UMĚNÍ A NESLYŠÍCÍ

Boris Masník za celý svůj život animoval přes 100 filmů a seriálů, jimž vévodí nejúspěšnější seriál Pojďte, pane, budeme si hrát. Mezi další díla patří večerníčky, např. Malá čarodějnice, Dášeňka, O skřítku Racochejlovi. Jeho slyšící synovec, Boris Masník ml., který je jedním z největších odborníků na filmové triky, dodnes vzpomíná na to, jak zásadním způsobem ho jeho neslyšící strýc ovlivnil. Boris Masník st. dokázal animovat dokonce i hudební snímky. Nebylo to ale jednodu-

logo Bratři v triku ché: sice se sluchadly zachytil silnější zvuk, ale už jej nepropojil s pohybem postavičky. Naučil se tedy proto číst z not a poté i tancovat. Každý pohyb propočítával, fázoval a představoval si, jak postava podle hudby asi tančí. Po odchodu do penze se ujal vedení filmového kroužku pro neslyšící. Každý měsíc kreslil obrázky pro časopis Gong – celkem nakreslil cca 350 obrázkových vtipů. Pro tento časopis také nafotografoval znaky pro lekce českého znakového jazyka.

VĚRA MACHÁČKOVÁ (ROZ. PROCHÁZKOVÁ, V té době také začala vnímat, že neslyšící děti nemají žád*1935), výtvarnice nou možnost odpoledních zájmových kroužků, a tak v roce Narodila se v Brně slyšícím rodičům jako 1986 založila na popud tlumočníka Jaroslava Švagra výtvarný neslyšící. Měla dva sourozence – bratr kroužek, který fungoval až do roku 2000. Kroužek dostal pozbyl také neslyšící, zatímco starší ses- ději název MODKRES (modelování a kreslení). Navštěvovaly tra byla slyšící. Věra Macháčková jej neslyšící děti z Ječné, Výmolovy a Holečkovy. Každé léto již od mládí velmi ráda malovala Věra Macháčková organizovala pro neslyšící tematické výtvara kreslila. né tábory, které se konaly v Čechách Ze základ- i v zahraničí u moře. Mezi ona témaní školy pro ta patřilo například starověké Řecko sluchově postižené a Řím, Slované, indiáni, pravěk. Věra v Brně přestoupila do Prahy, kde by- Macháčková ráda cestovala a dokádlela u blízkých příbuzných. V Praze zala poutavě vyprávět o starobylých chodila do školy mezi slyšící; jednalo kulturách, dějinách umění, výtvarse o jeden z prvních pokusů o inte- ných technikách nebo o známých graci. umělcích tak, aby tomu neslyšící děti

Protože ji bavila výtvarná tvor- porozuměly. ba, přihlásila se Věra Macháčková Pravidelně vedla v rámci mezinána střední uměleckoprůmyslovou rodních a celostátních uměleckých školu, kde se původně chtěla věnovat přehlídek pro neslyšící děti a mládež loutkám a animovanému filmu. Vyu- výtvarné workshopy organizované čující se ovšem domnívali, že by tento sdružením SORDOS, čili Sdružením obor nezvládla, protože by neslyšela, pro kulturu neslyšících, které sídlilo co říkají herci. A tak si Věra Macháč- v Brně. Taktéž se podílela na přípravě ková vybrala specializaci malování výstav neslyšících autorů v Počítačoporcelánu a keramiky. vém klubu u Zeleného ptáka v Praze,

Po maturitě nastoupila jako re- kde býval každý únor v roce vyhrazen staurátorka do Archeologického ústavu výtvarné produkci neslyšících (tuto České akademie věd. V létě jezdila na tradici zavedla neslyšící básnířka Eva vykopávky, sbírala keramické nálezy Ilustrace pro výukové CD Houdková Tesárková). Vedla i kurzy a rekonstruovala předměty. Později se různých uměleckých technik pro dostala vedoucí keramické laboratoře, kde působila až do roku spělé neslyšící a ilustrovala různé projekty určené neslyšícím, 1992, kdy odešla do důchodu. V laboratoři vyráběli odlitky například interaktivní učebnici na CD-ROM Čeština pro či kopie nádob, repliky kachlí různých kultur z různých dob neslyšící v českém znakovém jazyce. apod. Věra zde využila skvěle svých dovedností a znalostí ze Věru Macháčkovou kromě kreslení baví i malba na hedvábí střední školy a práce samotná ji naplňovala. a olejomalba.

ANTONÍN KOVAŘÍK (1942–2021), malíř se zaměřoval na zobrazení krajiny, zátiší, později přešel na figuNarodil se slyšícím rodičům v Brodku rální motivy, k nimž jej inspirovala pantomima, která ho bavila. u Prostějova. O sluch přišel ve dvou Od roku 1991 styl jeho tvorby doznává změn, Antonín letech po zánětu mozkových blan. Kovařík nemaluje podle skutečnosti, nýbrž tvoří abstraktní obRok navštěvoval ZŠ pro sluchové razy vyplývající z jeho myšlenek a symbolických představ. Jeho postižené v Ivančicích, poté přešel obrazy dlouhodobě zachycují pohled neslyšícího člověka na svět do Valašského Meziříčí. Již jako a jeho filozofii, některé z nich zachycují způsob komunikace malý rád maloval. neslyšících, zobrazují „mluvící ruce“ Rodiče měli pro zá- a „naslouchající oči“. Mnoho z jeho jem svého syna pochope- děl se vztahuje k prožitkům v dětství, ní a podporovali jej. K malování jej inspiro- k pocitům pramenících ze života bez valy i náboženské malby v kostele a obrázky, zvuků. Najdeme v nich i téma vztahu které vídal při výuce náboženství. Rád také mezi mužem a ženou, lásky, vášně, zrochodíval do přírody, kterou zachycoval ve zení a smrti. Velkou inspirací pro Anvšech podobách. tonína Kovaříka je stále i náboženská

