Gymvod časopis STUDNA č.3 - Vesna

Vesna STUDNA

EDITORIÁL

Vážení čtenáři, Vážené čtenářky, dovolte mi, abych vás přivítal u třetího čísla časopisu STUDNA, který již pravidelně vychází na Gymnáziu Voděradská. Je mi ctí, že mohu uvést několik řádků slov a písmen do tohoto, pravděpodobně posledního, čísla aktuálního školního roku, ačkoli si uvědomuji, že se časem mohou začít nudit a raději si odcupitají na čaj o páté, protože komu by se tu chtělo zůstat celou dobu jen jako tvrdé Y. Kdo ví, třeba dostanou nějaké kvalitnější pracovní nabídky a budeme moci pozorovat jejich kariérní růst, například v magazínu Vlasta. Chudáci jedni. Až se mi jich teď zželelo. Ale to odbíhám od tématu. Čas letí jako frisbee, jehož sympatické křivky budou brzy vidět v prosklenných oknech, na trávě v parku či na zahradě. Zimní kabátek definitivně pozbyl své krásy a ani Moranin nářek, myslíme, že si mrmlala něco o lidské brutalitě, nedokázal zastavit lehkému jarnímu vánku, aby vyzval květy prvosenek k rostlinné revoluci. Pro některé čas letí jako Lockheed SR-71 Blackbird. Tento americký letoun je nejrychlejší na světě, to jen abyste nezaháleli ve vzdělávání. Mezi tuto skupinu lidí patří kupříkladu maturanti, jejichž zkouška se přibližuje každým dnem. Pro jiné se čas zase pohybuje jako želva pro Achillea ve známém filosofickém problému. Tak či onak, příchod jara nám předkládá nevyhnutelný fakt, že rok 2023 je v plném proudu a je jen na nás, jestli se tímto proudem necháme unášet jako v pohádkách, nebo jestli se jím necháme pohltit a zhlédneme druhý tříhodinový film o Avatarech.

Příchod jara je často spojován s mnoha pohanskými tradicemi a svátky. Jedním z nich je známé házení Morany do řek, jezer a svodidel. Dle pohanské legendy je totiž Morana bohyně smrti a často je spojována se zimou, jelikož v časech starověku a středověku absence tepla, tedy přítomnosti zimy, byla často spojována s nevyhnutelnou smrtí, která přicházela pomalu a vlastně bezbolestně. Lidé se proto snažili Morany symbolicky zbavovat, aby dali najevo, že ji skutečně nemají rádi. Mezi oblíbené kratochvíle s její figurínou proto patřilo topení, ale také upalování a vlastně cokoli, co neživému balíku sena přivodilo smrt. Tradici se podařilo přežít až dodnes a zpravidla jsou nejoddanějšími participanty této božské genocidy malé děti. Dnešní společnost zastává názor, že si z hodu Morany do řeky odnesou nejenom uspokojující pocit, že umí házet, ale také jistý druh ponaučení, že zakalené jarní vody jsou skvělým místem pro odklid budoucího živého odpadu. Nebuďme ale příliš morbidní a nemluvme zde o bohyni smrti, když bychom měli spíše mluvit o bohyni jara, Vesně. Ve slovanské lidové slovesnosti je Vesna personifikací jara, jakožto příchodu nových a pozitivních zítřků. Naše práce by se měla snažit držet výše zmíněného a přinášet vám nový pohled, či osvícení chcete-li, na mnoho témat, která se snažíme zahrnout do posledního letošního čísla. Více se o Vesně budete moci dočíst v článku na dané téma ve studentském blogu.

Číslo našeho časopisu, které držíte v ruce, vás nepokouše. Lehce ho prosím pohlaďte po hřbetu a dvakrát protřepejte. Uvidíte, že pak bude jako beránek. Na jeho listech se budete moci dočíst o autismu nebo o principu, který spočívá za tvorbou umělecké literatury. Pokud číslu namasírujete jeho švy, vyzradí vám také něco o skrytém zákoutí literární skupiny STUDNA, do které v tomto číslu přispívá i neznámý ctitel hororových povídek. V momentě, kdy se na vás bude časopis mračit, nelekejte se toho jevu, je naprosto běžný. Znovu dvakrát protřepejte, přidejte špetku důvtipu a číslo vás samo od sebe vyzve na rendezvous s vyzývavou křížovkou nebo zajímavým logickým příkladem ze studentských lavic. Na závěr vás také může čekat významný výňatek ze školních lavic, ale tím si nelamte hlavu, lebečních úrazů už tu taky bylo dost.

Jakub Voříšek

STUDNA studentský časopis

škola

Gymnázium

Voděradská www.gymvod.cz

sponzoři : Leonardo, centrum volného času

Restaurace Veranda

Kavárna U Hráze

Slovenská Tanková

Elita

redakce:

Jakub Voříšek

Anita Polcarová

Tomáš Skoček

Nela Markvartová

Zuzka Tučková

Hana Prosecká

Michal Motyčka

Jan Čejka

korektura:

Tereza KošatkováRamajzlová

grafika :

Tomáš K. Horáček

Adam Lipový

Aneta Střílková

umělecká skupina

Studna :

Jakub Voříšek

Anna Chýna

Nina Z. Namy

Vee

Tereza KošatkováRamajzlová

externisté:

Michaela

Zadražilová

Adam Votoček

STUDENTSKÁ INICIATIVA

(Jan Čejka)

Vítáme vás u pravidelné rekapitulace práce školního parlamentu Gymnázia Voděradská. Od našeho ustanovení uběhl nějaký ten pátek a po počátečním zabíhání už všechny výbory pracují naplno. Na řádcích níže budete mít možnost připomenout si uskutečněné akce, dozvědět se o věcech, které vám mohly v pololetním shonu uniknout, nebo nahlédnout do našich budoucích plánů.

Projektový výbor pro Vás 20. ledna zorganizoval No Backpack Day, který proběhl úspěšně a sklidil velmi pozitivní ohlasy. Byli jsme nadšeni jak četností, s kterou jste se zapojili, tak vaší nápaditostí. Konala se také soutěž o nejoriginálnější výtvor.

Co se týká následujících týdnů a měsíců, PV začíná pracovat na uskutečnění dalšího tematického dne a přednáškách.

Technický výbor pokračuje v práci na dispenserech hygienických potřeb na dámských záchodech. Tento projekt jde už do finále a jeho spuštění se blíží. Stále také probíhá prodej merchandisingu Studentské iniciativy, skrz který by se měly financovat např. již zmíněné hygienické potřeby.

Mediální výbor spravuje nástěnku Studentské iniciativy, která se nachází u knihovny. Můžete na ní nalézt například zápisy z našich schůzí, kalendář soutěží, nebo obecné informace o fungování studentského parlamentu. V blízké budoucnosti se také chystá vydání dalších dílů Vodcastu.

AKCE SKOLY

O plese a předtančeních

(Michaela Zadražilová)

Je obyčejné odpoledne, člověk si užívá, že už nemusí nic dělat, když v tom mu přijde zpráva: ,,Ahojky, nechtěla bys nám do časopisu přispět článkem o plese?“

To je asi nejkratší způsob vysvětlení, jak jsem se sem dostala. Nejsem totiž žádný expert na psaní. Maturitní ples našeho gymnázia se konal 28. února a kde jinde, než ve Velkém sále Lucerny, jak už je zvykem. Zároveň byl též plesem imatrikulačním pro nové třídy. Účast byla hojná – maminky, tatínkové, babičky, dědečkové a co já vím jaké veškeré příbuzenstvo. Podívat se však přišlo i mnoho studentů a profesorů.

Moderace celého plesu se ujali Sára Jiřičná a Štěpán Kyral ze septimy B, kterým bych tímto ráda složila poklonu. Nejenže byli sehraní a vtipní, ale také jim oběma bylo krásně rozumět. Po nich bych ráda vypíchla i maturitní předtančení, kterého se zúčastnili dobrovolníci skrz všechny oktávy, a samozřejmě i proslov maturantů. Přednesli ho Martin Šáda a Anita Polcarová. Většinu lidí zaujali svým neotřelým pojetím, pomocí kterého se pokusili formální proslov zlidštit a přidat mu i trochu toho vtipu. Podstatnou a velmi oblíbenou součástí všech maturitních plesů jsou však předpůlnoční překvapení. O co tedy přišli ti, kdo na plese letos nebyli?

