Magazín TVS+ prosinec 2020 by televizetvs

SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

CHTĚL BYC H PROSTĚ HRÁT A ZP ÍVAT ROZHOVOR ) S THOMEM AR TWAYEM – s. 5

O NÁS PRO VÁS ) D

ANA KOSÍKO

12 + JEDNA OTÁZKA

VÁ – s. 9

) PRO JIŘÍHO JILÍKA

– s. 12

ČÍSLO ŠEST — PROSINEC 2020

INZERCE

1 2 0 2

Obsah )

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Thomem Artwayem

Chtěl bych prostě hrát a zpívat!.................... 5

O NÁS PRO VÁS )

Dana Kosíková.......................................... 9

SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY )

Jak byly kyjovské házenkářky nejlepší na světě....................................... 11

12 +JEDNA OTÁZKA )

Pro Jiřího Jilíka ....................................... 12

MOZAIKA )

Střípky ze života v našem kraji................... 14

PROGRAM TVS )

Podrobný program našeho vysílání o vánočních svátcích................................ 15

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA )

Lidové řezbářství manželů Slavíkových ....... 16

DUŠA V PÉŘÍ )

…ptáte se Jožky Kubáníka........................ 18

aktuální úvodní odstaveček píši na první adventní neděli. Zcela mimořádně, a tak trochu na poslední chvíli budeme dnes v programu TVS vysílat přímý přenos koncertu Kyjovský advent ze střechy. Věřím, že se nám podaří (podařilo) přenos technicky zvládnout a nabídneme vám také všechny další plánované koncerty „ze střechy“, tedy i 6., 13. a 20. prosince. A když už jsem u našeho televizního vysílání, tak bych vás chtěl upozornit, že uvnitř tohoto čísla najdete speciální vánoční program, který jsme pro vás v TVS připravili. Týká se obou dlouhých svátečních víkendů. Ten první bude od Štědrého dne do neděle 27. 12., kdy jsme nachystali speciální sestřihy toho nejdůležitějšího ze sportovních magazínů a týdeníků ze Slovácka. A velmi podobný formát jsme připravili i na období od Silvestra do neděle 3. ledna. Rozdíl ale bude, že v těchto čtyřech dnech si zrekapitulujeme dění ve všech městech jihovýchodní Moravy, odkud vám přinášíme pravidelné víkendové týdeníky. A ještě jedno důležité upozornění na předvánoční aktivity naší televize. Nalistujte si v dnešním vydání na stranu věnovanou Vánočnímu stromu splněných přání, zajděte k našim stromečkům v Pasáži Slunce nebo CENTRO Zlín a pomozte nám jako každý rok vykouzlit krásné Vánoce i pro děti z dětských domovů. Děkuji a přeji vám klidný čas adventní. Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Hana Klapilová (603 486 310), Dana Kosíková Dudková (777 711 032), Staňka Janíková (732 415 104); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 3. prosince 2020; příští číslo vyjde 8. února 2021

Anketa

)

Jaký bizarní vánoční dárek jste ve svém životě dostali? LENKA GELIENOVÁ Traplice

Jako dvanáctiletá jsem si spolu se dvěma sourozenci nepřála k Vánocům nic jiného než počítač. Rodiče byli v té době rozvedení a my jsme věřili, že se pod jedním stromečkem vytoužený dárek objeví. Štědrý den jsme strávili s mamkou a přišlo první zklamání, další den byl však ještě horší. Pod stromečkem u taťky nás totiž čekalo prázdno, nicméně taťka se tvářil tajemně a řekl, že dárek si musíme

vyzvednout. Brodili jsme se tedy sněhem (duše naivní jsme stále věřili, že asi tedy starší, ale přeci jen vysněný počítač pořídil) až jsme přišli ke statku, kde na nás čekalo ono vánoční překvapení – vyjížďka na koních. Zklamání bylo hmatatelné, pro mě jako člověka s panickým strachem z koní zážitek téměř nepředstavitelný. Navíc mi byl přidělen kůň poloslepý, kterého jsem prý křečovitým svíráním uzdy málem přidusila. Ale jak se říká – darovanému koni na zuby nehleď.

TEREZA MASAŘÍKOVÁ Staré Město Zrovna v minulém roce mě Ježíšek obdaroval dost zajímavými věcmi. Pod stromečkem jsem si rozbalila sadu kosmetiky pro malé princezny, vzápětí na mě čekal dárek v podobě houbiček na nádobí a Jar. Poselství těchto darů je

jasné: I při umývání nádobí musím vonět jako princezna.

JAKUB VOJÁČEK Uherský Ostroh Nejpodivnější vánoční dárek, co jsem kdy dostal, bylo určitě jednokolo v roce 2012. Trvalo mi bezmála měsíc, než jsem se na něm byl schopný poprvé pořádně projet. Už si ani nepamatuji, kdy jsem na něm jel naposledy, ale na ten bezpočet pádů z něj jen tak nezapomenu. Asi bych ho mohl znovu oprášit...

DAVID MIKULEC Veselí nad Moravou Na Vánoce jsem dostal před sebe talířek s poklopem se slovy: „No když už jsi ten cukrář, tak jsem ti upekl makronku.“ A když jsem odkryl poklop, tak tam opravdu bylo něco velikosti makronky – maličká želva!

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Milí čtenáři,

ROZHOVOR S MUZIKANTEM THOMEM ARTWAYEM

) ROZHOVOR ) 5

Chtěl bych prostě hrát a zpívat

Text: Kateřina Nosková a Lucie Sedláčková Foto: Alexandra Hrašková

Kdy a jak se stal z Tomáše Mačka Thom Artway? Tomáš Maček je stále Tomáš Maček a vždy jím bude. Pod uměleckým jménem vystupuju od roku 2013. Vymyslel jsem ho tenkrát při prvních větších pokusech skládání hudby.

Svou hudební kariéru jste začínal jako pouliční muzikant. Co máte na buskingu nejvíce rád? Můžu si stoupnout kdekoliv chci (mimo zakázaná místa) a jen tak lidem udělat radost. Pak mám rád tu volnost na cestách a tuláctví.

Jak se vám zpívají písničky, které nejsou vaše? Kolikrát lépe než ty vlastní! Opravdu! Ale jen ty anglické. K českým musím být opatrný.

V čem je zpívání českých písní tak ošemetné? Čeština je krásný jazyk, ale neodpustí špatný výraz – projev. Myslím, že v angličtině je to snazší. Tam se dá všechno tak různě natahovat apod. To, co si můžete dovolit v angličtině, neplatí pro češtinu.

Zahrajete si ještě někdy na ulici? Ano! Před Vánoci jezdím již tradičně do Německa na trhy. Mají to tam vymakané! Tento rok ale bohužel kvůli koronaviru nebudu moct jet.

Dokáže se člověk v ČR uživit jako pouliční muzikant? Kdysi dávno jsem se jako pouliční muzikant živil.

Na jaké muzice jste vyrostl a co vaši tvorbu nejvíce ovlivnilo?

Měl jsem výborný základ od taťky, který poslouchal Pink Floydy, Uriah Heep, Petra Nováka apod. Sourozenci zase měli rádi kapely jako Elán a No Name. Brácha Luboš miluje dechovku. Takže to pro mě bylo velmi různorodé. Vyhledávat zahraniční a progresivnější hudbu jsem začal až s příchodem internetu, kde jsem našel svůj svět.

