Fenomén 1. máje ve Zlíně
)
TÉMA ) 12
Text: Tomáš Ježek Fenomén Svátku práce, tedy prvomájových oslav, se zdá být již minulostí. Dnes si nová generace mileniálů nedokáže ani vybavit toto téma ze školních osnov v učebnicích dějepisu. Generace Z už neví o prvním máji vůbec nic. Je to dobře, nebo špatně? Asi obojí. My, generace Husákových dětí, máme prvomájové oslavy spojené s neskutečně pompézní demonstrací krásného a spokojeného života v socialistické zemi, který nám zajistila „moudrá a prozíravá“ komunistická strana. Radost musela být celonárodní a povinná. Každý člověk musel jít do tzv. prvomájového průvodu, žáci, studenti, dělníci i vědci, sportovci i vojáci. Nikdo nebyl ušetřen. Nosívaly se transparenty s budovatelskými hesly, veliké portréty nadnárodních buditelů Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina, Klementa Gottwalda i tehdejších generálních tajemníků ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa, pozn. red.). Prapory musely být vždy dva, jeden československý a druhý sovětský. Do oken v ulicích, kudy procházel průvod, museli nájemníci vylepit malé papírové vlaječky. Na vše dohlíželi domovní důvěrníci a vše bylo kontrolováno. Kdo nepověsil vlaječku, mohl být úřady popotahován za své nepřátelské postoje k vlasti. Lidé si pracně sháněli neschopenky, aby nemuseli projít špalírem potupy před tribunou s vládními představiteli. Komu se podařilo ujet na chalupu, ten vyhrál a v práci byl mnohdy obdivován jako hrdina. Naše vzpomínky na prvomájové oslavy jsou směsicí tragičnosti, studu a veselých příhod odehrávajících se na vlnách alkoholu. I já jsem jako student musel několik let tento ponižující pochod absolvovat. Vzdorovat a být pak ve škole popotahován, nebo dokonce v krajním případě muset poslouchat vyhrožování o nepřipuštění k maturitě prostě nestálo za to. To, že na konci průvodu byla vždy lidová merenda s pivem a párky, je samozřejmostí a netřeba to připomínat... Ve skutečnosti je 1. máj svátek dělnický, a tudíž poctivý. Má více než stopadesátiletou tradici. Ale jak už to v diktaturách bývá, vše z tradice si přisvojí a dají tomu svůj vlastní rozměr. V komunistických zemích byl svátek 1. máje nejmasovějším svátkem v roce z prostého důvodu – komunistická nomenklatura si vždy přivlastňovala dělníky jako nositele svých ideí.
Svátek dělníků Obecně je vznik tohoto svátku přisuzován dělníkům a jejich odborovým organizacím v americkém Chicagu, kde se 1. května 1886 vydalo demonstrovat více než 25 000 dělníků. V následujících dnech počet dělníků rostl a celá akce skončila pumovým útokem a smrtí několika lidí. Dodnes panují nejasnosti, kdo za útokem stál, ale popraveno bylo, v tak trochu zinscenovaném procesu, několik údajných atentátníků. O tom, že dělnické požadavky (např. osmihodinová pracovní doba, lepší pracovní podmínky atd.) byly pochopitelné a jejich právo na demonstraci ospravedlnitelné, dnes není žádných pochyb. Ve skutečnosti ale první demonstrace tohoto typu začaly již o třicet let dříve v Austrálii. Tam byly spojené s požadavkem, že musí být jeden den v roce, kdy se nebude pracovat, ale odpočívat. V Americe tuto australskou snahu uchopili radikálněji a stanovili den, kdy se bude nikoli
Chicago, 1886 pracovat, ale stávkovat, na 1. května. Za několik let se tento protestní den rošířil po celém světě. V Evropě byl nakonec v roce 1889 ustanoven v Paříži 1. květen jako Svátek práce, tedy pracovního volna.
Československo V našich krajích se v té době směli lidé shromažďovat pouze se souhlasem městského policejního ředitelství. Již v roce 1890 bylo toto povolení ke shromáždění pražských dělníků na 1. května prefekturou vydáno. I přes stížnosti samotného císaře Františka Josefa I., který se shromáždění obával i z důvodu, že tím sníží
autoritu státu, se svátek slavil po celé monarchii s mnohatisícovou účastí. Mnoho prozíravých továrníků a podnikatelů podpořilo tento svátek tím, že dali dělníkům volno a vyhnuli se tak kontroverzím a nepokojům ve svých továrnách. Krátce poté si svátek již přisvojily socialistické politické strany a jeho masovost rostla. Samozřejmě se svátek v toku dějin měnil a jeho demostrace zohledňovaly současné nálady ve společnosti. Tak například v době Velké války se nedemonstrovalo za zlepšení situace dělníků, ale demonstrace měly pacifistické, protiválečné zabarvení. V roce 1918, po vítězné revoluci v Rusku, kdy v Evropě všem dělníkům a jejich odborářům, jak se říká, narostla křídla, začaly mít demonstrace opravdu masový charakter.
Baťovy májové oslavy V našem kraji se samozřejmě nejvíce projevily prvomájové oslavy ve Zlíně.