Po základní škole měl Antonín Kovařík symbolika. problém vybrat si školu, protože tehdy ne- V Čechách měl Antonín Kovaměli neslyšící takové možnosti výběru jako řík více než šedesát výstav, vystavoval dnes. Když se nakonec rozhodl pro učební i v zahraničí – v Barceloně a Amsterobor zámečnictví, zjistil, že je plně obsazen. Poušť (olej na plátně) damu. Své obrazy nejen prodával, ale A tak nastoupil rovnou do zaměstnání. Otec také skrze ně podpořil děti se sluchovým mu pomohl najít zaměstnání kresliče zemědělských strojů v od- postižením. Byl členem organizace SORDOS, aktivně se podělení technické dokumentace, kde kreslil náhradní díly do dílel na realizaci výtvarných dílen pro děti a vedl v Prostějově katalogu. Byla šťastná náhoda, že se dostal k práci, kde mohl odpolední výtvarný kurz malby. V roce 1998 založil v Prostěvyužívat své výtvarné schopnosti. Po práci navštěvoval spolu se jově při Svazu neslyšících a nedoslýchavých organizaci s názvem slyšícími spolupracovníky výtvarný klub, ve kterém se naučil CUDEMO (Culture Deaf Moravia), která sdružovala neslyšící různé techniky malby, až nakonec zůstal u olejomalby. Zprvu výtvarníky a fotografy z celé Moravy.

PAVEL MAŠÍN (*1943), malíř porcelánu Po sedmi letech podal Pavel výpověď a vrátil se do Prahy. Narodil se v Praze do rodiny vojenské- Bylo tomu tak z jednoho prostého důvodu – v karlovarském ho hudebníka. Ve dvou letech násled- podniku byl jediným neslyšícím zaměstnancem, takže pokem těžké chřipky ohluchl. Jako malu zapomínal znakový jazyk. K tomuto faktu se připojil předškolák byl umístěn do ma- pocit stesku po neslyšících přátelích a společnosti, kde by všem teřské školy pro neslyšící na Smí- rozuměl. V Praze nastoupil do modřanského podniku Elektrochově, následně vychodil základ- přístroj, avšak v roce 1988 musel s ohledem na zdravotní stav ní školu a zhoršující se zrak odejít v Radlicích. do předčasného důchodu. V Radlicích si Pavel Mašín ve volném všimli jeho výtvarného nadání a zá- čase maluje na plátno – palu pro něj. Rodiče jej chtěli na do- nejraději maluje přírodu, poručení učitele přihlásit na střední krajinu, domky a histouměleckou školu ke studiu tisku rické památky. Od roku a kresby, avšak tam ho nechtěli pro 1971 ilustroval kroniku jeho hluchotu přijmout. Nakonec pro Klub neslyšících tuse přihlásil na obor malíř porcelánu ristů s názvem „Toulky“. ve Staré Roli a začal bydlet u svého Náměty pro své obrazy staršího bratra v Karlových Varech. Zimní krajina (olej na plátně) čerpá právě z turistických Spolu s ním studovalo i několik výletů. Spolku neslyšících dalších neslyšících. Po třech letech v Modřanech věnoval něstudia obdržel v roce 1961 výuční list a záhy začal pracovat kolik svých olejomaleb. Své obrazy vystavoval ještě s několika v podniku Karlovarské porcelárny v Horním Slavkově, kde dalšími neslyšícími umělci v roce 1999 v klášteře premonstrátů získal pověst nejlepšího a nejšikovnějšího malíře. na Strahově.

JAN ŽAMPACH rád vzpomíná na restaurování v prostorách objektů, jako jsou (*1957), ilustrátor a umělecký restaurátor Pražský hrad, střecha Národního divadla, UměleckoprůmysNarodil se v Ústí nad Labem. V nece- lové muzeum, Rudolfinum, Strahovský klášter, Staroměstská lých dvou letech ohluchl následkem radnice, nebo samotné hodiny na kostele svatého Mikuláše. zánětu mozkových blan. Navště- Jan Žampach nejen rád maluje, ale i kreslí – ilustroval voval ZŠ pro slu- knihu Věry Strnadové Potom ti to povíme, chově postiže- dále Slovník znaků křesťanských pojmů né v Praze na pro neslyšící, Znakování pro každý den Smíchově a poté a Učíme se českou znakovou řeč (ilustrace se vyučil pozlacova- znaků ČZJ). Svými kresbami přispíval i do čem mezi slyšícími na učilišti uměleckého časopisu Gong. Ve sbírce literární, básnické zaměření, kam jej navedl jeho otec. Stu- a výtvarné tvorby neslyšících autorů vydané dium bylo pro něj jako pro neslyšícího pod názvem Tichý přístav duše jsou jeho velmi těžké, ale závěrečné zkoušky složil ilustrace věnované básničkám Elišky Vyoráls vyznamenáním. Brzy poté začal pracovat kové. Rovněž ilustroval sbírku básní Evy Houdv Ústředí uměleckých řemesel a dosáhl způso- kové Tesárkové s názvem Sosna. bilosti mistr umělecké řemeslné práce v oboru Své obrazy vystavoval na akcích pro neuměleckého pozlacování. Stropní malba v ČUN Praha slyšící v Čechách a ve Španělsku. Většinou šlo

