__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

ČÍSLO DVA — DUBEN 2021

KDY ROZHOVOR ) S BÁR Ž SKOČÍŠ, JÁ TAKY OU BASIKOV

OU – s. 5

TÉMA ) FENOMÉN

!

1. MÁJE VE Z

12 + JEDNA OTÁZKA

LÍNĚ – s. 12

) PRO PETRA VABR

OUŠKA – s. 14


INZERCE

INZERCE

Zprávy z domova.

KŮ Á V I D 0 200.00 Ž

VÍCE NE

! E M E J U DĚK

R. K. SERVIS, spol. s r. o. Správa a údržba Společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) a malých bytových družstev PIVOVARSKÁ 302, 686 01 UHERSKÉ HRADIŠTĚ Držitel ISO 9001:2018, obor Správa a údržba nemovitostí

více než 28 let na trhu správa 2 300 bytových jednotek ve více než 120 SVJ organizace zřízení a ustanovení SVJ vedení podvojného účetnictví vč. vypracování daňového přiznání zajištění komplexní údržby bytů a domů zajištění zákonných revizí vč. odstranění závad nepřetržitá havarijní služba právní pomoc a ochrana při řešení problémů bezplatné parkování klientů na firemním parkovišti možnost doplnění členů výboru SVJ našimi pracovníky Tel.: 775 503 705, 773 553 695, 777 134 934, e-mail: rkservis@rkservis.com

Více informací na www.rkservis.com


Obsah )

Editorial ) Dobrý den, milí čtenáři.

ROZHOVOR ) s Bárou Basikovou

Když skočíš, já taky!................................... 5

SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY )

Jak „Srdcem Zubřani“ bojují „Za dědinu!“..... 8

MOZAIKA )

Střípky ze života v našem kraji..................... 9

O NÁS PRO VÁS )

Bára Dojčár............................................ 11

TÉMA )

Fenomén 1. máje ve Zlíně.......................... 12

12 +JEDNA OTÁZKA )

Pro Petra Vabrouška ................................ 14

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA )

Dva měsíce utekly jako voda a je tu další vydání našeho televizně-společenského magazínu z jihovýchodní Moravy. Z titulní stránky se na nás uhrančivě dívá Bára Basiková. Navštívila naše studio na začátku března a pokud vám nebude stačit náš tištěný rozhovor s touto stálicí české rockové i popové scény, můžete se na naší internetové televizi itvs24.cz vrátit k našemu živému rozhovoru v pořadu Ticho ve studiu. A na stejné adrese vám chci doporučit z posledního období produkce TVS i pořad Vzpomínání. Tomáš Ježek si do studia pozval pana Augustina Knota z Topolné, se kterým vzpomínal na velikonoční zvyky a tradice. A ačkoli pan Knot už není žádný mladík, jeho vitalita nám všem může sloužit jako recept na šťastnější život. A to v době přetrvávajících omezení všeho možného není vůbec málo. Já vím, recept na štěstí není univerzální a každý z nás potřebuje trošku jinou „medicínu“ a dávkování. Ale umět se na svět dívat s mírným optimismem, vidět a vnímat raději věci hezké a nenechat se otrávit špatným počasím, špatnou náladou šéfa nebo špatnými statistikami covidové pandemie je nutný předpoklad, abychom zůstali zdraví na těle i duchu. A o to nám přeci jde. Přeji nám hezké jaro a vlídné tváře kolem nás.

Výroba cimbálů Jiřího Galušky ................. 16

Jan Dudek

DUŠA V PÉŘÍ )

…ptáte se Jožky Kubáníka........................ 18

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 19. dubna 2021; příští číslo vyjde 21. června 2021

Anketa Dne 22. dubna slavíme Den Země. Co děláte pro to, aby naše země byla zelenější?

)

ANDREA DOVALOVÁ Hodonín Jsme součástí přírody, a proto když chceme pečovat o sebe, musíme se starat i o planetu. Používáme doma ekologické čisticí prostředky – mnohé si vyrábíme sami. Kosmetiku kupujeme jen tu nezbytnou. Místo plastu dáváme přednost sklu a papíru. Co se dá, recyklujeme. Snažíme se nakupovat tolik, kolik potřebujeme. Vaříme doma, místo kupovaných sladkostí si je raději připravíme společně.

RADKA ZRZAVÁ Kyjov Chodíme co nejvíce pěšky, třídíme odpad, ale to už je snad základ v každé rodině. V poslední době např. taky nakupujeme maso a vajíčka ze statku v Žadovicích. Od narození syna peru prádlo v ekoprostředcích, to samé přípravky na nádobí apod. Velkým problémem je ale pořad stále velké množství plastů, které každý týden vyprodukujeme...

ALENA HÁBLOVÁ Salaš Máme velmi rádi přírodu, a protože bydlíme v samém srdci Chřibů, tak je pro nás pravidlem, že na procházkách sbíráme do pytlů odpadky, většinou plechovky od nápojů a plastové láhve. Chceme, aby naše příroda zůstala

taková, jakou ji známe a jak ji máme rádi. Proto je pro nás nepochopitelné, co na zemi občas vidíme. To, že třídíme, není asi zvláštností - jen se poměrně často hádáme, kam jaký druh patří. Máme už čtyři koše. Snažíme se také nakupovat zeleninu a ovoce od zahradníka z vedlejší obce. Jezdíme do práce na kole nebo do ní běháme. Zelenáči úplně nejsme, ale snažíme se!

MICHAELA VRBOVÁ Zlín Recykluju, co se dá. Hlavně plasty. Nejen plast, papír, sklo. Staré oblečení daruji na charitu a to, co už nejde ani tam, dávám do textilu. Byť jsou to jen děravé ponožky. Nosím si své vlastní tašky a pytlíky na nákup. Taky využívám bezobalovou prodejnu. Člověk musí začít od sebe.

EDITORIAL, ANKETA ) 3

ANKETA )...................................................... 3


ROZHOVOR SE ZPĚVAČKOU BÁROU BASIKOVOU

) ROZHOVOR ) 5

Když skočíš, já taky!

Text : Kateřina Nosková Foto: Tereza z Davle, Lenka Hatašová (str. 6),

Máme za sebou rok ve znamení covidu. Zvykla jste si už na „karanténní“ život? Bohužel ano. Od počátečního šoku jsem pozvolna přešla do stagnace a apatie. Už je mi všechno nějak lhostejné.

Co říkáte na výrok pana prezidenta Zemana, že umělci tvoří nejlépe tehdy, když jsou hladoví? Ano, a podnikatelé jsou neschopní, když v době covidu krachují… To je velký smutek.

