STUDENTSKÝ BLOG

Autismus

(Jakub Voříšek)

Co to je?

Jedná se o psychické onemocnění, které je způsobené výjimečným vývojem nervové soustavy. Často hovoříme o autismu jako o komplexní vývojové poruše, jelikož se projevuje především neschopností vytvářet sociální vazby nebo neadekvátními reakcemi na své okolí – zpravidla se jedná o přehnanou reakci, nikoli nesmyslnou. Onemocnění se diagnostikuje nejčastěji ve věku tří let, především u chlapců. Dětský autismus je tedy nejběžnější formou této nemoci. Ve spojitosti s autismem často hovoříme o autistickém spektru – škále druhů autistického onemocnění. Odborníci využívají tohoto spektra k rozdělení autistů na nízkofrekvenční a vysokofrekvenční. Zatímco nízkofrekvenční jsou v životě odkázáni na neustálou péči a podporu ze strany druhých, vysokofrekvenční mají v dospělosti šanci vést poměrně normální život, i když člověk žije s autismem až do konce svého života.

Pro zájemce zde uvedu i odbornou definici autismu. Odborníci klasifikují autismus jako polygenní onemocnění, které se týká genů na jistých chromozomech, jako například gen FOXP2 (bílkovina, která je v embryogenezi zodpovědná za rozvoj řečových a jazykových oblastí) nebo gen HOXA1. Příčina těchto procesů není dosud vědcům jasná, nicméně jisté je, že ve vzniku autismu a v jeho patogenezi hraje významnou roli mozeček, bazální ganglia a frontální a temporální mozková kúra.

Z pohledu vědce je nejlepší na autismus nahlížet jako na problém konektivity, jelikož výzkum jednotlivých struktur mozků neprokázal žádné jednoznačné výsledky. Jedná se tedy spíše o narušené mozkové okruhy než o chybu v jedné struktuře mozku.

Z dosavadních bádání jsou za poruchu autismu prokazatelně zodpovědné tři mozkové okruhy:

WCC (weak central coherence model) –v tomto mozkovém útvaru nejspíše dochází k nepoměru mezi zpracováním lokálních a globálních dat. Tato indispozice způsobuje, že autisté nechápou kontext situace.

Theory of mind – psychologický mozkový proces, který je zodpovědný za tzv. mentalizaci, což je schopnost odhadovat myšlenkové procesy ostatních lidí. Díky narušení této mozkové části nejsou autisté schopní číst vlastní ani cizí emoce. Systém zrcadlových neuronů – tato mozková část je nezbytná pro mimoslovní sdělení, jeho zakódování a rozkódování, tedy pochopení těchto procesů. Autisté mají zpravidla veliké problémy v asociačních sdělení a vše chápou příliš doslovně.

Autistické spektrum (PAS)

Autismus je široké spektrum chorob, jelikož se může projevovat mnoho způsoby. Jak již bylo řečeno, hovoříme často o tzv. autistickém spektru, kde na jedné straně máme autisty nízkofrekvenční, kteří nejsou schopni se o sebe postarat sami, na druhé autisty vysokofrekvenční, kteří naopak většinou zvládají normální život. Tato klasifikace ale není jediná. Ve spojitosti s vysokofrekvenčním autismem často zmiňujeme Aspergerův syndrom, který ale není to samé. Jedinec postižený Aspergerovým syndromem je zpravidla neobvykle chytrý, a to bez jakýchkoli řečových vad, které jsou u autismu běžné.

Symptomy

Porucha autismu se projevuje především v běžném chování. Ty se dají poznat poměrně zřetelně. Mezi hlavní znaky autismu patří porucha v sociální interakci nebo narušená komunikace. Autisté mají díky své nemoci veliké potíže s porozuměním ostatním. Nedokáží rozeznávat emoce svoje či druhých a dělá jim problémy poznat důvody, proč se někdo chová určitým způsobem. Vyhýbání se očnímu kontaktu je zcela typické.

Co se týče komunikace, můžeme pozorovat výrazné potíže s řečí. Nízkofrekvenční autisté jsou často schopni pouze mimoverbální komunikace – užívají pouze gest a mimik. Porucha komunikace se svým okolím se projevuje i na chápání samotných konverzací. Autisté totiž disponují příliš konkrétním chápáním pojmů, jelikož jim chybí abstraktní myšlení. Vysokofrekvenční autisti mnoho z výše uvedených poruch nemají a díky tomu se mohou snáze začlenit do společnosti. S autismem se také často pojí ADHD, hyperaktivita nebo neschopnost vyhodnotit nebezpečí. Mají to proto opravdu těžké.

Léčba

V aktuální době je léčba autismu nemožná. Autisti jsou zcela odkázáni na své rodiny, které se s jejich onemocněním musí naučit žít a věnovat jim speciální péči. Jsou ale neziskové organizace, které se snaží zatíženým rodinám situaci odlehčit. Pomáhají s hlídáním dětí a snaží se autisty co nejvíce konfrontovat s okolním světem, aby se v něm neztratili a popřípadě v něm v budoucnu mohli sami fungovat.