Jan Žampach pracuje na restaurování pa- o olejomalby a tzv. „zlaté kresby“ – kresby mátek a nejrůznějších sbírkových předmětů. vytvářené plátky kovů, zasazené do kontrastOd ministerstva kultury získal oprávnění ob- ních rámů. Umění Jana Žampacha dalo podobu novovat státem chráněné kulturní památky metodou zlacení. několika oceněním v podobě sošek – cena Znascar od Pevnosti Nyní čerstvý důchodce stále pracuje na živnostenský list: re- a Cena ASNEP, která byla udělena za zásluhy v činnosti pro novuje staré obrazy, rámy a sochy, plátna, nábytek, provádí komunitu neslyšících, Jan Žampach ji vytvořil podle graficzlacení, polychromii (vícebarevné nátěry), konzervování a jiné kého návrhu Ivany Hay Tetauerové. V České unii neslyšících různé úpravy a opravy. Práci u něj si objednávají různí sběra- Praha namaloval na strop nádherný náboženský výjev andětelé umění, muzea, památkové instituce apod. Jan Žampach líčků, z nichž jeden znakuje.

ZUZANA FIŠEROVÁ (DŘÍVE KOŠÁTKOVÁ) šících, že v domě v Havlíčkově ulici, kde sídlí ČUN, bydlí (*1964), ilustrátorka neslyšící nájemníci – mezi nimi právě Zuzana Fišerová. Dostala Narodila se v Praze slyšícím rodičům. nabídku v ČUN vypomáhat jako úklidová síla, a když se preziV roce a půl ohluchla po zánětu dent Buberle dozvěděl, že umí kreslit, zadal jí úkol namalovat středního ucha. Navštěvovala MŠ znaky českého znakového jazyka. Byla to náročná výzva, které i ZŠ v Praze na Smí- se zhostila s úspěchem. Znaky se učila malovat chově. Již na počátku podle toho, co viděla v zrcadle, a konzultovala je školní docházky se jak s panem Buberlem, tak s Václavem Ptáčkem, přišlo na to, že má vel- který v ČUN vyučoval český znakový jazyk. ký výtvarný talent, avšak Její ilustrace znaků českého znakového jazyna střední uměleckou školu ka se pak objevovaly pravidelně na zadní obálce nakonec nešla, jelikož se rodiče obávali, že stu- časopisu UNIE v letech 1995–2002. Kresby dium mezi slyšícími nezvládne. Vybrala si proto vytvářela tužkou, poté je obtáhla černou tuší. učební obor pánská krejčová, který mohla studovat K nim tvořila i doprovodné ilustrační obrázky v Praze spolu s neslyšícími. Když byla v druhém situací, které byly kresleny fixami. ročníku studia, její maminka ovdověla a osiřelá Zuzana Fišerová nejraději kreslí lidi a zvírodina potřebovala finanční podporu. Zuzana řata. Její další prací pro ČUN bylo například Fišerová se tedy rozhodla, že opustí učiliště a na- pexeso, prstová abeceda nebo brožurka pro stoupí do zaměstnání, které záhy našla v tiskárně. děti Moje první znaky. O jejím talentu se

V té pracuje dodnes. Sice se třikrát změnilo ilustrace brožurky dozvěděla i paní Věra Strnadová a slovo dalo místo výkonu práce a majitel, nicméně Zuzana Moje první znaky slovo – Zuzana Fišerová vytvořila ilustrace pro Fišerová zastává tutéž pracovní pozici. Ke kreslení její slavnou knížku Jaké je to neslyšet. Další se Zuzana Fišerová dostala náhodou. Když byla na mateřské, ilustrace této nadané výtvarnice se objevily v projektech pro zjistil Vladimír Buberle, tehdejší prezident České unie nesly- Českou unii neslyšících a pro Plzeňskou unii neslyšících.

Narodil se jako neslyšící dítě neslyšícím rodičům. Mateřskou a základní školu vychodil v Praze-Radlicích a vyučil se zámečníkem na učilišti v Praze-Smíchově. Protože už jako malý rád maloval, zkusil po škole v odpoledních hodinách docházet na hodiny výtvarné výchovy na Základní lidovou školu umění. Bohužel z ní zase brzy odešel, protože se setkal s nepochopením ze strany spolužáků, kteří se mu kvůli jeho hluchotě posmívali. Místo toho, aby se na malování těšil, se začal této aktivity stranit.

Díky svému otci se ale naučil pracovat na počítači, což se mu vyplatilo, když později nastoupil do firmy TROAS, s.r.o. Zde se podrobněji seznámil s prací počítačového grafika, která jej začala velmi naplňovat. Michael zde v rámci projektu později počítačovou grafiku neslyšící zájemce i vyučoval. Kromě toho začal vytvářet reklamy a pronikl do designu webových stránek. Poté, co projekt ve firmě skončil, začal pracovat jako grafik v APPN (Agentura profesního poradenství pro neslyšící) a poté v České unii neslyšících, kde se nějakou dobu věnoval grafice časopisu UNIE. Michaelovým dalším koníčkem je fotografování. Ovládá různé grafické programy jako například Adobe Photoshop, Adobe Illustrator, Flash, Adobe InDesign, kde proměňuje a upravuje fotografie, Pexeso pro ČUN nebo i v nich dokonce maluje. Některá díla, která v počítači vytvořil, jsou těžko rozeznatelná od klasické malby či kresby. Michael se také věnuje i práci s klasickými médii, jako je kresba pastelovými křídami nebo olejovými barvami. Své obrazy vystavoval v ČUN Praha a v počítačovém klubu U zeleného ptáka, kde vystavovali i další neslyšící umělci. Také si vyzkoušel malbu venkovních kreseb na omítce domu. Nyní je šťastný, že může dělat to, co ho baví, a je vděčný, že se k této práci dostal, protože jen tak může naplňovat své umělecké ambice a zlepšovat se v nich.

