UNIE 1-2/2022

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú.

1-2/2022 • ročník XXVI • 49 Kč

v českém znakovém jazyce

/OBSAH/

/EDITORIÁL/

4 ČUN/ČMUN Milí čtenáři, čtenářky, přátelé a příznivci kulturní menšiny Neslyšících,

máme tu nový rok 2022, jenž nám přinese několik významných událostí. Náš časopis bude v listopadu slavit kulaté 30. výročí. Divadelní akce Mluvící ruce oslaví na podzim 25 let existence. Česká republika se v červenci ujme historicky druhého předsednictví Rady Evropské unie. V prosinci přijde do kin pokračování nejvýdělečnějšího filmu všech dob Avatar. Pokud nezasáhne opět epidemie covidu, čekají nás velké sportovní akce: v únoru zimní olympijské hry v Pekingu, v jeden srpnový termín jedenáct evropských mistrovství v Mnichově, kde se představí sportovci od atletů až po silniční cyklisty, nezvykle na přelomu listopadu a prosince fotbalové mistrovství světa v Kataru a v květnu letní deaflympiáda v Brazílii, o které vám samozřejmě poreferujeme. Zkrátka, v roce 2022 se nudit nebudeme.

Nuda vám ale nehrozí ani na stránkách našeho časopisu. Do nového roku jsme vykročili s reportáží z České televize, ve které jsme se podívali do zákulisí Zpráv v českém znakovém jazyce, jež jsou od roku 2000 na televizních obrazovkách pod různými názvy důležitým zdrojem informací pro neslyšící. V rubrice Rozhovor vyzpovídáme autorku scénářů pohádek pro neslyšící děti Alexandru Vebrovou. Posvítíme si na stále populárnější curling v rubrice Sport a Neslyšící. Milovníci treku si počtou o cestě na 29 vrcholů v rubrice Téma. Starší čtenáře potěší návrat rubriky Senioři, ve které představíme osobnost Václava Petruse, účinkujícího i v 1. části seriálu O Petrusově cestě. Vrací se také aktuality ze sportu neslyšících. A závěrem vás čekají zbrusu nové rubriky Kulturní okénko a Filmy a Neslyšící.

Inspirativní čtení vám přeje Tomáš Bacovský

2

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

5 Z DOMOVA 8 SERIÁL: PETRUSOVA CESTA 10 REPORTÁŽ: JAK SE RODÍ ZPRÁVY V ČESKÉM ZNAKOVÉM JAZYCE 16 TÉMA: 29 VRCHOLŮ 20 ROZHOVOR: ALEXANDRA VEBROVÁ 24 SPORT A NESLYŠÍCÍ: MILOSLAV MANTLÍK A CURLING 28 SENIOŘI: VÁCLAV PETRUS 32 KULTURNÍ OKÉNKO: MUZEUM KARLA ZEMANA 34 SPORTOVNÍ AKTUALITY Momentka z nátáčení vzpomínek na Vánoce v ČUN. Zleva: Eva Sattler, Blanka Štěpánková, Ladislav Chvála, Vojtěch Georgiev, Vladimír Mesner a Květa Hájková.

/ F I L M Y A N E S LY Š Í C Í /

CODA (USA, 2021) Příběh filmu Sedmnáctiletá Ruby je nadaná hlasem, který její rodiče neslyší.

Je jediným slyšícím členem neslyšící rodiny – tedy CODA, což znamená Children Of Deaf Adults – volně přeloženo jako slyšící děti neslyšících dospělých. Její život se točí kolem toho, že slouží jako tlumočnice pro své milující, ale někdy i „trapné“ neslyšící rodiče (matku hraje Marlee Matlin, neslyšící herečka známá mezi Neslyšícími po celém světě, a otce neslyšící herec Troy Kotsur). Ruby každý den před školou pracuje na rodinné rybářské lodi se svým otcem a starším neslyšícím bratrem. Když se ale připojí ke sborovému klubu na střední škole, objeví svůj dar pro zpěv. Ruby je sbormistrem povzbuzována, aby se přihlásila na prestižní hudební školu. Dívka nicméně řeší dilema mezi péčí o rodinu a tím, zda má jít za svými sny.

Něco o filmu Film CODA se poprvé promítal na filmovém festivalu Sundance Film Festival 2021 v týdnu 28. 1. – 3. 2. 2021 prostřednictvím online vysílání. Snímek získal velkou cenu poroty, cenu diváků a cenu za nejlepší režii hraného filmu.

TEXT: Ivan Crnac

/ ZDROJ PLAKÁTU: imdb.com

Mnoho lidí se sluchovým postižením chtělo tento úspěšný snímek vidět. Distribuční práva na snímek získala společnost Apple za rekordní festivalovou částku 25 milionů dolarů. Premiéra filmu se konala 13. 8. 2021 na streamovací službě a platformě Apple TV+. V České republice se film ve volném překladu jmenuje V rytmu srdce, většina zemí se ale drží originálního názvu CODA. Je také důležité zmínit, že snímek CODA je remake francouzského filmu La Famille Bélier (2014), v překladu Rodinka Bélierových, od francouzského režiséra Erica Lartigau. Oba příběhy jsou téměř identické – zatímco ve francouzském snímku La Famille Bélier se rodina živí prací na své farmě, v americkém snímku CODA rodina žije rybolovem. Marlee Matlin ve veřejné online diskuzi prohlásila, že jakmile poprvé přečetla scénář od režisérky Siân Heder, okamžitě se do něj zamilovala, protože si byla jistá, že se jedná o kvalitní scénář s tematikou jí velmi blízkou – o lidech se sluchovým postižením.

/Kde na síti nás najdete?/

UNIE • 1–2/2022, ročník XXVI

WEB www.cun.cz

vydavatel časopisu a adresa redakce: Česká unie neslyšících, z.ú., Dlouhá 729/37, 110 00 Praha 1 • e­‑mail: redakce@cun.cz vedoucí redakce: Monika Ťuláková • šéfredaktor: Tomáš Bacovský • zástupce šéfredaktora: Ivana Hay Tetauerová redakční tým: Milena Brožová, Eliška Stráníková, Barbora Flusserová, Lenka Hejlová, Vendulka Šírová, Klára Zaoralová, Kamila Spěváková, Ivan Crnac tým pro zpracování překladů a videí: Veronika Skohoutilová, Jan Šimůnek, Martin Jarůšek externí spolupracovníci: Jan Kubík jazyková korektura: Jana Servusová foto na titulní straně: archiv České televize foto na zadní straně: Valerie Losíková, www.freepik.com grafický design, sazba: Petra Tůmová Vychází 6× ročně • Registrace: MK ČR E 13987 SSN (print) 2464-7705 • ISSN (online) 2464-7802 V časopise uvedené názory nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko redakce a vydavatele. Redakce si vyhrazuje právo upravovat příspěvky.

ISSUU www.issuu.com/casopisunie FACEBOOK www.facebook.com/CeskaUnieNeslysicich www.facebook.com/CasopisUnie

/Můžete si nás předplatit/ Cena jednoho výtisku: 49 Kč Roční tištěné předplatné: 249 Kč včetně poštovného Kontakt: predplatne@cun.cz

ČASOPIS PRO VŠECHNY NESLYŠÍCÍ OBČANY

Vydáno za podpory:

Podívejte se, co jsme pro vás nachystali v tomto čísle: ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

3

/ČUN - ČMUN/

Mikulášská nadílka 2021 od Jablíčka dětem TEXT: FOTO:

Valerie Losíková archiv Jablíčka dětem

Ani v letošním roce nesměla chybět tradiční Mikulášská nadílka, kterou každoročně připravuje zájmový klub Jablíčko dětem, jenž spadá pod Českomoravskou unii neslyšících. Posláním klubu je podpořit rodiče a děti se sluchovým postižením. Jeho cílem je sdružovat hendikepované prostřednictvím akcí a učit je vzájemnému respektu a společné komunikaci ve znakovém jazyce.

Stejně jako před rokem i letos ovlivnila Mikuláše covidová opatření, proto známá trojice Mikuláše, čerta a anděla navštívila děti u nich doma. Svátek Mikuláše je nejen o obdarování nejmenších, ale i o pomoci potřebným, proto chceme poděkovat všem sponzorům, kteří se na této akci podíleli a naplnili spolu s námi dárkové balíčky pro všechny děti. O nadílku nemohli organizátoři připravit ani mimopražské rodiny, proto zavítali také do Berouna, Kladna nebo Buštěhradu.

V mikulášském balíčku nesměla chybět čokoláda, bonbonky a různé druhy sladkostí včetně šťavnatého ovoce plného vitamínů. Mikuláš je součástí adventu, tedy předvánočního času, kdy děti netrpělivě odečítají každý den do Vánoc. Aby jim čekání na Ježíška rychleji uteklo, Mikuláš každému přinesl i malou hračku. Než děti obdaroval, přednesly mu básničku a Mikuláš se jich zeptal, zda byly hodné. Každé dítě občas zazlobí, proto měl s sebou Mikuláš nejen čerta, který si chtěl pár nezbedníků odnést do pekla, ale také knihu hříchů. Čert však odešel s prázdnou, všechny děti si nadílku zasloužily. Pro výstrahu jim do balíčku přisypal uhlí a brambory, aby byly hodné i v následujícím roce. Šest hodin na cestách, přes 100 najetých kilometrů, ale za šťastné úsměvy na tvářích těch nejmenších to stálo! Takový byl Mikuláš 2021.

4

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ Z D O M OVA /

Erik z Troublegangu TEXT: FOTO:

Bohunka Fraňková Martina Kaderková, Bohunka Fraňková

Erik Čížek je členem Troublegangu, skupiny lidí s hendikepem, která funguje v rámci projektu O KROK, jenž realizuje skupina sociálních podniků Etincelle. Troublegang testuje různé pracovní pozice ve firmách a zjišťuje, jestli by byly vhodné i pro lidi s postižením. Erik je neslyšící a v Troublegangu zastupuje právě lidi s tímto hendikepem.

Erik krátce po narození prodělal infekci, po které přišel o sluch. Odmalička tedy nosil naslouchadlo a chodil do speciálních mateřských škol. Dnes je Erikovi 21 let, používá naslouchadla, komunikuje mluvenou češtinou a naučil se znakový jazyk.

Erika by nikdy nenapadlo, že bude potřebovat znakový jazyk – když navštěvoval učiliště pro neslyšící, nemluvil tam skoro nikdo; všichni znakovali. Erik se vyučil kuchařem a na výkon své profese se těšil. Práci hledal Erik usilovně celé poslední dva roky – nutno říci, že neúspěch v hledání ovlivnila i doba covidová.

Možná i proto, že chtěl najít lepší práci, se stal součástí Troublegangu. Podle Erika je myšlenka Troublegangu dobrým nápadem a může pomoci i ostatním: „Firmy často nemají zkušenosti s lidmi se zdravotním postižením. My sami víme, co a jak. Firmy potřebují znát naše názory, aby

věděly, koho můžou zaměstnat, např. kvůli bezpečnosti. Pro neslyšící je třeba nevhodná práce se stroji, zejména těmi, u kterých není na pohled vidět, zda běží – neslyšící tak nepozná, že stroj má nějakou poruchu. Lepší jsou stroje se světelnými ukazateli.