Dokázala byste na současné situaci najít i nějaká pozitiva?

Jak vnímáte současnou atmosféru ve společnosti?

Že jsem se znovu pustila do psaní, které mě moc baví a na které jsem neměla mnoho let čas. Píšu svůj blog Když skočíš, já taky! Paralelně s ním vznikají další články, v létě to zkompletuju a na podzim vyjde kniha.

Jako velmi rozpolcenou a bezútěšnou.

K čemu název blogu odkazuje? To je tajemství…

V době pandemie jste si vyzkoušela celou řadu profesí. Co všechno jste dělala? Pomáhala v domě seniorů, učila zpěv, pracovala v dětském domově, v lékárně a na poště.

V současnosti pracujete v dětském domově. Naplňuje vás práce s dětmi? Myslím, že ano. Miluju děti a jejich křehký svět, jejich bezelstnost a nevinnost.

Není lepší ignorovat dlouhodobě zacyklenou politickou situaci a žít si svůj vlastní život, být aktivní v občanských aktivitách zcela neodvisle od politiky? Určitě.

V jednom článku píšete, že žijeme ve výjimečné době, kdy najednou a současně koexistuje několik různých generačních skupin (děti války, poválečná generace, mileniálové,...). Vidíte to tak, že se tyto generační skupiny mohou navzájem obohacovat, nebo už jsou naopak ty rozdíly mezi nimi tak velké, že vedou spíš k vzájemnému nepochopení? Doufám, že se obohacují a vzájemně ovlivňují.

Co si myslíte o současné politické situaci v ČR?

Jakou důvěru ve vás vzbuzuje nejmladší generace? Je to spíše pesimismus, nebo naděje?

Jen to nejhorší.

Určitě naděje. Jsou plní energie a no-

Text: Tomáš Ježek, vých schopností. Nemají to jednoduché, Foto: Kateřina Nosková ale zvládají to skvěle a s přehledem.

Minulý rok jste vystupovala v show Tvoje tvář má známý hlas. Jak na toto období vzpomínáte? Strašně ráda. Úplně nová zkušenost, úžasná parta lidí, spousta emocí. A v době, která byla vyhrocená, protože jsme museli být dvakrát týdně testováni a nikdy jsme nevěděli, jestli budeme natáčet, nebo ne.

Kdybyste si mohla zazpívat duet s jakýmkoli zpěvákem (žijícím i nežijícím), kdo by to byl? Till Lindemann z německé kapely Rammstein.

Jistě znáte okřídlené, po moravsku upravené rčení: Co Čech, to muzikant. Co český muzikant, to Moravák. Nemáte někde skryté moravské kořeny? Nemám, ale mým posledním manželem byl kluk z Moravy, takže jsem díky němu poznala moravskou mentalitu a slivovicu.

Máte na Moravě nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíte? Do Luhačovic a Uherského Ostrohu, kde mám báječné přátele.

Dokážete si představit, že byste žila jinde než v Praze? Ještě jinak mohla byste žít kdekoli na světě?


Asi ne. V Praze jsem se narodila a mám ji moc ráda, jsem na ni zvyklá a taky pyšná. Ale líbí se mi hodně míst na světě, kam se ráda vracím.

Mnoho lidí vás zná jako Máří Magdalénu z muzikálu Jesus Christ Superstar. Je to vaše životní role?

ROZHOVOR ) 6

To nevím, ale hrála jsem ji nejdéle. Zásadnější rolí byla Jana z Arku a Lucrezia Borghia.

Jak vzpomínáte na období muzikálu JCHS v devadesátých letech, kdy jste spolu s Kamilem Střihavkou a Danem Bártou ztvárnili ústřední trojici? Bylo to fantastické. Navždy se nám to vrylo do paměti a do srdce.

Nepovzdechnete si někdy, že jste se vy a muzikanti, se kterými

dlouhodobě spolupracujete (např. geniální kytarista Michal Pavlíček), nenarodili v anglosaských zemích? Jistě by vás čekala celosvětová sláva... Jo, to nás napadlo mockrát. Znal by nás celý svět, bydleli bychom v New Yorku, měli spoustu peněz a žili úplně jinak. Ale taky jsme se mohli narodit v Ulánbátáru!

Na co jste v životě nejvíc hrdá? Samozřejmě na svoje tři děti.

Čeho byste se ještě chtěla dožít? Vnoučat!

Čeho byste se naopak dožít nechtěla? Netuším… To jste mě zaskočila!

Kdybyste měla sama sebe popsat třemi slovy, která by to byla? Hodná, empatická, praštěná.

Co vás dokáže rozplakat? Dojemný příběh v knize nebo ve filmu, dojemná hudba…

Kromě zpívání se věnujete psaní textů a fejetonů, napsala jste dokonce knihu. Jaké knihy vy sama nejraději čtete? Romány českých autorů.

Jak nejraději trávíte volný čas? Čtu, dívám se na filmy, chodím do přírody.

Kdybyste se mohla vrátit zpět v čase do jakéhokoli úseku svého života a udělat něco jinak, využila byste této možnosti? Ne. Protože pak by se všechno odvíjelo úplně jinak. Spíš bych ráda zkrátila dobu některých mých partnerských vztahů.


Bára Basiková (*1963, Praha)

ROZHOVOR ) 7

je česká zpěvačka, stálice na české hudební scéně. V osmdesátých letech se stala zpěvačkou skupiny Precedens, vznikly první hity. Již v té době se stává součástí skupiny Stromboli. V roce 1991 vychází její první sólové album. Od roku 1994 se věnuje i muzikálové tvorbě. Nejslavnější a nezapomenutelné jsou její hlavní role v muzikálech Jesus Christ Superstar, Kleopatra a Johanka z Arku. Její pěvecký repertoár má neobvyklé rozpětí, od tvrdší rockové hudby až k branám jazzu. Po celou svou hudební kariéru se věnuje svým sólovým projektům, ale také původním hudebním formacím Precedens a Stromboli. Vydala 13 sólových (a kompilačních) alb, se skupinami Precedens, Basic Beat a Stromboli vydala další desítku alb. Účinkovala také ve více než 10 muzikálech. Za svou kariéru se ocitla několikrát i „na bedně“ v populární anketě Zlatý slavík. V poslední době je aktivní i literárně, píše velmi sledovaný blog Když skočíš, já taky! Chystá souhrnné knižní vydání těchto textů a navazuje tím na svou literární prvotinu vydanou již v roce 1990.