ŠIMON SEDLÁČEK (*1977), grafický designér španělské Valencii. Občas přispíval obrázky do dětského čaNarodil se v Praze slyšícím rodičům, od sopisu Mateřídouška. Během vysokoškolských studií vyhrál narození má zbyt- soutěž o nejlepší logo pro Podkrušky sluchu a od 28 nohorský zoopark v Chomutově. Je let je uživatelem také autorem loga pro známý mukochleárního im- zikál Monte Cristo. plantátu. Vycho- V současné době se věnuje zedil základní školu jména grafické úpravě tiskovin – pro sluchově postižené časopisů, knih a publikací. Jeho v Praze – Ječné ulici a později i ta- činnost však zahrnuje vše, co se mější gymnázium. Matkou Šimona Sedláčka týká grafického designu – od tvorje akademická malířka Olga Franzová, známá by logotypu a vizuálního stylu po především svými ilustracemi pro dětské knihy navrhování plakátů, pozvánek či a časopisy; je tedy jisté, že Šimon Sedláček měl knižních obalů. Po studiích prak výtvarnému umění a umění vůbec odmala coval v reklamní a tiskové agentublízko. Na policích leželo značné množství ře a vyzkoušel si i působení v roli knížek o umění a celá rodina chodila pravi- grafika „na volné noze“. Co se týče delně na výstavy. logo pro Czech Deaf Art Cafe komunity neslyšících, jistý čas pra-

Pár let docházel Šimon Sedláček i na Lido- coval s multimédii pro Českou kovou školu umění, během studia na gymnáziu chodil do kurzu moru tlumočníků znakového jazyka a nějakou dobu působil jako kreslení pro veřejnost pod vedením profesora Borise Jirků, kde grafik časopisu UNIE. Šimon Sedláček je i grafikem publikace se věnoval především figurální kresbě (kreslil uhlem modely). Dívej se, povídám. Na UMPRUM vystudoval obor Grafický design a vizuální ko- Momentálně spolupracuje se skupinou neslyšících umělců munikace pod vedením profesorů Zdeňka Zieglera a Rostislava Czech Deaf Art 3+1 a již několik let pracuje v nakladatelství Vaňka. V roce 2003 strávil studijní semestr na univerzitě ve vydávajícím edukační časopisy v angličtině.

IVANA HAY TETAUEROVÁ Absolvovala i studium oboru Čeština v komunikaci neslyší(*1979), ilustrátorka a malířka cích na FF UK Praze. Současně učila výtvarnou výchovu na ZŠ Narodila se v Plzni jako neslyšící sly- pro sluchově postižené v Praze-Radlicích. V letech 2005–2006 šícím rodičům. Její výtvarný talent byla šéfredaktorkou časopisu UNIE, kam přispívala i svými byl rozvíjen odmala. Hned s nástu- ilustracemi. Mezi její díla patří i ilustrace pro publikaci Dívej pem na ZŠ pro sluchově se, povídám, interaktivní učebnici pro nepostižené v Ječné ulici slyšící na CD-ROM Čeština pro neslyšící v Praze začala docházet v českém znakovém jazyce či příspěvky do do výtvarného kroužku časopisu Gong. pro neslyšící MODKRES, Ivana ráda maluje i akrylovými barvami vedeného Věrou Macháčkovou, a později i do Lidové na plátno. Na kontě má mnoho výstav svých školy umění. Pravidelně se účastnila i výtvarně zamě- děl, pořádaných u příležitosti kulturních akcí řených přehlídek a soutěží pro neslyšící na národní a výstav neslyšících nebo na uměleckých fesúrovni nebo letních výtvarných táborů pro neslyšící. tivalech neslyšících v Čechách i v zahraničí, Později převzala štafetu coby hlavní vedoucí výtvar- např. Nitra (Slovensko), Reims (Francie), Wolného tábora pod sdružením SORDOS. verhampton, Birmingham (Velká Británie).

Během studia na gymnáziu v Ječné docházela Ilustrace pohádky O Popelce V Anglii byla též členkou Deaf Arts Network na UMPRUM na večerní kurz figurální kresby pod a jejích hedvábných UK. Nyní pracuje jako učitelka na ZŠ pro sluvedením profesora Borise Jirků. Po maturitě vystu- rukavičkách chově postižené v Radlicích, je redaktorkou dovala speciální pedagogiku a výtvarnou výchovu na časopisu Unie a lektorkou angličtiny v ČUN Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Během Praha, kde také vede výtvarnou dílnu pro neslyšící. studia na VŠ vedla výtvarný kroužek pro neslyšící. V roce 2002 V současné době zpracovává doktorskou práci z didaktiky absolvovala semestrální studijní pobyt na Univerzitě ve Wolver- výtvarné výchovy na PedF UK v Praze. S kolegyní Lucií Sedhamptonu v Anglii, kde studovala britský znakový jazyk (BSL), láčkovou Půlpánovou založily skupinu pro neslyšící umělce anglický jazyk, ilustraci do novin a časopisů a ilustraci pro děti Czech Deaf Art 3+1 a organizují různé výtvarné workshopy a mládež. Studium vysoké školy zakončila diplomovou prací pro neslyšící (Znakofest, ČUN Praha), přednášky o dějinách na téma „Rozvoj slovní zásoby u sluchově postižených dětí umění, fotokurzy, soutěže a nedávno započaly i s rozhovory pomocí ilustračních obrázků“, za niž obdržela cenu děkana. s neslyšícími umělci pod názvem Czech Deaf Art Cafe.

