ROZHOVOR

NESLYŠÍCÍ HERCI MĚ INSPIRUJÍ K PSANÍ SCÉNÁŘŮ POHÁDEK…

Pod jménem ALEXANDRA VEBROVÁ si mnozí neslyšící diváci vybaví autorku scénářů pohádek pro neslyšící děti. Byla první, kdo v České televizi s myšlenkou vánoční pohádky s neslyšícími herci hrajícími v českém znakovém jazyce přišel. Proč se vůbec Alexandra Vebrová rozhodla pro žánr pohádek a kde čerpá inspiraci?

TEXT: Lenka Hejlová FOTO: archiv České televize, Josef Nekvasil, Ivan Crnac

Dovedla byste zpětně určit okamžik, kdy jste se ocitla přímo v centru dění kultury neslyšících?

Řekla bych, že to bylo někdy v roce 2005, kdy mě oslovila režisérka Alena Dersziová s tím, zda bych nenapsala na jakékoli téma scénář pro Televizní klub neslyšících (TKN). Nutno ovšem podotknout, že již tak tři čtyři roky předtím jsem tento pořad titulkovala, tudíž jsem viděla spoustu dílů Televizního klubu neslyšících a lidi kolem něj jsem znala. Můj první scénář měl téma dorozumění, snažil se poukázat na dorozumívání mezi světem slyšících a neslyšících. Tehdy jsem poprosila o spolupráci Josefa Brožíka, scenáristu TKN. No, a postupně jsem se osamostatnila.

Mezi neslyšícími jste momentálně nejvíce známá jako autorka scénářů pohádek. Co Vás vedlo k výběru tohoto žánru?

Celé to souvisí s TKN – v rámci tohoto pořadu jsme mnohokrát natáčeli na Mezinárodním festivalu pantomimy v Brně a Kolíně, kde jsem měla možnost poznat soubor Pantomima S.I. v čele s Jindřichem Zemánkem. Viděla jsem, jakým způsobem Jindřich Zemánek pracuje s neslyšícími a jak sami neslyšící jsou neuvěřitelně šikovní. Za čtyřicet let svého působení v tomto souboru měli za sebou tolik vystoupení, že působili téměř jako profesionálové.

Fascinovalo mě, jak dokáží jemnou mimikou vyjádřit celou škálu emocí… Říkala jsem si: Panečku, to jsou herci! Co všechno dokáží sdělit jen tělem a mimikou.

S paní režisérkou Derzsiovou jsme se shodly na tom, že jejich umění bychom měly věnovat celý TKN. A tak jsem někdy na přelomu 2010/2011 napsala scénář k jakési obdobě tehdy oblíbeného Televarieté. S nádhernými scénkami tehdy vystoupili Zlatka Kurcová, Markéta Maradová, Standa Kleisner, Tonda Zralý „zpíval“ ve znakovém jazyce, nechybělo ani komické baletní číslo apod. Ale já si pořád říkala, jak je mi líto, že děti nemají o Vánocích svoji pohádku jako slyšící. Diváci se sluchovým postižením mají jen tlumočníka v okénku. Blížily se Vánoce a nejbližší termín TKN připadal na 23. prosince 2015. Řekla jsem si, teď, anebo nikdy, a napsala jsem scénář k pohádce Vánoční království, kde jsem se snažila jednoduchou linkou uvést příběh rozmazlené princezny a chudého dřevorubce, jejichž osudy se šťastně protnou. Paní režisérku Alenu Dersziovou myšlenka na pohádku pro neslyšící děti velmi nadchla a řekla mi, že je to už dlouho i její přání.

Což se nakonec podařilo. Jak jste natočení Vánočního království prosadili u vedení České televize, která TKN produkuje?

