Magazín TVS+ červen 2021 by Televize TVS

SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

ČÍSLO TŘI — ČERVEN 2021

NEM ROZHOVOR ) S JIŘÍM ÁM ŽÁDNÝ NESP

LNĚNÝ SEN

PAVLICOU – s. 5

O NÁS PRO VÁS ) S

FRANTIŠKEM

12 + JEDNA OTÁZKA

PRACHMANE

) PRO RADANU KO

M – s. 11

RENOU – s. 1 4

PODNIKOVÁ PRODEJNA Široký výběr barev, laků, lazur, malířských a fasádních barev a dekorativních omítek za nejvýhodnější ceny v regionu Vám nabízí podniková prodejna COLORLAK. Přijďte a nechte si poradit přímo od výrobce. Proškolený personál naší podnikové prodejny Vám doporučí optimální řešení. Pro ty náročnější z Vás jsme připraveni namíchat odstín dle Vašich představ. V tomto případě si můžete vybrat z nabídky výrobků COLORLAK, kde jsou k dispozici tisíce barevných předloh.

PO - PÁ 7:00 - 17:00 HODIN Tovární 1076, 686 03 Staré Město tel.: 572 527 424, 602 749 347

INZERCE

R. K. SERVIS, spol. s r. o. Správa a údržba Společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) a malých bytových družstev PIVOVARSKÁ 302, 686 01 UHERSKÉ HRADIŠTĚ Držitel ISO 9001:2018, obor Správa a údržba nemovitostí

více než 28 let na trhu správa 2 300 bytových jednotek ve více než 120 SVJ organizace zřízení a ustanovení SVJ vedení podvojného účetnictví vč. vypracování daňového přiznání zajištění komplexní údržby bytů a domů zajištění zákonných revizí vč. odstranění závad nepřetržitá havarijní služba právní pomoc a ochrana při řešení problémů bezplatné parkování klientů na firemním parkovišti možnost doplnění členů výboru SVJ našimi pracovníky Tel.: 775 503 705, 773 553 695, 777 134 934, e-mail: rkservis@rkservis.com

Více informací na www.rkservis.com

Obsah )

Editorial ) Dobrý den, milí čtenáři.

ROZHOVOR ) s Jiřím Pavlicou

Nemám žádný nesplněný sen....................... 5

O NÁS PRO VÁS )

František Prachman................................ 11

MOZAIKA )

Střípky ze života v našem kraji................... 13

12 +JEDNA OTÁZKA )

Pro Radanu Korenou ............................... 14

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA )

Výroba březových metel Jiřího Ondřeje ...... 16

DUŠA V PÉŘÍ )

…ptáte se Jožky Kubáníka........................ 18

Léto nám buší na dveře a evropští státníci dělají maximum možného, aby uvolnili záchranné brzdy covidových opatření a pustili nás na oblíbená místa našich dovolených. Už minulý týden jsme udělali osobní zkušenost a musím říct, že až na poněkud zmateného policistu na chorvatských hranicích, který své pochybnosti nakonec vyřešil mávnutím ruky a otevřením závory, nebylo nic, co by nám zásadně pobyt kazilo nebo komplikovalo. Naopak, na tuto roční dobu bylo příjemné zažít jindy přeplněnou Bašku spíše poloplnou. I naše letní vydání Magazínu TVS+ přináší mírný optimismus především prostorem, který věnujeme tradičním prázdninovým festivalům. Dny dobré vůle, Slovácké léto, Hello Jazz Weekend nebo Letní filmová škola. To je jen malá ochutnávka toho, co návštěvníky jihovýchodní Moravy letos čeká. Velký rozhovor vedli kolegové Tomáš Ježek a Katka Nosková s Jiřím Pavlicou, na 12 plus jednu otázku nám odpovídala Radana Korená a v rámci rubriky O nás pro vás jsme tentokrát sáhli do personálního archivu a na otázky kolegů odpovídá střihač a kameraman František Prachman. Užijme si léto pokud možno šťastně a ve zdraví, protože už na jeho konci budeme zcela jistě vystavení mohutnému útoku politických stran a jejich kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny. A to nebude jen tak… Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Soňa Balíčková (722 916 146), Dana Kosíková Dudková (777 711 032); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 21. června 2021; příští číslo vyjde 6. září 2021

Anketa Startuje sezóna letních festivalů. Chystáte se na nějaký?

)

KRISTÝNA MIKA Zubří Vzhledem k tomu, že se do České republiky vracím po dlouhých šesti letech působení v zahraničí, kdy mi moje pracovní vytížení nedovolovalo se těchto akcí účastnit, se samozřejmě na festivaly chystám a moc těším. Především na ty, které se uskuteční v mém rodném regionu Slovácko. V červenci to bude Slovácké léto, v srpnu pak Letní filmová škola a v září akce mému srdci nejbližší, Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. Myslím si, že po „době covidové“

bude o festivaly a další kulturní akce velký zájem.

IGOR DOLEŽAL Zlín Ano, chystám se, ale nevím, jak to bude vypadat za 2 měsíce. Snad dobře. Rád bych se podíval na Trnkobraní, ale to asi letos neklapne. Myslím, že letos budou v kurzu ty menší, komorní fesťáčky, a to nejenom hudební. Určitě si nějaký vyhlédnu a zajdu vyvenčit sebe, partnerku a mé dcerky.

KATEŘINA TRŇÁKOVÁ Traplice Na hudební festival se letos nechystám. Na začátku léta ale plánuju vyrazit na Slovácké léto v Uherském Hradišti, na které se těším každý rok. Polovina prázdnin potom patří Letní filmové škole, kterou si taky rozhodně nenechám ujít. Na obou akcích vystoupí tolik zajímavých kapel, že mi to nahradí jakýkoliv jiný hudební letní festival.

MICHAELA IVÁNKOVÁ Hodonín Letos zatím nemám v plánu žádný, ale to se ještě může změnit. Těšila jsem se na festival Slavnosti břeclavského piva, který byl přesunutý z loňska, ten se ale nakonec nekoná. Předem jsme raději nic neplánovali a lístky nekupovali. Vzhledem k situaci tak dojde spíš k spontánním rozhodnutím než plánům.

ZDENY KRUCHTA Zlín Zrušili nám Masters of Rock, ale to nás, věrné, nezastaví. Jedeme tam! Koupíme basu lahváčů, nějaké špeky, chleba, hořčicu, vylepíme se na ten beton před tribunou a budeme pařit. Muziku si pustíme do sluchátek, už máme nachystaný vostrý playlist. Pořádně to rozjedeme, vlasy budou lítat jak ve větřáku. Možná dojde i na pogování. Doufám, že se tam potkáme s kámošema z loňska, kteří jsou taky věrní a na příkazy a zákazy moc nevěří.

EDITORIAL, ANKETA ) 3

ANKETA )...................................................... 3

ROZHOVOR SE SKLADATELEM A MUZIKANTEM JIŘÍM PAVLICOU

Text : Tomáš Ježek a Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková, Martina Gogolová (str. 7)

Není možné se nezeptat - jak jsi prožil minulý rok, který byl pro hudebníky tak atypický? Poslední rok jsem prožil aktivně. Z hlediska profesního, tedy hudebníka, který stojí na pódiu, jsem jej prožil náramně v klidu, protože poslední koncert jsme měli 30. září a až dodnes jsme vystupovali pouze dvakrát. Pro porovnání – ročně jsme hrávali i sto padesát koncertů, v průměru okolo sto dvaceti. V posledním roce jsem tedy coby interpret odpočíval a jenom jsem se tak udržoval, abych nezapomněl hrát a zpívat. Jako autor jsem ale v posledním roce nezahálel. Připravil jsem mnoho věcí, dopsal jsem druhý smyčcový koncert, který bude mít premiéru v září v Brně. A nezahálel jsem ani v oblasti relaxační – postavil jsem na zahradě plot a nasadil záhonky! (smích)

A baví tě tato relaxace?