Samozřejmě se jinak posuzuje pracovník s naslouchadlem a jinak bez něj. Obecně ale není pro neslyšícího dobré pracovat v hluku, protože pak může třeba něco důležitého přeslechnout nebo neuslyší své kolegy.“ Troublegang testoval pracovní možnosti v jedné české firmě, která je dodavatelem olejů a maziv. Erika tam práce zaujala natolik, že o ni projevil zájem a s asistentkou Troublegangu se poté vypravil na zkušební den jako zájemce o práci. Erik si vyzkoušel práci s barely, napouštění olejů do sudů a jejich speciální úzávěry.

Práce ho bavila a líbilo se mu, že je pořád co dělat. Zástupce firmy byl s Erikem také spokojený a nabídl mu pracovní smlouvu.

Držíme Erikovi palce!

Pokud máte i vy nějaký hendikep a hledáte práci, skupina sociálních podniků Etincelle vám ji v rámci projektu O KROK také najde. Stačí se ozvat na e-mail okrok@etincelle.cz.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

5

/ Z D O M OVA /

Virtuální zdravotní sestra PŘIPRAVILA: Lenka Hejlová FOTO: archiv Emmy medical s.r.o.

Pacienti několika praktických lékařů mohli již začátkem prosince 2020 zaznamenat spuštění webové aplikace Sestra Emmy, jejímž cílem je usnadnění komunikace mezi praktickými lékaři a jejich pacienty. Tato aplikace tedy nedávno oslavila své první narozeniny.

Sestra Emmy vznikla z iniciativy MUDr. Ondřeje Sobotky a dalších pěti praktických lékařů na základě dlouhodobé frustrace z neefektivní komunikace mezi ordinacemi a pacienty, často spojené právě s nadbytečnou administrativní zátěží v podobě vyřizování telefonických hovorů, mnohdy zbytečných. Skupina těchto praktiků se spojila s ostravskými vývojáři a zhruba od června 2020 se začal rodit software Sestra Emmy, který nyní jako virtuální zdravotní sestru užívá již přes 200 ordinací po celé ČR. Díky

tomu je dostupná více než půl milionu obyvatel České republiky a jejích služeb využilo více než 40 tisíc pacientů.

Lékaři, jejichž ordinace využívá efektivity Sestry Emmy, potvrzují, že ji zvládají i pacienti ve vyšším důchodovém věku.

Výhody virtuální Sestry Emmy: ✔ V současnosti Emmy vyřizuje průměrně 5 000 požadavků týdně přímo od pacientů a pomáhá tak šetřit zdravotníkům denně i dvě hodiny, které by jinak trávili telefonováním. Lékař má klid na práci a čas na pacienty. ✔ Sestra Emmy za zlomek ceny zastane práci další sestry na půl úvazku a lékař tak nemusí hledat další sestru. ✔ Neslyšícím odpadá nutnost telefonování, příjemné intuitivní prostředí Sestry Emmy pomůže neslyšícímu vyřešit jeho požadavek. ✔ Komunikace přes Emmy je mnohem bezpečnější, neboť e-mail není na komunikaci s pacienty vhodný, snadno se do něj nabourá i šikovný laik.

Děti a zdravotní postižení PŘIPRAVILA: Lenka Hejlová

Ani letos nezapomněl Vládní výbor osob se zdravotním postižením (VVOZP) na vyhlášení Cen VVOZP za publicistické práce a fotografickou soutěž. Letošní XXVIII. ročník. Cen VVOZP na téma „Děti a zdravotní postižení“, jehož slavnostní večer se bohužel s ohledem na zhoršující se pandemickou situaci nekonal, má tyto vítěze ve třech tradičních kategoriích: Do tiskové kategorie soutěže bylo přihlášeno 32 děl.

1. místo: Romana Procházková, „Ztracené a znovunalezené hlasy mých blízkých“ (magazín Dětský sluch).

2. místo: Karolína Lišková, „Díky mapám chápeme Matějův svět“ (Téma) 3. místo: Hana Kulasová, „Kapka kámen vyhloubí“ (Pasparta, Paseka) Do rozhlasové kategorie bylo přihlášeno celkem šest pořadů Radia Proglas a Českého rozhlasu.

Cena: Jana Kuklová, „Učit se a žít bez zraku“ (z cyklu Studio Brno, Radio Proglas) V televizní kategorii bylo hodnoceno celkem 13 pořadů České televize a jeden filmový dokument.

1. místo: Iva Tereza Grosskopfová, Josef Nekvasil, „Království pohody“ (z cyklu Náš venkov, Česká televize) 2. místo: Ivan Crnac, „Mezi dvěma světy“ (Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku) 3. místo: Marta Dušková, Miloslav Kučera, pořad Klíč č. 21/2020 (Česká televize)

6

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

Díla reflektující oblast sluchového postižení byla oceněna celkem třikrát – třetím oceněným pořadem, který získal čestné uznání v kategorii děl televizních, byl Doktor Žako 3 (10 dílů, Česká televize studio Brno).

Ve fotografické soutěži bylo hodnoceno celkem 33 přihlášených fotografií. Ceny byly uděleny za fotografie, které nejlépe zachycují každodenní život dětí se zdravotním postižením a jejich aktivní přístup k životu.

První místo získala Markéta Nováková s fotografií nazvanou „Lucinka“, zachycující holčičku Lucinku odpočívající na koni Bleskovi po hipoterapii v centru Hiporehabilitace Jupiter.

Podrobnější informace o letošních Cenách VVOZP: https://www.vlada.cz/cz/ppov/ vvozp/aktuality/vyhlaseni-vysledku-ceny-vvozp-za-publicisticke-prace-zamerene-na-tema-zdravotniho-postizeni-a-fotograficke-souteze-deti-a-zdravotni-postizeni-192703/

/ Z D O M OVA /

Křest již páté Znakoknihy PŘIPRAVILA:

Lenka Hejlová

FOTO: Jan Král, Kancelář primátora

statutárního města Liberec O unikátním projektu Znakokniha jsme v Unii informovali již dvakrát (UNIE 1-2/2018 a 1-2/2020). V loňském prosinci proběhl slavnostní křest již páté znakoknihy, a to 3. dílu Starých pověstí českých a moravských autorek Aleny Ježkové a Renáty Fučíkové. Jedním z kmotrů se stal náměstek primátora pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch Ivan Langr.

Knižní série o pověstech z českého dávnověku byla vybrána a zpracována v roce 2019 po poradě se ZŠ a MŠ logopedickou Liberec a jedná se o dosud nejnáročnější počin. Na překladu vybraných kapitol pro 3. díl se podílely Markéta Spilková, Veronika Skohoutilová, Lucie Kastnerová a Lucie Sedláčková Půlpánová a Daniela Hyklová.

Znakokniha může s úspěchem posloužit nejen jako populárně-naučná beletrie pro děti a dospělé, ale taktéž jako pomůcka v hodinách dějepisu či studijní materiál pro studenty a zájemce o český znakový jazyk.

Projekt od začátku finančně podporuje Ministerstvo kultury České republiky a statutární město Liberec.

Vila Tugendhat pro neslyšící PŘIPRAVILA: Lenka Hejlová FOTO: archiv Tichého světa, o.p.s.

V prosinci 2021 tomu bylo 20 let, co byla na 25. zasedání organizace UNESCO ve finských Helsinkách zapsána na Seznam světového dědictví brněnská vila Tugendhat, kterou nyní spravuje Muzeum města Brna.

Vila se v letech 2010–2012 dočkala památkové obnovy, kdy byla uvedena do stavu odpovídajícímu původnímu architektonickému záměru, což se odrazilo ve zvýšené návštěvnosti: v roce 2000 do vily zavítalo necelých 8 000 návštěvníků, zatímco v rekordním roce 2019 ji navštívilo téměř 60 000 zájemců.

Správce vily Tugendhat myslí i na rozvoj služeb pro klienty – v prosinci 2021 byly spuštěny nové webové stránky a nyní se ve spolupráci s organizací Tichý svět, o.p.s. dokončuje realizace tabletů s výkladem v českém znakovém jazyce pro neslyšící návštěvníky.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

7

/SERIÁL/

Petrusovo rodiště – pohled ze dvora

Petrusova cesta 1. část V první části se dozvíte o dětství a dospívání pana VÁCLAVA PETRUSE. Vzpomínky na toto období jsou zachyceny také na fotografiích a namalovaných obrázcích.

TEXT: Kamila Spěváková FOTO A ILUSTRACE: archiv Václava Petruse

Petrusovo rodiště Poprvé jsem zakřičel před porodní bábou v rodné obci Druhlice u Dobříše (okres Příbram) a mými rodiči Anežkou a Josefem Petrusovými.

Petrusovo rodiště – pohled z návsi

8

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

Rod Petrusových Pocházím ze čtvrté generace velmi rozvětveného rodu Petrusových. Od starosty obce Švihov jsem se dozvěděl, že moje kořeny sahají až do 18. století, a to do Skutče u Chrudimi.

Naši potomci jsou roztroušeni po celé ČR. Žijí ve Švihově, v Praze, Hradci Králové, na Obořišti a dalších místech.

/SERIÁL/

První výtvarný talent Začalo to ve třetí třídě, kdy jsem se pustil do prvních malůvek ve vlastivědném sešitu. Od této doby jsem věrný malování.

Svoje sešity jsem pak na konci každého školního roku daroval učitelce do její sbírky. Dnes lituji, že jsem si nějaké sešity nenechal pro sebe na památku.

Bývalý Výmolův zemský ústav pro hluchoněmé v dnešní podobě

Láska k túrám Celoživotní vztah k turistice jsem získal díky pravidelným túrám každou středu a neděli. Buď s vychovateli, anebo s řádovými sestrami. Na tyto túry se mnou chodil o tři roky mladší Pepík Bezemek.

První můj zážitek z výletu Školní výlet do Mělníka, a to s jeptiškami. Bylo to v květnu.

Nadchl mě krásný pohled z břehu Labe na vysokou rozkvetlou vyvýšeninu obepnutou opěrnými zídkami a viničními domky se zámkem a s kostelem. Řádové sestry Vzpomínám rád na řádové sestry. Byly na nás hodné, ale uměly být přísné. Uměly znakový jazyk, který se naučily od neslyšících dětí. S ochotou nám vyprávěly pohádky i zajišťovaly bohoslužby ve znakovém jazyce. Na bohoslužby jsme chodili nejprve do kostela v areálu ústavu, později do kostela v objektu České pošty (bývalého kláštera sv. Gabriela). Sestry byly také vzorné v úklidu ústavu a na zahradě.

Jsem jim vděčný. Naučily mě všechno, nejen poznávat krásu naší země, ale i různé ruční práce, například háčkování tašek, pletení svetrů, zašívání děravých ponožek atd.

Pamatuji si dobře na odchod řádových sester z ústavu v roce 1955. Nečekaně se za mnou přišla rozloučit sestra paní Burdychová a vzala mi nedokončený pletený svetr.

Paní Marie Paulina Znám ji, ale vyučovala mě řádová sestra paní Burdychová od mého nástupu až do roku 1955. Jen v době nemoci zastupovala tato paní moji řádovou sestru.

Potravinové lístky Vzpomínám na období, kdy se do konce května 1953 používaly potravinové lístky. Prodavači určovali množství potravin na určitou dobu bez ohledu na chudé a bohaté lidi a podle počtu členů v domácnosti (za druhé světové války, v říjnu 1939, vznikly potravinové lístky i poukázky na textil a obuv, pozn. redakce).

Národní škola pro hluchoněmé.