V 18.45 U D E Ř T S U O KAŽD

HOSTÉ ZAJÍMAVÍ A NÍ TÉMAT ATRAKTIV

HOD. AKTUÁLNÍ TÉMATA, KTERÁ HÝB OU NAŠÍM KRAJEM

NOVÝ PUBLICIS TICKÝ POŘAD ZE ZLÍNSKÉHO MRAKODRAPU 21


SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY ) 8

Jak „Srdcem Zubřani“ bojují „Za dědinu!“ Pětadevadesátka je v životě lidském úctyhodným věkem, skrývá v sobě tisíce zážitků dobrých i špatných, skutků, slov a postojů, poučení i životní moudrosti. Nejinak je tomu i v životě jakéhokoliv lidského společenství, rodiny nebo sportovního oddílu, klubu či vlastně házenkářské rodiny. Zuberské házenkářské společenství takovou sportovní rodinou je. Pětadevadesátka si zaslouží úctu v lidském i házenkářském bytí. Lidé v takovém požehnaném věku už většinou své životní výhry i prohry sčítají s vědomím, že do pokladnice úspěchů toho přibude jen málo. V Zubří je tomu jinak.

Zuberská házenkářská rodina se po pětadevadesáti letech cítí stále mladá a pořád na začátku cesty za sportovním štěstím, vítězstvími i porážkami. A také za zážitky na hřištích, v šatnách, v ochozech hal i při vášnivých debatách o dění v házenkářském společenství. Před pětadevadesáti se v Zubří začala hrát házená podle pravidel české neboli národní házené. Ve třicátých letech se v ní hrála v Praze a v Londýně i dvě mistrovství světa. Díky tradici, umu a důvtipu si čeští házenkáři vydobyli po vstupu na evropskou handbalovou scénu postavení mezi nejlepšími celky světa. Českou házenou hrálo na úsvitu házenkářských dějin – v roce 1926 – několik spolků, v české házené dosáhli Zubřani mnoha úspěchů. Při přechodu z české na mezinárodní házenou hráli dokonce nejvyšší soutěž v české házené a druhou ligu v handbalu současně. Z Valašska odjížděli do světa reprezentovat republiku a předvádět své mistrovství házenkáři narození právě tady mezi beskydskými kopci. V roce 1957 sehrála Jiskra Zubří na hřišti u fojtství pod kostelem první mezinárodní utkání s ASK Berlín. V roce se stali dorostenci mistry Československa. „Hrávali jsme i za deště. Kolikrát jsme pozvali hasiče, aby pokropili hřiště vodou, protože jsme na to byli zvyklí. Stráň byla vždycky plná. Normálně bývalo přes tisíc lidí, někdy i přes dva tisíce,“ vzpomínal před lety Miroslav Mikulenka, který se podílel v roce 1960 na postupu do I. ligy. Po sestupu se muži mezi československou elitu vrátili v roce 1964, kde úspěšně bojovali až do roku 1971. Už pětadevadesát let patří zuberská házená mezi nejlepší v Československu a po rozdělení státu samozřejmě i v České republice. Od roku 1993 odstartovali zuberští házenkáři nejslavnější éru ve své historii. V nové hale sbírali medai-

le, v letech 1996 a 1997 se dvakrát stali mistry České republiky, postoupili do osmifinále poháru EHF, hráli evropskou Ligu mistrů. Vítězili a vítězí zuberské děti, dorostenci i elitní hráči mužských týmů, v Zubří hrály v pohárových zápasech skvělé evropské týmy, o postup na evropské a světové šampionáty v dnešní ROBE aréně bojovala reprezentační družstva žen i mužů. Trenéři národních týmů počítají se zuberskými odchovanci, kteří běhají po hřištích snad všech českých extraligových týmů a také na francouzských, německých, maďarských a vlastně evropských palubovkách nejen v mužských složkách ale i mezi ženami. Slogan „Srdcem Zubřan!“ a bojový pokřik „Za dědinu!“ zuberské házenkářské úsilí přesně vystihuje. Házenkářskou atmosféru závidí Zubří všechna házenkářská města v České republice. Zubří – to je házená. Kde jinde než tam

) Text: Vladimír Salčák Foto: Národní házenkářský archiv

se mohly před dvěma lety odehrát oslavy Světového dne házené 2019. Na jednom místě v jednom čase zuberští extraligoví házenkáři, reprezentanti ČR a interligové házenkářky odehráli za velkého zájmu fanoušků i házenkářských legend utkání ve třech historických variantách světové házené – v české neboli národní, v německém feldhandballu o jedenácti hráčích na fotbalovém hřišti a v ROBE aréně v mezinárodní házené. Spisovatel Ota Pavel napsal v povídce Plná bedna šampaňského: „Zátky v šatně bouchaly jak střelba na pařížských barikádách, šampaňské stříkalo a šumělo, teklo nám přes rty a za propocené dresy. V těch chvílích jsme vůbec nemysleli na to, že jsme zhruba abstinenti, a tu bednu šampaňského jsme spotřebovali úplně celou. Bylo to nejlepší víno, jaké jsem kdy v životě pil, a vím, že už nikdy nebudu pít lepší.“ Tož, na zdraví, zuberská házená!

Mistři 2012! Srdcem Zubřani! Nahoře zleva Ivoš Tovaryš, Petr Kocurek, Michal Kasal, Jakub Koleček, Štěpán Randýsek, Zdeněk Kašný, Petr Šlachta, Miroslav Jurka, Ondřej Mika, trenéři Jiří Mika a Jiří Mičola. Střední řada Marek Třeštík, Libor Horut, Martin Vyjídák, Milan Malina, Petr Orság, Michal Balhárek, Tomáš Bechný, Vojtěch Pernický, Lukáš Měchýř. Dole Michal Dědek, Svatopluk Pernica, Josef Hanták, Tomáš Mičkal, Martin Stržínek, Matěj Šustáček.


Střípky ze života v našem kraji

)

VESELÍ NAD MORAVOU

Přístav na Baťově kanále čeká velký rozvoj Loni 11, od 1. května 35 a po roce 2027 hned 81 lodí. Tak rychle poroste kapacita přístavu na Baťově kanále ve Veselí nad Moravou. Přístav tak bude jedním z největších na celém vodním toku, který objevuje stále více turistů. Není proto divu, že tento prostor přitahuje i další investory. Kromě Ředitelství vodních cest, které rozšiřuje přístav, a Povodí Moravy, jež zpevňuje břehy, je to především samo město Veselí nad Moravou. „Na místě stavíme novou komunikaci, která zde umožní autobusovou dopravu. Ve chvíli, kdy sem přijede například zájezd dětí nebo seniorů, dojede autobus přímo do přístavu a odtud se návštěvníci dostanou bezbariérově až na loď,“ uvedl starosta Veselí nad Moravou Petr Kolář. Tyto stavby budou dokončeny ještě v dubnu, takže 1. května začne letošní vodní sezona v novém. Zároveň už teď existuje několik dalších záměrů na zvelebení přístavu. Ředitelství vodních cest bude od podzimu stavět nové informační centrum, které bude sloužit nejen pro Veselí, ale pro celý vodní tok. Město před časem vyhlásilo veřejnou soutěž také na úpravu staré budovy infocentra, z níž se má stát gastronomické zázemí. Stávající lanové centrum by mělo nahradit lanové bludiště, které bude určené pro celou rodinu. Největší rozvoj by ale přístav měl zažít po roce 2027. Kromě už avizovaného rozšíření na 81 plavidel se uniktáním lodním výtahem propojí s řekou Moravou a vytvoří s ní plavební okruh. Tento záměr bude stát 380 milionů korun a Ředitelství vodních cest už zahájilo práce na jeho projektové dokumentaci.

