)
ROZHOVOR S ŘEDITELEM REC GROUP BRONISLAVEM JANEČKEM Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková
Jak se z cukrovaru stane centrum recyklace, REC Group? To je velice jednoduché. Pokud něco skončí a vy jste zrovna u toho a máte prostor a potenciál, tak toho využijete. Cukrovar končil právě v době, kdy jsme zakládali firmu. První provozovnu jsme měli mimo areál tehdejšího cukrovaru. Protože nám ale náš areál už kapacitně nestačil, pronajali jsme si prostor v areálu cukrovaru. Začínali jsme tady prakticky od nuly. Protože jsme měli elán mládí, invenci a odvahu, začali jsme opuštěné budovy cukrovaru skupovat, budovu po budově. Bylo to symbolické – jak cukrovar ubýval, my jsme nabývali.
Bylo od začátku vaším záměrem zabývat se recyklací? Ano. V oblasti kovošrotu jsme působili už předtím, než jsme přišli do Starého Města. Nejdříve jsem dělal pět let v Rohatci a následně pět let ve Veselí nad Moravou. Takže tady jsme začínali po deseti letech práce v oboru. Věděli jsme, do čeho jdeme a co nás čeká. Znai jsem úskalí i výhody. Od začátku jsme věděli, co a jak chceme dělat.
Haly v areálu jste se rozhodli zrekonstruovat. Nebylo jednodušší a levnější areál zbořit a postavit nové haly? Z dnešního pohledu ano. Když se rozhodnete něco opravit, je to dvojnásobně dražší, než když to postavíte nanovo. Další věc je, že když ty budovy opravíte, neplní svůj původní účel, protože před sto lety byly postavené s úplně jiným záměrem. Nutno ale dodat, že v nových stavbách zase nikdy nedocílíte toho, co
v těch starých stavbách zůstane. Těch sto let provozu, stovky osudů lidí, kteří tady pracovali, jsou v těchto zdech zapsané! Sám jsem to cítil. V areálu cukrovaru byla dokonce jedna budova, která se jmenovala Cimburk, zvenku vypadala úplně stejně jako ostatní budovy, ale když jsem do ní vstoupil, měla tak špatnou energii, že mě to úplně sevřelo.
Jak si to vysvětlujete? Když jsme pátrali po historii budovy, zjistili jsme, že v době první republiky fungovala jako zázemí pro vězně, kteří v areálu pracovali. Proto šla tato budova dolů, vůbec jsme ji neopravovali, protože v ní opravdu nebyla dobrá energie. Všechny ostatní budovy jsme zachovali a zrekonstruovali. Jediné budovy, které se nám nepodařilo zachránit, byly Mayerovy vily. Tam jsme ale nemohli nic dělat. Když se v jejich bezprostřední blízkosti postavilo logistické centrum Hamé, byl jejich osud zpečetěn.
Opravování budov vlastně patří k imagi vaší společnosti. Abcyklovat něco starého a dát tomu nový život. Je to tak? My to tak vnímáme. Říkáme, že nerecyklujeme jenom odpad, ale všechno. Odpad, budovy… a občas i lidi, když potřebují trošku restrukturalizovat (smích).
Naprosto unikátní věc v abcyklaci jsou sochy zvířat, které tvoří Kovozoo. Jak tento nápad vznikl? To už je tak dávno, že ani nevím (smích). Ale vzpomenu si. Kdysi jsem byl na dovolené v Tunisu, kde jsem na náměstí zahlédl tři sochy z odpadu. Sice
nedokonalé, ale z odpadu! Tak jsem si řekl – vždyť my máme takové hromady kovošrotu, to by bylo něco pro nás! Ježek, Text: Tomáš Z hecu jsem udělalFoto: pár snímků. KateřinaKdyž Nosková jsem se pak z dovolené vrátil, ukázal jsem fotky chlapům na dílně a řekl jim, aby přesně takhle toho velblouda udělali, ať si s tím pořádně vyhrají a pak uvidíme. Ta socha se nakonec velmi povedla, tak jsme ji postavili ke vstupní bráně. První zvířata jsme vlastně vyráběli jenom z toho důvodu, abychom zaplnili prázdný prostor v areálu. Protože se ale u těchto soch čím dál častěji fotili lidé, chodili kolem nich a obdivovali je, řekl jsem si, že když tady máme část prázdného areálu, posuneme to o trochu dál. No a dnes už má Kovozoo více než tři sta zvířat!
Sochy jsou proporčně a výtvarně dokonalé. Spolupracujete při jejich výrobě se sochaři? V počátcích, když jsme chtěli Kovozoo zřídit, jsme potřebovali větší počet zvířat, tak jsme do projektu zapojili širokou veřejnost. Oslovili jsme tehdy 500 kovářů z celé republiky, ale ozvali se nám jen tři. Udělali jsme chybu, protože jsme jim jako zadání dali vyrobit sochy z odpadu, to pro ně bylo nepřijatelné. Pochopili jsme, že umělecké kováře odpadem příliš neoslovíme. Nakonec zde ale umělečtí kováři několik děl mají.
Kdo tedy sochy zvířat vyrábí? Nejvíc zvířat jsme vyrobili my sami – zaměstnanci REC Groupu. Byl to ode mne takový hec, řekl jsem si, pojďme ta zvířata vyrobit sami! Dali jsme tehdy dohromady partičku asi šesti lidí, kteří jsou dnes řediteli našich dceřiných spo-
ROZHOVOR ) 5
Jsem celoživotní optimista, i když velmi realistický