Školní léta – Vašek sedící druhý zleva – 1. řada Učňovská léta – Vašek stojící mezi učni druhý zleva

Původní učňovská škola Měl jsem se původně vyučit malířem porcelánu ve Staré Rokli u Karlových Varů, ale vzhledem ke komplikovanému dojíždění z domova do plánované školy jsem nakonec zůstal v Praze, kde jsem se vyučil provozním zámečníkem. Učební dílnu jsme měli v budově národní školy na Smíchově. Ubytování pro chlapce bylo na internátě v Radlické ulici.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

9

/ R E P O R TÁ Ž /

TEXT: FOTO:

Milena Brožová, Tomáš Bacovský Martin Jarůšek, archiv dotazovaných

JAK SE RODÍ ZPRÁVY v českém znakovém jazyce

Už přes dvacet let mohou čeští neslyšící diváci sledovat Zprávy v ČZJ. Napadlo vás někdy, kolik času příprav je potřeba pro pouhých 10 minut vysílání? Kdo všechno se na přípravě těchto zpráv podílí? Co vše je potřeba k tomu, aby výsledek byl takový, jak jej každý den na svých obrazovkách vídáme? O tom je dnešní příspěvek.

10

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ R E P O R TÁ Ž /

N

a konci srpna 2021 jsme se vydali na domluvenou exkurzi do České televize. Po celý čas přípravy se nám ochotně věnovala Anna Pangrácová, koordinátorka týmu zpráv v ČZJ. Annina pracovní náplň zahrnuje zodpovědnost a starost o tým neslyšících moderátorů, editorů a slyšících tlumočníků ČZJ. Anna zajišťuje vedle řešení změn a potřeb týmu také školení, konkurzy a zadávání inzerátů.

Jejím nadřízeným je pan Vladimír Salzman, který schvaluje a potvrzuje její rozhodnutí. Anna díky této pozici poznala celý svůj tým. Zúčastnila se také školení se slyšícími kolegy z ARPy – týmu, jenž namlouvá příspěvky zpráv v ČZJ. Kolegové z ARPy jim také občas radí, jak můžou příspěvky vylepšit. Anna taktéž pracuje jako editorka – připravuje příspěvky, které jdou do vysílání.

Anna o přípravě zpráv říká: „Zprávy v ČZJ jsou určené pro specifické publikum.“ Její tým proto vybírá zprávy trochu jinak než slyšící kolegové ze zpravodajství. Pro ně je to také něco nového, čemu se musí naučit – jinému pohledu na věc.

Anna dodává: „Zprávy připravujeme jako neslyšící zpravodajové pro neslyšící diváky. Náš tým tak při výběru pamatuje i na neslyšící seniory, kteří nemají internet a Facebook, a ti naše

1997 2000 2008

2009 2010

2014 2015 2016 2017 2019 2020

zprávy ze světa Neslyšících (nejen z ČR) rádi uvítají. Je to skvělé.

Výběr zpráv samozřejmě ovlivňuje i slyšící editor a ten mívá jiný pohled. Ano, jsou i Události, ty jsou ale do ČZJ jen tlumočené.“ Neslyšící diváci se mohou částečně podílet na zprávách do bloku „Ze světa Neslyšících“ tím, že pošlou zajímavost ze světa Neslyšících. Musí se jednat o zprávy, které souvisejí s nějakým výročím, nějakou novinkou či zajímavostí. „Nesmí však obsahovat nějakou propagaci, či by se nemělo jednat o běžné zprávy.“ Na mou otázku, zda je k dispozici statistika se sledovaností těchto zpráv a zda se dá z ní vyčíst například, který moderátor je nejoblíbenější, mi Anna odpovídá: „Nedá se z ní vysledovat, kdo ten den moderoval, ale vyšší sledovanost určitě bude zjistitelná.“ V současné době Zprávy v ČZJ vycházejí každý den v 19:50 hodin, do budoucna by byla Anna ráda, kdyby Zprávy předcházely Událostem. Zdůvodňuje to tím, že „…neslyšící divák by dostal zprávy ve svém – znakovém jazyce od neslyšícího moderátora, pak by se mohl v případě zájmu podívat na tlumočené Události, které jsou již podrobnější.“ Zatím však tato změna nenastala. Velkou a velmi lákavou představou týmu je, že by mohli mít svého reportéra, který by jezdil na „místa činu“ a natáčel živé vstupy.

začátek jednání o Zprávách ve znakové řeči (iniciátorka R. Mázerová) první pětiminutové vysílání Zpráv ve znakové řeči (1. května 2000) rok plný změn: ➔ 1. konkurz na moderátory (březen) ➔ první neslyšící editoři ➔ změna názvu na Zprávy v českém znakovém jazyce ➔ přidána rubrika – aktuality ze světa Neslyšících (září) ➔ změna znělky a grafiky ➔ prodloužení na 10 minut! přidány „předěly“ k rubrikám a ke každé z nich tři až čtyři zprávy: Z DOMOVA, ZE SVĚTA, ZE SVĚTA NESLYŠÍCÍCH, ZE SPORTU A POČASÍ 1. školení pro moderátory (leden a únor) 2. konkurz na moderátory (březen) 1. konkurz na tlumočníky (prosinec) Zprávy se vysílají každý den od 19:50 na ČT2 i v sobotu a neděli neruší se při vysílání velkých sportovních událostí (září) nové pozadí a znělka 3. konkurz na moderátory (prosinec) 2. konkurz na tlumočníky (únor) 1. konkurz na editory (červen) 4. konkurz na moderátory (duben) nová pozice – neslyšící koordinátor (říjen) 3. konkurz na tlumočníky (leden)

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

11

/ R E P O R TÁ Ž /

12:30 – 13:00 příchod editorky do práce, výběr zpráv (pokračuje vybíráním fotek a podkladů cca do 14:30)

12

13:30 - 13:45 příchod moderátorky, moderátoři přicházejí po 14. hodině

14:30 - 16:00 editorka Anna vybírá obrázky, moderátorka Markéta připravuje překlad a tlumočnice Dana hledá doplňující informace

16:00 - 16:30 celý tým pracuje, editorka provádí supervizi k překladu zpráv moderátorky z češtiny do ČZJ, p ​ robíhají konzultace a dolaďují se detaily

Monitory s různými obrazovkami pro zvuk, titulky, časomíru, která je důležitá pro kontrolu celkové délky Zpráv v ČZJ (kolem 10 minut)

Detail záběru z natáčení zpráv

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ R E P O R TÁ Ž /

13:45 - 14:00 odchod moderátorky do maskérny a kostymérny, příchod tlumočnice do práce

14:15 - 14:30 návrat moderátorky a příprava na překladu zpráv s tlumočnicí

16:30 - 16:45 za kamerou kameraman a vedle něho osvětlovač (není vidět)​, moderátorka se připravuje a pak se již natáčí

16:30 - před režisérským pultem (přítomni režisér, zvukař, tlumočnice a editorka)

Úzký tým Zpráv v ČZJ tvoří koordinátorka, editor, moderátor, tlumočník ČZJ. Do širšího týmu pak ještě patří režiséři, střihači, kameramani, osvětlovači, titulkáři (vkládají titulky k obrazovému materiálu), moderátoři pro mluvené slovo, maskéři, kostyméři.

16:45 - 17:00 kontrola zpráv po natáčení

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

13

/ R E P O R TÁ Ž /

EDITOŘI

vybírají zprávy, upravují je tak, aby byly srozumitelné pro neslyšící diváky, a pomáhají s překladem obsahu

dal nám je ve formě foto nebo video reportáže. Nebo ještě lépe – ze živého vstupu! Teď se musíme obracet na organizace pro neslyšící nebo na konkrétní osoby. Zprávy se k nám takto často dostávají s časovou prodlevou. Také bych ráda, aby se náš tým stal rovnocenným partnerem hlavních Událostí či Událostí v regionech. Teď jsme stále ještě vnímáni jako ti zdravotně postižení.“

Radka Nováková, od r. 2008 (moderátorka od r. 2000 do r. 2008) „Nejatraktivnější jsou pro mě zprávy ze světa nesly‑ šících. Při jejich zpracování si připadám jako v de‑ tektivce. ☺ Nejdříve je musím objevit, pak je spolu s tlumočnicí sepíšeme dohromady a přeložíme do znakového jazyka. Zprávy z dalších rubrik čerpám z databáze pro slyšící moderátory a jen je poupravím. Zprávy ze světa Neslyšících zpracovávám sama. Do budoucna bych byla ráda za redaktora, který by nám tyto informace zpracovával a pře‑

Pavlína Spilková, od r. 2012 „Jako divačku mě zajímají zprávy ze světa. Z čes‑ kého prostředí jsou zprávy hlavně o politice a ta‑ nečkách vlády, a ty mě nebaví. Jako editorka se zaměřuji na zprávy, který jsou jasné, stručné a související s aktuální dobou. U našich zpráv bych ráda prodloužila čas výstupu a také přesunula čas vysílání. Můžeme být rádi, že se teď vysílají dvakrát denně (pozn. red.: dopoledne se vysílá repríza z předchozího dne). Pokud by došlo k prodlou‑

MODERÁTOŘI

moderátorů, maskérů až po kameramany. Je to krásný, ale asi nereálný sen, protože stále musíme za svá práva – práva Neslyšících – bojovat.“

připravují překlady zpráv do českého znakového jazyka, stojí za kamerou, jsou vidět Sergej Josef Bovkun, od r. 2008 „Myslím si, že se neslyšící nepotřebují nijak učit, jak stát před kamerou. Každý den si posílají vi‑ deozprávy, jsou tedy zvyklí pracovat s kamerou. Já jsem se to naučil hned při nástupu do Zpráv v ČZJ, kdy ještě takové tech‑ nologické vymoženosti nebyly. Před velkou kameru jsem nastoupil „naostro“ a nyní je to už 13 let, co tu pracuji. Pokud by šlo naklonovat mě, byl bych sám sobě vlastním vzorem. ☺ Mým velkým snem je tým neslyšících kolegů, od

TLUMOČNÍCI

spolupracují s neslyšícím moderátorem a editorem při přípravě překladu zpráv z českého jazyka do českého znakového jazyka. Pro editora tlumočí komunikaci se slyšícími kolegy – dalšími editory, moderátory, producenty, režiséry apod.

Radka Stará, od r. 2011 „Jde především o práci s texty. Analýza a překlad textu mne za‑ jímá odjakživa, proto mě tento typ práce baví. Například pozo‑ rovat, jak vznikají nové znaky pro osoby, jak se vyvíjí používání znaků pro místa, jak neslyšící moderátor pracuje s textem oproti moderátorům slyšícím apod. Ráda a rychle čtu, během pracovní doby dokážu rychle získat přehled o aktuálním dění a rychle vyhle‑ dávat potřebné informace. Zajímám se o politiku a společenské dění, tedy i proto se cítím na pozici tlumočníka v ČZJ na svém místě. Určitě bych viděla potenciál ve větší spolupráci slyšících pracovníků ČT a našeho týmu. Například pravidelné schůzky s vedením, které byly přínosné a nyní k nim už nedochází.