Letošní překvapení otevírala oktáva A, která nabídla Elektrický valčík s účastí paní prof. Ciglerové a další hudební pecky, jako byly například: znělka ze seriálu Byl jednou jeden život, Sovička nebo již legendární zvuk z kazety, se kterým se občas můžete setkat při hodině tělocviku v posilovně.

Předpůlnoční pochodeň poté převzala oktáva B a začala pěkně zostra písní “Never Gonna Give You Up” spojenou s přípitkem. Následovalo předčítání z třídní kroniky, které se stalo jakýmsi dějem celé choreografie. Mohli jsme být svědky všeho, co tato třída spolu za dlouhých osm let zažila. Osobně bych vyzvdvihla přímo epický boj francouzštinářů proti španělštinářům.

Po krátkém tanečním bloku si parket získala oktáva C. Začali Večerníčkem se Štěpánkou Řasovou na jednokolce a dočkali jsme se i akrobatických prvků, jako bylo salto nebo lidská pyramida. Vizuálně se jim celé předtančení podařilo – od kostýmů pohádkových postav, přes velmi dobře působící svítící deštníky, až k závěrečné části, která byla založená na práci s light sticky. Ani paní prof. Kožíšková se svítícímu obleku nevyhnula.

Na závěr večera vystoupila 4.D., kde bylo výrazných momentů mnoho. Všichni si určitě pamatujeme přechod Jakuba Růžičky po slacklajně nad hlavami všech diváků, ale mohli jsme spatřit i něco neméně výjimečného – pana profesora Radza, vášnivého cyklistu, při jízdě na trochu jiném dopravním prostředku. Co by pro svou třídu neudělal, jízdní kolo na pár okamžiků vyměnil a po Lucerně se projel na dětské motorce.

Jestli vás mrzí, že jste na plese nebyli, zapište si to zhruba na příští únor do kalendářů. Neváhejte a přijďte –bude sranda!

After party (Jakub Voříšek, Adam Votoček)

Klasickou zábavou po maturitním plese je Afterparty. Letos se konala pod studentskou záštitou v klubu Radost FX, který byl více než příhodným místem pro tento druh odreagování. Klub disponoval malým tanečním parketem s DJ stagí. Nicméně pokud toho na vás bylo už trochu moc, mohli jste si popovídat s přáteli v klidnější části klubu, kde jste si u jednoho ze dvou barů s usměvavými barmany mohli objednat všemožné nápoje. Pro maturanty byl speciálně zřízen VIP prostor, ve kterém měli možnost rozmlouvat v klidu daleko od veškeré hudby. Jaká ale byla pravá zkušenost z Afterparty? Pro rozhovor do našeho časopisu jsme si pozvali Adama Votočka, organizátora a hlavního DJ celé akce.

Jaká byla Afterparty z DJjského pultu?

Z pohledu DJů nebyla příprava na Afterparty vůbec jednoduchá. Naším úkolem bylo vymyslet žánrové naladění hudby tak, abychom uspokojili co nejvíce maturantů. Pro tento účel ročník vytvořil společný playlist, který měl v den Afterparty délku přes 20 hodin a obsahoval všechno od Katy Perry, až po undergroundový rap, death metal a techno. Asi si dokážete představit, že playlist nám v přípravě moc nepomohl. Nakonec jsme se rozhodli hrát ze začátku noci pop a později přecházet do Bassline a DnB. Ukázalo se, že balanc se nám podařilo nastavit velmi dobře. Dostali jsme od lidí spoustu komplimentů, naši kamarádi se bavili a v pět ráno zbylo v Radosti FX ještě docela dost lidí. S Fidem a PTR9 jsme později zhodnotili noc velice pozitivně.

Splnila afterparty tvá očekávání jako organizátora?

Jako organizátor jsem před akcí měl hodně práce a často to nebylo vůbec jednoduché. Všechna odpovědnost tak nějak spadala na mě, protože se k tomu nikdo jiný neměl. K tomu všemu jsem si chtěl akci užít, protože to koneckonců byla i moje Afterparty. Toho, že na místě budu pořád něco zařizovat a vlastně si to neužiju, jsem se hodně bál, a tak jsem se snažil zmanagovat co nejvíce věcí předem, abych se o ně nemusel starat v klubu. Nakonec, musím se pochválit, to vyšlo z hlediska organizace na výbornou a ani jsem nebyl ve stresu, takže jsem si to moc užil. Přišlo docela dost lidí, asi 300, takže se vlastně i všechno nakonec pokrylo, jen vstupaři to moc nezvládali, ale to byla chyba spíš ze strany klubu. Jaký je tvůj celkový dojem z akce?

Můj celkový dojem z After je velmi pozitivní. Bylo vidět, že se lidé opravdu bavili a důkazem toho je například výborný fotoreport od Adama Koce (@adam.koc - pozn. redakce). Nejvíce mě asi nadchnul prostor, který se ukázal být pro naší akci ideální. Stage měla dobrý zvuk a byla oddělená od barů, maturanti měli backstage s pizzou a kolem bylo spoustu místa, kde se dalo chillovat a povídat, takže když byl někdo unavený, nemusel hned odcházet domů. Vlastně nebylo ani divu, že se v pět ráno ještě spoustě lidem nechtělo odcházet. Mně koneckonců taky ne. Co bys chtěl vzkázat účastníkům?

Asi bych chtěl poděkovat všem, co přišli. Byli jste skvělí! Taky bych vás všechny chtěl pozvat na Gymvod Fest, který se koná 21.4. v Kasárnách Karlín. Bude tam spoustu super studentských kapel a já si tam zahraju zavírající setík společně s Lo$ Parcco$.

ALARM

FUN FACTY

VÝTĚR ZE ŠKOLNÍCH LAVIC

(Jakub Voříšek)

Mezi žáky se rychlostí letu Nimbusu 2000 šíří různé citace, ať už od jiných žáků nebo učitelů. Níže máte možnost si přečíst jarní výňatek ze studentských lavic:

"Vy jste nikdy neviděli šlapku?" - jistý profesor fyziky, který se zabývá složitým mechanismem jízdního kola.

“Kdo si počká, ten se dočká, ty se nedočkáš” - Petr Cének (student)

"Václav Cílek je jen takovej appendix" - padlo na nejmenované hodině.

"Tohle, co jste teď mohli vidět o přestávce, je přesně to, co nikdy nesmíte dělat… ale co bych pro vás neudělal." - učitel oddaný vzdělávacímu systému.

JÁ - KDYŽ KYSELINA SÍROVÁ

ZAJÍMAVOSTI

(Nela Markvartová)

Schopnost se zajímat a udivovat nás činí lidmi. Nebojme se proto tuto unikátní schopnost rozvíjet. Níže naleznete deset zajímavostí, které jsme pro vás vybrali, jak k prostému pobavení, tak dokonce k poučení.

Nejdéle rozpočítaný příklad trval vyřešit 365 let. Šlo o mocniny a vyřešil ho až Brit Andrew Wiles. Jednalo se o tzv. Velkou Fermatovu větu, kterou vytvořil francouzský matematik Pierre de Fermat v 17. století. Tvrdil, že neexistují celá kladná čísla X, Y, Z, pro které by platilo:

Xn + Yn = Zn , kde n je větší než 2 (pokud by n=2, tak známá Pythagorova věta)

Problém vyvrátilo už dříve několik matematiků, nicméně až v roce 1994 Andrew Wiles úspěšně podal obecné řešení tohoto problému.

Nejdelší známý let slepice se zapsal do dějin roku 1945. Trval 13 sekund a slepice uletěla téměř 92 metrů. Jak jste si jistě vědomi, slepice zpravidla nevydrží dlouho ve vzduchu. Farmář Llyod Olsen byl ale přesvědčen, že jeho slepice tento známý fakt vyvrátí. Po dlouhém tréninku se slepici podařilo ve vzduchu vydržet neuvěřitelných 13 sekund, což překvapilo i samotného farmáře. Tento experiment může dokazovat leccos o houževnatosti těchto zvířat.

