investování
V současnosti existuje bezpočet různých typů derivátů, ale většina z nich vychází ze čtyř druhů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin: nepodmíněné kontrakty, pevné kontrakty a podmíněné kontrakty, opční kontrakty. První skupinou jsou ty, u nichž je při sjednání dáno, že obchod proběhne a obě protistrany mají povinnost jej uskutečnit. Patří mezi ně forward, futures a swap. Druhou skupinou jsou deriváty, u kterých uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné strany, a patří do ní opce a bezpočet jejich variací. Miroslav Adamkovič popisuje, jak to chodí v praxi. „Řekněme, že akcie ČEZu se aktuálně prodávají za 730 korun. Vy mi prodáte právo na to, že někdy v budoucnu ode mne akcie ČEZu koupíte podle dnešního kurzu. Já vám za to vyplatím opční prémii, dejme tomu deset korun. Pokud akcie ČEZu porostou nad 730 korun, vyděláte tuto prémii, ale pokud klesnou o více než oněch deset korun, proděláte. V případě futures by naše dohoda vypadala jinak, a sice tak, že vám akcie prodám v daný den a za danou cenu, řekněme 740 korun. Obchod pro vás bude ziskový, pokud by do té doby cena rostla na více než 740 korun, v opačném případě bych vydělal já.“
v době do splatnosti futures je toto právo fakticky odprodáno, proto je drtivá většina obchodů uzavřena ještě před doběhnutím futures do splatnosti. Futures kontrakty jsou standardizované, například jeden kontrakt ropy má velikost tisíc barelů ropy. Kromě komoditní futures existují také měnové futures, futures na úrokovou míru nebo futures na akciové indexy. Zatímco komoditní futures obchody využívají velmi často obchodníci, kteří podkladové aktivum převezmou, na trhu je mnoho instrumentů, které slouží vyloženě jen jako spekulativní nástroj. Contract for difference
Na takzvané futures jsme narazili již u komoditního trhu, i tak není od věci ještě jednou zopakovat jejich mechanismus. Futures představuje smlouvu uzavřenou v jednom časovém okamžiku o dodání zboží k určitému budoucímu datu a za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy. Futures jsou pákové deriváty, při obchodování je skládána pouze určitá záloha, kterou je obchodní pozice zajištěna. Futures představují právo a povinnost v předem stanovený termín realizovat obchod za aktuálně platnou cenu. Uzavřením protipozice
Jedním ze spekulativních nástrojů jsou takzvané kontrakty na vyrovnání rozdílu, Contract for difference (CFD). Setkali jsme s nimi v kapitole o devizovém trhu, CFD se však netýkají pouze devizového trhu, ale používají se i na trzích akciových a komoditních. Je to finanční nástroj, který v poslední době nabývá čím dál více na popularitě. CFD jsou finanční deriváty, které umožňují investorům těžit z nárůstu (dlouhá pozice) nebo poklesu (krátká pozice) cen podkladových finančních instrumentů a používají se ke spekulaci s těmito cenami. Například v případě akcií je to derivát, který umožňuje spekulovat s pohyby cen těchto akcií, aniž by investor musel podkladové akcie sám vlastnit. To samé platí i u měn. CFD je smlouvou mezi kupujícím a prodávajícím, která přikazuje kupujícímu zaplatit prodávajícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy. Je-li tento rozdíl záporný, platí prodávající. Běžnou samozřejmostí u CFD je obchodování prostřednictvím finanční páky. Investoři u CFD proto musejí udržovat určitou zálohu definovanou poskytovatelem nebo tvůrcem trhu. To znamená, že pomocí malého množství peněz se
Warranty jsou investiční cenné papíry nebo jiné cenné papíry derivátového typu, které opravňují k nabytí podkladových aktiv, například akcií, dluhopisů nebo jiných investičních nástrojů. Nákupem warrantu majitel získává právo koupit (call warrant) či prodat (put warrant) určité množství podkladového aktiva k předem stanovenému termínu a za předem stanovenou cenu. To znamená, že investor má právo, nikoliv povinnost koupit, případně prodat podkladové aktivum. Rozhodne-li se tohoto práva využít (uplatnění warrantu), získá podkladové aktivum. Cenu warrantu odvozuje specialista na základě vývoje ceny podkladového aktiva. V pozici emitenta vystupují zpravidla velké finanční instituce. S warranty mohou být uzavírány obchody v rámci obchodování s účastí specialisty, případně také automatické obchody.
