UNIE 5-6/2021

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

UNIE 5-6/2021 • ročník XXV • 49 Kč

Ve spojení je síla Jindřich Mikulík, prezident ASNEP

str. 16

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN, SPORT Tak je tu máj – a s ním i příchod prvních opravdu teplých dní i večerů. Možná už jste sebrali odvahu a vysadili koupené nebo vypiplané sazeničky ven do hlíny, možná jste se už smočili aspoň po kotníky v rybníce nebo v bazénu. Na nosech dětí už jsou k nalezení první spršky pih, a i my už vidíme, že pod rukávy je naše kůže světlejší než na odhalených částech paží.

Když jsme loni touhle dobou sbírali první zkušenosti v životě s protiepidemickými omezeními, asi by nás ani nenapadlo, že do léta 2021 budeme vstupovat v takřka nezměněných podmínkách. Stále nevíme, jestli budeme moci příští týden na nákup obuvi, stále ještě nemůžeme s jistotou plánovat pracovní ani rodinné aktivity a dovolenou. Někteří z nás přišli o práci, jiní jí mají zase naopak až moc – hlavně naši zdravotníci. V nelehké situaci jsou zejména rodiny s malými dětmi, a to nejen kvůli omezené činnosti škol a školek, ale také kvůli kroužkům, jídelnám, a i kvůli hlídání, které teď často od babiček a dědečků nechtějí z obavy o jejich zdraví.

Pozitivní nicméně je, že pomalu, ale jistě vzrůstá proočkovanost naší populace. Dovolím si zavtipkovat, že ještě tři nebo čtyři takové roky, a dostane se vakcín pro všechny zájemce!

Ale ne, přejme si, abychom už třeba… příští květen nežili v takovéto nejistotě. Zatím mysleme na ochranu sebe i blízkých, vzpomínejme na všechny, které jsme ztratili, a věřme, že tohle léto, které už nedočkavě klepe na dveře, bude slunečné a plné radosti a života. Čtenáře srdečně zdraví Jana Servusová korektorka Unie

5 Z DOMOVA

6 VZPOMÍNKA: JOSEF KUBÍK

9 UMĚNÍ A NESLYŠÍCÍ: ČEŠTÍ NESLYŠÍCÍ VÝTVARNÍCI

16 TÉMA ČÍSLA: ASNEP

22 PŘEDSTAVUJEME: LEZENÍ

24 ROZHOVOR: HANDS DANCE

30 ŽIVOTNÍ STYL: V tomto čísle se loučíme i s našimi dlouholetými kolegy Kristinou Pánkovou Kratochvílovou a Petrem Pánkem. Petr působil v UNII od roku 1997, a to nejen jako redaktor, ale i šéfredaktor. Kristina nastoupila do UNIE v roce 2016 jako redaktorka; s jejími články jste se mohli setkávat (nejen) v rubrice Psychokoutek. Oběma za jejich práci a nasazení moc děkujeme a přejeme jim hodně úspěchů v osobním a profesním životě.

2

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

ZDROJE SACHARIDŮ, ČÁST 1.

32 BAREVNÁ TYPOLOGIE: LÉTO

/REDAKCE/

Z čeho máme největší strach?

Lucie Wagner: Strach je široký pojem. Strach mám ze zbraní, ze zaseknutého výtahu, z mořských hlubin, z hadů a ještěrek.

Monika Ťuláková: O budoucnost mých dětí, příbuzných a blízkých. A také o budoucnost lidstva vůbec; současná pandemie koronaviru tomu nahrává.

Lenka Hejlová: O budoucnost blízkých; současné směřování lidstva se mi pranic nelíbí. Za nic na světě bych nevzala do ruky hada, natož ho pohladila, a stálý strach mám z radioaktivity (následků ozáření).

Foto: Arno Senoner

Milena Brožová: Nejvíce se bojím lidské hlouposti a závisti. A strachuji se o své nejbližší.

Ivana Hay Tetauerová: Zcela logicky mám největší strach o své nejbližší. Pandemie koronaviru mi na klidu moc nepřidává. Když se žena stane matkou, její přirozený strach se násobí. Tak je to i se mnou...

Eliška Stráníková: Zatím z ničeho, a ani nad tím nepřemýšlím, neboť bych se strachovala pomalu každý den. Až nastane vážná situace, například v rodině, tak začnu mít doopravdy strach.

Martin Jarůšek: Z hadů a výšek, takže i v lanovce visící na jednom ocelovém laně se cítím hrozně. Také se bojím tmy, neboť v ní se nemohu řídit zrakem, takže jít sám např. nočním lesem je pro mě nepředstavitelné.

Veronika Skohoutilová: Z neznámého, neviditelného nebezpečí. Pocit se dostavuje vždy, když jsem sama doma, byť s kočkou a psem. Stačí, abych zaznamenala změny v jejich chování a má fantazie už pracuje: Je venku někdo? Je uvnitř duch?

Barbora Flusserová: Z bláznivých lidí, z toho, že mi někdo fyzicky ublíží nebo že mě unese, a hlavně − ze samoty.

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 5–6/2021, ročník XXV

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktorka: Lucie Wagner • zástupce šéfredaktorky: Lenka Hejlová redakční tým: Milena Brožová, Eliška Stráníková, Ivana Hay Tetauerová, Barbora Flusserová tým pro zpracování překladů a videí: Veronika Skohoutilová, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Petr Pánek, Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová foto na titulní straně: Martin Jarůšek foto na zadní straně: archiv výtvarníků grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN - ČMUN/

Jarní aktuality

15.3.2021 17:00

Přednáší Marek Hylebrant

TÉMA

Foto: archív ČUN

Odstranění cizího tělesa z dýchacích cest, dušnost a alergické reakce

f

https://facebook.com/CeskaUnieNeslysicich V nouzovém stavu probíhá on-line!

Socialně aktivizační služba ČUN Praha

Pražská Sociálně aktivizační služba připravila na jaro 2021 program pro své klienty. V březnu letošního roku se konalo několik přednášek; tou první byly Sociální aktuality s Josefem Brožíkem (8. 3. 2021), na další přednášku Odstranění cizího tělesa z dýchacích cest, dušnost a alergické reakce byl pozván Bc. Marek Hylebrant, vedoucí Krajského školicího a výcvikového střediska Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Poslední, třetí přednášku vedl František Šmolík z ČUN, který přiblížil Novinky v sociální oblasti. Informační plakáty vytvořil náš nový grafik ČUN Vojtěch Georgiev. Přednášky byly tlumočeny do ČZJ a simultánně přepisovány. mť

/S P O R T/

Pavel Pastrnek na ME

Závodník Pastrnek před startem

4

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

Foto: Pavel Pastrnek

Akce: 9. Mistrovství Evropy v cyklistice neslyšících Kdy: 23.–28. 3. 2021 Kde: Alanya (Antalya), Turecko Účast ČR: Pavel Pastrnek Výsledky: European Deaf Sports Organisation | Cycling (edso.eu)

i ar

Foto: SKIP ČR

ihovny

Handicap Friendly knihovna

/ Z D O M OVA /

ér ov é kn

HANDI CA P

Připravila: Lenka Hejlová

DLY IEN FR

V sobotu 13. března 2021 odvysílala Česká televize charitativní díl oblíbeného pořadu Tajemství těla. Diváci mohli během vysílání posílat dárcovské SMS, a přispívat tak na projekt centra Tamtam.

Během vysílání vzal moderátor Petr Vacek diváky na exkurzi do jednoho z pracovišť Centra pro dětský sluch Tamtam v pražských Stodůlkách a zpovídal ředitelku organizace Mgr. Janu Fenclovou. Sledovanost pořadu podpořil i otorinolaryngolog MUDr. Jiří Skřivan, který v současné době operuje kochleární implantáty dětským pacientům, a tlumočník do českého znakového jazyka Jaroslav Švagr s ukázkou vybraných znaků, jejichž význam se soutěžící snažili uhádnout.

Vědomosti o sluchu a znakovém jazyce si s diváky otestovali soutěžící: herci Zuzana Kajnarová, Marek Lambora, Michal Kavalčík a špičkový hokejista David Pastrňák. Výsledek charitativního večera byl více než potěšující – pro Tamtam se podařilo získat přes dva miliony korun českých.

Student, který boří překážky

Foto: © Česká televize (Pavla Černá)

Tamtam v televizi

Foto: Siemens ČR

SKIP ČR Bezb Krajská vědecká knihovna v Liberci dlouhodobě usiluje o zpřístupňování knihovního fondu lidem se sluchovým postižením. Toto úsilí bylo korunováno získáním certifikátu Handicap Friendly, který uděluje Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP ČR).

Knihovna vytváří pro neslyšící knihovní fond – tzv. znakoknihy (psali jsme např. v UNII 1-2/2020), zakoupila počítač s kamerou a programem Skype, který má zejména neslyšícím usnadnit online komunikaci. Knihovna nezapomíná ani na návštěvníky s nedoslýchavostí; součástí knihovny jsou dvě indukční smyčky.

Pro případ požárního poplachu je v knihovně instalována světelná signalizace.

Několik pracovníků knihovny je dokonce schopno na základní úrovni komunikovat ve znakovém jazyce. Více zde: https://www.kvkli.cz/knihovna-bez-barier/ sluchove-handicapovani.

Josef Zaduban, uživatel kochleárního implantátu a student Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati, získal v rámci Ceny Wernera von Siemense 2020 Ocenění za překonání překážek při studiu.

Poroty vybíraly až ze 712 přihlášek, mezi 21 vybraných a oceněných bylo posléze rozděleno 900 000 Kč.

Josef Zaduban i přes sluchové postižení dosahuje v rámci svého ročníku v oboru Technologická zařízení excelentních výsledků. Fakulta Josefovi Zadubanovi vychází vstříc; ten má možnost využít individuální studovnu se speciálním technickým vybavením, tlumočníka do znakového jazyka, služby přepisu, titulkování videí apod. Finanční odměnu chce Josef využít na nákup fotografického příslušenství, určitých kompenzačních pomůcek a na cestování.

Tamtam v televizi

Foto: Ivana Hay Tetauerová

Třetí díl „Velkého ilustrovaného průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu“ Po dvou úspěšných a již vyprodaných dílech Velkého ilustrovaného průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, jejichž autorem je Jaroslav Hrubý, přišel na svět třetí díl. Autorem je Kaj Kostelník, bývalý předseda SORDOS - Sdružení pro kulturu neslyšících v Brně.

Ve třetím díle se Kaj Kostelník zaměřil na divadlo neslyšících, aneb „na jevišti, pódiu, ulici, trávě a v klubech“. Publikace je „částečnou bibliografií“ doplněnou víceméně orientačními poznámkami.

Kaj Kostelník věnoval publikaci čítající přes 600 stran nejen sluchově postiženým studentům ateliéru Výchovné dramatiky neslyšících na JAMU v Brně, o jehož založení se sám kdysi zasloužil a jehož studenty osobně vyučoval, ale i dalším neslyšícím a nedoslýchavým milovníkům divadla. Kniha byla vydána díky finanční podpoře Ministerstva zdravotnictví ČR a firmy Bolit, s.r.o. iht

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/VZPOMÍNKA/

Otec neslyšících motoristů Většina mladých neslyšících motoristů jeho jméno už ani nezná, zkrátka upadlo v zapomnění. Následující řádky přibližují příběh člověka, který se zasloužil o to, aby českoslovenští neslyšící mohli řídit auta a motorky.

TEXT: Petr Pánek FOTO: archiv Boženy

Biskupové

Se Slávkem Dědičem jej pojila vášeň k motorismu

6

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/VZPOMÍNKA/

T

ento příběh začal ve 30. letech 20. století. Strážníci v pražských Vršovicích pravidelně potkávali chlapíka s károu, kterou tlačil do kopce od Bohemky až ke své obuvnické dílně na tehdejší Hálkově třídě (dnešní Kodaňská). Vždy jim zdvořile zamával. Když se ho po nějaké době zeptali, proč si na svou živnost nepořídí automobil, vysvětlil, že nemůže, protože je neslyšící.

Strážníci o tom přemýšleli a po nějaké době si jej pozvali k sobě na stanici s tím, že by si mohl o řidičský průkaz zažádat. Alespoň na motocykl. Tehdy se psal rok 1935. Oním mužem s károu byl velmi zajímavý člověk jménem Josef Kubík.

Josef Kubík v roce 1962

Na plese s přáteli (vpravo J. Dědič), 1947

S rodinou v lednu 1950

Kubík školákem Josef Kubík se narodil jako slyšící 15. dubna 1904 na Valašsku, v malé vesnici Poruba u Hustopečí nad Bečvou. Jeho otec, Jan Kubík, byl domkařem a bývalým kapitánem rakousko-uherské armády. S manželkou Marií vychovali šest dětí, Josef byl jejich čtvrté dítě.