Pocházíte z Valašska – z regionu s výraznou folklorní tradicí. Ovlivnil folklor nějak vaši tvorbu, nebo šel úplně mimo vás? Určitě! Troufám si říct, že hudební postupy, hledání jasných a zpěvných melodických linek mě neustále vrací na Valašsko.

Žijete v Praze. Táhne vás to někdy zpět na rodné Valašsko? V Praze žiji už 8 let. Mám tady manželku, nahrávací studio, kapelu (všichni členové jsou z Moravy). Táhne mě to tam často. Za rodinou, po které se mi vždy brzy začne stýskat.

Víno, nebo slivovice? Víno aj slivovica, aj pivo, aj to, aj tamto!

Nedávno jste se oženil – jak důležité je pro vás dodržování tradic? Tradice mám rád. Na Valašsku se tradice dodržují mnohem víc než třeba v Praze. Ale najdu jich pár, za kterými si nestojím a které umím opustit, když se mi na nich něco nepozdává.

Které to jsou? Jeden jednoduchý příklad. Budou Vánoce a k těm patří tradiční stromeček. Miluju jeho vůni a mám ho s touto

Text: Tomáš Ježek, dobou silně spjatý. Raději si ale koupím Foto: Kateřina Nosková stromek v květináči a po svátcích ho vysadím, než abych ho prostě a jen vyhodil. Přijde mi to zbytečné.

Říkáte, že po každém přečtení Kerouacova románu Na cestě máte vždy chuť hned kupovat letenky. Už jste četl knihu Rozvíjej se, děťátko? Ještě jsem ji nečetl, ale rád bych se k ní do mých 30 let dostal! Tulácké boty doma stále mám. Od těch 19 let jsem se nacestoval hodně a do jisté míry mě to formovalo. Stále rád jezdím ven, ale takové cesty již raději sdílím.

Před lety jste se vydal do Irska, kde jste pracoval na farmě. Co vám tato zkušenost dala? Naučil jsem se pracovat v tvrdých podmínkách, naučil jsem se anglicky a postarat se sám o sebe.

Když jste jel do Austrálie, měl jste s sebou jen kytaru a sto dolarů. Cestujete vždy takto nalehko? Už to nikdy neudělám. Kdybych měl ale znovu dvacet let, tak do toho jdu znova. A každému nesmělému mladíkovi bych to doporučil.

V čem konkrétně vás tato zkušenost tak zocelila? Opět se to týká například rozvoje samostatnosti. Ale nemluvím tady jen o zocelení. Pokaždé, když se v myšlenkách začnu vracet k půl roku strávenému hraním na ulici a cestováním v úplně cizí zemi na druhé straně zeměkoule, vyplaví se krásný pocit a stejný pocit adrenalinu, který jsem zažíval, když

jsem poprvé udeřil do strun před Sydney Opera House. Mohl bych později litovat, že jsem to nezkusil a přišel tak o nespočet zážitků a dobrodružství.

Byl jste v Austrálii, na Sumatře... chladnější destinace vás nelákají? Mám rád české jaro a léto. Zima mě moc nebaví. Nicméně mě láká třeba Kanada.

ROZHOVOR ) 6

Co konkrétně se vám na Kanadě líbí? Tady budu velmi předvídatelný. Příroda. Kanadská velká města bych snad ani navštívit nepotřeboval... ale když už bych tam byl...

Na cesty jste se vydával sám. Zvládáte být dlouho jen sám se sebou? Nikdy jsem to vlastně neuměl, ale chtěl jsem se to naučit. I to bylo myšlen-

kou těch cest. Myslím, že je to ta nejtěžší věc na bytí.

A naučil jste se to? Jsem tomu blíž.

Jak nejraději odpočíváte? Na chalupě, kterou nemám. Sedět na slunci a poslouchat ticho za občasného zvuku cirkulárky.

Jaké knížky bychom našli ve vaší knihovně? Najdete tu hodně biografií, které čtu ze všeho nejraději. Na sluníčku na chalupě (kterou nemám).

Divadlo nebo kino? Více navštěvuju kino. Tradiční staré kino. Multiplexy mě děsí.

Co máte na tradičních kinech rád? Atmosférou jsou mému vkusu bližší. V Praze mám pár takových oblíbených –

Bio Oko, Kino Pilotů nebo Aero.

Písničky zpíváte zásadně v angličtině. Proč? Všechno se mění. Pracuju na novém materiálu, který zahrnuje i písně v češtině. Je to dřina, protože se za ta léta „praxe” cítím velmi komfortně v angličtině. Je to výzva, která je mi ale aktuálním motorem.

V čem je zpívání v češtině náročnější než v angličtině? Výslovnost, projev. Konkrétně u mě je to pak barva hlasu, kterou mám v angličtině odlišnou a která mě na mém zpěvu baví. Napsat kvalitní a dospělý český text, bez patosu, „lásky, pásky“, je taky oříšek.

V jakém rozpoložení nejraději skládáte? Potřebujete měnit prostředí, být sám,...? Vystihla jste to. Být sám. Změna prostředí je též velkým pomocníkem.

Kdybyste se neživil jako hudebník, čím byste byl? Nejraději bych se živil manuální prací, která mi nezahltí hlavu. Mám rád zedničinu a truhlařinu. Podstatné je však to, že na tyto práce nejsem moc nadaný.

Máte rád společnost, nebo jste spíš samotář? Cítím se dobře ve společnosti lidí, se kterými si mám co říct. V opačném případě jsem raději sám.

Kde hledáte inspiraci? Všude možně. V textech se odráží mé myšlenky a životní zkušenosti. S hudbou to mám jednodušší. Když jsem ještě neuměl tak dobře anglicky, tak jsem se na texty vůbec nezaměřoval. Důležitá byla nálada písně a hudba. Dokázal jsem tak zazpívat píseň, aniž bych znal text. Z toho vyplývá, že si stále více užívám skládání hudby a aranžování než psaní textů.

Když jste byl teenager, přihlásil jste se do soutěže Česko hledá SuperStar, ve které jste se ale vůbec neprosadil. Jste za to zpětně rád? Nebyla ani šance se prosadit. Tehdy jsem byl úplně tragický. Neuměl jsem zpívat, hrát. Ostatní soutěžící byli už v té době namakaní. Musel jsem se to teprve všechno naučit. Tyto soutěže byly velkým přínosem pro vítěze či finalisty, kteří po skončení soutěže začali ještě víc makat a posouvat se. Spoléhat na hezkou tvář či charisma často účastníkům těchto soutěží uškodí.

Oslovili vás, abyste vybral písničku do mezinárodní hudební soutěže Eurovize, ale odmítl jste. Je pro vás Eurovize až moc velký mainstream?

ROZHOVOR ) 7 Již jednou se má píseň Blind Man do užšího výběru dostala. Ale nebyla to píseň, která by se do této soutěže hodila. Pokud bych měl pecku, o které bych věděl, že má v této soutěži šanci, tak bych ji tam poslal. Upřímně vám ale musím říct, že čím jsem starší, tím se do těchto velkých věcí nehrnu.

Na desce Hedgehog hostuje oskarová zpěvačka Markéta Irglová, která se dokonce objevila na televizních obrazovkách v seriálu Simpsonovi. Chtěl byste být také ztvárněn ve světě žlutých postaviček? Simpsonovy mám rád. Byla by to čest!

Hrajete raději sólo, nebo s kapelou v zádech? Když hraju v malém prostoru pro 50 až 100 lidí, tak hraju raději sám. Intimita, která kolikrát takové koncerty provází, je velmi naplňující pro mě a troufám si říct, že i pro posluchače. Když hraju ve větším klubu nebo na festivalu, tak je zapotřebí, aby to valilo. A toho sám nejsem schopen dosáhnout. S klukama si takové koncerty náležitě užívám.

