Page 1

Leden 2013 č.1

150 Kč


TRADEFORT JE SPOLEHLIVOU OPOROU VAŠÍ PROSPERITY!

www.tradefort.cz

trzích pro profesionály a k ochraně kapitálu méně zkušených obchodníků. Otevření online účtu Příznivé obchodní podmínky Přátelská a vnímavá technická podpora Ukládání/výběr hotovosti bez poplatků Rychlý vklad/výběr hotovosti

Obchod 24 hodin denně, 5 dní v týdnu Využití úvěru 1 : 10 až 1 : 1000 Praktická osobní obchodní místnost Demo účet zdarma


Obsah 6 O situaci v USA

23 Není tu jen pražská

13. září spustil americký FED třetí kolo kvantitativního uvolňování (QE 3.0), které spočívá v nákupu cenných papírů zajištěných hypotékami (MBS, mortgage-backed securities) od finančních institucí. FED nakupuje za 40 milionů dolarů měsíčně do té doby, než míra nezaměstnanosti klesne pod blíže nespecifikovanou hodnotu. A kdy to bude? Co mohou investoři očekávat od vývoje ve Spojených státech amerických?

Většina investorů vůbec svojí první akciovou investici uskuteční na pražské burze. Jenomže má mu co pražská burza nabídnout? Není lepší se poohlédnout po akciových titulech třeba do USA, Německa, Polska? Nejen o tom je text, který v základních rysech popisuje investorovy možnosti na akciových trzích. A nejenom zeměpisně, ale i prostřednictvím vysvětlení, jaké výhody a nevýhody spočívají v investicích do indexů, nebo růstových či dividendových akcií.

loni a letos

10 Evropské krize a válka na Středním výhodě

Česká ekonomika se již několik čtvrtletí prodírá mírnou recesí (od loňského léta -1 % HDP). Klesl i index nákupních manažerů ve výrobě v září nejníže od května a to ze srpnových 48,7 na 48 bodu. To znamená, že většina manažerů očekává horší stav ekonomiky než před měsícem. Nepěkné vyhlídky ale neplatí jen pro českou ekonomiku, s problémy se potýká celá Evropa. Text o evropských problémech přibližuje investiční možnosti nejen v Evropě, ale i na Středním východě.

14 Začínáme investovat Co musí udělat člověk, který chce, aby mu peníze vydělávaly další peníze? Kdo mu poradí? Kam, na jak dlouho a do čeho by měl své peníze vložit? Na co by si měl dávat pozor, aby o peníze nepřišel? Tyto, ale nejen tyto otázky řeší text, nad nímž, stejně jako u některých dalších, stojí v záhlaví nápis Investování. Přední odborníci z trhu popisují, jak s investováním začít, čeho se vyvarovat, kolik to stojí. Upozorňují i na to, jak moc velký rozdíl je mezi investorem a tržním spekulantem.

19 Inflace je mrcha Detailní rozepsání nejběžnější současné zvyklosti Čechů při zhodnocování jejich volných finančních prostředků má za cíl rovněž upozornit, že i když mnohé z volných finančních prostředků vykazují vysokou míru bezpečnosti, velký výnos nenesou. Započítají-li se totiž náklady na investici a míra inflace, člověk spíše tratí, než získá. Inu, jak se říká, kdo chce dobře spáti, koupí obligace, kdo chce dobře jísti, dá přednost třeba akciím.

Leden 2013 č.1

„Bud ,pracujeme za peníze, nebo peníze pracují za nás.“

burza

26 Matrix jménem Forex Nejenom akciemi živ je investor. Nejlikvidnější světový trh – trh s devizami – dává mnoho příležitostí ke spekulacím všem, kteří si na ně troufnou.

29 Ropa, zlato, stříbro Make Money nezapomněl ani na komoditní trhy. Co jsou futures a jak to na komoditních trzích chodí, se dočtete v článku Ropa, zlato, stříbro…

31 Rýžový příběh Cílem japonských pěstitelů bylo zajistit financování sezónního pěstování rýže. Pokud farmáři chtěli vypěstovat určité množství rýže, s cílem rýži později s patřičným ziskem prodat, potřebovali nutně určitý kapitál, ze kterého by samotné pěstování rýže financovali. Tomáš Nesnídal ze serveru Financnik.cz popisuje, jak vznikly futures.

32 Vlastnit, či nevlastnit Z pohledu investora zásadní otázka, z pohledu tržního spekulanta zbytečné zdržování. Nabídka finančních trhů a s nimi spojených investičních nástrojů je v současné chvíli nepřeberná. Každý, kdo na trzích investuje, ale i obchoduje, by se měl pokaždé ptát, zda sází jen na vývoj kurzu, nebo své peníze vkládá skutečně do něčeho, co bude vlastnit. Velmi tenká je hranice mezi tímto rozhodnutím, zvlášť když průmysl finančních derivátů a lákavá možnost využívat finanční páku svedly z cesty již tolik investorů.

Autorem citátu na titulní straně je americký finančník, spekulant na kapitálových trzích a politik Bernard Mannes Baruch (1870 až 1965), který zbohatl na spekulacích s cukrem. Působil také jako poradce amerických demokratických prezidentů Thomase Woodrowa Wilsona a Franklina Delano Roosevelta. Připisován mu je i celosvětově známý termín „studená válka”.


Obsah 34 Aktivních investorů

50 Co je fundamentální

Analytik Komerční banky Miroslav Adamkovič říká, že je nudný dividendový investor, který jde po stabilních společnostech. V rozhovoru se věnuje i tématu spekulace. Podle něho je mnohem větší zábavou tipovat výsledky fotbalových utkání, než kam se v příštích vteřinách pohne trh. Úspěšnost odhadu je totiž zhruba stejná. I tak jeden zásadní rozdíl podle Adamkoviče přece jen existuje: Když člověk tipuje výsledek fotbalového utkání, neprodělá obvykle majlant.

Žádný z investorů a obchodníků se při investování svých peněz nevyhne tomu, aby u toho alespoň na chvíli nezauvažoval, jestli to dělá dobře. A v tom, aby při investování dobře uvažoval, by mu měla pomoci fundamentální analýza.

bude přibývat

37 Kontrolujeme-li páku, kontrolujeme riziko

Janu Křížovi je 25 let. Na finančních trzích začal obchodovat už na střední škole. V současnosti školí začínající investory, s větším či menším úspěchem provozuje několik investičních webů a až na výjimky používá velmi vysokou finanční páku. Ve svém textu detailně popisuje, jak to dělá, aby prodělal jen to, co si může dovolit.

analýza

48 Co je technická analýza

Zatímco u fundamentální analýzy se musí myslet před každou investicí na kdeco, u technické analýzy hraje prim umění číst a vyhodnocovat grafy, tabulky a zase grafy. Kam se trh žene, kdy se obrátí a jestli se na tom náhodou nedá vydělat. Nejen to zkoumají techničtí analytici. V textu se pokoušíme v hrubých rysech čtenáře zasvětit do základních mysterií technické analýzy.

55 Psychologická analýza 40 Kolik nesou hedgové fondy

V České republice je možné se setkat s nabídkami několika hedgových fondů, protože však tyto fondy nabízejí své produkty, ale nemají licence od ČNB, je velmi těžké z nich dostat jakékoli oficiální vyjádření, nebo je v některých případech dokonce spolehlivě jmenovat. Petr Hájek se o to přesto pokusil a kromě definice hedgových fondů jako takových představuje i jejich nabídku na českém trhu. Avšak co si o tom bude myslet centrální banka, to nevíme.

44 Nedisciplinovaných investorů je většina

Obchodování na kapitálových trzích není pouze záležitostí drobných investorů ale i velkých firem, měst, obcí a státních institucí. Lubomír Vystavěl pracoval pro institucionální a korporátní klienty ve společnosti ING Comercial banking bezmála 20 let. A v rozhovoru s Make Money mimo jiné říká, že chcete-li prodávat pomeranče, není důvod je prodávat jenom přes Tesco

Když se tvoří dějiny, má to obvykle i své majetkové dopady. Psychologická analýza tuto poučku převádí na trhy, kde investory a obchodníky v základu rozděluje na tratící stádo a tiché profesionály, kteří inkasují zisky.

56 Deset nejrizikovějších podniků

Zástupci mezinárodních finančních a investičních institucí, disponující majetkem přes dva biliony dolarů, v roce 2006 podepsali v New Yorku dokument nazvaný Principy pro zodpovědné investice. Ty vycházejí z teorie, že firmy by kromě ekonomických kritérií měly také zohledňovat vztah k životnímu prostředí, sociální oblasti a zásadám etické správy a řízení podniku. Je s podivem, že firmy, které toto zohledňují nejméně, patří k těm velmi investorsky atraktivním.

62 Investiční elita

rokovala v Praze

48 Money managament Článek o základech Money managamentu je dalším článkem ze série článků o základech investování. Dozvíte se v něm, na co je třeba dát při investování a obchodování pozor, aby za chvíli nezel váš obchodní účet prázdnotou.

Koncem minulého roku hostil pražský hotel Marriott pátý ročník mezinárodní konference European Investment Conference, kterou uspořádal CFA Institut. Převážně zahraničnímu publiku se v Praze představili například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert C. Merton nebo šéf pražské burzy Petr Koblic, který zdůraznil, že v poslední době neví, kde mu ze samé hlava práce stojí.


Vydavatel Financial Media Group, s. r. o. Ředitel vydavatelství Oleg Chalkin Šéfredaktor Daniel Tácha Redakce Petr Hájek, Jan Kříž, Michal Bečvář Grafika Elena Volkova Předplatné www.fmg.as predplatne@fmg.as Inzerce reklama@fmg.as Adresa redakce Financial Media Group Office Park Nové Butovice, budova A, Bucharova 1281/2 Praha 13, 158 00 info@fmg.as, tel.: 775 748 880 Měsíčník Make Money, ISSN – 1805-6172 vydává společnost Financial Media Group, s. r. o. Registrace č. MK ČR E 20860. Jakékoli přetiskování, šíření či využívání obsahu nebo jeho částí bez povolení vydavatele je přísně zakázáno. Všechny informace poskytované časopisem Make Money jsou určeny výhradně ke studijním účelům a neslouží coby konkrétní investiční či obchodní doporučení. Vydavatel ani autoři textů nejsou registrovanými brokery, investičními poradci či makléři. Jsou-li na stránkách zmiňovány konkrétní finanční produkty nebo akcie, vždy a pouze za účelem studia. Vydavatel ani jeho redakce nenesou zodpovědnost za konkrétní investiční rozhodnutí časopisu.

Vážení čtenáři, v současné době na nás ze všech stran útočí nejrůznější nabídky. „Investujte!“„Zajišťujte se!“„Zvyšujte výnos!“„Pojistěte se!“ Telefonují nám kvůli tomu ráno, telefonují nám kvůli tomu večer. Různí finanční konzultanti nedají pokoj, jen aby se s námi sešli. Aby nám nabídli jakési mimořádné výhody. Na druhou stranu chce-li člověk prožít důstojnou penzi, bez odkládání peněz stranou, bez jejich investování, se neobejde. V tomto případě však nelze spoléhat na rady finančních poradců, je třeba mít vlastní názor. A proto je nutné se orientovat ve světě financí, protože nikdo se lépe nepostará o naše peníze než my sami. Časopis Make Money otevírá unikátní mediální projekt, jež se skládá ze tří součástí. Výpravného měsíčníku Make Money, který právě čtete, jeho kratší a odlehčenější verze Make Money Light a internetového serveru www.quote.cz, jehož cílem je přinášet ty nejčerstvější informace. Vše je zastřešeno jedním vydavatelským domem. Společností Financial Media Group (www.fmg.as). V tomto ohledu musím podotknout, že s vámi hrajeme fair. Jsme nezávislou společností, která není spojená s žádnou finanční skupinou, jež se na kapitálových trzích pohybuje, což značí, že si můžeme dovolit jednat upřímně a nezaujatě. I proto věřím, že budeme užiteční pro každého, kdo umí počítat peníze. Oleg Chalkin

První číslo měsíčníku Make Money jsme až na výjimky zaměřili na úplné základy investování. Snažili jsme se články psát srozumitelně a přehledně. Důraz u většiny z nich jsme kladli na jejich servisní povahu. Ostatně toto je náš cíl. Nechceme být časopisem laciných výkřiků, jak rychle a bez rizika zbohatnout. Naopak chceme být důvěryhodným časopisem, který investování a obchodování na kapitálových trzích popisuje prakticky a  bez zjednodušujících reklamních příkras. Koneckonců o peníze jde vždy až v první řadě. Nebudu dále psát o tom, co najdete v čísle, které právě držíte v ruce, sdělím jen, že již v tuto chvíli pracujeme na čísle dalším, v němž se zaměřujeme na možnosti zhodnocení investic hlavně do amerických akcií, ale nejen do nich. Čili které akcie kupovat, jak je kupovat, přes koho je kupovat. Odborníků se ptáme na to, jakou roli akcie mohou sehrát v portfoliu investora. Podíváme se i na prohřešky tuzemských brokerských firem. Sdružení pro ochranu investorů na kapitálovém trhu tvrdí, že eviduje stovky případů. Bude to zajímavé čtení už proto, že zmíněné sdružení vede bývalý investiční zprostředkovatel nechvalně proslulé společnosti Capital Partners. Lze proto říci, že ví, o čem mluví. Daniel Tácha


6 Analýza

O situaci v USA loni a letos Do prosince přinesl rok 2012 mnoho významných událostí. V centru pozornosti byly dopady takzvaného kvantitativního uvolňování na americkou ekonomiku a situaci na kapitálových trzích. Text: Petr Hájek

Dne 13. září spustil americký FED třetí kolo kvantitativního uvolňování (QE 3.0), které spočívá v nákupu cenných papírů zajištěných hypotékami (MBS, mortgage-backed securities) od finančních institucí. FED nakupuje za 40 milionů dolarů měsíčně do té doby, než míra nezaměstnanosti klesne pod blíže nespecifikovanou hodnotu. Předseda FED Ben Bernanke neopomene při jakékoliv příležitosti, kdy obhajuje svou nikdy nekončící politiku kvantitativního uvolňování, připomenout, že tato pomáhá v růstu akciím a ekonomickému růstu. Ve své řeči v Jackson Hole 31. srpna řekl, že není náhoda, že právě býčí trh na akciových trzích začal v březnu 2009 krátce poté, kdy FOMC (Federal Open Market Committee, bankovní rada americké centrální banky) rozhodla o masivním rozšíření nákupu cenných papírů. Rovněž uvedl, že nákupy dluhopisů jsou důležité kvůli vlivu efektu bohatství rostoucích cen akcií na spotřebu a soukromé investice. Jsem přesvědčen, že k tomu však přispěl i optimismus generovaný i rozvolněním a faktickým zrušením pravidla Mark-to-Market a také oznámením čerstvě inaugurovaného prezidenta Barracka Obamy o schválení ekonomického stimulu známého pod zkratkou ARRA (nebo také American Recovery and Reinvestment Act of 2009), obojího z přelomu zimy a jara 2009. To nicméně neznamená, že B. Bernankemu nelze přiznat zásluhy za býčí trh. Růst cen akcií FED tak svou politikou kvantitativního uvolňování a operací Twist (viz dále), kdy výrazně mění strukturu své bilance, podporuje růst cen aktiv s dlouhou dobou splatnosti, přičemž akcie můžeme zahrnout mezi aktiva s nejdelší „dobou splatnosti“ (s variabilní mírou výnosu). V případě, že by inflace v USA začala růst, pak by ceny akcií rozhodně

nezaostávaly a rostly by také. Navíc americké akcie, respektive firmy zveřejňují zahraniční výnosy v USD, pak při znehodnocujícím USD budou tyto růst a firmy budou zveřejňovat vyšší výnosy. Akcie jsou tak ze strany FED jasně podporovány. S&P 500 vzrostl od března 2009 k cyklickému vrcholu dne 14. 9. 2012 (den po spuštění QE3) o 116,66 % a k 1. 12. byl pouze 9,32 % pod svým maximem z 9. 10. 2007. QE2 začala při projevu Bernankeho v Jackson Hole 27. 8. 2010 a končila v polovině roku 2011. Operace Twist začala 21. 9. 2011 a skončila 31. 12. 2012. Při ní nedochází k tištění nových peněz. FED prodává krátkodobé dluhopisy za 45 miliard dolarů měsíčně a nakupuje dlouhodobé, kterým tak roste cena a zákonitě klesá výnos, a tedy jejím cílem je snížit dlouhodobé úrokové sazby. Operace tak otáčí výnosovou křivku ve směru hodinových ručiček, proto název Twist. Během QE1, QE2 a operace Twist vzrostl index S&P 500 do letošního projevu Bernankeho v Jackson Hole o 81,1 %. Kvantitativní uvolňování Jestliže se v říjnu ještě mohlo zdát, že na QE4 již pravděpodobně nikdy nedojde, protože výnosy dluhopisů jsou na rekordních minimech a již nemají kam klesat, pak již 13. 11. místopředsedkyně FED a hlasitá stoupenkyně kvantitativního uvolňování Janet Yellen ve své řeči podpořila konkrétní návrhy některých svých kolegů na vázání cílů měnové politiky na některé ukazatele, především na míru nezaměstnanosti a inflaci. Podpořila Charlese Evanse, předsedu Chicagského Fedu, v tom aby QE3 pokračovala, dokud nezaměstnanost neklesne pod sedm procent, jestliže se inflace ve středně dlouhém období (rozumějme do roku