Krátce poté, co jako nadané dítě již v šesti letech nastoupil do první třídy v Hustopečích, těžce onemocněl infekční spálou. K infekci se přidalo i onemocnění ledvin; to už lékaři rodičům nedávali žádnou naději. Později se přidala lupénka, a aby toho nebylo málo, malý Josef ztratil řeč i sluch. V posteli nakonec proležel celé tři roky. Když se v devíti letech uzdravil, nastoupil do ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí. Po zabrání ústavu v roce 1914 k válečným účelům chodil dva roky do obecné školy opět v Hustopečích, ale zde pro ztrátu sluchu špatně prospíval.

Proto v roce 1917 přestoupil do ústavu pro hluchoněmé v Lipníku nad Bečvou.

Předsedou Podpůrného spolku Josef Kubík pracoval od roku 1926 jako obuvník v Praze-Vršovicích. Živnost si otevřel v nevelkém krámku na rohu Hálkovy třídy a Finské ulice. Se svojí velkou rodinou bydlel pod kopcem, v Sámově ulici v malém bytě 1+1, a aktivně se účastnil společenského života neslyšících. Od 30. let pracoval ve výboru Podpůrného spolku hluchoněmých v Praze sv. Františka Saleského a v letech 1941–1947 byl jeho předsedou. Neslyšící pamětníci dodnes vzpomínají na spolkové schůze v restauraci U Šrytrů (v dnešní ulici Pod Vyšehradem). Po druhé světové válce byl ještě dva roky členem výboru a jednatelem nově založené organizace ÚSPON (Ústřední svaz pro péči o neslyšící, předchůdce ASNEP). Zde spolu s předsedou Bohumilem Bažilem řídili celkem 11 členských spolků neslyšících, rozmístěných po celém Československu. Řidičák na motorky Velkou vášní mladého Kubíka byl motorismus. Byl jedním z prvních, kdo u nás vlastnil řidičský průkaz na motorku. Zúčastnil se i památné schůzky na ministerstvu zdravotnictví v roce 1935. Událost zaznamenal časopis Obzor hluchoněmých: „Dne 23. července 1935 se do Prahy sjelo dvanáct motocyklistů. Přijeli před budovu ministerstva zdravotnictví. Tady přednesli své požadavky, aby byl upraven zákon o silničním provozu, který zakazoval neslyšícím řízení motorového vozidla. Přijal je ministerský rada, kterému předali překlad dopisu z USA, ve kterém byla zpráva z amerického tisku o Karlu Celivodovi z Hořovic, jenž v létě r. 1931 procestoval západní Evropu na své motorce bez jediné nehody. Ministerský rada přislíbil přímluvu u pana ministra i u poslanců Národního shromáždění, kteří měli o novele zákona hlasovat. Protest neslyšících motoristů byl úspěšný a od r. 1935 smí neslyšící u nás řídit motorová vozidla.“ Podle pamětníků se této schůzky kromě Kubíka a Celivody zúčastnil také Oldřich Pěnkava nebo Karel Světlík, dlouholetý kapitán české neslyšící fotbalové reprezentace. Nutno dodat, že se zatím jednalo pouze o oprávnění na řízení motocyklů. Na povolení řídit automobil si neslyšící v Československu museli počkat ještě dalších 11 let. A opět k tomu kromě Kubíkovy pracovitosti a geniality přispěla i náhoda. Řidičák na auta V roce 1939 se začal Kubík přátelit s devítiletým neslyšícím klučinou, který bydlel hned naproti jeho obuvnickému krámku. Chlapec se jmenoval Jaroslav Dědič a snad každý den po škole chodil na kus řeči do Kubíkova krámku. Chlapcův otec, Jaroslav Dědič starší, pracoval tehdy na ministerstvu dopravy jako železniční revizor. Od Kubíka se dozvěděl o jeho plánech a po válce společ-

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/VZPOMÍNKA/

ně ještě s dr. Votavou a JUDr. Eichlerem (taktéž rodič neslyšícího syna) předložili ministerstvu dopravy návrh, aby bylo neslyšícím řidičské oprávnění rozšířeno i na automobil. Kdy přesně došlo ke schválení, již asi nejde zpětně dohledat, ale pamětníci uvádějí, že naším prvním neslyšícím řidičem automobilu se stal v roce 1946 neslyšící továrník Miroslav Resl, jenž vlastnil vůz značky Škoda Popular.

Dost možná, že to bylo i jedním z témat návštěvy devatenáctičlenné delegace československých neslyšících u prezidenta republiky Edvarda Beneše 2. dubna 1946, které se Josef Kubík zúčastnil. Mezi ostatní témata patřilo např. plánování povinné školní docházky pro neslyšící, k níž došlo o rok později, a nedávné založení organizace USPON. Založení AMKN Josef Kubík po válce shromáždil kolem sebe další neslyšící nadšence sportovního motorismu a přišel s myšlenkou založit vlastní motoristickou organizaci. To se mu podařilo 21. listopadu 1947, kdy založil Automotoklub neslyšících Praha (AMKN).

AMKN se věnoval především výuce a výcviku jízdy, různým školením a motoristickým soutěžím (oblíbenými se staly Memoriál Oldřicha Štěpánka a Memoriál Josefa Kubíka). Josef Kubík se v roce 1947 také stal prvním předsedou Automotoklubu.

První klubovnu měl klub ve Střížkovské ulici v Libni. V srpnu 1954 dochází k přejmenování klubu na Svazarm neslyšících.

Dnes se klub opět jmenuje AMKN a jeho členové se schází v prostorách České unie neslyšících v Praze v Dlouhé třídě.

Josef Kubík, skvělý organizátor, společenský a velice obětavý člověk, zemřel 12.

7. 1966 na infarkt.

S Václavem Macháčkem stáli u zrodu AMKN

8

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

VZPOMÍNAJÍ NA JOSEFA KUBÍKA Václav Macháček Josef Kubík byl člověkem se srdcem pro neslyšící motoristy. Měl velkou zásluhu na získání řidičských průkazů pro neslyšící. Hodně jsme spolupracovali na úseku Svazarmu pro střelectví, motorismus, připravovali jsme dukelské a sokolovské závody. Měl velikou radost z našich střelců po jejich vítězstvích v zahraničních soutěžích, jako byly ME nebo deaflympiády. Pracoval v michelské plynárně jako topič, většinou na nočních směnách, a ve dne spravoval boty jako „prťák“ ve svém kozím chlívku ve Finské ulici, jak své dílně říkal. Často během dne „pobíhal“ po Praze za účelem vyřizovat různé záležitosti pro motoristy. Několikrát uspořádal taneční zábavy i plesy ve společenském sále michelské plynárny, na které se sjelo velké množství neslyšících z celé republiky.

Já sám jsem s ním byl jako člen výboru AMKN velice často ve styku, a protože jsme bydleli ve Vršovicích, tak jsme se s Josefem často navštěvovali.

Josef měl velice početnou rodinu a my jsme obdivovali, jak to vše zvládá.

Jeden osobní zážitek s ním se mi teď vybavuje: Když jsem přišel do jeho kozího chlívku na pokec, tak se vždycky podíval na moje podpatky a hned je spravil. Prý proto, že stejně jako on běhám po Praze a vyřizuji záležitosti neslyšících střelců a motoristů.

Jaroslava Maštalířová Když jsem bydlela ve Vršovicích, chodila jsem ráda do jeho obuvnického krámku na kus řeči; na neslyšícího člověka měl veliký rozhled. Asi tři, čtyři roky jsme chodili do vršovické sokolovny tancovat, pak zábavy zrušili s tím, že je ponechali jen na měsíc únor, tedy měsíc maškarních bálů. S mým tehdejším manželem Slávkem, se kterým se znal dětství, zakládal Automotoklub neslyšících.

Josef Brožík Josefa Kubíka jsem znal jako malý chlapec. S tátou jsme ho občas navštěvovali v jeho soukromé obuvnické dílně v suterénu domu ve Vršovicích. To bylo před 60 lety, takže si toho moc nepamatuji, v paměti mám jen vzpomínku na to, že mi pan Kubík dal jednou pár mincí, abych mu skočil pro cigarety partyzánky.

Neuvědomuji si ani, jak to s jeho dílnou dopadlo, protože v 60. letech začalo období likvidace drobných soukromých řemeslníků komunisty. V té době se najednou mezi neslyšícími v Praze rychlostí blesku rozšířila zpráva o jeho náhlém úmrtí. Na chatě v zahrádkářské kolonii Jarov se mu udělalo špatně, tak šel k doktorovi. Na středisku zjistil, že doma zapomněl jakýsi papírek, takže se pro něj vrátil, a když podruhé došel na středisko, zkolaboval a už se neprobral. Na pohřbu byla, jak líčil táta, prakticky celá „neslyšící Praha“. Bylo to v létě 1966.

Jaroslav Dědič Svou obuvnickou dílnu měl Josef Kubík v místě horního vchodu do dnešního Tesca Expres ve Finské ulici. Moje matka mi jednou v roce 1939 řekla o neslyšícím obuvníkovi, který má dílnu hned naproti našemu domu. Hned jsem tam šel, a tak jsme se seznámili. Naše přátelství nám vydrželo až do jeho smrti.

Zažili jsme mnohé, například v únoru 1945 nálet letadel Američanů na Prahu. Byl jsem právě u Josefa v dílně, tenkrát jsme ani nešli do sklepa. Josef jen zatemnil okenici, zapálil svíčku a začal vyprávět, zatímco venku padaly bomby. Od rodičů jsem to pak doma schytal, ale zážitek mi už zůstal navždy.

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

TEXT A ILUSTRAČNÍ MALBA:

Ivana Hay Tetauerová

V minulém čísle UNIE jste mohli nahlédnout do světa umění „trochu jinak“. Ukázali jsme vám, jak neslyšící umělci tvořili a tvoří a jak skrze umění reflektují své sluchové postižení. To někteří z nich pojímají jako nedílnou součást svého bytí – včetně své komunity, kultury, jazyka. V tomto čísle se zaměříme na osobnosti našich neslyšících výtvarných umělců. Mnohé jejich výtvory vám mohou být povědomé, můžete je znát od vidění z různých publikací nebo projektů určených nejen neslyšícím.

BORIS MASNÍK (1923–2011), grafik, kreslíř a animátor Narodil se v Hodoníně slyšícím rodičům.

Sluch ztratil po zánětu mozkových blan v kojeneckém věku. Když mu bylo pět let, odstěhovala se rodina do Ostravy. Ve druhé třídě přestoupil na školu pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí, ale protože mezi spolužáky nezapadl, vrátil se do školy mezi slyšící. Na rozvoji jeho výtvarného talentu se velkou měrou podíleli rodiče. Otec sice nebyl profesionálním výtvarníkem, ale velmi rád maloval a ze svých cest za prací posílal do různých časopisů své příběhy ilustrované kresbami. Učil Borise a jeho dva bratry Vladana a Vojena základům výtvarného řemesla.

Po absolvování střední grafické školy v Praze začal Boris pracovat jako kreslíř pro kreslený film – animátor. Do filmového studia poté přijali i jeho dva bratry, kteří byli také výtvarně nadaní. Po válce bylo založeno dnes světoznámé studio kresleného a trikového filmu Bratři v triku, kde vedoucí místo zastal loutkář Jiří Trnka a o logo se postaral ilustrátor Zdeněk Miler. Právě Miler namaloval tři klanící se chlapečky v pruhovaných tričkách – ono dodnes slavné logo. Tito umělci byli inspirováni bratry Masníkovými, kteří byli s tvůrci loga

Komiksy do časopisu Gong

zaměstnáni ve studiu. Logo akcentuje hru s jazykem, dvojsmyslné sdělení – každý z bratrů má na sobě triko, přičemž toto slovo v 6. pádě odkazuje k významu „filmový trik“. Boris Masník později pracoval v družstvu Architekti, malíři, sochaři (AMS), poté se osamostatnil a působil na volné noze jako člen Svazu výtvarných umělců. Později se propracoval do Experimentálního studia loutkového filmu Břetislava Pojara.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

Boris Masník za celý svůj život animoval přes 100 filmů a seriálů, jimž vévodí nejúspěšnější seriál Pojďte, pane, budeme si hrát. Mezi další díla patří večerníčky, např. Malá čarodějnice, Dášeňka, O skřítku Racochejlovi. Jeho slyšící synovec, Boris Masník ml., který je jedním z největších odborníků na filmové triky, dodnes vzpomíná na to, jak zásadním způsobem ho jeho neslyšící strýc ovlivnil. Boris Masník st. dokázal animovat dokonce i hudební snímky. Nebylo to ale jednodu-

logo Bratři v triku

ché: sice se sluchadly zachytil silnější zvuk, ale už jej nepropojil s pohybem postavičky. Naučil se tedy proto číst z not a poté i tancovat.

Každý pohyb propočítával, fázoval a představoval si, jak postava podle hudby asi tančí.

Po odchodu do penze se ujal vedení filmového kroužku pro neslyšící. Každý měsíc kreslil obrázky pro časopis Gong – celkem nakreslil cca 350 obrázkových vtipů. Pro tento časopis také nafotografoval znaky pro lekce českého znakového jazyka.