Nebylo jednoduché to prosadit, TKN je totiž publicistický magazín, není v něm prostor pro hranou tvorbu. Nejvíce nám pomohli naši produkční TKN, Jana Kabátová a Ondřej Hlas – ti propočítali náklady na natočení vánoční pohádky, sehnali z interních finančních zdrojů rekvizity a další potřebné položky. Do rozpočtu jsme se vešli, byť s mírným navýšením, právě díky jejich obrovskému nasazení. Další velkou oporou nám byl manažer realizace Petr Morávek. Bez těchto lidí bychom to nedokázali. Vánoční království bylo natočeno za dva dny a setkalo se s velkým ohlasem nejen u neslyšících diváků.

Jakou zpětnou vazbu jste dostali od neslyšících dětí, cílové skupiny Vašich pohádek?

Děti nám prostřednictvím rodičů psaly e-maily, při osobních setkáních se pořád ptaly, kdy bude další pohádka. Jednou jsme měli besedu v radlické škole pro neslyšící, kde jsme se ptali dětí, jakou další pohádku by si přály, a ony odpovídaly, že o čertech. A tak vznikla ta O nepovedeném čertovi. Pohádka byla uvedena o Vánocích 2016.

MĚ INSPIRUJÍ K PSANÍ SCÉNÁŘŮ POHÁDEK…

Chvilka pauzy při natáčení Vodníkovy princezny

Alexandra Vebrová při natáčení pohádky O kouzelné rybí kostičce

Takže samy neslyšící děti byly inspirací pro Nepovedeného čerta…

Ano a pro tuto pohádku jsem čerpala z pohádky Nepovedený čert, kterou do jedné knihy napsala moje dcera, Sandra Vebrová, dnes Fialová, která je nejen scénáristkou a dramaturgyní v ČT, ale i spisovatelkou. Vzala jsem její příběh a podle něj napsala scénář.

Po uvedení Nepovedeného čerta se nás zástupci ČT ptali, zda budeme v pohádkách pokračovat. Možná k tomu přispěl i fakt, že se o tomto počinu zmiňoval ve vánoční nabídce i generální ředitel ČT pan Dvořák. Česká televize si totiž vysloužila prvenství – dosud žádná evropská veřejnoprávní televize nevysílala

MGR. ALEXANDRA VEBROVÁ V KOSTCE:

• Na Konzervatoři Jaroslava

Ježka vystudovala Operní zpěv (1977–1981), na Fakultě sociálních věd UK ČR Rozhlasovou a televizní žurnalistiku (1989–1993) a na Pedagogické fakultě UK ČR Speciální pedagogiku (2005–2008). • V letech 1984–2009 scénáristka, moderátorka, redaktorka a dramaturgyně v Českém rozhlase 2. Tvorba: pořady Tobogan, Poklady rozhlasového archivu, Hudební reminiscence a další. • Od roku 1997 až dodnes spolupracuje jako scénáristka, redaktorka, asistentka režie s Českou televizí. Tvorba: Volejte učiteli, Co mám dělat, když…,

O češtině, Televizní klub neslyšících, Klíč, Na pomoc životu, 13. komnata, Kalendárium… • Od roku 2015 se jako scenáristka podílí na vzniku pohádek pro neslyšící děti: Vánoční království, Nepovedený čert,

Nejkrásnější dar, Vodníkova princezna, Kde bydlí strašidla,

Loupežnická balada, O kouzelné rybí kostičce. • Čtyřikrát obdržela Cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené. • Jejími spisovatelskými vzory jsou František Novotný a Jiří

Suchý (poezie) a Betty McDonaldová, Jan Werich, Ivanka

Devátá a Miroslav Horníček (próza).

pohádku s neslyšícími herci hrajícími ve znakovém jazyce.