2016) udrží pod třemi procenty. Narayana Kocherlakota, předseda Minneapoliského Fedu, navrhl hranici 5,5 % nezaměstnanosti a 2,25 % pro inflaci. Teprve po prolomení těchto ukazatelů by se uskutečnila další jednání, zda dojde k růstu úrokových sazeb – neboli jejich růst by nebyl ani pak automatický. Díky znovuzvolení prezidenta Obamy nebude kvantitativnímu uvolňování stát v cestě vážná překážka po další čtyři roky. Volnější měnovou politiku podpořil kvůli vysoké nezaměstnanosti 29. 11. i William Dudley, předseda Fedu v New Yorku. Kvantitativní uvolňování obecně rozmazává jasnou dělicí čáru mezi fiskální a měnovou politikou. FED je sice stále politicky nezávislý, ale fiskální politika je silně závislá na ochotě FED nakupovat další vládní dluhopisy. FED nyní drží zhruba 1,7 bilionu USD vládního dluhu a vláda za ně platí jen 0,25 %. Jestliže by kvantitativní uvolňování nebo nákupy dlouhodobých dluhopisů měly pokračovat (řekněme pokračování operace Twist v jiné podobě), je nutné se ptát, z čeho to bude financováno. Krátkodobých dluhopisů samozřejmě při operaci Twist ubylo, a proto dalšími možnostmi jsou tzv. credit, resp. quantitative easing (například nákupy hypotečních zástavních listů nebo jiných cenných papírů). Operace mají za úkol zvýšit rezervy bank, a tedy podpořit ekonomiku růstem likvidity a případně i snižováním úrokových sazeb. S tím jdou ruku v ruce i růst cen uvedených aktiv (mnoho ekonomů nazývá současnou situaci na trhu dlouhodobých dluhopisů jako bublinu) a  konec deflace. Kvantitativní uvolňování vytváří nové peníze, tlačí na růst rezerv bank a hrozí potenciální inflací. Aby k inflaci došlo, musí se tyto rezervy dostat do ekonomiky v podobě půjček, ale to se zatím příliš neděje. Inflace je nízko. Mnoho představitelů FED je tak přesvědčeno, že dokážou spravovat rezervy bez riskování inflace. Ještě


Analýza

velkorysejší než FED jsou zahraniční centrální banky, jejichž nákupy vládních dluhopisů dosahují k prosinci rekordu tří bilionů USD. Jak je to s akciemi? Tvrdí-li Bernanke, že politiky kvantitativního uvolňování pomáhají akciovému trhu, podívejme se s pomocí říjnových dat o tocích z a do akciových trhů v USA (Flow of Funds), vydávaných FED, jakými kanály se tak děje. Během posledního býčího trhu rozhodně nerostl čistý příliv kapitálu do akcií ze strany podílových fondů, spíše naopak (z 2 800 miliard USD v prosinci 2007 příliv mírně klesl na 2 600 miliard USD v srpnu 2012). Nicméně od té doby vydělali investoři do podílových fondů kumulativně 2 400 miliard USD. Není tajemstvím, že mnoho kapitálu přitáhl dluhopisový trh (1 200 miliard USD od března 2009 a od té doby vydělal 473 miliard USD). Politika FED tak hnala individuální investory spíše do dluhopisů. Malí investoři a domácnosti prodávají akcie již několik let, v této oblasti zdroj růstu akcií také není možné hledat. Ani příliv kapitálu do ETF celkový obraz prakticky nezmění. Zahraniční investoři naproti tomu agresivně nakupovali od roku 2009 do poloviny roku 2011, kdy začali prodávat, a jen za posledních 12 měsíců prodali akcie za 18 miliard USD. Naopak nejvýznamnějšími kupci akcií se staly nefinanční společnosti čili firmy, pro které se staly dividendy dražšími než dluh, a tak často skupují vlastní

Milan Vaníček, ředitel odboru analýz finančního trhu, J&T BANKA Investiční rok 2012 hodnotím jako rok zvýšené volatility a výzev. Jednoznačně to byl rok, v kterém měli rozhodující slovo především politici a centrální bankéři. V případě politiků se zmíním především o Evropě, a to pro řešení dluhové krize eurozóny spojené se zeměmi, jako jsou Řecko, Španělsko a další. V USA to byly prezidentské a senátní volby a následné řešení takzvaného fiskálního útesu, ale nemůžeme vynechat ani Čínu, kde došlo k pravidelné obměně politického vedení země. V případě centrálních bankéřů nelze vynechat FED, ECB, ale ani japonskou BOJ. proto tlačí akcie vzhůru, a nespadne-li ekonomika do recese, mohou cenu akcií tlačit vzhůru i v roce 2013. Výkupy akcií jsou financovány samozřejmě také z nerozděleného zisku. Za první pololetí 2012 dosáhly odkupy akcií 112 miliard USD a za 13 čtvrtletí od druhého čtvrtletí (Q2) 2009 již bilionu USD. Likvidní aktiva nefinančních společností se pět čtvrtletí od poloviny roku 2011 drží stabilně na rekordní úrovni 1,75 bilionu USD. Inflace v USA Mezi vlivy politik kvantitativního uvolňování patří jistě kromě tlaku na růst akcií i růst inflačních očekávání. Spread (rozdíl) mezi výnosem 10letého dluhopisu a výnosem srovnatelného proti inflaci chráněného dluhopisu (TIPS, Treasury Inflation Protected Securitites) dosáhl největší hodnoty 2,48 % právě 14. září, den po vyhlášení QE3. Tento spread je silně korelován s indexem S&P 500. Toto naznačuje, že poroste-li očekávaná inflace, poroste i trh, nicméně aby se

David Brzek, Fio banka Na to, jak vážné problémy se v souvislosti s finanční krizí v roce 2012 řešily, dopadla výkonnost světových akciových trhů velmi dobře. Americké trhy se ve druhé polovině roku dostaly na nejvyšší hodnoty za poslední více než čtyři roky. Evropské trhy, kde se problémy spojené s finanční krizí projevovaly v jednotlivých ekonomikách podstatně výrazněji, zaznamenávaly v závěru roku – vyjádřeno panevropským indexem – rovněž dvouciferné zisky. V kontextu pokračování monetární expanze se dařilo rovněž zlatu, které si tak připsalo již dvanáctý rok v řadě kladné zhodnocení. Určitým zklamáním je relativně nižší obchodní aktivita, která byla na akciových trzích k vidění. Červenou nití, která se táhla rokem 2012, byla bohužel vyšší závislost trhů na rozhodování politiků.

akcie (případně provádí fúze a akvizice) a místo nich raději vydávají dluhopisy, jejichž ceny rostou a výnosy klesají k historickým minimům. Při porovnání financování akcií relativně vysokými dividendami s rekordně levným dluhem tak firmy jednoznačně ušetří. Tyto firmy

tak stalo, Kongres musí posunout nebo vyřešit fiskální útes a zvýšit strop na zadlužení země. Cena zlata roste se zadlužením země a postupujícím kvantitativním uvolňováním a je negativně korelována s výnosem 10letého TIPS dluhopisu,

jehož výnos byl 30. 11. 2012 -0,79 %. Negativní výnos tak reflektuje silnou poptávku po tomto typu dluhopisu, který zajišťuje ochranu před inflací. Zaměřit poslední kolo kvantitativního uvolňování na realitní trh je chytré, protože jeho situace se již zlepšuje a to má pozitivní vliv na ekonomiku a především na zaměstnanost. Je to chytré také proto, že pokud by to nefungovalo, tak každá další negativní zpráva z trhu práce by mohla zvednout ceny akcií v očekávání růstu nákupu MBS ze současných 40 miliard USD měsíčně. Jestliže QE3 selže v podpoře ekonomiky a zaměstnanosti, bude pravděpodobně po nějakou dobu tlačit na růst cen akcií, ale také i na ceny potravin a energií, jak se stalo při QE2. Tato inflace by snížila disponibilní příjem obyvatelstva, a tedy i soukromou spotřebu, pak i HDP. Meziroční inflace dosáhla v říjnu v USA 2,2 %. I ve světě se drží relativně nízko a jediné, co na ní má výraznější vliv, jsou ceny potravin a energií. Inflace je relativně nízká i přesto, že v USA i v Japonsku v rámci boje proti deflačním tlakům implementují politiky pro zvýšení inflačních očekávání. Nejpravděpodobnější vysvětlení relativně nízké inflace tak zůstává, že centrální banky spíše offsetují, než eliminují některé významné deflační tlaky. Inflace je relativně vyšší v mnoha rozvíjejících se ekonomikách (Indie (7,45 %), Brazílie (5,45 %), Indonésie (4,61 %), Rusko (6,5 %), Mexiko (4,6 %)), ale jen 1,7 % v Číně (údaje za říjen 2012). Kdybychom chtěli hledat oblasti, kde v USA dochází k nejvýraznější inflaci, pak jsou to náklady na studium a zdravotnictví. Školné a se školstvím spojené poplatky vzrostly od ledna 1979 o 1 036 % vs. 546 % v oblasti zdravotního materiálu a služeb a 238 % celkového CPI. Školné tak rostlo 4x a náklady na zdravotnictví 2x rychleji než CPI za stejné období. Za vysoké ceny ve zdravotnictví může mimo jiné i právní úprava odpovědnosti, jejíž reformou by se dala ušetřit až čtvrtina nákladů.

7


8 analýza Meziroční změny reálného HDP USA (v cenách roku 2005, saar). 14,00 % 12,00 % 10,00 % 8,00 % 6,00 % 4,00 % 2,00 % 0,00 % -2,00 % -4,00 % -6,00 %

‘48 ‘49 ‘50 ‘51 ‘52 ‘53 ‘54 ‘55 ‘56 ‘57 ‘58 ‘59 ‘60 ‘61 ‘62 ‘63 ‘64 ‘65 ‘66 ‘67 ‘68 ‘69 ‘70 ‘71 ‘72 ‘73 ‘74 ‘75 ‘76 ‘77 ‘78 ‘79 ‘80 ‘81 ‘82 ‘83 ‘ Oblasti značí recese dle definice National Bureau of Economic Research

Fiskální útes Nyní již tak investorům nezbývá než přemýšlet o dopadech QE3. Kdyby QE1 a QE2 fungovaly dle očekávání, pak by QE3 nebyl potřeba. Nyní jsou však již výnosy dluhopisů na historických minimech, akcie téměř u svých maxim. Výnos spekulativních dluhopisů (tzv. junkbonds, dluhopisů s neinvestičním ratingem) nedávno poprvé v historii klesl pod 6,5 %! Z USA přichází smíšená data, a odhadovat budoucí vývoj je tak v současnosti obtížné. Reálný HDP (saar, sezónně očištěná roční data) v prvním kvartálu

roku rostl pouze o dvě procenta, ve druhém po poslední revizi (především díky zásobám firem, které klesly díky velkému suchu v USA) jen o 1,3 %, ve třetím po revizi o 2,7 %. Revize HDP za Q3 vyskočila ze dvou procent díky akumulaci zásob a nárůstu federálních výdajů, faktorů, které se pravděpodobně nebudou ve čtvrtém kvartálu opakovat. Výdaje na kapitálové zboží klesly o 2,7 %. Je to první pokles od poslední recese, jež skončila v polovině roku 2009. Tento pokles je dáván za vinu stále zatím neexistující dohodě o změně daní pro rok 2013. Naopak dobrou zprávou je předběžné PMI (průměry indexů ná-

Jiří Cihlář, Next Finance Rok 2012 byl z pohledu finančních trhů silně ovlivněn evropskou dluhovou krizí. Tu bylo možné sledovat nejen v rostoucím zadlužení států, ale také na extrémním růstu výnosů státních dluhopisů některých postižených států. Evropská krize vznikla ve státech na periferiích eurozóny a postupně zasahovala stále více států. Výsledek je takový, že země eurozóny padají do recese a evropský průmysl skomírá. To se negativně projevilo na investorské náladě, kterou na konci roku navíc ještě zhoršoval strach z naražení na fiskální útes v USA. Trhy byly v roce 2012 stimulovány nástrojem kvantitativního uvolňování ze strany centrálních bank, což přispělo k tomu, že se velmi dařilo akciovým titulům a indexům. Americký průmyslový index DJIA za roční období vrostl o téměř 12 procent. Index PX pražské burzy si za stejné období připsal téměř 16 procent. Z globálního pohledu vedla v roce 2012 uvolněná politika centrálních bank, která byla doplněna o kvantitativní uvolňování, k nadhodnocené akciových titulů, na což je potřeba brát ohled. Náš předpoklad je takový, že v horizontu roku dojde k splasknutí těchto akciových bublin.

kupních manažerů ve výrobě a ve službách) ze dne 21. 11. 2012, které je založeno na přibližně 85 procentech obvyklých odpovědích za měsíc. Tento ukazatel vzrostl v USA z 51,0 v říjnu na 52,4 bodu, index ve výrobě vzrostl z 51,4 na 52,9 bodu a index nových objednávek z 51,1 na 52,8 bodu (hodnoty nad 50 značí pozitivní očekávání, pod 50 negativní očekávání). Dne 29. 11. došlo navíc k velkému pozitivnímu překvapení, když bylo zveřejněno, že rozjednané prodeje domů v říjnu rostly meziměsíčně o 5,2 procent, meziročně o 18,0 % při očekávaných 1,0 %, resp. 8,9 %. Revize za září byla také výrazná – na 0,4 % a 8,7 % z 0,3 %, resp.8,5 %. Z trhu nemovitostí je již dobrých zpráv více a ceny nemovitostí jsou v rostoucím trendu. Ohledně fiskálního útesu stále očekávám dohodu. Z pohledu daní si 98 % Američanů ponechá nižší daně z Bushovy éry. S tímto souhlasí jak demokraté, tak republikáni. To je velmi důležitá dohoda, která je také výhodná pro celou ekonomiku. Demokraté chtějí zvýšit daně zbývajícím dvěma procentům populace, která vydělává více než 250 000 USD ročně. Republikáni s tímto nesouhlasí, nicméně velmi hrubě se začíná rýsovat kompromis, i když stále bez jakýchkoliv záruk dohody. Je možné očekávat, že k růstu daní dojde, ale méně, než chtějí demokraté, a také, že dojde i k růstu hranice, za kterou se


analýza

Meziroční změny reálného HDP USA (v cenách roku 2005, saar). 14,00 % 12,00 % 10,00 % 8,00 % 6,00 % 4,00 % 2,00 % 0,00 % -2,00 % -4,00 % -6,00 % ‘77 ‘78 ‘79 ‘80 ‘81 ‘82 ‘83 ‘84 ‘85 ‘86 ‘87 ‘88 ‘89 ‘90 ‘91 ‘92 ‘93 ‘94 ‘95 ‘96 ‘97 ‘98 ‘99 ‘00 ‘01 ‘02 ‘03 ‘04 ‘05 ‘06 ‘07 ‘08 ‘09 ‘10 ‘11 ‘12 Zdroj dat: US Department of Commerce, Bureau of Economic Analysis; National Bureau of Economic Research.

budou platit vyšší daně. Pravděpodobně bude stanoven i strop na množství benefitů, které je možné uplatnit přes různé odpočty. Snižování daňových odvodů tak bude omezené. Samozřejmě že snižování daní je především divadlo pro demokraty, protože příjmy nevynesou tolik, aby to vyřešilo strukturální deficit. Pravděpodobně budou muset činit ústupky v oblasti sociálních výdajů a tyto krátit. Dojde-li opravdu k takové dohodě, bude se jednat ne o vyřešení problému, ale spíše o odklad jeho řešení, a to by mohlo dle mého názoru velmi pomoci trhům aktiv, ale nejen těm, došlo by i k růstu reálného HDP tlačeného prodejem automobilů a bytovou výstavbou k hodnotám okolo 3 až 4 procent, nominální HDP k 5 až 6 procentům a nezaměstnanost by mohla klesnout k 7,5 %. Vývoj HDP Nedojde-li k dohodě, pak podle posledních odhadů z 29. 11. 2012 z pera Makroekonomických poradců (nezávislá analytická společnost) poroste ekonomika v roce 2013 o 1,1 %, s nezaměstnaností rostoucí ke konci roku až k 8,5 %. I takovýto odhad růstu HDP se může ukázat jako příliš optimistický a výsledek může být i několik procent do mínusu. Jinými slovy, odhadů je mnoho a jsou mezi nimi velké rozdíly.

Nezaměstnanost činí v současnosti 7,9 %, což je stále vysoko nad úrovní před bankovní krizí, a její pokles, podmíněný vyšším růstem HDP, se nyní jeví jako málo pravděpodobný. Jestliže růst reálného meziročního HDP klesl v minulosti pod dvě procenta, tak následovala recese. Nejnižší hodnota meziročního HDP byla v loni v 3. kvartále. Letos zatím 2,1 % v druhém čtvrtletí. Díky revizi za Q3 neklesne meziroční HDP pod dvě procenta ani s 3. kvartálem, nicméně výhled pro 4. kvartál je ve velké nejistotě s odhady růstu reálného HDP mezi jedním až třemi procenty (saar). Růst americké ekonomiky tlačí dopředu prodej aut, který vzrostl z 14,1 milionu kusů v Q2 na 14,5 během Q3. Také by k růstu HDP v 4. kvartálu měly přispět export, rezidenční výstavba a zásoby. Jistě přispějí i náklady na opravy po nedávném hurikánu Sandy. Největší brzdou budou pravděpodobně kapitálové výdaje. Mezi pozitivní údaje patří také listopadový rekordní (od ledna 2008) index spotřebitelské důvěry. Index spotřebitelské důvěry vzrostl z říjnových 73,1 bodu na 73,7 bodu, to je jistě dobrá zpráva při pohledu na říjnový pokles spotřebitelských výdajů o 0,2 % (v porovnání vůči září, kdy rostly o 0,8 %). Pokud by pokles spotřebitelských výdajů pokračoval, pak se to jistě negativně projeví na HDP za 4. čtvrtletí.

Kam investovat Investovat-li nyní, volil bych osobně spíše americké společnosti, které nemají příliš velkou globální expozici, a zároveň se zajistil proti poklesu dolaru. Tato strategie fungovala do prosince v roce 2012 a mohla by fungovat i nadále. Na druhou stranu to předpokládá úspěšnou dohodu v Kongresu ohledně fiskálního útesu. Bezpečnou ochranu již nepředstavují ani dividendové tituly, které začaly být po znovuzvolení Obamy rozprodávány kvůli strachu z růstu daňové sazby uvalené na výnosy z dividend. Současná daň činí 15 %, avšak v roce 2013 by mohla dosáhnout až 39,6 %, jestliže se Barack Obama a Kongres nedohodnou a ekonomika spadne z fiskálního útesu. Například rodina ze střední třídy, která expiruje veškeré daňové úlevy, zaplatí daň z dividend nikoliv 15 %, ale již 28 %. Ti, kteří vydělávají více než 200 000 USD ročně (či 250 000 v případě sezdaných párů), by zaplatili daň z dividend 39,6 % a navíc 3,8 % daň za zdravotní peči. V případě nedohody tak nebudou defenzivní – dividendy platící – tituly nikterak atraktivnější než jakékoliv jiné akcie. Přesně tak, jak tomu bylo celý měsíc listopad. V případě úspěšné dohody a pokračování stimulačních programů v rozvíjejících se ekonomikách bych se začal poohlížet po titulech generujících příjmy i mimo území USA.