VĚRA MACHÁČKOVÁ (ROZ. PROCHÁZKOVÁ, V té době také začala vnímat, že neslyšící děti nemají žád*1935), výtvarnice nou možnost odpoledních zájmových kroužků, a tak v roce Narodila se v Brně slyšícím rodičům jako 1986 založila na popud tlumočníka Jaroslava Švagra výtvarný neslyšící. Měla dva sourozence – bratr kroužek, který fungoval až do roku 2000. Kroužek dostal pozbyl také neslyšící, zatímco starší sesději název MODKRES (modelování a kreslení). Navštěvovaly tra byla slyšící. Věra Macháčková jej neslyšící děti z Ječné, Výmolovy a Holečkovy. Každé léto již od mládí velmi ráda malovala Věra Macháčková organizovala pro neslyšící tematické výtvara kreslila. né tábory, které se konaly v Čechách Ze základi v zahraničí u moře. Mezi ona témaní školy pro ta patřilo například starověké Řecko sluchově postižené a Řím, Slované, indiáni, pravěk. Věra v Brně přestoupila do Prahy, kde byMacháčková ráda cestovala a dokádlela u blízkých příbuzných. V Praze zala poutavě vyprávět o starobylých chodila do školy mezi slyšící; jednalo kulturách, dějinách umění, výtvarse o jeden z prvních pokusů o intených technikách nebo o známých graci. umělcích tak, aby tomu neslyšící děti Protože ji bavila výtvarná tvorporozuměly. ba, přihlásila se Věra Macháčková Pravidelně vedla v rámci mezinána střední uměleckoprůmyslovou rodních a celostátních uměleckých školu, kde se původně chtěla věnovat přehlídek pro neslyšící děti a mládež loutkám a animovanému filmu. Vyuvýtvarné workshopy organizované čující se ovšem domnívali, že by tento sdružením SORDOS, čili Sdružením obor nezvládla, protože by neslyšela, pro kulturu neslyšících, které sídlilo co říkají herci. A tak si Věra Macháčv Brně. Taktéž se podílela na přípravě ková vybrala specializaci malování výstav neslyšících autorů v Počítačoporcelánu a keramiky. vém klubu u Zeleného ptáka v Praze, Po maturitě nastoupila jako rekde býval každý únor v roce vyhrazen staurátorka do Archeologického ústavu výtvarné produkci neslyšících (tuto České akademie věd. V létě jezdila na tradici zavedla neslyšící básnířka Eva vykopávky, sbírala keramické nálezy Houdková Tesárková). Vedla i kurzy Ilustrace pro výukové CD a rekonstruovala předměty. Později se různých uměleckých technik pro dostala vedoucí keramické laboratoře, kde působila až do roku spělé neslyšící a ilustrovala různé projekty určené neslyšícím, 1992, kdy odešla do důchodu. V laboratoři vyráběli odlitky například interaktivní učebnici na CD-ROM Čeština pro či kopie nádob, repliky kachlí různých kultur z různých dob neslyšící v českém znakovém jazyce. apod. Věra zde využila skvěle svých dovedností a znalostí ze Věru Macháčkovou kromě kreslení baví i malba na hedvábí střední školy a práce samotná ji naplňovala. a olejomalba.

10

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

ANTONÍN KOVAŘÍK (1942–2021), malíř se zaměřoval na zobrazení krajiny, zátiší, později přešel na figuNarodil se slyšícím rodičům v Brodku rální motivy, k nimž jej inspirovala pantomima, která ho bavila. u Prostějova. O sluch přišel ve dvou Od roku 1991 styl jeho tvorby doznává změn, Antonín letech po zánětu mozkových blan.

Kovařík nemaluje podle skutečnosti, nýbrž tvoří abstraktní obRok navštěvoval ZŠ pro sluchové razy vyplývající z jeho myšlenek a symbolických představ. Jeho postižené v Ivančicích, poté přešel obrazy dlouhodobě zachycují pohled neslyšícího člověka na svět do Valašského Meziříčí. Již jako a jeho filozofii, některé z nich zachycují způsob komunikace malý rád maloval. neslyšících, zobrazují „mluvící ruce“ Rodiče měli pro záa „naslouchající oči“. Mnoho z jeho jem svého syna pochopeděl se vztahuje k prožitkům v dětství, ní a podporovali jej. K malování jej inspirok pocitům pramenících ze života bez valy i náboženské malby v kostele a obrázky, zvuků. Najdeme v nich i téma vztahu které vídal při výuce náboženství. Rád také mezi mužem a ženou, lásky, vášně, zrochodíval do přírody, kterou zachycoval ve zení a smrti. Velkou inspirací pro Anvšech podobách. tonína Kovaříka je stále i náboženská Po základní škole měl Antonín Kovařík symbolika. problém vybrat si školu, protože tehdy neV Čechách měl Antonín Kovaměli neslyšící takové možnosti výběru jako řík více než šedesát výstav, vystavoval dnes. Když se nakonec rozhodl pro učební i v zahraničí – v Barceloně a AmsterPoušť (olej na plátně) obor zámečnictví, zjistil, že je plně obsazen. damu. Své obrazy nejen prodával, ale A tak nastoupil rovnou do zaměstnání. Otec také skrze ně podpořil děti se sluchovým mu pomohl najít zaměstnání kresliče zemědělských strojů v odpostižením. Byl členem organizace SORDOS, aktivně se podělení technické dokumentace, kde kreslil náhradní díly do dílel na realizaci výtvarných dílen pro děti a vedl v Prostějově katalogu. Byla šťastná náhoda, že se dostal k práci, kde mohl odpolední výtvarný kurz malby. V roce 1998 založil v Prostěvyužívat své výtvarné schopnosti. Po práci navštěvoval spolu se jově při Svazu neslyšících a nedoslýchavých organizaci s názvem slyšícími spolupracovníky výtvarný klub, ve kterém se naučil CUDEMO (Culture Deaf Moravia), která sdružovala neslyšící různé techniky malby, až nakonec zůstal u olejomalby. Zprvu výtvarníky a fotografy z celé Moravy.

PAVEL MAŠÍN (*1943), malíř porcelánu Po sedmi letech podal Pavel výpověď a vrátil se do Prahy.

Narodil se v Praze do rodiny vojenskéBylo tomu tak z jednoho prostého důvodu – v karlovarském ho hudebníka. Ve dvou letech následpodniku byl jediným neslyšícím zaměstnancem, takže pokem těžké chřipky ohluchl. Jako malu zapomínal znakový jazyk. K tomuto faktu se připojil předškolák byl umístěn do mapocit stesku po neslyšících přátelích a společnosti, kde by všem teřské školy pro neslyšící na Smírozuměl. V Praze nastoupil do modřanského podniku Elektrochově, následně vychodil základpřístroj, avšak v roce 1988 musel s ohledem na zdravotní stav ní školu a zhoršující se zrak odejít v Radlicích. do předčasného důchodu.

V Radlicích si Pavel Mašín ve volném všimli jeho výtvarného nadání a záčase maluje na plátno – palu pro něj. Rodiče jej chtěli na donejraději maluje přírodu, poručení učitele přihlásit na střední krajinu, domky a histouměleckou školu ke studiu tisku rické památky. Od roku a kresby, avšak tam ho nechtěli pro 1971 ilustroval kroniku jeho hluchotu přijmout. Nakonec pro Klub neslyšících tuse přihlásil na obor malíř porcelánu ristů s názvem „Toulky“. ve Staré Roli a začal bydlet u svého Náměty pro své obrazy staršího bratra v Karlových Varech. čerpá právě z turistických Zimní krajina (olej na plátně) Spolu s ním studovalo i několik výletů. Spolku neslyšících dalších neslyšících. Po třech letech v Modřanech věnoval něstudia obdržel v roce 1961 výuční list a záhy začal pracovat kolik svých olejomaleb. Své obrazy vystavoval ještě s několika v podniku Karlovarské porcelárny v Horním Slavkově, kde dalšími neslyšícími umělci v roce 1999 v klášteře premonstrátů získal pověst nejlepšího a nejšikovnějšího malíře. na Strahově.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

JAN ŽAMPACH rád vzpomíná na restaurování v prostorách objektů, jako jsou (*1957), ilustrátor a umělecký restaurátor Pražský hrad, střecha Národního divadla, UměleckoprůmysNarodil se v Ústí nad Labem. V necelové muzeum, Rudolfinum, Strahovský klášter, Staroměstská lých dvou letech ohluchl následkem radnice, nebo samotné hodiny na kostele svatého Mikuláše. zánětu mozkových blan. NavštěJan Žampach nejen rád maluje, ale i kreslí – ilustroval voval ZŠ pro sluknihu Věry Strnadové Potom ti to povíme, chově postižedále Slovník znaků křesťanských pojmů né v Praze na pro neslyšící, Znakování pro každý den Smíchově a poté a Učíme se českou znakovou řeč (ilustrace se vyučil pozlacovaznaků ČZJ). Svými kresbami přispíval i do čem mezi slyšícími na učilišti uměleckého časopisu Gong. Ve sbírce literární, básnické zaměření, kam jej navedl jeho otec. Stua výtvarné tvorby neslyšících autorů vydané dium bylo pro něj jako pro neslyšícího pod názvem Tichý přístav duše jsou jeho velmi těžké, ale závěrečné zkoušky složil ilustrace věnované básničkám Elišky Vyoráls vyznamenáním. Brzy poté začal pracovat kové. Rovněž ilustroval sbírku básní Evy Houdv Ústředí uměleckých řemesel a dosáhl způsokové Tesárkové s názvem Sosna. bilosti mistr umělecké řemeslné práce v oboru Své obrazy vystavoval na akcích pro neuměleckého pozlacování. slyšící v Čechách a ve Španělsku. Většinou šlo Stropní malba v ČUN Praha Jan Žampach pracuje na restaurování pao olejomalby a tzv. „zlaté kresby“ – kresby mátek a nejrůznějších sbírkových předmětů. vytvářené plátky kovů, zasazené do kontrastOd ministerstva kultury získal oprávnění obních rámů. Umění Jana Žampacha dalo podobu novovat státem chráněné kulturní památky metodou zlacení. několika oceněním v podobě sošek – cena Znascar od Pevnosti Nyní čerstvý důchodce stále pracuje na živnostenský list: rea Cena ASNEP, která byla udělena za zásluhy v činnosti pro novuje staré obrazy, rámy a sochy, plátna, nábytek, provádí komunitu neslyšících, Jan Žampach ji vytvořil podle graficzlacení, polychromii (vícebarevné nátěry), konzervování a jiné kého návrhu Ivany Hay Tetauerové. V České unii neslyšících různé úpravy a opravy. Práci u něj si objednávají různí sběraPraha namaloval na strop nádherný náboženský výjev andětelé umění, muzea, památkové instituce apod. Jan Žampach líčků, z nichž jeden znakuje.

ZUZANA FIŠEROVÁ (DŘÍVE KOŠÁTKOVÁ) šících, že v domě v Havlíčkově ulici, kde sídlí ČUN, bydlí (*1964), ilustrátorka neslyšící nájemníci – mezi nimi právě Zuzana Fišerová. Dostala Narodila se v Praze slyšícím rodičům. nabídku v ČUN vypomáhat jako úklidová síla, a když se preziV roce a půl ohluchla po zánětu dent Buberle dozvěděl, že umí kreslit, zadal jí úkol namalovat středního ucha. Navštěvovala MŠ znaky českého znakového jazyka. Byla to náročná výzva, které i ZŠ v Praze na Smíse zhostila s úspěchem. Znaky se učila malovat chově. Již na počátku podle toho, co viděla v zrcadle, a konzultovala je školní docházky se jak s panem Buberlem, tak s Václavem Ptáčkem, přišlo na to, že má velkterý v ČUN vyučoval český znakový jazyk. ký výtvarný talent, avšak Její ilustrace znaků českého znakového jazyna střední uměleckou školu ka se pak objevovaly pravidelně na zadní obálce nakonec nešla, jelikož se rodiče obávali, že stučasopisu UNIE v letech 1995–2002. Kresby dium mezi slyšícími nezvládne. Vybrala si proto vytvářela tužkou, poté je obtáhla černou tuší. učební obor pánská krejčová, který mohla studovat K nim tvořila i doprovodné ilustrační obrázky v Praze spolu s neslyšícími. Když byla v druhém situací, které byly kresleny fixami. ročníku studia, její maminka ovdověla a osiřelá Zuzana Fišerová nejraději kreslí lidi a zvírodina potřebovala finanční podporu. Zuzana řata. Její další prací pro ČUN bylo například Fišerová se tedy rozhodla, že opustí učiliště a napexeso, prstová abeceda nebo brožurka pro stoupí do zaměstnání, které záhy našla v tiskárně. děti Moje první znaky. O jejím talentu se V té pracuje dodnes. Sice se třikrát změnilo dozvěděla i paní Věra Strnadová a slovo dalo ilustrace brožurky místo výkonu práce a majitel, nicméně Zuzana slovo – Zuzana Fišerová vytvořila ilustrace pro Moje první znaky Fišerová zastává tutéž pracovní pozici. Ke kreslení její slavnou knížku Jaké je to neslyšet. Další se Zuzana Fišerová dostala náhodou. Když byla na mateřské, ilustrace této nadané výtvarnice se objevily v projektech pro zjistil Vladimír Buberle, tehdejší prezident České unie neslyČeskou unii neslyšících a pro Plzeňskou unii neslyšících.