Budova v Riegrově ulici vydala historii jednoho života Část jednoho lidského osudu skrývala budova v Riegrově ulici v Kyjově, kterou město v současné době rekonstruuje. Stavební dělníci v ní objevili osobní dokumenty a další doklady z doby před zhruba sto lety. Zatím se ví jen tolik, že patřily dlouholetému členu sokolské jednoty. „V jednom z výklenků jsme našli osobní doklady jistého Vojtěcha Luzara. Vůbec nevíme, kdo to je a jak se do Kyjova dostal, nicméně nějaké indicie o jeho životě máme na základě dokladů, které v tomto objektu zanechal,“ uvedl mluvčí Městského úřadu Kyjov Filip Zdražil. Ve výklenku se nacházely členské průkazy Sokola z doby první republiky. Ty nejstarší jsou z Bušperku na severu Moravy, další z Oslavan u Brna a nejmladší z Kyjova. Děkovný dopis z Vranovic svědčí o tom, že pan Luzar se podílel na obnově tamního kina Světozor. Nejstarším dokladem je vstupenka k veřejnému cvičení Sokola z 28. června 1914, tedy krátce před vypuknutím první světové války. „Pokud někdo bude vědět bližší informace o panu Luzarovi, ať se na nás obrátí. Budeme moc rádi, když se o něm dozvíme více,“ dodal Filip Zdražil.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

V Uherském Hradišti začalo půjčování sdílených kol K cestám po městě mohou lidé v Uherském Hradišti od 1. dubna nově využívat sdílená kola. Město chce jejich zavedením rozšířit možnosti rychlého pohybu v rámci svého území bez nutnosti užívat MHD, vlastní vůz nebo drahé kolo. Pro občany města i jeho návštěvníky je připraveno celkem 75 jízdních kol na 35 stanovištích, dalších pět stanovišť ještě přibude. Prvních 15 minut jízdy můžete absolvovat zdarma, každá další půlhodina potom vyjde na 24 korun. Službu pro město

zajišťuje firma Nextbike, která v České republice působí už přes dva roky. „Úplně nejjednodušší je půjčit si kolo přes naši zákaznickou aplikaci, do které se zaregistrujete. Pak jen s aplikací přijdete ke kolu, naskenujete QR kód, zadáte příkaz a kolo se otevře,“ upřesnil vedoucí servisu Nextbike pro ČR Jan Humel. Na jednom z bicyklů se zkusil projet i sám starosta města Stanislav Blaha. „Pevně doufám, že si kola na území města najdou své pevné místo, protože Uherské Hradiště je městem cyklistů. Vím i z osobní zkušenosti, že mi často dělá problém vzít si své vlastní kolo a zajet do města a něco si zařídit, protože mám potom strach, abych kolo na místě zase našel. Takto můžete kolo ponechat na stanovištích, která jsou k tomu určená a jsou dohledatelná v aplikaci. Po ukončení výpůjčky se o kolo nemusíte vůbec starat,“ uvedl Blaha. Po Uherském Hradišti můžete jezdit na nejnovějších kolech, které Nextbike momentálně nabízí.

ZLÍN

Lázně Zlín čeká poslední etapa rekonstrukce Celkové opravy objektu Lázní Zlín probíhají postupně po jednotlivých etapách už od roku 2013. Nyní se město přiblížilo k zahájení poslední, čtvrté etapy oprav. Tou bude rekonstrukce prostor budovy 25metrového plaveckého bazénu za téměř 26 milionů korun. „Pokud k zafinancování získáme dotaci z Národní sportovní agentury, budeme jenom rádi, ale v současné době s tím nemůžeme počítat. Jak vždycky říkám, že nemůžeme stavět město z dotačních titulů, tak to je přesně tento případ,“ uvedl primátor Zlína Jiří Korec. Budova zimních lázní byla postavena podle návrhu Vladimíra Karfíka v roce 1952. Proto k obnově této kulturní památky přistupuje město velmi citlivě a s důrazem na zachování původního vzhledu. Dalším cílem města je doplnění areálu lázní o zábavně-relaxační část. V současné době máme nachystanou studii a můžeme začít pracovat na další projektové dokumentaci k této poslední etapě, v rámci níž by se z lázní mohl stát další malý akvapark,“ dodal Jiří Korec. Zahájení stavebních prací v budově plaveckého bazénu je naplánováno na 21. červen. Rekonstrukce by měla být hotova do konce září.

MOZAIKA ) 9

Mozaika

KYJOV


Foto: Kateřina Nosková


V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to naše staronová kolegyně Bára Dojčár, která se vrací po mateřské dovolené a od května se stane naší šéfproducentkou. Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá? Byla jsi vlastně někdy malá? (Bára měří 186 cm bez podpatků, pozn. red.) (Jirka) Každý byl někdy malý. Náhodou jsem se narodila mnohem menší než moje děti. (smích) Když jsem byla malá, chtěla jsem být princeznou, učitelkou, pilotem letadla, ale všichni tipovali, že budu kvůli výšce hrát závodně basketbal. Já jsem radši dělala gymnastiku, atletiku, softbal. Myslela jsem, že v životě budu i tím, čemu jsem se věnovala v dětství. Chodila jsem na výtvarku, dramaťák a do folklorního souboru, díky Handrláčku jsem se podívala a poznala život v rodinách v Rakousku, Litvě, vystupovala na festivalech v Řecku, Německu, Polsku... Cestování je to, co mě baví a naplňuje, i když teď se dá poznávat jen krása okolí.

Měla jsi ve škole nějakou přezdívku? (Michal) Jasně, vzhledem k mé výšce mi říkali různě - žirafa, čahoun,... Ale nakonec asi nejčastěji Fčelka Mája.