9


10 analýza

Evropské krize a válka na Středním východě V Evropě byla loňským nejčastěji diskutovaným tématem krize eurozóny. Na jaře krize v Řecku a od léta krize ve Španělsku. Finančním trhům dodal důvěru prezident ECB Mario Draghi, který uprostřed léta uvedl, že pro záchranu eura udělá cokoliv – „whatever it takes“. Ekonomika České republiky se přitom stále prodírá mírnou recesí. Text: Petr Hájek

Česká ekonomika se již několik čtvrtletí prodírá mírnou recesí (od loňského léta -1 % HDP). Na toto reagovala 27. 9. ČNB, která snížila cílovou repo sazbu na rekordních 0,25 %. To bude mít pravděpodobně minimální dopad na úrokové sazby v ekonomice, neboť banky budou u svých půjček vlivem recese zvyšovat svou rizikovou prémii. V České republice klesl index nákupních manažerů ve výrobě v září nejníže od května, a to ze srpnových 48,7 na 48 bodů. To znamená, že většina manažerů očekává horší stav ekonomiky než před měsícem. Taktéž spotřeba klesá, ale ne rychleji než hrubý domácí produkt. Vládní výdaje jsou prakticky stejné jako v roce 2007 (v poměru k HDP), jen podíl investičních výdajů na hrubém domácím produktu klesl mezi roky 2008 a 2011 z 27 procent na 24 procent a export v prostředí Evropy v recesi nemá příliš mnoho prostoru situaci změnit. Tahounem poklesu hrubého domácího produktu tak není primárně spotřeba domácností, ale spíše fiskální restrikce v kombinaci s poklesem zahraniční

poptávky. Bohužel tato fiskální restrikce stahuje dolů i zmíněnou spotřebu domácností. České banky za poslední rok téměř přestaly úvěrovat firmy. Od roku 2008 vzrostly půjčky firmám o 14 procent, nicméně za poslední rok o necelá dvě procenta. Významná část plánovaného zvýšení daní v roce 2013 je navíc určena pro růst transferů obcím, a nikoliv pro snížení schodku státního rozpočtu. Stát by měl konečně začít efektivně šetřit, účelně reformovat a snižovat mandatorní výdaje. Pro srovnání: V Polsku rostl hrubý domácí produkt za stejné období posledního roku o 2,5 % a na Slovensku dokonce o tři procenta. Peníze do Španělska Španělský premiér Mariano Rajoy dostal během loňského léta nabídku od Maria Draghiho: ECB začne nakupovat Španělské dluhopisy, přičemž Španělsko slíbí úsporná opatření a ekonomické reformy. Hlavní podmínkou ovšem bylo, aby Španělsko požádalo o fi-

Ondřej Hartman, www.FXstreet.cz Z pohledu forexového tradera byl podle mého rok 2012 velmi dobrý. Nabídl zajímavé obchodní příležitosti. Díky opětovné nervozitě, která zachvátila finanční trhy, jsme zažili velmi volatelní období, čehož využívají krátkodobí obchodníci, jako jsem právě já. V roce 2012 měnové trhy ovlivňovaly problémy v eurozóně. Hlavně problémy Řecka a žádost o finanční pomoc pro španělské banky, snahy ECB o záchranu eurozóny a nekonečné bezvýsledné summity EU, překvapivé snížení ratingů několika zemím, kvantitativní uvolňování (QE3) v USA, prezidentské volby v USA, tlaky na japonskou centrální banku k dalšímu razantnímu uvolnění měnové politiky kvůli silnému japonskému jenu a další intervence proti síle švýcarského franku. Co více si jako trader přát? Nuda rozhodně nebyla.

nanční pomoc, a to prozatím Španělé odmítají. Draghiho nabídka měla pozitivní vliv na výnosy státních dluhopisů, které díky ní výrazně klesly. Takže i jen možnost využít této nabídky snižuje Španělsku náklady na dluhovou službu. Agentura Bloomberg uvedla, že je nutné si přiznat, že čtvrtá největší ekonomika eurozóny se nachází v horším stavu, než se obecně očekávalo, a že nákupy dluhopisů ze strany ECB problémy ekonomiky nezachrání, i když úsporná opatření by mohla pomoci. Draghiho plán spočívá v nákupu krátkodobých dluhopisů na sekundárních trzích daných zemí (čili ve spuštění tzv. OMT – „Outright Monetary Transactions“, což de facto je časově neohraničené kvantitativní uvolňování, které je v principu podobné americkému QE3, jen typ cenných papírů je odlišný). Permanentní záchranný fond ESM (European Stability Mechanism), který nahradí starší EFSF (European Financial Stability Facility), byl spuštěn 8. 10. 2012 a jeho budoucí kapacita činí 500 miliard eur. Z nich na základě pokynu Evropské komise ze dne 28. 11. 2012 poskytl půjčku 37 miliard eur čtyřem španělským bankám (Bankia, Novagalicia Banco, Catalunya Banc a Banco de Valencia) za slib propuštění tisíců zaměstnanců a zeštíhlení sítě poboček (v tomto případě se nejedná o pomoc vládě v rámci „OMT“). Nejvyšší částka jde za bankou Bankia, jejíž kolaps v květnu ji dovedl k požadavku o 19 miliard eur, což o měsíc později donutilo Španělsko vyjednat si záchranný balík o objemu 100 mld. eur. Vláda řekla, že více než 37 mld. eur nepotřebuje a že celý schválený balík nevyužije. Na prosinec plánuje Španělská vláda vznik


analýza

konsolidační banky, která by měla mít v aktivech maximálně 90 miliard eur. Okolo této „bad bank“ však stále probíhá bouřlivá diskuse. Bankia se již nechala slyšet, že by do ní chtěla přesunout špatná aktiva o objemu 24,6 mld. eur s diskontem 27,9 % oproti jejich současným tržním cenám. Banco de Valencia, která z ESM získá 4,5 miliardy eur, bude za euro koupena Caixabankou. EK právě Banco de Valencia hodnotila jako jedinou ze čtyř uvedených coby de facto insolventní.

Jan Korb, senior makléř Patria Direct Letošní rok přinesl výrazné možnosti pro poziční obchodování čili obchodování vycházející ze vstupu do pozic při zformování stálého trendu. První čtvrtina roku patřila především růstovému vývoji, také převládl postupný pokles, který byl opět vystřídán růstem na nová letošní i několikaletá maxima. Aktivní přístup k obchodování tak mohl slavit relativně úspěšný roční vývoj, naopak z pozice investora pak samotný výsledek v rámci letošního roku nemusel znamenat jednoznačný výsledek. Z hlediska událostí pak jako jednu z nejdůležitějších hodnotím posun na úrovni Evropské centrální banky k politice aktivního působení s cílem stabilizovat výnosy dluhopisů problémových evropských zemí. Tento krok pomohl odstranit část významného rizika z akciových trhů i trhů dalších finančních aktiv.

Boris Tomčiak, Colosseum Rok 2012 byl pro investory velmi zajímavý. Takřka v každém měsíci bylo možné najít trh s výrazným cenovým pohybem. Hlavním tématem se staly záchranné akce centrálních bank a vlád. Monetární instituce v USA, Evropě, Velké Británii, Japonsku i Číně se rozhodly pořádně otevřít kohoutky a nalily na trhy další stovky miliard levných peněz. Díky tomu vyrazily vzhůru ceny akcií i dluhopisů s nižším ratingem. Na komoditních trzích opět zazářilo zlato a díky extrémnímu suchu jsme byli v létě svědky rekordních cen obilovin a olejnin.

Nezaměstnanost ve Španělsku vzrostla v říjnu na 25,02 %, a to navzdory vládním ujištěním v předchozích měsících, že již dosáhla svého vrcholu. Španělsko zažívá několik měsíců velký kapitálový odliv (Bloomberg uvedl, že odliv kapitálu zdaleka převyšuje ten z JV Asie během krize z roku 1997), banky tak nemají dostatek kapitálu. Naštěstí se tento problém snaží řešit speciálními úvěry Španělská centrální banka. Španělským bankám navíc roste množství klasifikovaných úvěrů (v září vzrostl podíl těchto půjček na celkovém množství na 10,7 %). Půjčky soukromému sektoru se snížily v červnu meziročně o 4,8 %. ECB již poskytla Španělsku půjčky přes 411,7 miliard eur. V tomto ohledu není bez zajímavosti, že německý parlament poslední týden v listopadu schválil, navíc překvapivou většinou hlasů, balík nové pomoci Řecku ve výši 14 mld. eur. Ekonomický zeměpis Nezaměstnanost v Eurozóně vzrostla v říjnu na 11,7 % (ze zářiových 11,6 %). Agentura Moody’s snížila 30. 11. 2012 rating dlouhodobých závazků (ty standardně zajímají investory více než krátkodobé) ESM a EFSF na Aa1 z Aaa (krátkodobý rating nezměnila), důvodem je nedávné snížení ratingu Francie také na Aa1 z Aaa.

K negativní náladě investorů nepomáhá ani rostoucí počet zemí, které padají do recese nebo již v ní jsou. USA sice rostou, a v růstu by měly pokračovat, bude-li odvrácen fiskální útes. Čína s druhou největší světovou ekonomikou také ukazuje známky rychlejšího růstu. Japonsko s třetí největší ekonomikou světa nicméně padá do recese. Německo se sice s ohledem na krizi v Eurozóně drží také relativně dobře, ale již se také objevují stále častěji známky ochlazení ekonomiky. To samé platí pro Velkou Británii. Průmyslová produkce v Evropě v září klesla. V Eurozóně to bylo meziměsíčně o 2,5 % s ostrým poklesem v Německu o 2,1 %, Francii o 2,7 %, Itálii o 1,5 %, Španělsku o 5,1 %, Řecku o 9 %, Portugalsku o 12 % a Irsku o 12,6 %. Eurozóna je tak za Q3 v recesi, to však neplatí za celou EU, která za stejné období v Q3 rostla o 0,1 %. Nicméně výhled pozitivní pro celou EU není, už jen pro negativní výhled největších ekonomik. Německo zveřejnilo 23. 11. 2012 Ifo index sledující v Německu současné obchodní klima a očekávání na příštích 6 měsíců. Ten vzrostl z říjnové hodnoty 100 na listopadových 101,4, což je první růst po šesti měsících. To naznačuje, že ekonomika Německa možná skončila s cestou k recesi, ale to by bylo potřebné mít potvrzené i jinými indikátory. Růst byl podpořen,

jak velkoobchodníky (z -3,2 na 4,9), maloobchodníky (z -5,8 na -0,6) a stavebnictvím (z -11,8 na 7,5). Služby klesly z 9,1 na 8,5. Současná situace byla hodnocena lépe (z 107,2 na 108,1), stejně jako očekávání (z 93,2 na 95,2). Tyto údaje potvrzují poslední údaje PMI od společnosti Markit. Agentura Bloomberg uvedla, že maloobchodní tržby v říjnu klesly meziměsíčně o 2,8 % a meziročně o 0,8 %, přičemž odhady analytiků činily -0,4 % m/m, resp. -0,3 % y/y. Japonsko je na pokraji další recese, do září od počátku roku se propadla průmyslová produkce téměř o 10 procent, reálný HDP klesl během Q3 o 3,5 % (saar). Teritoriální rozbroje s Čínou snížily export a výhled zůstává spíše negativní. Při poklesu HDP v Q4 se Japonsko oficiálně dostane do recese. Na druhou stranu 30. 11. vláda oznámila, že chystá stimulační balík v objemu 880 mld. jenů. Jestliže sečteme země OECD, produkce v nich souhrnně přestala růst. Při pohledu na výstup 34 zemí OECD uvidíme souhrnný pohyb produkce do strany na úrovních cyklického maxima z období února až srpna 2012. V září produkce pravděpodobně klesla, na základě negativních zpráv z některých členských zemí. Dobré zprávy přicházejí z Latinské Ameriky a Asie, kde např. v Mexiku, Číně, Indonésii či Malajsii se držela zářiová produkce blízko rekordních maxim. Na druhou stranu výstup nevypadá nijak pozitivně v případě Taiwanu, Jižní Koreje a Singapuru. Jak v Číně? Během léta 2012 reagovalo čínské vedení na výrazné zpomalení ekonomiky balíkem fiskálních a měnových stimulů

11


12 analýza a to pravděpodobně nyní přináší své ovoce v podobě podpory ekonomiky. To je potvrzené PMI, které vzrostlo v listopadu z říjnové hodnoty 49,5 na 50,4 bodu. To bylo vedené indexem ve výrobě, který vzrostl ze 48,2 na 51,3 bodu. Obě listopadové hodnoty jsou nejlepší za 13 měsíců. Nově zvolený generální tajemník Komunistické strany Číny Xi Jinping měl dne 15. 11. 2012 projev a slovo socialismus řekl pouze jednou, zato o frázi etnické skupiny se zmínil čtyřikrát, což ukazuje, že pozornost se bude spíše soustředit na etnické rozdělení Číny. V březnu bude navíc zvolen prezidentem. Xi Jinping přiznal, že Čína má mnoho pro-

síců upřednostní ekonomické sankce a zaútočí-li, tak spíše až v příštím roce na jaře či v létě na základě dalšího vývoje, jak povolebního v USA, tak toho v Íránu pod vlivem ekonomických sankcí. Ty mají od počátku roku na Írán velmi negativní vliv. Riál ztratil dle BBC z 2. 10. od zavedení sankcí v červnu 2011 zhruba 80 % své hodnoty vůči dolaru. První říjnový den ztratil 18 % a hned další den 9 %. Jeho kurz proti dolaru tak výrazně roste a toto znehodnocení významně zvedá inflaci k 25 % (především importovaného zboží) a snižuje kupní sílu obyvatelstva. To nyní děsí především růst cen potravin a riziko války.

Richard Siuda, Conseq Investment Management Uplynulý rok byl prozatím ve znamení nadprůměrného zhodnocení konzervativních investic, korunové dluhopisy si vedly opravdu výborně. Náš dluhopisový fond dosáhl od počátku roku k 27. 11. zhodnocení 12,7 procenta, ještě o něco konzervativnější fond krátkodobých dluhopisů 6,4 procenta. To jsou velmi nadprůměrné výsledky, které velmi výrazně překonávají sazby bankovních spořicích produktů. Důvodem tohoto vývoje byly obavy o další osud eurozóny, které hnaly investory do bezpečných bezrizikových aktiv, což vyhnalo jejich ceny vzhůru. Špatně si nevedly ani akcie, i dynamická akciová portfolia vykázala od počátku zhodnocení přes deset procent. To je sice také slušný výsledek, ale ne výjimečný. blémů, především korupci a nadměrnou byrokracii. Strana musí zůstat v pozoru a pro řešení problémů se musejí všichni soustředit především na čestné jednání. Základním obsahem zprávy bylo, soustředit se na zlepšování životních podmínek a snižování napětí mezi etnickými skupinami. Je pravděpodobné, že si představitelé Číny brzy odsouhlasí další stimulační opatření. Agentura Standard & Poor’s potvrdila 29.11. Číně rating AA- se stabilním výhledem. Střední východ Válka v Sýrii se stupňuje díky intervencím ze zahraničí stále více a hrozí přelití konfliktu do některých okolních zemí. V Egyptě, Tunisku a dalších zemích probíhají četné demonstrace. V Izraeli proběhl ozbrojený konflikt s Hamásem, který útočil raketami dovezenými z Íránu. Izrael posléze oznámil, že zničil zásoby těchto raket a zničil také podzemní tunely, které umožňovaly jejich dovoz z Egypta. Právě Egypt pomohl celý konflikt urovnat v relativně krátké době. Benjamin Netanjahu na půdě OSN naznačil, že útok na Írán neproběhne v brzké době a že Izrael po několik mě-

Listopadová zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) přinesla informace, že Íránu zbývá již relativně krátká doba do spuštění 700 centrifug pro obohacování uranu instalovaných během srpna v zařízení ve Fordow blízko města Qom. Írán chce instalovat dalších 1 400, a to by po jejich spuštění dalo celkem 2 800 centrifug. Tyto instalace jsou v porovnání se zařízením v Natanzu větší hrozbou, protože umožňují vyrobit uran využitelný pro jaderné hlavice mnohem rychleji. Dle odhadů IAEA by Írán do léta 2013 mohl, udrží-li plánované tempo instalací centrifug, disponovat dostatkem kvalitního uranu pro dvě až tři jaderné hlavice. Uvedená zpráva je v rozporu s mírně staršími informacemi, které zveřejnil Izrael, že Írán je pozadu za svým plánem obohacování uranu. Benjamin Netanyahu tak může přehodnotit svůj názor a podpořit útok dříve, než avizoval na půdě OSN v září. V případě, že se v listopadu Izraeli podařilo eliminovat případné nebezpečí ze strany Hamásu, a tedy pásma Gazy, může přesunout protiraketový systém Iron Dome na sever pro obranu před případným odvetným útokem ze strany Hizballáhu. Po 29. 11., kdy byl status Palestiny změněn z entity na nečlenský stát,

přijde pravděpodobně ze strany Izraele reakce, která se Palestině a mnoha dalším entitám na blízkém východě nebude vůbec líbit. To pravděpodobně povede k dalšímu vyhrocení situace v celé oblasti. Palestina je od tohoto data na úrovni Vatikánu a může se stát členem různých orgánů Spojených národů. ČR, Izrael, Panama, Kanada a čtyři malé pacifické ostrovní státy byly jediné, které hlasovaly proti změně statusu. Černé zlato Ačkoliv globální ekonomický růst může zpomalovat, ještě se nezastavuje. Světová poptávka po ropě vzrostla na nový rekord 89,8 mbd (milionu barelů denně) v průměru za 12 měsíců do října 2012. Meziročně vzrostla o 0,9 %. To sice není mnoho, ale je výše než během března, kdy dosáhla cyklického minima meziročního růstu 0,4 %. Naštěstí neklesá, protože to by signalizovalo, že globální ekonomika směřuje k recesi. Díky sankcím klesla v Íránu produkce ropy na říjnových 2,5 mbd – z 3,6 mbd v listopadu 2011. I přesto se cena ropy tento rok vyvíjí volatilně a střídá růsty s výraznými poklesy. To se z počátku roku dělo kvůli negativnímu výhledu globální ekonomiky a slibu Saudů, že do konce roku zvýší produkci pro své odběratele. V poslední době rostou ceny ropy spíše z důvodu pravděpodobnosti války. Dle říjnových dat v několika zemích roste produkce ropy. Lybie produkovala 1,6 mbd z loňské nuly, Irák zvýšil produkci na 3,3 mbd na nejvyšší hodnotu za 20 let. V říjnu vzrostla světová nabídka ropy o 1 mbd na nový rekord. Tento růst vedly USA, kde vzrostl výstup o 0,5 mbd na 6,5 mbd. Růstem byl kompenzován pokračující pokles produkce v Severním moři. Ropy je dostatek a negativní výhled pro světovou ekonomiku naznačuje, že ceny by mohly – nebude-li válka na Blízkém východě – spíše klesat. Spíše se kloním k názoru, že se budou dále volatilně pohybovat nahoru a dolů (už jen poroto, že Íránu klesá produkce, a tedy příjmy z ropy, přeje si tak její cenu co nejvýše). Ing. Petr Hájek, PhD., přednáší několik ekonomických předmětů na Unicorn College, obchoduje s akciemi a futures kontrakty a pod hlavičkou Central Bohemia University se věnuje vzdělávacím projektům.