12

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

MICHAEL TROUSIL (*1967), malíř, grafik, fotograf Narodil se jako neslyšící dítě neslyšícím rodičům. Mateřskou a základní školu vychodil v Praze-Radlicích a vyučil se zámečníkem na učilišti v Praze-Smíchově.

Protože už jako malý rád maloval, zkusil po škole v odpoledních hodinách docházet na hodiny výtvarné výchovy na Základní lidovou školu umění. Bohužel z ní zase brzy odešel, protože se setkal s nepochopením ze strany spolužáků, kteří se mu kvůli jeho hluchotě posmívali. Místo toho, aby se na malování těšil, se začal této aktivity stranit.

Díky svému otci se ale naučil pracovat na počítači, což se mu vyplatilo, když později nastoupil do firmy TROAS, s.r.o.

Zde se podrobněji seznámil s prací počítačového grafika, která jej začala velmi naplňovat. Michael zde v rámci projektu později počítačovou grafiku neslyšící zájemce i vyučoval. Kromě toho začal vytvářet reklamy a pronikl do designu webových stránek. Poté, co projekt ve firmě skončil, začal pracovat jako grafik v APPN (Agentura profesního poradenství pro neslyšící)

a poté v České unii neslyšících, kde se nějakou dobu věnoval grafice časopisu UNIE. Michaelovým dalším koníčkem je fotografování. Ovládá různé grafické programy jako například Adobe Photoshop, Adobe Illustrator, Flash, Adobe InDesign, kde proměňuje a upravuje fotografie, nebo i v nich Pexeso pro ČUN dokonce maluje.

Některá díla, která v počítači vytvořil, jsou těžko rozeznatelná od klasické malby či kresby. Michael se také věnuje i práci s klasickými médii, jako je kresba pastelovými křídami nebo olejovými barvami. Své obrazy vystavoval v ČUN Praha a v počítačovém klubu U zeleného ptáka, kde vystavovali i další neslyšící umělci. Také si vyzkoušel malbu venkovních kreseb na omítce domu. Nyní je šťastný, že může dělat to, co ho baví, a je vděčný, že se k této práci dostal, protože jen tak může naplňovat své umělecké ambice a zlepšovat se v nich.

ŠIMON SEDLÁČEK (*1977), grafický designér španělské Valencii. Občas přispíval obrázky do dětského čaNarodil se v Praze slyšícím rodičům, od sopisu Mateřídouška. Během vysokoškolských studií vyhrál narození má zbytsoutěž o nejlepší logo pro Podkrušky sluchu a od 28 nohorský zoopark v Chomutově. Je let je uživatelem také autorem loga pro známý mukochleárního imzikál Monte Cristo. plantátu. VychoV současné době se věnuje zedil základní školu jména grafické úpravě tiskovin – pro sluchově postižené časopisů, knih a publikací. Jeho v Praze – Ječné ulici a později i tačinnost však zahrnuje vše, co se mější gymnázium. Matkou Šimona Sedláčka týká grafického designu – od tvorje akademická malířka Olga Franzová, známá by logotypu a vizuálního stylu po především svými ilustracemi pro dětské knihy navrhování plakátů, pozvánek či a časopisy; je tedy jisté, že Šimon Sedláček měl knižních obalů. Po studiích prak výtvarnému umění a umění vůbec odmala coval v reklamní a tiskové agentublízko. Na policích leželo značné množství ře a vyzkoušel si i působení v roli knížek o umění a celá rodina chodila pravigrafika „na volné noze“. Co se týče logo pro Czech Deaf Art Cafe delně na výstavy. komunity neslyšících, jistý čas praPár let docházel Šimon Sedláček i na Lidocoval s multimédii pro Českou kovou školu umění, během studia na gymnáziu chodil do kurzu moru tlumočníků znakového jazyka a nějakou dobu působil jako kreslení pro veřejnost pod vedením profesora Borise Jirků, kde grafik časopisu UNIE. Šimon Sedláček je i grafikem publikace se věnoval především figurální kresbě (kreslil uhlem modely).

Dívej se, povídám.

Na UMPRUM vystudoval obor Grafický design a vizuální koMomentálně spolupracuje se skupinou neslyšících umělců munikace pod vedením profesorů Zdeňka Zieglera a Rostislava Czech Deaf Art 3+1 a již několik let pracuje v nakladatelství Vaňka. V roce 2003 strávil studijní semestr na univerzitě ve vydávajícím edukační časopisy v angličtině.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

IVANA HAY TETAUEROVÁ Absolvovala i studium oboru Čeština v komunikaci neslyší(*1979), ilustrátorka a malířka cích na FF UK Praze. Současně učila výtvarnou výchovu na ZŠ Narodila se v Plzni jako neslyšící slypro sluchově postižené v Praze-Radlicích. V letech 2005–2006 šícím rodičům. Její výtvarný talent byla šéfredaktorkou časopisu UNIE, kam přispívala i svými byl rozvíjen odmala. Hned s nástuilustracemi. Mezi její díla patří i ilustrace pro publikaci Dívej pem na ZŠ pro sluchově se, povídám, interaktivní učebnici pro nepostižené v Ječné ulici slyšící na CD-ROM Čeština pro neslyšící v Praze začala docházet v českém znakovém jazyce či příspěvky do do výtvarného kroužku časopisu Gong. pro neslyšící MODKRES, Ivana ráda maluje i akrylovými barvami vedeného Věrou Macháčkovou, a později i do Lidové na plátno. Na kontě má mnoho výstav svých školy umění. Pravidelně se účastnila i výtvarně zaměděl, pořádaných u příležitosti kulturních akcí řených přehlídek a soutěží pro neslyšící na národní a výstav neslyšících nebo na uměleckých fesúrovni nebo letních výtvarných táborů pro neslyšící. tivalech neslyšících v Čechách i v zahraničí, Později převzala štafetu coby hlavní vedoucí výtvarnapř. Nitra (Slovensko), Reims (Francie), Wolného tábora pod sdružením SORDOS. verhampton, Birmingham (Velká Británie).

Ilustrace pohádky Během studia na gymnáziu v Ječné docházela V Anglii byla též členkou Deaf Arts Network O Popelce na UMPRUM na večerní kurz figurální kresby pod UK. Nyní pracuje jako učitelka na ZŠ pro slua jejích hedvábných vedením profesora Borise Jirků. Po maturitě vystuchově postižené v Radlicích, je redaktorkou rukavičkách dovala speciální pedagogiku a výtvarnou výchovu na časopisu Unie a lektorkou angličtiny v ČUN Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Během Praha, kde také vede výtvarnou dílnu pro neslyšící. studia na VŠ vedla výtvarný kroužek pro neslyšící. V roce 2002 V současné době zpracovává doktorskou práci z didaktiky absolvovala semestrální studijní pobyt na Univerzitě ve Wolvervýtvarné výchovy na PedF UK v Praze. S kolegyní Lucií Sedhamptonu v Anglii, kde studovala britský znakový jazyk (BSL), láčkovou Půlpánovou založily skupinu pro neslyšící umělce anglický jazyk, ilustraci do novin a časopisů a ilustraci pro děti Czech Deaf Art 3+1 a organizují různé výtvarné workshopy a mládež. Studium vysoké školy zakončila diplomovou prací pro neslyšící (Znakofest, ČUN Praha), přednášky o dějinách na téma „Rozvoj slovní zásoby u sluchově postižených dětí umění, fotokurzy, soutěže a nedávno započaly i s rozhovory pomocí ilustračních obrázků“, za niž obdržela cenu děkana. s neslyšícími umělci pod názvem Czech Deaf Art Cafe.

JAROSLAVA STRUHAŘOVÁ (*1983), výtvarnice straktní malbou temperovými nebo akrylovými barvami na Narodila se slyšícím rodičům ve Zlíně. plátno a kresbou. Má ráda pastelové barvy, při jejich míchání Přibližně v jejích dvou letech jí zjistili a nanášení na plátno z nich čerpá barevnou energii. Také se sluchovou vadu, proto se s rodiči věnuje linorytu nebo technice suchá jehla. přestěhovala do Kyjova, kde mohla Jaroslava Struhařová jeden čas působila jako oddílová venavštěvovat mateřskou a základdoucí na letních táborech pro sluchově postižené, kde se věnoní školu pro sluchově postižené. vala zejména výtvarným aktivitám s dětmi. Svá díla několikrát V rodině má vystavovala v rámci studentských výstav ještě dva nedov brněnských galeriích a na Znakofesslýchavé bratrance. V 19 letech se stala tu. Ráda maluje velkoformátové obrazy, uživatelkou kochleárního implantátu. kde vyjadřuje své pocity a životní zážitky.

Odmalička ráda kreslila, hlavně pasBaví ji tematika ženskosti a jejím přáním telkami, a na základní škole měla ráda je malovat obrázky pro děti. výtvarnou výchovu. Na střední průPracovala na základní škole pro slumyslové škole oděvní v Brně-Jundrově, chově postižené v Brně a také na střední kam po základní škole nastoupila, ji škole pro sluchově postižené v Brně-Junbavilo rýsování a konstrukce oděvů, drově jako asistentka pedagoga pro hluproto po ukončení střední školy chtěla choslepého žáka. Jeden čas byla i členkou Ženskost (akryl na plátně) pokračovat v podobném oboru. výboru Czech Deaf Youth. Vyzkoušela si Takový obor však na Masarykově také práci sociální pracovnice a lektorky univerzitě v Brně nebylo možné studovat, a proto jí ve středisku českého znakového jazyka v ČUN Brno a na VOŠ zdravotTeiresiás doporučili studium výtvarné výchovy v kombinaci se nické v Brně. V současné době vyučuje ve škole pro sluchově speciální pedagogikou. Od té doby se zabývá především abpostižené ve Valašském Meziříčí.

14

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/ U M Ě N Í A N E S LY Š Í C Í /

MICHAL ŠTĚPÁNEK (*1984), výtvarník Narodil se v Praze neslyšícím rodičům. K zálibě v malování se dostal dle svých slov tak, že jako malý pomaloval jednu stěnu v obyváku; to byl údajně moment, kdy se nadchl pro výtvarno. Během docházky na ZŠ pro sluchově postižené v Praze-Radlicích navštěvoval i kroužek MODKRES vedený Věrou Macháčkovou a účastnil se letních výtvarných táborů pod jejím vedením.

Absolvoval střední školu zdravotnickou pro sluchově postižené – obor zubní technik, ačkoli si přál studovat architekturu. Vášeň pro malování jej ani po letech neopustila, dodnes zkoumá

nové možnosti uměleckého vyjádření, vytváří 3D miniaturní krajiny a místnosti, uzavřené do stylové, vlastnoručně vyrobené vitríny. Tématem jeho tvorby je imaginární realismus, se špetkou skryté nadsázky.

V současnosti se věnuje spíše kresbám a psaní románů, od časově náročných maleb na plátno upustil.

Své malby vystavoval v Praze, v Plzni a v Bratislavě při velké akci Deaf Days 2008. Jeho životním snem je založení vlastní restaurace či spíše rodinného bistra, kde by pracovali jen neslyšící. Za tím účelem vystudoval obor kuchař-číšník, aby své umění mohl vyjádřit skrze jídlo a užití gastronomických směrů. V současné době pracuje v Plzeňské unii neslyšících jako grafik.

Jménem utopie (akryl na plátně)

ZUZANA DLUHOŠOVÁ (ROZ. JUŘINOVÁ) Práci vypracovala pod vedením zkušeného malíře, grafika (*1987), malířka a ilustrátora doc. Jana Bružeňáka, který nasměroval Zuzanin Narodila se v Ostravě jako nedoslýjedinečný malířský styl. chavá. Během školní docházky na V současné době je Zuzana Dluhošová na mateřské, ZŠ pro sluchově postižené v Osnicméně na krátký úvazek pracuje v ostravské ČUN jako travě-Porubě navštěvovala různé vedoucí sociálních aktivizačních služeb a vede tamější kurzy výtvarné kroužky malování pro neslyšící. Dříve působila v Múzické školiči jako učitelka výtvarné výchovy na ZŠ ce v Ostravě, ať už to Karla Pokorného v Ostravě. Ve volném byla keramika, dekupáž, čase se věnuje malování a kreativním kreslení nebo malování. Po základní škole se činnostem a jejím snem je ilustrovat přihlásila na Střední školu uměleckých řemesel dětské knížky. Ráda zkoumá a objevuje v Ostravě-Zábřehu, obor Návrhářství a modelářdosud nepoznané, co se týče výtvarného ství oděvů. Součástí přijímacího řízení na tuto projevu. Kombinovaná technika, ktestřední školu byly i talentové zkoušky, na které rou velmi ráda používá, jí dává možnost se připravovala nejen v přípravném kurzu povytvořit obrázek, který díky užitým řádaném školou, ale i pod vedením zkušeného barvám působí někdy až snově. Často ostravského malíře pana Josefa Czyže. kombinuje jednotlivé barvy tak, že se Za těch několik let spolupráce ji pan Czyž vzájemně prolínají. naučil mnohému a stali se dobrými přáteli.