14

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

Vendula Panská, od r. 2008 „Čerpala jsem z nějakých zkušeností, k tomu jsem ještě před konkurzem na pozici moderátorka Zpráv v ČZJ absolvovala přípravný kurz, kde jsem zjistila, co to vše obnáší. Je to úplně jiné než natáčení překladu textů! Stále se učím něčemu novému – nový adekvátní znak pro nový pojem ve vysílání, správnou gramatiku či znakosled. Mým moderátorským vzorem byla Radka Nováková, v současné době se inspiruji od svých kolegů v týmu. Ráda bych vedle prodloužení vysíla‑ cího času změnila i dobu vysílání. Někdy se stává, že moderujeme zprávy, které již nejsou ve vysílací čas aktuální.“

Kdyby někdo opravdu podporoval vzdělávání, zlepšování a spolupracoval s naší koordinátorkou Annou Pangrácovou. Ta svou práci mimochodem odvádí velmi dobře, dokáže sjednotit tým i zařídit školení. Užší spolupráce s vedením by zlepšila i podmínky pro práci s týmem. Také bych si představovala platový růst adekvátní změnám ve společnosti. Za deset let mého působení se plat zvyšoval jen jednou, a to v řádu stokorun.“

Dana Prellová, od r. 2015 „Při přípravě zpráv s neslyšícím moderátorem mám jako tlumočník dostatek času zprávu pochopit, případně si mohu informace dohledat a poté je přeložit tak, aby moderátor věděl, co je ob‑ sahem zprávy v česky psaném textu, a mohl si tak překlad při‑ pravit do vysílání. Byla bych ráda, kdyby se Zprávy s neslyšícím moderátorem prodloužily na více než současných deset minut.“ Barbora Gardelková, 2016 - 2017, pak od r. 2020 „Moderátoři znají informační rámec výchozího textu v češtině.

V médiích se pohybují delší dobu a už znají obraty, které jsou pro publicistické texty typické, stejně jako politická hantýrka. Mnohdy je tedy třeba přeložit pouze určité pasáže textu, obvykle ty, které jsou hodně nesrozumitelné. Tlumočí

/ R E P O R TÁ Ž /

žení vysílacího času, tak by nás čekalo mnohem více práce, ale s tím se dá počítat.“ Zuzana Hájková, od r. 2016 „Zprávy vybírám podle zajímavosti z databáze zpráv pro slyšící moderátory, nebo je hledám na webových stránkách. Zajímají mě zprávy ze světa Neslyšících, i zprávy z naší země. Místo rubriky sport bych dala více zpráv ze světa Neslyšících."

Anna Pangrácová, od r. 2017 „Čerpám z databáze zpráv ČT, ale také se dívám na jiné zpravodajské stránky nebo hledám na internetu, co je teď aktuální a co by diváky mohlo zajímat. Fotky na pozadí obrazovky ve Zprávách vybírám z archivu

ČT – konkrétně z pořadu ČT 24, nebo také z archivu natočených reportáží.

Když vidím nějaký záběr, který se mi tematicky hodí k příspěvku, tak ho použiju. Do budoucna bych ráda, kdybychom mohli natáčet i reportáže se živými vstupy. Nějak podobně, jak je kdysi dělaly Tiché zprávy. Zprávy by byly bohatší o aktuální informace z různých akcí pro neslyšící. Také doufám, že se povede posunout čas vysílání Zpráv.“ Veronika Bočková, od r. 2009, od r. 2016 na MD „Snažíme se o to, aby zprávy byly srozumitelné, zajímavé. Nedá se určit nejoblíbenější část zpráv, každý neslyšící divák bude mít své oblíbené téma. Sama mám nejraději zprávy ze sportovního prostředí jako je deaflympiáda, šam‑ pionáty pro neslyšící. A když se podaří nějakému neslyšícímu českému sportovci dosáhnout úspě‑ chu. Ráda bych zprávy delší než jen deset minut.“

Hana Wiesnerová, od r. 2008 Začala jsem jako náhradnice, kdy jsem asi dva roky zaskakovala za kolegy, kteří nemohli. Mé první vystoupení před kamerou si už úplně nevybavím, ale asi to bylo v Pevnosti. Co bych ráda změnila?

Vždy je něco možné vylepšit. Líbí se mi model úvodu zpráv v severských zemích, tuším, že ve Finsku. U nás se natáčí stejné postavení moderátora, tj. je zabíraný od hlavy po pas a vedle něj je doprovodný obrázek. Zprávy v ČZJ začínají znělkou, pak je statický záběr na moderátora, pak zase zněl‑ ka, která oznamuje další část, a tak to pokračuje až do konce. Na severu kamera na začátku zabírá neslyšícího moderátora, jak se připravuje. Začíná například vzdáleným pohledem na moderátorovu hlavu a pak se pohybuje a přibližuje se na místo, kde je moderátorův připravený papír. Ten tam je

na efekt. Moderátor pak na režisérův povel začne znakovat zprávy. Tento dynamický úvod se mi líbí.

se i celé zprávy, ale stává se to obvykle u zpráv, které jsou spojeny s nějakými déle se táhnoucími kauzami, u nichž je nutno znát celou jejich historii. Jiné je také to, že člověk pracuje mezi psaným textem a jeho příjemcem. Zde jde o překlady textů z češtiny do českého znakového jazyka. Tlumočník pro moderátora překládá český text do „hrubé podoby v ČZJ“. Finální text v ryzím českém znakovém jazyce si připravuje sám moderátor. Přála bych si, aby celkově měli neslyšící diváci možnost sledovat více tlumočených pořadů, ať už ve veřejnoprávní televizi, nebo na soukromých televizních stanicích.“

Josefina Fritzová Kalousová, od r. 2020 „Během příprav Zpráv se několikrát stane, že tlumočím komunikaci mezi slyšícími zaměstnanci ČT a neslyšícím moderátorem nebo editorem, ale naše práce spočívá především v práci s textem v češtině a v překladu do českého znakového jazyka. Pro mě jsou složité zprávy ze sportu, kdy musím dohledávat nezná‑ má slova, další souvislosti a kontext, abych zprávě porozuměla. O sport se vůbec nezajímám, takže o něm mám malé povědomí.“

Hana Trsková, od r. 2020 „Pro tlumočení u lékaře a ve Zprávách je společné to, že se při nich může stát naprosto cokoliv. Rozdíl je v přípravě, na tlumočení k lékaři musím přijít už připravená, abych správně a přesně tlumočila. I když se může stát cokoli, musím předvídat, abych se mohla předem dostatečně připravit. Na práci ve Zprávách se sice také musím připravit; to znamená zejména sledovat aktu‑ ální dění a orientovat se v něm, ale mám čas, při práci si můžu kdykoli cokoli vyhledat a dostudovat. Líbilo by se mi, kdyby zprávy v ZJ nebyly pouze moderátorským převyprávěním, ale vyprávěním očima neslyšícího reportéra, který by reportáže připravoval přímo ve znakovém jazyce. To by bylo super!“

Markéta Zelenková, od r. 2019 „Začátky byly pro mě rychlé a plné nejistoty, vše jsem se učila za chodu. Je to jiná práce než práce s dětmi, kdy jsem musela vše vysvětlit tak, aby dítka vše pochopila. Zde musím být stručná, jasná a výstižná. Naštěstí jsem měla velkou podporu od týmu. Hodně mi dala intenzivní spolupráce s Radkou Novákovou – editorkou. Radka mi dodala sebejistotu a pře‑ dala své bohaté znalosti a zkušenosti související s jejím studiem a její prací na FF UK. Také týmové supervize mě posouvají. Po našem natáčení dostaneme zpětnou vazbu, kdy nám supervizorka - editorka řekne, co bylo dobré a čeho se máme vyvarovat.“

Denisa Lachmanová, od r. 2017, od r. 2020 na MD „Jde především o práci na překladu zpravodajských textů, kde je více času pro dohledávání informací. Není zde tedy takový tlak na tlumočníka – přeložit něco hned na mís‑ tě bez znalosti dalších informací. A témata jsou jiná; v klasickém komunitním tlumočení se příliš nesetkáte s tématy jako situace v Afghánistánu, politická situace ve Spojených státech, jednání mezi Severní a Jižní Koreou apod. Ale v našich Zprávách je to téměř na každodenním pořádku. Přála bych si, aby neslyšící diváci byli s vysíláním spokojení a aby své případné nápady posílali do České televize.“

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

15

/TÉMA/

TEXT: FOTO:

Eliška Stráníková archiv Diany Maroufové, pixabay

vrcholů Položila jsem DIANĚ MAROUFOVÉ otázku, co znamená 29 vrcholů. Diana mi s radostí vysvětlila, že 29 vrcholů obnáší vrcholy pohoří a hor České republiky, od menších až po vyšší, jež zdolala parta neslyšících, kterou založila.

Nejtěžší cesta prý byla na Kralický Sněžník. Proč? Zpovídala jsem tři cestovatelky z této party, Dianu, Ivu a Věrku, aby mi přiblížily jejich cestování po horských výšinách.

„29 vrcholů“ je nějaký oficiální název? Máte v plánu pokračovat?

Vylézt na více pohoří?

Diana: Ne, ne, „29 vrcholů“ je náš název.

Jedna skupina neslyšících, ve které byli i mladí a také moje děti, vystoupala na celkem 27 vrcholů. Jejich aktivita se mi moc líbila a vlastně mě inspirovala k tomu, abych i já stoupala na vrcholky hor a sdružila kolem sebe další nadšence.

V České republice je pohoří spousta, já jsem si ke zdolání vybrala 29 vrcholů. Zdolávání jsme absolvovali mezi lety 2015 do 2020, každý rok jsme vystoupali na čtyři až pět vrcholů.

V roce 2020 přišla pandemie koronaviru, tak se nám zdolávání trošku protáhlo. Poslední, 29. vrchol jsme zdolali loni. Jednalo se o vrchol Sněžky. V plánu máme další projekt, který letos v zimě projednáme s našimi členy a případně navrhneme nová témata.

Všechny cesty jste si zorganizovaly samy? Včetně zajištění přepravy a rozhodování se, jakými trasami půjdete?

Spíše jsme vybraly, na které pohoří vystoupáme. Po výstupu na první vrchol jsme si na Facebooku odhlasovali, kdo bude příštím bossem. U nás slovem boss říkáme tomu, kdo si vezme na starost organizaci výletu, spojení busem, domlouvání

16

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

srazu, přehled cesty od startu do cíle, hledání restaurace, kde bychom se mohli naobědvat, výběr místa na spaní venku nebo v penzionu. Nechtěla jsem celou dobu organizovat sama, chtěla jsem neslyšící motivovat, aby si také s nadšením naplánovali program a organizovali cestu.

Původně jsem skupině navrhovala pravidelné bivakování s tím, že to obnáší trochu tvrdší podmínky. Většině neslyšících se do toho moc nechtělo, tak jsem do své organizace musela zahrnout i zajištění spaní v ubytovně nebo na chatě.

Je aktivita „29 vrcholů“ veřejná?

V zimě roku 2014 mně kamarád pomohl založit na Facebooku skupinu pro neslyšící cestovatele, kteří by chtěli pokořit 29 vrcholů. Do ní se neslyšící zájemci mohli přihlásit. Máme na Facebooku ještě jakousi vedlejší skupinu, a to pro hostování, nepravidelnou účast.

Na úplném začátku jsem chtěla udělat skupinu pro věkovou kategorii pouze od 50 let do 60 let. Jejím cílem bylo, aby stejně staří lidé chodili pravidelně na horské túry. Upřímně ale, lidí našeho věku je na takové akce málo. Byli jsme čtyři vrstevníci, já jsem doufala ve více lidí, alespoň 15 lidí. Mým cílem bylo založit větší skupinu neslyšících, nechtěla jsem, aby se naše málo početná skupina časem rozpadla.

Jednou se přihlásila mladá holčina a řekla mi, že jí nevadí, že by byla s námi staršími. Nakonec jsem přijala další zájemce

/TÉMA/

z různých věkových kategorií, protože starších se přihlásilo méně. V lednu roku 2015 jsem skupinu na Facebooku změnila na soukromou, protože jak jsem uvedla, mým cílem bylo, aby všichni vystoupali pokud možno na všech 29 vrcholů. Ukázalo se, že všichni neslyšící ve skupině jsou opravdu pohodoví, je s nimi velká legrace a že rozdílný věk není žádnou překážkou.

