro mě tou největší inspirací. Dělá kombinační triky, co nejsou jinde k vidění, posouvá technickej

text: Mirek Kvapil (sk8), Pavel Zelinka (msc)

Nejnovější video z produkce Transworld skateboarding s názvem Hallelujah jsme zevrubně probrali s jedním z našich nejlepších techniků, Matějem Haklem z Českejch Budějovic. Jak se mu tahle třicetišestiminutová záležitost líbila, se dozvíte na následujících řádcích.

skateboarding dál, má dobrý nápady, a navíc i styl. Vypadá jako totální pohodář a dobře se na něj kouká. Začal sem ho vnímat na poslednim Alien Workshop videu, kde mi fakt utkvěl v hlavě. Z highlights bych jmenoval třeba fs hurricane do fakie bs smina, bs do huga, z čehož udělá switch fs do 5-0, tohle bych se chtěl naučit. Pak nesmim zapomenout na fs feeble do kopce flip out, no a last trick je taky pěkná smrt.“ Autor soundtracku si k Tylerově skateboardingu vybral minulost a sází do placu novozélandskou hvězdu hard rocku sedmdesátých let, kapelu Space Waltz. Kníry a masivní mrkváče hrají v celém divadle hlavní roli. Pokud vám forma Space Waltz v kousku Out On The Street připomene například Deep Purple nebo Rainbown, pak si pište plusový bod.

Od techniky se dostáváme k univerzálnímu Tyleru Bingamanovi. Matěj jeho profil popsal následovně: „Tohohle frajera vůbec neznám.

Baví mě jeho všestrannost, protože je vyježděnej jak v bazénech, tak na velkejch railech. Chybí mi trochu techniky, jako jsou flipy do grindů, ale velkej respekt jeho skateboardingu, protože všechno dělá fakt veliký. Nollie fs crook na railu v sérce

a last trick jsou fakt bomby.“ Náladou sice zůstaneme v minulosti, ale ve skutečnosti si pustíme rock’n’rollové puristy Black Rebel Motorcycle Club. Jejich šestá řadovka Beat the Devil‘s Tattoo je návratem z experimentálních výprav ke hřmotné podstatě trojice z Los Angeles. Singl, který jí tlačí dopředu, se jmenuje Conscience Killer, a pokud doma nebo na chatě pořádáte taneční kytarový večírek, pak by tato pecka neměla chybět.

Další profil je hodně podivnou záležitostí a do takovýho videa, jako je Transworld, by snad ani neměl patřit. Tak to vidí i Matěj: „Peta Eldridge sem vnímal spíš na contestech, jako třeba teď na Tampě, a přišlo mi, že jezdí celkem na úrovni a občas i něco vrací. Jeho profil tady mě ale fakt zklamal, protože Transworld má bejt jen top skateboarding. Spoustu triků z jeho profilu bych udělal taky, možná i líp, a nějaký i těžší. Sérky jsou v opravdu velký vychillenosti a divim se, že je vůbec použili do takovýho videa, který si vždycky drželo svoji úroveň. Z celýho profilu se mi líbil tak možná ss bs nosebluntslide na piknik tablu a jeden ss fs crook. I hudba tam vůbec nesedí. Nakonec to v hostovačce zachránili aspoň Asta s Colem a dalo se na to dívat. Buďme upřímní, viděli jsme lepší.“ A kupodivu se part vymyká i po hudební stránce, takže si přepneme na hiphop.

Peta v jízdě podporuje floridský masák Rick Ross, který si na scéně udělal v posledních pěti letech opravdu zaznamenáníhodné jméno.

Venku má prozatím čtyři desky a hutný vál Mafia Music, který na videu zazní, jinak najdete 91

Andrew Collberg

Books On Tape

Wait A Minute

na předposlední položce jeho diskografie – albu Deeper Than Rap. Pokračujeme totálně nadupanou montáží. „Tady jsou ty největší pecky, ostatně jako vždycky. Super song a ty nejlepší triky, co se daj na světě posbírat. Zabil mě třeba Chima Ferguson nollie frontsidem do ss 5-0 revert na railu, bs noseblunt nobekik na zábraně je taky moc a největší chytrost ze všeho je podle mě ten ninja skateboarding v podání Williama Spencera. Nice!“ Minulostí směrem kupředu.

Přiučit se můžeme už podruhé v krátké době od rockové pětice Wait A Minute. Fungovali především na přelomu 60. a 70. let a jejich klasický sound si připomeneme ukázkou Blossom Toes z druhé desky If Only For a Moment.