Zuzaniny obrazy jsou nejen vzpoV jeho ateliéru namalovala v roce 2005 svůj prvmínkou na dětství, ale zároveň se do Rostoucí kráska (akryl na plátně) ní olej s názvem Lojza, inspirovaný Czyžovým nich promítá i její současný život. Kažobrazem. Vysokou školu Zuzana Dluhošová vystudovala na dý obraz má svůj děj, ať už skutečný, snový nebo pohádkový.

MU v Brně, obor Učitelství speciální pedagogiky a výtvarné Častým motivem jejích děl je příroda. Od dob studií svá díla výchovy, který zakončila diplomovou prací Ilustrace – dětská vystavuje při různých příležitostech pro neslyšící umělce tématika (první její autorskou knížkou jsou Vzpomínky). nebo v knihovnách.

Zdroj: archiv časopisu UNIE a Gong www.ruce.cz Ostatková, P. (2000) Kulturní dědictví neslyšících v ČR. Diplomová práce. Praha: PedF UK Novotná, P. (2011) Proces získávání výtvarných zkušeností u výtvarných neslyšících tvůrců. Disertační práce. Brno: PdF MU

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/TÉMA ČÍSLA/

Chci ASNEP přiblížit nejen V koronavirovém humbuku se ztratila podstatná informace – organizace Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) má nového prezidenta a novou Radu.

JINDŘICHA MIKULÍKA (27) alias „Henryho“ jsem znala od vidění, přesto mě však při našem prvním osobním setkání velmi překvapilo, že prezident ASNEP je o dost vyšší než já…

TEXT: Milena Brožová FOTO: Martin Jarůšek

a archív dotazovaných

Již téměř rok jsi prezidentem ASNEP. Odkud tě mohou neslyšící čtenáři ještě znát?

V současné době pracuji i pro Středisko Teiresiás na Masarykově univerzitě, kde působím jako překladatel pro odborné publikace a jsem součástí týmu pro realizaci slovníku českého znakového jazyka. Neslyšící čtenáři mě mohou znát také jako dobrovolníka z akcí Czech Deaf Youth, jako vedoucího letních táborů či jako interpreta básní ve znakovém jazyce. V běžném životě mě zaměstnává má velká milující rodina.

Cítíš se být víc Moravanem, nebo Čechem?

202 16

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

Dlouho jsem bydlel ve Valašském Meziříčí, nyní žiji s rodinou v Brně. V krvi mi proto tepe moravská krev. Díky práci pro ASNEP jsem poznal mnoho zajímavých osobností z Čech samotných. Při pracovních cestách mimo Moravu si však občas připadám jako kosmopolita.

0

Byl nástup do funkce prezidenta ASNEP náročný?

Ano, byl, a ten rok ve funkci neskutečně rychle utekl. Funkce prezidenta je dobrovolná, ale přitom velice časově nároč-

/TÉMA ČÍSLA/

slyšící veřejnosti ná. Při kandidatuře do Rady ASNEP jsem neměl ambice stát se prezidentem.

Mým prvotním cílem bylo podpořit ASNEP, aby fungoval dál, a zachránit ho před zánikem. To se nakonec podařilo. Výsledek volby prezidenta byl pro mě překvapivý – volba padla nečekaně na mě. Ale asi to mělo tak být.

Co bylo tvým prvním krokem ve funkci?

Nejdříve jsem převzal od původní Rady jejich předchozí činnost a úkoly, včetně toho, co se nestihlo dořešit. Chtěl jsem začít pracovat od čistého stolu. Nicméně některé věci se stále řeší, například webové stránky ASNEP, ale už teď se těším na výsledek. Dalším úkolem, který chci dořešit, je zviditelnění komisí ASNEP zejména u slyšící veřejnosti.

MEDAILONEK •

Má neslyšící rodiče a dva sourozence: sestru Mary a bratra Martina

•

Je ženatý, má tři dcery, jednoho syna a další dítě se má narodit v květnu 2021

•

Vystudoval bakalářské studium Pedagogické asistentství matematiky pro ZŠ a Pedagogické asistentství speciální pedagogiky pro ZŠ na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity

•

Mezi jeho koníčky patří překlady různých textů do českého znakového jazyka, filmování, lezení a snowboarding

•

Má rád zkoušení nových věcí, žlutou barvu a nakupování

Jak konkrétně chceš ASNEP a její komise prezentovat?

ASNEP bych chtěl prezentovat jako důležitou zastřešující organizaci – jako zástupce všech občanů se sluchovým postižením, na kterého se mohou všichni lidé (včetně politiků a odborníků) obrátit s jakýmkoliv dotazem a dostanou na něj odpověď, popřípadě Rada ASNEP tázajícího odkáže na konkrétní osobu či instituci. Také cítím, že i širší veřejnost nemá stále ASNEP v povědomí, a tak stále vznikají zmatky.

Jaké zmatky máš na mysli?

Stalo se například, že ministerstvo kultury prosadilo – podle Evropské komise – jiný návrh pro skryté titulky. Návrh komise ASNEP nebyl bohužel přijat; to bylo špatně a nemělo by se tak dít. V našich komisích pracují odborníci zabývající se problematikou sluchového postižení, ale ministerstvo se bohužel v této záležitosti na nás neobrátilo, i když tvrdí něco jiného. Další podobné nedorozumění vzniklo na Úřadu práce ČR, který vyplácí příspěvky na kompenzační pomůcky. Řešily se různé postupy vzešlé od různých zainteresovaných organizací, jak tyto příspěvky vyplácet, Úřad práce ale nevěděl, kterými postupy se vlastně má řídit. Těmto situacím by se však dalo předejít, kdyby ASNEP měl pověst instituce, na kterou se dá s úspěchem obrátit. A tuto pověst se mu snažím budovat.

Rozumím. Ihned po nástupu do funkce jsi musel řešit složité okamžiky spojené s koronavirem. Co bylo nejsložitější?

Nejhorší bylo, že občané se sluchovým postižením neměli od státu úplné informace o situaci, která se jich také bytostně týkala. Naskočil jsem přímo do rozjetého vlaku. Musel jsem se vypořádat s technicky a organizačně náročnými věcmi. Naštěstí mě rodina, Pavlína Spilková a i další spolupracovníci podpořili.

Dodali mi energii, abych bojoval dál. V té době se povedlo domluvit spolupráci společnosti Deaf Friendly s Magistrátem hl. města Prahy, neboť bylo třeba přeložit aktuální informace i pro neslyšící spoluobčany. Ještě před mým nástupem se ASNEP povedlo prosadit častější obsazení tlumočníků znakového jazyka do zpráv, které informovaly o aktuálním dění ohledně koronaviru. Zpočátku tlumočníci často chyběli, takže jsme se snažili jednat s Úřadem vlády, aby pamatoval i na spoluobčany, jejichž mateřským jazykem je český znakový jazyk.

Od začátku pandemie tlumočníky na tiskových konferencích hradí Česká televize, ale není to správné. Měl by je hradit Úřad vlády sám. Dodnes se snažíme vyjednat, aby si tlumočníky zajišťoval sám Úřad vlády. Uvidíme do budoucna, zda se to povede.

Rodina

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/TÉMA ČÍSLA/

zdůraznit, že výše zmíněné není zásluhou jen ASNEP, ale i dalších lidí a organizací.

To je právě to, o co se snažím – aby organizace spolupracovaly na všech frontách.

Když se tyto síly takto spojí, výsledky se dostaví rychleji a zlepší se životní podmínky občanů se sluchovým postižením. Povedlo se nám také prosadit překlad informačního letáku ministerstva zdravotnictví, který se týkal očkování.

Na čem ASNEP v současné době pracuje?

Aktuálně řešíme zásadní věci jako prosazení zákona o skrytých titulcích, který se změnil – v náš neprospěch. Nesouhlasíme s jeho zněním a situaci jsme řešili otevřeným dopisem ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi. Máme podporu ombudsmana, který argumenty ASNEP shledává jako oprávněné. Nyní čekáme na vyjádření pana ministra. Dále připravujeme již výše zmíněné webové stránky, kde se snažíme o co nejširší přístupnost informací. A v neposlední řadě chystáme velkou listopadovou konferenci na téma „média“. Až budou aktuální informace, určitě o nich dáme vědět.

Jak se mohu na ASNEP obrátit se svým dotazem, přáním či trápením?

Co bys chtěl ve své funkci dokázat?

Určitě vybudovat lepší podmínky pro život lidí se ztrátou sluchu, jejich rodiny a přátele. A lepší budoucnost nás a našich dětí. Sami to nedokážeme, ale když organizace budou spolupracovat s dalšími lidmi či organizacemi, zvládneme náš boj za lepší podmínky mnohem lépe. Rozhodně lépe, než když bude každý bojovat sám za sebe či jen pro peníze.

Věřím, že webové stránky začnou brzy fungovat. Bude to místo, kde si budou moci lidé informace nejdříve dohledat. Pokud je však lidé nenaleznou, pak mohou poslat email či „video e-mail“ přímo někomu z členů Rady ASNEP a určitě se najde řešení. Buď přímo v rámci Rady ASNEP, nebo v řadách jejích spolupracovníků či spolupracujících organizací. Pokud by byl problém složitější, nestandardní, pak se můžeme společnými silami obrátit i jinam. Každý problém má své řešení.

Čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

Nevím, jak to říct, ale většina členů ASNEP sídlí v Čechách, nicméně jsou i organizace sídlící na Moravě. Jako současný prezident bych rád zapojil co nejvíce dalších organizací z Moravy. Do budoucna plánujeme přemístit sídlo ASNEP do Brna. Pokud by jakákoliv organizace chtěla být členem ASNEP, ať se obrátí na nás. Budeme rádi za další nové „tváře“.

A co tě jako prezidenta ASNEP potěšilo?

Velkou radost mám, že se ohledně iVysílání povedlo prosadit, aby tlumočené zprávy s tlumočníkem byly zařazovány do archívu, dosud tomu tak nebylo. Teď si může neslyšící divák dohledat díl, který zmeškal, a bude mít plné informace. Musím však

18

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

Vedoucí na letním táboře

/TÉMA ČÍSLA/

Mgr. Vlastimil Chlumský (viceprezident)

Bc. Jindřich Mikulík (prezident) •

•

člen Odborné skupiny pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb (OSGA) člen poradního orgánu zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové

•

Martina Kopecká (výkonná ředitelka)

Agenda: správa Facebooku, do budoucna i Instagramu, příprava a výroba informačních letáků a videí člen Divácké rady České televize kontaktní osoba pro komunikaci s Českou televizí

• •

•

Tajemnice do konce května 2021

Rada ASNEP Mgr. Lucie Sedláčková Půlpánová (člen Rady)

Mgr. Milan Fritz (člen Rady) •

•

Agenda: překlad a distribuce informací z médií (aktuální situace, novinky), příprava konferencí „Chci podpořit komunitu Neslyšících. Jejím členům chci zlepšit kvalitu života. Z příběhů, které mi vyprávěli, chci čerpat náměty, a pomoci tak odstraňovat překážky. Nechci to nechat být, chci to změnit.“

• •

Agenda: tajemnice (od zvolení do ledna 2021), příprava konferencí „Zjistila jsem, že problematika osob se sluchovým postižením je hlubší a není ji jednoduché rychle vyřešit.

Týká se to především oblasti tlumočení a překladu. Těší mě, že začíná narůstat důvěra v ASNEP.“

Pavlína Spilková (člen Rady) • •

Agenda: příprava webových stránek ASNEP „V současné době funguji jako podpora našeho nového prezidenta a pro členy Rady. Hodně se teď zabývám přípravou webových stránek.“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/TÉMA ČÍSLA/

ASNEP představuje expertní komise, které mají za úkol zlepšovat životní podmínky osob se sluchovým postižením. Každá z nich má svoje zaměření.

EXPERTNÍ KOMISE PRO SKRYTÉ TITULKY PŘI ASNEP (EKST) Předsedkyně: Mgr. Věra Strnadová (kontakt: asnep.ekst@gmail.com) Členové týmu: Miroslav Scherkl, Ing. Martin Novák, Ladislav Kratochvíl Konzultant: Mgr. Lenka Borková (metodika), Mgr. Vlastimil Chlumský (statistika) Okruh činnosti: • legislativa týkající se zpřístupňování audiovizuálních mediálních služeb, • metodika tvorby skrytých titulků, • skupinové i individuální školení titulkářů, supervize nových titulkářů, • osvěta – přednášky na konferencích a univerzitách, publikační činnost, • namátkový monitoring množství i kvality vysílaných titulků, jejich analýza, • komunikace s uživateli skrytých titulků ve skupině na Facebooku – zpětná vazba, • spolupráce se zahraničními organizacemi zaměřenými na zpřístupňování pořadů, • zastupování ASNEP ve věci zpřístupňování pořadů na všech úrovních (legislativa, televizní společnosti, státní správa, soukromý sektor).