Swap znamená v angličtině „prohození“ nebo „výměna“, a tak lze podstatu výrazu také chápat – jako určité prohození rolí. Swap je kontrakt, na základě kterého dochází na určitou dobu mezi dvěma smluvními stranami ke vzájemné výměně finančních toků podle dopředu stanovených podmínek. Charakteristickým rysem swapů je fakt, že plnění ze swapového obchodu není jednorázové. Swapový kontrakt je sjednán na delší časové období, v jehož rámci probíhají periodické platby jako plnění ze swapu. Při swapu nedochází z právního hlediska ke změně původních věřitelských, resp. dlužnických vztahů zúčastněných subjektů. Subjekty swapové transakce zůstávají odpovědni za své původní závazky, které jsou předmětem swapu. Nejznámějšími jsou úrokový swap, devizový swap, měnový swap a kreditní swap. Jsou to vždy neburzovní deriváty.
Futures kontrakty
prostřednictvím páky ovládá násobně větší ekvivalent aktiv. Všechno vypadá velmi pěkně, ale je nutné vědět, že CFD nejsou vzhledem ke své rizikovosti povoleny například ve Spojených státech. Další riziko se váže k poskytovateli a je podobné u většiny mimoburzovních derivátů. Souvisí s finanční stabilitou a solventností poskytovatelů CFD. Jestliže poskytovatel nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, může být reálná hodnota CFD výrazně snížena, a to bez ohledu na cenu podkladového instrumentu. Poskytovatelé ovšem musejí pro případ vlastní insolvence vést majetek klientů odděleně. Podobně speciální pozici mají ostatně i deriváty v ČR, kde byly dlouhou dobu součástí hazardních her. Byly to ovšem deriváty, které nebyly sjednané licencovaným subjektem. Nyní veškeré burzovní i neburzovní deriváty musí poskytovat subjekt, který k tomu má od Komise pro cenné papíry nebo České národní banky udělenou licenci. Vlastnit, nebo spekulovat Ačkoliv se může zdát, že téma skutečného vlastnictví podkladového aktiva při obchodech na finančních trzích je na první pohled banální, opak je pravdou. Investora totiž znovu odkazuje k otázce, zda chce na finančních trzích spekulovat, nebo spíše investovat, přičemž základní rozdíl mezi investicí a spekulací je v tom, že například u akcií je spekulací takový obchod, který nebere ohled na fundament. A fundamentem v tomto případě je například schopnost společnosti vytvářet zisk nebo, v případě dlužníka, splácet závazky. Mimo fundament cenu aktiv také ovlivňuje mnoho dalších faktorů, jako například převládající tržní sentiment. Avšak zatímco sentiment je nemožné předvídat, u fundamentu se o to investoři alespoň pokoušejí.
Opce se zásadně liší od již námi uvedených finančních derivátů tím, že protistrany, které mezí sebou opční obchod uzavřou, si nejsou rovny. Kupující opce (v dlouhé pozici) má právo si vybrat, zda opci uplatní, či nikoli. Prodávající opce v krátké pozici podle toho musí, nebo nesmí plnění uskutečnit. Vlivem tohoto není hodnota opce na počátku nulová, ale kupující platí prodávajícímu takzvanou opční prémii, která je cenou opce, jež je odměnou pro prodávajícího za jeho znevýhodněnou pozici. Opční prémie je nepoměrně menší než hodnota podkladového finančního instrumentu. Opční prémie je cena, za kterou si držitel opce kupuje u vypisovatele opce právo odstoupit od uzavřené smlouvy. Opční prémie sehrává rozhodující roli při odvození zisků a ztrát vyplývajících z dané opce.
33