Před lety jsme se setkávali na scéně Hoffmannova divadla. Prozraď čtenářům něco ze své herecké minulosti. (Laďa) To byla krásná studentská léta na Gymnáziu v Uherském Hradišti, tenkrát dělalo Hoffmannovo divadlo konkurz na menší role v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, a tak jsem se přihlásila, když už jsem 9 let dělala literárně dramatický obor, a ono to vyšlo. Dostala jsem roli vojínky, tanečnice a s divadlem i s tebou jako podporučíkem Krausem jsem procestovala celou republiku. Asi nejvíc vzpomínám na týdenní pobyt ve Znojmě v tamějším nádherném divadle a večerní srandičky jako pantomima názvu filmů a ztvárnění Prci, Prci, Prcičky nebo historka Pán s igelitovou taškou, na scénu!

Baru, jak vzpomínáš na rádio KISS a co ti ta zkušenost dala do života v TVS? (Danča) Já mám štěstí na kolektivy a rádio KISS byla moje velká srdcovka. Nastoupila

)

jsem tam při studiu vysoké školy na UTB ve Zlíně po MARATONU 52h vysílání nonstop jako moderátor. Naučila jsem se tam být kreativní, pohotová, ale i zodpovědná. To když jsem byla programový ředitel a měla na starost perfektní tým lidí i vymýšlení celého programu.

Barčo, měla jsi někdy, vzhledem ke své výšce, problém s menšími muži? Patřila výška mezi kritéria v hledání tvých partnerů? (David) Já s menšími muži vůbec problém nemám. Na vysoké chlapy jsem měla v partnerských vztazích vždycky štěstí. Manžel je vyšší, ale já nemám problém ani při své výšce 186 cm si vzít i deseticentimetrové podpatky, a to jsem už pak vyšší než on. On ale říká: „Já mám velké ego, nevadí mi, že jsi vyšší.“ (smích) Ona je to spíš otázka mužského ega...

Máš nějakou superschopnost? Dokážeš si třeba olíznout loket, poznáš, když někdo lže nebo třeba vstáváš těsně před budíkem? (Nikča) Hmm, myslím, že jen to, že umím zvedat jen jedno obočí. Což si už asi všichni, co sledují TVS, všimli. (smích)

Kdybys měla stroj času a mohla libovolně cestovat do různých dob, kde bys strávila nejvíc času a proč? Je nějaké období, které tě fascinuje? (Katka) Mít takovou možnost, tak bych lítala furt někam, chtěla bych vidět a ověřit si všechno, o čem jsem kdy slyšela. (smích) Ale asi nejvíc mě vždycky fascinoval Leonardo da Vinci, jeho stroje a malby. Když jsem maturovala z dějin umění, on a Max Kandinski mě bavili nejvíc. Kdo by nechtěl vidět, jak vznikala Mona Lisa? I když potom, co jsem ten obraz viděla na vlastní oči v Louveru, jsem byla trochu zklamaná, že je tak malý. Víc se mi tehdy zalíbil obraz Svatá Anna Samotřetí.

Rádio, nebo televize??? A odpovídejte bez dlouhého přemýšlení. (Jan) Obojí mě provází životem. Jako první jsem si prošla rádiem a vším, co s tím

Jak zvládáš návrat do práce po rodičovské dovolené a jak moc se za tu dobu TVS změnila? (Zuzka) Po rodičovské dovolené je to asi menší šok, než by byl, kdybych občas už na rodičáku v TVS netočila studia. Takže jsem měla průběžně přehled o tom, co se tam děje. Určitě vidím velký posun v grafice, kvalitě obrazu, výrobě pořadů, live streamy, živé kamery v jednotlivých městech, přímé přenosy koncertů a besed... Už to není jen zpravodajství, a to je taky velký pokrok. Myslím, že TVS má svůj potenciál, což vidím i podle toho, jací lidi teď v televizi pracují – musí to být srdcaři s láskou k regionu, ve kterém žijí.

Co je náročnější? Být na mateřské se dvěma dětmi, nebo pracovat v TVS? (František) Franti, to je těžké posoudit. Pokud jde o děti, strašně moc je miluji, ale denně tisíckrát uklízet byt, zejména v době covidové, je značně vyčerpávající. Navíc pokud výsledek není nikde vidět. (smích) A na to, jaký bude výsledek naší výchovy s manželem, si holt budeme muset počkat. Takže je lepší z hlediska výsledku pracovat v TVS, tam hned vidím, co se mi podařilo vytvořit. A já tvořím ráda. Stagnace mi moc nevyhovuje.

Holka, nebo kluk? (Jan) Obojí, doma mám holčičku a kluka. Každý je jiný, jedinečný a učí mě novým pohledům na svět, zvyšují mou míru trpělivosti a tolerance.

Baruš, umíš někdy i relaxovat? Jakou formou? (Soňa) Soni, zní to asi zvláštně podle toho, jak mě znáš, ale ano, umím. Nejradši na masáži, kosmetice, u kadeřnice, ve vaně, s dobrou knihou v ruce, při filmu, na výletě, při cestování, na oslavě, v kruhu rodiny a v posteli.

Jak se díváš na budoucnost TVS? Co se dá vylepšit a jaký pořad v ní chybí? (Slávek)

To se neprozrazuje. (smích) Slávečku, vůbec mě tvoje otázka nepřekvapila, ty jsi jeden z těch srdcařů, co pro televizi žijí. Rozhodně bych chtěla, abychom se posunuli zase dál. Pořád je co zlepšovat a jak se říká, kdo neinovuje, ten padne. Chtěla bych ale tematicky zůstat věrná regionu, ve kterém vysíláme. Máme tady tolik potenciálu, který jinde nemají, jen ho správně uchopit, zdokumentovat a přenést k divákovi. Mně osobně by se líbil pořad o tom, jak si to doma udělat pěkné pomocí dekorací, které najdeme ve svém okolí.

O NÁS PRO VÁS ) 11

O nás pro vás

souvisí. Před 6 lety jsem se dostala od audia k videu, tedy k televizi, a pořád se mám co učit.