Mgr. Věra Strnadová

Mgr. Petr Vysuček

20

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

EXPERTNÍ KOMISE PRO OTÁZKY VZDĚLÁVÁNÍ PŘI ASNEP (EKOV) Předseda: Mgr. Petr Vysuček (kontakt: asnep.ekov@gmail.com) Členové týmu: Mgr. Tomáš Bogner, Mgr. Lucie Štádlerová, MgA. Robert Milič, PhDr. Romana Petráňová, Ph.D., PhDr. Anna Cícha Hronová, Miroslav Scherkl, Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D. Mirka Tylová, Mgr. David Jorda, Mgr. Tamara Kováčová, Doc. Mgr. Jiří Langer, Ph.D., Mgr. et Mgr. Bc. Žofie Záveská, Mgr. et Bc. Alexandr Zvonek, Ph.D. Okruh činnosti: • systém vzdělávání žáků a studentů se sluchovým postižením, • obsah vzdělávání, vzdělávací materiály, metody výuky a vhodné vzdělávací prostředí, jazyková podpora při výuce (tlumočení), komunikační kompetence pedagogů, • výchova neslyšících dětí podporující identitu a kulturu Neslyšících, • spolupráce se Speciálně pedagogickými centry, • spolupráce s Českou školní inspekcí (např. inspekce ve školách pro žáky se sluchovým postižením nebo ve školách, kde jsou tito žáci integrováni), • připomínkování a poskytování konzultací ke školské legislativě s ministerstvem školství, • konzultace a poradenství pro rodiče.

/TÉMA ČÍSLA/

EXPERTNÍ KOMISE PRO OTÁZKY TLUMOČENÍ NESLYŠÍCÍM PŘI ASNEP (EKOTN) Předseda/předsedkyně: (zatím neobsazeno) Členové týmu: Okruh činnosti: • řešení aktuálních stížností klientů, tlumočníků, neslyšících, • připomínkování zákonů týkajících se podmínek tlumočnické činnosti.

EXPERTNÍ KOMISE PRO OBLAST SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM (EKSP) Předsedkyně: Mgr. Martina Macurová (kontakt: asnep.eksp@gmail.com) Členové týmu: Mgr. Markéta Blabolilová, Mgr. Aneta Hašková, Mgr. Vlastimil Chlumský, Mgr. Jitka Koutová, DiS., Petr Melkus, Ota Pačesová, Mgr. Kristina Pánková Kratochvílová, Pavlína Spilková, Mgr. František Šmolík Okruh činnosti: • průběžné mapování situace v oblasti sociální práce s lidmi se sluchovým postižením, • upozorňování na diskriminaci v přístupu k různým druhům sociálních služeb lidí se sluchovým postižením, • osvěta pro osoby se sluchovým postižením, které se ocitnou v tíživé životní situaci, která primárně nevychází z jejich hluchoty, ale hluchota ji prohlubuje, • vzdělávání sociálních pracovníků, kteří pracují s lidmi se sluchovým postižením, • aktivní spolupráce se všemi členy ASNEP a jeho komisemi, • připomínkování různých právních norem týkajících se sociálních služeb a sociální práce.

Mgr. Martina Macurová

LEGISLATIVNÍ KOMISE PŘI ASNEP (LK) Předsedkyně: Mgr. Šárka Prokopiusová (kontakt: asnep.lk@gmail.com) Členové týmu: Jan Borovanský, Mgr. Vlastimil Chlumský, Ing. Martin Novák, Ota Pačesová, Mgr. Věra Strnadová Konzultant: Mgr. Jana Havlová Okruh činnosti: • průběžné monitorování nově navrhovaných úprav v legislativě, pokud se přímo či nepřímo týkají osob s postižením sluchu, • distribuování tematicky zaměřených legislativních novinek mezi členy ASNEP, • spolupráce s expertními komisemi na připomínkování legislativních úprav z jejich oblasti • spolupráce s NRZP a VV OZP, • připomínkování navrhovaných právních úprav, které se netýkají speciálně oblastí expertních komisí a zastupování ASNEP při jednání na všech úrovních.

Mgr. Šárka Prokopiusová

11. června 2021 se bude slavit Den českého znakového jazyka a ASNEP připravuje živé vysílání na Facebooku. Vstup je zdarma a program mohou sledovat všichni zájemci.

13. listopadu 2021 se bude konat konference na téma média. Aktuální informace najdete na Facebooku: www.facebook.com/ASNEP.cz

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

Představujeme: LEZENÍ TEXT: Eliška Stráníková / FOTO:

Eliška Stráníková, speckfechta

Lezení nebo horolezectví se dá považovat za druh zajímavého sportu či pohybu nebo za zvláštní zálibu, která je pro někoho třeba i životním stylem, nebo dokonce i druhem relaxace.

Tato leckdy adrenalinová aktivita je po celém světě čím dál oblíbenější.

„Hory nejsou nic zlého, ani dobrého, nejsou mými nepřáteli, ani přáteli; prostě jsou zde. A přestože mohou v horách být bouře i laviny, nikdy nejsou zlomyslné.“ Reinhold Messner, italský horolezec

22

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

H

istorie lezectví a horolezectví sahá daleko do minulosti. Již v 16. století se lidé vydávali do hor, ovšem ne z důvodu sportovního vyžití či jen tak pro kratochvíli. V horách lovili kamzíky či jinou zvěř, jiní chtěli třeba zbohatnout sběrem minerálů, polodrahokamů nebo i drahokamů. Hledači těchto vzácných kamenů byli většinou obyvatelé vesnic v podhůří. Ti nejzdatnější a nejodvážnější z nich se stávali horskými vůdci, čímž si přivydělávali na živobytí.

Každý lezec, ať již začátečník, nebo pokročilý, by měl znát pravidla bezpečnosti lezení, techniky lezení, měl by vědět, jak s lanem správně manipulovat, znát typy úvazků a další vybavení nezbytné pro bezpečné lezení. Měl by mít partnerskou kontrolu a měl by být vhodně a pohodlně oblečen. Povinností je mít u sebe lékárničku.

Nejznámější lezeckou osobností u nás je Adam Ondra, lezec tělem a duší!

Určitě ho znáte. Mezi vynikající lezce patří i Martin Jaroš a bratři Stráníkové.

/ P Ř E D S TAV U J E M E /

POJMY: Horolezectví V 19. století se začíná rozvíjet horolezectví, lidé zdolávají ledovce a touží překonávat stále vyšší a vyšší vrcholy, například Matterhorn (1865). Ve 20. století se horolezci vydávají na vrcholky světových velehor: Annapurna v Nepálu – první osmitisícovka (1950); Mount Everest – vrchol světa (1953).

Pokud se někdo z vás chce naučit lézt, určitě se podívejte na Facebook, je tam spousta šikovných a zkušených lezců a můžou vás lézt i naučit. Facebooková skupina o lezení určená pro neslyšící: Horolezectví nejen pro neslyšící, nedoslýchavé a jejich přátele.

Dynamické lano – vhodné na lezení, nikoliv na výškové práce. Existují další druhy lan, například jednoduché lano, statické lano, dvojité lano…

Sportovní lezení Považujeme za ně buď lezení na umělé stěně nebo na skalách, které jsou velmi dobře zajištěné nýty či borháky (fixní jisticí prostředek, který je vyvrtán do skály a upevněn).

Volné lezení Lezení na malé skále např. v Adršpachu (pískovcové skály).

Pro začínající lezce je to krásné místo.

DALŠÍ DOPORUČENÁ MÍSTA: Hruboskalsko, na Vysočině, oblast HIS u Nového Města nad Metují.

Bouldering Forma lezení bez lana, pouze do malé výšky. Jako jištění slouží tzv. bouldermatka = měkká podložka položená na zemi. Je vyrobená z několika různě tuhých vrstev molitanu a obalená odolnou tkaninou.

Sedák čili lezecký úvazek

Tvar zaručuje správné osové zatížení vzhledem k lanu a dalším jisticím zařízením.

Lezečky

Majglaz, mágo – práškové magnézium (může být i tekuté magnézium). Používá se pouze při těžkých cestách. Na některých místech, například v Adršpachu, je zákaz používání magnézia.

Výškový deník. Do deníku se zapisuje jméno a skrze kterou cestu jste dolezli.

Jistítko, aneb modrá osmička (první nalevo) patří ke služebně nejstarším typům používaných jistítek, starší generace osmu stále používá.

Expresky

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/ROZHOVOR/

TEXT: Lenka Hejlová

/ FOTO: archiv Hands Dance

Na české kulturní scéně se pohybují již dlouho – brněnská umělecká skupina HANDS DANCE složená ze slyšících a neslyšících přátel, kteří tlumočí hudbu či písně neslyšícím. Nebojí se do svého tlumočení přidat kostýmní prvky jen proto, aby neslyšícímu posluchači dvojnásob umocnili prožitek z dané písně.

24

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/ROZHOVOR/

Byl název Hands Dance dílem okamžiku?

Naopak, dlouho jsme hledali přiléhavý název. Padaly varianty jako Barevné sukně, které měly odkazovat k našemu typickému oblečení, ve kterém jsme vystupovali, nebo Ruky Hore či Sign Sing, ale ty se bohužel ukázaly jako již obsazené. Až někoho napadl právě název Hands Dance, ale kdo to byl, to si teď nevybavíme. Název byl ale přijat jednomyslně.

Veroniko, pro TKN v dubnu 2020 jsi uvedla, že Hands Dance vzniklo vlastně z Tvého podnětu – inspirovalo Tě vystoupení jedné skupiny z USA se znakovanými písničkami. V té době tu již bylo uskupení Tichá hudba, vy jste se však rozhodli jít jinou cestou. Jak a čím se váš projev odlišoval od Tiché hudby?

Hudba měla na mě odmala vliv. Snažila jsem se hudbu poslouchat a s ní rozumět textům, které se v ní „odehrávaly“.

Nerozuměla jsem samozřejmě všemu, ale určité útržky jsem byla schopná vnímat. Intuitivně jsem hledala způsob, jak tuto propast překlenout, takže když se objevila Tichá hudba, říkala jsem si hurá. Ale ukázalo se, že se s ní nemohu identifikovat.

Projev Tiché hudby byl samozřejmě krásný, plný klasifikátorů, specifických znaků, mimiky a pohybu, ale s minimem znaků.

Byl to umělecký projev ve znakovém jazyce se vším všudy. Já ale chtěla mít před sebou příběh odvyprávěný znakovým jazykem, a přesto blízký českému jazyku. Hands Dance tuto mezeru vyplnilo. Radka měla zkušenosti s uměleckým tlumočením už z JAMU a v ten rok, kdy vznikla skupina Hands Dance, spolu s Danielou v Kavárně u Žambocha již několik písní tlumočila.

DANIELA: Naše tlumočení hudby či písní se snaží ve všech směrech respektovat znakový jazyk a zároveň nám umožňuje jistou volnost. Můžeme například vystoupit ze znakovacího prostoru, který se zásadně podílí na gramatice znakového jazyka, protože text písně či její vyznění to přímo vyžaduje. A pokud to nebrání porozumění, ba naopak to pomáhá „posluchačům“ pochopit, prožít píseň, tak… je to skvělé! Při překladu písní často narážíme na rozdíly v gramatice češtiny a českého znakového jazyka. Příklad: ve znakovém jazyce musí být slovosled AUTO–ČERVENÉ, ale pokud cítíme, že by to narušilo rytmus tlumočení písně, tak to pozměníme na ČERVENÉ–AUTO. Význam je zachován; posluchači budou vědět, že jde o auto červené barvy. Takže ano, v určitém ohledu pravidla gramatiky ČZJ nedodržujeme zcela striktně, ale to je přece umění – vše je dovoleno a to je krásné. Zdůrazňuji však, že ctíme znakový jazyk, takže nezacházíme do extrému, co se týče nějaké totální svobody projevu. Platí, že srozumitelnost hudby či písně je pro nás prioritou.

Hands Dance nejčastěji uvidíte v jejich typickém oblečení tvořeném černým svrškem a barevnýmí kalhotami nebo sukně mi.

Setkali jste se s negativními ohlasy ze strany neslyšících na váš způsob pojetí tlumočení?

Ani ne, nebo si toho přinejmenším nejsme vědomi. Ale to, že se někomu nemusí líbit náš projev, je naprosto v pořádku.

Nemůžeme se líbit všem.

VERONIKA: Vzpomněla jsem si teď na Amber Galloway Gallego, nedoslýchavou tlumočnici z USA, která tlumočila na Colours of Ostrava v roce 2018. Pro ni bylo naše pojetí tlumočení neobvyklé, v USA probíhá tento typ tlumočení jinak.

