Meatfl y trip Arosa

dejan hodzic /g/ fs lipslide to 50-50 ve snowparku arosa

Celkem zajímavá výzva dorazila k nám do redakce od firmy Meatfly, a to abychom se spolu s nimi podívali do švýcarského resortu Arosa, kam se chystali koncem zimy. Jasně, proč ne, už skoro balíme, ale něco do toho leze, zůstáváme doma, a tak nás u novinářskýho pérečka musel nakonec zastoupit Kubo Brziak.

Švýcarský resort Arosa není vůbec k zahození. Leží hned na začátku Švýcarska, odbočuje se do něj z města Chur a z Prahy je to tam necelých 700 km. Samotná vesnička Arosa se nachází v nadmořské výšce 1800 metrů nad mořem a na přilehlých kopcích dosahujících výšek 2600 metrů vás obslouží víc než deset kabinkových a sedačkových lanovek. Samozřejmě nechybí back country ani snowpark, ve kterém celou zimu šejpujou 150metrovou luxusní rampu, pár megakickerů a postavený tu je i nějaký to železo pro jibery. Začátek našeho výletu byl někdy ke konci března. Já a Roman Roth jsme vyrazili z Bratislavy v neděli ráno busem do Brna, kde na nás čekal Švidra a Meatfly kára. Všichni jsme měli vynikající formu, auto taky, neb se právě vrátilo ze servisu po výměně spojky, se kterou už mělo nějakej čas problémy. Následovala cesta do Prahy, kde nám Cahin do auta přiložil Mattiho Kinnunena, paparazzi štáb v podobě Davida Horvátha s foťákem, Víta Kratochvíleho s kamerou a všechnu jejich výbavu. Dalo nám to celkem zabrat, do auta se to skládalo víc než půl hodiny a mnozí z nás si už skoro neměli ani kam sednout. Ve finále jsme se dozvěděli, že v Mnichově

k nám přibude ještě Dejan Hodzic ze Slovinska! Nikoho pak ani nemohlo překvapit, že náš mnichovskej srázek na hlavním nádraží se neobešel bez potíží, protože východů tu je spousta a setkat se na poprvý u toho správnýho by byl malej zázrak. Do Arosy jsme si to přisvištěli v noci, očekávali nás český lokálové, kteří tu už pár roků žijou, a tak jsme měli ty nejlepší průvodce po kopci. Hned první ráno nás dole v údolí probralo azurové nebe a fakt letní teploty přes 20 stupňů. U lanovky proběhla docela vtipná fotosession ksichtíků na celotýdenní skipassy, který jsme si tu vyzvedly. Jako první jsme se rozhodli zkontrolovat místní snowpark a taky jsme chtěli zmapovat okolní terén kvůli možnostem nějakýho backcountry, který by mělo smysl zdokumentovat na fi lm. Již cestou kabinkou nahoru bylo vidět, že Arosa je vyloženě freeridová lokalita, páč tolik možností v prašanu jsem snad ještě neviděl. Na kopci jsme tedy místo do snowparku rovnou zamířili do backcountry. Český lokálové nás dovedli na místo, kde už stál jeden pěknej kicker, stačilo ho trošku doházet, nakopnout, upravit rozjezd a všechno bylo připravený na menší shooting. Švidra si pak našel pěkný dropík z hrany kopce na bs 180 a Dejan si procházel nějakou pětimetrovou skálu. Udělalo se pár fotek a v momentě, kdy si Dejan plácal odraz ze skály, tak se ozval podezřelý zvuk sjíždějícího sněhu. Všichni jsme se otočili tím směrem a vidíme, jak se rozjíždí lavina. Dejan bere svý prkno do ruky a po nohách před ní uskakuje dolů ze skály. Vypadalo to šíleně a čekali jsme totální průser, ale naštěstí z toho vyváznul v pohodě, akorát s maximální tepovou frekvencí ve svém životě. Bylo nám jasné, že v tom teplém počasí může spadnout lavina kdykoli. Zvolili jsme tedy odchod a půl hodinu na to ten kopec sjel celý... Od toho dne jsme si dávali dobrý pozor, kam chodíme. Druhý den jsme se hned po ránu rozdělili na skupiny, aby se toho stihlo víc. Matti, Dejan a paparazzi crew vyšlápli na vrchol, kde postavili megacorner a pak menší kicker u památníku. Roman, Švidra a já jsme zatím pracovali na kapličce, chystali jsme wallride ze střechy s odjezdem do svahu. Párkrát jsme si to potom otestovali a šli se podívat za klukama. Ty už byli na corneru se vším hotový, padly jim tam nějaký bs rodea a tweakedy, a zrovna fi nišovali kicker u kamennýho památníku. Každej si tu dal pár bonkovacích fotek,