Fenomén 1. máje ve Zlíně

)

TÉMA ) 12

Text: Tomáš Ježek Fenomén Svátku práce, tedy prvomájových oslav, se zdá být již minulostí. Dnes si nová generace mileniálů nedokáže ani vybavit toto téma ze školních osnov v učebnicích dějepisu. Generace Z už neví o prvním máji vůbec nic. Je to dobře, nebo špatně? Asi obojí. My, generace Husákových dětí, máme prvomájové oslavy spojené s neskutečně pompézní demonstrací krásného a spokojeného života v socialistické zemi, který nám zajistila „moudrá a prozíravá“ komunistická strana. Radost musela být celonárodní a povinná. Každý člověk musel jít do tzv. prvomájového průvodu, žáci, studenti, dělníci i vědci, sportovci i vojáci. Nikdo nebyl ušetřen. Nosívaly se transparenty s budovatelskými hesly, veliké portréty nadnárodních buditelů Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina, Klementa Gottwalda i tehdejších generálních tajemníků ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa, pozn. red.). Prapory musely být vždy dva, jeden československý a druhý sovětský. Do oken v ulicích, kudy procházel průvod, museli nájemníci vylepit malé papírové vlaječky. Na vše dohlíželi domovní důvěrníci a vše bylo kontrolováno. Kdo nepověsil vlaječku, mohl být úřady popotahován za své nepřátelské postoje k vlasti. Lidé si pracně sháněli neschopenky, aby nemuseli projít špalírem potupy před tribunou s vládními představiteli. Komu se podařilo ujet na chalupu, ten vyhrál a v práci byl mnohdy obdivován jako hrdina. Naše vzpomínky na prvomájové oslavy jsou směsicí tragičnosti, studu a veselých příhod odehrávajících se na vlnách alkoholu. I já jsem jako student musel několik let tento ponižující pochod absolvovat. Vzdorovat a být pak ve škole popotahován, nebo dokonce v krajním případě muset poslouchat vyhrožování o nepřipuštění k maturitě prostě nestálo za to. To, že na konci průvodu byla vždy lidová merenda s pivem a párky, je samozřejmostí a netřeba to připomínat... Ve skutečnosti je 1. máj svátek dělnický, a tudíž poctivý. Má více než stopadesátiletou tradici. Ale jak už to v diktaturách bývá, vše z tradice si přisvojí a dají tomu svůj vlastní rozměr. V komunistických zemích byl svátek 1. máje nejmasovějším svátkem v roce z prostého důvodu – komunistická nomenklatura si vždy přivlastňovala dělníky jako nositele svých ideí.

Svátek dělníků Obecně je vznik tohoto svátku přisuzován dělníkům a jejich odborovým organizacím v americkém Chicagu, kde se 1. května 1886 vydalo demonstrovat více než 25 000 dělníků. V následujících dnech počet dělníků rostl a celá akce skončila pumovým útokem a smrtí několika lidí. Dodnes panují nejasnosti, kdo za útokem stál, ale popraveno bylo, v tak trochu zinscenovaném procesu, několik údajných atentátníků. O tom, že dělnické požadavky (např. osmihodinová pracovní doba, lepší pracovní podmínky atd.) byly pochopitelné a jejich právo na demonstraci ospravedlnitelné, dnes není žádných pochyb. Ve skutečnosti ale první demonstrace tohoto typu začaly již o třicet let dříve v Austrálii. Tam byly spojené s požadavkem, že musí být jeden den v roce, kdy se nebude pracovat, ale odpočívat. V Americe tuto australskou snahu uchopili radikálněji a stanovili den, kdy se bude nikoli

Chicago, 1886 pracovat, ale stávkovat, na 1. května. Za několik let se tento protestní den rošířil po celém světě. V Evropě byl nakonec v roce 1889 ustanoven v Paříži 1. květen jako Svátek práce, tedy pracovního volna.

Československo V našich krajích se v té době směli lidé shromažďovat pouze se souhlasem městského policejního ředitelství. Již v roce 1890 bylo toto povolení ke shromáždění pražských dělníků na 1. května prefekturou vydáno. I přes stížnosti samotného císaře Františka Josefa I., který se shromáždění obával i z důvodu, že tím sníží

autoritu státu, se svátek slavil po celé monarchii s mnohatisícovou účastí. Mnoho prozíravých továrníků a podnikatelů podpořilo tento svátek tím, že dali dělníkům volno a vyhnuli se tak kontroverzím a nepokojům ve svých továrnách. Krátce poté si svátek již přisvojily socialistické politické strany a jeho masovost rostla. Samozřejmě se svátek v toku dějin měnil a jeho demostrace zohledňovaly současné nálady ve společnosti. Tak například v době Velké války se nedemonstrovalo za zlepšení situace dělníků, ale demonstrace měly pacifistické, protiválečné zabarvení. V roce 1918, po vítězné revoluci v Rusku, kdy v Evropě všem dělníkům a jejich odborářům, jak se říká, narostla křídla, začaly mít demonstrace opravdu masový charakter.

Baťovy májové oslavy V našem kraji se samozřejmě nejvíce projevily prvomájové oslavy ve Zlíně.


Zlín, 30. léta Již v prvním poválečném roce předložili dělníci v Baťových závodech několik požadavků, mezi kterými byl i volný den na Svátek práce 1. května. Je úsměvné, že všechny požadavky (zvýšení mzdy, zkrácení pracovní doby atd.) byly zamítnuté, pouze oslavy 1. máje se povolily. Od té doby také vzalo vedení Baťových závodů organizaci svátku pevně do svých rukou. O pár let později se stal hlavním organizátorem svátku samotný Tomáš Baťa. Jeho prozíravé myšlení vedlo k tomu, že z tohoto dne vytvořil jednu z nejmasovějších akcí našeho kraje. Dělníci mu samozřejmě tleskali a svátky se staly opravdovou oslavou dělnického stavu. Tehdy se zrodil paradox – místo toho, aby dělníci demonstrovali za svá

Ve VZPOMÍNÁNÍ budeme tentokrát vzpomínat na

MÁJOVÉ OSLAVY BAŤOVA ZLÍNA Hostem pořadu bude Mgr. Michal Heinrich z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně

u pořad a r é i Prem 28. 4. u d e ř t ve s 0 hod. v 18.3

Zlín, 30. léta tovi. Účastníci měli tenkrát také jako atrakci k dispozici dvě letadla, ze kterých se mohli podívat na své město z výšky. V prvomájových oslavách pokračoval i  Jan Antonín Baťa, který účast přivedl na hranici nemožného. V roce 1934 se oslav zúčastnilo neuvěřitelných 130 000 lidí, které nechal Baťa svézt speciálními vlaky z celé republiky. Jan Antonín začal v rámci májových oslav organizovat také výstavy, při kterých mohli návštěvníci vidět nejen celý výrobní proces, ale také nejmodernější designové novinky. Tak vznikl dodnes trvající Zlínský salon, tedy výstava současného umění pořádaná ve Zlíně dodnes. Po znárodnění Baťových závodů tyto oslavily skončily. Už je neřídili noví správcové zabaveného Baťova impéria, ale jen krajští straničtí funkcionáři a lze se domnívat, že boty cyklistickou štafetou generálnímu tajemníkovi strany již nikdo do Prahy nepřivezl. Jako vzpomínku na zašlou slávu se pokusila v devadesátých letech tuto tradici obnovit Nadace Tomáše Bati, ale samozřejmě v nesrovnatelně skromější podobě spíše jako vzpomínku na časy zašlé slávy.

