/ROZHOVOR/
Byl název Hands Dance dílem okamžiku? Naopak, dlouho jsme hledali přiléhavý název. Padaly varianty jako Barevné sukně, které měly odkazovat k našemu typickému oblečení, ve kterém jsme vystupovali, nebo Ruky Hore či Sign Sing, ale ty se bohužel ukázaly jako již obsazené. Až někoho napadl právě název Hands Dance, ale kdo to byl, to si teď nevybavíme. Název byl ale přijat jednomyslně.
Veroniko, pro TKN v dubnu 2020 jsi uvedla, že Hands Dance vzniklo vlastně z Tvého podnětu – inspirovalo Tě vystoupení jedné skupiny z USA se znakovanými písničkami. V té době tu již bylo uskupení Tichá hudba, vy jste se však rozhodli jít jinou cestou. Jak a čím se váš projev odlišoval od Tiché hudby? Hudba měla na mě odmala vliv. Snažila jsem se hudbu poslouchat a s ní rozumět textům, které se v ní „odehrávaly“. Nerozuměla jsem samozřejmě všemu, ale určité útržky jsem byla schopná vnímat. Intuitivně jsem hledala způsob, jak tuto propast překlenout, takže když se objevila Tichá hudba, říkala jsem si hurá. Ale ukázalo se, že se s ní nemohu identifikovat. Projev Tiché hudby byl samozřejmě krásný, plný klasifikátorů, specifických znaků, mimiky a pohybu, ale s minimem znaků. Byl to umělecký projev ve znakovém jazyce se vším všudy. Já ale chtěla mít před sebou příběh odvyprávěný znakovým jazykem, a přesto blízký českému jazyku. Hands Dance tuto mezeru vyplnilo. Radka měla zkušenosti s uměleckým tlumočením už z JAMU a v ten rok, kdy vznikla skupina Hands Dance, spolu s Danielou v Kavárně u Žambocha již několik písní tlumočila. DANIELA: Naše tlumočení hudby či písní se snaží ve všech směrech respektovat znakový jazyk a zároveň nám umožňuje jistou volnost. Můžeme například vystoupit ze znakovacího prostoru, který se zásadně podílí na gramatice znakového jazyka, protože text písně či její vyznění to přímo vyžaduje. A pokud to nebrání porozumění, ba naopak to pomáhá „posluchačům“ pochopit, prožít píseň, tak… je to skvělé! Při překladu písní často narážíme na rozdíly v gramatice češtiny a českého znakového jazyka. Příklad: ve znakovém jazyce musí být slovosled AUTO–ČERVENÉ, ale pokud cítíme, že by to narušilo rytmus tlumočení písně, tak to pozměníme na ČERVENÉ–AUTO. Význam je zachován; posluchači budou vědět, že jde o auto červené barvy. Takže ano, v určitém ohledu pravidla gramatiky ČZJ nedodržujeme zcela striktně, ale to je přece umění – vše je dovoleno a to je krásné. Zdůrazňuji však, že ctíme znakový jazyk, takže nezacházíme do extrému, co se týče nějaké totální svobody projevu. Platí, že srozumitelnost hudby či písně je pro nás prioritou.
Hands Dance nejčastěji uvidíte v jejich typickém oblečení tvořeném černým svrškem a barevnýmí kalhotami nebo sukně mi.
Setkali jste se s negativními ohlasy ze strany neslyšících na váš způsob pojetí tlumočení? Ani ne, nebo si toho přinejmenším nejsme vědomi. Ale to, že se někomu nemusí líbit náš projev, je naprosto v pořádku. Nemůžeme se líbit všem. VERONIKA: Vzpomněla jsem si teď na Amber Galloway Gallego, nedoslýchavou tlumočnici z USA, která tlumočila na Colours of Ostrava v roce 2018. Pro ni bylo naše pojetí tlumočení neobvyklé, v USA probíhá tento typ tlumočení jinak. Dle Amber má totiž tlumočník jen stát na místě, dodržovat znakovací prostor a svojí přítomností „nepřebíjet“ zpěváka či skupinu, které tlumočí. Ale Amber nám vyjádřila podporu s tím, že našemu přístupu fandí. RADKA: Právě Amber – a to souvisí s předchozí otázkou – to tlumočí tak, že například artikuluje zvuk bicích včetně jejich rytmu a do toho rukama zaznakuje BICÍ. Tichá hudba zas třeba nepřetlumočí fakt, že do hry vstoupil ten či onen hudební nástroj. My se snažíme najít ten zlatý střed. Na Colours of Ostrava jsme s Marcelem připravovali Gipsy Tango od Gipsy.cz (Marcel přikyvuje). Oba jsme s ohledem na píseň cítili, že by bylo dobré ukázat taneční prvek z tanga v ten moment, kdy zní jen hudba (Radka předvádí pohyb trupem s ikonickým držením rukou). Proč jen stát? Chtěli jsme, aby posluchač měl z toho co největší požitek, aby souzněl s hudbou a textem se vším všudy. Takže využíváme i prostor, který máme na jevišti k dispozici. MARCEL: Přesně, snažíme předat posluchačům mezikulturní přesah navíc, takže naše vystoupení obnášejí kostýmy nebo si úvodem vypomůžeme scénkou, kterou přiblížíme dotyčnou píseň, například scénku z filmu. Tím posluchačům ve zkratce připomeneme příběh písně nebo to, čím je známá, slavná. (Veronika znakuje šál a meč). Tady Veronika připomíná, že do tlumočení písně I have nothing z filmu Osobní strážce jsme přidali typický pohyb, kterým meč rozřízne šál (Veronika přikyvuje); tím odkazujeme na onu slavnou scénu, ve které Kevin Costner na šále demonstruje ostří meče (šlo o katanu, japonský samurajský meč, pozn. redakce). Posluchač si řekne, no jasně, to je z TOHO filmu, už vím, o co jde. DANIELA: Jsou samozřejmě situace, kdy to zcela nejde. Například oficiální příležitosti jako jsou vyhlašování cen, slavnostní večery apod. Tam jsme oblečeni v černé a naše tlumočení uzpůsobíme formálnímu vyznění akce. Jinak jsme obvykle v černých svršcích a barevných kalhotách nebo sukních. To je naše „poznávací znamení“.
Podle čeho se rozhodujete, kdo jaký song vezme? Na Facebooku jste uvedli, že k fenomenálnímu hlasu Evy Pilarové, kterým zpívala Čardáš, je nutné pohybové nadání… VERONIKA: Někdy je text písně náhodou doslova „šitý na míru“ jednomu z nás, takže ten si tu píseň vezme. V ostatních případech se spravedlivě rozdělíme, nebo se každý přihlásíme o píseň atd. Právě Marcel je v naší skupině jediný, kdo se hlásí na tlumočení písní s tematikou mužství, alfa samce, například bondovky ☺.
ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH
25