No samozřejmě, když to děláš na rodném gruntu! Já jsem se nikdy nikam nehnul a žiji celý život tam, kde jsem se narodil. Dokonce jsme si postavili dům na místě původní stodoly. Ale přesto, že jsem se odtud nikdy nikam nepřestěhoval, mám už od roku 1980 trvalé bydliště v Brně.

Jak ses v Brně ocitl? Bylo mi tehdejšími příslušníky uherskohradišťské StB doporučeno, abych se z města a okresu přestěhoval jinam, a že mi pak dají pokoj. Dodnes mám v Brně trvalé bydliště a jsem zkrátka Brňák jak poleno! (smích) Popelnice a daně platím do Brna, ale srdcem jsem vždycky zůstal tady ve Starém Městě.

Ten rok bez hudby trochu připomněl dobu, kdy nepohodlní muzikanti za komunistického režimu nesměli hrát... Já jsem to taky částečně zažil. Nemůžu říct, že by se mě to dotklo nějak existenčně. Byl jsem tenkrát hodně mladý, když jsem přišel do Hradišťanu, který byl tenkrát zakázaný. Probíhalo to tak, že violista musel svému zřizovateli odevzdat violu, basista basu, aby muzikanti nástroje nemohli používat. Byla to tenkrát naprosto bizarní situace a pro ty lidi dost destruktivní, protože ztráceli motivaci a přestávali hrát. A když muzikant denně nehraje a necvičí, jde samozřejmě výkonnostně dolů. Na tu dobu mám ale také krásné vzpomínky. Když jsme třeba v Mařaticích na chalupě u Milana Rutteho zkoušeli venku na zahradě, tak se to rozkřiklo a venku za plotem bylo najednou lidí jako na koncertě!

Když už jsme u těch zákazů a omezení, jak vnímáš současnou situaci ve společnosti? Vnímám to jednoznačně. Pokud si lidi nepomohli sami, stát jim nepomohl. Naopak. Nejsem skeptik nebo pesimista, ale bojím se, že náš stát je dnes tak rozložený, a to na všech úrovních – ekonomické i mravní, že se to bude dávat hodně dlouho dohromady. Je to, řekl bych, generační věc. Já si pamatuji, když se v roce 1968 skládal národ na zlatý poklad. Moje maminka tehdy šla a darovala zlaté náušnice, protože chtěla národu pomoct. Bojím se, že kdyby dnes

tato situace nastala, každý se na Ježek, to Text:byTomáš vykašlal… A to je Foto: to, o čem mluvím. Kateřina Nosková Rozklad státu nejen v ekonomické rovině, ale i v rovině mravní. Neplatí nic, ani slovo. Lže se, krade. Z Desatera, na kterém naše civilizace funguje, nezbylo vůbec nic.

Neměl jsi někdy nabídky vstoupit do politiky? Sice jsem člověk kompromisu, který je pro politiku důležitý, ale do politiky jsem nikdy nevlezl, i když jsem nabídky měl. Nechci se chlubit, ale bylo jich opravdu hodně. Oni potřebují člověka bezúhonného, člověka, který je nějakým způsobem známý a lidi ho mají v podvědomí. Já jsem měl nabídky od ODS, Topky, Lidovců, Zelených, ČSSD a dokonce i od ANO v době, kdy začínalo a nikdo nevěděl, co z toho bude. Také do senátních voleb mě hodně přemlouvali. A nepřemluvili. Dokonce se mě kdysi jeden politik snažil získat pro politickou kampaň tak, že mě požádal, zda by u mě nemohl brát kondice na housle. Asi abychom se sblížili. Já jsem to odmítl s odůvodněním, že jako pedagog nepůsobím.

Asi tě ale tvá osobní neúčast v politice příliš nemrzí, že? Vůbec. Patřím mezi lidi, kteří mohou dělat to, co je baví, a ještě je to uživí. A hlavně v tom vidím smysl. Dříve jsem dělal mnoho dalších věcí, ale postupně jsem vše zredukoval jen na hraní a psaní. Všechno to opravdu stihnout nešlo.

Muzikantský svět už má pokračovatele v tvých dětech, je to tak?

ROZHOVOR ) 5

)

Nemám žádný nesplněný sen

ROZHOVOR ) 6

Jsou dva základní způsoby, jak komponovat. První je takový, že tvoříš každý den, a teprve čas ukáže, co mělo šťastnější energii a co přetrvá. Druhý přístup je, že si bohémsky ležíš na kanapi a čekáš, až přijde múza. Já jsem spíše ten první případ. Pravdou ale je, že jsem měl i takové workoholické období, kdy jsem jel opravdu na vysoké obrátky a produkoval hodně věcí. Pak jsem ale cítil, že jsem se unavil a začal jsem být více sebekritický. Říkal jsem si, že planeta je i beze mě zavalena tolika opusy, tak proč mám ještě množit ten balast, který ji zatěžuje. Trochu mě ospravedlňuje, že ty skladby nebyly obchodní artikl a že vznikaly z radosti tvorby.

Dnes už se tedy v tvorbě více mírníš?

Jiří Pavlica a Hradišťan, Slovácké léto, 2021 Je. Syn Marek je talentovaný houslista. Nedávno vyhrál soutěž v Itálii. Teď bude hrát na Velehradě s Václavem Hudečkem Vivaldiho koncert. Na svůj věk je z něj opravdu dobrý houslista.

Jsi rád, že jde ve tvých šlépějích? Marka ani Aničku jsme nepřesvědčovali a nenutili k tomu, aby si vybrali stejnou profesi jako já, jak to někdy bývá. Pokud jde o nějakou rodinnou stavovskou čest, tak proč ne, ale my jsme dětem nic nelajnovali. Možná je to dobře, možná ne, ale mám v tomto čisté svědomí. Obě mé děti si to protlačily samy. Anička je na JAMU na režii, Marek teď končí třetí ročník konzervatoře v Praze.

Jak jsi jeho rozhodnutí vnímal? Já jsem mu tuto profesi nechtěl ani rozmlouvat, ani hanět nebo barvit narůžovo, protože vím, co obnáší. Muziku musíš milovat, musíš jí ledasco obětovat a musíš mít štěstí. To povolání je náročné, je to dřina a je to vlastně o té chvíli, kdy jsi na pódiu. Nechci to ale nějak zveličovat... když uděláš chybu při koncertu, tak si diváci maximálně řeknou, že už ti to nehraje, ale když udělá chybu chirurg, může to stát lidský život. Míra zodpovědnosti je úplně jiná.

Máš nějaké nesplněné sny? Já jsem to v životě vždycky vnímal tak, že se věci často děly jakoby mimo mě. Vždy přišla do cesty nějaká výzva, které jsem se zhostil nejlépe, jak jsem mohl. Nikdy jsem se výzvám nevyhýbal. Třeba když na mě padla volba, abych byl primášem. Dnes jsem vděčný za to, že se věci děly právě tak, jak se děly. Nemám žádný nesplněný sen. Ale přál bych si, aby se mi ještě podařilo napsat něco, co tady nějakou chvíli lidem bude něco sdělovat, předávat.

Je nějaká skladba, o které jako autor víš, že je nejlepší? To neumím říct. Já jsem vždycky o svých věcech hodně pochyboval. Vím, že kdybych se dnes k některým skladbám vracel, přepracoval bych je. Ale ono to nemá smysl. Tím, že skladba vznikla tenkrát, vypovídá o dané době. Proto žádnou takovou nejlepší skladbu nemám. Ale jsou samozřejmě skladby, ke kterým mám srdečnější vztah, ale to je z jiného důvodu. Nehraje v tom roli úspěšnost či ohlas u lidí. Je to proto, že je v tom zakořeněný můj osobní silný zážitek. Jako třeba u písničky Vlaštověnka lítá, povídá že svítá, u které si přesně pamatuji, kdy a proč vznikla a jaké sluníčko v tom bylo. Přesně si vzpomínám na ten okamžik. A stejně tak to vím i u jiných písní. Neví to nikdo jiný než já. A jenom já vím, že některé písně mi nikdy nezevšední.

