Billiges Wien

Poslední dobou je v módě jezdit skejtovat hlavně do Španělska. Co se ale týče kvalitních a neokoukanejch skejtovejch míst, někdy není potřeba se tahat až na hlubokej jih, stačí navštívit nějaký německý město nedaleko hranic. Naše redakční partička to dobře ví, a tak jezdíme celkem často baštit tureckej kebab do Berlína. Letos se nám ale plány nějak popletly a místo desetihlavý výpravy do Německa jsme se nakonec museli smířit s nízkorozpočtovou výpravou do Vídně...

text a foto: Hormon

[vlevo] lukáš hutter /g/ pop shove-it do 50-50 grindu [odshora] parta na parkovišti u donau parku; první večer se k nelibosti ostatních obyvatel campu nesl v duchu freestyle a breakdance battlu; betonová tribuna – jeden z vídeňskejch spotů, který by měl navštívit každej; lukáš hutter se na tour vybarvil jako velkej zabiják; nabíjení elektroniky na recepci

Vídeň, kam to z Prahy trvá kratšejc jak do Ostravy, jsme si zvolili jednak kvůli úsporám a jednak proto, že tam tou dobou mířila i jedna parta z Moravy, a sečteno podtrženo se nakonec počet účastníků našich dvou tour přiblížil původnímu plánu na invazi do Dojčlandu. Naše stařičká Board kára řízená Mírou Kvapilem se s autem Michaela Coufala z Olomouce potkala kdesi u Mikulova a dál už jsme jeli společně. Brzo jsme pochopili, že s touhle partou rozhodně nebude nuda, protože jak se naše výprava pomalu blížila k rakouskýmu hlavnímu městu, v jednom momentě koukáme, jak z vokýnka druhýho auta, který jelo cé cé á 10 metrů před náma, vystrkuje hlavu jeho řidič Míša Coufal, něco na nás řve a trhá hlavou jak splašenej poník. Jeho koráb při tom vyjel ze svý cesty a málem naskočil do grindu na svodidla, což vzbudilo v naší káře takový pozdvižení, že to probudilo i Míšu Ďuranovou, která v autě spala už od Prahy. Upřímně řečeno, nikdo v redakci už si nepamatuje, co vlastně Couf chtěl, ale tahle chvilka nám asi jen tak z paměti nevymizí.

Ani eurocent navíc!

Míra Kvapil, kterej coby řidič naší části výpravy tak trochu šéfoval, je starej škudlil a nasral ho už jen fakt, že nejedeme do jeho oblíbenýho Berlína. Takže prohlásil, že neutratí ani eurocent navíc a že budem šetřit, kde to půjde. Nakonec to nebyl vůbec špatnej nápad. Místo spaní v hostelu jsme si našli ultralevnej kemp, kterej ležel cca půl hoďky od centra a shodou okolností nedaleko hlavní skejtový čtvrtě celý Vídně. Jediný, co na něm všem lezlo na nervy, byla skutečnost, že ležel kousek od výpadovky na dálnici, a tak se člověk budil do lomozu bzučících aut. Nikoho taky zvlášť nepotěšilo, že nám Rakušáci přetrhnuli naší alkopárty na parkovišti kempu, kde jsme pouštěli rap černej jak svědomí tvrdýho gangstera a rozjížděli breakdance a freestyle battle až do večerních hodin. Nu

což, maj si vzít špunty do uší, hehe. Mimochodem, moravská parta, která ve Vídni zůstávala o den dýl jak my, si poslední noc střihla normálně v parku ve městě. Káru nechali na parkovišti, sami se odebrali ke keřům a zakempili tam. A taky to nějak zvládli... Škrty ve výdajích postihly i naše stravování. Po večerech se pil zásadně Braník, kterej teď pro úsporu prodávaj po dvou litrech v petkách, anebo víno, kterym nás sponzoroval Lukáš Hutter z vinařské jižní Moravy. Pro osvěžení na streetu jsme jeli klasicky Red Bull, kterýho dostal celý hektolitry Miloš Hroch za zásluhy od velitelství červenýho býka, a aby se ušetřilo ještě víc, jídlo jsme kupovali hlavně v Mekáči a vypili vždycky moře koly z jejich bezednejch kelímků. Ten jsme měli často úplně zadarmo, protože jsme si dali většinou jen cheeseburger a kelímek přinesli prázdnej z předchozí návštěvy. Nikdo z personálu na to nikdy nic neřek... zkrátka a dobře, zatímco většina český společnosti si myslí, že by cikáni měli převzít styl života většinové společnosti, my se rozhodli, že naopak nastoupíme na gypsy way. Bylo nám dobře a Fritzlové jen čuměli!