Nejdéle žijící ovce se jmenovala Lucky a dožila se 23 let. Zemřela kvůli australským vysokým teplotám. Zhoubným faktorem jejího života byla nadměrná vedra v Austrálii v roce 2009. Lucky na svět přivedla přes 35 potomků a již v roce 2007 byla zaznamenána do Guinnessovy knihy rekordů.

Není jisté, že William Shakespeare existoval. Máme až 80 teorií, že mohlo jít o někoho jiného Nejpravděpodobnější z nich je, že šlo o ženu vydávající se za muže, jelikož v té době směli psát knihy jen muži. Jedním z podporovatelů konspiračních teoríí, které se odvíjejí od existence známé postavy, je také americký badatel Robin Williams, který tvrdí, že ona známá díla nenapsal Shakespeare ale jistá hraběnka von Oxford, Mary Pambroke. Shakespeare podle jeho teorií je pouze businessman, který řídil divadlo Globe, ve kterém se její hry hrály.

STUDENTSKÝ BLOG

AUTISMUS

(Jakub Voříšek)

Co to je?

Jedná se o psychické onemocnění, které je způsobené výjimečným vývojem nervové soustavy. Často hovoříme o autismu jako o komplexní vývojové poruše, jelikož se projevuje především neschopností vytvářet sociální vazby nebo neadekvátními reakcemi na své okolí – zpravidla se jedná o přehnanou reakci, nikoli nesmyslnou. Onemocnění se diagnostikuje nejčastěji ve věku tří let, především u chlapců. Dětský autismus je tedy nejběžnější formou této nemoci. Ve spojitosti s autismem často hovoříme o autistickém spektru – škále druhů autistického onemocnění. Odborníci využívají tohoto spektra k rozdělení autistů na nízkofrekvenční a vysokofrekvenční. Zatímco nízkofrekvenční jsou v životě odkázáni na neustálou péči a podporu ze strany druhých, vysokofrekvenční mají v dospělosti šanci vést poměrně normální život, i když člověk žije s autismem až do konce svého života.

Pro zájemce zde uvedu i odbornou definici autismu. Odborníci klasifikují autismus jako polygenní onemocnění, které se týká genů na jistých chromozomech, jako například gen FOXP2 (bílkovina, která je v embryogenezi zodpovědná za rozvoj řečových a jazykových oblastí) nebo gen HOXA1. Příčina těchto procesů není dosud vědcům jasná, nicméně jisté je, že ve vzniku autismu a v jeho patogenezi hraje významnou roli mozeček, bazální ganglia a frontální a temporální mozková kúra.

Z pohledu vědce je nejlepší na autismus nahlížet jako na problém konektivity, jelikož výzkum jednotlivých struktur mozků neprokázal žádné jednoznačné výsledky. Jedná se tedy spíše o narušené mozkové okruhy než o chybu v jedné struktuře mozku.

Z dosavadních bádání jsou za poruchu autismu prokazatelně zodpovědné tři mozkové okruhy:

WCC (weak central coherence model) –v tomto mozkovém útvaru nejspíše

dochází k nepoměru mezi zpracováním lokálních a globálních dat. Tato indispozice způsobuje, že autisté nechápou kontext situace.

Theory of mind – psychologický mozkový proces, který je zodpovědný za tzv. mentalizaci, což je schopnost odhadovat myšlenkové procesy ostatních lidí. Díky narušení této mozkové části nejsou autisté schopní číst vlastní ani cizí emoce. Systém zrcadlových neuronů – tato mozková část je nezbytná pro mimoslovní sdělení, jeho zakódování a rozkódování, tedy pochopení těchto procesů. Autisté mají zpravidla veliké problémy v asociačních sdělení a vše chápou příliš doslovně.

Autistické spektrum (PAS)

Autismus je široké spektrum chorob, jelikož se může projevovat mnoho způsoby. Jak již bylo řečeno, hovoříme často o tzv. autistickém spektru, kde na jedné straně máme autisty nízkofrekvenční, kteří nejsou schopni se o sebe postarat sami, na druhé autisty vysokofrekvenční, kteří naopak většinou zvládají normální život. Tato klasifikace ale není jediná. Ve spojitosti s vysokofrekvenčním autismem často zmiňujeme Aspergerův syndrom, který ale není to samé. Jedinec postižený Aspergerovým syndromem je zpravidla neobvykle chytrý, a to bez jakýchkoli řečových vad, které jsou u autismu běžné.

Symptomy

Porucha autismu se projevuje především v běžném chování. Ty se dají poznat poměrně zřetelně. Mezi hlavní znaky autismu patří porucha v sociální interakci nebo narušená komunikace. Autisté mají díky své nemoci veliké potíže s porozuměním ostatním. Nedokáží rozeznávat emoce svoje či druhých a dělá jim problémy poznat důvody, proč se někdo chová určitým způsobem. Vyhýbání se očnímu kontaktu je zcela typické.

Co se týče komunikace, můžeme pozorovat výrazné potíže s řečí. Nízkofrekvenční autisté jsou často schopni pouze mimoverbální komunikace – užívají pouze gest a mimik. Porucha komunikace se svým okolím se projevuje i na chápání samotných konverzací. Autisté totiž disponují příliš konkrétním chápáním pojmů, jelikož jim chybí abstraktní myšlení. Vysokofrekvenční autisti mnoho z výše uvedených poruch nemají a díky tomu se mohou snáze začlenit do společnosti. S autismem se také často pojí ADHD, hyperaktivita nebo neschopnost vyhodnotit nebezpečí. Mají to proto opravdu těžké.

Léčba

V aktuální době je léčba autismu nemožná. Autisti jsou zcela odkázáni na své rodiny, které se s jejich onemocněním musí naučit žít a věnovat jim speciální péči. Jsou ale neziskové organizace, které se snaží zatíženým rodinám situaci odlehčit. Pomáhají s hlídáním dětí a snaží se autisty co nejvíce konfrontovat s okolním světem, aby se v něm neztratili a popřípadě v něm v budoucnu mohli sami fungovat.

LEGENDY A MÝTY Z ČESKÉ KOTLINKY

(Anita Polcarová)

Mnozí z vás určitě četli Kytici od K. J. Erbena a pokud ne, tak vám vaši rodiče či prarodiče jistě vyprávěli různé magické a tajemné příběhy, které nejlépe zakončili nějakým ponaučením. Například: „Pepíku nechoď za tmy do toho lesa nebo tě zlákají divoženky a utopíš se!“ nebo „Aničko, jestli mi ještě jednou zalžeš, čarodějnice na skříni to pozná a unese tě!“. No a pokud jste ani jednu z takovýchto výhružek nezažili, jsem si jistá, že se vám do paměti zaryl čert od anděla a Mikuláše. Čert byl jednoznačně univerzální postavou, ke které se vaši rodiče odvolávali. Ať už jste něco rozbili, zalhali a nebo prostě a jednoduše zlobili, vždy přišla věta, že si to Mikuláš zapíše a vás pak odnese čert. Ať už vaše dětství bylo jakkoli pokřiveno, mohlo by vás zajímat, kde se takovéto pověsti berou a třeba získáte novou inspiraci, kterou pak budete moct děsit vaše děti.

Vesna

První odstavec bychom rádi věnovali slovanské bohyni jara, tedy Vesně. Všímavější z vás si její jméno již spojili i s názvem třetího díla. Toto folklórní ztělesnění jsme si nevybrali náhodně. Naši předci věřili, že Vesna zahání zimu a přináší teplo zpět do kraje. Byla tedy symbolem naděje a my jsme ji i pro to zvolili. Doufáme, že nás po zimním spánku provede jarním obdobím s elánem, do života jí vlastním.

Černá sanitka

Na závěr něco, co by vás mohlo inspirovat v dalším studiu těchto legend a záhad. Legenda o černé sanitce byla na našem území populární v osmdesátých letech. Lidé si vyprávěli, že tento vůz unáší děti a mladé lidi. Ti jsou následně usmrceni a jejich orgány rozprodány na černém trhu. Tato legenda byla i inspirací pro sepsání knih s názvem Černá sanitka od Petra Janečka. V ní najdete mnoho dalších mětských legend, tak neváhejte a ponořte se do světa mýtů a strašidelna.