[vlevo] matti kinnunen /r/ foot plant památníku vedle jedné ze sjezdovek! tímhle trikem to ten den zabil a šlo se na chatu [vpravo] dejan hodzic /g/ fs 540 v back country, kde si dejan při jednom výšlapu na sebe spustil menší lavinu! nakonec byl rád, že z toho vyplaval

ale potom, co to Matti přeletěl onefoot indy, jsme se rozhodli, že už tu nic lepšího nebude, a jelo se domů. No jelo, dali jsme si snad ten nejdelší sjezd, co sem kdy jel, nohy se u toho pěkně nažraly. Večer jsme pak nakrmili i žaludky, procvičili konverzaci v angličtině s Mattim a Dejanem, zahráli si na hotelu stolní fotbálek, dali pivíčko a příjemně se zrelaxovali. I do třetice jsme měli štěstí na super fotící a jezdící počasí, takže jsme vyrazili opět hned po ránu. Ve snowparku stál jeden monstr kicker, který nás lákal především svojí velikostí. Tak jsme si ho nasolili, šejpli a začali se psychicky připravovat. Tedy aspoň já, protože to pro mě byla životní výzva. Když sem pak viděl, jak to Matti otestoval nádhernou bs1, po který následovala bs5, pak bs double rodeo 900 a bs 1080, musel jsem do toho jít taky. Proběhly tak nějaký pokusy fs 5, což Dejan přebil nádhernou bs5. Jibberská část naší posádky Roman a Švidra zatím shredovali raily v parku, pak jsme si všichni dohromady zablbli na wallridu u sjezdovky a šli spokojeně na hotel. Večer nás opustil Matti, který se přesouval na nějaký TTR závody. Využili jsme proto příležitosti a rovnou se ho zeptali, jak se pro něj trip vyvíjel: „Jel sem na výlet s Meatfl y teamem rovnou ze SnowJamu ve Špindlu a vůbec sem nevěděl, co mám od toho očekávat. V Arose jsem totiž ještě nikdy nebyl a partu znal pouze z fotek. Do teamovýho auta jsem naskočil brzy ráno a viděl samý vysmátý ksichty usrkávající pivo. Dobře! Snad řidič nepil... Hned jsem si taky dal jednoho vyprošťováka, protože jsem měl z předešlý SJ párty ještě solidní hlavobol. Když jsme první den vylezli na kopec, zjistili jsme, že park toho moc nenabízí a prašan se kvůli horku proměnil v těžkej sníh, takže všude okolo nás byli vidět laviny. Počasí bylo na druhou stranu ale skvělý a každý den jsme mohli něco dělat! Většinou to bylo podobný, snídaně, hledání spotů, shooting, zpátky na chatu, uvařit něco k jídlu, dát pár piv a spánek. Čas běžel rychle, byl to pro mě týden super ježdění a několika skvělejch záběrů a fotek, poznání nových přátel a pěkná dávka slunce... Díky a uvidíme se příště!“ Předposlední den se začalo kazit počasí, a tak jsme zůstali v parku, kde byl mega step-up rail, ideální pro všechny. Rozjezd na něj byl z dopadu největšího skoku, který měl fakt masivní a docela prudkou platformu. Když pak Dejan po několikáté pokoušel fs bluntlside 450 out, špatně trefi l rail a sjel přímo do fotícího Davida Horvátha. Trefi l ho prknem do hlavy a do krku, naštěstí foťák David uchránil. Odnesl to ovšem zlomeným zubem

[vlevo] martin fofo švidernoch /r/ handplant přes kozu dole u lanovky [vpravo] matti kinnunen /r/ double rodeo 900 na super kickeru ve snowpark arosa

a na krku se mu objevila centimetrová řezná ranka. Celkem nepříjemný, stejně jako stále se zhoršující počasí, a tak se šlo dom. Závěrečný den jsme se ještě rozhodli najít si nějaké bc spoty, ale byla to marná snaha, takže jsme skončili na spině na sjezdovce a pak na pár překážkách dole ve vesnici. Focení se strašně táhlo, pomalu jako mraky na obloze, pořád se tedy muselo čekat, až vyleze sluníčko. Pár fotek jsme ale vydřeli a celou session pak ukončil neuvěřitelnej slejvák. Ten taky rozhodnul o našem dalším působení v Arose. Rychle jsme si sbalili a vyrazili směrem domů. Ještě nás při návratu pozlobilo auto, ale ani to nemohlo zkazit naší výbornou náladu z množství výborného materiálu, který se nám podařilo nafotit a natočit. Díky patří našim průvodcům, mediálnímu štábu a samozřejmě Meatfl y!