JAROSLAVA STRUHAŘOVÁ (*1983), výtvarnice straktní malbou temperovými nebo akrylovými barvami na Narodila se slyšícím rodičům ve Zlíně. plátno a kresbou. Má ráda pastelové barvy, při jejich míchání Přibližně v jejích dvou letech jí zjistili a nanášení na plátno z nich čerpá barevnou energii. Také se sluchovou vadu, proto se s rodiči věnuje linorytu nebo technice suchá jehla. přestěhovala do Kyjova, kde mohla Jaroslava Struhařová jeden čas působila jako oddílová venavštěvovat mateřskou a základ- doucí na letních táborech pro sluchově postižené, kde se věnoní školu pro sluchově postižené. vala zejména výtvarným aktivitám s dětmi. Svá díla několikrát V rodině má vystavovala v rámci studentských výstav ještě dva nedo- v brněnských galeriích a na Znakofesslýchavé bratrance. V 19 letech se stala tu. Ráda maluje velkoformátové obrazy, uživatelkou kochleárního implantátu. kde vyjadřuje své pocity a životní zážitky. Odmalička ráda kreslila, hlavně pas- Baví ji tematika ženskosti a jejím přáním telkami, a na základní škole měla ráda je malovat obrázky pro děti. výtvarnou výchovu. Na střední prů- Pracovala na základní škole pro slumyslové škole oděvní v Brně-Jundrově, chově postižené v Brně a také na střední kam po základní škole nastoupila, ji škole pro sluchově postižené v Brně-Junbavilo rýsování a konstrukce oděvů, drově jako asistentka pedagoga pro hluproto po ukončení střední školy chtěla choslepého žáka. Jeden čas byla i členkou pokračovat v podobném oboru. Ženskost (akryl na plátně) výboru Czech Deaf Youth. Vyzkoušela si

Takový obor však na Masarykově také práci sociální pracovnice a lektorky univerzitě v Brně nebylo možné studovat, a proto jí ve středisku českého znakového jazyka v ČUN Brno a na VOŠ zdravotTeiresiás doporučili studium výtvarné výchovy v kombinaci se nické v Brně. V současné době vyučuje ve škole pro sluchově speciální pedagogikou. Od té doby se zabývá především ab- postižené ve Valašském Meziříčí.

Narodil se v Praze neslyšícím rodičům. K zálibě v malování se dostal dle svých slov tak, že jako malý pomaloval jednu stěnu v obyváku; to byl údajně moment, kdy se nadchl pro výtvarno. Během docházky na ZŠ pro sluchově postižené v Praze-Radlicích navštěvoval i kroužek MODKRES vedený Věrou Macháčkovou a účastnil se letních výtvarných táborů pod jejím vedením.

Absolvoval střední školu zdravotnickou pro sluchově postižené – obor zubní technik, ačkoli si přál studovat architekturu. Vášeň pro malování jej ani po letech neopustila, dodnes zkoumá nové možnosti uměleckého vyjádření, vytváří 3D miniaturní krajiny a místnosti, uzavřené do stylové, vlastnoručně vyrobené vitríny. Tématem jeho tvorby je imaginární realismus, se špetkou skryté nadsázky. V současnosti se věnuje spíše kresbám a psaní románů, od časově náročných maleb na plátno upustil. Své malby vystavoval v Praze, v Plzni a v Bratislavě při velké akci Deaf Days 2008. Jeho životním snem je založení vlastní restaurace či spíše rodinného bistra, kde by pracovali jen neslyšící. Za tím účelem vystudoval obor kuchař-číšník, aby své umění mohl vyjádřit skrze jídlo a užití gastronomických směrů. V současné době pracuje v Plzeňské unii neslyšících Jménem utopie (akryl na plátně) jako grafik.

Práci vypracovala pod vedením zkušeného malíře, grafika a ilustrátora doc. Jana Bružeňáka, který nasměroval Zuzanin Narodila se v Ostravě jako nedoslý- jedinečný malířský styl. chavá. Během školní docházky na V současné době je Zuzana Dluhošová na mateřské, ZŠ pro sluchově postižené v Os- nicméně na krátký úvazek pracuje v ostravské ČUN jako travě-Porubě navštěvovala různé vedoucí sociálních aktivizačních služeb a vede tamější kurzy výtvarné kroužky malování pro neslyšící. Dříve působila v Múzické školič- i jako učitelka výtvarné výchovy na ZŠ ce v Ostravě, ať už to Karla Pokorného v Ostravě. Ve volném byla keramika, dekupáž, čase se věnuje malování a kreativním kreslení nebo malování. Po základní škole se činnostem a jejím snem je ilustrovat přihlásila na Střední školu uměleckých řemesel dětské knížky. Ráda zkoumá a objevuje v Ostravě-Zábřehu, obor Návrhářství a modelář- dosud nepoznané, co se týče výtvarného ství oděvů. Součástí přijímacího řízení na tuto projevu. Kombinovaná technika, ktestřední školu byly i talentové zkoušky, na které rou velmi ráda používá, jí dává možnost se připravovala nejen v přípravném kurzu po- vytvořit obrázek, který díky užitým řádaném školou, ale i pod vedením zkušeného barvám působí někdy až snově. Často ostravského malíře pana Josefa Czyže. kombinuje jednotlivé barvy tak, že se

Za těch několik let spolupráce ji pan Czyž vzájemně prolínají. naučil mnohému a stali se dobrými přáteli. Zuzaniny obrazy jsou nejen vzpoV jeho ateliéru namalovala v roce 2005 svůj prv- mínkou na dětství, ale zároveň se do ní olej s názvem Lojza, inspirovaný Czyžovým Rostoucí kráska (akryl na plátně) nich promítá i její současný život. Kažobrazem. Vysokou školu Zuzana Dluhošová vystudovala na dý obraz má svůj děj, ať už skutečný, snový nebo pohádkový. MU v Brně, obor Učitelství speciální pedagogiky a výtvarné Častým motivem jejích děl je příroda. Od dob studií svá díla výchovy, který zakončila diplomovou prací Ilustrace – dětská vystavuje při různých příležitostech pro neslyšící umělce tématika (první její autorskou knížkou jsou Vzpomínky). nebo v knihovnách.