Co čekat od roku 2013

anketa

13

Milan Vaníček, ředitel odboru analýz finančního trhu, J&T BANKA Pro rok 2013 nejsem přehnaným optimistou, a to kvůli nejistotě, která nás stále čeká při řešení fiskálních problémů v USA a dluhové evropské krize. V případě USA věřím, že k dohodě nakonec dojde, ale je zřejmé, že bez výraznějšího hospodářského oživení dochází pouze k odsunu problému, který vidím především ve výši dluhu. V případě Evropy vnímám stálé trápení Řecka a především německé podzimní volby, které mohou přinést významný faktor do rozhodování o financování evropských projektů. Z fundamentálního hlediska se zaměřím především na Asii, respektive na Čínu, kde se očekává, že by po období zpomalování dynamiky růstu mělo dojít ke stabilizaci a normalizaci hospodářského vývoje. Obecně se domnívám, že vhodné mohou být spíše defenzivní obory s anticyklickým produktem. Tabákový průmysl, některé telekomunikace, farmacie. Zajímavou investicí i z dlouhodobého hlediska může být zlato či návazně těžaři zlata, v této oblasti bych se však zaměřil na širší index. David Brzek, Fio banka Přes nezpochybnitelné problémy americké ekonomiky bude situace v USA z obecného pohledu v porovnání s Evropou nadále lepší a považuji za rozumné pro rok 2013 mírně nadvážit akciové investice v USA oproti těm v Evropě. Období zpomalování ekonomického růstu v Číně se chýlí ke konci a tamní akciový trh by po období výraznějších poklesů měl tuto skutečnost rovněž reflektovat. Upřednostňoval bych tedy investice do indexových ETF, které kopírují vývoj celého trhu či určitého segmentu, před investicí do individuálních titulů. Z rozvojových zemí bych preferoval Brazílii. Tamní ekonomice mohou pomoci výrazné investice do infrastruktury, které částečně souvisejí s konáním významných sportovních akcí, jako je například mistrovství světa ve fotbale. Richard Siuda, Conseq Investment Management Je jasné, že loňský nadprůměrný růst cen konzervativních instrumentů se nemůže po dlouhý čas opakovat, a potenciál těchto investic je tak velmi vyčerpán. Naší strategií tak bude spíše opatrnost, soustředění se na krátkodobé instrumenty, jejichž kolísavost je jen velmi malá, a také na dluhopisy vydávané nikoliv státem, ale obchodními společnostmi. Naopak velký potenciál vidíme stále na akciových trzích. Akcie samozřejmě nejsou nástrojem pro krátkodobé uložení peněz, investor si musí být vědom toho, že hodnota jeho investice může i výrazně kolísat, ale pro dlouhodobějšího investora jsou podle nás akcie dnes velmi atraktivní příležitostí. Ondřej Hartman, www.FXstreet.cz Jelikož jsem krátkodobý obchodník a dlouhodobé pohyby a výhledy pro mě nejsou důležité, tak je mi upřímně jedno, co bude v roce 2013. Já si pouze přeji, aby se na trzích dělo něco zajímavého, což přinese větší pohyby a tím příležitosti ke krátkodobým obchodům. Nesázím do větru a neočekávám růst nebo pokles konkrétního instrumentu. Mohu vydělávat na poklesu i růstu, jelikož obchoduji denní nebo týdenní fluktuace na měnových trzích. Upřímně se velmi těším, až se opět rozostří stále nevyřešené problémy v eurozóně a narůstající dluhy Řecka a Španělska. Určitě se máme na co těšit.

Boris Tomčiak, Colosseum Letos očekávám pokračování záchranných akcií, což znamená další příliv peněz na trhy. Kupní síla dolarů, eur, jenů, liber a dalších měn bude postupně klesat, což je příznivá zpráva pro investory do reálných aktiv. Růst cen očekáváme zejména v sektoru v drahých kovů. Nepřekvapil by nás ani opětovný rozmach realitního trhu, protože při současných nízkých hypotečních sazbách je nákup nemovitostí na úvěr velmi výhodný. Jiří Cihlář, Next Finance I letos bude Evropa bojovat s dluhovou krizí. Předpokládáme, že se česká ekonomika z recese, ve které je již pět kvartálů v řadě, v příštím roce nedostane. Český hrubý domácí produkt bude podle našeho názoru i nadále padat. Z investorského pohledu bych doporučoval snahu o co největší rozložení rizika. I v době krize by měla růst cena půdy. Stejně tak by se měly vyplatit investice do zemědělských společností nebo přímo do zemědělských komodit typu pšenice. Při investicích do akcií na pražské burze bych volil dividendové tituly. Jednak z důvodu, že nepodléhají v takové míře výkyvům trhu, jednak proto, že v podobě dividendy nesou zajímavý výnos, který může kompenzovat případnou ztrátu ceny akcie. Mezi takové tituly patří například akcie ČEZu nebo Telefónici O2. Jan Korb, senior makléř Patria Direct Letošek by měl mít obdobný charakter, nadále existuje více protichůdných vlivů, které mohou dočasně formovat celkový sentiment. Například rizika stojící na straně globálního ekonomického růstu a proti nim stojící postupné zlepšování situace bankovního sektoru. Opět by měl slavit úspěch spíše aktivní přístup k obchodování, jelikož v ročním výhledu by neměl převažovat jednoznačný trend, který by vytvořil příznivé prostředí pro dlouhodobé investory.


14 investování

Začínáme investovat: Jak a s kým?

Zatímco ve Spojených státech lidé své volné finanční prostředky investují zejména na kapitálových trzích, v Evropě čili i v České republice je hlavně spoří. I když investování provází riziko ztráty, což v případě běžného spoření obvykle neplatí, ve prospěch investování hovoří fakt, že se investované peníze skutečně zhodnotí.

Text: Daniel Tacha

Důvodů, proč lidé pokoušejí štěstí na finančních trzích, je hned několik. Těmi nejčastějšími jsou snaha o zmnožení volných finančních prostředků, přivýdělek k hlavnímu příjmu nebo touha udělat si z obchodování na finančních trzích zaměstnání. Investování se však neobejde bez podstupování rizika ztráty. Míra podstupovaného rizika je takřka u sta procent případů úměrná výšce výnosu z investovaných peněz. Čím vyšší riziko, tím větší výnos, nebo, dodejme, ztráta. Stejně jako je malé riziko, je i malý výnos. Jen skutečně ve výjimečných případech, řekněme, že teoreticky, platí: malé riziko, velký výnos. Ale i tuto rovnici lze ohýbat ve prospěch investora. „Dlouhodobé investice riziko snižují. A nutností je být disciplinovaným investorem, protože nedisciplinovaných investorů je většina. Sice prohlásí, že jsou ochotni investovat peníze, podstupovat riziko, ale po půl roce, po roce nebo i po třech letech, kdy jsou celí nervózní, je ovládne pocit, že jim jejich investice zase tolik nevynáší, takže začnou jednat zbrkle. Prodávají to, co mají, protože čekali větší terno. A přestože investiční horizont mají nastaven na pět nebo deset let, své pozice opustí – a pak už jen nadávají, že prodělali,“ vysvětluje Lubomír Vystavěl, člen představenstva Czech CFA Society, společnosti, která sdružuje obchodníky po celém světě.

Kolektivní investování s fondy Člověk, který se rozhodne investovat své volné finanční prostředky, má na výběr z mnoha možností, do čeho je investovat. První krok, který by měl udělat, by mělo být rozhodnutí, zda bude investovat na vlastní pěst, nebo takzvaně kolektivně. Druhá varianta neznačí nic jiného, než že své peníze vloží do některého z otevřených podílových fondů. V tomto případě se investorovi nabízí hned několik základních druhů. Na výběr má z fondů peněžního trhu, jichž portfolio tvoří zpravidla instrumenty se splatností do jednoho roku. Těmi jsou často krátkodobé cenné papíry emitované státem nebo Českou národní bankou. Výhodou je malé riziko a nulová daň při investici nad šest měsíců. Vstupní poplatky u těchto fondů bývají nízké, přístup k penězům je okamžitý. Další možností jsou takzvané fondy smíšené, jejichž portfolio se skládá z dluhopisů a akcií. Odborníci v tomto případě doporučují investiční horizont v délce dva až pět let. Vybrat si však člověk může i z fondů dluhopisových, které investuje výlučně do dluhových instrumentů s pevným, nebo proměnlivým výnosem. Tento druh fondů je vhodný pro investory, kteří předpokládají, že investují peníze přibližně v horizontu jednoho až tří let. Posledními z obvyklých otevřených

podílových fondů jsou fondy akciové, které nabízejí ze všech zmíněných fondů možnost nejvyššího výnosu. Avšak podmínkou je zůstat v nich minimálně tři roky čili investovat s dlouhým investičním horizontem. „Investování prostřednictvím podílových fondů má tu výhodu, že vstupní investice nemusí být tak vysoká jako u aktivního investování, ale na druhou stranu člověk investuje třeba i do věcí, které by si sám nikdy nekoupil. Obchodní strategii fondu totiž volí manažeři fondu. Svou roli hraje i výše výnosu, která často není příliš atraktivní,“ říká akciový analytik Komerční banky Miroslav Adamkovič a potvrzuje rovnici riziko/výnos. Typy investorů Odborníci definují tři základní druhy investorů. Toho prvního obvykle označují jako „investora střádala“. Podle nich je to jednotlivec, který na finančním trhu ukládá své volné finanční prostředky formou více či méně pravidelných investic například do otevřených podílových fondů nebo státních spořicích dluhopisů. Odborníci tvrdí, že problémem u těchto investorů je slabá disciplína, což značí, že v momentě, kdy potřebují investované finanční prostředky, trhy bez lítosti opouštějí, a tak prodělávají. Dalším typem investora je takzvaný


investování klasický investor. Takový investor podle odborníků neinvestuje nahodile a svá nakoupená aktiva obvykle drží delší časový úsek, aby se mu skutečně zhodnotila. Hledá vhodné investičních příležitosti a rozhoduje se na základě fundamentálních údajů. Nakupuje-li například akcie nějaké společnosti, zjišťuje si její tržby, výnosy, náklady, nebo zadlužení. Klasický investor tedy cíleně a s rozmyslem buduje své portfolio v delším časovém horizontu. Tržní spekulant Posledním typem investora je tržní spekulant. Miroslav Adamkovič vysvětluje rozdíl mezi investorem a spekulantem takto: „Tržní spekulant je člověk, který spekulováním na trzích tráví podstatně více času než investor. Investor totiž obvykle chodí do práce a peníze, které v ní vydělá a nepotřebuje, investuje. Spekulant sedí většinu svého času u obchodního programu, sleduje pohyby cen a kurzů a snaží se na nich vydělat. Podobně fungují profesionální sázkaři, kteří se snaží porazit bookmakery.“ Podle Adamkoviče patří k těmto dvěma typům ještě typ člověka, který si myslí, že je spekulant, ale spekulacím se věnujeme velmi nahodile. „Pokud ale něčemu věnujete méně času a úsilí než profesionálové, můžete sotva očekávat podobné výsledky,“ je přesvědčen Adamkovič. I proto, že označení tržní spekulant nezní příliš lichotivě, se tomuto typu investora říká trader, česky obchodník. Takový trader obvykle málokdy inves-

tuje tak, aby skutečně něco vlastnil, jeho investice směřují spíše do odhadu vývoje kurzů jednotlivých podkladových aktiv. Například akcií nebo měn. Odhaduje-li dobře, inkasuje zisky v podobě rozdílů nákupních a prodejních cen. Oproti klasickým investorům je život tradera o poznání tvrdší, protože trader nese náklady na realizaci svých investic, takže musí o to více vydělávat. Tradeři – někteří obchodují denně – uskutečňují velké množství obchodů, takže zároveň platí velké množství poplatků za jejich uskutečnění. I to se jim promítá do výnosu z jejich obchodů. A za další, v drtivé většině při svých obchodech používají takzvanou finanční páku – obchodují s vypůjčenými penězi od brokera, přes kterého své obchody realizují. Páka traderovi sice umožňuje zvýšit jeho tržní expozici až za hranici jeho vlastního obchodního kapitálu – má-li například tisíc euro, páka v poměru 100 : 1 mu umožní zobchodovat sto tisíc euro –, ale trader musí za páku platit. A i když mu páka může přinášet velké zisky, náklady na její použití jsou jeho dalšími náklady. Teprve když zaplatí poplatky za své obchody a užití páky, až tehdy může začít počítat svůj zisk. A jsme znovu u rizika. I nepatrná změna kurzu obchodovaného instrumentu může traderovi díky páce přinést velký zisk, ale může mu přinést i velkou ztrátu. A každý poctivý trader potvrzuje, že zdaleka ne všechny jeho investice jsou ziskové. „Veškeré obchodování přináší určitá rizika. V podnikání asi každý cítí, že je jiným rizikem a odpovědností založit si leteckou společnost, všechno mít na úvěr a leasing, a oproti tomu si založit

cestovní kancelář a vozit školní zájezdy do ZOO. Spekulace na kapitálových trzích jsou zrádné v tom smyslu, že každý klient od začátku může zobchodovat s finanční pákou. A finanční páka je dobrý sluha, ale špatný pán.“ vysvětluje Radim Dohnal ze Saxobank. Nastavení investičního plánu Má-li investor už trochu jasno v tom, k jakému typu investora nejspíš bude chtít patřit, jaké jsou jeho finanční i časové možnosti, měl by pokračovat v realizaci svého investičního záměru poradou u odborníků. Na investičním trhu se pohybuje hned několik autorit, které investorovi mohou nabídnout rady, jak investovat, nebo za něho mohou jím zvolený obchod uskutečnit. Těmito autoritami jsou privátní bankéř, finanční poradce, investiční zprostředkovatel a broker. Zatímco privátní bankéř a finanční poradce, zprostředkovatel by měli investorovi zejména poradit s vhodnou skladbou jeho portfolia, stanovit investiční horizont a upozornit ho na případná rizika, přes brokera by měl investor hlavně již přímo obchodovat čili doporučený investiční plán realizovat. Zákon totiž praví, že brokerovou hlavní úlohou je zprostředkovat obchody investorů. Proč je tomu tak, vysvětluje Petr Šimčák ze společnosti Pioneer Investments: „Broker velmi často pomáhá například umisťovat emise akcií na trh, takže by investorovi asi neměl radit, zda je to dobrá, nebo špatná investice, protože bude vždy dobrá.“ Jeho slova berme jako dokreslení faktu, že broker a privátní bankéř či finanční

Krátkodobá investice

Střednědobá investice

Dlouhodobá investice

časový horizont do 1 roku

časový horizont 2-5 let

časový horizont nad 6 let

termínovaný vklad

střednědobé dluhopisy, jak domácí tak zahraniční

dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti, domácí i zahraniční

krátkodobé státní dluhopisy se splatností do 1 roku

akcie z lokálního i zahraničních trhů

vysoce rizikové dluhopisy

hypotéční zástavní listy

indexové akcie nepákové

akcie domácí i zahraniční

dividendové akcie denominované v lokální měně investora

komoditní indexové akcie

indexové akcie nepákové indexové akcie pákové, příp. investiční certifikáty komoditní indexové akcie