Jak svoje cestování finančně zajišťujete?

Sehnali jste si třeba nějakého sponzora, abyste si mohli objednat autobus či pobyt?

Všechno platíme z vlastních kapes, my sponzora nepotřebujeme, protože tato činnost není pro nás finančně náročná. Hlavní je, že si pobyty v přírodě náramně užíváme.

Na který vrchol máte nejhezčí vzpomínku?

Diana: Nemohu jednoznačně odpovědět, protože každý vrchol a každá cesta byly opravdu nejkrásnější. Moc se nám všechna putování povedla. Ale musím říct, že naše členka Markéta je ze všech nejstatečnější, protože během cesty nosila v bříšku miminko. Po narození miminka byla neustále s námi a nosila děťátko v klokánku. Obdivuji ji a mám z toho husí kůži, protože jsem si myslela, že nebude moct být s námi, ale Markéta říkala pevně, že bude bojovat.

Mým velkým přáním je udělat kroniku 29 vrcholů, plnou fotek a s popisem, co jsme na cestách zažili, a mít ji v knihovně jako nejlepší vzpomínku.

Věrka: Na začátku cesty na 29 vrcholů jsem vzala s sebou také syna Filipa. Byl ze všech nejmladší. ☺ Samozřejmě pro něj bylo cestování náročné, většinou na konci už byl hotový, ale snažila jsem se cestou si s ním hrát, zabavit ho, aby zapomněl, že už je unavený, díky tomu to hravě zvládl. Mou krásnou vzpomínkou je, že všechny cesty na 29 vrcholů byly úžasné, ve společnosti neslyšících mi bylo moc fajn. Jsou to pozitivní lidi, krásně jsem s nimi relaxovala, byla to paráda.

Iva: Zážitek jsem měla krásný a moc ráda na něj vzpomínám, protože jsme užili hodně legrace: Jedné zimy jsme chtěli vyjít na Smrk, ale před cestou na něj jsme zjistili, že na Smrku je zákaz pěší chůze, protože všude byly upravené cesty pro běžecké lyže. Měli jsme možnost vzít s sebou běžky nebo sněžnice, nakonec jsme si vzali sněžnice. Jak jsme všichni šlapali, hodně jsme se nasmáli.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

17

/TÉMA/

9. Číslo vrcholu 9. Králický Sněžník 1423 m. Věrka: Nejtěžší bylo, že jsme nemohli najít označenou cestu, neboť stromy byly polámané a poničené po vichřici, ale v týmu jsme si vzájemně pomáhali a chytrý telefon nám ukázal cestu.

Bylo trošku těžké rozpoznat označenou cestu, kam jsme měli jít, většinu cesty rozšlapala zvířata, a nebyla turistická.

Ale zvládli jsme to. Jeden člen měl jen sandály. ☺

10. Číslo vrcholu 10. Český Les – Čerchov 1042 m. Diana s kamarádem šli naboso, a to celou cestu.

11. Číslo vrcholu 11. Hrubý Jeseník – Praděd 1492 m. Iva: Během dlouhé cesty autobusem na Praděd jsme málem ztratili jednoho člena výpravy. Marcela totiž potřebovala na záchod, tak jí řidič autobusu zastavil. Po chvíli řidič ale zavřel dveře a odjel. Řekla bych, že kvůli času musel už jet, i když asi nepochopil, že si potřebovala jen rychle odskočit.

Bohužel jí to trvalo dlouho. Když byla další zastávka, tak Diana ochotně vystoupila, že pro Marcelu dojde. Mezitím Marcela stopovala a naštěstí ji vzali. Cestou uviděla Dianu. Ta k nim přisedla a společně dorazili na místo, kde čekali ostatní.

15. Číslo vrcholu 15. Oderské vrchy – Fidlův kopec 680 m. Vojenské území. Bylo otevřeno pouze jeden den v roce, a to 1. května. Jak vidíte, vzadu je cedule s nápisem „Hranice vojenského újezdu“.

18

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/TÉMA/

26. Číslo vrcholu 26. Novohradské hory – Kamenec 1072 m. Spojení autobusem nebo vlakem do Novohradských hor bylo špatné. Rozhodli jsme se jet autem.

28.

Číslo vrcholu 28. Bílé Karpaty – Velká Javořina. Iva: Spali jsme pod rozhlednou na Velkém Lopeníku. Byla to nejkrásnější noc, mohli jsme sledovat ze spacáku plno hvězd. Druhý den jsme pokračovali na vrchol Velká Javořina.

29. Číslo vrcholu 29. Krkonoše – Sněžka 1602 m. Diana a maminky s miminky v klokánku jely lanovkou nahoru, protože Diana zrovna byla po operaci kolen. Ostatní šli pěšky nahoru a bylo na nich vidět, jak jsou udýchaní. ☺

Poslední cesta ☺

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

19

/ROZHOVOR/

NESLYŠÍCÍ HERCI MĚ INSPIRUJÍ Pod jménem ALEXANDRA VEBROVÁ si mnozí neslyšící diváci vybaví autorku scénářů pohádek pro neslyšící děti. Byla první, kdo v České televizi s myšlenkou vánoční pohádky s neslyšícími herci hrajícími v českém znakovém jazyce přišel. Proč se vůbec Alexandra Vebrová rozhodla pro žánr pohádek a kde čerpá inspiraci?

Lenka Hejlová archiv České televize, Josef Nekvasil, Ivan Crnac TEXT: FOTO:

Dovedla byste zpětně určit okamžik, kdy jste se ocitla přímo v centru dění kultury neslyšících? Řekla bych, že to bylo někdy v roce 2005, kdy mě oslovila režisérka Alena Dersziová s tím, zda bych nenapsala na jakékoli téma scénář pro Televizní klub neslyšících (TKN). Nutno ovšem podotknout, že již tak tři čtyři roky předtím jsem tento pořad titulkovala, tudíž jsem viděla spoustu dílů Televizního klubu neslyšících a lidi kolem něj jsem znala.

Můj první scénář měl téma dorozumění, snažil se poukázat na dorozumívání mezi světem slyšících a neslyšících.

Tehdy jsem poprosila o spolupráci Josefa Brožíka, scenáristu TKN. No, a postupně jsem se osamostatnila.

20

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

Mezi neslyšícími jste momentálně nejvíce známá jako autorka scénářů pohádek. Co Vás vedlo k výběru tohoto žánru?

Celé to souvisí s TKN – v rámci tohoto pořadu jsme mnohokrát natáčeli na Mezinárodním festivalu pantomimy v Brně a Kolíně, kde jsem měla možnost poznat soubor Pantomima S.I. v čele s Jindřichem Zemánkem. Viděla jsem, jakým způsobem Jindřich Zemánek pracuje s neslyšícími a jak sami neslyšící jsou neuvěřitelně šikovní. Za čtyřicet let svého působení v tomto souboru měli za sebou tolik vystoupení, že působili téměř jako profesionálové.

Fascinovalo mě, jak dokáží jemnou mimikou vyjádřit celou škálu emocí… Říkala jsem si: Panečku, to jsou herci! Co všechno dokáží sdělit jen tělem a mimikou.

S paní režisérkou Derzsiovou jsme se shodly na tom, že jejich umění bychom měly věnovat celý TKN. A tak jsem někdy na přelomu 2010/2011 napsala scénář k jakési obdobě tehdy oblíbeného Televarieté. S nádhernými scénkami tehdy vystoupili Zlatka Kurcová, Markéta Maradová, Standa Kleisner, Tonda Zralý „zpíval“ ve znakovém jazyce, nechybělo ani komické baletní číslo apod.

Ale já si pořád říkala, jak je mi líto, že děti nemají o Vánocích svoji pohádku jako slyšící. Diváci se sluchovým postižením mají jen tlumočníka v okénku. Blížily se Vánoce a nejbližší termín TKN připadal na 23. prosince 2015. Řekla jsem si, teď, anebo nikdy, a napsala jsem scénář k pohádce Vánoční království, kde jsem se snažila jednoduchou linkou uvést příběh rozmazlené princezny a chudého dřevorubce, jejichž osudy se šťastně protnou. Paní režisérku Alenu Dersziovou myšlenka na pohádku pro neslyšící děti velmi nadchla a řekla mi, že je to už dlouho i její přání.

Což se nakonec podařilo. Jak jste natočení Vánočního království prosadili u vedení České televize, která TKN produkuje?

Nebylo jednoduché to prosadit, TKN je totiž publicistický magazín, není v něm prostor pro hranou tvorbu. Nejvíce nám pomohli naši produkční TKN, Jana Kabátová a Ondřej Hlas – ti propočítali náklady na natočení vánoční pohádky, sehnali z interních finančních zdrojů rekvizity a další potřebné položky. Do rozpočtu jsme se vešli, byť s mírným navýšením, právě díky jejich obrovskému nasazení. Další velkou oporou nám byl manažer realizace Petr Morávek. Bez těchto lidí bychom to nedokázali. Vánoční království bylo natočeno za dva dny a setkalo se s velkým ohlasem nejen u neslyšících diváků.

Jakou zpětnou vazbu jste dostali od neslyšících dětí, cílové skupiny Vašich pohádek?

Děti nám prostřednictvím rodičů psaly e-maily, při osobních setkáních se pořád ptaly, kdy bude další pohádka. Jednou jsme měli besedu v radlické škole pro neslyšící, kde jsme se ptali dětí, jakou další pohádku by si přály, a ony odpovídaly, že o čertech. A tak vznikla ta O nepovedeném čertovi. Pohádka byla uvedena o Vánocích 2016.

/ROZHOVOR/

K PSANÍ SCÉNÁŘŮ POHÁDEK… MGR. ALEXANDRA VEBROVÁ V KOSTCE: •

• Chvilka pauzy při natáčení Vodníkovy princezny Alexandra Vebrová při natáčení pohádky O kouzelné rybí kostičce

•

•

Takže samy neslyšící děti byly inspirací pro Nepovedeného čerta…

Ano a pro tuto pohádku jsem čerpala z pohádky Nepovedený čert, kterou do jedné knihy napsala moje dcera, Sandra Vebrová, dnes Fialová, která je nejen scénáristkou a dramaturgyní v ČT, ale i spisovatelkou. Vzala jsem její příběh a podle něj napsala scénář.

Po uvedení Nepovedeného čerta se nás zástupci ČT ptali, zda budeme v pohádkách pokračovat. Možná k tomu přispěl i fakt, že se o tomto počinu zmiňoval ve vánoční nabídce i generální ředitel ČT pan Dvořák. Česká televize si totiž vysloužila prvenství – dosud žádná evropská veřejnoprávní televize nevysílala

•

•

Na Konzervatoři Jaroslava Ježka vystudovala Operní zpěv (1977–1981), na Fakultě sociálních věd UK ČR Rozhlasovou a televizní žurnalistiku (1989– 1993) a na Pedagogické fakultě UK ČR Speciální pedagogiku (2005–2008).

V letech 1984–2009 scénáristka, moderátorka, redaktorka a dramaturgyně v Českém rozhlase 2. Tvorba: pořady Tobogan, Poklady rozhlasového archivu, Hudební reminiscence a další.

