V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to naše staronová kolegyně Bára Dojčár, která se vrací po mateřské dovolené a od května se stane naší šéfproducentkou. Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá? Byla jsi vlastně někdy malá? (Bára měří 186 cm bez podpatků, pozn. red.) (Jirka) Každý byl někdy malý. Náhodou jsem se narodila mnohem menší než moje děti. (smích) Když jsem byla malá, chtěla jsem být princeznou, učitelkou, pilotem letadla, ale všichni tipovali, že budu kvůli výšce hrát závodně basketbal. Já jsem radši dělala gymnastiku, atletiku, softbal. Myslela jsem, že v životě budu i tím, čemu jsem se věnovala v dětství. Chodila jsem na výtvarku, dramaťák a do folklorního souboru, díky Handrláčku jsem se podívala a poznala život v rodinách v Rakousku, Litvě, vystupovala na festivalech v Řecku, Německu, Polsku... Cestování je to, co mě baví a naplňuje, i když teď se dá poznávat jen krása okolí.
Měla jsi ve škole nějakou přezdívku? (Michal) Jasně, vzhledem k mé výšce mi říkali různě - žirafa, čahoun,... Ale nakonec asi nejčastěji Fčelka Mája.
Před lety jsme se setkávali na scéně Hoffmannova divadla. Prozraď čtenářům něco ze své herecké minulosti. (Laďa) To byla krásná studentská léta na Gymnáziu v Uherském Hradišti, tenkrát dělalo Hoffmannovo divadlo konkurz na menší role v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, a tak jsem se přihlásila, když už jsem 9 let dělala literárně dramatický obor, a ono to vyšlo. Dostala jsem roli vojínky, tanečnice a s divadlem i s tebou jako podporučíkem Krausem jsem procestovala celou republiku. Asi nejvíc vzpomínám na týdenní pobyt ve Znojmě v tamějším nádherném divadle a večerní srandičky jako pantomima názvu filmů a ztvárnění Prci, Prci, Prcičky nebo historka Pán s igelitovou taškou, na scénu!
Baru, jak vzpomínáš na rádio KISS a co ti ta zkušenost dala do života v TVS? (Danča) Já mám štěstí na kolektivy a rádio KISS byla moje velká srdcovka. Nastoupila
)
jsem tam při studiu vysoké školy na UTB ve Zlíně po MARATONU 52h vysílání nonstop jako moderátor. Naučila jsem se tam být kreativní, pohotová, ale i zodpovědná. To když jsem byla programový ředitel a měla na starost perfektní tým lidí i vymýšlení celého programu.
Barčo, měla jsi někdy, vzhledem ke své výšce, problém s menšími muži? Patřila výška mezi kritéria v hledání tvých partnerů? (David) Já s menšími muži vůbec problém nemám. Na vysoké chlapy jsem měla v partnerských vztazích vždycky štěstí. Manžel je vyšší, ale já nemám problém ani při své výšce 186 cm si vzít i deseticentimetrové podpatky, a to jsem už pak vyšší než on. On ale říká: „Já mám velké ego, nevadí mi, že jsi vyšší.“ (smích) Ona je to spíš otázka mužského ega...
Máš nějakou superschopnost? Dokážeš si třeba olíznout loket, poznáš, když někdo lže nebo třeba vstáváš těsně před budíkem? (Nikča) Hmm, myslím, že jen to, že umím zvedat jen jedno obočí. Což si už asi všichni, co sledují TVS, všimli. (smích)
Kdybys měla stroj času a mohla libovolně cestovat do různých dob, kde bys strávila nejvíc času a proč? Je nějaké období, které tě fascinuje? (Katka) Mít takovou možnost, tak bych lítala furt někam, chtěla bych vidět a ověřit si všechno, o čem jsem kdy slyšela. (smích) Ale asi nejvíc mě vždycky fascinoval Leonardo da Vinci, jeho stroje a malby. Když jsem maturovala z dějin umění, on a Max Kandinski mě bavili nejvíc. Kdo by nechtěl vidět, jak vznikala Mona Lisa? I když potom, co jsem ten obraz viděla na vlastní oči v Louveru, jsem byla trochu zklamaná, že je tak malý. Víc se mi tehdy zalíbil obraz Svatá Anna Samotřetí.
Rádio, nebo televize??? A odpovídejte bez dlouhého přemýšlení. (Jan) Obojí mě provází životem. Jako první jsem si prošla rádiem a vším, co s tím
Jak zvládáš návrat do práce po rodičovské dovolené a jak moc se za tu dobu TVS změnila? (Zuzka) Po rodičovské dovolené je to asi menší šok, než by byl, kdybych občas už na rodičáku v TVS netočila studia. Takže jsem měla průběžně přehled o tom, co se tam děje. Určitě vidím velký posun v grafice, kvalitě obrazu, výrobě pořadů, live streamy, živé kamery v jednotlivých městech, přímé přenosy koncertů a besed... Už to není jen zpravodajství, a to je taky velký pokrok. Myslím, že TVS má svůj potenciál, což vidím i podle toho, jací lidi teď v televizi pracují – musí to být srdcaři s láskou k regionu, ve kterém žijí.
Co je náročnější? Být na mateřské se dvěma dětmi, nebo pracovat v TVS? (František) Franti, to je těžké posoudit. Pokud jde o děti, strašně moc je miluji, ale denně tisíckrát uklízet byt, zejména v době covidové, je značně vyčerpávající. Navíc pokud výsledek není nikde vidět. (smích) A na to, jaký bude výsledek naší výchovy s manželem, si holt budeme muset počkat. Takže je lepší z hlediska výsledku pracovat v TVS, tam hned vidím, co se mi podařilo vytvořit. A já tvořím ráda. Stagnace mi moc nevyhovuje.
Holka, nebo kluk? (Jan) Obojí, doma mám holčičku a kluka. Každý je jiný, jedinečný a učí mě novým pohledům na svět, zvyšují mou míru trpělivosti a tolerance.
Baruš, umíš někdy i relaxovat? Jakou formou? (Soňa) Soni, zní to asi zvláštně podle toho, jak mě znáš, ale ano, umím. Nejradši na masáži, kosmetice, u kadeřnice, ve vaně, s dobrou knihou v ruce, při filmu, na výletě, při cestování, na oslavě, v kruhu rodiny a v posteli.
Jak se díváš na budoucnost TVS? Co se dá vylepšit a jaký pořad v ní chybí? (Slávek)
To se neprozrazuje. (smích) Slávečku, vůbec mě tvoje otázka nepřekvapila, ty jsi jeden z těch srdcařů, co pro televizi žijí. Rozhodně bych chtěla, abychom se posunuli zase dál. Pořád je co zlepšovat a jak se říká, kdo neinovuje, ten padne. Chtěla bych ale tematicky zůstat věrná regionu, ve kterém vysíláme. Máme tady tolik potenciálu, který jinde nemají, jen ho správně uchopit, zdokumentovat a přenést k divákovi. Mně osobně by se líbil pořad o tom, jak si to doma udělat pěkné pomocí dekorací, které najdeme ve svém okolí.
O NÁS PRO VÁS ) 11
O nás pro vás
souvisí. Před 6 lety jsem se dostala od audia k videu, tedy k televizi, a pořád se mám co učit.