Filmový Pán ze Žižkova

Hans Hagen

Posuňme se ale trochu více do současnosti. První z legend české kotlinky je Hans Hagen z lomu Velká Amerika. Byl to voják wermachtu, který spolu s ostatními neodjel a musel se tedy schovávat před blížíci se spojeneckou armádou v České Americe. Svoji skrýš našel ve stovkách tunelů a chodeb. Netušil, jak rychle čas venku utíká a zda je bezpečné se odebrat zpět na povrch zemský. V temnotě a mrazu zešílel a každý návštěvník, z jemu odepřené země, se pro něj stával vetřelcem. Kdo dnes lom Velká Amerika navštíví a vydá se na průchod štolami, narazí na starý gong, kterým si kdysi havíři signalizovali konec štace. Legenda praví, že kdo se opováží na gong zazvonit, stihne ho stejný osud jako onoho vojáka. A naprostý odvážlivec, spíše blázen, který by do gongu praštil dokonce třikrát a k tomu zvolal i Hagenovo jméno, bude zabit šíleným německým vojákem, který stále touží po teple slunečních paprsků.

Neodpustíme si ani zavzpomínat na milovaný Žižkov. Zde se vyskytuje spoustu strašidelna a tajemna. Dnes se však podíváme na něco lehčího. Filmový Pán je asi nejmilejším a nejveselejším strašidlem v tomto okolí. Narodil se na začátku 20. století jako sirotek. Vyučil se, ale nikdy to nebyla jeho vášeň, právě naopak, zamiloval se jen a jen do biografů. Své milované kino našel právě na Žižkově a bylo to kino Aero. Bylo mu něco přes šedesát let, když na svém oblíbeném křesle přesně uprostřed Aera smíchy zemřel. Jeho dušička se však nikdy nesmířila s tím, že by už nikdy neviděl další film a také proto, je v kině dodnes. Můžete si ho všimnout, jak se hlasitě směje, pronáší herecké repliky ještě dříve než samotní herci na plátně, a když je v opravdu dobré náladě, vstupuje dokonce i do děje.

ÚVAHA NAD ČESKOU LITERATUROU

(Nela Markvartová)

Se čtením se setkáváme téměř všude – v knihách, novinách, zprávách, návodech, jízdních řádech, receptech či i u tohoto článku. Můžeme tedy s jistotou říct, že v této době je schopnost číst naprosto nezbytná.

Asi každý, ne příliš nadšený čtenář, si při opisování čtenářského deníku z pochybného zdroje na internetu položil otázku: ,,K čemu vlastně umělecká literatura je, když bychom se bez ní mohli v klidu obejít?“ Tento dotaz smysl dává, ale mohli bychom si ho položit i ve vztahu k jiné aktivitě, jako například sledování seriálu, poslech hudby, stolní hry a další.

Samozřejmě někteří lidé příběh radši přečtou, jiní se naopak podívají na jeho zfilmovanou podobu. Další přečtou knihu a zhlédnou i film, který pak s knihou srovnávají. Zajímavé je, že lidé, kteří se obvykle seznamují s oběma formami stejného příběhu, si většinou chválí spíše knižní originál, na tom asi něco bude.

Podle většiny studentů je čtení fajn, dokud se nestane povinností. Stejně jako chození do práce či venčení psa. Je tedy pochopitelné, že když jsou děti již na prvním stupni základní školy k četbě nuceni, vybudují si vztah spíše k videohrám. Přestože obě aktivity nám ničí oči, je jasné, že čtení nám toho přinese více.

Je též důležité, aby si každý vybral knihu podle své chuti, například když mají děti číst knihy, které jim nesednou, je jasné, že si četbu akorát podvědomě znechutí. Kniha, která nestojí za druhé přečtení, nestojí ani za první.

Knihy jsou také důležité pro vzdělání jak obecné, tak sociální, a jak řekla Harper Lee: ,,Kniha ke čtení není ta, která přemýšlí za Vás, ale kniha, která vás donutí přemýšlet“.

VÁLKA S MLOKY

Základní údaje o knize:

Autor – Karel Čapek

Rok vydání - 1935

Jazyk originálu – čeština (použita i: angličtina, francoužština, ...)

O autorovi:

Český prozaik, dramatik, z první poloviny 20.století i novinář

(Lidové noviny)

V době před nacistickou okupací výrazně ovlivňoval českou společnost a bojoval za svobodu

Narodil se v Malých

Svatoňovicích v lékařské rodině (matka sbírala lidovou slovesnost)

Humanista, relativista + tolerance

Liberalista + demokrat

Mluvčí hradu – rozhovory s TGM (přátelil se s TGM)

Stal se představitelem prohradní politiky

Věnoval se mnoha literárním

žánrům (např. cestopisy, filozofické spisy, překlady, pohádky, drama i próza)

Zemřel na zápal plic (1938)

O díle:

Literární druh – Epika

Literární žánr – antiutopický/sci-fi román (fejetonové rysy)

Literární směr – česká literatura 1.pol. 20.století (demokratický proud)

Téma – Objev nového, člověku rovného, tvora, varování, vývoj lidstva

Hlavní myšlenka díla – varování před fašismem (v díle jsou fašisté ztvárněni jako mloci), varování před zánikem lidské civilizace, varování před rasismem, pragmatismus (co je dobré pro mě - Je obecně dobré)

Děj: —

Kompozice:

Dílo je děleno do tří knih. První se nazývá Adrias Scheuchzeri a pojednává o seznámení se s mloky. Druhá se jmenuje Po stupních civilizace, která pojednává o postupném vzrůstu mloků a třetí je Válka s mloky, kde mloci postupně dobývají celý svět.

Příběh je vyprávěn z mnoha perspektiv. Někdy popisuje autor v ER-formě retrospektivně, někdy popisuje ICH-formou z očí pana Povondry. V některých kapitolách (nejvíce na začátku, když lidé poznávají mloky) dokonce popisuje děj z perspektivy nám neznámým postavám.

Závěrečná kapitola je velmi jedinečná. Autor promlouvá sám k sobě a přemýšlí, jak knihu zakončí. Ale také hodnotí vše, co se v knize stalo a lituje lidstvo. Snaží se vymyslet, jak lidstvo zachránit. Promlouvá jeho „srdce“ s „mozkem“. Dost mi to připomíná stará díla z českých zemí např. Jungmannovo; Rozmlouvání o jazyku českém.

Tedy ve zkratce – kniha se skládá ze tří a předmluvy:

1. kniha – epika, dobrodružný žánr

2. kniha – naučně a publicisticky, soubor novinových zpráv (útržky pana Povondry)

3. kniha – záznam o konfliktu, vyprávění publicisticky

Časoprostor:

Odehrává se na celé naší planetě (převážně v Oceánii)

Děj začíná v přítomnosti (obraz meziválečného světa) a táhne se budoucností, kterou autor nedatuje. Pouze víme, že celý děj se odehrává přibližně 50 let, na základě života Pana Povondry. Autor ale popisuje děj nejspíše z daleké budoucnosti, kde už i pan Povondra není mezi živými.

Jazykové prostředky:

Tato kniha je stylisticky velmi zajímavá. Objevují se zde časté výstřižky a repertáře. Nejvíce pak v druhé knize. Autor se snaží prezentovat jedinečné části příběhu. Někdy jsou to výstřižky z novin (kolekce Pana Povondry) nebo to také může být záznam z nějaké schůze atd.

Většinu textu tvoří popis.

Epicky je psána pouze první kniha, nejvíce poutavá mi však přišla kniha třetí.

Jazykově je kniha na vysoké úrovni. Je psána vyšší češtinou a archaismy se nachází skrz celou knihu. Na popis jednotlivých postav (např. kapitána Van Tocha) se však autor vůbec nebojí použít nářečí a nespisovného jazyka.