Od roku 1997 až dodnes spolupracuje jako scénáristka, redaktorka, asistentka režie s Českou televizí. Tvorba: Volejte učiteli, Co mám dělat, když…, O češtině, Televizní klub neslyšících, Klíč, Na pomoc životu, 13. komnata, Kalendárium…

Od roku 2015 se jako scenáristka podílí na vzniku pohádek pro neslyšící děti: Vánoční království, Nepovedený čert, Nejkrásnější dar, Vodníkova princezna, Kde bydlí strašidla, Loupežnická balada, O kouzelné rybí kostičce. Čtyřikrát obdržela Cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené.

Jejími spisovatelskými vzory jsou František Novotný a Jiří Suchý (poezie) a Betty McDonaldová, Jan Werich, Ivanka Devátá a Miroslav Horníček (próza).

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

21

/ROZHOVOR/

pohádku s neslyšícími herci hrajícími ve znakovém jazyce.

A tak jsme se pustili do další. Zásadní pro mě bylo ujasnit si, co chceme dětem svými pohádkami sdělit. Řekla jsem si, že by bylo dobré dětem představit různé pohádkové archetypy.

V Nejkrásnějším daru (2017) se objevili kouzelník a čarodějnice, ve Vodníkově princezně (2018) – jak jinak – vodníci, v pohádce na rok 2019 jsem chtěla představit duchy, a tak vznikla pohádka Kde bydlí strašidla. V roce 2020 jsme dětem představili loupežníky v Loupežnické baladě. A na Štědrý den 2021 se mohly děti podívat už na sedmou pohádku O kouzelné rybí kostičce.

Proč právě pohádky?

vystihnout jemné nuance, může být čarodějnicí i Vánoční hvězdou, královnou, vodnicí či loupežnicí. V poslední pohádce excelovala jako hamižná hospodská Barbora Hladová.

Markéta Maradová je přesným prototypem nevinné krásné princezny. Když jsem psala Strašidla, věděla jsem jistě, že jedno z nich musí hrát Standa Kleisner, který má pantomimický talent od pánaboha a nepotřebuje se vyjadřovat slovy. Tak vznikla postava Mlčouna.

Markéta Maradová a Tomáš Zbavitel ve Vánočním království (2015)

Je to projekt pro děti a Vánoce jsou o dětech, o dětských přáních… A jak jsem již zmiňovala, neslyšící děti dříve neměly o těchto svátcích možnost sledovat pohádku ve svém mateřském jazyce. Takže doufáme, že jsme jim díky České televizi aspoň jedno přání splnili.

Ve Vašich pohádkách vídáme často stejné tváře.

Nutno ale dodat, že herci jsou velice přesně, trefně obsazeni…

Tito herci jsou mi vlastně inspirací k psaní scénářů k pohádkám. Nemohu napsat něco, co nikdo nezahraje. Já píšu vlastně hercům na tělo, na míru.

Franta Půlpán, který se věčně směje, je jasný vodník nebo strašidlo Chechtal. Zlata Kurcová, naše opora a „hvězda“ je rozená komediantka i komička. Je to klaun, šášula – umí

V Kde bydlí strašidla (2019) se již podruhé objevil František Půlpán

4

Vodníci Antonín Zralý a Stanislav Kleisner ve Vodníkově princezně (2018)

22

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ROZHOVOR/

V další roli jsem viděla Romana Jirotku poté, co jsme natáčeli na představení v Divadle beze slov, kde tančil irské tance a byl velice roztomilý, a tak vznikl Hopsal. A bezhlavého rytíře nemohl hrát nikdo jiný než urostlý Tonda Zralý. Do naší pohádkové rodiny postupně přibyl také Milan Fritz, který vystřídal v roli mladých kladných hrdinů Tomáše Zbavitele.

V posledních pohádkách se výrazně projevili Mirek Berki nebo Matěj Čipera. Pro postavy našich pohádek nelze dělat konkurz. Musíme ty lidi znát, vědět, že umí nejen dobře znakový jazyk, ale že mají především talent, jsou spolehliví,

pracovití, a – troufám si říct – i pokorní. A s nimi je pak radost zkoušet i natáčet. Velkou roli hraje určitě i to, že se navzájem respektujeme, fandíme si, paní režisérka Derzsiová režíruje TKN přes čtyřicet let, hlavní kameraman Josef Nekvasil je taky dlouholetý „tékáenkař“. My jsme zkrátka tým, známe se a máme se rádi, což se odráží i na spolupráci. Neslyšící herci se za tu dobu spřátelili s produkčními a maskéry, a kostyméři i švenkři se zase naučili nějaké znaky… ☺ Myslím, že je nám všem při této práci pohádkově.

Zlata Kurcová a Stanislav Kleisner v Nejkrásnějším daru (2017) jako čarodějnice a kouzelník, kteří k sobě najdou cestu...

4

Zlata Kurcová a Antonín Zralý v Nepovedeném čertovi (2016)

V Loupežnické baladě (2020) se k Františku Půlpánovi připojil Miroslav Berki...

V poslední pohádce O kouzelné rybí kostičce (2021) excelovali Zlata Kurcová a Miroslav Berki jako hamižní hospodští

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

23

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

Miloslav Mantlík a curling TEXT: FOTO:

Eliška Stráníková archiv Miloslava Mantlíka

Potěšilo mě, že jsem měla možnost udělat rozhovor se sympatickým pánem MILOSLAVEM MANTLÍKEM, který je nedoslýchavý a aktivně se zapojuje do slyšící společnosti. Pan Mantlík hraje závodně curling, jenž je jeho velkou zálibou.

Ke sportu jste byl veden odmala?

Miloslav Mantlík

Ke sportu, konkrétně k fotbalu, mě přivedl v šesti letech děda.

V době školní docházky jsem zkoušel ještě košíkovou a volejbal. Fotbal ale vyhrál a nakonec jsem na 30 let skončil ve fotbalové bráně. Trochu adrenalinu jsem si také vyzkoušel za volantem vozu v automobilových soutěžích. Protože jsem si ale nedokázal představit, že už nebudu svoje tělo trápit, přišla otázka: Co dál? Na gauči u televize jsem opravdu skončit nechtěl. Kolik je však sportů, které lze aktivně provozovat, dokud stojíte na nohou? A tak jsem začal hrát kuželky v týmu neregistrovaných sportovců a hraji dodnes.

Jak dlouho hrajete curling?

Curling se mi vždy líbil a sledoval jsem ho v televizi při každé příležitosti. Imponovala mi ta přesnost při hře. Mě by nenapadlo, že ho nakonec budu hrát. Myslel jsem, že je pro mne

24

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

nedostupný. Pomohla mi náhoda. Spoluhráčka v kuželkách věděla o této mé zálibě a přišla s informací, že v Hradci Králové je akce pro veřejnost, kde si každý, kdo přijde, může curling vyzkoušet. A jak to dopadlo? Přišel jsem, uviděl, vyzkoušel a založili jsme klub CC RIPER Hradec Králové. Dal jsem si tím dárek k 50. narozeninám. To je i odpověď na to, kdy jsem s curlingem začal. Jak vidíte, nikdy není pozdě.

Koště

Když jste založili klub CC RIPER Hradec Králové, byl v Hradci jiný curlingový klub?

Curling v Hradci Králové nebyl. CC RIPER HK vznikl na základě předváděcí akce, kde nám byla nabídnuta pomoc se založením klubu. Vzhledem k tomu, že zájemců o tento sport se objevilo více, nabídku jsme přijali. Pak jsme kontaktovali naše nejbližší přátele z okolí a klub začal fungovat. Měli jsme týmy mužů, žen i juniorů.

Vím, že na curling je potřeba speciálně upravená dráha. V Hradci máte možnost trénovat na zimním stadionu?

Ano, plocha pro curling má speciální povrchovou úpravu. Je to opravdová alchymie, hlavně při její přípravě pro vrcholné podniky. Proto je složité trénovat na klasické ledové ploše pro hokej. Chvilku trvá příprava, ale dá se to zvládnout. V začátcích klubu jsme trénovali na malém stadionu v Hradci Králové. Jenže po příchodu extraligového hokeje z Českých Budějovic jsme museli stadion opustit. Nějaký čas jsme byli bez tréninkové plochy. Pak se nás ujali na Zimním stadionu v Opočně. Spolupráce fungovala dobře. Avšak po obnově technologie na přípravu ledu už nemůžeme používat běžně dostupné barvy na malování kruhů. A tak i tady jsme po sezoně 2020/21 skončili s tréninkem. Jiná technika přípravy drah je pro malý klub ekonomicky neúnosná.

Většinou nastupujeme rovnou do zápasů divizních skupin MČR. Během hracího víkendu se odehrají čtyři zápasy. Vychází to přibližně jednou za měsíc. Tréninkem jsou pro nás různé turnaje. Přináší to i další komplikaci v tom, že nemáme možnost pořádat dny pro veřejnost a tím získávat nové členy se zájmem o tento sport. Pomocnou ruku v rámci tréninku nám nabídly spřátelené kluby 1. KCK Trutnov a CC Loupežníci Jičín. Tímto jim děkujeme.

Speciální boty na led

Jaká jsou pravidla curlingu? Účelem hry je dostat se ke středu kruhů blíže než soupeř.

O tom, jaká forma taktiky se zvolí, rozhoduje kapitán týmu (skip) stojící v kruzích. Na hráčích je, aby ji realizovali. Počínaje odhazujícím hráčem. Metaři mají za úkol napravit případné drobné odchylky v odhodu, pokud to vůbec jde. Mohou kámen zrychlit, „narovnat“ jeho dráhu, pokud by se mohl dotknout kamene ve své dráze. Jsou schopni prodloužit jeho dráhu o 2–3 m. Zpomalit ho však opravdu nelze.

Věřte mi, je to dřina a někdy se za zápas umete i pár kilometrů. Chce to dobrou koordinaci pohybů a fyzičku. Po skončení endu (jedné hry z 10 nebo 8) se počítají kameny jedné

CC RIPER Hradec Králové

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

25

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

barvy, která je nejblíže středu, tak dlouho, než následuje barva druhá. Tím lze získat jeden i více bodů. Maximálně (v případě totálního selhání soupeře) i bodů 8. Na konci zápasu se body sečtou a v případě rovnosti následuje tzv. extra end. Přemýšlení kapitána nad hrou lze přirovnat k myšlení hráče šachu.

Mimochodem, kámen váží cca 20 kg.

Komunikace se slyšícími hráči curlingu Vám nedělá potíže?

od kamarádů z týmu, který vyhrál mistrovství ČR seniorů.

Pozvánku dělat náhradníka na MS seniorů v Norsku. Uznejte sama, že to se neodmítá. Ani v tom nejbláznivějším snu se mi nezdálo, že budu mít v 60 letech lvíčka na prsou a stát pod českou vlajkou na světové akci. Opravdu ne. Všude okolo mne sportovci z celého světa, bývalí mistři světa, olympijští vítězové – a mně spadla brada. Tomu se říká zážitek. Pro tohle děláte sport a je opravdu jedno, kolik vám je!

Komunikace není sice stoprocentní, ale funguje. Spoluhráči vědí o mém postižení a jsou tolerantní a trpěliví. Problémem je však prostředí. Používám elektronické naslouchadlo, které na halový efekt nereaguje moc dobře. A tak musím hlasy spoluhráčů a hlavně kapitána, který tvoří hru, v přijímaném zvuku „hledat". Ale zatím to zvládám. O komické situace však občas není nouze. Hra má ale být především zábava, tak o co jde, že?

Jaký je Váš největší zážitek z curlingových soutěží?

Byl to dárek k dalšímu životnímu jubileu. K 50. narozeninám jsem si dal curling. K 60. narozeninám jsem ho dostal

Vlajka CC RIPER

Na turnaji v Trutnově

26

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ S P O R T A N E S LY Š Í C Í /

Byl jste se podívat na soustředění curlingu pro neslyšící. Jednalo se o Vaše první setkání s neslyšícími?

