SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY

Jak „Srdcem Zubřani“ bojují „Za dědinu!“ )

Pětadevadesátka je v životě lidském úctyhodným věkem, skrývá v sobě tisíce zážitků dobrých i špatných, skutků, slov a postojů, poučení i životní moudrosti. Nejinak je tomu i v životě jakéhokoliv lidského společenství, rodiny nebo sportovního oddílu, klubu či vlastně házenkářské rodiny. Zuberské házenkářské společenství takovou sportovní rodinou je. Pětadevadesátka si zaslouží úctu v lidském i házenkářském bytí. Lidé v takovém požehnaném věku už většinou své životní výhry i prohry sčítají s vědomím, že do pokladnice úspěchů toho přibude jen málo. V Zubří je tomu jinak. Text: Vladimír Salčák Foto: Národní házenkářský archiv

Zuberská házenkářská rodina se po pětadevadesáti letech cítí stále mladá a pořád na začátku cesty za sportovním štěstím, vítězstvími i porážkami. A také za zážitky na hřištích, v šatnách, v ochozech hal i při vášnivých debatách o dění v házenkářském společenství.

Před pětadevadesáti se v Zubří začala hrát házená podle pravidel české neboli národní házené. Ve třicátých letech se v ní hrála v Praze a v Londýně i dvě mistrovství světa. Díky tradici, umu a důvtipu si čeští házenkáři vydobyli po vstupu na evropskou handbalovou scénu postavení mezi nejlepšími celky světa. Českou házenou hrálo na úsvitu házenkářských dějin – v roce 1926 – několik spolků, v české házené dosáhli Zubřani mnoha úspěchů. Při přechodu z české na mezinárodní házenou hráli dokonce nejvyšší soutěž v české házené a druhou ligu v handbalu současně. Z Valašska odjížděli do světa reprezentovat republiku a předvádět své mistrovství házenkáři narození právě tady mezi beskydskými kopci. V roce 1957 sehrála Jiskra Zubří na hřišti u fojtství pod kostelem první mezinárodní utkání s ASK Berlín. V roce se stali dorostenci mistry Československa. „Hrávali jsme i za deště. Kolikrát jsme pozvali hasiče, aby pokropili hřiště vodou, protože jsme na to byli zvyklí. Stráň byla vždycky plná. Normálně bývalo přes tisíc lidí, někdy i přes dva tisíce,“ vzpomínal před lety Miroslav Mikulenka, který se podílel v roce 1960 na postupu do I. ligy. Po sestupu se muži mezi československou elitu vrátili v roce 1964, kde úspěšně bojovali až do roku 1971. Už pětadevadesát let patří zuberská házená mezi nejlepší v Československu a po rozdělení státu samozřejmě i v České republice. Od roku 1993 odstartovali zuberští házenkáři nejslavnější éru ve své historii. V nové hale sbírali medaile, v letech 1996 a 1997 se dvakrát stali mistry České republiky, postoupili do osmifinále poháru EHF, hráli evropskou Ligu mistrů. Vítězili a vítězí zuberské děti, dorostenci i elitní hráči mužských týmů, v Zubří hrály v pohárových zápasech skvělé evropské týmy, o postup na evropské a světové šampionáty v dnešní ROBE aréně bojovala reprezentační družstva žen i mužů. Trenéři národních týmů počítají se zuberskými odchovanci, kteří běhají po hřištích snad všech českých extraligových týmů a také na francouzských, německých, maďarských a vlastně evropských palubovkách nejen v mužských složkách ale i mezi ženami.

Slogan „Srdcem Zubřan!“ a bojový pokřik „Za dědinu!“ zuberské házenkářské úsilí přesně vystihuje. Házenkářskou atmosféru závidí Zubří všechna házenkářská města v České republice. Zubří – to je házená. Kde jinde než tam se mohly před dvěma lety odehrát oslavy Světového dne házené 2019. Na jednom místě v jednom čase zuberští extraligoví házenkáři, reprezentanti ČR a interligové házenkářky odehráli za velkého zájmu fanoušků i házenkářských legend utkání ve třech historických variantách světové házené – v české neboli národní, v německém feldhandballu o jedenácti hráčích na fotbalovém hřišti a v ROBE aréně v mezinárodní házené.

Spisovatel Ota Pavel napsal v povídce Plná bedna šampaňského: „Zátky v šatně bouchaly jak střelba na pařížských barikádách, šampaňské stříkalo a šumělo, teklo nám přes rty a za propocené dresy. V těch chvílích jsme vůbec nemysleli na to, že jsme zhruba abstinenti, a tu bednu šampaňského jsme spotřebovali úplně celou. Bylo to nejlepší víno, jaké jsem kdy v životě pil, a vím, že už nikdy nebudu pít lepší.“ Tož, na zdraví, zuberská házená!

Mistři 2012! Srdcem Zubřani! Nahoře zleva Ivoš Tovaryš, Petr Kocurek, Michal Kasal, Jakub Koleček, Štěpán Randýsek, Zdeněk Kašný, Petr Šlachta, Miroslav Jurka, Ondřej Mika, trenéři Jiří Mika a Jiří Mičola. Střední řada Marek Třeštík, Libor Horut, Martin Vyjídák, Milan Malina, Petr Orság, Michal Balhárek, Tomáš Bechný, Vojtěch Pernický, Lukáš Měchýř. Dole Michal Dědek, Svatopluk Pernica, Josef Hanták, Tomáš Mičkal, Martin Stržínek, Matěj Šustáček.