Z uměleckého hlediska je pro knihu asi nejpodstatnější alegorie. Je neuvěřitelné na kolik věcí autor naráží a kolik z nich negativně komentuje. Můžeme se dočíst např. o utlačování černochů (odchytávání a převážení mloků z mločích farem) nebo na ukrutnou vědu (např. studování mločích limitů doktorem Wuhrmannem). Až mě zamrazilo, jak dobře Čapek předvídal ukrutnosti, kterých se za druhé světové války dopouštěl nacistický „Anděl smrti“.

Velká slovní zásoba (Čapek) – archaismy, historismy, vulgarismy , neologismy (člověčenstvo, mladomloci)...

Podle výzkumu Čapek předčil běžnou slovní zásobu člověka o 30 000 slov.

V postavě kapitána Van Tocha autor užívá i moravského nářečí.

Užito mnoho cizích jazyků (jak už mám od Čapka trochu přečteno, tak mi přijde, že je to jeho velká záliba)

Řečnické otázky, elipsa („Pořád ten starý!“)

Hlavní postavy:

Kapitán Van Toch – s mloky to myslel dobře, byli to jeho přátelé. Po jeho smrti se věci mohly rozjet. Starý pán, holandský kapitán a sběratel perel.

G.H. Bondy – představitel Severoatlantské společnosti, později Mločího Syndikátu. Krajan Van Tocha; považoval ho za přítele a velmi ho mrzela jeho smrt. Rozjel obchod s mloky, nikdy ale netušil, jak dopadne.

Pan Povondra – vrátný pana Bondyho. Pustil kapitána do jeho kanceláře, i když nebyl ohlášen. Nejprve je hrdý, že dal všechny věci do pohybu, později lituje, že se tak stalo. Na konci příběhu nejspíše umírá z představy, že má na svědomí konec světa.

Mloci – alegorie na fašisty. Zprvu přívětiví a mírumilovní, později zničí lidský svět. Nijak se od sebe neliší – všichni jsou stejní. Nezajímá je kultura, ale pouze „důležité“ věci

Chief Salamader – Vůdce mloků, později se dovídáme, že je to člověk.

(Zuzka Tučková)

Symbolickým úvodem do dospělosti, nebo alespoň cestou k ní, je mimo jiné první zaměstnání. Ať je to brigáda v místní kavárně nebo práce pro vaše rodiče, každý správný zaměstnavatel vás požádá o životopis. Ale co do něj napsat, když jsem ještě nevykročil ze střední? Víc, než byste čekali.

ZAČNĚTE JMÉNEM

Váš životopis bude vaší vizitkou a jedná se tedy o výjimečnou situaci, kdy bude vaše jméno názvem dokumentu. Těsně pod ním nezapomeňte zmínit vaše osobní informace. Tím nemyslím, jak často se sprchujete a jaký k tomu používáte šampón, ale vaše místo bydliště, telefonní číslo a vždy se hodí emailová adresa. Nedoporučuji psát adresu, kterou jste si vytvořili, když vám bylo deset a chtěli jste hrát online hry (např. pepik123@email.cz), ale raději si založit novou s celým vaším jménem (např. josef.novák@email.cz).

MOTIVACE

I když v této části budete popisovat svou vlastní motivaci, bude sloužit hlavně jako motivace pro vašeho budoucího vedoucího. Není tedy vhodné napsat, že chcete začít pracovat, aby jste si vydělali peníze, ale spíše popsat, proč jste si vybrali danou práci. Také zde můžete napsat své životní cíle a něco málo o sobě. Prodejte své kvality, které se vám nehodí do dalších částí nebo vlastnosti, které chcete více rozepsat (např. Jsem pracovitý a rychle se učím novým věcem.).

VZDĚLÁNÍ

Může vám připadat, že napsat pouze dokončenou základní školu je málo, a proto buďte kreativní. Pokud máte dokončené nějaké vedlejší kurzy (např. kurz německého jazyka úroveň B1) nebojte se je využít. Pozor, uveďte pouze nejvyšší dosažené vzdělání ve školním systému, tedy pokud jste ještě nedokončili střední školu, nemůžete ji napsat.

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI

Tady buďte konkrétní a struční. Jestliže jste byli již někde zaměstnáni, neváhejte kontaktovat svého bývalého nadřízeného a požádat ho o doporučení. Připište sem také své nepracovní zkušenosti (např. dobrovolnictví). Ke každé zkušenosti je dobré krátce napsat jeden až tři body popisující náplň vaší práce.

DOVEDNOSTI

Jsou sice úzce spojené s pracovními zkušenostmi, ale zde se nebojte přehánět. Nejlépe v bodech a heslovitě popište vše, čím byste mohli přispět v nové práci. Nebudete vypadat namyšleně, neboť musíte prodat své nejlepší vlastnosti a dovednosti (např. dochvilnost,

VODCAST VODCAST

(Tomáš Skoček)

V dalších dvou dílech Vodcastu se David, Aneta a Teodor zaměřili na téma divadlo. Kromě osobních zkušeností se dostali k tomu, co může divadlo přinést studentům a mladým lidem, kde začít, pokud s divadlem nemáte moc zkušeností a nevíte, co od něj čekat nebo kde zjistit, jaká představení se zrovna hrají.

Čtvrtý díl Vodcastu na třetí navazuje. Pozvání do Vodcastu přijala divadelní kritička a publicistka Marie Kobrlová, která vystudovala divadlo a kritiku na DAMU. Kromě psaní o divadle se také mnoha divadelních představení sama účastnila. V historicky nejdelším díle Vodcastu probírá podrobněji témata ze třetího dílu, zároveň se ale dozvíte mnohé i o tom, jaké to je studovat divadlo na vysoké škole nebo nahlédnete pod pokličkou vzniku performací.

PRVNÍ DÍL DRUHÝ DÍL

(Tereza Košatková)

STARÁ TOVÁRNA STARÁ TOVÁRNA

(Adamec)

Kvůli soukromí všech zúčastněných nebudou jmenována žádná místa ani jména.

Školní zvonek naposledy odbil konec vyučování a děti se rozprchly domů. Sedm členů skupinky kamarádů se po cestě domů zastavili na zmrzlinu a začali si plánovat, co budou dělat první den letních prázdnin. Petra napadlo jít na koupaliště, ale tento nápad byl hned smeten ze stolu, protože koupaliště bylo tento týden zavřené. Lucku napadlo, že by mohli začít stavět bunkr. Ovšem pracovat se první den volna nikomu nechtělo. Všichni chvíli přemýšleli a Tom přišel s nápadem, že by se mohli podívat do staré opuštěné továrny. Nikomu se moc nechtělo, tak se dohodli, že se domluví zítra.

Odpoledne dalšího dne se sešli na náměstí a začali se domlouvat, co budou dělat. Nikoho ale nic nenapadlo, takže rozhodli pro plán s továrnou. Přišli před starou továrnu, která tam stála už od nepaměti. Všichni prošli přes díru ve vysoké betonové zdi a ocitli se na území továrny. Továrna měla rozbitá okna, oloupanou žlutou fasádu a štít se symbolem medvěda, který představoval logo továrny. Po chvíli se Tom vydal směrem k budově a ostatní kamarádi šli za ním. Zkusili hlavní vchod, který byl ovšem zamčený. Rozhodli se, že se rozdělí do dvou skupin a budou hledat jiný možný vchod.

Kryštof, Vanesa a Natka šli budovu obejít z leva a Petr, Tom, Lucka a Klára šli zprava. Po několika minutách hledání, Vanesa napsala Lucce, že našli vchod, ať se vrátí před hlavní a půjdou spolu dovnitř budovy. Vanesa šla s Natkou před hlavní vchod a tam se setkaly s Petrem, Tomem, Luckou a Klárou. Všichni se vrátili na místo, na kterém našli vstup do továrny, ale Kryštof tam už nebyl. Nevěděli, co dělat, chvíli přemýšleli a mysleli si, že je Kryštof chce napálit, ale i přes to začali volat jeho jméno. Ani po 10 minutách se Kryštof neozýval, tak se šli podívat dovnitř. Po hodině hledání ho stále nemohli najít. Začali se o něj bát, protože tohle bylo i na jeho žert moc. Ještě chvíli hledali a nemohli ho najít, když si Klára všimla jedněch dveří, ve kterých ještě nebyli. Šla se tam podívat a našla Kryštofa, jak leží na zemi v bezvědomí. Rychle zavolala na své kamarády, kteří hned přiběhli a snažili se ho marně probudit. Vzali ho na ramena a vynesli ven z budovy. Došli k hlavní cestě a tam zavolali na číslo 155. Sanitka přijela během pár minut a odvezla Kryštofa do nemocnice. Všichni kamarádi šli za ním. Když tam přišli, Kryštof už byl vzhůru a mluvil o hlasu, který vycházel z budovy a o tupé ráně zezadu do hlavy. Poté už si pamatoval jen probuzení v nemocnici.