Často hrajete na hudebních festivalech, ať už na domácí scéně, nebo v zahraničí. Je nějaký festival, kde jste ještě nehrál, ale chtěl byste?

Rád bych si zahrál na nějakém velkém festivalu v USA nebo na legendárním Glastonbury.

Jak se žije umělci v době koronavirové? Blbě. Snažím se tak alespoň vzdělávat v oblasti hudební produkce a míchání hudby. Vybudoval jsem si nahrávací studio a většinu času trávím tam. Občas zajdu na brigádu do skladu. Ta koncertní pauza je tak dlouhá, že jsou všechny úspory pryč.

Zpíval jste už někde s rouškou? Ještě ne. Zpívám si teď jen doma a věřím, že to už ani brzy nebude třeba!

Pro mě jste takový český Ed Sheeran. Co říkáte na toto přirovnání? Mohl bych argumentovat, proč nejsem „takový český Ed Sheeran“, ale nebudu. Je hezké, že jsem přirovnáván k tak velkému zahraničnímu jménu!

V co věříte, Thome? Tak třeba ve férovost, lásku, laskavost a pravdu a víru.

Kde vidíte sám sebe za deset let? Chtěl bych mít rodinu. V této době je hraní kvůli koronaviru znemožněno. Takže bych chtěl prostě hrát a zpívat, tak jak tomu bylo ještě před necelým rokem!

Thom Artway, vlastním jménem Tomáš Maček (*1993, Vlachovice) je český zpěvák, písničkář a pouliční muzikant. Své skladby tvoří převážně v anglickém jazyce. Na české hudební scéně se objevil jako dvacetiletý v roce 2013. Do povědomí se dostal o tři roky později se svým singlem I Have No Inspiration, který mu vynesl nominaci na cenu Český slavík v kategorii Objev roku. Ve stejném roce obdržel za debutové album Hedgehog dvě sošky v anketě Anděl – v kategorii Objev a Zpěvák roku. V roce 2018 natočil druhé album All I Know, po kterém následovalo turné po republice. Dva videoklipy natočené v Londýně měly světovou premiéru v britských médiích. Thom Artway začíná koncertovat i v zahraničí, převážně na festivalech. V roce 2018 také absolvoval první turné po Anglii a Skotsku. Nyní pracuje na třetí desce, která vyjde na jaře roku 2021.

Foto: Kateล ina Noskovรก

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. Dnes je to naše kolegyně Dana Kosíková, duše obchodního oddělení, ale také spolumajitelka televize TVS, tedy docela „velké zvíře“! Je na tobě vidět, že tě svět médií baví a cítíš se v něm jako ryba ve vodě. Co ti toto prostředí nejvíce dává? (Tomáš) Mediální svět je výjimečný a když se v něm pohybuji já, tak jsem také výjimečná a to se mi líbí! Vyhovuje mi moje pracovní náplň. Jsem společenský tvor, takže moje práce je pro mě vlastně zábavou. Poznávám spoustu lidí, kteří mi dovolí nahlédnout nejen do chodu jejich firmy, ale také často do jejich soukromí. A to mě baví, poznávat lidi a jejich svět. Taky díky své práci v médiích mohu přispět svou trochou do mlýna, třeba k úspěchu té či oné firmy. A ještě mám za to zaplaceno.

Máš nějaký nesplněný/nesplnitelný sen? (Jirka) Mám. Chtěla bych si koupit „dormobil“ (malý karavan) a jezdit si i se svým mužem křížem-krážem po světě, poznávat místní lidi, krajinu, debatovat, ochutnávat jejich jídlo a drinky, učit se od nich. Přednost mají samozřejmě místa, kde se zrovna budou nacházet moje děti a praděti. Jestli je tento sen nesplnitelný nebo zůstane nesplněný, se uvidí, zatím to v tomto životě v plánu mám.

Jak nejčastěji trávíš svůj volný čas? (Ondra) Moc ráda trávím čas s rodinou, taky chodím často do kina, divadla, na pivo. Taky mám ráda lehký sport typu autovýletů, ráda lyžuju, plavu, hraju karty, kostky, čtu, zahradničím… a nevím co ještě.

Jsi velice pozitivní člověk – kde bereš všechnu tu energii? (Ondra) Ondro, je to tajné, ale tu energii kradu lidem, se kterými se stýkám. Obávám se ale, že až si toto přečtou, budou si ji dvakrát tak hlídat.

Zažila jsi nějakou veselou historku při obchodování? (Barča) Jednou se kolegové hodně divili, že vyrážím na schůzku s kytarou. To byl můj neuvážený slib na jedné akci pro klienty.

)

Ne všechno totiž měli místní muzikanti v repertoáru. A tak jsem trénovala po nocích kytaru a zpěv a měla jsem z toho nervy. Všechno nakonec dobře dopadlo, hezky jsme si na schůzce všichni zahráli a zazpívali a dodnes na to rádi vzpomínáme.

Stal se ti někdy při komunikaci s klientem nějaký trapas? Nějaká perlička? (Nikča) A těch trapasů bylo taky mraky. Jeden za všechny... Poslala jsem jednomu našemu milému klientovi přání k narozeninám i s obrázkem, s růží. Dostala jsem odpověď: „Danuš, děkuju, to sedí!“ To už jsem si nasadila brýle, přátelé, ta moje růže bylo růžové prase... no trapas, co?

Jak vypadá tvůj ideální pracovní den? (Lucka) Budík a pozvolné probouzení, snídaně, ranní mailová pošta (samé dobré zprávy), pejsek. Úsměv na rtech, slunce svítí tak akorát. 2-4 úspěšné obchodní schůzky, všichni jsou milí a rádi mě vidí. Oběd a práce v kanceláři, domlouvání schůzek, zpracování zakázek, napíšu a přečtu pár děkovných mailů. Od 17 hodin se věnuji rodině nebo sama sobě. To je ideální pracovní den. Pravda, některé dny se trošku liší.

Co tě na práci obchodníka baví nejvíc? (Lucka) Podepisovat smlouvy! (Milí klienti, pokud čtete tyto řádky, neberte je vážně. Člověk něco vtipného odpovědět musí, když se ho ptají. Mám vás ráda takové, jací jste. I bez podpisů... ale samozřejmě podpis smlouvy vždy potěší, když jinak nedáte!)

Ráda jezdíš na chatu k brněnské přehradě. Jaký je tvůj vztah k přírodě, turistice a kam by ses třeba ráda podívala? (František) Ano, chatičku na Pryglu miluju, jezdím tam od narození. Chodila jsem od malička s dědou na hřiby, na šišky, taky na dřevo. S partou děcek jsme dělali

Absolvovala jsi jízdu po legendární americké Route 66. Na co z této cesty nejraději vzpomínáš? (Katka) Jeeeej, na všechno! Mám mraky skvělých zážitků. Vždycky jsem toužila po Americe. Absolvovat Route 66 je dobrý způsob, jak vidět co nejvíc z USA v relativně krátké době. Připadáš si tam jako románová postava, najednou se procházíš v Santa Fe nebo si dáváš kafe v Bagdad Cafe, stojíš na mostě nad Mississippi, v Texasu si dáš opravdový steak, v Hollywoodu doufáš, že potkáš Nicholsona, V Grand Canyonu teče Colorado, o kus dál Červená řeka, v Monument Valley si zapálíš Marlboro, v Santa Monice se rácháš v Pacifiku... prostě svoboda, pohoda, jazz…

Dančo, čím se rozptyluješ v těchto covidových chmurách? (David) Já jsem v klidu, Davide. Do této chvíle mě báječně rozptylovala moje miloučká vnučka Tiffany. Teď už holky odjely za tátou, tak uvidím. Asi uklidím, přečtu si knížku, mrknu na TV, včetně TVS, zajdu do lesa... a kdyby bylo nejhůř, poradím se s psychiatrem.

