ROZHOVOR s Thomem Artwayem

Chtěl bych prostě hrát a zpívat

ROZHOVOR S MUZIKANTEM THOMEM ARTWAYEM

Kdy a jak se stal z Tomáše Mačka

Thom Artway?

Tomáš Maček je stále Tomáš Maček a vždy jím bude. Pod uměleckým jménem vystupuju od roku 2013. Vymyslel jsem ho tenkrát při prvních větších pokusech skládání hudby.

Svou hudební kariéru jste začínal jako pouliční muzikant. Co máte na buskingu nejvíce rád?

Můžu si stoupnout kdekoliv chci (mimo zakázaná místa) a jen tak lidem udělat radost. Pak mám rád tu volnost na cestách a tuláctví.

Jak se vám zpívají písničky, které nejsou vaše?

Kolikrát lépe než ty vlastní! Opravdu! Ale jen ty anglické. K českým musím být opatrný.

V čem je zpívání českých písní tak ošemetné?

Čeština je krásný jazyk, ale neodpustí špatný výraz – projev. Myslím, že v angličtině je to snazší. Tam se dá všechno tak různě natahovat apod. To, co si můžete dovolit v angličtině, neplatí pro češtinu.

Zahrajete si ještě někdy na ulici?

Ano! Před Vánoci jezdím již tradičně do Německa na trhy. Mají to tam vymakané! Tento rok ale bohužel kvůli koronaviru nebudu moct jet.

Dokáže se člověk v ČR uživit jako pouliční muzikant?

Kdysi dávno jsem se jako pouliční muzikant živil.

Na jaké muzice jste vyrostl a co vaši tvorbu nejvíce ovlivnilo?

Měl jsem výborný základ od taťky, který poslouchal Pink Floydy, Uriah Heep, Petra Nováka apod. Sourozenci zase měli rádi kapely jako Elán a No Name. Brácha Luboš miluje dechovku. Takže to pro mě bylo velmi různorodé. Vyhledávat zahraniční a progresivnější hudbu jsem začal až s příchodem internetu, kde jsem našel svůj svět.

Pocházíte z Valašska – z regionu s výraznou folklorní tradicí. Ovlivnil folklor nějak vaši tvorbu, nebo šel úplně mimo vás?

Určitě! Troufám si říct, že hudební postupy, hledání jasných a zpěvných melodických linek mě neustále vrací na Valašsko.

Žijete v Praze. Táhne vás to někdy zpět na rodné Valašsko?

V Praze žiji už 8 let. Mám tady manželku, nahrávací studio, kapelu (všichni členové jsou z Moravy). Táhne mě to tam často. Za rodinou, po které se mi vždy brzy začne stýskat.

Víno, nebo slivovice?

Víno aj slivovica, aj pivo, aj to, aj tamto!

Nedávno jste se oženil – jak důležité je pro vás dodržování tradic?

Tradice mám rád. Na Valašsku se tradice dodržují mnohem víc než třeba v Praze. Ale najdu jich pár, za kterými si nestojím a které umím opustit, když se mi na nich něco nepozdává.

Které to jsou?

Jeden jednoduchý příklad. Budou Vánoce a k těm patří tradiční stromeček. Miluju jeho vůni a mám ho s touto Text: Kateřina Nosková a Lucie Sedláčková Foto: Alexandra Hrašková

Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková dobou silně spjatý. Raději si ale koupím stromek v květináči a po svátcích ho vysadím, než abych ho prostě a jen vyhodil. Přijde mi to zbytečné.

Říkáte, že po každém přečtení

Kerouacova románu Na cestě máte vždy chuť hned kupovat letenky. Už jste četl knihu Rozvíjej se, děťátko?

Ještě jsem ji nečetl, ale rád bych se k ní do mých 30 let dostal! Tulácké boty doma stále mám. Od těch 19 let jsem se nacestoval hodně a do jisté míry mě to formovalo. Stále rád jezdím ven, ale takové cesty již raději sdílím.

Před lety jste se vydal do Irska, kde jste pracoval na farmě. Co vám tato zkušenost dala?