Možná, že to je právě ten pocit, kdy autor cítí, že v té skladbě je kus jeho samého? Ano, to je přesně ono. Je v tom zkrátka silná osobní emoce. A jestli je to u posluchačů méně nebo více úspěšné, nehraje roli. Některé skladby v době svého vzniku zapadly a zarezonovaly až po nějakém čase. V řadě případů rozhoduje o úspěchu skladeb náhoda. Vzpomínám na svůj dávný projekt v době, kdy jsme ještě byli zakotveni v žánru folkloru. Byla to moje první deska Byla vojna u Slavkova. Ta deska měla u posluchačů úspěch a zároveň měla, jak se říká, šťastnou hvězdu. Kam to přišlo a cokoliv jsme s tím udělali, bylo úspěšné. Právě tato deska mi otevřela dveře a okna všude – do všech studií, kam jsem chtěl.

Když komponuješ, máš nějaký rituál?

Dnes už vím, že když chci něco napsat, jsou dvě možnosti. Jedna je ta, když mám šibeniční termín a mám nad sebou bič. Druhá je ta, když jsem odpočatý, čerstvě okysličený a mám optimální pocit a maximální chuť něco tvořit. Elton John říká, že když do hodiny nic pořádného nenapíšeš, tak toho máš nechat. Já mám jinou zkušenost. Jednou jsem musel napsat skladbu pro inscenaci Babičky pro Divadlo Husa na provázku a režisér Krobot na mě pořád tlačil. Tak jsem skoro na sílu napsal melodii, která se nakonec stala ústředním motivem celé inscenace.

Posloucháš i nějakou hudbu? Máš na to vůbec čas? Poslouchám. Teď třeba poslouchám i v souvislosti se synem Markem vážnou muziku a okrajově poslouchám i desky, které dostávám darem. Poslouchám také při jízdě v autě. Většinou poslouchám vážnou hudbu, jen letmo poslouchám i hudbu ze současného showbyznysu.

Musel sis někdy od hudby úplně odpočinout? Odjet někam do ticha? To ani ne. Ale když se člověk autorsky do skladeb hodně zaboří, tak si od toho občas trochu musí odpočinout.

Občas se objeví ve světě hudby také soudy o autorství skladeb. Je možné, že vytvoří nezávisle na sobě dva lidé ve dvou různých koutech světa úplně stejnou skladbu? Určitě. Těch dvanáct tónů, které i s půltóny dává stupnice, má sice ohromné množství kombinací, ale nikdy není nevyčerpatelné. Stejně tak je počet rytmických kombinací i kvalita tembrová. Myslím si, že každá dobrá skladba by v sobě měla mít i ducha doby, kdy vznikla. Ty skladby tedy zároveň jsou i nejsou stejné. Já mám například nahrávky Mé vlasti od Bedřicha Smetany od různých orchestrů, s jinými dirigenty a z různé

je český houslista, hudební skladatel a primáš souboru Hradišťan. Vystudoval hudební vědu a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1973–1978) a obor housle na konzervatoři v Brně u Pavla Kyncla a Stanislava Tomáška (1975– 1979). Kompozici studoval soukromě u Jaroslava Krčka, vzdělání si dále rozšířil studiem skladby na JAMU u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka (1993–1995). Od roku 1970 působí v muzice Hradišťan (jako houslista) a od roku 1978 až do současnosti je jejím uměleckým vedoucím. Byl ve svobodném povolání (1978–1980, člen skupiny Javory Petra Ulrycha), v letech 1980–1994 pracoval jako redaktor hudebního vysílání Českého rozhlasu v Brně, od roku 1994 je opět ve svobodném povolání. Jeho interpretační a tvůrčí činnost je spjata především se souborem Hradišťan.

Jiří Pavlica se synem Markem

doby. V atmosféře té skladby vždycky poznáš rukopis dirigenta a ducha té konkrétní doby.

Na čem teď pracuješ? Chystám koncert pro Dny lidí dobré vůle na Velehradě. Zazní tam nějaké novinky. Také se těším na další ročník Velkomoravského koncertu ve Starém Městě, který bude k 700. výročí první zmínky o samostatném Starém Městě. V září se chystá

premiéra mého smyčcového kvartetu v Brně, kde bude hrát Graffovo kvarteto a zazní tam první i druhý smyčcový kvartet. Současně začínáme koncertovat i s Hradišťanem a chystáme koncerty s Ulrychovci, které už jsou od loňska vyprodané. No a z dalších plánů... raději o tom nebudu dopředu mluvit, ať to nezakřiknu. Až přijde správná doba, určitě se to všichni včas dozví.

Kolotoč Viki vaří Moravu se roztočil! Po prvním natáčecím dni si režisér seriálu Viki vaří Moravu Jaromír Šallé jen povzdechl (ale jak prozradil, tak velmi rád): „Budu si na Viki muset vymyslet složitější scénáře, protože je nejen výborná kuchařka, ale i herečka!“ Nebudeme prozrazovat, jakou zápletku si pro Viki produkce připravila. Jen bychom zbytečně odkrývali karty. Ale faktem je, že ačkoli se na place Viki se štábem a dalšími účinkujícími potkala poprvé, zdálo se, že se všichni znají snad od školky… První dva díly jsme natáčeli v Kyjově, aby se Viki cítila opravdu jako doma. A proto bychom rádi ještě jednou poslali velké poděkování Katce z Bujónky, která nám poskytla krásné a laskavé zázemí. Byla radost vařit u ní doma a těšit se z její neuvěřitelné pohostinnosti a dobré nálady. A dokonce si poradila i s vtípky Pepy Nemravy, který se jako další účastník MasterChef Česko v některých dílech objeví. A na závěr našeho prvního reportu a stavu příprav a natáčení seriálu Viki vaří Moravu nabízíme ještě jednu citaci režiséra Jaromíra Šallé: „Máme natočené dva díly, takže hodnotit můžu jen zlomek. Ale i tak říkám - u Viki dobrý a my se můžeme už jen polepšit!“

ROZHOVOR ) 7

Jiří Pavlica (*1953, Uherské Hradiště)

Slovácké léto opět v centru

Mňága a Žďorp

Uherského Hradiště

2.–11. 7. 2021

8. 7.

4. 7.

Iné Kafe

6. 7.

9. 7.

Alkehol Plážový volejbal

3.-11. 7.

Běh

In-line brusle

7. 7.

3. 7.

Pétanque

7. 7.

Plážový fotbal

3. 7.

Jesus Christ Superstar

7. 7.

Folklorní večer

3. 7.

Spikeball

9. 7.

Badminton

10. 7.

4. 7. Divadlo Pecka: Normální debil 2

slovackeleto.cz

Na kole vinohrady

Dračí lodě Horská kola

Pokáč 10.-11. 7. 4. 7.

Házená

Harafica

10. 7.

vstupenky: smsticket.cz

Tabák

2./11.

22. CZ&SK HELLO JAZZ WEEKEND

– . 5 1

GENERÁLNÍ PARTNER

1 2 0 2 . 7 . 17

DIŠTĚ KÉ HRA UHERS Á KOLEJ K JEZUITS

VÍNO A

JAZZ

N Á V O SESSIO K I M A S J RA BA Á B & KA D N SVAČIN A Á É B V L O Z Z E JAZ ÁT JAZ Ř R P U . & D D O F V H 19.30 KYJO B U L . K JAZZ NCERT 7 U L 15. 19.30 HOD. JAZZ U H Í KO RS E HLAVN W O T O, 2 I R T É . N D O JI 16.00 H EW F F O . T 7 16. 19.30 HOD. POIN ND A B A P I JAZZ VÍNO A PETER L JAZZ O I R VÍNO A T É JIN AND B Z Z A J DANĚ Z Z A D. F DUR J VÁ SNÍ O O H Z U Z 0 L A J 19.3 S HU R E W T O OD. 2 T ONCER K Í Z N Z V 19.30 H A A HL LU J U H S R E D. 2 TOW O H 0 AND 10.0 B Z Z A J 17. 7. 19.30 HOD. F DUR BAND A P I L PETER ARTY) P R W E E T F F (A OF POINT LENA HAPPYFEET Í

T KYJOV NÁMĚS YKOVO MASAR

ICE ALENOV ZLÍN – M O ZLÍN TR OC CEN

DIŠT KÉ HRA UHERS Á KOLEJ K JEZUITS

Í ÍN HODON OVO NÁMĚST YK R A S A M Í ÁMĚST KYJOV KOVO N Y R A S MA DIŠTĚ KÉ HRA UHERS Á KOLEJ K JEZUITS

E KYJOV KLUB NĚTČIC Í N B E D HU

výroba reklamy, tiskárna www.topadvert.cz

PODPORA:

PARTNEŘI:

Cena vstupenek na hlavní koncert je v předprodeji 250 Kč a na místě 300 Kč. Cena vstupenek na koncert Víno a Jazz je v předprodeji 200 Kč a na místě 250 Kč.

MEDIÁLNÍ PARTNER:

DJ MAG

Foto: Kateřina Nosková

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to František Prachman, náš matador, kameraman a střihač, který je v televizi od jejího vzniku. Jak vznikla tvá přezdívka „Brouk“? (Slávek) Tak to je už opravdu stará historie. Bylo to někdy v roce 83 minulého století a tisíciletí, když jsme s kamarádem a jeho bratrem šli na velký vandr, přechod Hostýnských a Vizovických vrchů. No a tenkrát jsem někde slyšel nějaký vtip, v němž byl brouk hlavní postavou, a jim se to tak líbilo, že se rozhodli mi dát onu přezdívku. No, a tak nějak to bylo.

Čím vším jsi chtěl být? (Slávek) Já myslím, že určitě vším, čím chtěli být skoro všichni kluci. Když letěly filmy s Vinnetouem, tak určitě kovbojem, myslím, že touha po popelářské práci či práci šoféra náklaďáku mě také neminula, a pilot či kosmonaut se mi v určitém věku také určitě zamlouvali. Ale člověk míní…

Jakých vlastností si nejvíce ceníš na sobě a na druhých? (Jirka) Na sobě určitě skromnosti… Ale teď fakt. Sebe by člověk hodnotit neměl. To je na ostatních, aby řekli, jaký je, a pokud je to trouba, tak mu to, pokud je to člověk soudný, upřímně říct. Není-li schopen přijmout kritiku, je lépe mlčet a zařídit se po svém. Na lidech kolem sebe si nejvíc cením upřímné kamarádství a schopnost naslouchat.

Kolik má noha židlí? (Jirka) Tak to je vskutku zapeklitá záležitost. Nevím, jestli se k tomu postavit z hlediska matematického, nebo filozofického. Kroměřížské komůrky už jsou plné vědců zkoumající původ vejce v časovém horizontu slepice…

Chceme slyšet nějakou vtipnou historku z natáčení! (Nikča) No, tak těch veselých historek by se našlo asi dost, hlavně pokud zašmátrám v blízké historii a vzpomenu na natáčení studií s jednou nejmenovanou moderátorkou, kdy studia pro Deník v délce asi tří minut jsme natáčeli téměř půl hodiny. Ale tu moderátorku, Niki, asi neznáš…

Františku, ty v televizi TVS pracuješ asi nejdéle. Co tě na té práci i po letech baví? (Barča)

)

Práce v televizi a nejen v naší TVS je hrozně zajímavá, a to zejména tím, že se člověk dostane na místa, kam by se jako „běžný smrtelník“ nikdy nedostal, a potká se se spoustou zajímavých lidí. A hlavně je to dynamická profese, kdy každý den přináší něco nového. Musím říct, že ani po těch devětadvaceti letech v mediálním prostoru mě ta práce nepřestala bavit a myslím, že velkou zásluhu na tom mají i všichni lidé kolem mě, kteří v televizi byli a jsou.

Kdy jsi naposledy využil v praxi své oblíbené motto, že „nikdy není tak zle, abychom se z toho zítra nemohli pos--t“? (Jan) Není to moc často, ale občas by si to měl člověk připomenout, protože je dobré vážit si každého pozitivního okamžiku, a pokud jsme navíc schopni alespoň trochu optimismu předat i lidem kolem sebe, bude den zase o něco lepší. Ale chápu, že někdy prostě přijde den blbec, a to je pak raději lepší někam zalézt a nešířit špatnou náladu i mezi ostatní. Ono je to totiž mnohem nakažlivější než šíření pozitivity. Tím samozřejmě nemyslím covid…

Franti, co bys dělal, kdybys nedělal to, co děláš? (Danča) Tak nad tím jsem už několikrát v podvečer uvažoval a osvícen bledým světlem luny za podpory elixíru odrůdy sauvignon jsem dospěl k rozhodnutí, že pokud bych si měl zvolit nové povolání, tak asi by mě oslovila pozice uhlobarona či rentiéra.

Jak ses dostal ke hraní na kytaru a country? Hraješ ještě stále někde aktivně? A kde tě můžeme vidět a slyšet? (Danča) Ke hraní jsem se dostal přes kamarády někdy v patnácti letech, kdy jsem na jednu strunu zkoušel vybrnkávat melodii Osmého dne od Olympiků. Pak jsem zkoušel akordy a najednou jsem už i něco zahrál. Pak přišly i nějaké kapely. První s rukama na vojně. Ta se jmenovala Biolit. Po vojně jsem hrál ve Strážnici se sku-

V kolika letech jsi ztratil… vlasy? Abych věděl, kdy to čekat! (David) No, Davide. Asi tě nepotěším, ale přišlo to z ničeho nic. Rok se s rokem sešel a vlasy byly fuč. Takže pokud ti mohu radit, dívej se pořádně kolem sebe a když ty dva hajzlíky uvidíš, jak jdou k sobě, spěchej do obchodu pro prachovku. Hřeben ti pak bude k ničemu.

Františku, vzpomeneš si, kdy jsme spolu poprvé natáčeli? (Laďa) Ladiku, řečeno výňatkem z Černých baronů: tak to vím opět naprosto přesně… Samozřejmě to bylo při natáčení přepadení pošty v Nedakonicích, kdy jsme se já jako kameraman TV Emurfilm a ty jako redaktor tehdejších Slováckých novin setkali u ředitelství policie v Uherském Hradišti a náhodně jsme byli svědky výjezdu kriminálky k případu. Slovo dalo slovo, hupsli jsme do auta a na místě činu jsme byli pět minut po kriminálce (my jsme neměli majáky). No a bylo to tuším v roce 1996.

Vím o tobě, že ses věnoval šermu. Šermuješ ještě a co ti šerm dal? (Laďa) Historickému šermu jsem se věnoval aktivně nějakých dvanáct let, ale z časových důvodů jsem toho musel bohužel nechat. Dnes ale stále jezdím za kamarády na akce a se spoustou svých bývalých spolubojovníků jsem stále v kontaktu. A co mi šerm dal? Především spoustu dobrých kamarádů a přátel. No a také možnost nahlédnout skrze něj do historie trochu jinou formou.

Je nějaké místo, kam se rád vracíš? (Katka) Určitě, především každý den po práci domů.

Jaká je tvoje zásadní kniha z dětství? (Tomáš) Jako kluk jsem čítával verneovky, rodokapsy, vědeckofantastické povídky, knihy Jaroslava Foglara a mnoho dalších, ale zásadní knihou mého dětství, stejně jako u většiny lidí, byla čítanka. Právě skrze ni se mi podařilo dostat k ostatním literárním dílům.

Co děláš ve svém volném čase? (Nikča) Chceš pomoct? Mou nejoblíbenější činností je gaučing – nebo spíše sedačking. Z horizontální polohy dokonce i některé televizní pořady vypadají zajímavější, než ve skutečnosti jsou.

O NÁS PRO VÁS ) 11

O nás pro vás

pinou Z mechu a kapradí, pak v Hluku, kde jsme měli kapelu River Grass, pak přišla éra ve skupině Sládci a pak konec aktivního hraní. Dneska už hraju jen tak s partou kamarádů a kytaru jsem ve větší míře vyměnil za baskytaru či kontrabas.

INZERCE

HOVÉ A L D O P O STUDNIÁ MONTÁŽ BOR

J + OD

PRODE

2 572

2 57 Tel. 57

NABÍZÍME ŠIROKÝ SORTIMENT PODLAHOVIN + KOMPLETNÍ PODLAHÁŘSKÉ PRÁCE!

Podlahové studio Radim Jegla, 687 03 Babice 38

Po - Pá 9.00 - 12.00 13.00-17.00

www.podlahyjegla.cz • info@podlahyjegla.cz

Střípky ze života v našem kraji

)

KYJOV

Brzy začne nejdražší stavba v historii města Několik desetiletí se v Kyjově mluví o výstavbě aquacentra a rekonstrukci koupaliště. Po posledním rozhodnutí zastupitelstva se může začít stavět. Zastupitelé totiž schválili výsledky výběrového řízení a smlouvu s dodavatelem. „Ještě letos v létě by měly proběhnout demoliční práce a vybudování přípojek. Začátkem příštího roku se do toho dodavatel obuje a začne se stavět nové koupaliště tak, aby v létě příštího roku mohlo být do provozu uvedeno letní koupaliště,“ uvedl místostarosta Kyjova Daniel Čmelík. Na koupališti zůstanou zachované tři padesátimetrové plavecké dráhy, ale nově zde přibude relaxační zóna s různými atrakcemi. Brouzdaliště se přesune do blízkosti plaveckého bazénu, což by mělo vyhovovat maminkám s dětmi. Ke stávajícímu občerstvení se přidá další bar a své atrakce včetně tobogánu a prolézaček dostane i neplavecký bazén. Zároveň se začne stavět budova aquacentra. „Zavedeme tři zóny podobně jako v Uherském Hradišti. Bude tam plavecký bazén s šesti dráhami, druhá zóna bude relaxační bazén s atrakcemi, dětské brouzdaliště, suché hřiště, tobogán a v budoucnu bude dodělán také bazén se slanou vodou. Ve třetí zóně v patře bude umístěno wellness,“ dodal Daniel Čmelík. Aquacentrum bude hotové o rok později, tedy v roce 2023. Nebude to ale levné – celková vysoutěžená cena je 285 milionů korun. Před podpisem smlouvy se zhotovitelem je ještě potřeba počkat na uplynutí zákonné lhůty výběrového řízení. Pokud se do té doby nevyskytne žádný problém, stavba koupaliště a aquacentra bude moci začít.

V Hodoníně se připravovala hokejbalová reprezentace Zimní stadion Václava Nedomanského v Hodoníně v červnu po dlouhé době ožil sportem. Na jeho ploše se ale neproháněli hokejisté, nýbrž hokejbalisté. Na Slovácko totiž dorazily kompletní reprezentační výběry. Přípravného kempu se nezúčastnili jenom muži, ale i ženy a také veteráni z kategorie Masters. „Připravujeme se na mistrovství světa v Bratislavě ve formátu pět na pět, ale naše asociace už šestým rokem hraje všechny formáty, to znamená pět na pět, čtyři na čtyři i tři na tři. Sem jsme přivezli všechny naše reprezentační týmy,“ uvedl předseda českého hokejbalového svazu Miroslav Zadák. Jako první se na plochu dostaly ženy, početnější zastoupení měl však region v mužských družstvech. Pozvánku do národního týmu obdrželi kyjovský odchovanec Matěj Frano, sudoměřický kapitán Jan Kaluža i opora Hodonína Michal Tóth, který zároveň vypomáhá u žen coby trenér. Mezi veterány se objevili zkušení domácí borci Davidové Lidner, Hanuš a Helešic, zmiňované trio doplňoval bývalý extraligový hokejista a současný šéf SHKM Hodonín Martin Vyrůbalík.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

ZUŠka roztančila náměstí Na procházející Masarykovým náměstím čekalo v jedno páteční červnové odpoledne veselé překvapení. ZUŠka tam totiž natáčela „flashmob“, který s dětmi při distanční výuce natrénovaly učitelky tance. „Jsem moc rád, že být součástí ZUŠky v Uherském Hradišti neznamená jenom chodit do školy, ale znamená to být i součástí toho velkého proudu umění, který se line celým Slováckem. A dnes se na náměstí vylil tento proud umění z celé školy díky tanečnímu oboru,” řekl s úsměvem ředitel školy Jiří Pospíchal. Hravou choreografii s dětmi secvičila trojice učitelek ve složení Marie Jurásková,

Jana Trubačíková a Jarmila Krystoňová. Celý projekt vznikl na základě iniciativy učitelek základních uměleckých škol Zlínského kraje. „Protože jsme pociťovaly potřebu podpořit děti v tanci, tak jsme v rámci spolupráce s ostatními učitelkami vymyslely choreografii, kterou se učily všechny děti ve Zlínském kraji. Dnes probíhá natáčení videa a děti mohou předvést, co všechno se naučily,” uvedla učitelka tanečního oboru Jana Trubačíková. Celkem se na náměstí sešlo 120 dětí ve věku od 12 do 17 let. Ze všech choreografií se na závěr sestříhá klip, který půjde do světa nejen k rodičům a dětem, ale ke všem fanouškům tance a zábavy. Samotnou choreografii se děti učily od února a její zkoušení bylo vzhledem k distanční formě poměrně náročné.

ZLÍN

Zlínské zoo se podařilo odchovat první slůně v České republice Jeden úspěch za druhým sklízí v posledních týdnech zlínská zoologická zahrada. Ten největší se zde ale zcela jistě udál v neděli 6. června, kdy na svět přišlo mládě slona afrického. Jedná se totiž o vůbec první africké slůně odchované ve zlínské zoo i v České republice. Porod slůněte proběhl v termínu, posledních 14 dnů byla slonice Kali pod pečlivým dohledem chovatelů, a to i v nočních hodinách. „Díky instalovanému kamerovému systému mohli chovatelé a zoologové nepřetržitě sledovat dění v pavilonu slonů i ve venkovním výběhu. V noci měli rozepsané služby, nechtěli jsme nic podcenit. Celému týmu na sloninci děkuji za to nezměrné nasazení a úsilí, které v posledních týdnech vynaložil,“ vyzdvihl práci chovatelů ředitel zoo Roman Horský. Chovatelé od prvních okamžiků intenzivně sledovali především chování slůněte. „První dobrá zpráva je, že slůně pije, že se o krmení zajímá. Teď sledujeme četnost a délku pití, budeme také zjišťovat, jak se váže na matku. Mládě se narodí do stáda, musí se naučit, že se napije jen u vlastní mámy,“ zdůraznil Roman Horský. Podle všech pozorování chovatelů přijaly nového člena i zbývající dvě slonice bez problémů a celé stádo tak funguje jako sehraná rodina.

MOZAIKA ) 13

Mozaika

HODONÍN

12 + jedna otázka PRO RADANU KORENOU 1. O čem se vám naposledy zdálo? Mně se zdá spoustu snů skoro každou noc a pamatuji si je… už to mám za ty roky, co jsem si svých snů začala více všímat, natrénované, ale zrovna dnes to byl opět sen k mé budoucnosti, kdy jsem viděla název společnosti, ve které budu ještě jednou pracovat a kde zúročím všechny své zkušenosti jak v kultuře, tak v rozvoji osobnosti, tak se moc těším na všechno, co dalšího mě ještě v životě čeká. Často se mi zdají sny, kdy znovu prožívám to, co jsem zažila přes den, jen ve větších detailech, někdy mě sny vrací do minulosti, někdy ukazují budoucnost a často v nich hodně tvořím… Takhle jsem si například v noci naplánovala většinu své zahrady, našla ztracené věci nebo před lety sestavila novou strukturu Filmovky. Zpočátku to pro mě bylo hodně náročné – zvláště ty vizionářské sny, nebo ty, kdy za mnou v noci ve snech přicházeli moji dávno mrtví příbuzní a předávali mi důležité informace, které se pak ukázaly jako pravdivé, nebo se do puntíku splnily. Dnes už své sny miluju a moc mě baví s nimi být v interakci… Svět je pro mě mnohem barevnější a realit nespočet. Sny jsou pro mě noční zpětnou vazbou k mému životu za dne a třeba i časem pro plánování nových projektů.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte? Já své dětství trávila téměř celé v přírodě a vzpomínky na život mezi stromy, květinami, na horách i loukách jsou pro mě zásadní. Beskydy mě vychovaly. Moje rodina znovu založila skautské hnutí v Kopřivnici, tak jsem od miminka byla neustále venku a ve skautu jsem prožila nejen dětství, ale také celé dospívání. Pak moc ráda vzpomínám na mé každovečerní usínání s písněmi a tóny 12strunné kytary mého tatínka, na dědečkovy vtipné historky a divadelní repliky, na maminčiny fantastické borůvkové kynuté knedlíky se smetanou a rozpuštěným máslem, na mou první milovanou jezevčici Gitečku… je toho moc. A všechno vyvažuje to, že jsem vlastně během dětství a dospívání

)

o většinu mé milované rodiny přišla. Spoustu štěstí a radosti a taky spoustu bolesti jsem v dětství prožila, ale skvěle mě to vybavilo pro můj další život.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život? Prvním velkým zážitkem, který něco výrazněji změnil, bylo zhlédnutí filmu Prolomit vlny Larse von Triera. Otřásl mnou, mým vnitřním světem a evidentně v mnohém zarezonoval. Každopádně mi otevřel cestu k filmu a kinu, po kterém jsem začala velmi toužit a od té doby reálně hltat. Radikálně se můj život pak začal měnit, když mi těžce onemocněla mladší dcera. Po roce tráveném v nemocnicích mezi umírajícími dětmi se můj hektický život zastavil a otevřel se prostor pro změny na mnoha úrovních. Tehdy jsem teprve začala otevírat dveře sama sobě, novým pohledům na můj život v souvislostech a začala objevovat svou duši. Trvalo ještě dalších deset let, než jsem rozmotala šmodrchance mého života a reálně se stala skutečnou paní svého života. V mezičase došlo ještě k několika důležitým zastavením a velkým objevům, jako např. když jsem prošla šamanským léčením zlomeného kotníku v Kolumbii a tři dny po úrazu jsem začala znovu chodit bez berlí, sádry a bez bolesti. Což pro mě byla další veliká iniciace a otevření se dalším vrstvám fungování a možnostem uzdravení nás lidí. Veliký vstup do energetiky našich těl a další zásadní moment mého života. Pro většinu lidí nepochopitelné, pro mě však odžitá realita, která mi přinesla do života velikou naději, pokoru, vděčnost, lásku a smíření. A taky nové vědomí o původu zdraví.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavila, kdybyste mohla? Celoživotně mám problém s časem. Pro mě je ideální variantou vnitřního času Kairos, tedy „všechno termín, kdy všechno má svůj čas“, což se v praxi projevuje tak, že když jsem v Kairos, je pro mě život krásným postupným plynutím, ale pro domluvy a termíny je to těžké. Lehce se zapomenu v nějaké činnosti a pak už je najednou moc hodin a já nestíhám. Tak

možná, kdyby to bylo možné, byla bych moc ráda, kdybych v sobě měla hodiny jak pro Chronos, tak pro Kairos a už bych nemusela dobíhat.

5. Máte nějakou posedlost? Nevím, jestli se to dá nazvat posedlostí, asi ne, ale když se pro něco nadchnu, tak pro mě přestává existovat čas i prostor a to jsem pak schopna nevnímat nic, jen „TO“. Dříve to byly filmy, hudba, ale dnes už jsou to jednoznačně tvořivé procesy např. na naší zahradě, kdy jsem schopna hodiny a hodiny trávit s rukama v hlíně, ve výborných zahradnictvích, kompozicemi květin a keřů, doslova „ňuňáním“ každého metru čtverečního. Pohlcuje mě bylinková alchymie nebo vaření velikých gurmánských specialit… tohle mě neskutečně baví. Taky mě moc baví vstupovat za hranice podvědomí a otevírat ho všemi možnými způsoby, poslouchat lidské příběhy, snít i s otevřenýma očima, smát se, nechat se unášet vlnkami naší nádherné přehrady ve Větřkovicích či slaného moře na Gavdosu nebo do rána pozorovat tančící plameny ohně a vyprávět si vzájemně své příběhy.

6. Čeho se bojíte? Nebojím se. Miluju, přijímám a respektuji život se vším, co přináší. Mám za sebou spoustu bolestí i hodně radostí a celý svůj dosavadní život vnímám jako jednu velkou výukovou lekci, kterou se snažím si krásně užívat a učit se z ní. Jsem totálně vděčná za každý prožitý den, za všechny, se kterými ho mohu trávit, a až přijde ten můj poslední a já se ohlédnu, budu šťastná za všechno a všechny, se kterými jsem se potkala, smála, tvořila, milovala, objímala, tancovala, sdílela zážitky i učila z nezdarů, nepřejícnosti či opovrhování. Nejdu spát, aniž bych nepřijala, neodpustila a neuvolnila ze sebe všechno, co mě třeba mohlo bolet, mrzet či tlačit až do rána. Vědomí smrti mě netíží, spíše mi pomáhá daleko vědoměji prožívat a užívat si život. Byla jsem v přímém kontaktu se smrtí mých milovaných až příliš často, taky s mou vlastní a je to pro mě velké mystérium. O životě mě nejvíce naučila smrt… a otevřela dveře veliké pokoře před ní. A nic většího než smrt pro mě není.

7. Litujete ve svém životě něčeho? Absolutně ničeho. Čím jsem starší, tím více mě život fascinuje a krásně se mi skládá jako puzzle s celkovým obrazem mě samé… nezměnila bych jedinou věc… a i když bylo spoustu věcí a situací, které bych s mým dnešním vědomím a zkušenostmi řešila jinak, tehdy to bylo velmi

důležité pro další kroky v mém životě. Lépe jsem to prostě neuměla. Dívala jsem se před pár dny na pohádku Princezna zakletá v čase – moc doporučuji – a tam je to v symbolice moc krásně zobrazeno. Dokud neuděláme konkrétní změny u nás samých, situace či náš stav se neustále opakuje. Teprve na základě reálné změny můžeme postoupit o krůček dál. A tak má pro mě smysl všechno, co mě v životě potkalo a potkává, byť by to v tu danou chvíli vypadalo jako to absolutně nejhorší. Tohle je moje životní zkušenost a tu považuji za jednu z nejcennějších.