Víc než 25 let prodáváš rádiovou a televizní reklamu. Zlí jazykové tvrdí, že je to obchod „se vzduchem“. Jak vypadá tvoje duševní hygiena, aby ses nezbláznila a znovu (a s úsměvem) šla do toho? (Jan) Éter nebo „vzduch“, jak píšeš, je pro prodej ideální zboží, protože se nikdy nezkazí. Takže žádné nervy, žádný spěch. Jelikož ale moje expirační doba už je na hraně, tak se snažím i odpočívat. Pro duševní hygienu využívám veškeré dostupné (nyní nedostupné) kulturní a společenské stánky, literaturu (ne zrovna Dostojevskij ani Jirásek) a taky od jara do podzimu pobyt na chatičce.

Dceru máš v Gruzii, syna v Laosu a manžela na „Pryglu”. Než je všechny objedeš, to je celkem honička, ne? (Jan) Ani ne, cestování mě baví. Bohužel teď je to s tím přesunem do (nebo z) některých destinací trošku horší, tak se aspoň na sebe můžeme pořád těšit, i když na některé členy rodiny na můj vkus až moc dlouho. Ale dobrá zpráva je, že manžela mám t.č. ve Zlíně, takže žádná hoňka.

O NÁS PRO VÁS ) 9

O nás pro vás

táboráky, hráli na kytary a zpívali, chodili na výlety. Takže vztah k přírodě mám velice kladný. Narodila jsem se a taky žila v Žilině, v horském městečku na soutoku tří řek nedaleko malé Fatry, Kysúc a Vysokých Tater. Takže kdo u nás nechodil na túry, jako by ani nebyl. A ráda bych se podívala tam, kde jsem ještě nebyla.

ÍTIT V S E D U B Í N CH P Ř Ááži SLUNCE v Uherském Hradišti. Ý N Ě N L P S M Í STRO ÍN v Malenovicích a v obchodní pas VÁ N O ČN O ZL centru CENTR

0 2 0 2 . 2 1 . 6 1 – . 1 1 27.

v obchodním

Stalo se již tradicí, že se v našem regionu pořádá pro děti z dětských domovů vánoční sbírka dárků s názvem VÁNOČNÍ STROM SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ. Tuto sbírku připravily TELEVIZE TVS a RÁDIO KISS ve spolupráci s obchodním centrem CENTRO ZLÍN – Malenovice a obchodní pasáží SLUNCE v Uherském Hradišti.

Chcete udělat dětem z dětských domovů krásné Vánoce? Dárcem se můžete stát i Vy! V průběhu prosince budou asistentky u stromečku nabízet veřejnosti seznamy dětských domovů a dětí s konkrétním přáníčkem. Dárce si vybere štítek, koupí konkrétní dárek pro konkrétní dítě a dárek přinese zpět ke stromečku. Naše asistentky se postarají o vše ostatní - dárek zabalí a opatří jej štítkem s adresou. Zabalené dárečky potom rozvezeme do dětských domovů těsně před Vánocemi.

Strom splněných přání pak můžete navštívit v těchto časech: CENTRO ZLÍN: PO-PÁ 14-19H, SO 10-20H PASÁŽ SLUNCE: PO-PÁ 14-18H, SO 9-12H Partneři Vánočního stromu:

Ve čtvrtém pokračování seriálu navštívíme další město našeho „televizního regionu“ a v kronikách, v dobovém tisku a v dalších publikacích zabádáme v jeho sportovní historii. Ta kyjovská skrývala sto let slavný příběh možná nejlepšího ženského házenkářského týmu tehdejšího sportovního světa. Ve 20. a 30. letech se stal SK Kyjov třikrát mistrem Československa a třikrát postoupil jako nejlepší moravský celek do finále. V jeho dresu hrála nejlepší útočnice světa Ludmila Cahlíková-Chytilová, která s národním týmem vybojovala na Světových ženských hrách zlato a stříbro. Česká házená, dnes nazývaná národní, se hrála v Československu, ve Francii, v Polsku, v Jugoslávii, v Rakousku-Uhersku, v USA, ve Švédsku, v Belgii i jinde v Evropě. V kyjovské kronice je psáno: „Sportovní klub Kyjov založen byl roku 1920 a kromě kopané začal hned pěstovati dívčí házenou. Mimořádné hráčské nadání dívek mělo úspěch za úspěchem. Kyjovská dívčí sedmička patřila vždy mezi nejlepší v československé házené a probila se až do finále mistrovství republiky.“ Josef Přidal v roce 1921: „Vítězství Moravské Slavie nad Kyjovem jsem měl jako soudce odnést já, alespoň v některých novinách, což uvádím jen proto, že Kyjov nedovedl prohráti, ani když byl o hodně slabší. Případ s hráčkou Kasálkovou a soudcem Jedličkou byl pak předmětem několika schůzí.“ V roce 1922 se divoké utkání s Hanáckou Slavií Kroměříž v Kyjově nedohrálo, což Ondřej Sekora ilustroval v Lidových novinách. Zápas mezi župou Hanáckou a Západomoravskou: „Měl být sehrán v Brně, kde jsme přenocovali, ale ráno pro nezpůsobilý terén jsme museli odjeti do Kyjova. Tam nastoupilo proti našim úplné družstvo Kyjova vedené ke slávě Št. Cibulkou. Zápas (3:1) přesně řídil Leopold Zeman z Brna, jeho výkon však milosti v očích místního obecenstva nenašel.“ Reprezentovat do Paříže a Monte Carla odjely Kyjovjanky Kovandová, Plánková a Horáková. Moravské zemské mistryně z Kyjova prohrály boj o titul s SK Meteor Vinohrady. „Roku 1929 v zápase o championát republiky podlehly zcela těsně 5:6 pražské Slavii,“ napsal kronikář o Kyjovjankách a navázal: „Roku 1930 se v Praze drželo podivuhodně družstvo našich sportovkyň v házené proti Viktorii Žižkov s výsledkem 5:1. Hned nato zvítězily Kyjovjačky i na Mělníce 4:3, jehož dívčí družstvo nebylo předtím na svém hřišti nikdy poraženo, až kyjovskými. Ve finale si již děvčata nedala vzít mistrovství a zaslouženě porazila 12. října na kyjovském hřišti