Další mladík, kterýmu dali tvůrci videa šanci, je kanaďan Ryan Decenzo. Matěj jeho profil obdivně popisuje slovy: „Decenzo je prostě blázen, co se nebojí dělat veliký věci a je mu jedno, co skejtuje. Baví mě skoro každej trik, co v profilu vrátí, a hlavně trik od triku je mega pecka. Největší granát je podle mě nollie fs do ss smith grindu a flip fs tailslide ze schodů na zdi jak prase. Přijde mi, že je to spíš taková mašina na triky, skoro z toho ani nemá radost, když něco vrátí. Jinak je zvláštní, že jezdí tailem dopředu, to bych nemoh. Jo, a taky je podobnej jednomu kámošovi z Prahy, komu asi co? Haha.“ Perfektním soundtrackem pro letošní, bohužel už odešlé, léto byla mimo jiné debutová deska letos 22letého zpěváka a skladatele Andrew Collberga. V jeho žilách sice koluje chladná severská krev, ale drtivou

většinu života si užívá v arizonském Tusconu.

Lehce ležérní způsob pojetí ála Badly Drawn Boy nebo sólový John Lennon dělá z jeho alba On The Wreath baladickou sbírku písní, melodické perličky s velkou mírou návykovosti.

Viz Man In The Moose Suit, která mladého hudebníka představila na tomto videu.

Poslední part Torey Pudwilla je jedna z největších pekelností, kterých jsme kdy ve skejtovym videu byli svědkem. To dobře ví i Matěj: „Torrey je regulérně z Marsu. Tohle je ten nejlepší profil všech dob. Poprvé jsem ho pořádně viděl v DVS – Skate More. Tam se mi líbil strašně, ale nečekal jsem, že z něj někdy bude taková technická mašina jako teď. Má progres každým trikem, co dělá, a posouvá skateboarding dál a dál. T-Pud je pro mě jeden z nejlepších jezdů na planetě a těším se, až uvidím jeho další profil. Nemám ani víc co říct.

Triky bs smith flip bektel, nokick bs tailslide bigspin flip out, bs tailslide inward heel out a jeho legendární bs flip 360 jsou nejvíc.

Wow!“ Hrají mu k tomu The Morning Benders, parta fungující na scéně již celou pětiletku.

Jejich specialitou je předskakování známým kapelám, jako jsou MGMT, Yeasayer nebo The Broken Bells. Jejich debutová deska Talking Through Tin Cans byla některými anketami vynesena do nebe jako nej dlouhohrající počin roku 2008 a i letošní následovník Big Echo si nevede vůbec špatně. Společná halekačka videa s názvem Excuses potěší všechny milovníky surfového optimismu.

S kredity videa se do vašich sluchovodů procpe i nadějná rocková parta Books On Tape,

Black Rebel Motorcycle Club

Space Waltz

která nastřádala materiál na svojí první desku. Zda bude obsahovat skladbu Crazy Night Time People, kterou umístili na dnešní video, není doposavad známo. Příjemné, obyčejné a sympatické rockové rozloučení.

A svý si k Hallelujah řekne i Matěj Hakl: „Video mi samotným zpracováním přišlo trošku odfláklejší než ty předchozí. Když to srovnám třeba s In Bloom, je to o dost horší. Jinak profil Torreyho si pustím rád vždycky znova.

Díky čau!“

93

Board 41 (září 2000) Ve stylu loupnul Petr Komárek 50-50 grind na railu z deseti před deseti, a tak mu po právu patřila obálka Boardu 41, který v září roku dva tisíce potěšil nejednoho budoucího hatera.

V úvodníku nadává Špek na studený léto, který mělo takový efekty jako sněžení na horách, a následně ve svým sloupku nad dopisy čtenářů nadává komplet všem. Teda, abysme mu nekřivdili, některým lidem i poradil, třeba jak chlastat s mírou. Jako první článek je miniprofil Petra Komárka, kterej ke svý titulce přidá i boro na pověstnym žlutym bohnickym railu.

Na výlet si redakce zajela do Sušice a Horažďovic, a tak při tý příležitosti udělala sk8 průzkum těchhle měst. Další profil má právě horažďovickej Ondra Mihalo, velkej to letec. Obří skate závod se tenkrát v dvoutisícím jel ve švýcarském Lausanne, zoval se Grand Prix, prizemoney byly obrovský, a tak se tam sjela miliarda profíků. Výletnická nálada redakce

byla obrovská, takže čtrnáct dnů po Švajcu si parta dala i Alp challenge, monstr akci se skatem, bmx, motorkama, opět strašný peníze, a tak tu byl třeba i čtrnáctiletej Shaun White nebo fmx hvězdy Mike Jones či Tommy Clowers.