TÉMA ) 13

práva (boj, který dodnes neskončil), jim jejich továrník zorganizoval svátek jako poděkování za jejich práci a uspořádal pro ně několikadenní zábavu, kterou oni radostně přijímali. Popularita tohoto svátku postupem času rostla a na 1. května se slavilo ve Zlíně prakticky všude, i  v továrnách samotných. Výrobní haly byly přestavěné na jídelny a celý Zlín byl vyzdoben baťovskými motivačními hesly. Svátek to byl pompézní a nákladný. Konaly se sportovní zápasy, koncerty a divadelní představení, nechyběl ani kolotoč a lidová zábava. Nad městem létala letadla, ze kterých se rozhazovaly letáky a pozvánky. Samozřejmým základem oslav byl mohutný průvod s mnoha desítkami monstrózních alegorických vozů, které byly velice důmyslně a bohatě vyzdobeny. Průvod končil na obrovském prostranství před tribunou, kde k dělníkům prohovořil Tomáš Baťa a mnozí další činitelé. A světe div se, slavení bylo také povinné a dělníci kverulanti, kteří by snad toto obecné nadšení nesdíleli, měli později v práci co vysvětlovat. Dílenští mistři si dokonce museli vést evidenci o tom, který z dělníků se oslav zúčastnil a který ne. Největším prohřeškem bylo, když šli dělníci na konkureční oslavy, které ve skromné podobě organizovali místní komunisté. Ale nebyl by to Baťa, kdyby nevymyslel každý rok něco nového a velmi působivého. Originální byla například jeho cyklistická štafeta, která na prvního máje dovezla ze Zlína až do Prahy boty samotnému panu preziden-


12 + jedna otázka PRO PETRA VABROUŠKA

1. O čem se vám naposledy zdálo? Dnes o tom, že jsme pluli na velké zaoceánské lodi a sázeli jsme se s dětmi o to, za jak dlouho zahlédneme pevninu. Než jsem zjistil, kdo vyhrál, tak jsem se bohužel probudil...

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte? Asi na svá akvaristická léta. Na základní škole jsem měl doma postupně až několik desítek akvárií a tam jsem choval a rozmnožoval postupně i náročnější rybky na odchov. Bylo to ještě za totality, takže informace se sháněly těžko. Většinou po antikvariátech a burzách.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

)

Konkrétní zážitek asi ne. Spíš dlouhá šňůra událostí a rozhodnutí, kterých téměř nikdy naštěstí následně nelituji.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl? Pracovat dlouho do noci. I na tyto otázky odpovídám dlouho po půlnoci. Ale když ono se nejlépe pracuje, až když všichni spí...

5. Máte nějakou posedlost? Překonávat nepřekonatelné výzvy.

6. Čeho se bojíte? Bojím se jen o své nejbližší.

7. Litujete ve svém životě něčeho? Ne.

8. Co je vaším největším životním úspěchem? To, jak má rodina drží pohromadě.

9. Co vás nejvíce motivuje? Nové výzvy. Čím náročnější, tím lépe.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla? Léčit rakovinu a další nevyléčitelné nemoci.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? Když si lidé navzájem závidí a škodí.

12. Co vás naposledy rozplakalo? Když někdo přejel oblíbeného kocourka mé dcery.

12 +1. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít? V obraze Утро в сосновом лесу od Ivana Šiškina.


Foto: archiv Petra Vabrouška

PETR VABROUŠEK (* 1973) profesionální triatlet


POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 16

Poztrácená řemesla: Výroba cimbálů Jiřího Galušky Když se řekne cimbálová muzika, každému se jistě na prvním místě vybaví cimbál. Tento tradiční lidový nástroj, který je srdcem každé cimbálovky, patří k jedněm z nejstarších hudebních nástrojů vůbec. Zní trochu jako kytara, vypadá trochu jako klavír a hraje se na něj trochu jako na buben. A být u toho, když se takový cimbál rodí, je velký zážitek. Jedním z výrobců, kteří se v devadesátých letech zasloužili o obnovu výroby cimbálů na našem území, je Jiří Galuška z Ostrožské Nové Vsi. Jeho rukama prošly už stovky historických cimbálů, ale přicházejí zde na svět také cimbály nové, které nesou jméno po svém tvůrci – Galuška.

) Text a foto: Kateřina Nosková zaplnily mezeru na trhu a poptávka po nich byla. V roce 1989 se zvedla další vlna folklórního nadšení a tehdy se začaly cimbály vyrábět více. V té době jsem začal s výrobou i já a po mně přibyli ještě další dva konkurenti. Teď jsme tady na Moravě tři výrobci cimbálů.

Jak dlouho trvá vyrobit nový cimbál? Vyrobit nový cimbál může trvat od 5 týdnů až po celé dva měsíce, pokud na něm pracuji 180 hodin za měsíc.

V čem spočívá kvalita cimbálu? Kvalitní zvuk nástroje je daný tím, z jakého dřeva je postavený. Je dřevo, které bude znít líp, a je dřevo, které bude naopak znít hůř. Všechno je to o rezonančních smrcích z vyšších nadmořských výšek.

Pane Galuško, jak se člověk dostane k tak specifickému řemeslu, jako je výroba cimbálů?

a nahlížel do jejich útrob, viděl jsem, u čeho výrobci dělali chyby. A tak jsem někdy v roce 1991 vyrobil svůj první cimbál.

Nejdřív to začalo opravami cimbálů v době, kdy jsem asi ve 27 letech začal hrát na cimbál, to už jsem byl starý chlap! Nejdřív jsem opravil cimbál pro sebe a pak na základě toho za mnou začali chodit další lidi, jestli bych jim nemohl opravit jejich cimbály. A tak se to na sebe postupně nabalovalo.

Základním impulsem pro výrobu cimbálů tady na Moravě byly maďarské cimbály značky Bohák. To byly dobré nástroje, jejich kvalita se začala zhoršovat až v 80. letech. Tyto maďarské cimbály jsou dodneška vzorem, jak se to má dělat.

Kdy vás napadlo, že byste mohl cimbály sám vyrábět? Já jsem začal v roce 1989 jenom opravami a myslel jsem si, že to tak zůstane. Ale když jsem potom ty cimbály opravoval

Jaké cimbály pro vás byly vzorem?