Naučil jsem se pracovat v tvrdých podmínkách, naučil jsem se anglicky a postarat se sám o sebe.

Když jste jel do Austrálie, měl jste s sebou jen kytaru a sto dolarů.

Cestujete vždy takto nalehko?

Už to nikdy neudělám. Kdybych měl ale znovu dvacet let, tak do toho jdu znova. A každému nesmělému mladíkovi bych to doporučil.

V čem konkrétně vás tato zkušenost tak zocelila?

Opět se to týká například rozvoje samostatnosti. Ale nemluvím tady jen o zocelení. Pokaždé, když se v myšlenkách začnu vracet k půl roku strávenému hraním na ulici a cestováním v úplně cizí zemi na druhé straně zeměkoule, vyplaví se krásný pocit a stejný pocit adrenalinu, který jsem zažíval, když

jsem poprvé udeřil do strun před Sydney Opera House. Mohl bych později litovat, že jsem to nezkusil a přišel tak o nespočet zážitků a dobrodružství.

Byl jste v Austrálii, na Sumatře... chladnější destinace vás nelákají?

Mám rád české jaro a léto. Zima mě moc nebaví. Nicméně mě láká třeba Kanada.

Co konkrétně se vám na Kanadě líbí?

Tady budu velmi předvídatelný. Příroda. Kanadská velká města bych snad ani navštívit nepotřeboval... ale když už bych tam byl...

Na cesty jste se vydával sám. Zvládáte být dlouho jen sám se sebou?

Nikdy jsem to vlastně neuměl, ale chtěl jsem se to naučit. I to bylo myšlenkou těch cest. Myslím, že je to ta nejtěžší věc na bytí.

A naučil jste se to?

Jsem tomu blíž.

Jak nejraději odpočíváte?

Na chalupě, kterou nemám. Sedět na slunci a poslouchat ticho za občasného zvuku cirkulárky.

Jaké knížky bychom našli ve vaší knihovně?

Najdete tu hodně biografií, které čtu ze všeho nejraději. Na sluníčku na chalupě (kterou nemám).

Divadlo nebo kino?

Více navštěvuju kino. Tradiční staré kino. Multiplexy mě děsí.

Co máte na tradičních kinech rád?

Atmosférou jsou mému vkusu bližší. V Praze mám pár takových oblíbených – Bio Oko, Kino Pilotů nebo Aero.

Písničky zpíváte zásadně v angličtině. Proč?

Všechno se mění. Pracuju na novém materiálu, který zahrnuje i písně v češtině. Je to dřina, protože se za ta léta „praxe” cítím velmi komfortně v angličtině. Je to výzva, která je mi ale aktuálním motorem.

V čem je zpívání v češtině náročnější než v angličtině?

Výslovnost, projev. Konkrétně u mě je to pak barva hlasu, kterou mám v angličtině odlišnou a která mě na mém zpěvu baví. Napsat kvalitní a dospělý český text, bez patosu, „lásky, pásky“, je taky oříšek.

V jakém rozpoložení nejraději skládáte? Potřebujete měnit prostředí, být sám,...?

Vystihla jste to. Být sám. Změna prostředí je též velkým pomocníkem.

Kdybyste se neživil jako hudebník, čím byste byl?

Nejraději bych se živil manuální prací, která mi nezahltí hlavu. Mám rád zedničinu a truhlařinu. Podstatné je však to, že na tyto práce nejsem moc nadaný.

Máte rád společnost, nebo jste spíš samotář?

Cítím se dobře ve společnosti lidí, se kterými si mám co říct. V opačném případě jsem raději sám.

Kde hledáte inspiraci?

Všude možně. V textech se odráží mé myšlenky a životní zkušenosti. S hudbou to mám jednodušší. Když jsem ještě neuměl tak dobře anglicky, tak jsem se na texty vůbec nezaměřoval. Důležitá byla nálada písně a hudba. Dokázal jsem tak zazpívat píseň, aniž bych znal text. Z toho vyplývá, že si stále více užívám skládání hudby a aranžování než psaní textů.

Když jste byl teenager, přihlásil jste se do soutěže Česko hledá SuperStar, ve které jste se ale vůbec neprosadil. Jste za to zpětně rád?