Slavii 5:3 (Kallabová (Gruntová), Štroblová (Dobešová), Pokorná (Rakušanová), Ratajská (Štěpánková), Ludmila Cahlíková (Chytilová), Plánková a Füchslová (Vepřovská), trenér dr. Horák). Tím dosáhl Kyjov mistrovského titulu v dívčí házené, který si již dávno zasloužil. Toto vítězství dovršilo nejvhodnějším, protože nejsportovnějším způsobem letošní oslavy desetiletého trvání SK Kyjov. Doufejme, že Kyjov si také toto mistrovství hodně dlouho podrží, neboť výkonnost kyjovské házené v příštích letech ještě vzroste a o dostatek dorostu je postaráno,“ věštil kronikář profesor Ludvík Kalus. V Kyjově za Moravu proti Čechám nastoupily Kallabová, Pokorná, Füchslová a Cahlíková. „V září roku 1930 konaly se v Praze III. Světové ženské hry. V zápase o mistrovství světa v dívčí házené porazilo Československo Polsko 17:0 a také Jugoslávii 8:5. V československém družstvu házené byla také členka kyjovské házené slečna Liduška Cahlíková, která se osvědčila jako nejlepší střední útočnice československá.“ (Kyjovská kronika). V roce 1931 Kyjov triumf v sestavě Kallabová, Plánková, Pokorná, Štroblová, Füchslová, Cahlíková, Ratajská zopakoval. Z kyjovské kroniky: „…13. června přibylo do Kyjova mistrovské družstvo jugoslávské dívčí házené ŠK Concordia Zagreb. Milí jihoslovanští hosté byli přijati večer téhož dne na přátelském večírku v záloženském sále, kde je uvítal okresní hejtman Arnošt Blaha, zástupci města i Sokola. V neděli dopoledne byl zápas s družstvem házené kyjovského

)

Text: Vladimír Salčák Foto: Národní házenkářský archiv sportovního klubu, který od předešlého roku drží titul mistra republiky v házené. Výsledek zápasu ukázal však převahu družstva jugoslávského 14:9 (podle NHA 11:5), ale byl i čestným pro domácí družstvo kyjovské. Odpoledne zúčastnili se naši hosté veřejného cvičení sokolského, večer společenského večírku ve Slavii. V pondělí dopoledne byli přijati městským zastupitelstvem a podepsali se při té příležitosti do této pamětní knihy. V poledne se pak s Kyjovem rozloučili.“ V roce 1932 dosáhl Kyjov mistrovského hattricku, před Slavií, Mělníkem a Zlínem. Jiří Kotlář ze Slavie: „Ve finale mistrovství republiky utkaly se s dosavadním mistrem SK Kyjov v Kyjově a podlehly 5:6 brankou z 5metrového hodu nařízeného plzeňským rozhodčím Košanem za stavu 5:5 těsně před koncem, kdy Slavia branku soupeře doslova obléhala. Pláč rozhodčího, který prohlásil, že trestný hod nařídil v domnění, že Slavia vede 5:4, nemohl ovšem družstvu vrátit to, oč je svým rozhodnutím připravil a co mu podle výkonu patřilo – mistrovství republiky.“ Kyjov v roce 1934 ve finále podlehl Slavii. Reprezentantka Cahlíková přivezla ze IV. Světových ženských her v Londýně stříbro.

SPRTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY ) 11

Jak byly kyjovské házenářky nejlepší na světě

12 + jedna otázka PRO JIŘÍHO JILÍKA

1. O čem se vám naposledy zdálo? Doufám, že se mi ještě nezdálo naposledy.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte? Na knihvazačskou dílnu mého taty Fanka v Kunovicích. Pracoval sám, někdy mu pomáhala sestra. Vázal knihy pro knihovny akademických ústavů, vysokých škol a muzeí, ale i kancionálky (modlitební knížky) pro kunovické tetičky. V dílně to vonělo klihem, terpentýnem, barvami. Řezačka, lis, zlatička, knihy a knihy a knihy. Během dne se tam zastavovali jeho přátelé na kus řeči, někteří jen seděli na židli a třeba hodinu ho pozorovali při práci. Kniha byla v naší rodině ctěna jako nejvyšší hodnota.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život? Někdy v roce 1977, to jsem ještě učil ve Vlčnově, mě volali do ředitelny k telefonu (tehdy ještě mobily neexistovaly), prý volá zlínský film. Ozvala se dramaturgie, že mne přepojují. Na to ženský hlas: „Dostal se mi do rukou výstřižek z nějakých novin, je to pohádka, myslím z Vlčnova. Moc se mi líbí, chtěla bych ji natočit, scénář napíšeme spolu!“ Byla to Hermína Týrlová, národní umělkyně. Animovaný film Jak si Jakub naposledy vystřelil z roku 1979 není v její filmografii nijak významný, nicméně já jsem nad starým psacím strojem zn. Underwood od té doby sedal podstatně častěji než nad školními přípravami.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl? Jsem zvyklý si zvykat jen na věci příjemné, a tudíž nemám v úmyslu se žádného ze svých zvyků zbavit. Vlastně jeden mě

)

štve, ale není to zvyk, spíš závislost - na sladkém. A závidím manželce Bohumile, které chutná neslazená káva.

5. Máte nějakou posedlost? Doufám, že ne. Posedlost souvisí s fanatismem. Nejstrašnější je, když se v ni změní úsilí o nápravu světa. Jako příklad budiž uvedena nejslavnější detektivka Agathy Christie Deset malých černoušků, která se stává další obětí současné západoevropské kulturní revoluce. Černoušci v titulu vadí, a tak je název změněn na Bylo jich deset, jak o tom informovala již i naše mainstreamová média. Dál už mne napadá jen známý výrok Tomáše Akvinského o blahoslavených chudých duchem.

6. Čeho se bojíte? V dětství jsem se bál bolesti zubů a zubařů, ale jen do té doby, než se mě ujal MUDr. Pavel Otrusina, můj spolužák ze staroměstského gymnázia. Ten mé obavy jednou provždy rozptýlil. Poslední desetiletí se už bojím jenom toho, aby mně při nekontrolovaném smíchu nevypadla z pusy náhrada.

7. Litujete ve svém životě něčeho? Každý člověk dělá v životě i chyby. Lituji ku příkladu trápení, jež jsem způsobil lidem, kteří mě měli rádi.

8. Co je vaším největším životním úspěchem? Nepochybně to, že jsem se dožil pětasedmdesátky, vstávaje, lehaje a chodě bez pomoci bližních a stále ještě řídě auto.

9. Co vás nejvíce motivuje? Úsměvy a potlesk čtenářek mých knížek na četných besedách, které jsem až do února letošního roku dělal po knihovnách. (Napsal bych čtenářů, ale ženy výrazně převažují.) Stejně tak zájem

projevovaný návštěvníky Památníku Velké Moravy, kde jsem působil několik let jako průvodce. Autorovi literatury faktu zejména z oblasti národopisu a historie je něco takového potvrzením smyslu jeho práce a tudíž i motivem k pokračování.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla? Umět procházet zdí, tak jak to uměl Bourvil ve francouzském filmu Muž, který prochází zdí (1951). Viděl jsem ho ještě jako kluk v padesátých letech a představoval jsem si, jak musí být úžasné bez problémů a zcela nenápadně vstupovat do dívčích pokojíků a ložnic kurtizán. Dnes by v zorném poli mé pozornosti byly zcela určitě spíš bankovní domy a tiskárny cenin.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? V podstatě nic. Ale bez lidí by se mu nepochybně dařilo lépe.

12. Co vás naposledy rozplakalo? Když jsem v roce 2016 stál nad úmrtním ložem maminky. Zemřela po banálním úrazu ve stavu naprosté duševní svěžesti ve věku 98 let.

12 + 1. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít? Já už v jednom žiji – v obraze zlínského filmového výtvarníka a režiséra Ladislava Pálky. A jsem na něm v krásné společnosti dnes již zapomínaných vlastenců a buditelů - Komenského, Palackého (Moravané), Havlíčka, Nerudy, Němcové Boženy (Češi), sedíme před vinným sklepem a vyhrávají nám Burčáci (Slovácko). Jakou lepší společnost si vlastenec mého zrna může přát? Pokud by se ovšem našel hudební skladatel, který by mne učinil postavou opery, tak to bych taky bral.

