/ROZHOVOR/
NESLYŠÍCÍ HERCI MĚ INSPIRUJÍ Pod jménem ALEXANDRA VEBROVÁ si mnozí neslyšící diváci vybaví autorku scénářů pohádek pro neslyšící děti. Byla první, kdo v České televizi s myšlenkou vánoční pohádky s neslyšícími herci hrajícími v českém znakovém jazyce přišel. Proč se vůbec Alexandra Vebrová rozhodla pro žánr pohádek a kde čerpá inspiraci? Lenka Hejlová archiv České televize, Josef Nekvasil, Ivan Crnac TEXT: FOTO:
Dovedla byste zpětně určit okamžik, kdy jste se ocitla přímo v centru dění kultury neslyšících? Řekla bych, že to bylo někdy v roce 2005, kdy mě oslovila režisérka Alena Dersziová s tím, zda bych nenapsala na jakékoli téma scénář pro Televizní klub neslyšících (TKN). Nutno ovšem podotknout, že již tak tři čtyři roky předtím jsem tento pořad titulkovala, tudíž jsem viděla spoustu dílů Televizního klubu neslyšících a lidi kolem něj jsem znala. Můj první scénář měl téma dorozumění, snažil se poukázat na dorozumívání mezi světem slyšících a neslyšících. Tehdy jsem poprosila o spolupráci Josefa Brožíka, scenáristu TKN. No, a postupně jsem se osamostatnila.
20
ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI
Mezi neslyšícími jste momentálně nejvíce známá jako autorka scénářů pohádek. Co Vás vedlo k výběru tohoto žánru? Celé to souvisí s TKN – v rámci tohoto pořadu jsme mnohokrát natáčeli na Mezinárodním festivalu pantomimy v Brně a Kolíně, kde jsem měla možnost poznat soubor Pantomima S.I. v čele s Jindřichem Zemánkem. Viděla jsem, jakým způsobem Jindřich Zemánek pracuje s neslyšícími a jak sami neslyšící jsou neuvěřitelně šikovní. Za čtyřicet let svého působení v tomto souboru měli za sebou tolik vystoupení, že působili téměř jako profesionálové. Fascinovalo mě, jak dokáží jemnou mimikou vyjádřit celou škálu emocí… Říkala jsem si: Panečku, to jsou herci! Co všechno dokáží sdělit jen tělem a mimikou. S paní režisérkou Derzsiovou jsme se shodly na tom, že jejich umění bychom měly věnovat celý TKN. A tak jsem někdy na přelomu 2010/2011 napsala scénář k jakési obdobě tehdy oblíbeného Televarieté. S nádhernými scénkami tehdy vystoupili Zlatka Kurcová, Markéta Maradová, Standa Kleisner, Tonda Zralý „zpíval“ ve znakovém jazyce, nechybělo ani komické baletní číslo apod. Ale já si pořád říkala, jak je mi líto, že děti nemají o Vánocích svoji pohádku jako slyšící. Diváci se sluchovým postižením mají jen tlumočníka v okénku. Blížily se Vánoce a nejbližší termín TKN připadal na 23. prosince 2015. Řekla jsem si, teď, anebo nikdy, a napsala jsem scénář k pohádce Vánoční království, kde jsem se snažila jednoduchou linkou uvést příběh rozmazlené princezny a chudého dřevorubce, jejichž osudy se šťastně protnou. Paní režisérku Alenu Dersziovou myšlenka na pohádku pro neslyšící děti velmi nadchla a řekla mi, že je to už dlouho i její přání.
Což se nakonec podařilo. Jak jste natočení Vánočního království prosadili u vedení České televize, která TKN produkuje? Nebylo jednoduché to prosadit, TKN je totiž publicistický magazín, není v něm prostor pro hranou tvorbu. Nejvíce nám pomohli naši produkční TKN, Jana Kabátová a Ondřej Hlas – ti propočítali náklady na natočení vánoční pohádky, sehnali z interních finančních zdrojů rekvizity a další potřebné položky. Do rozpočtu jsme se vešli, byť s mírným navýšením, právě díky jejich obrovskému nasazení. Další velkou oporou nám byl manažer realizace Petr Morávek. Bez těchto lidí bychom to nedokázali. Vánoční království bylo natočeno za dva dny a setkalo se s velkým ohlasem nejen u neslyšících diváků.
Jakou zpětnou vazbu jste dostali od neslyšících dětí, cílové skupiny Vašich pohádek? Děti nám prostřednictvím rodičů psaly e-maily, při osobních setkáních se pořád ptaly, kdy bude další pohádka. Jednou jsme měli besedu v radlické škole pro neslyšící, kde jsme se ptali dětí, jakou další pohádku by si přály, a ony odpovídaly, že o čertech. A tak vznikla ta O nepovedeném čertovi. Pohádka byla uvedena o Vánocích 2016.