15


16 investování poradce vycházejí ze dvou rozdílných prostředí. Zatímco broker na trzích hlavně obchoduje, privátní bankéř nebo poradce jsou na trhu od toho, aby našli optimální řešení správy investorových volných prostředků. Avšak zákon i brokerovi umožňuje investorovi radit, jak a do čeho by mohl investovat. Nutnou podmínkou k tomu je však investorovo vyplnění takzvaného investičního dotazníku. I to je důvod, proč spolu s ceníky je tento dotazník na stránkách brokerských firem běžně ke stažení. „Investor by ale i tak neměl mít pocit, že obchodováním přes brokera získává nárok i na nezávislé poradenství. Pokud brokera využije jen k obchodům, zajímají ho jeho poplatky a nabízená bezpečnost. Pokud si chce nechat radit a pak obchodovat, stojí na velmi tenkém ledě. Chce to úplně jinou filosofii,“ stojí si na svém Petr Šimčák. Provizní báze Podle něho je to dáno jednoduchou logikou. Broker vydělává, když investor obchoduje, nikoli když investor vydělává. Chce-li tudíž investor radu, musí najít privátního bankéře nebo finančního poradce, který mu najde to, co bude pro investora považovat za nejlepší. Šimčák tím však zároveň upozorňuje na nezralost našeho trhu, kterou velmi pěkně shrnuje Luboš Vystavěl. „Dneska se už málokdo diví tomu, že zaplatí u doktora, a když si pozve domu instalatéra, že také zaplatí, ale mnohým přijde stále zvláštní zaplatit za čas odborníka, který jim poradí, jak investovat, nebo jim investici zprostředkuje. A problém je v tom, že pokud toho odborníka sám nezaplatíte, ten se pak zařídí jinak,“ tvrdí Vystavěl. Naráží tím na to, že poradce má pouze dva způsoby, jak dostat zaplaceno. Buď

mu zaplatí investor, nebo mu zaplatí firma, jejíž produkt investorovi doporučí. „Investor musí sám posoudit, v kterém případě dostane asi cennější a lepší radu. Investoři by si měli hlídat, zda jsou jim nabízeny hlavně investiční produkty, nebo jim je skutečně nabízeno řešení správy jejich financí,“ dodává Vystavěl. Avšak předchozí vyjádření Petr Šimčák doplňuje nemilým zjištěním, že model, podle kterého platí za poradenské služby přímo investor, u nás prakticky neexistuje, i když se o něj pár firem snaží. Úhrada za nezávislé poradenství se liší od objemu spravovaných prostředků a typu aktiv, které jsou zahrnuty v investorově portfoliu. V praxi to znamená poplatky v rozmezí od několika desetin procenta až po několik procent. Mluvčí poradenské firmy Broker Consulting Jan Lener k tomu ale přidává několik velmi praktických postřehů. Podle něj je provizní báze dnes zcela běžnou součástí byznysu s investičním a finančním poradenstvím. A i když by to podle něj mohlo být i jinak, upozorňuje na to, že   finančnímu poradci je jedno, která z firem mu provizi zaplatí. Odměny za zprostředkování jsou napříč trhem velmi podobné, takže ona provizní báze nemusí nutně vést k jednostrannému doporučování jednoho konkrétního investičního produktu. „Problém je v tom, že pokud bychom chtěli peníze přímo od klienta, pohybovali bychom se nejčastěji v rozmezí 30 až 50 tisíc korun, což je málokterý klient ochoten ihned zaplatit. V částce jsou při tom zahrnuty všechny náklady včetně času, vzdělání, nebo třeba vývoje softwaru. Našim klientům samozřejmě nabízíme i smlouvy na placené poradenství, ale není o ně zájem. Lidé chtějí provizní poradenství. Takový je současný stav v celém vyspělém světě, který

„Investor musí sám posoudit, v kterém případě dostane asi cennější a lepší radu. Investoři by si měli hlídat, zda jsou jim nabízeny hlavně investiční produkty, nebo jim je skutečně nabízeno řešení správy jejich financí.“

je třeba respektovat,“ říká Lener. Ovšem svou troškou do mlýna přispívá i Jindřich Holčák z brokerské společnosti Patria. Varuje před nízkou odbornou kvalitou finančních poradců. „Ať se na mě skuteční profesionálové v tomto oboru nezlobí, ale finančních poradců, zprostředkovatelů je dnes jako hub po dešti. V drtivé většině jsou pak spojeni s nějakou konkrétní bankou nebo produktem. Znalosti o investování bývají v jejich případě velmi mizivé,“ tvrdí Holčák. Na poli finančních poradců výjimky připouští, avšak je přesvědčen o tom, že drtivá většina finančních poradců coby investorův zdroj cenných informací je pro klasické investování nepoužitelná. S tím ne tak úplně souhlasí i Aleš Tůma, analytik finančně poradenské firmy Partners, a shrnuje současnou skutečnost na trhu: „Nechci paušálně hanit bankéře, ale často se stává, že klientovi nabídnou investiční produkty spíš podle toho, co je zrovna na skladě, než podle jeho objektivních potřeb. Obchody přes makléřské firmy začínajícím investorům také nedoporučujeme. Důvod je jednoduchý. S železnou pravidelností se opakuje stejný scénář: nedostatečná diverzifikace a příliš časté obchodování,“ myslí si Tůma. Z uvedeného jasně vyplývá, nakolik lukrativní je byznys v případě investičních produktů, když jsou jejich poskytovatelé schopni z peněz klientů, kteří produkty nakupují, generovat zisky nejen pro sebe, ale i pro jejich zprostředkovatele. I z toho důvodu by investor neměl nikdy slepě důvěřovat v to, že jakýkoli odborník z trhu s finančním poradenstvím za něho všechno vymyslí. Investor vstupuje na trhy Jestliže investor již ví, za kým si půjde pro radu, jak a do čeho investovat, měl by mít na paměti, že ať to bude kdokoli, měl by být k němu maximálně otevřený ve sdělení, kolik peněz chce investovat a jak dlouho se bez nich obejde. Rovněž by měl investor popravdě říci, jaká je jeho tolerance k riziku, které ovlivňuje výšku případných výnosů. Jenom tak může finanční poradce, privátní bankéř nebo broker skutečně nastavit kvalitní investiční plán, na jehož konci budou investorovy zhodnocené peníze. Jak již bylo řečeno, investor nemůže očekávat atraktivní výnos, odmítá-li jakékoli riziko, nemůže očekávat, že bude jeho investiční plán fungovat, nedodrží-li nastavený investiční horizont. Že tomu


investování

bude jinak, je naivní představou. Panika a následný prodej nakoupených aktiv v momentě, kdy se nezhodnocují podle investorových představ, se v konečném součtu málokdy vyplatí. „Investiční horizont je rozhodně jeden z nejdůležitějších parametrů. Například na tři roky je nesmysl vrhat se do akcií, i když vidina zisků na krátkodobých spekulacích je lákavá. Důležité je také nemít investiční horizont do prvního poklesu, to znamená nezlikvidovat akciové portfolio na deset let při první panice na trhu. Vztah k riziku je pro začátečníka těžké posoudit, ale nejjednodušší metodou pro rizikovější investice je podívat na jejich chování v letech 2008 a 2009. Pokud při pohledu na graf omdlíte, zřejmě nejste dynamický investor,“ tvrdí Aleš Tůma. Ale k dalšímu kroku. Má-li investor hotov svůj investiční plán, jestliže zvolil,

co bude obsahovat jeho portfolio, měl by řešit, jakým způsobem bude svůj investiční plán realizovat. Měl by zvolit, jakým způsobem bude vstupovat na finanční trhy, kde bude uskutečňovat své nákupy a prodeje. Opět mu v tom může pomoci privátní bankéř, finanční poradce, ale vůbec nejlépe brokerská firma, která na finančních trzích hlavně obchoduje. V drtivé většině budou totiž privátní bankéř či finanční poradce realizovat investorovy obchody prostřednictvím brokerské firmy. Čím více lidí se proto bude podílet na investorových obchodních příkazech, tím více investor zaplatí za jejich realizaci. Tato úměra platí i v regionálním měřítku. Bude-li chtít investor například nakupovat americké akcie a zvolí si pro tento nákup českého brokera, český broker jeho nákup uskuteční přes amerického brokera. Ovšem je samozřejmostí, že

si broker nechá svůj čas a úsilí zaplatit od investora. Tím je řečeno, že investor může rovnou uzavřít smlouvu s americkým brokerem – poplatky českému brokerovi mu odpadnou. Realizace obchodu tak investora vyjde podstatně laciněji. I když i tento postup má svá úskalí... Porovnat cenovou politiku amerických a českých brokerských firem je vůbec zajímavé. Zatímco ty americké si z objemu investovaných peněz obvykle účtují řádově setiny procent, ty české desetiny. Stejně tak jsou zajímavé poplatky za uskutečnění obchodu. Čistě pro ilustraci: Zatímco třeba u amerického brokera Just2Trade zaplatí investor 2,50 USD za obchod na americké burze, je například u společnosti České spořitelny Brokerjet nucen za obchod na české burze (před zavedením systému Xetra) v objemu do 800 000 korun

17


18 investování zaplatit 0,4 procenta z objemu obchodu a 1 200 korun za telefonický pokyn. A zatímco americký broker určí jasnou cenu za jeden obchod, která se prakticky nemění, u jakéhokoli českého brokera se studium různě odstupňovaných poplatků stává noční četbou na pokračování. Na druhou stranu je však také třeba říci, že obchod přes amerického brokera musí investor zvládnout jak jazykově, tak legislativně, protože kupuje-li například akcie, tyto akcie budou zapsány u amerického brokera, což výrazně ovlivní postupy s jejich pozdějším nakládáním. To však není nepřekonatelný problém…

z objemu investovaných peněz v závislosti na formě uskutečněného obchodu. Nutností však v každém případě je, aby brokerská firma vždy podléhala některému z civilizovaných dohledů. V České republice například dohledu České národní banky. S brokery mimo dohled, například v daňových rájích, totiž může být problémem, chce-li investor inkasovat své zhodnocené peníze. Investor by měl rovněž dbát na to, aby se přesně orientoval v tom, kde se nachází jeho nakoupená aktiva. Například u akcií je nutné vědět, u kterého depozitáře jsou zapsány, jak s nimi může investor nakládat. Nakoupí-li totiž investor například jakékoli akcie, míněno české

„Zatímco třeba u amerického brokera Just2Trade zaplatí investor 2,50 USD za obchod na americké burze, byl například u společnosti České spořitelny Brokerjet nucen za obchod na pražské burze, před zavedením systému Xetra, v objemu do 800 000 korun zaplatit 0,4 procenta z objemu obchodu a 1 200 korun za telefonický pokyn.“ Při výběru brokera je dobré porovnávat osvědčené a známé společnosti s dostatečnou historií na kapitálovém trhu. Nejdůležitějšími kritérii jsou zejména výše poplatků za zprostředkování obchodu, spolehlivost on-line aplikace, počet poboček, případně nabídka dalších trhů. Roli hraje i preferovaný způsob obchodování. Poplatky za zprostředkování jakéhokoli obchodu u kteréhokoli brokera investor platí vždy. Poplatky se liší v závislosti na typu nakupovaného nebo prodávaného investičního aktiva, také se různí například formou pokynu k nákupu a prodeji, ale hlavně objemem investovaných peněz. Zatímco například američtí brokeři si řeknou o plus mínus 10 dolarů za sjednaný obchod v USA, čeští brokeři si řeknou desetiny procenta

nebo zahraniční, tyto akcie jsou vždy zapsány na účtu brokerské firmy, přes kterou akcie nakoupil. Brokerská firma je následně připisuje na účet investora. Jenomže se může stát, že brokerská firma zkrachuje, nadělá dluhy, což může způsobovat potíže, jsou-li akcie jejích klientů zapsány v jejím majetku. Toto je extrémní příklad, ale i na tyto věci je třeba se u brokera detailně informovat. Člověk tak například zjistí, že chce-li nakoupené akcie někomu darovat, nelze to udělat jen tak, obdarovaný si totiž musí založit účet u brokerské firmy, přes kterou byly akcie nakoupeny, nebo si založit účet u kterékoli jiné brokerské firmy, aby mu ony akcie brokerská firma, která je nakupovala, převedla na účet jiné brokerské firmy. Zmiňujeme-li obchodní politiku zpro-

středkovatelů obchodů na finančních trzích, není od věci upozornit investora na to, že v tomto ohledu by měl mít vždy na mysli, že jakkoli se může zdát, že banky nebo brokerské firmy jsou s ním na jedné lodi, riziko plynoucí z investování a obchodování vždy leží na něm. Uskuteční-li totiž obchod, ve kterém nadsazeně řečeno přijde o střechu nad hlavou, první položkou, kterou zaplatí, bude poplatek za jeho zprostředkování. Na druhou stranu je však třeba také říci, že cílem seriózních makléřů je úspěšný investor, protože jen takový jim dlouhodobě přináší zisky. Nezkrachoval, obchoduje a investuje dále. Jak obchodujeme Způsobů, jak přímo investovat nebo obchodovat je v současné době hned několik. Investor s makléři komunikuje osobně, prostřednictvím telefonu, mailu, nebo si své obchodní příkazy vypořádává sám přes on-line platformu. Poplatkově nejvýhodnější je zpravidla obchodování po internetu. Výběr způsobu investování a obchodování neurčuje ani tak přání klienta – i když samozřejmě záleží hlavně na něm –, ale to, s čím klient obchoduje. Jestliže se investor v aktivním věku rozhodne nakoupit akcie, aby je v důchodu se ziskem prodal, není nutné, aby se detailně orientoval v obchodním systému, přes který budou jeho akcie nakoupeny. Stačí mu instruovat makléře. Avšak chce-li například spekulovat na kurzových rozdílech měn nebo s cenami komodit, je takřka nezbytně nutné, aby si své obchody uměl vypořádávat sám. Důvodem je četnost obchodů. Investor může samozřejmě obchodovat i sám, i když obchoduje jenom občas. Záleží, co mu je bližší. Každá z firem, která zprostředkování obchodů na finančních trzích nabízí, svým klientům poskytuje školení, na nichž je zasvěcuje jak do fungování jimi zvolených trhů, tak do fungování systémů, přes které obchoduje. Běžné je i obchodování nanečisto. Tato školení je však třeba brát jako marketingová školení, která málokdy klienty poctivě připraví na to, že investování skrývá četná rizika, jejichž výsledkem často, zvlášť u spekulací a začínajících investorů, bývá prázdný obchodní účet.


investování

Inflace je mrcha Většina lidí v České republice „zhodnocuje“ své volné finanční prostředky prostřednictvím vkladů na bankovní účty. A to i navzdory všeobecně známému úsloví, že nejlepší investicí je investice do vzdělání, což v tomto případě neznačí nic jiného, než prozření, že peníze uložené v bance velké zisky nenesou. Rok co rok potvrzují statistiky České národní banky to samé. Do bankovních institucí směřuje stabilně více než 70 procent úspor českých domácností. Banky tak v současnosti obhospodařují celkové vklady ve výši přesahující tři biliony korun. Vynecháme-li běžné účty, zjistíme, že mezi Čechy jsou v kurzu hlavně bankovní spořicí účty. A i když se banky předhánějí v získávání nových klientů, kupecké počty jasně ukazují, že nechávat ležet peníze v bance se příliš nevyplácí. Výnosy z uložených peněz totiž v drtivé většině smaže inflace a jejich zdanění. Výhodou ovšem je, že takto uložené peníze jsou pojištěné, proto o ně člověk nepřijde. Akciový analytik Komerční banky Miroslav Adamkovič však na spoření u bank nahlíží z pohledu zhodnocení peněz. „V posledních letech byla u nás relativně nízká úroveň inflace a jak je vidět ze statistik, mnoho obyvatel této země drželo raději peníze na bankovních účtech. Jejich investice sice moc nevynesla, ale inflace jim peníze zase moc neznehodnotila. V období několika let nad tím mnoho z lidí mávlo rukou. Pokud si ale spočítají takovou ztrátu za několik let například při spoření na důchod, pak i malá inflace znamená veliký rozdíl v naspořené částce.“ A zprávu v podobném vyznění před časem vyslal do světa prostřednictvím Hospodářských novin i guvernér České národní banky Miroslav Singer, když vysvětloval snižování úrokových sazeb bankovní radou České národní banky.

„Lidé se nemusejí chovat tak konzervativně. A proto jim snižujeme sazby, abychom jim znepříjemnili držení peněz v bankách. A proto jim svým způsobem hrozíme, že kdyby ceny měly klesat rychle, tak to nebude tak rychlé, aby se jim vyplatilo dávat peníze do banky za nulový úrok.“ Spořicí účty Jestliže inflace v České republice, jak vyplývá ze současných dat, se loni pohybovala v rozmezí dvou až tří procent a více, je jasné, že nechávat peníze ležet na účtech bank, které obvyklé nabízejí roční zúro¬čení od jednoho do tří procent, nedává příliš smysl. A to i přesto, že i v tomto případě se najdou výjimky jako například terminovaný vklad u J&T banky Clear Deal, který nabízí roční úrok ve výši 3,7 procenta. Podmínkou však je, aby klientův vklad činil nejméně půl milionu korun a klient držel peníze na účtu minimálně pět let. Takovéto roční zúročení na zdejším trhu, jak už bylo řečeno, je však výjimečné. Většina termínovaných vkladů, ale hlavně spořicích účtů nabízí podstatně nižší úroky. Přestože se za jejich zřízení a vedení neplatí žádné poplatky, míra inflace a následné 15procentní zdanění výnosu příliš zisku z takto uložených peněz nepřinese. Zdanění se vyhnout nelze, protože jej provádí banka nebo družstevní záložna v okamžiku, kdy klientovi připisuje úrok na účet. Svou roli v chabém výnosu z uložených

peněz u bank sehrává i jejich politika, která je často ve znamení mnohých omezení a podmínek spravování účtu. Ukažme si to na dvou příkladech. Například u spořicího účtu Prima UniCredit Bank činí roční úrok 2,5 procenta. Jenže v tom je několik háčků. Tím prvním je, že uvedená sazba se vztahuje jen na vklad do 500 tisíc korun, vyšší částky jsou úročeny 1,6 procenta. A i když banka uvádí, že služby za vedení, zřízení a zrušení účtu jsou zdarma, za každou třetí a následující platbu z účtu klient zaplatí 45 korun. K účtu se taktéž nevydává platební karta, takže za každý výběr v pobočce zaplatí klient 55 korun. Podle některých toto nehraje roli, najdou se dokonce tací, kteří z principu platební karty nepoužívají. Podobně to funguje i u Šikovného spoření České spořitelny, která v jeho případě inzeruje zúročení vkladů sazbou 3,2 procenta. Jenže tento úrok platí pouze na částky od 250 tisíc do 300 tisíc korun, pak sazba klesá na 0,80 procenta. Navíc s tím, že není možné jednorázově vložit ani těch 250 tisíc korun a klienti mohou pravidelně měsíčně spořit maximálně po pěti tisících korunách. Ve výsledku to znamená, že vklad v rozmezí od 200 tisíc do 250 tisíc korun je úročen sazbou 2,25 procenta a od 150 tisíc do 200 tisíc korun sazbou 1,75 procenta. V Šikovném spoření jsou také zpoplatněny odchozí a příchozí platby, i když služby zřízení, vedení i zrušení účtu jsou zdarma.