Jakou tradici má výroba cimbálů na Moravě? Na Moravě ani v Čechách žádná tradice nebyla. Až někdy v 50. letech minulého století se začaly objevovat české cimbály značky Primas, nebyly valné kvality, ale

Jakou mají cimbály životnost? Životnost cimbálu závisí na mozku toho, kdo ho vyrobil. Když cimbál dobře sestavím, bude dobře hrát další desítky a desítky let. S oblibou říkám, že cimbál musí žít 80 až 100 roků, i když to samozřejmě nemůžu dokázat. Dřevo dělá zvuk, dobré řemeslo dělá životnost!

Kolik je v cimbálu strun? Když je to cimbál s plným rozsahem, je v něm 133 strun, z toho je 53 basových a 80 strun jsou jenom holé dráty. Jsou to struny ze stejného materiálu jako u klavíru.

Řekl byste, že je cimbál doménou výhradně folklóru?


Když se řekne cimbál, to se nemyslí jenom folklór! Cimbál se dnes prosazuje i do folku, do různých alternativních žánrů, do jazzu... Proč ne!

Co musí člověk umět, aby dokázal vyrobit cimbál? K tomu, aby člověk vyrobil kvalitní cimbál, potřebuje ruce a ty ruce musí řídit nějaký mozek. No a potom normálně pracovat! Nic víc.

Je to normální řemeslo, já z toho nedělám žádnou vědu. I když si někdo myslí, že je to bůhvíjak krásné řemeslo, je to pořád jen řemeslo... Kdysi jsem z toho byl nadšený, dneska už to beru tak, že s tímto musím dožít, protože se už nic nového nenaučím. Je to jako s ženskou. Když je nová ženská, tak k ní člověk přistupuje duchovně. Když je to holt stará rašple, musí se práce jen odmakat… Odvést práci a pak od toho radši hned utéct! A s tím cimbálem je to úplně stejné... (smích)

Máte komu toto řemeslo předat?

nic jiného, než tady být tak dlouho, dokud někoho nenajdu. Ale když umřu, tak udělám radost aspoň mým konkurentům! (smích)

Komu bych toto řemeslo předal, to opravdu nevím, protože rukama se dneska nikomu dělat nechce. Asi mi nezbyde

Moje hobby byla vždycky muzika, hrával jsem asi 20 let. Ale muziku potom

Jaké máte koníčky?

INZERCE

+

Stabilní internet v nestabilní době Nordic internet na doma je stabilní, bez závazků a bez limitů. A nyní za parádní cenu.

Akce

-200 Kč 3 měsíce

Překvapivá volnost

Akce platí do 30. 6. 2021. Více na www.nordictelecom.cz

nahradilo něco, co bylo silnější. A to byli koně. Koně v mém životě hrají opravdu důležitou roli. U nich cítím něco, co od lidí nikdy nepocítím. Tam je to všechno férové a čisté, protože kůň nezná přetvářku. Proto s nimi trávím každou volnou minutu. Je mi s nimi lépe než s lidmi.

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 17

Má toto řemeslo ve vašich očích výsadní postavení?


Příroda se probouzí DUŠA V PÉŘÍ, SOUTĚŽ TVS ) 18

Soutěž T VS

y

ní Morav d o h c ý v o h ji k e ím n s í o nejkrásnějš

Více informací: alíčky! b vé o rk á d o i m á n s e žt tě Sou www.itvs24.cz ooku! facebook televize TVS b ce fa a n y n ě jn ře e zv u o d Všechny snímky bu soutez@televizetvs.cz ždý týden ka ví je b o se ky ím sn é n ra Vyb 2021 a tn ě v k . 1 3 – . 1 na obrazovkách TVS!

Duša v péří …ptáte se Jožky Kubáníka

)

Můžu zažít v manželství po dvaceti letech vzrušující víkend? (Jindřiška) Jistě, Jindřiško, ale neříkejte to doma.

Potkal vás v poslední době nějaký trapas? Co pak děláte? (Divák Jan) Mluvím o něm, Honzo. Při nedávném vysílání v Českém rozhlase jsem mluvil o Chorvatsku, chtěl jsem posluchače pozvat za naším zpravodajem do Záhřebu a řekl jsem, že nás čeká v Zábřehu.

Mám malou ženu, co mám dělat? (Petr) Radovat se. Díky ní jste velikánem.

Chci mít krásnou postavu a ladné pohyby, tak jsem se dal na plavání. Co si o tom myslíte? (Martin K.) Já vám nevím, Martine. Viděl jste někdy, jak vypadá bobr?

Moje partnerka vždycky při hádce ustoupí a mě to celkem štve. Měl byste radu, jak se s tím vypořádat? (Pavel) (Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

I vy truhlíku. Ona neustupuje, protože couvá, ona ustupuje, aby měla větší rozběh.

Bojím se, že mě potká Alzheimerova nemoc. Uměl byste mě uklidnit? (Zdenka) Těšte se na to, Zdenko. Pořád se budete dozvídat něco nového.

Kdy se z dívky stává žena? (K. L.) Když se nezajímá jen o srdce partnera, ale i o jeho platební kartu.

Vadí mi, když se mi do mých soukromých záležitostí pletou příbuzní. Co s tím? (Kryštof) Záleží, koho myslíte, Kryštofe. Manželku?

Moje vnučka má hrůzu z matematiky. Jak byste jí vysvětlil něco „na druhou”? (Jarka) Když se bojím strachu.

Je mi 23 a žádná holka se mnou nechce chodit. Co si o tom myslíte? (Jarek) Že jste v útlém věku poznal štěstí, Jarku. Přeji všem krásné jaro a dušu v péří!


SBĚRNÝ DVŮR

pro občany města Uh. Hradiště, Kunovic, St. Města a dalších smluvních obcí

VÝKUP ŽELEZA, BAREVNÝCH KOVŮ, PAPÍRU A AUTOBATERIÍ ODBĚR

KOMUNÁLNÍCH, OBJEMNÝCH A NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ, SKLA, PLASTU A STAVEBNÍ SUTĚ

ZPĚTNÝ ODBĚR

PNEUMATIK A ELEKTROZAŘÍZENÍ

SKARTACE DOKUMENTŮ

O T E V Í RACÍ DOBA

PO ÚT ST ČT PÁ SO

572 552 062

7-17 7-17 7-17 7-17 7-17 8-12

777 718 333

PRŮMYSLOVÁ 1147, UH. HRADIŠTĚ

ODBĚR VŠECH DRUHŮ ODPADŮ OD FIREM A OBCÍ

Děkujeme, že nám pomáháte přetvářet odpady v suroviny. www.sbernesurovinyuh.cz

Profile for televizetvs

Magazín TVS+ duben 2021  

Advertisement
Advertisement

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded