ROZHOVOR S MUZIKANTEM THOMEM ARTWAYEM
) ROZHOVOR ) 5
Chtěl bych prostě hrát a zpívat
Text: Kateřina Nosková a Lucie Sedláčková Foto: Alexandra Hrašková
Kdy a jak se stal z Tomáše Mačka Thom Artway? Tomáš Maček je stále Tomáš Maček a vždy jím bude. Pod uměleckým jménem vystupuju od roku 2013. Vymyslel jsem ho tenkrát při prvních větších pokusech skládání hudby.
Svou hudební kariéru jste začínal jako pouliční muzikant. Co máte na buskingu nejvíce rád? Můžu si stoupnout kdekoliv chci (mimo zakázaná místa) a jen tak lidem udělat radost. Pak mám rád tu volnost na cestách a tuláctví.
Jak se vám zpívají písničky, které nejsou vaše? Kolikrát lépe než ty vlastní! Opravdu! Ale jen ty anglické. K českým musím být opatrný.
V čem je zpívání českých písní tak ošemetné? Čeština je krásný jazyk, ale neodpustí špatný výraz – projev. Myslím, že v angličtině je to snazší. Tam se dá všechno tak různě natahovat apod. To, co si můžete dovolit v angličtině, neplatí pro češtinu.
Zahrajete si ještě někdy na ulici? Ano! Před Vánoci jezdím již tradičně do Německa na trhy. Mají to tam vymakané! Tento rok ale bohužel kvůli koronaviru nebudu moct jet.
Dokáže se člověk v ČR uživit jako pouliční muzikant? Kdysi dávno jsem se jako pouliční muzikant živil.
Na jaké muzice jste vyrostl a co vaši tvorbu nejvíce ovlivnilo?
Měl jsem výborný základ od taťky, který poslouchal Pink Floydy, Uriah Heep, Petra Nováka apod. Sourozenci zase měli rádi kapely jako Elán a No Name. Brácha Luboš miluje dechovku. Takže to pro mě bylo velmi různorodé. Vyhledávat zahraniční a progresivnější hudbu jsem začal až s příchodem internetu, kde jsem našel svůj svět.
Pocházíte z Valašska – z regionu s výraznou folklorní tradicí. Ovlivnil folklor nějak vaši tvorbu, nebo šel úplně mimo vás? Určitě! Troufám si říct, že hudební postupy, hledání jasných a zpěvných melodických linek mě neustále vrací na Valašsko.
Žijete v Praze. Táhne vás to někdy zpět na rodné Valašsko? V Praze žiji už 8 let. Mám tady manželku, nahrávací studio, kapelu (všichni členové jsou z Moravy). Táhne mě to tam často. Za rodinou, po které se mi vždy brzy začne stýskat.
Víno, nebo slivovice? Víno aj slivovica, aj pivo, aj to, aj tamto!
Nedávno jste se oženil – jak důležité je pro vás dodržování tradic? Tradice mám rád. Na Valašsku se tradice dodržují mnohem víc než třeba v Praze. Ale najdu jich pár, za kterými si nestojím a které umím opustit, když se mi na nich něco nepozdává.
Které to jsou? Jeden jednoduchý příklad. Budou Vánoce a k těm patří tradiční stromeček. Miluju jeho vůni a mám ho s touto
Text: Tomáš Ježek, dobou silně spjatý. Raději si ale koupím Foto: Kateřina Nosková stromek v květináči a po svátcích ho vysadím, než abych ho prostě a jen vyhodil. Přijde mi to zbytečné.
Říkáte, že po každém přečtení Kerouacova románu Na cestě máte vždy chuť hned kupovat letenky. Už jste četl knihu Rozvíjej se, děťátko? Ještě jsem ji nečetl, ale rád bych se k ní do mých 30 let dostal! Tulácké boty doma stále mám. Od těch 19 let jsem se nacestoval hodně a do jisté míry mě to formovalo. Stále rád jezdím ven, ale takové cesty již raději sdílím.
Před lety jste se vydal do Irska, kde jste pracoval na farmě. Co vám tato zkušenost dala? Naučil jsem se pracovat v tvrdých podmínkách, naučil jsem se anglicky a postarat se sám o sebe.
Když jste jel do Austrálie, měl jste s sebou jen kytaru a sto dolarů. Cestujete vždy takto nalehko? Už to nikdy neudělám. Kdybych měl ale znovu dvacet let, tak do toho jdu znova. A každému nesmělému mladíkovi bych to doporučil.
V čem konkrétně vás tato zkušenost tak zocelila? Opět se to týká například rozvoje samostatnosti. Ale nemluvím tady jen o zocelení. Pokaždé, když se v myšlenkách začnu vracet k půl roku strávenému hraním na ulici a cestováním v úplně cizí zemi na druhé straně zeměkoule, vyplaví se krásný pocit a stejný pocit adrenalinu, který jsem zažíval, když