A tak jsme se pustili do další. Zásadní pro mě bylo ujasnit si, co chceme dětem svými pohádkami sdělit. Řekla jsem si, že by bylo dobré dětem představit různé pohádkové archetypy. V Nejkrásnějším daru (2017) se objevili kouzelník a čarodějnice, ve Vodníkově princezně (2018) – jak jinak – vodníci, v pohádce na rok 2019 jsem chtěla představit duchy, a tak vznikla pohádka Kde bydlí strašidla. V roce 2020 jsme dětem představili loupežníky v Loupežnické baladě. A na Štědrý den 2021 se mohly děti podívat už na sedmou pohádku O kouzelné rybí kostičce.

Proč právě pohádky?

Je to projekt pro děti a Vánoce jsou o dětech, o dětských přáních… A jak jsem již zmiňovala, neslyšící děti dříve neměly o těchto svátcích možnost sledovat pohádku ve svém mateřském jazyce. Takže doufáme, že jsme jim díky České televizi aspoň jedno přání splnili.

Ve Vašich pohádkách vídáme často stejné tváře. Nutno ale dodat, že herci jsou velice přesně, trefně obsazeni…

Tito herci jsou mi vlastně inspirací k psaní scénářů k pohádkám. Nemohu napsat něco, co nikdo nezahraje. Já píšu vlastně hercům na tělo, na míru.

Franta Půlpán, který se věčně směje, je jasný vodník nebo strašidlo Chechtal. Zlata Kurcová, naše opora a „hvězda“ je rozená komediantka i komička. Je to klaun, šášula – umí vystihnout jemné nuance, může být čarodějnicí i Vánoční hvězdou, královnou, vodnicí či loupežnicí. V poslední pohádce excelovala jako hamižná hospodská Barbora Hladová. Markéta Maradová je přesným prototypem nevinné krásné princezny. Když jsem psala Strašidla, věděla jsem jistě, že jedno z nich musí hrát Standa Kleisner, který má pantomimický talent od pánaboha a nepotřebuje se vyjadřovat slovy. Tak vznikla postava Mlčouna.

Markéta Maradová a Tomáš Zbavitel ve Vánočním království (2015)

V Kde bydlí strašidla (2019) se již podruhé objevil František Půlpán

4

Vodníci Antonín Zralý a Stanislav Kleisner ve Vodníkově princezně (2018)

V další roli jsem viděla Romana Jirotku poté, co jsme natáčeli na představení v Divadle beze slov, kde tančil irské tance a byl velice roztomilý, a tak vznikl Hopsal. A bezhlavého rytíře nemohl hrát nikdo jiný než urostlý Tonda Zralý. Do naší pohádkové rodiny postupně přibyl také Milan Fritz, který vystřídal v roli mladých kladných hrdinů Tomáše Zbavitele. V posledních pohádkách se výrazně projevili Mirek Berki nebo Matěj Čipera. Pro postavy našich pohádek nelze dělat konkurz. Musíme ty lidi znát, vědět, že umí nejen dobře znakový jazyk, ale že mají především talent, jsou spolehliví, pracovití, a – troufám si říct – i pokorní. A s nimi je pak radost zkoušet i natáčet. Velkou roli hraje určitě i to, že se navzájem respektujeme, fandíme si, paní režisérka Derzsiová režíruje TKN přes čtyřicet let, hlavní kameraman Josef Nekvasil je taky dlouholetý „tékáenkař“. My jsme zkrátka tým, známe se a máme se rádi, což se odráží i na spolupráci. Neslyšící herci se za tu dobu spřátelili s produkčními a maskéry, a kostyméři i švenkři se zase naučili nějaké znaky… ☺ Myslím, že je nám všem při této práci pohádkově.

4

Zlata Kurcová a Stanislav Kleisner v Nejkrásnějším daru (2017) jako čarodějnice a kouzelník, kteří k sobě najdou cestu...

Zlata Kurcová a Antonín Zralý v Nepovedeném čertovi (2016)

V Loupežnické baladě (2020) se k Františku Půlpánovi připojil Miroslav Berki...

V poslední pohádce O kouzelné rybí kostičce (2021) excelovali Zlata Kurcová a Miroslav Berki jako hamižní hospodští