Dle Amber má totiž tlumočník jen stát na místě, dodržovat znakovací prostor a svojí přítomností „nepřebíjet“ zpěváka či skupinu, které tlumočí. Ale Amber nám vyjádřila podporu s tím, že našemu přístupu fandí.

RADKA: Právě Amber – a to souvisí s předchozí otázkou – to tlumočí tak, že například artikuluje zvuk bicích včetně jejich rytmu a do toho rukama zaznakuje BICÍ. Tichá hudba zas třeba nepřetlumočí fakt, že do hry vstoupil ten či onen hudební nástroj. My se snažíme najít ten zlatý střed. Na Colours of Ostrava jsme s Marcelem připravovali Gipsy Tango od Gipsy.cz (Marcel přikyvuje). Oba jsme s ohledem na píseň cítili, že by bylo dobré ukázat taneční prvek z tanga v ten moment, kdy zní jen hudba (Radka předvádí pohyb trupem s ikonickým držením rukou). Proč jen stát? Chtěli jsme, aby posluchač měl z toho co největší požitek, aby souzněl s hudbou a textem se vším všudy.

Takže využíváme i prostor, který máme na jevišti k dispozici.

MARCEL: Přesně, snažíme předat posluchačům mezikulturní přesah navíc, takže naše vystoupení obnášejí kostýmy nebo si úvodem vypomůžeme scénkou, kterou přiblížíme dotyčnou píseň, například scénku z filmu. Tím posluchačům ve zkratce připomeneme příběh písně nebo to, čím je známá, slavná.

(Veronika znakuje šál a meč). Tady Veronika připomíná, že do tlumočení písně I have nothing z filmu Osobní strážce jsme přidali typický pohyb, kterým meč rozřízne šál (Veronika přikyvuje); tím odkazujeme na onu slavnou scénu, ve které Kevin Costner na šále demonstruje ostří meče (šlo o katanu, japonský samurajský meč, pozn. redakce). Posluchač si řekne, no jasně, to je z TOHO filmu, už vím, o co jde.

DANIELA: Jsou samozřejmě situace, kdy to zcela nejde.

Například oficiální příležitosti jako jsou vyhlašování cen, slavnostní večery apod. Tam jsme oblečeni v černé a naše tlumočení uzpůsobíme formálnímu vyznění akce. Jinak jsme obvykle v černých svršcích a barevných kalhotách nebo sukních. To je naše „poznávací znamení“.

Podle čeho se rozhodujete, kdo jaký song vezme?

Na Facebooku jste uvedli, že k fenomenálnímu hlasu Evy Pilarové, kterým zpívala Čardáš, je nutné pohybové nadání…

VERONIKA: Někdy je text písně náhodou doslova „šitý na míru“ jednomu z nás, takže ten si tu píseň vezme. V ostatních případech se spravedlivě rozdělíme, nebo se každý přihlásíme o píseň atd. Právě Marcel je v naší skupině jediný, kdo se hlásí na tlumočení písní s tematikou mužství, alfa samce, například bondovky ☺.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/ROZHOVOR/

MARCEL: Michal Gábor se totálně vžil do role Freddieho Mercuryho při tlumočení písně The Show Must Go On, čemuž přizpůsobil vše. Během přípravy na tlumočení této písně se Michal inspiroval videoklipem a kopíroval pohyby Freddieho; snažil se zprostředkovat píseň se vším všudy.

DANIELA: Občas se stane, že když posloucháme písničku, tak nám okamžitě vystane na mysli, kdo z nás by se na to hodil, vzhledem, chováním, jak se pohybuje, tím, co má rád atd. ☺ Ale ne vždy to jde, stává se, že ten a ta nemají čas, tak nakonec zůstanou třeba jen čtyři, kteří mohou tlumočit.

Marcel má rád pomalé písneˇ a veˇtšinou tlumočí písneˇ s tématem lásky mezi muzˇem a zˇenou Takže od toho se odvíjí rozhodnutí, kdo a kolik vás bude tlumočit? Leckteré písně totiž tlumočíte všichni….

Ano, ne všichni v den vystoupení mají čas. A někdy je píseň tak složitá na zapamatování, že je lepší se o ni „podělit“ s kolegou.

Když je píseň samotná koncipována jako duet, tak samozřejmě tlumočíme ve dvou. Často chceme zefektivnit tlumočení písně; dle toho se rozhodujeme, kolik z nás ji bude tlumočit.

Do songu z bondovky jsme se zapojili tři: tlumočil jen Marcel a během písně se vedle něj objevily dvě z nás – pro dokreslení atmosféry Jamese Bonda jako svůdníka. A všichni jsme se sešli například u tlumočení Romano Hip Hop od Gipsy.cz, kde jsme tančili společně, jelikož se jednalo o finální píseň celého koncertu, takže jsme u toho chtěli být všichni.

Ráno jedu dál (Karel Gott), vystoupení v rámci oslavy 5. výročí skupiny

26

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

Jako uskupení slyšících a neslyšících umělců se podílíte na tvorbě výhradně společně. Jak probíhá nácvik jedné písně, zejména jej vnímá neslyšící část skupiny?

VERONIKA: Je to Radka, kdo vytelefonuje zakázky, zařizuje vše kolem nich, jedná vždy s organizátory akce, případně s manažerem interpreta, nebo i se samotným zpěvákem. Proces následně obnáší zjištění repertoáru s dodáním nahrávek písní a textů k nim. S organizátory se domlouvají všechny organizační věci od zvukové zkoušky na místě až po finanční odměnu. Někdy si to na starost vezmou i Daniela s Markétou, ale ponejvíce je to Radka. My neslyšící si nad svým textem sedneme se slyšícím protějškem a spolu uděláme hlubší analýzu textu a připravíme překlad, přičemž si navzájem děláme supervizi. Když se neshodneme, zavoláme si neslyšícího kolegu. Když ten souhlasí s mým překladem, tak to slyšící akceptují. ☺ A někdy je text písně tak nejednoznačný, že je třeba skupinové diskuze, abychom se dobrali nejlepšího výsledku. Já sama jsem schopna vnímat někdy samotnou píseň a text k ní, takže celkem samostatně tlumočím, ale většinou se spoléhám na slyšícího parťáka, který stojí vedle mě – mírně vepředu, stále v mém zorném poli. Díky tomu mám pořád tu kontrolu, že tlumočím správně. Při tlumočení naživo se také mohu spolehnout na nápovědu od slyšících kolegů, kteří sedí v hledišti vepředu u jeviště (slyšící tlumočníci fungují jako našeptávači, čili „nahazovači”, snaží se, aby nebyli vidět a neupoutávali na sebe pozornost, pozn. redakce).

DANIELA: Často to bývá Radka, kdo volá manažerovi skupiny či umělce s prosbou o výklad písně. Když se nedovoláme, nespojíme, tak je to opravdu na nás, abychom se poprali

/ROZHOVOR/

•

Byla založena na podzim 2014 čtyřmi přáteli a zároveň tlumočníky z/do ČZJ.

•

V roce 2020 natočila celkem sedm nových videoklipů ke slavným písním, tlumočených do českého znakového jazyka: Není nutno!, Hrdinský čin, Bohemian Rhapsody, Hit the Road Jack!, Billie Jean, Yesterday, Tichá noc.

•

Tlumočí divadelní představení, samostatná pěvecká vystoupení, hudbu a písně na veřejných společenských akcích nebo na objednávku a pořádá workshopy.

•

Realizovaná tlumočení divadelního představení: Přelet nad kukaččím hnízdem ve spolupráci s Divadlem Járy Pokojského nebo společný projekt s brněnským Buranteatrem Alenka v říši znaků.

•

Na jevišti vystupovala po boku interpretů: Pokáč, Helena Vondráčková, Hradišťan, Yvetta Simonová, Petra Černocká či Eva Pilarová.

Spolupracovala s Bohemia Voice (na natáčení videoklipu Tichá noc) a s brněnskou zpěvačkou Dášou Ubrovou.

•

Dne 28. 1. 2021 se objevila na stránkách MF Dnes.

Marcel Krištofovič – Yesterday (The Beatles), foto z videkolipu s výkladem a následným překladem a tlumočením. Vtipné je, že kolikrát se napřemýšlíme „zbytečně“. Ptáme se umělce, jak to myslel, a on nám odpoví, že vlastně nijak, že to byl pouhý nápad bez hlubšího významu. A my jsme si nad tím celou dobu lámali hlavu ☺ RADKA: Moji neslyšící kolegové se ale také dovedou sladit s rytmem písně. Marcel tolikrát nazkoušel a opakoval píseň Trezor od Karla Gotta, že ji dodnes dokáže kdykoli na požádání předvést, aniž by vypadl z rytmu.

Má cit pro určitý typ hudby, což se odráží v situacích, kdy se rozhodujeme, kdo z nás si vybere jakou píseň. Příklad: někdy musíme znakování přizpůsobit složitějšímu rytmu písně, takže díky nácviku písně Yesterday Marcel ví, že ve sloce Why she had to go, I don't know, she wouldn't say (= Proč musela odejít, nevím, nechtěla říci) musí nejdříve artikulovat pomalu a pak náhle zrychlit, aby stíhal tempo hudby a nebyl „mimo“.

MARCEL: Nejdříve si nastuduji samotný text, bez hudby. Při zkoušení s hudbou mi slyšící kolegyně potleskem dlaní znázorňují rytmus, kdy poznám, o jak pomalou či rychlou píseň jde. Když „ujíždím“, kolegyně mě upozorní a já zpomalím nebo zrychlím. Během tréninku vychytáváme tyto záludnosti, viz to, jak Radka zmiňuje u Yesterday, kde musím artikulaci „Proč“ zpomalit a poslední „mi říci““ zrychleně, abych stíhal do rytmu. To všechno jsou drobnosti, které se podílejí na dokonalosti tlumočení, a já si je musím zapamatovat, jako neslyšící si to musím vyloženě natrénovat.

Už vás někdy něco vyvedlo z míry při tlumočení písně?

MARCEL: Jednou jsem tlumočil Černý brejle od Michala Hrůzy; bohužel jsem podcenil světelné podmínky v divadle. Vzal jsem si černé brýle, abych jimi dokreslil atmosféru písně. Bohužel na jevišti mi svítily reflektory do očí, takže jsem přes brýle vůbec nic neviděl – ani slyšící tlumočnici v hledišti, která mi „nahazovala” text.

Nezbývalo nic jiného, než sundat brýle a jet bez nich. ☺ VERONIKA: Mně se stalo, že mnou tlumočený zpěvák vynechal sloku, čehož jsem si jako neslyšící nevšimla a jela jsem dál podle „své“ naučené struktury. Naštěstí mě zachránil nahazovač, ale musela jsem si honem vzpomenout na sloku, která následovala po té vynechané.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/ROZHOVOR/

Hands Dance, Petr Kotvald a tanečnice – píseň Mumuland na Neslýchaně zábavném večeru v Kroměříži

MARCEL: Pokud tlumočíme my neslyšící, tak prosíme samotné zpěváky a skupiny, aby se během vystoupení vyhnuli improvizaci, protože by nám to totálně rozhodilo tlumočení.

RADKA: Neslyšící kolegové právě nemohou spoléhat na improvizaci, oproti nám slyšícím. Já osobně mám raději připravenou píseň, ale dovedu si s nenadálou situací pomocí improvizace poradit. Zažila jsem to například s Jiřím Pavlicou&Hradišťanem na předávání Ceny Mosty v Brně. Délka mezihry a bubenického sóla byla nečekaně prodlužována, v tu chvíli jsem musela improvizovat.

Písneˇ ve španeˇlštineˇ překládá Radka.

28

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

Existuje metafora nebo nějaký slovní obrat, které vám daly zabrat?

VERONIK A: Pro mě jednoznačně Mumuland od Petra Kotvalda. To je případ písně, kdy se řídím pocitem, celkovým kontextem písně. Mumuland je o jakémsi ráji, kde ženy jsou mumu a muži jsou mumumu. Je to abstraktní název a text vůbec, že se přímo nabízelo vymyslet si vlastní, nové znaky. Pro Mumuland jsem si vymyslela tento (artikuluje znak, kterým Robert Milič a Veronika mísí znak ŠTĚSTÍ a pohybem odkazuje Slámová znakují ke znaku SVĚT).

Mumuland RADKA: To samé jsme zažili při překladu básně Žvahlav z divadelního představení Alenka v říši znaků. Byla to výzva, protože báseň Žvahlav je sama o sobě nesmyslná báseň. A Veronika s Marcelem dostali při překladu dost zabrat, ale nakonec se s tím poprali.