Zdroj: archiv časopisu UNIE a Gong www.ruce.cz Ostatková, P. (2000) Kulturní dědictví neslyšících v ČR. Diplomová práce. Praha: PedF UK Novotná, P. (2011) Proces získávání výtvarných zkušeností u výtvarných neslyšících tvůrců. Disertační práce. Brno: PdF MU

TEXT: Milena Brožová FOTO: Martin Jarůšek a archív dotazovaných V koronavirovém humbuku se ztratila podstatná informace – organizace Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) má nového prezidenta a novou Radu. JINDŘICHA MIKULÍKA (27) alias „Henryho“ jsem znala od vidění, přesto mě však při našem prvním osobním setkání velmi překvapilo, že prezident ASNEP je o dost vyšší než já…

V současné době pracuji i pro Středisko Teiresiás na Masarykově univerzitě, kde působím jako překladatel pro odborné publikace a jsem součástí týmu pro realizaci slovníku českého znakového jazyka. Neslyšící čtenáři mě mohou znát také jako dobrovolníka z akcí Czech Deaf Youth, jako vedoucího letních táborů či jako interpreta básní ve znakovém jazyce. V běžném životě mě zaměstnává má velká milující rodina.

Dlouho jsem bydlel ve Valašském Meziříčí, nyní žiji s rodinou v Brně. V krvi mi proto tepe moravská krev. Díky práci pro ASNEP jsem poznal mnoho zajímavých osobností z Čech samotných. Při pracovních cestách mimo Moravu si však občas připadám jako kosmopolita.

Ano, byl, a ten rok ve funkci neskutečně rychle utekl. Funkce prezidenta je dobrovolná, ale přitom velice časově nároč-

ná. Při kandidatuře do Rady ASNEP jsem neměl ambice stát se prezidentem. Mým prvotním cílem bylo podpořit ASNEP, aby fungoval dál, a zachránit ho před zánikem. To se nakonec podařilo. Výsledek volby prezidenta byl pro mě překvapivý – volba padla nečekaně na mě. Ale asi to mělo tak být.

Nejdříve jsem převzal od původní Rady jejich předchozí činnost a úkoly, včetně toho, co se nestihlo dořešit. Chtěl jsem začít pracovat od čistého stolu. Nicméně některé věci se stále řeší, například webové stránky ASNEP, ale už teď se těším na výsledek. Dalším úkolem, který chci dořešit, je zviditelnění komisí ASNEP zejména u slyšící veřejnosti.

ASNEP bych chtěl prezentovat jako důležitou zastřešující organizaci – jako zástupce všech občanů se sluchovým postižením, na kterého se mohou všichni lidé (včetně politiků a odborníků) obrátit s jakýmkoliv dotazem a dostanou na něj odpověď, popřípadě Rada ASNEP tázajícího odkáže na konkrétní osobu či instituci. Také cítím, že i širší veřejnost nemá stále ASNEP v povědomí, a tak stále vznikají zmatky.

Stalo se například, že ministerstvo kultury prosadilo – podle Evropské komise – jiný návrh pro skryté titulky. Návrh komise ASNEP nebyl bohužel přijat; to bylo špatně a nemělo by se tak dít. V našich komisích pracují odborníci zabývající se problematikou sluchového postižení, ale ministerstvo se bohužel v této záležitosti na nás neobrátilo, i když tvrdí něco jiného. Další podobné nedorozumění vzniklo na Úřadu práce ČR, který vyplácí příspěvky na kompenzační pomůcky. Řešily se různé postupy vzešlé od různých zainteresovaných organizací, jak tyto příspěvky vyplácet, Úřad práce ale nevěděl, kterými postupy se vlastně má řídit. Těmto situacím by se však dalo předejít, kdyby ASNEP měl pověst instituce, na kterou se dá s úspěchem obrátit. A tuto pověst se mu snažím budovat.

Nejhorší bylo, že občané se sluchovým postižením neměli od státu úplné informace o situaci, která se jich také bytostně týkala. Naskočil jsem přímo do rozjetého vlaku. Musel jsem se vypořádat s technicky a organizačně náročnými věcmi. Naštěstí mě rodina, Pavlína Spilková a i další spolupracovníci podpořili. Dodali mi energii, abych bojoval dál. V té době se povedlo domluvit spolupráci společnosti Deaf Friendly s Magistrátem hl. města Prahy, neboť bylo třeba přeložit aktuální informace i pro neslyšící spoluobčany. Ještě před mým nástupem se ASNEP povedlo prosadit častější obsazení tlumočníků znakového jazyka do zpráv, které informovaly o aktuálním dění ohledně koronaviru. Zpočátku tlumočníci často chyběli, takže jsme se snažili jednat s Úřadem vlády, aby pamatoval i na spoluobčany, jejichž mateřským jazykem je český znakový jazyk. Od začátku pandemie tlumočníky na tiskových konferencích hradí Česká televize, ale není to správné. Měl by je hradit Úřad vlády sám. Dodnes se snažíme vyjednat, aby si tlumočníky zajišťoval sám Úřad vlády. Uvidíme do budoucna, zda se to povede.