19


20 investování A tak lze pokračovat dál. Podobné háčky nejsou jen u produktů dvou zmíněných bank, ale všech bank. Jednou ze zcela běžných bankovních praktik například je, aby každý, kdo chce používat spořicího účtu některé z bank, si u ní založil i běžný účet, v jehož případě už hradí kdeco. Avšak jsou i tací, kteří by politiku bank nehodnotili až tak záporně. Často se zmiňují o nových bankách, například o Zuno, Air Bank nebo Equa Bank, které nabízejí spořicí účty bez poplatků a omezení s ročním úrokem do tří procent, čímž tlačí i velké a zavedené banky, aby slevily ze svých zajetých požadavků na klienty. Státní dluhopisy Nabízí se otázka, kam investovat peníze, chce-li člověk vyzrát nad inflací, a zároveň nebýt obětí lišáckých bankovních podmínek. Jednou z prvních variant, která člověka napadne, jsou státní spořicí dluhopisy, k nimž drobným investorům otevřel cestu ministr financí Miroslav Kalousek. Otázkou však je, zda se vyplatí. Odpovědí je délka držení dluhopisu. Podle údajů Ministerstva financí činil loňský průměrný výnos desetiletého dluhopisu 3,15 procenta, zatímco ve stejném období předloni to bylo 3,90 procenta. Což není mnoho. Avšak investor se nemusí omezovat pouze na české dluhopisy. Jiné nesou mnohem více. Například ty řecké,

zcela bezpečné, taktéž podstupuje. Na druhou stranu existují i státní dluhopisy zemí, jejichž ekonomická kondice zaručuje bezpečnost investici. Jenže opět hraje roli známá úměrnost mezi rizikem a výnosem. „Například desetiletý německý dluhopis aktuálně přináší přibližně 1,5 procenta, což je méně než v případě spořicích účtů. K německým státním dluhopisům se navíc český drobný investor nedostane,“ říká Petr Rozkošný ze serveru o finančním plánování penízeNAVÍC.cz. Nechme však stranou Řecko a Německo a řekněme, že například české dluhopisy by měli kupovat pouze ti, kteří jsou si stoprocentně jisti, že je budou moci držet až do jejich splatnosti. „Pro nákup svědčí hlavně relativně vysoká bezpečnost investice spojená s tím, že se o investici nemusí investor až do konce splatnosti dluhopisu starat,“ vysvětluje ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová. Do protikladu ovšem staví relativně nízký výnos a nízkou likviditu. Na mysli má Šichtářová fakt, že v případě dluhopisů je obvykle stanoveno jen několik termínů v roce, kdy lze dluhopis prodat předčasně. Což například v případě českých dluhopisů není v prvním roce možné vůbec. Chce-li investor nakupovat státní dluhopisy i jiných zemí než jen České republiky, musí obvykle volit investici do dluhopisových otevřených podílových fondů. Na paměti by však měl mít, že poplatek za nákup takového fondu činí až tři procenta.

„Nabízí se otázka, kam investovat peníze, chce-li člověk vyzrát nad inflací, a zároveň nebýt obětí lišáckých bankovních podmínek. Jednou z prvních variant, která člověka napadne, jsou státní spořicí dluhopisy, k nimž drobným investorům otevřel cestu ministr financí Miroslav Kalousek. Otázkou však je, zda se vyplatí.“ jejichž jediným kupcem je sice v současnosti Evropská centrální banka, ale dobře poukazují na riziko, které investor při koupi státních dluhopisů, jež byly donedávna považovány za

„Vstupní poplatek se odvíjí od investičního horizontu a investované částky. U krátkého investičního horizontu a vysoké částky je poplatek z objemu investovaných peněz nižší, u dlouhého

horizontu a nízké částky naopak zase vyšší,“ tvrdí Rozkošný. Na trhu jsou však již také fondy, nabízí je například společnost AXA, které nepožadují žádný vstupní poplatek, čímž odpadá nepříjemnost, že investuje-li člověk do podílových fondů se vstupním poplatkem, ocitá se okamžitě v „červených číslech“. Jenomže i v tomto případě platí, že nic není zadarmo. Společnost AXA od svých klientů požaduje svěření správy celého jejich portfolia. A bude-li klient společnosti chtít investované peníze použít dříve než před uplynutím investičního horizontu, tak stejně jako u jiných společností zaplatí výstupní poplatek. Jeho výše se přitom odvine od počtu let zbývajících do konce investičního horizontu. Faktem však zůstává, že konzervativní investor vstupem do podílového fondu získává pestřejší paletu jak státních, tak třeba i podnikových dluhopisů. Přitom platí pravidlo, že podnikové dluhopisy jsou vesměs výnosnější než jejich státní protějšky. „Ale ani toto neplatí vždy. Například řecký dluhopis dříve nesl 20procentní výnos, naproti tomu výnosy u dluhopisů stabilních nadnárodních firem se pohybují obvykle do pěti procent. Vždy záleží na rizikovosti dluhopisu. Čím větší rizika, tím větší výnos,“ vysvětluje Petr Rozkošný. Větší riziko u korporátního dluhopisu však i navzdory jeho slovům obecně spočívá v přece jen snazším úpadku firmy, než státu. Na druhou stranu v případě krachu firmy jsou jako první vždy obvykle vypláceni věřitelé, teprve pak akcionáři firmy. Dodejme, že v případě České republiky jsou jako první vždy vypořádávány pohledávky státu. Korporátní dluhopisy Korporátní dluhopisy investor může získat buď přímo u firmy, která je vydává, což se týká jen vysokých částek, řekněme od 500 000 korun, nebo u investičního zprostředkovatele. Pravidlo zní, že čím rizikovější profil má zvolená firma, která dluhopisy vydává, tím vyšší výnos nabízí investorům. Například na pražské burze obchodovaná společnost CETV nabízí v případě sedmiletého dluhopisu devítiprocentní úrok, zatímco na amerických burzách obchodovaná společnost IBM nabízí u pětiletého dluhopisu úrok ve výši dvou procent. Náš ČEZ pak něco málo přes tři a půl procenta, se splatností pěti let.


investování

Výhodou všech dluhopisů je, že jsou obchodovány na druhotném trhu bankami a investičními společnostmi. Dají se prodat, je-li o ně zájem, aniž by investor musel čekat na jejich splatnost. Vzhledem k tomu, že minimální obchodovatelné množství dluhopisů – obchodují se v tzv. lotech – je obvykle mnohem vyšší než u akcií, individuální investor se s tímto instrumentem nejčastěji setká, jak už bylo uvedeno, ve formě dluhopisového podílového fondu. Ale ani klání těchto fondů s inflací nemá nijak slavný výsledek. Předloni v České republice činila průměrná výkonnost k prodeji registrovaných dluhopisových podílových fondů 1,42 procenta. Penzijní fondy Jinou možností, jak se pokusit vypořádat s inflací, je investice do penzijních fondů. Rovnou je nutno říci, že v roce 2011, kdy dosáhla inflace hranice 1,9 procenta, tuto hranici svým výnosem překročily v České republice pouze čtyři fondy. Nejvíce zhodnotil prostředky účastníků penzijní fond Allianz, který dlouhodobě připisuje nejvyšší zhodnocení. Naopak nejméně se v loňském roce dařilo penzijnímu fondu Generali, který klientům vydělal pouhé 0,3 procenta. Nevýhodou penzijního připojištění je, že chcete-li z penzijního fondu vystoupit dříve než ve smluvené době, ztratíte nárok na státní příspěvky. Což se

netýká pouze výsluhových penzí, které obsahují stávající penzijní připojištění, kdy je možné vybrat až 50 procent prostředků bez ztráty státní podpory. Tím se však zase dostáváme k obrovskému plusu penzijního připojištění, tedy ke státnímu příspěvku, který může v závislosti na investované částce dosáhnout až 150 korun měsíčně, přičemž od příštího roku to bude až 230 korun měsíčně. Ve výkonnosti penzijních fondů nejsou až tak velké rozdíly a průměrné zhodnocení v posledních několika letech se pohybuje mezi dvěma až třemi procenty. Situaci může změnit připravená důchodová reforma, která by poskytovatelům penzijního spoření umožnila nabízet možnost investic do fondů investujících do akcií. To znamená, že lidé budou moci volit mezi konzervativním, dluhopisovým, akciovým a smíšeným fondem. V ideální variantě by tak mohlo dojít i k podstatnému zvýšení výnosů penzijních fondů, protože nová legislativa umožní vstupovat do rizikovějších investic než doteď, což by mohlo při využití dlouhodobého investičního horizontu, investorům přinášet pěkná zhodnocení. Na druhou stranu toto nebude jediná změna v případě penzijních fondů a důchodové reformy. Penzijní společnosti budou mít nárok na finanční odměnu za správu prostředků účastníků, která bude hrazena z majetku v účastnickém fondu. Maximální výše úplaty za správu prostředků je stanovena zákonem a ve III. pilíři se pohybuje od 0,4 do 0,8 %

ročně, a to v závislosti na typu účastnického fondu. Fondy budou mít rovněž nárok na finanční odměnu za zhodnocení majetku v účastnických fondech. Nad rámec této úplaty budou moci penzijní společnosti účtovat účastníkům pouze poplatky za změnu strategie spoření častěji než jednou ročně, za převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti, za odeslání výpisu důchodového spoření častěji než jednou ročně a za poskytování informací jiným způsobem, než stanoví zákon. Podílové fondy Vraťme se však k výnosům investorů, k výnosům, které maže inflace. V předchozí kapitole jsou několikrát zmíněny otevřené podílové fondy, které jsou hlavním finančním instrumentem segmentu takzvaného kolektivního investování. Vstupem do nich investor získá cenný papír, který dokládá jeho podíl na finančních prostředcích, shromážděných od něho a jiných podílníků, za účelem investování fondu v rámci předem stanovené strategie. Ještě jednou zopakujme, že existují fondy akciové, fondy dluhopisové, fondy peněžního trhu, fondy komoditní a mnoho dalších jinak zaměřených fondů. Výnos z takovéhoto investičního instrumentu investor realizuje prostřednictvím růstu ceny podílového listu, která odráží růst hodnoty portfolia řízeného profesionální správci aktiv.

21


22 investování Vyhodnocení výkonnosti fondů týdne k 19. 11. 2012 Nejúspěšnější fondy

Změna

Nejméně úspěšné fondy

Změna

(%)

(%)

ČSOB inst. – státních dluhopisů

0,05

ISČS – Institucionální akciový FF

-2,00

ČPI – OPF Konzervativní

0,02

ISČS – Privátní portfolio AR AKCIE

-1,46

ISČS – FOND ŘÍZENÝCH VÝNOSŮ

0,01

ISČS – Privátní portfolio AR 75

-1,16

ISČS – LIKVIDITNÍ FOND

0,00

ISČS – Privátní portfolio AR REALITY

-0,95

ISČS – PLUS

-0,01

ISČS – Privátní portfolio AR 50

-0,87

ISČS – DLUHOPISOVÝ FOND

-0,01

RŮSTOVÝ FOND NADACÍ

-0,76

BALANCOVANÝ FOND NADAC

-0,04

ISČS – Privátní portfolio AR 25

-0,44

Zdroj: AKAT ČR

Zaměřme se však opět na výkon k prodeji registrovaných podílových akciových fondů v České republice a srovnejme jej s mírou inflace. Jak poukazuje Petr Rozkošný, v celkovém zúčtování vykázalo předloni kladné výkonnosti přibližně osm procent akciových podílových fondů. Nejvýkonnějším akciovým podílovým fondem vůbec byl s výkonností 12,86 procenta podílový fond ESPA Stock Biotec. Jestliže zhruba osm procent akciových fondů vykázalo kladné výkonnosti, muselo zákonitě zhruba 82 procent fondů vykázat výkonnosti záporné. V červených číslech skončily de facto všechny podílové fondy investující jinde než v oboru farmacie či na americkém akciovém trhu. „Až v pozadí znamenajícím poklesy majetků zůstaly podílové fondy investující do japonských, čínských, evropských a jihoamerických akcií. Vůbec největší pokles přitom vykázal, aniž by to snad někoho překvapilo, podílový fond investující primárně do řeckých a kyperských akcií. Rekordmanem je Eastern Mediterranean Performance Fund společnosti Piraeus Bank, který ztratil více než 50 procent,“ vysvětluje Petr Rozkošný. Rozkošný však nemluví pouze o výkonnosti fondů, ale upozorňuje i na výši vstupního poplatku, který musí investor zaplatit při vstupu do fondů. Ten obvykle činí až pět procent z investovaného objemu prostředků, přičemž záleží na výši investované částky. Čím vyšší je, tím nižší poplatek investor obvykle zaplatí.

To platí i pro fondy peněžního trhu, v jejichž případě je snad už lepší nechat, řečeno s trochou nadsázky, ležet peníze v bance a na běžném účtu. „Pomineme-li ESPA Cash Emergin Markets s výkonností 1,86 procenta, což je jeden z nejrizikovějších fondů peněžního trhu – investuje do dluhových cenných papírů emitovaných rozvíjejícími se zeměmi, nejedná se tedy o vyloženě konzervativní fond peněžního trhu –, nepřekonala výkonnost žádného z fondů peněžního trhu hranici jednoho procenta,“ shrnuje Petr Rozkošný. Nejvýkonnějším korunovým fondem peněžního trhu byl tak podle něho Fond peněžního trhu ČP Invest s výkonností 0,90 procenta, přičemž záporné výkonnosti vykázalo zhruba 46 procent fondů peněžního trhu, z nichž vůbec nejdramatičtější poklesy kurzů zaznamenal podílový fond ESPA Cash Emerging Markets ve všech svých eurových třídách (EPSA Cash Emerging MarketsA. -9,77 %, ESPA Cash Emerging Markets T. -5,78 %, ESPA Cash Emerging Markets VT. -4,64 %). Struktura výkonností fondů peněžního trhu za rok 2011 ukazuje, že inflaci, která v roce 2011 činila v průměru 1,9 %, překonala pouze zhruba čtyři procenta všech fondů peněžního trhu. Přestože zástupci fondů často tvrdí, že svou roli v tomto hodnocení sehrává i měnové riziko, protože pohyb kurzu koruny vůči euru nebo dolaru ovlivňuje hodnocení výkonu fondu, ukazuje se, že fondy peněžního trhu asi nejsou tím správným potíračem inflace.

Jak na inflaci? Z uvedeného vyplývá, že nad inflací se dá běžnými investičními instrumenty vyhrát jen stěží. Chce-li investor, aby i po úhradě poplatků spojených s investováním, zdaněním výnosu a odečtením míry inflace nějaký zisk z investovaných peněz měl, nezbývá mu nic jiného než své peníze investovat mnohem aktivněji. A je jedno, jestli tak učiní sám, nebo prostřednictvím odborníků. Tak nebo tak, musí se smířit s větším rizikem při nakládání se svými penězi, než když je pouze vloží na spořicí účet nebo si sjedná další stavební spoření. „Bezpečnost je zoufale ztrátová. Navíc hrozí zřetelné riziko, že dříve či později se inflace a sazby budou zvyšovat, a proto již v předstihu budou středně a dlouhodobé úrokové nástroje ztrácet zřetelně na ceně,“ říká Lubomír Vystavěl, člen představenstva Czech CFA Society. Na otázku, co by investorovi doporučil, odpovídá, že říkat „podílové fondy ne, zlato ano, akcie ne“ je nesmysl, protože všechny investiční příležitosti nabízejí svá pro a proti. „Volba je závislá na finančních možnostech investora, jeho investičním horizontu, toleranci k riziku a způsobilosti k investování. Teprve pak lze mluvit o konkrétních investicích, o konkrétním nastavení portfolia. Je třeba mít přitom neustále na paměti, že malé riziko přinese velké výnosy opravdu jen a jen ve velmi výjimečných případech.“


investování

Není tu jen pražská burza Většina tuzemských začínajících investorů provedla své první obchody na pražské burze. Přitom se jim nabízely dva systémy obchodování: SPAD a KOBOS. Ty jsou dnes již minulostí. Pražská burza je nahradila systémem Xetra, což však nic nemění na tom, že investuje-li člověk do akcií, nemusí se držet jenom titulů obchodovaných na pražské burze. Byť o nich má asi nejlepší přehled. Jako vhodnou příležitost pro českého investora uvádějí akcioví obchodníci například polskou burzu, protože se na ní obchoduje mnoho firem, které působí ve střední a východní Evropě. Český investor je proto obvykle zná. Často zmiňována je pak německá burza ve Frankfurtu, která nabízí tituly z celé Evropy. Následují samozřejmě americké burzy, které vedle amerických akcií nabízejí nepřeberné množství titulů z celého světa. Příležitostí může být i londýnská burza, která je stejně jako ta německá jednou z největších evropských firem. Na ní se ve velkém obchodují komoditní tituly z mimoevropských a rozvíjejících se zemí, například ruské těžební společnosti. Ale ani tím výčet burz, kde lze obchodovat, zdaleka nekončí. Možností jsou stovky. Stručně o akciích Akcie je cenný papír, jehož držení dává jeho majiteli právo na část zisku společnosti formou vyplácené dividendy. Dividendy vyplácejí firmy většinou jednou do roka, v USA se dividendy vyplácejí čtvrtletně. Investoři jsou o výši dividendy a datu výplaty včas informováni prostřednictvím internetu nebo médií a jejich hodnota se udává ve výši na jednu akcii. Investor může současně s dividendou získat dodatečný výnos i ve formě takzvaného kapitálového zhodnocení čili pozitivního rozdílu mezi nákupní a tržní cenou držené akcie. Samozřejmě však jen za předpokladu, že akcie dané firmy rostou. Dividendovým titulem je nejčastěji společnost s dlouhou historií a slušným dividendovým výnosem, přičemž management prokázal, že dokáže generovat zisk, a to opakovaně. „Přísloví, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, poměrně přesně vystihuje přístup investorů preferujících

dividendové tituly. Na druhou stranu tomu, kdo je více zaměřený na riziko, se mohou zdát dividendové tituly nudné, protože se v jejich případě nic moc neděje. Důvodem je, že firma dělící se pravidelně s akcionáři o zisk se zbavuje části kapitálu, který by jinak mohla použít k růstu,“ vysvětluje analytik Komerční banky Miroslav Adamkovič. Podle něho lze obecně říci, že nedividendové tituly, někdy se jim také říká růstové, jsou akcie firem, jež sice mohou generovat zisk, který však nevyplácejí formou dividendy, ale reinvestují jej. Popřípadě jsou to firmy, které ani nemusejí být v současnosti ziskové, ale očekává se u nich zisk v budoucnu. „Investice do takových firem dává smysl tehdy, když je daná firma schopna investovat do projektů s vyšším výnosem, než jakého by za stejného rizika dosáhli její akcionáři. V takovém případě může akcionář vydělat na vzestupu ceny akcií firmy více než na dividendách,“ dodává. Na našem trhu se klasickému růstovému titulu blíží akcie CME. Ovšem problém je v tom, že dnes není CME zisková, a nemá tudíž co reinvestovat, ačkoli nadále má určitý růstový potenciál. Opačným příkladem je například společnost Philip Morris, která má dostatečnou výrobní kapacitu, aby pokryla český a slovenský trh, takže nemá žádný problém vyplácet pravidelně na dividendách sto procent zisku. Nemusí masivně investovat do svého rozvoje, protože si vystačí s tím, kde je. Aktuální cena akcie odráží celkové hospodaření a očekávaný vývoj dané firmy a závisí především na reakci samotných investorů na vydané tiskové prohlášení a firemní zprávy, na ohlášení výsledků hospodaření, na snížení nebo zvýšení investičních doporučení. V neposlední řadě ovlivňuje ceny akcií aktuální sentiment na světových burzách, který se odvíjí především od

aktuální makroekonomické situace a jejího výhledu. Celkový výnos akcie je pak dán součtem dividendového a kapitálového výnosu. Akcie a indexy Základem investování do akcií, ať už českých, nebo zahraničních firem, je jejich nákup nebo prodej. Investor si však nemusí vytipovávat jen konkrétní tituly, ale můžete třeba investovat do akciového indexu. Ať už je to index akcií amerických, evropských, německých firem, nebo index evropských automobilek. Možností je nespočet. Další možností je investovat do takzvaných derivátů, které jsou spojeny s nějakým akciovým titulem nebo indexem. Jsou to například opce nebo futures. A investor může použít i finanční páku, tedy úvěr od brokera. Volba závisí na tom, kterým směrem se podle investora daný titul vydá, a na riziku, které je ochoten akceptovat. V akciových indexech jsou většinou zastoupeny největší, nejlikvidnější a nejprestižnější společnosti, které jsou na dané burze obchodovány, takzvané blue chips. V České republice jednoznačně vede index pražské burzy PX. Ale k dispozici jsou i další indexy. Mezi ty celosvětově nejvíce využívané patří index 50 nejhodnotnějších evropských společností Euro Stoxx 50, německý Dax a americké indexy Dow Jonex, S&P 500 a Nasdaq. Z těchto indexů se svým složením liší zejména Dow Jones, protože zatímco ty ostatní jsou váženy tržní kapitalizací, Dow Jonex je cenově vážený. U cenově vážených indexů se zohledňuje vývoj cen vždy jedné akcie od daného titulu. Změna indexu se vypočítá jako průměr změn cen jednotlivých titulů.