Jistota dobrýho skateboardingu a kalby s kámošema, to byl prachatickej Summer camp a opět tam nechyběla redakce. Kdysi to bylo trošku větší než letošní poslední ročník, a tak součástí týdenního pobytu byly třeba i závody ČSP s výsledkem Vintr, Janda, Tovaryš. V sekci News se psalo že Globe mají novou značku bot Gallaz, Martin Černík se umístil na závodech v Austrálii, skate závody ze Zlína budou k vidění na internetu živě!, Jamie Thomas začal jezdit za Circa, Forum tým přijede do Prahy na premiéru videa atd.

Skate rozhovor má Američan s českými předky Michael Pagani. Na to, že mu bylo čtrnáct let, tak diktoval zle a řikali sme si, že z něj bude jednou profík. Dle jeho profilu na FB skejtuje dodnes a celkem se ten

hf team 2000

jeho dětskej ksichtík změnil. Na SPC snb campu v Rakousku se Boardu poštěstilo stát se sponzorem, a tak se týden na Hintertuxském ledovci nesl v českém duchu. Objevily se tu tváře jako Brůžek, Horváth, Zajíc a spousta dalších, a muselo to bejt tóčo, neb sem si v závěru článku všimnul, jak se anglicky velmi uctivě omlouvám organizátorům za problémy způsobené některými členy redakce, hehe.

Léto nultýho roku bylo na Výstavišti v Praze, to, co patřilo a patří panu Kočkovi, kterej tam dělá Matějskou, celkem zaslíbený skateboardingu.

V jednom pavilonu nedaleko Křižíkovy fontány byly umístěny 3 minirampy Petra Sakiho Sakaře a jezdit se dalo za každýho počasí. Následný článek o letních skate závodech v ČR se hemží jmény Klos, Puto, Tovaryš, Vintr, Janda, Vavro či dvanáctiletý Aleš Bubla. Pak tu je Dowtown s graffiti, fotogalerie a konečná rakety číslo 41! kufr

petr komárek

tomáš dvorský

honza maršík

michael pagani vašek puto

Get busy living 26 min., video by Element Europe, recenzor: Kopa Jr. Po pěti letech vydává evropská distribuce Element další video, a to pod názvem Get busy living. Jejich poslední počin Rise up byl hodně našláplý a během těch pěti let prošel tým mnoha změnami, což však ale filmu neubírá na kvalitě.

94

Intro video nemá, hned vstupujeme do partu blonďatého Madarse Apseho. Skateboarding má hodně kreativní a univerzální, tudíž se můžete těšit na triky jako 360 pop z Macby, nepochopitelný fs boardslide výtrh na railu s boulí, ale i bazénové polety. Další profil vlastní Belgičan Phil Zwijsen, kterého můžete znát například z minulých Mystic cupů. Philův skateboarding je hodně rychlý, stejně jako jeho song v profilu.

Vynalézavost mu určitě nechybí, a tak uvidíte různé pole

jamy, dropy, wallridy, ale i gapy a raily!

Po Philovi přichází na řadu trojprofil, jmenovitě Nassim Guammaz, Jarne Verbruggen a Ross McGouran. Nassim je letošním vítězem mistrovství Evropy v Basileji a je hodně dobrým kamarádem s bigspiny a 360kami. Jarne je zase hodně univerzální a nedělá mu problém udělat mega bs 360 nosegrab z bowlu, stejně jako ss heelflip přes gap na streetu. Ross je pěkným zakončením tohoto trojprofilu, všechny flipy v průtahu a do perfektu, rychlost a nakonec mega kickflip přes zeď ze schodů.

Jako další se nám představí hubeňour Pirkka Pollari, který by vypadal lépe nebýt jeho rozevlátého stylu.

Ale i přesto tento finský technik dokáže zabít. Jeho ollie change foot over rail z vlnek na Bessos je hodně hustá záležitost! Janne Saario, Jo Lorenz, Bas Janssen,

Alex Amor a Ruben Rodrigues. Tak těchto 5 lidí uvidíte v dalším profilu, kde se každý ukáže pár nejlepšími triky.

Janne je hodně dobrý kamarád s manualy, Jo má zase všechny triky na nollie nebo na switch, Alex to zabije bs nosegrind revert to ss manual a nakonec s nejvíce triky přichází Ruben, který lítá samými flipy ze schodů.