• Má neslyšící rodiče a dva sourozence: sestru Mary a bratra Martina

• Je ženatý, má tři dcery, jednoho syna a další dítě se má narodit v květnu 2021

• Vystudoval bakalářské studium Pedagogické asistentství matematiky pro ZŠ a Pedagogické asistentství speciální pedagogiky pro

ZŠ na Pedagogické fakultě

Masarykovy univerzity

• Mezi jeho koníčky patří překlady různých textů do českého znakového jazyka, filmování, lezení a snowboarding

• Má rád zkoušení nových věcí, žlutou barvu a nakupování

Rodina

Určitě vybudovat lepší podmínky pro život lidí se ztrátou sluchu, jejich rodiny a přátele. A lepší budoucnost nás a našich dětí. Sami to nedokážeme, ale když organizace budou spolupracovat s dalšími lidmi či organizacemi, zvládneme náš boj za lepší podmínky mnohem lépe. Rozhodně lépe, než když bude každý bojovat sám za sebe či jen pro peníze.

Nevím, jak to říct, ale většina členů ASNEP sídlí v Čechách, nicméně jsou i organizace sídlící na Moravě. Jako současný prezident bych rád zapojil co nejvíce dalších organizací z Moravy. Do budoucna plánujeme přemístit sídlo ASNEP do Brna. Pokud by jakákoliv organizace chtěla být členem ASNEP, ať se obrátí na nás. Budeme rádi za další nové „tváře“.

Velkou radost mám, že se ohledně iVysílání povedlo prosadit, aby tlumočené zprávy s tlumočníkem byly zařazovány do archívu, dosud tomu tak nebylo. Teď si může neslyšící divák dohledat díl, který zmeškal, a bude mít plné informace. Musím však zdůraznit, že výše zmíněné není zásluhou jen ASNEP, ale i dalších lidí a organizací. To je právě to, o co se snažím – aby organizace spolupracovaly na všech frontách. Když se tyto síly takto spojí, výsledky se dostaví rychleji a zlepší se životní podmínky občanů se sluchovým postižením. Povedlo se nám také prosadit překlad informačního letáku ministerstva zdravotnictví, který se týkal očkování.

Aktuálně řešíme zásadní věci jako prosazení zákona o skrytých titulcích, který se změnil – v náš neprospěch. Nesouhlasíme s jeho zněním a situaci jsme řešili otevřeným dopisem ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi. Máme podporu ombudsmana, který argumenty ASNEP shledává jako oprávněné. Nyní čekáme na vyjádření pana ministra. Dále připravujeme již výše zmíněné webové stránky, kde se snažíme o co nejširší přístupnost informací. A v neposlední řadě chystáme velkou listopadovou konferenci na téma „média“. Až budou aktuální informace, určitě o nich dáme vědět.

Věřím, že webové stránky začnou brzy fungovat. Bude to místo, kde si budou moci lidé informace nejdříve dohledat. Pokud je však lidé nenaleznou, pak mohou poslat email či „video e-mail“ přímo někomu z členů Rady ASNEP a určitě se najde řešení. Buď přímo v rámci Rady ASNEP, nebo v řadách jejích spolupracovníků či spolupracujících organizací. Pokud by byl problém složitější, nestandardní, pak se můžeme společnými silami obrátit i jinam. Každý problém má své řešení.

Vedoucí na letním táboře

Bc. Jindřich Mikulík (prezident)

• člen Odborné skupiny pro pří-

řejných služeb (OSGA) • člen poradního orgánu zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové Mgr. Vlastimil Chlumský (viceprezident)

• Agenda: správa Facebooku, do budoucna i Instagramu, příprava a výroba informačních letáků a videí

• kontaktní osoba pro komunikaci s Českou televizí Martina Kopecká (výkonná ředitelka)

• Tajemnice do konce května 2021

Mgr. Milan Fritz (člen Rady)

• Agenda: překlad a distribuce informací z médií (aktuální situace, novinky), příprava konferencí • „Chci podpořit komunitu Neslyšících. Jejím členům chci zlepšit kvalitu života. Z příběhů, které mi vyprávěli, chci čerpat náměty, a pomoci tak odstraňovat překážky. Nechci to nechat být, chci to změnit.“

Půlpánová (člen Rady)

• Agenda: tajemnice (od zvolení do ledna 2021), příprava konferencí • „Zjistila jsem, že problematika osob se sluchovým postižením je hlubší a není ji jednoduché rychle vyřešit.

Týká se to především oblasti tlumočení a překladu. Těší mě, že začíná narůstat důvěra v ASNEP.“

(člen Rady)

• Agenda: příprava webových stránek ASNEP • „V současné době funguji jako podpora našeho nového prezidenta a pro členy Rady. Hodně se teď zabývám přípravou webových stránek.“

Mgr. Věra Strnadová

Mgr. Petr Vysuček

Předsedkyně: Mgr. Věra Strnadová (kontakt: asnep.ekst@gmail.com) Členové týmu: Miroslav Scherkl, Ing. Martin Novák, Ladislav Kratochvíl Konzultant: Mgr. Lenka Borková (metodika), Mgr. Vlastimil Chlumský (statistika)

• legislativa týkající se zpřístupňování audiovizuálních mediálních služeb, • metodika tvorby skrytých titulků, • skupinové i individuální školení titulkářů, supervize nových titulkářů, • osvěta – přednášky na konferencích a univerzitách, publikační činnost, • namátkový monitoring množství i kvality vysílaných titulků, jejich analýza, • komunikace s uživateli skrytých titulků ve skupině na Facebooku – zpětná vazba, • spolupráce se zahraničními organizacemi zaměřenými na zpřístupňování pořadů, • zastupování ASNEP ve věci zpřístupňování pořadů na všech úrovních (legislativa, televizní společnosti, státní správa, soukromý sektor).