8. Co je vaším největším životním úspěchem? Že jsem přestala bojovat… se sebou, druhými, nemocemi, politikou atd. Už dlouho v sobě cítím veliký mír, a to považuji pro mě samotnou za můj dosud absolutně největší životní úspěch. Mír ve mně mi přinesl povolení, zpomalení, které jsem potřebovala jako sůl. Taky otevřel cestu k nesmírné vnímavosti, citlivosti ke mně i k druhým a nové vlně tvořivosti, k veliké lásce. Zesílily mi všechny smysly, a tak si mnohem více užívám všech vůní, chutí, dotyků. Země je pro mě úchvatným místem pro život s nekonečnou krásou a toho si užívám vrchovatě. Báječná Filmovka, moje dvě úžasné dcery, rajská zahrada s domečkem na kopci, krásné vztahy a spousta nejrůznějších akcí a aktivit pro druhé jsou bonusem mého pestrého a krásného života.

kousky rozesmívá a vytahuje z postele už od časného rána.

10. Kdybyste mohla získat jednu jedinou schopnost, která by to byla? Chtěla bych prolomit své jazykové nedovednosti a konečně pořádně zvládnout angličtinu. Ale protože mi nejde, tak nemůžu najít to zapálení, které by tu mou bariéru prolomilo. Ale třeba se to ještě někdy změní.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? Mrzí mě veliká rozdělenost společnosti, neustálé posuzování, odsuzování, chybějící respekt k odlišnostem a jedinečnostem druhých. Chuť hledat cesty ke spolupráci a toleranci. Odvaha k reálným změnám, které začínají u každého z nás. Přijde mi, že pořád většina lidí čeká, až přijde „spasitel“, který za ně jejich i naše společné problémy vyřeší. Taky mě mrzí mocenské hry, které využívají zastrašování, manipulaci, lži a vydírání k dosažení svých cílů. Já si ve svých vizích i vlastním životě tvořím svět založený na zodpovědnosti, spolupráci, respektu, úctě a laskavosti jedince k sobě a následně i k druhým – v rovnováze, ke všemu živému, co na Zemi žije… a je mi v něm moc krásně. Navíc já už ho

reálně i žiji. A třeba se přidá více a více lidí a změny v celé naší společnosti budou viditelnější daleko dříve.

12. Co vás naposledy rozplakalo? Naposledy před pár dny, když nám naše nejmenší kočička donesla jako dárek uloveného strakapouda, který nám na zahrádce pár dnů krásně prozpěvoval. Ale nezlobila jsem se na ni, je to lovkyně a šelma a nedělá rozdíly mezi myškou, ještěrkou či ptáčkem. Se strakapoudem jsem se rozloučila s velkou vděčností a poděkováním za nádherný zpěv a krásu, co na svět přinesl, a uložila ho na náš zvířecí hřbitov na zahradě. Ale líto mi to bylo a moc.

12+1 V jakém uměleckém díle byste chtěla žít? Pro mě jsou umělecká díla propojená s dobou, kdy vznikala, a ačkoli jsou úžasná, já bych se do minulosti nerada vracela. S tím, jaká jsem, bych přinejmenším hořela na pomyslné či skutečné hranici, nebo si užívala vězení, a to mě neláká. Jsem moc ráda, že žiji právě teď, a tak bych si vybrala třeba obraz nějakého místního štramberského malíře, který kreslí zdejší chaloupky s Trúbou v pozadí, s nádhernými výhledy na západy slunce, s ptáky a barevnými loukami. Takový obraz žiji a je mi v něm moc krásně. Ale taky bych si na čas klidně skočila do některého z obrazů Jakuba Königa (Kitcheen), které mě fascinují a velmi přitahují.

9. Co vás nejvíce motivuje? Nádech a výdech. A taky tlukot srdce. Ten neustálý pohyb a změna, nekonečnost všeho. Když aktuálně prožívám pád či bolest, začnu dýchat, položím ruku na srdce a za chvíli přijde klid s vědomím, že se stav brzy změní. A vždycky se změní. Záleží jen na mně. Pak taky spousta úžasných odvážných lidí z minulosti, kteří svým vnímáním, názory či životem posouvali společnost dopředu a dnes už jejich cenu vnímáme. Motivují mě taky roční období. Každé přináší jinou inspiraci, aktivity, rozpoložení, změnu stravy, pohybu, a jsem moc šťastná, že žiji v místě, kde je můžeme skutečně užívat, a pak mě taky velmi motivují přírodní národy. Jejich moudrost předávaná z generace na generaci mě fascinuje v mnoha oblastech a sama zažívám takové postupné rozpomínání na dávné doby, kdy totéž bylo běžné v našich končinách. No a v neposlední řadě nesmím zapomenout na naši kočičí čtyřčlennou smečku nalezenců, která ve mně probudila dětskou hravost a spontánnost a která mě svými

Foto: Marek Malůšek

RADANA KORENÁ (* 1973) ředitelka Letní filmové školy předsedkyně Asociace českých filmových klubů

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 16

Poztrácená řemesla: Výroba březových metel Jiřího Ondřeje „My zme děcka ze Zubřího, z téj metlářskej dědiny, mama doma metly krútí, tata strúže žebřiny…“ Tak zní úvodní slova zuberské hymny, která dokazují, že je tato valašská obec proslulá nejen tradiční zuberskou krajkou, ale také řemeslem, kterému se zde dříve věnovaly celé rodiny – výrobou březových metel. Jedním z posledních zuberských metlářů, kteří s tímto řemeslem spojili svůj život, je pan Jiří Ondřej. Vázat metly se naučil od svého otce, kterému nejdříve pomáhal při třídění proutí a kroucení lipového lýka, až postupně proniknul do tajů celého pracovního postupu. Přesto, že se v Zubří dříve metly vyráběly téměř v každé čtvrté chalupě, dnes již tato letitá tradice pomalu upadá v zapomnění. O to více dbá pan Ondřej na to, aby jeho březové metly odpovídaly výrobkům, díky nimž si Zubří vysloužilo pojmenování „metlářská dědina“.

)

Text a foto: Kateřina Nosková lehká práce. Ještě sestra mojí stařenky vyráběla sama metly, ale postupem času ženy tuto práci úplně opustily a stala se z toho výlučně mužská záležitost. V dnešní době neznám žádnou ženu, která by stahovala metly.

Je pro vás důležité předat toto řemeslo zase dál?

Pane Ondřeji, jak jste se k metlářskému řemeslu dostal? Já pocházím ze Zubří. To je takové malé městečko pod Radhoštěm, kde byla vždy velká tradice metlářů. Dokonce se říká „metlář ze Zubří“. Vyrostl jsem v typické metlářské rodině, kde se tradice dědila z otce na syna, z pokolení na pokolení. K řemeslu jsem přišel úplně přirozeně. Od malička jsem v tom vyrůstal a tím pádem jsem k té práci získal vztah. A to je dobré v každém řemesle. Člověku, který se v dospělosti rozhodne pro nějaké řemeslo, strašně dlouho trvá, než se dostane do všech těch tajů, zákoutí a fíglů. A bez toho nemůže být výrobek pěkný a kvalitní.

Výroba metel dříve nebyla prací jednoho člověka, je to tak? Metly dřív vyráběly celé rodiny. V žádné rodině to nebyla práce jednoho člověka. Vždycky se do té práce zapojovala celá rodina a každý dělal to, co mohl. Tady v Zubří se říkávalo, že v každé čtvrté chalupě se dělaly metly. Pak se vyvážely na jarmarky, později i do družstev. Dneska byste tady našli pouze tři metláře, včetně mě.