23


24 investování Vysvětleme to na akciích obchodovaných na pražské burze: Posílení akcií ČEZ o korunu by mělo stejnou váhu jako posílení o korunu akcií mnohem menší společnosti Pegas Nonwovens. U indexů zohledňujících tržní kapitalizaci se zohledňuje změna celkové hodnoty společnosti, stejné posílení u ČEZ má tak větší dopad na index než v případě Pegasu. Jak se projevuje výkon firem na zhodnocení či oslabení akciového indexu, velmi dobře ukazuje loňská „hysterie“ kolem společnosti Apple, která je zastoupena zejména v indexu americké technologické burzy Nasdaq. A právě

obchodování s akciemi pouze v případě, hodlá-li do jednoho obchodu investovat částku přesahující minimálně deset tisíc korun. Důvodů je hned několik. Tím prvním jsou poplatky spojené s nákupem akcí a zásada kupovat akcie vícero firem proto, aby investor eliminoval riziko, že prodělá. „V momentě, kdy portfolio rozdělíte a nakoupíte více titulů, akcie vícero firem, riziko částečně eliminujete, protože ceny jednotlivých titulů se nevyvíjejí zcela stejně. Není pravděpodobné, že by se najednou položily úplně všechny firmy, jejichž akcie jste nakoupili,“ vysvětluje Adamkovič.

„Nakupuje-li vícero titulů, poplatky v řádu sta korun za jeden obchod se v případě vícera obchodů zmnohonásobí. Investor, který nemá příliš peněz, proto zaplatí za své obchody mnoho, ale málo nakoupí.“ ten, zejména i díky Applu, letos posílil nejvíce ze všech tří zmíněných amerických indexů. Oproti tomu Apple není vůbec zastoupen v indexu Dow Jones, kterému se z této trojice indexů i proto dařilo relativně nejméně. Uveďme příklad: Kdyby akcie nejhodnotnější firmu u nás – ČEZ – posílily stejně jako akcie společnosti Apple o 60 procent, tak se to do indexu PX promítne minimálně dvanácti procenty. Samostatně, nebo s fondy Poplatky za nákup akcií se pohybují v řádu sta korun za jeden obchod. Odborníci upozorňují na to, že drobný investor by měl myslet na samostatné

DAX představuje akciový index obchodovaný na německé burze Eurex. Je to index složený z 30 takzvaných blue chips, akcií největších německých společností obchodovaných na německé burze. Do výpočtu DAX jsou tak zahrnuty změny cen společností, jako jsou například Allianz, Basf, Commerzbank, Deutsche Bank, Deutsche Post, E.ON, Lufthansa, MAN, Siemens, Volkswagen aj. Euro Stoxx 50 je akciový index obchodovaný na německé burze Eurex. Je složený z 50 hlavních evropských akciových titulů. Nezahrnuje proto pouze německé firmy, ale i firmy z 12 zemí eurozóny, například společnosti, jako jsou AXA, Renault, France Telecom, L'Oreal, Nokia, Telecom Italia aj. Dow Jones Industrial Average (DJIA) je v Evropě též často označován jako Dow Jonesův index. Je jedním z nejznámějších ukazatelů vývoje na americkém akciovém trhu. DJIA se skládá z akcií 30 amerických společností, které

Problém vyvstává, chce-li se investor s málo penězi tohoto pravidla držet. Nakupuje-li vícero titulů, poplatky v řádu sta korun za jeden obchod se v případě vícera obchodů zmnohonásobí. Investor proto zaplatí za své obchody mnoho, ale málo nakoupí. V tomto případě je lepší se obrátit na otevřené podílové fondy, nebo na Exchange Traded Funds (ETF), což jsou fondy, jejichž akcie se běžně obchodují na burzách. Výhodou ETF oproti podílovým fondům je, že investor je může kdykoli prodat, nevystupuje z nich jako u otevřených podílových fondů. Zjednodušeně řečeno je ETF indexová akcie emitovaná některou z investičních společností. Složení ETF akcie pak

patří mezi největší a nejvíce obchodované. Váha jednotlivých společností je dána cenou za jejich akcií, jedná se tedy o cenově vážený ukazatel. Většina světových indexů dnes používá váhy na základě tržních hodnot jednotlivých společností. Jedinou společností, která je v indexu od jeho založení v roce 1986, je společnost General Electric. Dow Jones rovněž obsahuje firmy, jako jsou například 3M, American Express, AT&T, Bank of America, Boeing, Coca-Cola, Hewlett-Packard, IBM, Johnson & Johnson, McDonald's, Microsoft nebo Walt Disney Company aj. NASDAQ Composite (IXIC) měří vývoj všech akcií (3 900 titulů) obchodovaných na The NASDAQ Stock Market, a to jak těch amerických, tak i neamerických. Pro svůj široký záběr na největším akciovém trhu světa se stal index NASDAQ Composite nejsledovanějším akciovým indexem vůbec. Přestože je podobně jako celý NASDAQ zaměřen především na technologické akcie, ob-

kopíruje složení některého z podkladových aktiv: akcie, měny, dluhopisy, komodity. ETF pak stejně jako akciové tituly vyplácejí nebo reinvestují dividendu. Další výhodou ETF je, že investorovi umožňuje snadno diverzifikovat portfolio. Například zakoupením ETF akcie DIA investujete do 30 titulů indexu Dow Jones 30. Akciové strategie Rozhodne-li se investor nejít do akcií přes fondy, nabízí se mu několik základních obchodních strategií, které se od sebe liší jak velikostí nejspíše dosaženého výnosu, tak celkem jasně danou mírou rizika. Nejméně riziková je takzvaná indexová strategie. Investičními nástroji jsou v tomto případě investiční certifikáty, již zmíněné indexové akcie kopírující tržní indexy nebo regionální akciové koše. Příkladem může být již zmíněná indexová akcie k indexu Dow Jones 30, SPY, S&P 500, nebo EXS1, DAX 30. Další strategií je takzvaná výnosová strategie, která si individuálním výběrem titulů k dlouhodobému držení klade za cíl dosahovat celkového výnosu kombinací růstu kurzu a pravidelných dividend. Investičním nástrojem jsou v tomto případě akcie významných společností s dlouhodobě ziskovým hospodařením, případně oborové Exchange Traded Funds. Jinou strategií je růstová strategie. Ta je zaměřena na nákup podhodnocených titulů, které by se podle investorova názoru měly zhodnotit čili přinést mu kurzový zisk v budoucích letech. Investičními nástroji jsou v tomto případě akcie nových společností, společností s finančními či právními problémy či společností z rozvíjejících trhů. Takzvaná aktivní investiční strategie představuje uskutečňování častých

sahuje také akcie společností z odvětví finančního a spotřebního průmyslu, biotechnologií i akcie průmyslových podniků. NASDAQ Composite je vážený index – vahou jednotlivých komponentů je přitom jejich tržní kapitalizace, tedy součin kurzu akcie a celkového počtu vydaných akcií. To v praxi znamená, že daný titul ovlivní vývoj celého tohoto indexu jen takovou vahou, jakou má v celkové tržní kapitalizaci trhu NASDAQ. Mimo indexu NASDAQ Composite je ještě užíván indexu NASDAQ-100, který v sobě zahrnuje 100 nejobchodovanějších titulů NASDAQ. Na tento index jsou vázány mnohé deriváty. NASDAQ je třetí největší burza na světě a druhá největší v USA, měřeno dle tržní kapitalizace kótovaných akciových společností. Zahrnuje například Apple, Google, Microsoft, Yahoo!, Oracle Corporation, Intel, Cisco Systems, Facebook aj. Standard & Poor´s 500 je jedním ze tří nejsledovanějších amerických indexů. Je odborníky považován za standardní měřítko výkonnosti ame-


investování

obchodů s výdělkem na menších kurzových rozdílech. K její aplikaci je nutné vybírat dostatečně likvidní akcie. Tato strategie je ve znamení krátkých prodejů a investic s pomocí finanční páky. Poslední investiční strategií je trading, což není nic jiného než takřka denní spekulativní obchodování s cílem opakovaně realizovat malé kurzové zisky. V případě této strategie je zcela běžné užití pákového efektu. Investičními nástroji jsou kvalitní akcie s úvěrem na nákup nebo do takzvaného krátkého prodeje, také však futures kontrakty a burzovní opce. RM-Systém Jestliže jsme zmínili české a světové akciové burzy, bylo by chybou nezmínit český RM-Systém, v kterém je o něco

rického akciového trhu. Obsahuje akcie 500 nyní již výhradně amerických společností, které reprezentující dané odvětví, mají velký podíl na trhu a jsou dostatečně stabilní. Převážná většina akcií v indexu zahrnutých je obchodována na NYSE, ostatní na NASDAQ a zlomek na American Stock Exchange (AMEX). Je vážen podle tržní kapitalizace, takže změny cen akcií společností s vyšší tržní kapitalizací budou mít větší vliv na jeho hodnotu než změny cen akcií malých společností. Indexu S&P 500 představuje asi 70 procent celkové tržní kapitalizace amerického akciového trhu. Nezahrnuje akcie zahraničních společností, které na americkém akciovém trhu tvoří nezanedbatelnou část. Vedle indexu S&P 500 existují ještě další indexy z produkce Standard & Poor's, například S&P 400 Mid Cap, který monitoruje vývoj akcií firem se středně velkou tržní kapitalizací, nebo S&P 600 Small Cap, který sleduje vývoj akcií firem s nízkou tržní kapitalizací.

větší nabídka titulů než na pražské burze. Podle odborníků však v jeho případě mnohdy vyvstává problém s likviditou titulů. Drobný investor sice neřeší, že může na pražské burze zobchodovat akcie za půl miliardy, kdežto na RM-Systému třeba jen za 50 milionů korun, ale řeší, jestli to, co koupí někdy v budoucnosti, bude taktéž moci prodat. V případě RM-Systému je proto nutné se zajímat i o to, jaká jsou obchodní aktivita u jednotlivých titulů, aby se nestalo, že to, co investor koupí, už nikdy neprodá. Velikost kapitálu záleží na finančních možnostech investora. Rozvoj internetu na konci 90. let minulého století otevřel RM-Systém nejen široké veřejnosti. Rozhodně dnes není pravdou, že se na burze obchoduje pouze s milionovým kapitálem. V případě RM-Systému je

minimální investicí jeden cenný papír, respektive jedna akcie. Záleží na konkrétním nakupovaném titulu. Například jedna akcie AAA Auto mohou stát kolem čtrnácti korun, ale jedna akcie Philip Morris ČR 7 500 korun. Při realizaci malé investice je třeba počítat s minimálním poplatkem z realizovaného obchodu, který investor platí brokerovi, například 20 korun. Obvykle se proto na burze neobchoduje s částkami menšími než tři až pět tisíc korun. Z pohledu investora by investovaný kapitál nikdy neměl překročit hodnotu „zbytných finančních prostředků“. Investor by měl investovat pouze takové finanční prostředky, které ve střednědobém horizontu nutně nepotřebuje na nic jiného. Což platí obecně pro investování do čehokoli, nejen do akcií.

Exchange Traded Funds (ETFs) jsou fondy obchodované na burzovním trhu, fondy, jejichž akcie lze obchodovat stejně jako akcie jiných obchodovatelných společností. ETFs jsou podobné jako klasické investiční fondy, které spravují určité portfolio akcií nebo komodit, a s investováním do takového fondu investor získává určitý podíl v daném portfoliu. ETFs jsou obchodované přímo na burze, a tak lze jejich akcie kdykoli prodat či koupit. Tyto fondy se obvykle specializují na jasně daný segment trhu, index nebo produkt. Majetek v ETFs je striktně oddělen od majetku emitenta, nespadá do konkurzní podstaty.

překonávat benchmark. Ten odborníci definují jako ukazatel, s kterým se porovnává celková výkonnost fondu. Benchmark se stanovuje primárně podle investičního cíle a zaměření fondu. Je-li fond zaměřen například na světové akcie, benchmarkem fondu by měl být index obsahující vybrané akcie všech hlavních regionů. Informace pro investory o benchmarku fondu uvádějí investiční společnosti zpravidla ve statusu fondu. V něm je složení benchmarku i historické údaje o výkonnosti fondu ve srovnání s benchmarkem. Největším úspěchem je, daří-li se portfolio manažerovi trvale překonávat benchmark. Naopak nedosahuje-li výkonnost fondu dlouhodobě výkonnosti benchmarku, je lepší se poohlédnout po jiném fondu. Výnos benchmarku se uvádí po odečtení poplatků. Pro investora je benchmark vodítkem, jak kvalitně je správa fondu vykonávána a jak se fondu vůči trhu daří.

Podílové fondy a jejich výkonnost U klasických podílových fondů každý investor platí poplatek za obhospodařování, z poplatku platí investiční společnosti správu fondu. Jeden či více lidí se starají o to, aby investice byla správně rozložená mezi různé cenné papíry podle zaměření fondu. Při práci se manažeři fondů snaží takzvaně

25


26 investování

Matrix jménem Forex Tvrdí o něm, že je trhem 21. století. Říkají, že jeho dynamika je obrovská. A mají pravdu v tom, že ve srovnání s ostatními trhy se na něm obchoduje absolutně nejvíce peněz. Řeč je o mezinárodním devizovém trhu Foreign Exchange, zkráceně Forex nebo také FX, o burze měn, která vlastně ani burzou v klasickém slova smyslu není. Uváděná čísla se liší. I tak jsou závratná. V průměru se na Forexu denně zobchodují až čtyři biliony amerických dolarů, což mnohonásobně převyšuje objem všech denně zobchodovaných amerických akcií a dluhopisů dohromady. Jsou dny, kdy se zobchoduje i bilionů pět. Důvodem je, že nad Forexem slunce nezapadá, obchoduje se neustále – 24 hodin denně, pět dní v týdnu. Tento trh spát nepotřebuje, protože je globální celosvětovou sítí, která prostřednictvím internetu propojuje velké komerční a investiční banky, centrální banky, pojišťovny, investiční fondy, nadnárodní korporace, národní vlády a samozřejmě i brokerské společnosti, jež zastupují investory z celého světa. Obchoduje se pomocí vzájemně propojených telefonních a počítačových ústředen tvůrců trhu a brokerských firem. Stačí mít počítač, internet a obchodovat může kdokoli, kdykoli, odkudkoli. Hlavním cílem Forexu je zjednodušení mezinárodního obchodu a zahraničních investic. V průběhu času však tento motiv oslabil a Forex se stal místem, kde institucionální a privátní investoři

„Představa, že si zakoupíte obchodní systém a ten vám poté bude generovat stálý a pravidelné zisk, je přinejmenším naivní. Cílem těchto systémů je především vydělat na jejich prodeji.“

spekulují s cílem dosáhnout kapitálového zisku. Typická transakce spočívá v nákupu jedné měny a v současném prodeji měny jiné. Tato forma trhu se začala vytvářet v 70. letech minulého století, kdy jednotlivé země začaly postupně přecházet na plovoucí směnné kurzy, do té doby fixované v rámci Breton-Woodského systému. Z celkového průměrného denního objemu zobchodovaných 3,98 bilionu amerických dolarů na Forexu připadá na obchody zrealizované v Londýně více než 1,3 bilionu, což z britské metropole činí s podílem 34,1 procenta největším centrem trhu. Na druhém místě jsou New York a Tokio. Dalších 2,1 bilionu dolarů se navíc zobchoduje prostřednictvím finančních derivátů, jejichž podstatou je forma termínového obchodu. Forexový obchodník je proto takový obchodník, který se rozhodl vydělávat na pohybech konkrétních měn, respektive na pohybech vzájemných kurzů mezi měnami. A na tom nic nemění ani skutečnost, že na Forexu nejsou obchodovatelné pouze měny, ale i například zlato a stříbro vůči americkému dolaru i jiným měnám. Forex ve znamení spekulace Nabídka měnových párů ke spekulaci je skutečně široká. Ale jen některé patří mezi takzvané základní, přičemž ty zbývající jsou vedlejší nebo exotické. Základní jsou ty nejvíce populární, protože nejlikvidnější. V největším objemu je obchodován americký dolar, euro, britská libra, japonský jen, kanadský dolar, švýcarský frank, novozélandský dolar a australský dolar. „Česká koruna patří mezi exotické měnové páry s mizivým objemem 0,2 procenta na denním obratu Forexu,“