Předseda: Mgr. Petr Vysuček (kontakt: asnep.ekov@gmail.com) Členové týmu: Mgr. Tomáš Bogner, Mgr. Lucie Štádlerová, MgA. Robert Milič, PhDr. Romana Petráňová, Ph.D., PhDr. Anna Cícha Hronová, Miroslav Scherkl, Mgr. Andrea Hudáková, Ph.D. Mirka Tylová, Mgr. David Jorda, Mgr. Tamara Kováčová, Doc. Mgr. Jiří Langer, Ph.D., Mgr. et Mgr. Bc. Žofie Záveská, Mgr. et Bc. Alexandr Zvonek, Ph.D.

• systém vzdělávání žáků a studentů se sluchovým postižením, • obsah vzdělávání, vzdělávací materiály, metody výuky a vhodné vzdělávací prostředí, jazyková podpora při výuce (tlumočení), komunikační kompetence pedagogů, • výchova neslyšících dětí podporující identitu a kulturu Neslyšících, • spolupráce se Speciálně pedagogickými centry, • spolupráce s Českou školní inspekcí (např. inspekce ve školách pro žáky se sluchovým postižením nebo ve školách, kde jsou tito žáci integrováni), • připomínkování a poskytování konzultací ke školské legislativě s ministerstvem školství, • konzultace a poradenství pro rodiče.

Předseda/předsedkyně: (zatím neobsazeno)

• řešení aktuálních stížností klientů, tlumočníků, neslyšících, • připomínkování zákonů týkajících se podmínek tlumočnické činnosti.

Předsedkyně: Mgr. Martina Macurová (kontakt: asnep.eksp@gmail.com) Členové týmu: Mgr. Markéta Blabolilová, Mgr. Aneta Hašková, Mgr. Vlastimil Chlumský, Mgr. Jitka Koutová, DiS., Petr Melkus, Ota Pačesová, Mgr. Kristina Pánková Kratochvílová, Pavlína Spilková, Mgr. František Šmolík

• průběžné mapování situace v oblasti sociální práce s lidmi se sluchovým postižením, • upozorňování na diskriminaci v přístupu k různým druhům sociálních služeb lidí se sluchovým postižením, • osvěta pro osoby se sluchovým postižením, které se ocitnou v tíživé životní situaci, která primárně nevychází z jejich hluchoty, ale hluchota ji prohlubuje, • vzdělávání sociálních pracovníků, kteří pracují s lidmi se sluchovým postižením, • aktivní spolupráce se všemi členy ASNEP a jeho komisemi, • připomínkování různých právních norem týkajících se sociálních služeb a sociální práce.

Předsedkyně: Mgr. Šárka Prokopiusová (kontakt: asnep.lk@gmail.com) Členové týmu: Jan Borovanský, Mgr. Vlastimil Chlumský, Ing. Martin Novák, Ota Pačesová, Mgr. Věra Strnadová Konzultant: Mgr. Jana Havlová

• průběžné monitorování nově navrhovaných úprav v legislativě, pokud se přímo či nepřímo týkají osob s postižením sluchu, • distribuování tematicky zaměřených legislativních novinek mezi členy ASNEP, • spolupráce s expertními komisemi na připomínkování legislativních úprav z jejich oblasti • spolupráce s NRZP a VV OZP, • připomínkování navrhovaných právních úprav, které se netýkají speciálně oblastí expertních komisí a zastupování ASNEP při jednání na všech úrovních.

11. června 2021 se bude slavit Den českého znakového jazyka a ASNEP připravuje živé vysílání na Facebooku. Vstup je zdarma a program mohou sledovat všichni zájemci.

13. listopadu 2021 se bude konat konference na téma média. Aktuální informace najdete na Facebooku: www.facebook.com/ASNEP.cz Mgr. Martina Macurová

Mgr. Šárka Prokopiusová

Lezení nebo horolezectví se dá považovat za druh zajímavého sportu či pohybu nebo za zvláštní zálibu, která je pro někoho třeba i životním stylem, nebo dokonce i druhem relaxace. Tato leckdy adrenalinová aktivita je po celém světě čím dál oblíbenější.

TEXT: Eliška Stráníková / FOTO: Eliška Stráníková, speckfechta

Reinhold Messner, italský horolezec Historie lezectví a horolezectví sahá daleko do minulosti. Již v 16. století se lidé vydávali do hor, ovšem ne z důvodu sportovního vyžití či jen tak pro kratochvíli. V horách lovili kamzíky či jinou zvěř, jiní chtěli třeba zbohatnout sběrem minerálů, polodrahokamů nebo i drahokamů. Hledači těchto vzácných kamenů byli většinou obyvatelé vesnic v podhůří. Ti nejzdatnější a nejodvážnější z nich se stávali horskými vůdci, čímž si přivydělávali na živobytí. Každý lezec, ať již začátečník, nebo pokročilý, by měl znát pravidla bezpečnosti lezení, techniky lezení, měl by vědět, jak s lanem správně manipulovat, znát typy úvazků a další vybavení nezbytné pro bezpečné lezení. Měl by mít partnerskou kontrolu a měl by být vhodně a pohodlně oblečen. Povinností je mít u sebe lékárničku. Nejznámější lezeckou osobností u nás je Adam Ondra, lezec tělem a duší! Určitě ho znáte. Mezi vynikající lezce patří i Martin Jaroš a bratři Stráníkové.