Předposlední profil vlastní Němec Michael Mackrodt, kterému bych spíš dal last part. Jezdí rychle, ve stylu

shops

Rozjeďte večírek

Horsefeathers, Klatovská 20, Plzeň, 377 323 890

Peace board store, Lannova 41/63, Č. Budějovice, 777 330 732

Temple board store, Kněžská 10/373, Č. Budějovice, 777 788 793

Swis, Masarykova 3124/32, Ústí nad Labem, 475 207 155

SCEE / Supermassive Games, září 2010, balíček miniher Tornádo Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, 221 014 428

Crash shop, Bezručova 4218, Chomutov, 777 837 659

Ollie, Liberecká 1, Jablonec n. N., 731 518 577, 483 311 340 YAMA BOARD SHOP V Jámě 2, Praha 1 REVOLUČNÍ Revoluční 3, Praha 1 ČERNÁ RŮŽE Na Příkopech 12, Praha 1 ZLIČÍN Metropole Zličín, Praha 5 LETŇANY Veselská 663, Praha 9 OUTLET Průmyslová 440, Praha 10 PLZEŇ OC Plaza, Radčická 2 OSTRAVA 28. října 25 OSTRAVA Avion, Rudná 114/3 OLOMOUC OSC Olomouc City ZLÍN Zlaté Jablko, Bří Jaroňků 4079

a všude něco zabije, ať už techniku, raily, diy spoty, cokoliv. Určitě bych zmínil jeho mega fs ollie z double setu přes rail nebo long bs flip přes cestu. Last part patří Guillaumeovi Mocquinovi, který si celý part skejtuje v bazénech a rádiusech, kde se nebojí opravdu velkých poletů, klidně i do disasterů, ale na last part to je prostě slabý. A následuje outro, kde uvidíte chill záběry z různých session, nepoužité záběry, srandy a pády.

Za sebe bych řekl, že další video z evropské Element produkce se hodně povedlo a určitě stojí za zhlédnutí! Výhodou je, že si ho můžete zadarmo stáhnout na element stránkách www.elementeurope.com/getbusyliving a to už se určitě vyplatí, abyste ho alespoň jednou zčekli!

Acid-House, Švehlova 48, Dvůr Králové n. Lab., 736 785 576

Beebob, Nádražní 169, Lanškroun, 465 325 286

69 snow&skate, Navrátilova 7, Praha 1, 296 326 969

Tritone, nám. T. G. Masaryka 314, Chotěboř, 607 756 910

Bugaboo, Všehrdova 27, Praha 1, 257 317 172

Nugget skate & snow shop, Orlí 11, Brno, 542 211 693

Nové kolekce výhodně s kartou Snowboardel Sphere Vzhledem k názvu hry není asi potřeba žádný velký recenze. Večírek si dokáže představit každý a slovo rozjetý přiřazují čtenáři Boardu ke každý druhý párty. Jestli chcete vylepšit i ten zbytek, Sony PlayStation přichází se super pomůckou.

Nejnovější ovladač PlayStation Move vám umožní dostat hru z obrazovky do prostoru vašeho obýváku, a naopak, váš obývák na obrazovku. Pravda, pokud si budete hrát jenom sami, tak vám asi švihání mečem nebude připadat tak legrační, jako když to stejný budete dělat s partou kámošů, pivkem v jedný a Movem v druhý ruce, ale právě pro tyhle příležitosti je to navrženo. Každá z mnoha miniher má na začátku krátký výukový cvičení, takže se chytnou i ti, kdo to v životě ještě nedrželi v ruce. Zkuste si to sami a uvidíte. Start the party!

Frople Boardroom, Čelakovského 501, Hr. Králové, 495 511 132

Horsefeathers, Minoritská 12, Brno, 541 212 114

Skatebox, OC Velký špalíček, Mečova 2, Brno

Matrix, Kapucínské nám. 2/4, Brno, 542 211 927

Subform, Zámečnická 4, Znojmo

Free Style Sport, Vodní 121, Uherské Hradiště, 572 540 847

Blackcomb, Jablunkovská 382, Třinec, 558 350 023

Bidolido, 5. května 16, Nový Jičín, 608 866 174

Foshna shop, Smetanova 1056, Vsetín, 608 448 448

Subform, tř. T. Bati 201, Zlín, 577 220 645

Titty Twister, Denisova 28, Olomouc, 585 226 701 Senovážná 6 | Praha 1, tel: 224 212 854 Galerie Butovice | Praha 5, tel: 234 141 045 Evropská 331 | Praha 6, tel: 235 363 151 www.snowboardel.cz | info a webshop