Ano, bylo to moje první setkání s neslyšícími sportovci. Byl jsem před setkáním trochu nervózní. Neznámé prostředí, noví lidé a hlavně – absolutní neznalost znakového jazyka, opravdu ani jeden znak neznám. Neměl jsem to dosud zapotřebí, elektronika mi pomáhá, zatím. Pak jsem zjistil, že moje obavy byly zbytečné. Přijali mne mezi sebe úžasně. Komunikace nebyla větším problémem, protože jsou zvyklí z běžného života, a já jsem si udělal obrázek o tom, jak jednou budu muset komunikovat. Cítil jsem se mezi neslyšícími sportovci opravdu skvěle a přirozeně. Mrzelo mne, že mé pracovní vytížení mi nedovolilo strávit na soustředění delší čas. Děkuji i za tuto možnost.

Kudy vede cesta

Koště musí vydržet

Mistrovství světa seniorů 2019

Mistrovství České republiky mixů v roce 2010

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

27

/SENIOŘI/

„V mém batohu nesmí chybět kousek sladkosti na doplnění energie“ Delší dobu ho pozoruji, jak se věnuje starším neslyšícím turistům za účelem zkvalitnění jejich aktivit. Na svůj věk vypadá stále vitálně a pěkně. Těžko bychom mu hádali 79 roků. Na túře se neobejde bez své kšiltovky.

Je empatický k turistům se sluchovým postižením. Neřeší typy jejich sluchových vad, původ, orientaci, majetek a přidružená postižení.

Rozhovor přiblíží osobnost pana VÁCLAVA PETRUSE, jenž nás bude doprovázet v šesti dílech seriálu Petrusova cesta.

TEXT:

Kamila Spěváková archiv Václava Petruse

FOTO A ILUSTRACE:

28

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

Vzpomínka na první auto

Vašku, můžeš nám prosím povědět, jaké to bylo, když jsi byl malý?

Vybavuji si zpětně, jak jsem za druhé světové války často stonal. Pořád jsme jezdili s rodiči do Prahy do nemocnice. Jednou se stalo, že jsme se tam nemohli dostat z důvodu komplikované situace v naší okupované zemi. Kvůli tomu jsem přišel o sluch.

Po válce jsem chvilku pobyl ve Výmolově zemském ústavu pro hluchoněmé v Radlicích a po zestátnění v roce 1948 v národní škole pro hluchoněmé na Smíchově (Pražský soukromý ústav pro hluchoněmé). Pamatuji si dobře, že když jsem tam uviděl poprvé jeptišky, tak jsem se jich bál. Na mě působily jejich šaty strašidelně. V tomto ústavu se zrodila moje celoživotní láska k turistice, vlastivědě a ke kreslení.

Věnoval ses po skončení školy pouze turistice?

Nejenom turistice, okusil jsem i jiné činnosti. Chodil jsem třeba s již zesnulými kamarády Slávkem Dědičem a Vaškem Macháčkem do libeňského Svazarmu na střelbu, a s partou neslyšících do Tělovýchovné jednoty Slovan Praha na házenou a také do Automotoklubu neslyšících. Ale jízd zručnosti a motoristických soutěží neslyšících jsem se nikdy nezúčastnil.

Byl jsem jen pořadatelem těchto soutěží. Rád vzpomínám na prvního předsedu AMKN, tedy na pana Pepíka Kubíka.

Byl to velký člověk s velkým srdcem (měl zásluhu na úpravě zákona o silničním provozu, kdy byl v roce 1935 nejprve zrušen zákaz řidičského oprávnění pro neslyšící motoristy, později byl pak v roce 1946 zrušen zákaz pro neslyšící automobilisty – pozn. redakce). Ten mi hodně pověděl o druhé světové válce očima neslyšících.

Díky tomuto zrušení sis mohl udělat řidičák, viď?

Samozřejmě. Jako malý kluk jsem toužil být řidičem auta. Ale můj tatínek měl výhrady, že nemohu řídit, protože neslyším, a že se mohu vybourat. I přes jeho nesouhlas jsem si udělal řidičák v běžné autoškole, nejprve na motorku, poté na auto.

Začal jsem se svojí ženou Evou šetřit na první auto. Když jsme přijeli do mého rodiště za tatínkem, tak nechtěl nastoupit do našeho nového auta a jet s námi na první projížďku. Ale když se vdávala moje sestra, tak potřebovala svatební doprovod na Svatou Horu u Příbrami a můj tatínek musel do auta nastoupit. Ze začátku se mé jízdy bál. Ale nakonec se celé vesnici pochlubil, jak šikovného kluka má a že řídí stejně jako ostatní slyšící lidé.

Kdy jsi poprvé organizoval turistickou akci?

Až v roce 1991, kdy jsem začal vést turisty ze skupiny „A“ v rámci turistického celorepublikového srazu neslyšících na Karlštejně, který vedl již zesnulý organizátor Pepík Bezemek z mé školy. Dobře se mi s ním spolupracovalo. Dlouhých dvacet sedm let. Jeho poslední organizovaný sraz pro turisty byl v roce 2018 na Tesáku v Hostýnských vrších.

Máš nějaký úsměvný zážitek z těchto akcí?

Například po mém zamluvení ubytování pro pár našich turistů došlo k nedorozumění ze strany vedení autokempinku.

Neměli jsme kde spát. Jaké překvapení nás pak ale potkalo…

Jako omluvu a nápravu nás vedení autokempinku odvezlo do luxusního hotelu. Byl tam bazén, dále krásné pokoje s veškerým vybavením a restaurace se špičkovou stravou. Vše bylo na účet hotelu. Nemuseli jsme nic platit.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

29

/SENIOŘI/

Dvacetiletý Václav Petrus

Kolik turistů se schází průměrně na celorepublikovém srazu?

Průměrně 60–70 turistů. Rekordní byl sraz v Hřensku ve Vysoké Lípě v roce 1995. Přijelo tam za zdravím 163 turistů včetně zahraničních kolegů.

Proč jsi poprvé organizoval sraz až v roce 1991?

Měli jsme jen babičku z manželčiny strany, ale odešla nám brzy na onen svět. Byli jsme pak sami na výchovu našich slyšících dětí. Učili jsme je pomocí znakového jazyka například vybudovat vztah ke knihám. Starší dcera už v osmi letech začala číst sama.

A také jsme s dětmi hodně cestovali po bývalém Československu a ukazovali jim krásu naší země.

Jezdili jsme s nimi na prázdniny stanovat a vždy jsme se přesunovali po dvou dnech na jiné místo.

A když jsme mohli, tak jsme je brali i na různé turistické akce neslyšících a přibližovali jsme jim kulturu neslyšících turistů. Těší nás, že jsou z nich dnes dobří turisté a vzdělaní lidé.

Chodíš také na dálkové pochody?

Ano, dříve jsem byl členem Klubu českých turistů neslyšících pod vedením již zesnulého Václava Nováka z Plzně. Klub spolupracoval s Českým klubem turistů. Pod tímto vedením jsem jezdil a jezdím pravidelně na pochody Za posledním puchýřem. Můj první pochod byl v roce 1989 v Doksech. Ušel jsem 50 km. Bylo mi 46 roků. Tyto pochody mám nejraději, neboť nabízí každý rok jiné místo startu a různé trasy. Letos se konaly v Brně. Prošel jsem si trasu dlouhou 30 km.

Vzpomínka na úsměvnou příhodu

S manželkou Evou a dětmi na návštěvě v ZOO Praha

30

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/SENIOŘI/

S celou rodinou na výletě

Můžeš nám prozradit, zda se všechny Tvé pochody Za posledním puchýřem povedly?

Všechny pochody jsou náročné, ale vždy jsem došel do cíle. Trasy i počasí byly různé. Například někdy vedla celá trasa do kopce, nebo na ni nepřetržitě pršelo, či byla zledovatělá, jindy nás trápilo tropické vedro.

Děkuji za pěkné vyprávění a ze srdce Ti přeji, ať jsi ještě dlouho v dobré formě a nohy Ti dobře slouží.

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

31

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

Filmové muzeum KARLA ZEMANA TEXT: Ivana

Hay Tetauerová

ZDROJ A OBRAZOVÝ MATERIÁL:

www.muzeumkarlazemana.cz, DeafTravel

V České republice je půl milionu lidí se sluchovým postižením a asi 15 000 neslyšících uživatelů znakového jazyka. Slyšící si v muzeu mohou oproti neslyšícím přečíst všechny informace o exponátech, zhlédnout komentovaná videa, případně se domluvit na prohlídce s „živým“ průvodcem. Je běžně rozšířený mýtus, že neslyšící čtou na stejné úrovni jako běžná populace.

Bohužel tomu tak v mnoha případech není. Naopak. Někteří neslyšící mají s porozuměním textu problém. Proto se tedy při cestování setkávají s informační a komunikační bariérou, jelikož informace ve znakovém jazyce nebývají nikde uvedeny. O to více jsou pak ochuzeny děti, které nejenže neslyší, ale možná se teprve učí číst, a proto porozumět textu v českém jazyce není v jejich možnostech.

Z tohoto důvodu vytvořilo pražské Muzeum Karla Zemana pro celou muzejní expozici průvodcovská videa v českém znakovém jazyce. Od začátku roku 2021 je tak expozice přístupná i pro návštěvníky se sluchovým postižením. Mohlo tak učinit díky projektu, který podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a Magistrát hlavního města Prahy, ve spolupráci s DeafTravel.

Jak to funguje?

Návštěvníci se sluchovým postižením si u vstupu načtou na svůj chytrý telefon QR kód s odkazem na videoobsah celé expozice s překladem do českého znakového jazyka. Mohou si pak opakovaně pouštět přeložená videa, která odpovídají jednotlivým částem expozice, v nichž se zrovna nacházejí. V celé expozici je k dispozici volně přístupná WiFi síť. Návštěvníci mohou k načtení QR kódu použít svá vlastní zařízení (např. chytré telefony nebo tablety), nebo si mohou zapůjčit tablet s obsahem přeloženým do znakového jazyka přímo na pokladně.

Neslyšící návštěvníci Muzea Karla Zemana se tak mohou seznámit s celoživotním dílem českého, avšak světově vysoce uznávaného filmového tvůrce Karla Zemana. Zhlédnou filmové triky, kterými proslavil českou kinematografii 20. století. Expozice mapuje Zemanovu tvorbu od prvních animací a loutkových filmů ve čtyřicátých letech minulého století až po díla z jeho posledního tvůrčího období.

Podstatná část muzea je pak věnována jeho nejzásadnějším filmům – Cestě do pravěku, Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi. Muzeum je unikátní svým hravým pojetím, nabízí návštěvníkům různých věkových kategorií možnost se zapojit a vyzkoušet si na vlastních fotoaparátech a videokamerách trikové postupy, které používal Karel Zeman ve svých filmech.

Na výstavě se návštěvníci mohou cítit jako součást filmových scén, nebo jako by se ocitli v malých filmových ateliérech. Tam si také mohou přímo mezi kulisami vyzkoušet natáčení v praxi. Mohou se „vznést“ na létajícím stroji, projít se po měsíci Barona Prášila nebo ovládat známou ponorku z Vynálezu zkázy. Návštěvníci se mohou též seznámit s originálními loutkami, které Karel Zeman využil pro své filmy. Dále jsou k vidění dosud nepublikované fotografie a další dokumentární materiály z jeho života.

