ÚVAHA NAD ČESKOU LITERATUROU

(Nela Markvartová)

Se čtením se setkáváme téměř všude – v knihách, novinách, zprávách, návodech, jízdních řádech, receptech či i u tohoto článku. Můžeme tedy s jistotou říct, že v této době je schopnost číst naprosto nezbytná.

Asi každý, ne příliš nadšený čtenář, si při opisování čtenářského deníku z pochybného zdroje na internetu položil otázku: ,,K čemu vlastně umělecká literatura je, když bychom se bez ní mohli v klidu obejít?“ Tento dotaz smysl dává, ale mohli bychom si ho položit i ve vztahu k jiné aktivitě, jako například sledování seriálu, poslech hudby, stolní hry a další.

Samozřejmě někteří lidé příběh radši přečtou, jiní se naopak podívají na jeho zfilmovanou podobu. Další přečtou knihu a zhlédnou i film, který pak s knihou srovnávají. Zajímavé je, že lidé, kteří se obvykle seznamují s oběma formami stejného příběhu, si většinou chválí spíše knižní originál, na tom asi něco bude.

Podle většiny studentů je čtení fajn, dokud se nestane povinností. Stejně jako chození do práce či venčení psa. Je tedy pochopitelné, že když jsou děti již na prvním stupni základní školy k četbě nuceni, vybudují si vztah spíše k videohrám. Přestože obě aktivity nám ničí oči, je jasné, že čtení nám toho přinese více.

Je též důležité, aby si každý vybral knihu podle své chuti, například když mají děti číst knihy, které jim nesednou, je jasné, že si četbu akorát podvědomě znechutí. Kniha, která nestojí za druhé přečtení, nestojí ani za první.

Knihy jsou také důležité pro vzdělání jak obecné, tak sociální, a jak řekla Harper Lee: ,,Kniha ke čtení není ta, která přemýšlí za Vás, ale kniha, která vás donutí přemýšlet“.