Klára se ho zeptala, co by tam někdo dělal, ale nedokázal na to odpovědět. Po týdnu Kryštofa z nemocnice pustili a na podivný zážitek zapomněli. Rozhodli se, že půjdou na koupaliště, které znovu otevřelo, tak se všichni sbalili a šli na koupaliště. Po dni stráveném koupáním a ježděním na vodních skluzavkách šli všichni domů.

Další den k večeru se sešli a opět neměli co dělat. Po dlouhém přesvědčování Kryštofa se vydali opět k továrně. Přišli k místu a prolezli dírou ve zdi, ale když přišli tam, kde byl minule vstup do továrny, tak tam byla jen zeď. Všem to připadalo divné, protože fasáda zdi se zdála neporušená a navíc nebylo možné, aby tuto zeď někdo opravil. Řekli si, že se asi zmýlili, a šli hledat dál. Po chvíli si všimli rozbitého okna do druhého poschodí továrny a žebříku, který stál opodál. Petr s Tomem ho vzali a postavili jej k oknu.

Postupně vylezli nahoru a zjistili, že se dostali do pracovny bývalého ředitele továrny. Všechno bylo zaprášené a špinavé. Na stole leželo několik kusů papíru. Vanesa je sebrala a začala číst. Prvních několik kusů byly pouze dokumenty o dopraveném zboží, ale našla tam také oznámení o uzavření továrny. Stálo v ní, že továrna byla uzavřena z důvodu dění nevysvětlitelných zmizení pracovníků noční směny a stížnosti na krádeže a mizení věcí. Pod tímto listem papíru našla kartičky se stížnostmi od zaměstnanců. Kromě klasických stížností tam našla i stížnosti od nočních pracovníků, které se týkaly podivných událostí. Samovolné zhasínání světel, divné zvuky a mizení věcí. Po dočtení těchto listů se všichni jen zasmáli, jaká je to hloupost. Rozhodli se tedy pokračovat.

Když vycházeli ven z kanceláře, venku už se stmívalo. Prošli celé vrchní patro, ale nic zajímavého nenašli. Rozhodli se tedy sejít do přízemí a tam začali prozkoumávat. V tu chvíli už museli vytáhnout baterky, protože venku byla úplná tma. Když už se začalo připozdívat, rozhodli se, že půjdou domů. Vyšli tedy do druhého patra, ale dveře do pracovny, byly zamčené.

Začali panikařit a rozutekli se po celém druhém patře v naději, že najdou východ. Po několika minutovém hledání se pomocí baterek zase našli a začali hledat východ společně. Napadlo je jít k hlavnímu vchodu, který byl také zamčený. Došli tedy zpět k pracovně, kterou se dostali dovnitř a pokusili se vyrazit dveře. Všichni tři kluci plnou silou narazili do dveří a hned na to se z druhé strany továrny ozval smích, ne veselý, byl to smích, ze kterého šel mráz po zádech, smích který lze slyšet v nejhorších nočních můrách.

Lucka se zeptala ostatních, jestli to slyšeli taky, všichni přikývli. Po druhém nárazu do dveří lehce zapraskali panty a znovu se ozval smích, ovšem tentokrát ne, jen jeden hlas. Bylo jich desítky, ne-li stovky. A zněly všude kolem nich. Po třetím nárazu do dveří se ozval křik jedné z dívek, Natku něco vtáhlo do tmy, všechna zbylá děvčata posvítila směrem, kterým Natka zmizela a hned ji zahlédla. Vznášela se nad zemí a mluvila hlubokým chraplavým hlasem:

“Vy, co jste se opovážili vstoupit na území továrny, všichni zemřete.”

Po čtvrté ráně dveře povolily a všichni vběhli do kanceláře. Podívali se z okna, ale žebřík ležel na zemi 7 metrů pod nimi. Otočili se za sebe a Natka byla už za nimi. Kryštof v návalu strachu vyskočil z okna a s hlasitým křupnutím dopadl na hlavu. Zbylých pět kamarádů nevědělo, co mají dělat. Začali prohledávat místnost a zkoumali, čím by se mohli bránit. Petr otevřel skříň a z ní na něj vykoukl šestiranný revolver, který byl plně nabitý. Petr sebral revolver a namířil s ním na Kláru, která k němu stála zády. Střelil ji dvakrát zezadu do hlavy, smrt byla okamžitá. Petr poté obrátil zbraň proti sobě a prostřelil si spánek. Tom si všiml, že zeď budovy je potažena břečťanem, který by je mohl udržet. Řekl to i holkám a začali po jednom šplhat dolů. První Tom, potom Lucka. Když už byli oba dole Vanesa si stoupla na rám okna, aby mohla začít šplhat dolů. Skrčila se a něco jí strčilo dolů. Dopadla na hrudník a jedno z jejích žeber probodlo její srdce.

Lucka s Tomem běželi k plotu a oba utekli dírou. Hned jak se jim na mobilech objevil signál, zavolali policii, která na místo dorazila během pár minut. Policisté šli místo prověřit, ale těla jako by se vypařila. Policisté je oba odvezli do nemocnice, kde prohlídka neukázala nic, než popáleninu ve tvaru medvědí hlavy u obou z dětí. Lékaři se jich ptali, jak se to stalo a oba jim řekli, že nevědí. Když přijeli jejich rodiče, byli strachy bez sebe. Byli zklamaní, že se děti toulaly na tak nebezpečném místě. Tom se svého otce zeptal, co o tom místě ví. Jeho otec si pouze vyhrnul rukáv a ukázal mu popáleninu ve tvaru medvědí hlavy.

DŮM DAGOBERTŮ

(Nina Z. Namy)

Dům Dagobertů dominuje dálným drážďanským, dalekosáhle dražším, dominantám.

Dukátové dolmeny dravých dvojhlavých draků dodávají drolícímu se domu drahocennou dávku drážďanské důležitosti.

Dámám dům drásá důvtipné dubajské drdoly, dakotským dudákům dům devastuje dvanáctero dánských duplikátů důmyslných dvojitých dud. Drsní dunajští dřevorubci dychtí do dagobertského

dřeva, dělníci diamantových dolů dokumentují Dům Dagobertů dokumentem „Dechberoucí dvůr“. Disociativně dementní dimorfní dvojnožec Dalimil

Dušek důkladně dodělává druhotnou dagobertskou domovinu dlažebním dlátem.

Duhový dvoukřídlý datel Dagobertů, Dráp Dagobert, dumá, dumá, dumá…

Dynastie Dagobertů deklaruje 2222 dějinných domovníků domu.

Dnes dýchá deset dětí domů Dagobertů:

Dva Danielové, Dva Dominikové, Dvě Dity, Dvě Drahomíry, Dva Davidové. Domovní databáze dělí Dagoberty do dvojic.

Drastickým důvodem dává domněnku dokonalé dvojsečnosti.

Dagobertské dvojice dospívají dvanáctiměsíčnou dynamikou dominikánské dogy dospělé.

Dům dvojicím dovoluje dobromyslnou dvouměsíční dovolenou.

Dráp Dagobert, duhový dvoukřídlý datel, dobývá drákulovským dómem dýchaný dlouholetý donut. „Delicious!“ („Delicious!“)

Dvojice Danielů desublimuje draslík difúzním dihydrogenfosforečnanem.

Důkaz draslíku dokládají dusičným dopalkem

Danielův doutník doutná, doutná, doutná…

Dvojice Dominiků dráždí drážďanskou drůbež.