Foto: Kateřina Nosková

JIŘÍ JILÍK (* 1945) spisovatel, scénárista a publicista

Mozaika Střípky ze života v našem kraji

)

MOZAIKA ) 14

HODONÍN

Zoofotosoutěž zná své vítěze Třicetiletá Ivana Martinková začala fotit teprve před rokem. Nyní sbírá první úspěchy – obstála totiž ve Velké podzimní zoofotosoutěži vyhlášené zoologickou zahradou v Hodoníně. Soutěž byla rozdělená na dvě kategorie, v jedné hodnotila snímky odborná porota, ve druhé pak lidé na facebooku. Zúčastnit se mohli amatéřští i profesionální fotografové, podmínkou bylo, aby byly všechny fotografie pořízené v hodonínské zoo. Ivana Martinková uspěla s fotografií chameleona, vítězem facebookové kategorie se stal rodák ze Vsetína Zdeněk Vaculík, který do soutěže zaslal snímek sov. Více než stovku fotografií posuzovalo hned několik porotců. V odborné porotě usedl ředitel Galerie výtvarného umění v Hodoníně Josef Fantura, dlouholetý fotograf zvířat v hodonínské zoo Josef Petrica a on-line se přidal také fotograf Jiří Mikoláš. Porotci nakonec vybrali třináct nejlepších snímků, ze kterých nechá zoo vytvořit kalendář pro příští rok.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Absolventka uherskohradišťského gymnázia uspěla v celostátní soutěži Absolventka gymnázia v Uherském Hradišti Helena Kamrlová vyhrála prestižní soutěž s názvem České hlavičky. Do soutěže se Helena přihlásila s Bajkou o včelách,

kterou si vybrala mimo jiné kvůli jejímu významu na poli ekonomie a filozofie. Jedná se o veršovanou alegorii Bernarda Mandevilla z počátku 18. století. Nejvíce náročný, minimálně časově, byl pro ni překlad. A že se volba tématu i jeho zpracování vydařilo, se ukázalo hned dvakrát. „Poprvé jsem tu práci psala do celostátní soutěže Středoškolská odborná činnost, kde jsem vyhrála republikové kolo ve společenskovědní kategorii. Následně jsem byla nominována do soutěže České hlavičky, kde jsem také zvítězila,“ dodala devatenáctiletá studentka. Svou práci Helena úspěšně obhájila před akademickou radou a zvítězila v kategorii MERKUR Člověk a společnost. Projekt České hlavičky je odvozen od mateřského projektu Česká hlava, což je nejprestižnější ocenění pro mladé vědce.

OTROKOVICE

Městský úřad je druhý nejpřívětivější ve Zlínském kraji Přívětivý úřad – to je název soutěže, pomocí které Ministerstvo vnitra České republiky propaguje moderní a kvalitní služby městských úřadů. Letos se jí zúčastnilo celkem 142 institucí. U všech sledovalo stav elektronických služeb, komunikace, transparentnost nebo participaci a klientský servis. A právě Městský úřad v Otrokovicích zabodoval natolik, že získal ocenění jako druhý nejpřívětivější ve Zlínském kraji. „Je to ocenění práce vedení města, ale především zaměstnanců úřadu, protože to je hlavně o té každodenní pečlivé práci,“ uvedla tajemnice Městského úřadu Otrokovice Radana Zenáhlíková. Jedním z plusových bodů v soutěži byla přístupnost. Úřad v Otrokovicích je totiž otevřen každý den v týdnu, pouze pro některé dny je potřeba se objednat. Dalším kritériem soutěže byla například komunikace s veřejností. Městský úřad se snaží komunikovat prostřednictvím webových stránek, reportáží, Otrokovických novin, sociálních sítí, ale také pomocí systému informačních a krizových SMS. Samozřejmostí jsou také nové aplikace. „Jednou z posledních je například aplikace Hlášení závad, prostřednictvím níž mohou občané hlásit závady na majetku města. Letos jsme také zpřístupnili Mapu investic, která ukazuje dokončené, probíhající a budoucí investice města,“ dodala Radana Zenáhlíková.

ZLÍN

Zlínské divadlo vytvořilo podcast Hladový kašpárek Prázdné chodby a zkušebny, zrušená představení i zkoušky. Tak to v posledních měsících vypadá ve všech divadlech v České republice. Co by to však bylo za kreativní duše, kdyby si nějak neporadily. A tak si divadlo pro své věrné diváky připravilo speciální podcast Hladový kašpárek. „Motivací pro vytvoření podcastu bylo několik – nepřerušit kontakt s diváky a zároveň pomoci,“ řekl k podcastu ředitel divadla Petr Michálek. V záznamech najdete rozhovory, divadelní hry, fejetony nebo improvizace. A proč se podcast jmenuje Hladový kašpárek? „Kašpárek byl kdysi v pravěku legendární klub ve sklepení tohoto divadla a slovo hladový jsme k němu přidali jako takový kašpárkovský škleb a jako odpověď panu prezidentovi Zemanovi, který vyjevil svou úvahu, že hladový umělec tvoří nejlépe,“ uvedl na pravou míru Petr Michálek. Všechny záznamy podcastu najdete na webových stránkách www. hladovykasparek.com.

VESELÍ NAD MORAVOU

Veselská vína dobývají svět Veselí nad Moravou nemá mnoho vinic, přesto vína z tohoto města letos bodují ve významných soutěžích. Hned několik cen získaly produkty Vinařství Dog in Dock, které vyrůstá v areálu historického zámeckého zahradnictví. Frankovka jako víno Jihomoravského kraje, Chardonnay oceněné na Prague Wine Trophy, Zweigeltrebe na Národní soutěži vín nebo cena Král vín pro Pinot Blanc – to jsou poslední úspěchy mladého veselského vinařství. Za necelé tři roky se mladí vinaři vyšvihli mezi špičku ve svém oboru. A zajímavé chutě si vinaři slibují i od letošního vína, které mnozí předem zatracují. Hrozny, které zpracovávají, ale zatím nepocházejí z révy v zámeckém zahradnictví – ta by měla poprvé začít rodit v příštím roce.

EP N H ŘE D LÉ

ČTVRTEK 31. 12.

PÁTEK 1. 1.

SOBOTA 2. 1.

NEDĚLE 3. 1.