Na vyžádání jsou ke vstupence k dispozici cizojazyčné tablety pro cizince (angličtina, němčina, španělština, japonština, čínština, francouzština, italština) – mezi nimi pak právě i tablety pro uživatele českého znakového jazyka. Muzeum Karla Zemana začalo pracovat na zpřístupnění expozice pro návštěvníky se sluchovým postižením v roce 2019 – kompletně dokončena pak byla práce na začátku roku 2021.

PETR KOVALČÍK (PR & MARKETING MANAGER MUZEA KARLA ZEMANA): S nápadem zpřístupnění Muzea Karla Zemana přišla ředitelka muzea Lenka Lukáčková poté, co v roce 2019 navštívila hudební festival, kde ji nadchl překlad některých koncertů do znakového jazyka. Tím pádem byly koncerty zážitkem i pro návštěvníky se sluchovým postižením. Krátce na to nás oslovili DeafTravel s nabídkou překladu průvodcovských textů a všechno krásně zapadlo do sebe.

V roce 2019 přeložili DeafTravel v našem muzeu do českého znakového jazyka všechny krátké dokumentární filmy a v roce 2020 veškeré texty a popisky. Začátkem roku 2021 byla všechna videa s překladem do znakového jazyka hotová a stačilo jen umístit označení přeložených textů a aktivní QR kódy do expozice Muzea. Nyní je Muzeum Karla Zemana téměř rok plně přístupné neslyšícím návštěvníkům a zároveň jsou na letošní rok v plánu události na podporu návštěvnosti Muzea právě pro návštěvníky se sluchovým postižením.

Doufáme, že zpřístupnění expozice Muzea Karla Zemana neslyšícím inspiruje ke stejnému kroku další kulturní instituce.

32

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

/ K U LT U R N Í O K É N KO/

přístupné i neslyšícím Janu Wirthovi, který stojí v čele firmy DeafTravel, jež spolupracovala s Muzeem Karla Zemana na vytváření překladových videí, jsem položila pár otázek: Je to pro DeafTravel první zkušenost, co se týče překládání textů do českého znakového jazyka pro muzea nebo galerie?

Ano, byla to naše první zkušenost s překladem v muzeu. Předtím jsme vyhotovili například průvodce pro Staroměstskou radnici. Nyní dokončujeme další spolupráci na průvodcích a začínáme realizovat další, z čehož máme samozřejmě velkou radost. Proto věřím, že budou průvodcovská videa pro neslyšící jen přibývat.

Znáš v ČR další kulturní instituce, které disponují překlady průvodcovských textů do ČZJ, aby byly dostupné i pro návštěvníky se sluchovým postižením? Je nějaká možnost je přehledně dohledat?

Touto otázkou jsem se také sám zabýval a zjišťoval současnou situaci. Taková místa byste v ČR spočítali na prstech jedné ruky. Někde mají menší přístroje nebo tablety, na nichž se dají tlačítkem spustit videa v ČZJ; QR kódy k využití ČZJ v kulturních institucích jsou poměrně novou záležitostí, která u nás ještě potřebuje ujít dlouhý kus cesty. A já jsem velmi rád, že DeafTravel může být u toho a podílet se na zpřístupnění památek a dalších atraktivních míst pro neslyšící turisty. DeafTravel má interaktivní mapu, ve které jsou místa s překladem do ČZJ zaznamenána. Ne všechna, jen ta, kde jsme si ověřili přístupnost videí. Zjistili jsme totiž, že některé projekty byly realizovány, ale když neslyšící návštěvník na místo přijde, není mu služba nabídnuta a mnohdy ani personál neví, kde zařízení s překladem je. DeafTravel mapu proto stále aktualizuje. Plánujeme vytvořit i aplikaci.

Tak to je úžasné, neboť mne samotnou jako milovnici umění a cestování tento nedostatek trápí. Takové řešení je pro nás neslyšící velmi potřebné a perspektivní! Jak jste s Muzeem Karla Zemana začali spolupracovat?

DeafTravel před pár lety, krátce po svém založení, poslalo do různých kulturních institucí nabídku překladu průvodcovských textů z psané češtiny do českého znakového jazyka, aby byly přístupné i neslyšícím návštěvníkům. Vysvětlili jsme jim, jak se situace pro neslyšící návštěvníky v současné době má, že čeština je pro neslyšící jazykem druhým oproti mateřskému ČZJ, a že psané češtině ne každý neslyšící dobře rozumí. To, že neslyšící získají potřebné informace čtením, je bohužel mýtus, se kterým se u majoritní společnosti často setkáváme.

Dočkali jsme se bohužel malého zájmu ze strany oslovených institucí, avšak Muzeum Karla Zemana bylo mezi těmi, kteří se se zájmem ozvali. Naše myšlenka je nadchla a líbila se jim. Pak již netrvalo dlouho a došlo k osobnímu setkání, na němž jsme si ujasnili, co vše bude potřeba udělat a jak. Muzeum Karla Zemana bylo iniciativní, nemarnilo svůj čas, podalo žádost o dotaci a ta byla naštěstí schválena. A tak jsme mohli během krátké doby započít spolupráci na vytváření videí v ČZJ pro neslyšící, která nyní můžete v muzeu zhlédnout.

Bylo těžké texty v Muzeu Karla Zemana přeložit? Kdo všechno se na tvorbě videí v ČZJ podílel?

Na videích jsem se podílel jako průvodce v ČZJ – texty jsem si přečetl v psaném českém jazyce a za spolupráce tlumočníka do ČZJ a supervizora jsem vše přeložil do ČZJ. Téma mne hodně bavilo, protože mne zajímá umění a filmová tvorba. Proto to pro mne nebylo ani tak těžké. Důležitá byla pro mne samozřejmě ale důkladná

příprava, terminologie, zjišťování faktů o životě Karla Zemana apod. Pak jsme přetlumočená videa již technicky upravovali ve střižně a výsledek můžete nyní v muzeu zhodnotit sami. ☺ DeafTravel se zaměřuje na průvodcovská videa; jsem jediný certifikovaný neslyšící průvodce se státní zkouškou, a právě proto se zaměřujeme spíše na historii, provádění, památky a další.

Jaký máš názor na QR kódy versus „živého“ neslyšícího průvodce v ČZJ nebo slyšícího tlumočníka do ČZJ? Podle mne je jedno, v jaké formě jsou v kulturních institucích přístupná videa v ČZJ – ať již pomocí QR kódů skrz vlastní smartphone nebo přímo na vypůjčených tabletech, či dalších přístrojích nebo webových stránkách, kde se dají přehrávat. Podstatné je, že tam jsou a neslyšící může bez informační bariéry tuto instituci navštívit. Samozřejmě využití neslyšícího průvodce je ideální. Obávám se ale, že není možné ze strany instituce zajistit, aby byl trvale přítomen. Osobní přítomnost neslyšícího průvodce nebo tlumočníka do ČZJ je tedy vhodnější pro větší skupiny neslyšících návštěvníků v určitých termínech, kdy se s předstihem akce připraví.

Moc Ti děkuji za zajímavý rozhovor a budu se těšit na vaše další přeložené průvodce do ČZJ v českých kulturních institucích!

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

33

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

PŘIPRAVIL: Jan Šimůnek / FOTO:

webové stránky csns-sport.cz

23. MČR neslyšících v orientačním běhu na klasické trati Kdy: 23. června 2021 Pořadatel: SK Olympia Praha ve spolupráci s OOB Spartak Adamov Kde: les u Jedovnic poblíž CHKO Moravský kras

MČR na klasické trati D21 (6 km, 17 kontrol, 180 m převýšení) 1. Anna Pangrácová (SK SKIVELO Olomouc) 66:59 2. Marie Pangrácová (SK Olympia Praha SPS) 72:59 3. Anna Formánková (SK Olympia Praha SPS) 76:49

MČR na klasické trati H21 (8,15 km, 24 kontrol, 250 m převýšení) 1. Jan Semerád (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 80:26 2. Marek Spilka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 81:02 3. Josef Procházka (SK SKIVELO neslyšících Olomouc) 86:26 BSKN České Budějovice

MČR ve futsalu žáků a juniorů Kdy: 22. – 24. října 2021 Pořadatel: STK F ČSNS Kde: SC Řepy Praha Umístění žáci: 1. místo: 2. místo: 3. místo: Nejlepší hráč: Nejlepší brankář: Nejlepší střelec:

Umístění junioři: 1. místo: 2. místo: 3. místo: Nejlepší hráč: Nejlepší brankář: Nejlepší střelec:

34

BSKN Č. Budějovice I.PSKN Praha SSK Vítkovice Kulda Xavier (I.PSKN Praha) Červeňák Karel (I.PSKN Praha) Bandy Patrik (BSKN Č. Budějovice) – 13 gólů

SSK Vítkovice SK Olympia I. PSKN Praha Hartoš Radim (SSK Vítkovice) Novák Martin (I.PSKN Praha) Fischkandl Lukáš ( SK Olympia) – 6 gólů

ČASOPIS UNIE 1–2/2022 ročník XXVI

SSK Vítkovice

/ S P O R T O V N Í A K T U A L I T Y/

MČR v badmintonu neslyšících Kdy: 13. listopadu 2021 Pořadatel: ČSNS ve spolupráci se SKN Brno Kde: SportCentrum Kuklenská Brno

Dvouhra žen 1. Jana Havlová (SKN Hradec Králové) 2. Julia Hejnová (BSKN České Budějovice) 3. Lucie Vystrčilová (I.PSKN Praha)

Dvouhra mužů 1. Dennis Pražák (BSKN České Budějovice) 2. Andreas Hubáček (SSK Vítkovice) 3. Tomáš Sklenák (SKN Brno)

Čtyřhra žen

Neslyšící maratonec získal zlato

1. Jana Havlová, Julia Hejnová (SKN Hradec Králové, BSKN České Budějovice) 2. Jana Hamerníková, Nela Šudřichová (TJ Slovan Zlín) 3. Lucie Vystrčilová, Ivana Martinů (I.PSKN Praha, TJ Slovan Zlín)

Akce: MS neslyšících v maratonu 2021 Kdy: 26. září 2021 Pořadatel: Maraton Warszawski Kde: Varšava, Polsko

Čtyřhra mužů

Michal Stanovský se stal prvním českým mistrem světa a zároveň zaběhl český rekord neslyšících. Čas měl neuvěřitelných 2:29:40 a kvalifikoval se na 24. letní deaflympiádu v Brazílii, která se bude konat v květnu roku 2022.

1. Dennis Pražák, Patrik Varga (BSKN České Budějovice) 2. Jan Emmer, Andreas Hubáček (I.PSKN Praha, SSK Vítkovice) 3. Ivo Novák, Lukáš Racek (SKN Hradec Králové, SKN Brno)

Smíšená čtyřhra 1. Jana Havlová, Andreas Hubáček (SKN Hradec Králové, SSK Vítkovice) 2. Julia Hejnová, Dennis Pražák (BSKN České Budějovice) 3. Lucie Vystrčilová, Jan Emmer (I.PSKN Praha)

Naše neslyšící judistka uspěla na světové úrovni Akce: MS v judu neslyšících 2021 Kdy: 29. října 2021 Pořadatel: Mezinárodní judistická federace Kde: Versailles, Francie Julie Švecová úspěšně vybojovala zlatou medaili a stala se mistryní světa. Také se jako maratonec Michal Stanovský kvalifikovala na 24. letní deaflympiádu.

Zdroj: webové stránky csns-sport.cz, facebookové stránky Judo Železo Hranice / Czech Judo Team

ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH

35