Shock boardshop, 8. května 5, Olomouc, 585 230 955

E-SHOPS Skateshop Anděl, Arkády Pankrác, Na Pankráci 86, Praha 4

www.abadon.cz

Skateshop Anděl, OC Nový Smíchov, Praha 5, 251 510 912

www.boardonline.cz

Street-outlet.cz, Nádražní 9a, Praha 5, 972 226 187

www.e-frog.cz

Puerto boardshop, OC Letňany, Praha 9, 284 052 143

www.grotta.cz

Represhop, Olivová 2214/11, Ríčany u Prahy, 323 601 878

www.horsefeathers-store.eu

50 Rocks, Masarykovo nám. 102, Benešov, 317 721 299

www.megaskate.cz

Represhop, Máj, Palackého nám., Kralupy n. Vlt., 315 721 038

www.shockboardshop.cz

Vehicle Store, Váňova 683, Kladno, 312 246 083

www.skatebox.cz

Baboon, Trojanova 34/2, Rakovník, 777 202 481

www.skateshop.cz

Freak, Kollárova 159, Kutná Hora, 773 476 575

www.snowboard-online.cz

Crystal skate shop, Palackého 44, Poděbrady, 325 610 577

www.swis-shop.cz

Příště, jo příště už bude pěkná kosa, z čehož má nejspíš radost snowboardová část populace. Ale teda upřímně, podzimní hnus může způsobit veselí snad jen sběrateli lysohlávek. A to vy, čtenáři Boardu, určitě nejste, a tak předpokládejme, že budete spíš v depresích.

Právě proto přijdeme uprostřed největšího pekla se zbrusu novým číslem, který vám určitě vytáhne koutky až k uším.

Hlavní náplní čísla bude velký snowboardový rozhovor s Darkem Bergmannem, kterej má formu jako hrom a kromě jinýho je jako jeden z mála Čechů součástí mezinárodního Horsefeathers teamu. Fotky si nastřádal během loňský sezony a možná že se nám podaří zprodukovat jeden podzimní výlet... Ale to se uvidí, stejně jako další díl Rip Curl Search, Insight Builders, miniprofilů a podobně. Největší pecička čísla však bude dárek v podobě snowboardovýho DVD od firmy Rip Curl s názvem Welcome home vol. II. Můžete si říct, že v dnešní době sledování videí na webu to neni žádná výhra, ale přeci jen to bude zadarmo, a hlavně v dobrý kvalitě, kterou si na svý LCD televizi s úhlopříčkou 130 cenťáků zaručeně užijete. Takže se těšte. Čtyřiadvacátýho prosince přijde Ježíšek, ale už o měsíc dřív, 24. listopadu bude nadělovat Board 125.

BOARD MAGAZINE vydává: HP Publishing registrační číslo: MK ČR 7303 E ISSN 1212-4680 ADRESA REDAKCE

Board, 8. listopadu 53 169 00 Praha 6 tel a fax: 233 357 507 emajl: redakce@boardmag.cz www.boardmag.cz PREZIDENT

Mirek Špek ŠÉFREDAKTOR

Radek Hruška FOTO

Panker, Peter Mercell, Michal Oškrkaný, Filip Sýkora, David Horváth TEXT

Tomáš Velický, Mirek Kvapil, Filip Sýkora, Tomáš Kopáček, Radek Hruška, Dan Kašpar, Kubo Brziak, Michal Oškrkaný

ŠOTEK

Sviňák st.

KOREKTURA

Redpen.cz INZERCE

Radek Hruška radek.hruska@boardmag.cz PŘEDPLATNÉ

Katka Bolfová katka.bolfova@boardmag.cz DESIGN & PREPRESS

Petr Kačaba / Studio G27 TISK

Tiskárna Libertas, a.s., Praha DISTRIBUCE

PNS, a.s., Pressmedia © Radek Hruška Terronská 15, Praha 6 IČ: 67809588 ročník 16 / číslo 124 / říjen 2010 toto číslo vyšlo 29. 9. 2010 příští číslo vyjde 24. 11. 2010 cena 69 Kč / 3,29/99 =C /Sk

daniil platonov /g/ 360 flip a jirka bulín /g/ fs boardslide u nádraží Praha Libeň (foto: Panker)

(*

LQIR#UHGIURJ F]