Mumuland byla oproti tomu hračka ☺

/ROZHOVOR/

NESLYŠÍCÍ: Michal Gábor, Petra Gluchová, Marcel Krištofovič, Robert Milič, Veronika Slámová SLYŠÍCÍ: Daniela Cincibus Vacková, Michaela Kolčáková Sivčáková, Radka Kulichová, Markéta Sobotková

DANIELA CINCIBUS VACKOVÁ Nejraději má: růžovou barvu Nejoblíbenější píseň: I Have Nothing (Whitney Houston)

MICHAELA KOLČÁKOVÁ SIVČÁKOVÁ Nejraději má: procházky Nejoblíbenější píseň: Neuč slunce hřát (Helena Vondráčková)

ROBERT MILIČ Nejraději má: turistiku Nejoblíbenější píseň: Jako James Bond (Karel Gott)

MICHAL GÁBOR Nejraději má: sport Nejoblíbenější píseň: Žigulik (Gipsy.cz)

MARCEL KRIŠTOFOVIČ Nejraději má: filmy Nejoblíbenější píseň: Yesterday (The Beatles), What a Wonderful World (Louis Armstrong)

VERONIKA SLÁMOVÁ Nejraději má: Kit Kat Nejoblíbenější píseň: Whisky, to je moje gusto (Yvetta Simonová), Champs Elysées (ZAZ)

PETRA GLUCHOVÁ Nejraději má: plavání Nejoblíbenější píseň: Non je ne regrette rien (Edith Piaf)

RADKA KULICHOVÁ Nejraději má: pobyt v přírodě a relax na chalupě Nejoblíbenější píseň: Petěrburg (Jaromír Nohavica), Johny (Hana Křížková)

MARKÉTA SOBOTKOVÁ Nejraději má: spánek Nejoblíbenější píseň: Romano Hip Hop (Gipsy.cz), Money, Money, Money (ABBA)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/N Ž IEVSOLTYNŠÍÍ CSÍT SY EL N / IOR/

Naslouchej svému tělu TEXT: Eliška Stráníková

a Jarda Milich FOTO:

Jan Vašek, FOODISM360

A DŮVĚŘUJ MU 4

V minulém čísle jsme popsali význam a dělení sacharidů. V tomto článku Jarda představí konkrétní zdroje prospěšných sacharidů, které vám pomohou udržet se ve formě.

JAKÉ SACHARIDY JÍST? ✓ Doporučuji přes den jíst co nejvíce komplexních sacharidů = polysacharidů.

Pokud jste aktivní sportovec, budou pro vás komplexní sacharidy výborným celodenním palivem – váš výkon bude vyšší, a tím pádem lepší. Pokud nesportujete nebo se málo hýbete, je lepší ve výživě sacharidů ubrat. Zbytkové sacharidy se totiž mohou přeměňovat v tuky. ✓ Když člověk sportuje nebo chce být fit po celý den, měl by si vybírat nejkvalitnější zdroje komplexních sacharidů. Ty jsou lehce stravitelné, a přitom dodávají energii po celý den a pomáhají udržet stálou hladinu cukru v krvi. Zdrojem komplexních sacharidů jsou především rýže, brambory, těstoviny, obiloviny, ovesné vločky, celozrnné (žitné) pečivo. ✓ Jednoduché cukry = monosacharidy bychom měli vyhledávat v ovoci nebo v medu. Obsahují sice cukry, ale zároveň i další potřebné živiny pro tělo. Jsou to dobré zdroje na okamžité doplnění energie po náročném tréninku nebo náročné činnosti. Jsou ale i tací, kteří si dají čokoládu nebo sladkost. 

30

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/ŽIVOTNÍ STYL/

✓ Sladká jídla jako sušenky, cukrovinky, sladké nápoje nebo pečivo z bílé pšeničné mouky obsahují „prázdné kalorie“. Mají nejen vyšší obsah cukru, ale také neobsahují žádné potřebné živiny. Jsou to zkrátka zbytečné kalorie navíc.

OBLÍBENÉ KOMPLEXNÍ SACHARIDY: RÝŽE Zdroj polysacharidů oblíbený u sportovců a jedna z nejvíce konzumovaných potravin na světě. Původně se pěstovala v Thajsku, Indii a Číně, dnes už se pěstuje v mnoha dalších zemích světa (Vietnam, Thajsko, Brazílie). Její plody obsahují tzv. obilky. Obilky jsou právě zdrojem sacharidů, tuků, bílkovin, vláknin, minerálů atd. Rýže neobsahuje lepek a je jedním z nejméně alergenních jídel.

Rýže se dělí podle stupně omletí na: neloupanou, pololoupanou (rýže natural nebo celozrnná) a loupanou (bílá rýže). Díky speciálním technologickým postupům získáme rýži parboiled (působením horké vody nebo páry pod tlakem na neoloupanou obilku, následné usušení a omletí). Vynikající je i rýže basmati a jasmínová rýže. Basmati je jedna z nejkvalitnějších odrůd rýží. Pěstuje se na úpatí Himaláje (Indie, Pákistán) a vyznačuje se jemnou oříškovou vůní. Výhodou rýže basmati je kratší tepelná úprava. Jasmínová rýže je chutí podobná basmati rýži, ale je více lepivá, proto se hodí na přípravu rizota nebo sushi rýže.

Důležitou roli hraje samotná příprava a vaření rýže. Doporučená doba tepelné úpravy rýže se pohybuje mezi 15 až 20 minutami. Pokud máte rádi rozvařenou rýži, dávejte si ji raději až po tréninku (obsahuje vyšší GI).

Bílá, nebo hnědá rýže? Je to jedno, barva rýže nehraje z hlediska nutriční výživy žádnou roli.

BRAMBORY Brambora je vlastně jedlá kořenová hlíza. Pozor, nadzemní část brambory (plod) je jedovatá, proto se konzumuje jen hlíza brambory. Brambory se pěstovaly původně v severní části Jižní Ameriky (andské státy jako Kolumbie, Peru, Bolívie). V roce 1492 Kryštof Kolumbus při dobytí Nového světa objevil brambory a přivezl je do Evropy, větší oblibu a proslulost si však brambory získaly však až v 16. století, kdy španělští conquistadoři (dobyvatelé Nového světa) přivezli do Evropy různé exotické plodiny – mezi nimi opět brambory. Dnes jsou brambory neodmyslitelnou součástí našeho jídelníčku.

V době našich praprababiček se v zimě nejvíc konzumovaly právě brambory.

Proč? Brambory obsahují značné množství vitamínu C (na 100 g brambor připadne 20 mg vitamínu C, což činí 33 % denní spotřeby); jejich konzumace v mrazivých zimních obdobích byla tedy zdraví prospěšná. Díky moderním technologiím a globalizaci můžeme dnes brambory v zimě doplňovat téměř čímkoli.

Brambory jsou taktéž zdrojem vitamínu B, draslíku a sodíku. A mají ještě jednu výhodu – neobsahují lepek. U redukčních diet jsou oblíbené, protože po tepelné úpravě obsahují méně sacharidů než těstoviny, a navíc výborně zasytí žaludek.

V ČR se prodávají i sladké brambory čili batáty. Nejčastěji se setkáte se žlutými nebo fialovými batáty. Z nutričního hlediska jsou hodnotnější než klasické brambory. Jejich dalším bonusem je i to, že mají sladší chuť, takže jejich využití v kuchyni může být mnohem pestřejší.

TEPELNÁ ÚPRAVA BRAMBOR: Pro zachování živin je dobré vařit brambory ve slupce. Oloupané brambory ztrácejí při vaření více živin. Pro urychlení doby vaření je dobré vodu osolit a oloupané brambory dát až do vroucí vody. Vařené brambory mají vyšší sytící efekt než pečené brambory. U sportovců jsou pečené brambory bez tuku oblíbené, a to kvůli chuti. Při vaření brambor se objeví bílá pěna, která signalizuje vyplavující se škrob. Čím rychleji uvaříte brambory, tím více minerálů a vitamínů vám v nich zůstane.

Příště: těstoviny, pečivo a ovesné vločky.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Barevná typologie

TEXT: Lenka Hejlová / FOTO: pexels.com

Světlé léto

Tmavý podzim

Teplé jaro

Chladné léto

Teplý podzim

Světlé jaro

Tlumené světlé léto

Tlumený světlý podzim

Tlumené jaro

Tlumené tmavé léto

Tlumený tmavý podzim

Chladná zima

Tmavá zima

Tlumená tmavá zima

Kontrastní zima

Ilustrace: Petra Tůmová

Kontrastní jaro

32

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Světlé léto Tmavost: vysoká světlost Barevná teplota: mírně chladná až neutrální Čistota: nízký až střední kontrast Ženy typu světlé léto působí světle, jemně a přitom svěže.

Těmto ženám sluší barvy tón v tónu (sobě blízké odstíny jedné barvy) nebo pastelové barvy. Na rozdíl od světlého jara potřebuje tento typ žen víc chladných pigmentů. Oči žen světlého léta jsou vždy světlé – modré, šedé, zelené nebo oříškové. Jejich vlasy jsou v dětství blond a věkem mohou tmavnout do studené hnědé.

Vhodné barvy: vodově modrá, pudrová růžová, světle šedá, levandulová, melounová, kakaová, světlá modrozelená, pastely Nevhodné barvy: těžké, tmavé, zemité nebo příliš křiklavé či teplé barvy Neutrální barvy: šedohnědá, středně tmavá šedá, neutrální šedá, neutrální béžová, středně tmavá/světlá námořnická modř Představitelky světlého léta: Helena Houdová, Eva Perkausová, Reese Witherspoon, Naomi Watts

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro světlé léto

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Chladné léto Tmavost: světlá až střední Barevná teplota: vysoký chlad Čistota: střední kontrast Pro ženy tohoto typu je typické, že vyzařují (opticky) chlad. Mají chladnou barvu očí, vlasů a pleti. Působí ledově, ocelově, nebo dokonce i perleťově. Chladnému létu sluší ony kovové nebo metalické barvy (stejně jako typu chladná zima); jen tak vyniknou jejich pleť a oči. Barva očí těchto žen může být modrá, zelená, šedá nebo hnědá (případně v kombinaci těchto barev) a jejich vlasy se pohybují od chladné blond až po studenou hnědou (což je častější případ).

Vhodné barvy: zejména odstíny modré, šedá, perleťově růžová, fuchsiová, akvamarínová, antracitová, kakaová Nevhodné barvy: příliš těžké, tmavé barvy nebo teplé či zemité barvy Neutrální barvy: šedá, antracitová, základní modrá, námořnická modř, kachní modř, kakaově hnědá, růžovo-béžová, bílá Představitelky chladného léta: Tatiana Dyková, Barbora Seidlová, Emily Blunt, Emily Deschanel

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro chladné léto

34

ČASOPIS UNIE 5–6/2021 ročník XXV

/BAREVNÁ TYPOLOGIE/

Tlumené léto svˇ e tlé a tmavé

Ženy typu světlého/tmavého tlumeného léta potřebují teplotně neutrální až mírně chladné barvy. Kontrast mezi jejich barvou očí a pleti se pohybuje od nízkého až po střední. Tvář působí tlumeně a sametově, není svěží (světlé jaro), ani perleťově chladná (chladné léto). Tento typ potřebuje tlumené barvy, které zvýrazní jeho jemnost a eleganci.

SVĚTLÝ PODTYP Tmavost: světlá až střední Barevná teplota: mírně chladná až neutrální Čistota: nízký kontrast (= vysoká tlumenost)

TMAVÝ PODTYP Tmavost: středně tmavá až tmavá Barevná teplota: mírně chladná až neutrální Čistota: nízký kontrast

JEDINÝ ROZDÍL MEZI OBĚMA PODTYPY SPOČÍVÁ V MÍŘE JEJICH TMAVOSTI (SYTOSTI BAREV): Působí lehčeji a svěžeji než tmavý podtyp.

Sluší mu středně tmavé barvy mající šedý podtón.

Barva vlasů: blond až středně hnědá.

Vhodné barvy: pudrově růžová, šedá, jemná modrá, tlumená fuchsiová, pudrově levandulová, akvamarínová, tlumená bílá, šedomodrá

Oproti světlému typu září v tmavších sytějších barvách, které obsahují špetku černé.

Barva vlasů: blond až tmavě hnědá.

Vhodné barvy: sytější jemná fuchsiová, šedá, tmavší šedomodrá, akvamarínová, kakaová, tlumená námořnická modrá, kachní modř

Nevhodné barvy: všechny výrazné, zářivé a čisté barvy nebo příliš světlé a lehké barvy – dovedou přebít jemnost a sametovost tváře Neutrální barvy: kakaová, antracitová, růžovo-hnědá, hnědo-šedá, hnědá, tlumená bílá Představitelky: Zuzana Kajnarová, Jennifer Aniston, Jessica Biel

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro tlumené světlé léto

Představitelky: Tereza Ramba, Angelina Jolie, vévodkyně Kate

Vhodné barvy oblečení a doplňků pro tlumené tmavé léto

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35

Antonín Kovařík: Beseda v klubu (olej na plátně) Michael Trousil: Římané (pastel na papíře)

Zuzana Fišerová: ilustrace knihy Jaké je to neslyšet

Jaroslava Struhařová: Schodiště (linoryt)

Jan Žampach: ilustrace básničky Haná Ivana Hay Tetauerová: Mother Father Deaf (akryl na plátně)

Pavel Mašín: Západ slunce nad mořem (olej na plátně) Věra Macháčková: Praha (akvarel a tuš)