17.00

Hodonín – ZIMA

Hodonín – JARO

Hodonín - LÉTO

Hodonín – PODZIM

17.12

Veselí – ZIMA

Veselí – JARO

Veselí – LÉTO

Veselí – PODZIM

17.30

Kyjov – ZIMA

Kyjov – JARO

Kyjov – LÉTO

Kyjov – PODZIM Valašsko

17.45

Valašsko

18.00

Zlínský kraj – ZIMA

Zlínský kraj – JARO

Zlínský kraj – LÉTO

Zlínský kraj – PODZIM

18.12

Ticho ve studiu (R. Bellan)

Ticho ve studiu (P. Vabroušek)

Ticho ve studiu (J. J. Karásek)

Ticho ve studiu (D. Gombár)

18.30

Uh. Hradiště – ZIMA

Uh. Hradiště – JARO

Uh. Hradiště – LÉTO

Uh. Hradiště – PODZIM

18.45

Demáč (NoHow)

Demáč (Horizont)

Demáč (E. Hrabalová)

Demáč (DneskaNe) Slovácké cyklení

19.00 19.12

Slovácké cyklení

(Baťův kanál)

(Lednicko-valtický areál)

(Chřiby)

(Horňácko)

Poztrácená řemesla

(Litografie)

(Tkalcovství)

(Sklářství)

(Výroba cimbálů)

19.30

Na kafe do Cafe (D. Baťa Arambašič)

Na kafe do Cafe (J. Gogola)

Na kafe do Cafe (K. Král)

Na kafe do Cafe (R. Jančář)

19.45

Valašsko

20.00

Uh. Brod – ZIMA

Uh. Brod – JARO

Uh. Brod – LÉTO

Uh. Brod – PODZIM

20.12

Špetka Valašska (Pohanková polévka)

Špetka Valašska (Kyselica)

Špetka Valašska (Pagáče)

Špetka Valašska (Domikát)

20.30

Zlín – ZIMA

Zlín – JARO

Zlín – LÉTO

Zlín – PODZIM

20.45

Otrokovice – ZIMA

Otrokovice – JARO

Otrokovice – LÉTO

Otrokovice – PODZIM

(Program se reprízuje každé čtyři hodiny.)

INZERCE

Chceš propojit studium s praxí? Zkus naši ﬁremní školu!

PF 2021

ŠKOLA, KTERÁ JDE S DOBOU? MESIT JE SKĚLOU VOLBOU! Nabízíme tyto studijní obory Maturitní

Mechanik elektrotechnik/Mechanik elektronik Mechanik strojů a zařízení/Mechanik CNC strojů

Obory s výučním listem

Elektromechanik pro zařízení a přístroje Elektrikář – silnoproud Obráběč kovů Strojní mechanik/Zámečník

Nástavbové

Provozní technika Provozní elektrotechnika Podnikání

Přijď se k nám podívat!

Prohlídky jsou možné kdykoliv po domluvě na tel.: 572 522 484. Sledujte nás

www.skolamesit.cz

Již 30 let pro vás tiskneme, v časech dobrých i těch horších ...

PROGAM TVS ) 15

ČAS

E! ĚT N

PROGRAMOVÉ SCHÉMA TVS PLATNÉ OD 31. 12. DO 3. 1. 2021

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 16

Poztrácená řemesla: Lidové řezbářství manželů Slavíkových V dnešní uspěchané strojové době provozuje už jen velice málo lidí tradiční řemeslo. To totiž vyžaduje čas, trpělivost a především lásku. Platí to dvojnásob také pro tradiční lidové řezbářství. Tomuto řemeslu se celý život věnují manželé Slavíkovi z Krumvíře na Břeclavsku, kteří obnovili rodinnou tradici téměř zapomenutého řemesla v roce 1970. A že skutečně měli z čeho čerpat – navazují na zkušenosti pěti generací řezbářů! Marcela a František Slavíkovi tvoří sehraný pár. Marcela dřevěné formičky kreslí a navrhuje a František podle jejích nákresů vyřezává. Pana Františka jsme zastihli při práci a protože byla škoda ho rušit, o jejich milovaném řemesle jsme si popovídali s paní Marcelou.

) Text a foto: Kateřina Nosková

při výrobě nábytku nebo truhlařině jako takové, zkrátka jak lidi potřebovali. Proto bylo dost těžké dostat se k materiálům, ze kterých bychom mohli čerpat a navazovat na ně. V muzeích se nesmělo ani fotografovat, natož aby nám někdo něco půjčit z depozitáře. Ale když člověk chce, tak leccos jde. Třeba jsme byli v Brně, kam za námi došla starší paní a povídá: „Toto máte velice pěkné! Ale já si pamatuju, že bývaly formičky taky na vanilkové rohlíčky, a ty tady nevidím...“ No jak je mohla vidět, když my jsme je ani neznali! A tak paní podruhé došla s formičkou, kterou jsme si půjčili a začali to dělat podle ní.

Jaké dřevo je na vyřezávané formičky nejlepší?

Na první pohled je vidět, že mezi vámi a panem Františkem funguje velká symbióza. Souhlasíte? Víte, vyřezávané formičky... to je pro nás oba srdeční záležitost jako hrom, zkrátka obrovská láska, kterou máme společnou. Všecko děláme dohromady. Já většinu věcí kreslím a navrhuju a manžel vyřezává. No a pak se hádáme, protože bez toho to nejde! On má jiný názor, já mám jiný názor... ale to, co z toho vyjde, je vždycky to pravé ořechové!

Jak jste se s manželem seznámili? S manželem jsme bývalí spolužáci, se-

známili jsme se v Uherském Hradišti, kde jsme oba chodili na Umprumku. Přímo tímto řemeslem jsme se ale nikdy neživili. Manžel dělal po vojně výtvarníka ve sklárnách, já jsem zůstala na volné noze. Řezbařinou jsem se sice živila, ale dělala jsem reliéfy a plastiky. Dneska už bohužel nevyřezávám, protože mám nemocnou páteř, ale manžel je štramák, ten dělá pořád.

Mohla byste přiblížit historii tohoto řemesla? Ono to vlastně nikdy řemeslo nebylo. Dělávalo se vždycky jako takový doplněk

Formy děláme ze dřev ovocných stromů, protože je to jednak tradice a jednak žijeme na jižní Moravě, takže ovocných stromů je tady všude habaděj. Třeba smrkové dřevo se na tuhle práci vůbec nehodí. Pracujeme se dřevem třešní, višní, meruněk, ořechů... Dřevo sušíme zásadně venku, v žádných sušárnách, to by bylo znásilnění dřeva. Všechno to necháváme na Pánu Bohu. Dřevo musí být na venku, na větru, pršet na to teda nemusí, ale hlavně aby to bylo na luftě.

Oblíbenou formou je dřevěná formička na vánoční perník. Jak konkrétně vy perník děláte? To je hotová věda. Měla jsem spoustu receptů po mamince a po babičce, jenomže ty suroviny, ze kterých se těsto děláva-

lo dříve, už dnes nejsou, co bývaly. Takže já jsem si musela na ten dnešní perník přijít sama. Těsto si zadělávám třeba čtyři až pět měsíců dopředu, než s ním dělám! Těsto je základ. S formičkou to potom jde jako po másle.

Ale vždyť dneska už žádná řemesla nejsou. Řemeslník byl ten, kdo uměl ušít kožuch, ušít boty, vyšívat, nemluvě o kovářích, stolařích... to bylo řemeslo! A dneska? To jsou všechno dovedové. Oni to dovedou, ale je to opravdu řemeslo? Není. To je jenom to, co diktuje trh. Aby to bylo za málo peněz a na kvalitě nezáleží. A mladí? Ti dávají ruce od práce, ti jsou jenom na těch svých počítačích. Tradiční řemeslo budoucnost nemá.

Co musí člověk mít, aby z něj byl dobrý řezbář? To je tak. Pán Bůh dá talent, škola dá vzdělání a dál už je to jenom dřina. Dělat, dělat, dělat. A ne každý má trpělivost. Je to velká řehole.

Čím je pro vás toto řemeslo, kterému se celý život věnujete?

Je to krásná práce. Já ji miluju, i když už dneska vyřezávat nemůžu, protože mi to zdravotní stav nedovoluje. Ráda se ale o tu radost podělím. Protože sdílená radost je dvojnásobná radost. To je v bibli, to není nic nového!