Nebyla ani šance se prosadit. Tehdy jsem byl úplně tragický. Neuměl jsem zpívat, hrát. Ostatní soutěžící byli už v té době namakaní. Musel jsem se to teprve všechno naučit. Tyto soutěže byly velkým přínosem pro vítěze či finalisty, kteří po skončení soutěže začali ještě víc makat a posouvat se. Spoléhat na hezkou tvář či charisma často účastníkům těchto soutěží uškodí.

Oslovili vás, abyste vybral písničku do mezinárodní hudební soutěže Eurovize, ale odmítl jste.

Je pro vás Eurovize až moc velký mainstream?

Již jednou se má píseň Blind Man do užšího výběru dostala. Ale nebyla to píseň, která by se do této soutěže hodila. Pokud bych měl pecku, o které bych věděl, že má v této soutěži šanci, tak bych ji tam poslal. Upřímně vám ale musím říct, že čím jsem starší, tím se do těchto velkých věcí nehrnu.

Na desce Hedgehog hostuje oskarová zpěvačka Markéta Irglová, která se dokonce objevila na televizních obrazovkách v seriálu Simpsonovi.

Chtěl byste být také ztvárněn ve světě žlutých postaviček?

Simpsonovy mám rád. Byla by to čest!

Hrajete raději sólo, nebo s kapelou v zádech?

Když hraju v malém prostoru pro 50 až 100 lidí, tak hraju raději sám. Intimita, která kolikrát takové koncerty provází, je velmi naplňující pro mě a troufám si říct, že i pro posluchače. Když hraju ve větším klubu nebo na festivalu, tak je zapotřebí, aby to valilo. A toho sám nejsem schopen dosáhnout. S klukama si takové koncerty náležitě užívám.

Často hrajete na hudebních festivalech, ať už na domácí scéně, nebo v zahraničí. Je nějaký festival, kde jste ještě nehrál, ale chtěl byste?

Rád bych si zahrál na nějakém velkém festivalu v USA nebo na legendárním Glastonbury.

Jak se žije umělci v době koronavirové?

Blbě. Snažím se tak alespoň vzdělávat v oblasti hudební produkce a míchání hudby. Vybudoval jsem si nahrávací studio a většinu času trávím tam. Občas zajdu na brigádu do skladu. Ta koncertní pauza je tak dlouhá, že jsou všechny úspory pryč.

Zpíval jste už někde s rouškou?

Ještě ne. Zpívám si teď jen doma a věřím, že to už ani brzy nebude třeba!

Pro mě jste takový český Ed Sheeran. Co říkáte na toto přirovnání?

Mohl bych argumentovat, proč nejsem „takový český Ed Sheeran“, ale nebudu. Je hezké, že jsem přirovnáván k tak velkému zahraničnímu jménu!

V co věříte, Thome?

Tak třeba ve férovost, lásku, laskavost a pravdu a víru.

Kde vidíte sám sebe za deset let?

Chtěl bych mít rodinu. V této době je hraní kvůli koronaviru znemožněno. Takže bych chtěl prostě hrát a zpívat, tak jak tomu bylo ještě před necelým rokem! Thom Artway, vlastním jménem Tomáš Maček (*1993, Vlachovice)

je český zpěvák, písničkář a pouliční muzikant. Své skladby tvoří převážně v anglickém jazyce. Na české hudební scéně se objevil jako dvacetiletý v roce 2013. Do povědomí se dostal o tři roky později se svým singlem I Have No Inspiration, který mu vynesl nominaci na cenu Český slavík v kategorii Objev roku. Ve stejném roce obdržel za debutové album Hedgehog dvě sošky v anketě Anděl – v kategorii Objev a Zpěvák roku. V roce 2018 natočil druhé album All I Know, po kterém následovalo turné po republice. Dva videoklipy natočené v Londýně měly světovou premiéru v britských médiích. Thom Artway začíná koncertovat i v zahraničí, převážně na festivalech. V roce 2018 také absolvoval první turné po Anglii a Skotsku. Nyní pracuje na třetí desce, která vyjde na jaře roku 2021.