„ Da Da Da Da Da“ drůbež dupá Dominika Dagoberta dodatkem dezorientace. Dalibor Drsoň, drážďanský drozd, Dominika Dagoberta dáví duckpáskou. „Dl Dl Dl Dl Dl“ Dalibor dusí Dominika. Debilové…

Dámské dvojice Dit, Drahomír děvkaří drážďanské doky.

Durový Dung-čenista, Ding Dong dagobertské děvky, doprovází dlouhým dynamickým D.

Dvojice Davidů, drogových dealerů, dopují dánské degenerující drogy, do dominikánské dagobertské dogy.

Dům Dagobertů disonuje.

Dráp Dabogert dumá, dumá, dumá… (disponuje dřívky)

POHÁDKA O LÁSCE

(Jakub Voříšek)

Za devatero horami a devatero řekami, za osmero kraji trpaslíků a hobitů, a taky kdesi pod korunou mnoha stromů, o tom ale radši pomlčme, seděla před dávnými časy trojice hrdinů. Nebyli to ale obyčejní hrdinové, jaké znáš z tolika příběhů o princeznách v beznaději. Ani jeden z nich nikdy nebojoval proti drakovi a ani jeden z nich zatím nezískal srdce žádné princezny nebo jiné dámy, která by jej okouzlila natolik, aby pro ni bojoval v nesmyslných soubojích. Ale co z nich tedy vlastně dělalo hrdiny?

Byli to tři dávní přátelé. První z nich se jmenoval Odvaha. Byl to statný chlapík s širokými rameny a svaly na obou rukách, na obou nohách. Nikdy se ničeho nezalekl a kam jeho noha vkročila, všude byl vítán. Druhý se jmenoval Čest. Byl to velice pohledný muž s dlouhými zlatými vlasy a úsměv by okouzlil a dohnal k slzám i slimáka. Byl trochu menší než Odvaha, o to víc toho al Díky jeho vzhledu byl těžko přehlédnutelný, ale lidé ho moc v lásce neměli. Musel si hledat svoji cestu k jejich srdcím.

A třetí se jmenovala Láska. Byla to nejkrásnější žena pod sluncem a svým šarmem o všechny živé tvory, které chodí po naší planetě. Ze svých přátel byla nejmoudřejš také velmi impulzivní, a to mělo špatný vliv na okolí. Kdekoli se ukáz vyháněna.

Ale proč se vlastně tři přátele sešli onoho dne pod velkým dubem v hlubinách lesa třem tajemstvím. Každý z nich byl totiž na toto setkání pozván někým čtvrtým. Někým, kdo zatím nepřišel. Tři dávní přátelé proto zapálili oheň a vyčkávali příchodu Po nějakém čase se Odvaha vydal do lesa pochytat nějaké zajíce k večeři a Čest Čest měl Lásku velmi rád a šanci, která se mu nyní naskytla, využil k tomu, aby s svých citů. Láska ho ale odmítla. Ne kvůli tomu, že by ho taky neměla ráda, ale č jiného, na svůj ideální protějšek. Čest to velmi vzalo, ale nedal své cit ho zachránila postarší žena, která procházela kolem s těžkým košem na zádech, které pomoci.

Během chvilky, co odešel Čest, se z lesa vrátil Odvaha s dvěma zajíci a se svázanou kyticí všech možných lesních bylin. I on choval k Lásce silné city. Neváhal proto a klekaje si na koleno podal Lásce kytici a požádal ji o ruku. Láska chvilku přemýšlela, protože Odvahu asi měla raději ještě více než Čest, ale nakonec ho také odmítla. Hledala totiž něco jiného, něco lepšího – ideální protějšek. Odvahu to docela vzalo a se slzami na krajíčku se vydal znovu do lesa se slovy, že půjde najít ještě něco na desert. Láska osaměla a přemítala, jestli náhodou nebyla chyba odmítnout Čest a Odvahu. Měla trochu výčitky svědomí, ale věděla, že udělala dobře. Čekala na něco většího, na svoji pravou lásku.

Pomalu se schylovalo k večeru a Láska stále seděla u ohně sama. Koukala do dálky a právě někde tam zahlédla jakousi osobu, kterou zatím ve svém životě ještě neviděla. Osoba se pomalu přibližovala až nakonec stanula těsně před Láskou. Byl to ten nejhezčí muž, kterého kdy spatřila. Celý v černém. Byl velký jako Odvaha, a dali se spolu do řeči. Zjistila, že je i stejně upovídaný jako Čest. Měl černé vlasy a svůdné rysy jak v obličeji, tak v postavě. Láska naprosto podlehla jeho kouzlu i slibům na skvostnou budoucnost právě s ním. Vzal ji za ruku a spolu se vydali cestou, odkud předtím přišel. První je zastihl Odvaha. Chystal se něco říct, ale nebylo času nazbyt, jelikož muž v Černém okamžitě ťal po Odvahovi a ten se musel bránit. Byli to vyrovnaní protivníci a bojovali spolu několik let. Nakonec ale Odvaha prohrál a musel se vzdát svých nároků na Lásku. Černý muž s Láskou se vydali zpátky na svou cestu.

Po několika letech je dohonil Čest. Černý muž znovu tasil, ale Čest měl něco, co Odvaha neměl. Měl kouzla a pomocí nich Černého muže odzbrojil až padl na zem. Muž v černém se nevzdal a začal po Cti házet také kouzla a magické formule. Bojovali spolu dlouho předlouho. Nakonec ale i Čest klesl na kolena a prosil o milost. Tehdy si muž v Černém vzpomněl na to, jak ho Čest první den svalil na zem. Rozpřáhl se svým mečem a Čest jedním sekem poslal k zemi. Lásku to značně poděsilo, ale přesto se svým vyvoleným cestovala dále.

Lásce to ale nedalo a zeptala se muže v černém na prostou otázku: "Jak se jmenuješ?" Potom, co totiž provedl Odvahovi a Cti si už nebyla tolik jistá, jestli je to opravdu on, se kterým chce strávit svůj život. Muž v černém jako by jí nerozuměl. Šel stále dál, Lásku vlečíc za sebou. Láska se vzpouzela a chtěla se vyprostit z jeho sevření, nicméně všechno bylo marné. Teprve tehdy si Láska uvědomila, že udělala chybu. Dala se do křiku a žádala o pomoc kdejakého kolemjdoucího. Nikdo ji nepomohl. Všichni se báli muže v černém. A tak šli dál a dál, až došli k nejkrásnějšímu hradu na celém světě. Láska trochu pookřála a říkala si, že přeci jen to nemusí být tak strašné, jak se to zprvu jevilo. Když vešli dovnitř, tak ale na Lásku čekalo kruté zjištění. Celý pohádkový zámek byl jenom iluze a místo toho, aby se kochala krásným výhledem na krajinu kolem, uvrhl ji temný pán do žaláře v té nejhlubší kobce, kterou ve svém zchátralém sídle měl. A teprve tehdy, poprvé od chvíle, kdy se bavili u ohně pod velkým dubem v hlubinách lesa, promluvil:

"Teď jsi moje, Lásko. Jen a jen moje. Je marné se vzpouzet a je marné utíkat. Budeš mým vězněm, dokud stále budu mít ve tvém srdci místo." A s těmito slovy odešel. Před svým odchodem se ale ještě zastavil a dořekl: "A abych zodpověděl tvoji otázku, mé jméno je Bolest."

Od té doby uteklo mnoho a mnoho let. Mnoho lidí a hrdinů se vydalo Lásku hledat, ale nikomu z nich se nepoštěstilo. Po pohádkovém zámku jakoby se slehla zem. Hrdinové ve svém hledání vytrvali, ale i je síla času po určité době zlomila. Na Lásku se zapomnělo. Lidé si ale uvědomili, že jim vůbec nechybí a žili své životy pokojně dál, jako předtím Kdysi dávno si hrávalo několik dětí na louce. Byly šťastné, usměvavé a bez starostí. Během jejich hrátek k nim přistoupila postarší žena, jestli se k nim nemůže přidat. Děti jí odpověděly, že ano, ale že jim nejprve musí prozradit své jméno. Žena se na ně usmála a pravila: "Na mém jménu nezáleží. Dávno jsem byla zapomenuta a stejně jsem lidem působila jenom starosti."