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 17

Jaké jsou podle vás vyhlídky tradičních řemesel?

ny na všech a o t n e t Na y seriálu íl d í z o h c před á řemesla n e c á r t z Po t on-line a ív d o p e se můžet itvs24.cz u b e w a n OŘADY! v sekci P

INZERCE

Mínus 200?

To zahřeje!

Máme pro vás hřejivé slevy na náš stabilní internet na doma a televizi. A navíc bez závazku. To je pohoda :)

Nordic 5G Internet

Nová Nordic TV

Balíček 5G Internet + TV

-200 Kč

-100 Kč

-350 Kč

na 6 měsíců

Akce platí do 31. 1. 2021. www.nordictelecom.cz

Překvapivá volnost

N ĚT E! LÉ D ŘE H

N EP

PROGRAMOVÉ SCHÉMA TVS PLATNÉ OD 24. 12. DO 27. 12. 2021 ČAS

ČTVRTEK 24. 12.

PÁTEK 25. 12.

17.00

REGIONY – ZIMA

REGIONY – JARO

REGIONY – LÉTO

REGIONY – PODZIM

17.30

Špetka Valašska

Slovácké cyklení

Špetka Valašska

Slovácké cyklení

PROGRAM TVS, DUŠA V PEŘÍ ) 18

17.45

SOBOTA 26. 12.

NEDĚLE 27. 12.

(Valašský guláš)

(Moravské Toskánsko)

(Kuře–kačena)

(Cesta TGM)

Valašsko

18.00

SPORT – ZIMA

SPORT – JARO

SPORT – LÉTO

SPORT – PODZIM

18.30

Demáč

Na kafe do Cafe

Demáč

Na kafe do Cafe

18.45

(P. Březina)

(V. Klusák)

(Scarlet Rose)

(M. Nausch – B. Hermannová)

Ticho ve studiu

Poztrácená řemesla

Ticho ve studiu

Poztrácená řemesla

(O. Oliva)

(Tupeská keramika)

(T. Šulaj – P. Hejcmanová)

(Lidové řezbářství)

(Program se reprízuje každé čtyři hodiny.)

Duša v péří …ptáte se Jožky Kubáníka

)

Co asi dostanete na Vánoce? (Jana) Jak se tak znám, Jano, tak to bude určitě covid-19.

Se kterým slavným hercem byste chtěl na dovolenou? (Petra) No, já nevím, jestli by mě dovolená jen tak samotného bavila…

Jak se daří vaší knize Herec? (L. H.) Děkuji za optání, moc se v knihovně nevrtí, za což jsem rád, jinak by mi poshazovala díla Arnošta Lustiga.

Na co se v zimě nejvíc těšíte? (Robert U.) Na léto.

Co vás znám, moc hezky vypadáte. Jak to děláte? (Divačka) Aha, tohle bude otázka pro kolegyni Kateřinu Brožovou… (Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

INZERCE

Umíte si udělat legraci sám ze sebe? (Vlasta) Samozřejmě, Vlasto. Ale nikdo u toho nesmí být.

Točil jste někdy s nějakými protivnými zvířaty? (Petr) Myslíte herečky?

Máte rád vánoční pohádky? (Berenika L.) Nesnáším je, Bereniko. Mají dvoumilionovou sledovanost a já někde jinde hraju gynekologa.

Je mi 26, pořád jím a mám ve váze rekord. Co na to říkáte? (David) Pokračujte tak dál a brzy budete mít hrobeček a ve váze i chryzantémy.

Jak byste definoval štěstí? (Radka) Štěstí je něco, co má vždycky ten druhý. Přeji všem spokojený a zdravý přelom roku a jak říkala moje babička, dušu v péří!

INZERCE

MÁTE SVÉHO LÉKAŘE, MÁTE SVÉHO PRÁVNÍKA, MĚJTE I SVOJI POHŘEBNÍ SLUŽBU... Naše firma je také členem Sdružení pohřebnictví v ČR, což je další zárukou vysoké kvality provedených služeb a důstojné péče o zesnulé.

Podařilo se vám služby proměnit? Že naše služby nastavily novou úroveň pohřebnictví, vidíme i v tom, že jsou lidé s našimi službami spokojení a vracejí se k nám, doporučují nás, a to je pro nás to nejlepší poděkování. Patříme na Zlínsku mezi nejvyhledávanější, jelikož jsme symbolem top kvality.

Existuje i možnost, jak pomoci s náklady na pohřební služby lidem ve finanční nouzi?

Moderní doba nás lidi velmi rozmazluje. Snažíme se obklopovat pouze příjemnými zážitky. Zvykli jsme si nepříjemné věci odkládat a nezabývat se jimi. Jednou z nejnepříjemnějších událostí v životě je vždy smrt někoho blízkého. Nikdy na ni nejsme připraveni. Ale je to jedna z mála životních situací, kterou ze života vytěsnit nelze a která se bohužel nutně musí někdy přihodit. Dnes jsme vyzpovídali Barboru Volčíkovou, majitelku soukromé společnosti Pohřební služba NONSTOP, která v tomto oboru působí.

Pro sociálně slabší rodiny máme jako jediní vstřícnou službu Ekonomický pohřeb za bezkonkurenční cenu. Rádi Vám poradíme na bezplatné lince nonstop 800 12 12 11, nebo najdete kontakty a informace na www.pohrebnisluzbanonstop. cz. Naše kanceláře najdete ve Zlíně, Slušovicích, Vizovicích, Otrokovicích a Napajedlích.

Je dobré být na smrt blízkého připraven? Každý člověk si vybírá svého lékaře, právníka, zubaře nebo má svého kadeřníka, svoji oblíbenou hospůdku, ale na pohřební služby zapomíná. Přitom právě na tyto životní situace by měl být dobře připraven. Proto je dobré, aby měl i svou pohřební službu, které důvěřuje a která za něj v těžkých chvílích spolehlivě zařídí vše potřebné.

Podle čeho si člověk má vybrat svou pohřební službu? Lidem by nemělo být jedno, co se s jeho tělem po smrti děje a jak se s ním zachází. Právě proto máme dny otevřených dveří, kde návštěvníci mohou vidět, v jakém prostředí pracujeme, jaké služby pozůstalým poskytujeme a za jakou cenu. A hlavně se mohou s námi seznámit osobně a poznat, jací jsme lidé. Také je možné kdykoliv zavolat na bezplatnou linku nonstop 800 12 12 11 a domluvit si schůzku přímo s majitelkou.

Jsou všechny pohřební služby stejně kvalitní? Pohřební služby můžeme rozdělit do dvou skupin, na soukromé a nesoukromé. Soukromá pohřební služba má mnohem kvalitnější služby a hlavně osobnější přístup k pozůstalým. Vidíme ve své práci nejen službu, ale hlavně poslání, dáváme do toho své srdce. To, že naše pracovní doba nikdy nekončí, je patrné i z názvu naší firmy Pohřební služba NONSTOP.

Jaká je dnes úroveň pohřebnictví? Kdysi byla úroveň docela nízká, a právě proto jsme se rozhodli založit soukromou Pohřební službu NONSTOP, která bude na špičkové úrovni… a to se nám podařilo.

Nebojme se o smrti mluvit a být na ni připraveni. Rituál pohřbívání má tisíciletou tradici. Všechny kultury k němu přistupují s velkým respektem a hlubokou pokorou. Seznamte se s Pohřební službou NONSTOP, seznamte se s jejím servisem a s prostředím, ve kterém její zaměstnanci pracují… budete připraveni a v bolestných chvílích vám to bude velkou oporou.