Dnes je výroba metel doménou mužů. Jak to bylo dříve? Co se týká výroby metel, tak v dřívějších letech to byla záležitost žen. Na Valašsku bylo pletení metel bráno jako

Co se týká osvěty metlářské práce, tak to považuji trochu za mé poslání. Já to dělám vlastně proto, aby se toto řemeslo zviditelnilo a aby se zachovalo. Proto chodím do Valašského muzea v přírodě předvádět výrobu. Nejlepší akce jsou před Vánoci, kdy chalupy ožijí řemeslníky. Lidi prochází chalupami a já jim tam v krátkosti řeknu všechno o tradici a výrobě a pokusím se jim odpovědět na všechno, co je zajímá.

Kde všude jste řemeslo předváděl? Už jsem toho mnoho sjezdil. Jezdím, dá se říct, po celé republice. Předváděl jsem metly v Polsku, Rakousku, Francii. Nejvíce ale spolupracuji s místním muzeem.

Vnímáte vázání metel jako práci? U mně tato práce přešla do pozice, kterou bych nazval koníček. Můj zdroj obživy je úplně jiný. Toto dělám z nostalgie a také proto, aby řemeslo nevymřelo.

Kde získáváte materiál? Veškerý materiál získávám v okolních lesích. Bříza je náletová rostlina, která začne mezi stromky sama růst. Hajný ji musí vyřezávat a čistit les, aby bříza stromky neudusila. Já se s ním vždy domluvím, on

Kdy chodíte na proutí? Proutí sbírám pozdě na podzim nebo brzy na jaře. Jediný požadavek je, aby na halúzkách nebylo listí, to je nežádoucí.

Proč se na vázání metel používá právě bříza? Bříza má jednu základní vlastnost, a sice že po uschnutí ztvrdne. To je pro metlu žádoucí, aby jí při metení tolik neubývalo a déle vydržela. A pak má ještě jednu vlastnost – je bohatá na větvičky, a tudíž je metla hustá. Tady na Valašsku děláme metly jenom z břízy, ale dočetl jsem se, že někde se dělaly metly i z trávy. Co vím, tak třeba v jižních Čechách se dělaly metly z vrb.

Co vás při té práci baví ze všeho nejvíc? Nejradši na samotné práci mám samotné vázání, to je to gró. Když mám proutí pod rukama, tak už metla roste. To je takový bonus, protože přípravné práce jsou zdlouhavé a trochu nudné. To třeba sedíte dva měsíce na jednom místě a zpracováváte materiál. Je to zdlouhavé, ale strašně důležité. U všech řemesel

INZERCE

je důležitá příprava, bez ní nevznikne kvalitní výrobek.

Komu nejvíce vděčíte za znalosti, které máte? Všechny rady a znalosti, co o metlách mám, mám od svého otce a matky. Ti mě naučili metly dělat. Když jsem je už sám vyráběl a něco se mi nedařilo, tak mi poradili, co mám udělat. Maturitu jsem složil tak, že jsem vzal svoji metlu a metlu otcovu. Ukázal jsem je matce a zeptal se, která je moje a která otcova. A ona to nepoznala. To byla moje maturita.

Máte komu toto řemeslo předat? Ano. Jsem moc rád, že se mnou spolupracuje syn, který se okolo toho od malička motal a k tomuto řemeslu si vybudoval pěkný vztah.

Není v dnešní době moderních technologií metla už trochu přežitek? Metla má i v dnešní době své místo, pořád ji ještě nevytlačily umělé hmoty ani rýžové metly, pořád je mezi lidmi žádaná. Lidé ji používají jako dekoraci, lidové soubory na tančení, ale hlavně se pořád ještě používá na zametání, i když hlavně na vesnicích.

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 17

mi ukáže, kde můžu břízu vytěžit, a jsme oba spokojení. On že má vyčištěný les a já že mám materiál pro výrobu.

)

…ptáte se Jožky Kubáníka

Se vší úctou k seniorům se obávám, Terezie, že věk někdy přichází sám.

Moje přítelkyně mě podvedla, mám myšlenky na skok z mostu do Moravy. Co teď? (Jindřich) Já teda nevím, Jindřichu, ale uvědomujete si, že vám nasadila parohy a ne křídla?

Vím, že milujete Paříž a letošní dovolená se blíží. Bydlíte tam ve starodávných luxusních hotelech? (Divačka) Ne, a to od té doby, co jsem si na recepci stěžoval, že nejezdí výtah, a přitom jsem předtím stál čtvrt hodiny v telefonní budce.

Ve Slováckém divadle uvádíte Romea a Julii. Co si myslíte o ženské lásce? (Majka) Milá Majko, žena má narozdíl od nás mužů dvě silné zbraně. Kosmetiku a slzy. Díkybohu, že nemůže používat oboje zároveň.

Přestěhovala jsem se a mám z okna moc hezký výhled. Chtěl byste se

(Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

INZERCE

DUŠA V PÉŘÍ, SOUTĚŽ TVS ) 18

Duša v péří

Je pravda, že starší lidé mají v životě jasno a moudrost přichází s věkem? (Terezie)

ZLÍN tř. 3. května 1170

CEMIX BETON B25 25 kg Akce 4+1 Akce 4+1

52,–

Vhodný pro běžné betonářské práce a jako výplň základových prefabrikátů (ztracené bednění). Určen pro středně zatěžované podlahy v garážích, sklepech a zahradách.

DEN BRAVEN LEPIDLO MAMUT GLUE HIGH TACK

Cena za 1 bal. při koupi 5 bal.

taky podívat? (Zdenka) Ano, Zdenko, přinesete mi to okno ukázat?

Babička mě každý den posílá na zahradu zalévat květiny, a to i když prší! Co mám dělat? (Petra) Vzít si deštník.

Pořizujete si ještě z dovolených klasické papírové fotky? (Jan) Ne, Jene. Předloni jsem si chtěl nechat takové fotky udělat a když se mě paní za pultem zeptala: „7x13?”, tak jsem odpověděl „devadesát jedna“.

Jak se daří vašemu rozhlasovému pořadu Na pohovce? (Marek) Výborně, Marku. Natáčel jsem pozvánku, chtěl jsem říct, že nás čeká Iva Hüttnerová, a oznámil jsem Ivu Hüttlerovou.

Chtěla bych v létě na Kubu. Co vy na to? (Mirka) Abyste si to rozmyslela, Kuba už někoho má. Přeji vám spokojené léto a dušu v péří!

NA CO SE ZEPTAT

PŘI VÝBĚRU STAVEBNÍ FIRMY? • na kvalitu práce • na spolehlivost • na jméno a zvuk firmy • na přístup k zákazníkovi • na referenční stavby • na cenu

Cena za 1 bal. 65 Kč

DEN BRAVEN GUMOASFALTOVÁ HYDROIZOLACE

290 ml Super cena

169,–

Platnost inzerce je 21. 6. – 25. 7. 2021

10 kg Super cena

229,–

NEBOJTE SE ZEPTAT U NÁS! PaPP, spol. s r. o. Za Tratí 1154, 686 01 Uherské Hradište tel.: 572 551 360, mob.: 777 756 080 e-mail: pappuh@pappuh.cz www.pappuh.cz

UHERSKÉ

HRADIŠTE

Letní filmová škola Uherské Hradiště

06.08. —12.08. 2021

lfs.cz

47. ročník

Akreditace v prodeji od 01. 07.

Retrospektiva: Akira Kurosawa Terra festivalis: Mexiko Půlnoční delikatesy: Zlaté časy videa Příběh jednoho filmu: Fantomas Hot TV: Adaptace Němý film s živou hudbou: Německý expresionismus Neznámý vojín: Robert Aldrich Virtuální realita: Galaxie imaginace české i zahraniční filmové novinky letní kina, bohatý doprovodný program

Naslouchám filmu

a mnohem více postupně na lfs.cz

Pořadatel

Hlavní partner

Finanční podpora

Generální mediální partner

Hlavní mediální partneři

Regionální mediální partneři