ROZHOVOR S HERCEM TOMÁŠEM ŠULAJEM
) ROZHOVOR ) 5
Potřebuji se znovu nadechnout!
Text: Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková
Ve Slováckém divadle působíte už od roku 1999. Tak moc vám přirostlo k srdci? Je to u herců obvyklé, nebo jste spíš výjimka? Řekl bych, že to je spíš výjimka. U herectví je takové nepsané pravidlo, že po sedmi letech by se angažmá mělo vyměnit. Hlavně proto, aby člověk nesklouzl do zajetých kolejí. Ale tady v Hradišti se divadlo pořád vyvíjelo a proměňovalo. V 90. letech sem přišlo mnoho mladých herců a divadlo rostlo, proto jsem neměl chuť nikam odcházet, i když nabídky byly. To se dnes změnilo.
Rozhodl jste se působiště změnit a jdete do Národního divadla Brno. Slováckému divadlu tedy dáváte sbohem? S brněnským Mahenovým divadlem spolupracuji už sedm let, dříve jsem tam byl zaměstnaný na poloviční úvazek, potom jsem působil jako host. Teď jsem dostal nabídku na stálé angažmá, kterou jsem přijal. Už asi rok cítím, že se potřebuji po umělecké stránce znovu nadechnout. Ze Slováckého divadla ale úplně neodcházím. Na Slovácku žiji a stěhovat se zatím nechystám. V Uherském Hradišti se mi moc líbí a nechci ho trvale opustit. Takže si teď na nějaký čas odskočím do činohry Mahenova divadla. Ve Slováckém divadle ale budu hrát dál ve všech inscenacích, které jsou v programu, a každou sezónu budu hrát určitě alespoň v jedné nové hře.
Určitě to nebude jednoduché hrát na dvou scénách? Už jsem si tím prošel, když jsem hrával v Brně. Paradoxně na to vzpomínám jako
na dobu, kdy jsem byl nejodpočinutější, protože jsem se na cestách vlakem do Brna a zpátky vždycky dospal! (smích) Tak uvidíme, jak to budu v budoucnu zvládat.
Dokážete si představit svůj život bez Slováckého divadla? Dřív jsem to opravdu nedokázal. Dával jsem divadlu úplně všechno. Nabídky jít jinam jsem měl, ale vždycky jsem si říkal, že to prostě nemůžu udělat. Že máme rozdělanou práci a nemůžu v tom své kolegy nechat. S postupem času si ale říkám, že by se člověk měl dívat víc sám na sebe a být trochu zdravě sobecký. Když se naskytne nová výzva, člověk by se neměl pořád ohlížet jenom na druhé, jak jsem to dřív dělával.
Necítíte lítost? Musím přiznat, že mě to trochu bolí, protože Slovácké divadlo je moje srdeční záležitost. Teď, když jsme znovu začali hrát, si člověk zase uvědomí, že taková divácká odezva, jako je v našem divadle, je skutečně ojedinělá a nikde jinde jsem to nezažil. To je ten stín pochybnosti...
Je ta divácká široká základna Slováckého divadla, která hraničí až s fanouškovstvím, opravdu tak ojedinělá? Opravdu je! Ta základna předplatitelů je nezvykle veliká, to v jiných divadlech vůbec není. Výhodou je, že můžeme nasazovat i tzv. experimentální hry, na které by diváci normálně nešli nebo které vůbec neznají.
Řekl byste, že tu jedinečnou atmosféru tvoří spíš diváci, nebo samotní herci?
Obojí. To se snoubí dohromady. Když jsme třeba v souboru už při zkouškách tušili, že některá hra nebude úplně dobrá Text: Tomáš Ježek, (i to se stává), tak Foto: jsme se na to nikdy neKateřina Nosková vykašlali. Vždycky jsme do toho dali sto procent. A to diváci dokážou ocenit.
Zajímavostí je, že jste původně do Slováckého divadla vůbec jít nechtěl. Jak se vaše 22leté angažmá rodilo? Ve škole jsme tenkrát byli docela silný ročník a všichni jsme si mysleli, že nemůžeme skončit jinde než v Praze. (smích) Já jsem tenkrát dostal nabídku na angažmá v Plzni v Tylově divadle, o kterém se tehdy říkalo, že je to taková přestupní stanice do Prahy. Kromě toho jsem dostal ještě dalších sedm nabídek, mezi kterými bylo i Uherské Hradiště. Všechny jsem ale velkoryse odmítl a čekal na potvrzení z Plzně, kde se to pořád natahovalo a komplikovalo a nakonec z toho nic nebylo. Takže jsem pak obvolával všechna divadla, která už si za mě mezitím našla náhradu. Místo bylo jen v Uherském Hradišti, kam jsem původně nechtěl jít za žádnou cenu. Tehdejší ředitel Igor Stránský mě ale okamžitě vzal a nakonec jsem byl moc rád, protože společně se mnou přišlo víc mladých a nadšených lidí a chemie okamžitě zapracovala.
Věděl jste od malička, že chcete být hercem? Nevím, jestli přímo hercem, ale od malička mě bavilo se před někým předvádět. Dodnes mám jako koníček moderní magii, od malička jsem vymýšlel kouzla, triky, vždycky mě fascinoval cirkus. Takže když jsme pak ve škole psali, čím bychom