Děti ji moc neporozuměly, ale stejně jí přihrály míč, aby se k nim přidala. Láska se ohla pro míč a hodila ho dětem. A házela jim ho na stejném místě po mnoho let, dokud nedospěly a už si házet nechtěly.

PERSPEKTIVA ZADNÍ LAVICE

(Anna Chýnová)

Sedím tam, kde sedáváš obvykle ty. 5 lavic dozadu, 1 doprava. Konečně dokážu nahlédnout, jaká je tvá perspektiva. V záblescích se mi promítá naše minulost. Zaniká jako kouř, který si se mnou tak často vyháněl z plic. Byla jsem pod vlivem. Žila bych pro dávku tvého úsměvu, pohledu, doteku. Umřela bych jen za tvou přítomnost. A co ty? Byla v těch pár letech někdy doba, kdy ses alespoň na vteřinku cítil stejně?

Kdybych se stala tvým útěkem z reality já a ne nějaký omamný látky a alkohol…

Všechno se mi to vrací jako hořkosladký sen.

Nedokážu se ti podívat do očí. Mám z nich strach. Strach, že mě znovu nalákají na bláhové sliby a nesplnitelná přání. A já bych se nechala. Jsem si tím jistá. Již po sto tisícáté prvé. Ještě jednou bych v tobě hledala špetku citu, té marnotratné lásky. Jen pro ni bych zničila svou vlastní duši, stejně jako tenkrát.

Nedokážu se ti podívat do očí, protože stále nesnáším ten fakt, jakou máš nade mnou moc. Stačil by mi jeden pohled, který by říkal: ,,Ale já chci tebe." A já bych šla. Kamkoli. Jen za tebou.

Sedím tu a konečně vidím tvou perspektivu na náš konec. Je nádherná a vždycky byla. Viděl jsi to. Právě z téhle lavice. Dlouhé hnědé vlasy jí splývají po ramena a zelené oči se sem tam mrknou do zadní lavice. Pro ni bys zemřel i během nás. Pro ni jsi ochotný zemřít teď. Obětoval bys svůj život za jedno jediné mrknutí tvým směrem. Sedím ve tvé lavici. Dívám se na vás dva a ráda bych řekla, že jsem to konečně pochopila, ale opak je bohužel pravdou…

ROBOTICKÉ OVCE

(Vee)

Sama v sobě nevyznám se. Nevim, kdo jsem. Mám já znát se?

Nikdo nezná líp tvé já, než jak ty sám sebe znáš.

Stejně ti každej do života mluví.

Každej myslí, jak všechno nejlíp ví, co je pro tebe nejlepší přece ví... Kecy bláhový.

Mám být hodná nebo svině?

Co myslíš, rozhodni za mě.

Jako vždycky, co se ti víc hodí.

Když podlízám či když se mě bojí?

Nikdy se nezavděčíš všem, jasná věc, všemožná očekávání, spadla klec. Lapená touhou po štěstí, ne po vlastním, to dobré nevěstí.

Ať ostatní maj se líp. Ode mě brzo bude klid.

Nic špatného jsem přece neudělala. Jen se nechovám, jak společnost chtěla.

Věděla jsem, proč co dělám, mé důvody smysl dávaly, někdo však byl jiné mysli, musím se přizpůsobit.

Špatnej jsem či dobrej člověk?

Toť otázka. Co názor tvůj? Špatně je, když nesouhlasím. Špatně též, když názor změním. Že by na mozku nádor?

Asi špatnej kód zdrojovej.

Připadám si jako robot. Někdo nasadil mi chobot, čuměj na mě, jak na debila. Jen snažím se, abych se zalíbila. Co je správně a co ne, kdo za koho rozhodne?

Nikdo se nikdy s nikým neshodne.

Bojíme se souhlasit, nechceme být ovce. Bojíme se nesouhlasit, spory nikdo nechce. Lidi zapomněli, co znamená debatovat, zapomněli jsme se jako lidi chovat, zapomínáme na naši jedinečnost, na to, že neexistuje dokonalost, na to, že každej je jinej, nikdy stejný nebudem, na to, že svět je zlej a my to podporujem. Nikdo neví, co by chtěl, jen chce, aby vyhověl.

LOPATICKA A KYBLÍCEK

WFUCALSQYB

VHALEŠOVÁO

YSVTNEACNH

XXKESTCIDY

NMZFIJWDON

VINUPERSVĚ

EXPBOPHBM

SSWMSÍPOYZ

NSLXAPFRGO

ADGAČOAVÁK

Pět studentů gymnázia Voděradská dopisují test v učebně

Z2.

Halešová

Pípejte

Časopis

Bohyně

Gymvod

Fucal

Bufet

Vesna

Sbor

Káva

Je 5 žáků v 5 rozdílných tričkách.

Všechny lavice jsou vedle sebe v jedné řadě.

V každém lavici sedí žák z jiné třídy.

Těchto 5 žáků pije svůj nápoj, píše test a nějak se jmenuje.

Každý žák pije jiný nápoj, píše jiný test a jinak se jmenuje..

1) Daniela nosí bílé tričko.

2) Jakub pije šťávu.

3) Patrik chodí do kvinty.

4) Osoba nosící červené tričko je hned nalevo od osoby nosící bílé tričko.

5) Osoba v červeném tričku chodí do tercie.

6) Osoba, která pije mléko, píše z matematiky.

7) Osoba s modrým tričkem píše ze zeměpisu.

8) Osoba, která sedí ve střední lavici, pije mléko.

9) Alžběta sedí nejvíce vlevo.

10) Osoba, co píše z biologie, sedí vedle osoby, co pije kolu.

11) Osoba s čajem sedí vedle osoby, co píše ze zeměpisu.

12) Osoba, co píše z čestiny, pije šťávu.

13) Jan píše z dějepisu.

14) Alžběta sedí vedle osoby, která nosí žluté tričko.

15) Osoba, co píše ze zeměpisu, sedí vedle osoby, co chodí do kvarty.

REDAKCE

Jakub Voříšek

18letý student oktávy A. Od svých 14 let píše především básně, ale sem tam se věnuje i krátkým povídkám. Do časopisu přispívá především svou uměleckou tvorbou nebo užitečnými rozbory děl k maturitě z češtiny. Mimo jiné píše také editoriál a je zodpovědný za chod časopisu.

Zuzana Tučková

Studentka 3.D svůj volný čas věnuje hlavně volejbalu, psaní a přátelům. Zastihnete ji také ve Studentské iniciativě. Přispívat do časopisu bude především s články.

Anita Polcarová

18letá studentka oktávy C. Jedná se o velice schopnou spisovatelku krátkých povídek s autobiografickými prvky. Je součástí umělecko-literární skupiny Studna, která v časopise publikuje své výtvory. Má na starosti obsah rubriky Akce školy.

Tomáš Bartoloměj Skoček

18letý student oktávy B. Mezi jeho zájmy patří geografie, dějiny nebo cestování. V minulosti se ve velkém věnoval psaní článků pro Wikipedii, věnuje se i tvorbě tematických map, které pravidelně vydává na Instagramu. Kromě psaní některých článků pro časopis je především zodpovědný za chod Studentského blogu.

Nela Markvartová

Chovanka zapadlé vesničky, která nese název Dolní Měcholupy, je zručnou organizátorkou, i když se to možná na první pohled nezdá. Na našem gymnáziu chodí třetím rokem a aktuálně je v tercii A. V našem časopisu se prozatím věnuje pouze tvorbě křížovek a osmisměrek, ale do budoucna se těší na psaní článků.

Adam Lipový

Zdatný IT mág, který způsobile působí na poli časopisu jakožto spárce webového serveru, na kterém provozujeme náš školní blog. Kromě toho se velice statečně a udatně porval s naším diskord serverem, aby ho udělal k obrazu svému.

Lukáš Bartoš

Student OA, vášnivý čtenář s láskou pro chemii. Dosluhující člen vedení Studentské iniciativy, který v časopise předně pomáhá s jazykovými korekturami.