Za spotama k OSN i do ghetta

očekávali, že nám pár dní na průzkum města bude stačit a znova se sem už nebudem muset vracet. Ale je tomu přesně naopak. Velkým střediskem spotů je Donau Insel, neboli ostrov na Dunaji. Na tomhle místě najdete mnoho lahůdek z nabídky vídeňských spotů, má tu totiž sídlo několik nižších úřadů mezinárodní organizace OSN. Stojej tu díky tomu obrovský administrativní budovy, který mezi sebou spojuje sjízdnej povrch a spousta skejtovejch spotů. A byť jsme si mysleli, že Rakušáci maj o pořádku stejnou představu jako Němci, tedy že Ordnung muss sein a čistota je zákon, ze spotů se vyhazuje jen málo, a když, stačí vám, abyste se odloudali na spot opodál. Jak jednoduché.

[vlevo] roman špaček /r/ ollie to fs smith ollie out [nahoře] daniil platonov /g/ kickflip over the gap [dole] miloš hroch /r/ ss nosegrind výtrh

Dobrou nálož skejtovejch míst najdete i různě po městě. My jsme dostali několik tipů na skejtový plácky v okrajovejch částech Vídně, a jeden z nich vypadal na fotkách obzvlášť krutě – samý dlaždičky a spoty jak z vesmíru, streetová pyramida skateparkovejch rozměrů a podobně, zkrátka jasnej cíl naší cesty. Pro výlet timhle směrem bylo deset hlasů z deseti, a byť to bylo na druhý straně města, vydali jsme se na cestu. Když jsme nakonec asi po hodině dojeli na místo, museli jsme zaparkovat v útrobách jakýhosi obchodního domu a atmosféra v autě se poněkud uklidnila. Trochu nás v tu chvíli ale překvapilo, že podzemní parkoviště je prázdný. Snad až na tři auta. Ušmudlanym výtahem jsme vyjeli do podivnýho obchoďáku, kde byla třetina krámů zavřená, třetina vůbec nefungovala a další zbytek vypadal prostě divně. Nějak jsme tomu ale nevěnovali pozornost a šli ven. No ale? Před náma se objevil parádní plácek plnej zídek a bančíků. „Vole, to bude vono!“ říkala si většina z nás. Až když jsme přišli blíž, poznali jsme tvrdou realitu. Většina zídek byla neskutečně dojebaná, banky měly špatný přejezdy a do toho mraky malejch dětí. A ta pověstná kachličková pyramida? Byla nejlepší, jen škoda, že byla uprostřed fontánky. Napuštěný... Navíc v momentě, kdy jsme uviděli nápis „zákaz hraní míčových her“, kterej tu byl nejprv německy a hned pod tím turecky a bosensky, jsme pochopili, že se nacházíme asi v trochu jiný části Vídně...

Doufejme, že nebude hůř

Pokud bydlíte na jihu republiky, nebo dokonce v Brně či okolí, rozhodně si nenechte Vídeň ujít. Autobusy sem jezděj levně a rychle, město skrývá dost spotů a ani hledači skateparků nepřijdou zkrátka. Jen doufejme, že Vídeňáci zachovaj chladnou hlavu a nezvolej si v dalších volbách místní nacionalisty, který měli v době naší návštěvy plakáty po celym městě. Pak by zatrnulo asi nejen všem přistěhovalcům, kterejch je město plný, ale i skejťákům, který nacionalisti většinou považujou za srovnatelnou verbež.