říká Jiří Tyleček ze společnosti X-Trade Brokers. K tomu dodává, že hlavním finančním instrumentem drobných investorů na Forexu jsou takzvané kontrakty na vyrovnání rozdílu (CFD), doplňkovým nástrojem pak opční obchody, které se vyznačují nízkými náklady na otevření pozice. „Contract for difference se ve finančnictví označuje smlouva mezi dvěma stranami, která přikazuje kupujícímu zaplatit prodávajícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy. Je-li tento rozdíl záporný, platí místo toho prodávající kupujícímu,“ vysvětluje Tyleček. Opce je pak podle něho smlouva mezi dvěma subjekty o koupi nebo prodeji podkladového aktiva za předem stanovenou cenu a v předem stanoveném čase. „Některé typy opcí se vyznačují předem definovaným ziskem i maximální ztrátou, což je velkým přínosem pro money management méně zkušených obchodníků,“ dodává. Opce na Forexu slouží jednoduše řečeno k zajištění proti poklesu nebo růstu kurzu dané měny či proti spekulacím s jejím růstem nebo poklesem oproti jiné měně, protože podkladovým aktivem je měnový pár. CFD jsou pak finanční deriváty, které umožňují investorům těžit z nárůstu, dlouhé pozice nebo poklesu, krátké pozice, cen podkladových finančních instrumentů a často se používají ke spekulaci s těmito cenami. (Více o finančních derivátech a spekulacích v samostatné kapitole, str. 32.) Mechanismus Forexu Jak již bylo řečeno, motivací k obchodování cizích měn na Forexu jsou spekulace nebo zajištění a plnění závazků


investování z mezinárodních obchodních transakcí. Mechanismus obchodování je podobný jako například u akcií, obchoduje se za asistence čekajících obchodníků v roli tvůrců trhu, se zveřejněnými kotacemi na nabídkové nebo poptávkové straně, případně na obou. Protože Forex nemá žádnou centrální burzovní knihu, obě strany musejí po dohodě podmínek ještě svou transakci ke skutečnému zobchodování potvrdit. Mnoho lidí se ptá, jak je možné realizovat například nákup eura za libry, když drží účet v českých korunách. Odpověď je jednoduchá: Broker prostřednictvím obchodní platformy provádí automatickou konverzi české koruny na měnu, která je v určitý moment pro realizaci pokynu potřebná. Toto je možné díky tomu, že prováděné operace nejsou založeny na fyzické směně deviz, ale na záměru získat pozitivní rozdíl mezi otevírací cenou a následnou cenou zavírací. Kurzy měn na Forexu jsou ovlivněny především nabídkou a poptávkou po dané měně vůči jiné měně, na což mohou mít vliv fundamentální zprávy, mezi které může patřit síla ekonomiky konkrétní země, její inflace nebo například úrokové sazby. Jestliže se například bude dařit Švýcarsku, bude klesat zadlužení státu, klesat míra nezaměstnanosti, lze očekávat růst hodnoty švýcarského franku, protože i ten se bude nakupovat. Automatické obchodní systémy Jestliže bylo uvedeno, že Forex je hlavně on-line systémem, řekněme také, že na něm stejně jako i na trzích akciových nebo komoditních zhusta působí takzvané automatické obchod-

Z historie Forexu Forex (International Interbank Foreign Exchange, někdy také zkráceně FX) byl založen v roce 1971 a začal fungovat na bázi pevných devizových kurzů jednotlivých měn. Prvními účastníky trhu byly centrální banky, nadnárodní bankovní domy a významné investiční společnosti. Avšak prvního březnového dne roku 1973 byl tento trh z důvodu nadměrného zbavování se amerického dolaru oficiálně uzavřen. Tím se zhroutil systém pevných devizových kurzů a začala éra Forexu, jak jej známe dnes. Otevření Forexu Až do nedávné minulosti byl mezinárodní měnový trh pro širokou obec investorů, obchodníků a především pro řadu individuálních zájemců finančně nedostupný. Minimální finanční nároky

ní systémy, což jsou programy, které nakupují a prodávají podle toho, jak je kdo naprogramoval. Podle Jiřího Tylečka z X-Trade Brokers se dají běžně koupit a ti počítačově gramotnější si je prý snadno mohou i naprogramovat. „Tyto programy používají jak velcí, tak malí obchodníci a nejde o nic výjimečného. Záleží na každém, jestli je chce využívat, či nikoli. Vždy je však dobré zodpovědět si otázku, proč by někdo prodával dlouhodobě ziskový systém“ vysvětluje Tyleček. Podle něho smysl dávají spíše jednoduché vlastní automatické systémy, se kterými lze jednoduše pracovat. „Robustní systémy mohou překonat i obtížné tržní periody, vždy však budou narážet na to, že zavádí matematické metody k analýze emocemi řízených trhů. Při změně podmínek začnou automatické systémy bez nezbytných úprav selhávat,“ vysvětluje Tyleček. Mezi často skloňované programy v případě Forexu patří například programy jako Dollar Trader, Quanto FX systém nebo Advantage Plus FX. Aniž bychom předjímali, zda jsou, či nejsou úspěšné, uveďme, co mají programy za úkol. Například posledně jmenovanému programu, který je specialistou na EUR/USD, GBP/USD a USD/JPY, při počáteční investici pěti tisíc dolarů vetkali tvůrci do obvodů stabilní výnos v průměru dvě až pět procent měsíčně. „Představa, že si zakoupíte obchodní systém a ten vám poté bude generovat stálý a pravidelné zisk, je přinejmenším naivní. Cílem těchto systému je především vydělat na jejich prodeji,“ říká Tomáš Cína z brokerské společnosti Bossa, který varuje před vším, co slibuje stabilní výnos a jistý zisk. Tomáš Cína má samozřejmě pravdu,

na druhou stranu však faktem je, že na Forexu fungují i vysokofrekvenční programy, které používají zejména velké investiční společnosti. A tyto automaty prý dokážou realizovat desítky obchodů za sekundu pouze na základě analýzy titulků zpráv, které chrlí světové agentury. „Tihle v uvozovkách obchodníci činí trh volatilnějším, ale dá se s nimi žít,“ říká Jiří Tyleček.

byly totiž zcela mimo zdroje průměrných investorů. Trh na Forexu tak byl prakticky pro obyčejné obchodníky nedostupný. Ovšem se situace dramaticky změnila, když celosvětové politické a hospodářské změny daly možnost vzniku novým účastníkům trhu, kteří se rekrutují ze sekundárních bank, pojišťoven, finančních společností a brokerských společností a kteří díky marginovému (zálohovému) obchodování na principu finanční páky zpřístupnili trh také ostatním investorům. Podíl menších účastníku trhu se značně rozšířil na přelomu tisíciletí a nadále roste. Obrovskou zásluhu na tomto faktu má především rozvoj informačních technologii a globalizace trhů.

dovoluje obchodníkům otevírat online obchodní účty již od pouhých 1 000 – 2 000 amerických dolarů čili od 20 do 40 tisíc korun, někdy i méně. Odborníci tvrdí, že Forex tak může nabídnout vydělávání zajímavých peněz i drobným investorům a obchodníkům a že to, jako v případě akcií nebo komodit, není výsadou pouze movitých investorů a obchodníků. Je nutné však zdůraznit, že málokterý z drobných investorů je na Forexu dlouhodobě úspěšný. Chce-li se kdokoli stát forexovým obchodníkem, měl by být dobře obeznámen s fungováním technické a fundamentální analýzy. V současné době se nejvíce měn obchoduje proti americkému dolaru. Nejoblíbenější a nejvíce obchodované jsou tyto měny: americký dolar (USD), euro (EUR), japonský jen (JPY), britská libra (GBP) a švýcarský frank (CHF).

Liberální Forex V dnešní době může na Forexu, tak jako na jiných trzích, obchodovat skutečně takřka kdokoli. Forex

Za co kupuji, za co prodávám V případě obchodování na Forexu je na prvním místě vždy číslo „bid“, na druhém pak číslo „ask“ čili poptávka. Například u měnového páru GBP/ USD vidíme například bid cenu ve výši 1,5131, což je nabídková cena, za kterou se obchodníci pokoušejí od nás koupit britské libry proti US dolaru. A pak vidíme ask cenu například ve výši 1,5134, což je poptávková cena, za kterou se nám obchodníci pokoušejí prodat britské libry proti US dolaru. Nákup měnového páru se vždy realizuje za vyšší cenu (ask), zatímco prodej za cenu nižší (bid). Při uzavírání pozice je situace opačná, zavření dlouhé (long) pozice se realizuje na bid ceně, zavření krátké (short) pozice na ceně ask. A teď pozor! Rozdíl mezi bid a ask cenou se nazývá spread. Je to vlastně rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou dané měny. Velikost spreadu je vždy přímo úměrná likviditě měnového páru. Čím vyšší likvidita, tím menší spread. Toto je důležité, protože pokaždé, když investor začne nějaký obchod, spread – počáteční rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou – inkasuje broker, přes kterého obchodujeme. Spread a četnost jeho inkasování se proto promítá do výsledku obchodování. Spread je vyjá-

27


28 investování

dřen v pipech a je poplatkem brokerovi za každý uskutečněný obchod. „Na trhu Forex je opravdu rozhodujícím transakčním nákladem rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Tento spread se poskytovatelé snaží držet na stabilní výši, to proto, aby obchodníci, investoři, měli předvídatelné prostředí. Garantovat jej v úplně fixní úrovni je na hranici podvodu,“ vysvětluje Radim Dohnal ze Saxobank. Riziko s pákou Samozřejmostí spekulativních obchodů na devizovém trhu Forex jsou obchody s pomocí finanční páky. V našich podmínkách je nejběžnější páka v poměru 100 : 1, nebo také 400 : 1, ale Forex umožňuje finanční páku i ve výši 1 000 : 1. Takto vysoká finanční páka se však obecně nedoporučuje, někdy přímo zakazuje. Páka totiž funguje jako dvousečná zbraň, která může dopomoci k velmi vysokým ziskům, avšak také ke ztrátám.

Výše zálohy určuje páku Sílu finanční páky určuje výše zálohy, kterou investor skládá u brokerské firmy na svůj účet, jejímž prostřednictvím bude na Forexu obchodovat. Je proto čistě na investorech, jak velkou páku budou na svůj obchodní kapitál aplikovat. To, že mu broker nabízí páku 1 : 50, 1 : 100, 1 : 200 nebo 1 : 400, ještě neznamená, že tak velkou páku musí skutečně využít. Investor s obchodním kapitálem o velikosti například pěti tisíc amerických dolarů může na svůj obchodní účet aplikovat třeba i minimální páku o velikosti 1 : 2. To mu postačí k tomu, aby mohl obchodovat v takzvaných minilotech. Jsou však i mikroloty, přičemž nejběžnějšími jsou loty, které vyjadřují hodnotu měny ve výši 100 000. Využitím finanční páky se tak dostáváme k riziku, které je na Forexu pro začínajícího investora obrovské. Odhaduje se, že více než 99 procent začínajících investorů skončí na Forexu ve ztrátě. „Je pravda, že na Forexu vám každý broker dá k dispozici páku 1 : 100 nebo

i vyšší, což může být pro začátečníka vražedné, zvlášť když uváží, že na akciích se obchoduje hlavně bez páky. Avšak pokud budete Forex obchodovat konzervativně s nízkou pákou, jste podlé mého na stejném riziku, jako na akciovém trhu,“ vysvětluje Ondřej Hartman ze serveru FXstreet.cz, prvního nezávislého serveru, který se na Forex specializuje. Nečekejte vždy úspěch Odborníci se proto shodují, že páka není něco, čeho se musí při obchodování na Forexu bezpodmínečně využívat, nýbrž něco, čeho se využít může. „Pokud se na trhu pohybujete jenom občas a nejste profesionál, je lepší soustředit se jen na několik vybraných párů a ty zevrubně analyzovat,“ říká s ohledem na riziko obchodování na Forexu Tomáš Cína ze společnosti Bossa. I když to podle něho nezní moc obchodně, zdůrazňuje, že ani ti nejlepší spekulanti nedosahují zisku z každé transakce.


investování

Ropa, zlato, stříbro Ačkoli v České republice není komoditní obchodování tak rozšířené jako například ve Spojených státech, patří neodmyslitelně k obchodování na finančních trzích. A to i přesto, že stejně jako obchodování s měnami náleží mezi rizikové investice. Statistiky uvádějí, že až 80 procent začínajících investorů na komoditních trzích neuspěje. Což například ve srovnání s více než 90 procenty na Forexu, zmíněným v předchozí kapitole, není tak zlé. Obchodování s komoditami, trading commodities, je někdy nazýváno také jako termínové obchodování, futures trading. Důvodem je, že většina komodit se obchoduje s určitým termínem dodání. Ostatně to je základní rozdíl mezi trhem akciovým, nebo devizovým. V principu rozlišujeme čtyři hlavní skupiny komodit: energetické, průmyslové, zemědělské a drahé kovy. Mezi energetické komodity řadíme zejména ropu, zemní plyn, topný olej a elektrickou energii. Mezi průmyslové komodity patří hlavně hliník, měď, olovo, nikl, cín a zinek. Mezi zemědělské komodity řadíme pšenici, kukuřici, kávu, kakao, bavlnu a cukr. V neposlední řadě nelze samozřejmě opomíjet ani drahé kovy – zlato, stříbro, platinu. Nabídka komodit k obchodování je však mnohem širší, než uvádíme. Futures obchody Ve světě komodit může kdokoli tipovat, půjde-li cena dané komodity nahoru, nebo dolu. Na základě svého rozhodnutí pak nakoupit či prodat příslušný komoditní futures kontrakt. Na komoditních burzách může prostřednictvím brokera obchodovat v podstatě kdokoliv. „Pokud budeme mít pocit, že cena poroste, nakoupíme futures kontrakt dané komodity a futures kontrakt později, až cena povyroste, prodáme někomu jinému s příslušným ziskem. Pokud máme naopak pocit, že cena dané komodity bude klesat, futures kontrakt prodáme a v momentě, kdy cena klesne, jej zase zpět nakoupíme, avšak za cenu daleko nižší, tudíž inkasujeme zisk,“ vysvětluje Tomáš Nesnídal ze serveru Financnik.cz.

Samozřejmostí je i užití finanční páky, která funguje stejně jako u obchodů na devizovém trhu. Jestliže barel ropy stojí 90 dolarů a investor složí zálohu ve výši deseti tisíc dolarů, může nakoupit ropu za 90 tisíc dolarů. Jakmile by došlo k drastickému výkyvu ceny ropy za barel, burza investorova brokera na tento fakt upozorní, případně, bude-li investor trvat na svém obchodu, vyzve ho k navýšení zálohy. U většiny komodit je však běžné, že kontrakt s delší dobou dodání je dražší než ten s kratší dobou a také dražší, než je spotová (okamžitá) cena komodity, což souvisí s poptávkou a nabídkou, ale také s dodatečnými náklady, například na uskladnění. Za kolik a s čím obchodovat „Optimální částka, kterou by měl mít investor, jenž chce začít obchodovat na komoditním trhu, by se měla pohybovat dle mého názoru od 200 do 300 tisíc korun, aby se mu vyplatilo obchodovat i poté, kdy zaplatí za poplatky z obchodování,“ vysvětluje Boris Tomčiak ze společnosti Colosseum. Podle něho lze však obchodovat i s podstatně méně penězi, a to prostřednictvím již zmiňovaných fondů Exchange Traded Funds (ETF). Na ně investorovi stačí pár tisíc korun. Finančním aktivem ETF fondů jsou hlavně komoditní indexy. Jedním z nejznámějších komoditních indexů je CRB Futures Index, rovněž například Dow Jones Commodities Index (DJ-AIGCI), Reuters – CRB Futures Price Index, Goldman Sachs Commodity Index (GSCI), komoditní index Journal of Commerce, či Rogers International Commodities Index (RICI).

Každý z těchto indexů zahrnuje různé druhy komodit a každé z nich navíc přiřazuje jinou váhu. To vypovídá o rozdílnosti i proměnlivosti názorů na hodnoty jednotlivých surovin, jak je tomu podobně i u akcií. Komodity mají však výhodu v tom, že nemají takové množství druhů, jako je firemních či jiných druhů akcií, a proto dostatečně rozsáhlý a pravidelně revidovaný komoditní index může být správným ukazatelem výkonnosti celého trhu s komoditami. Nejobsáhlejší z těchto komoditních indexů je jednoznačně RICI. Skládá se z koše 36 komodit ze třech různých oblastí – zemědělství, energetiky a kovů. Navíc jsou to komodity obchodované na celkem dvanácti z patnácti RICI komisí uznaných světových burz ve čtyřech různých měnách (USD, JPY, AUS a CAD). Index tak zachycuje změny cen komodit nejen v USA, ale i na celém světě. S tím souvisí i skutečnost, že do RICI jsou zahrnovány jen celosvětově důležité suroviny. Tato důležitost se měří pomocí exportu, importu a tuzemské spotřeby největšího světového spotřebitele. Komodity, které jsou důležité pouze z národního hlediska určité země, se v RICI neobjeví. Jinou možností jsou pak takzvané komoditní akcie, takzvané Exchange Traded Commodities (ETC) tituly, které jsou zaměřeny na jednotlivé komodity či komoditní indexy a investorům umožňují investovat do komodit, aniž by obchodovali s jakoukoli konkrétní komoditou, či dokonce uskutečňovali její fyzické dodání. Odborníci tvrdí, že komoditní akcie do značné míry uspokojily volání retailových investorů po instrumentu umožňujícímu přístup na trhy průmyslových komodit, konkrétně na trhy drahých kovů.

29


30 investování

Jiným oblíbeným investičním nástrojem v případě komodit jsou investiční certifikáty, které jsou alternativou v investování do samotných komodit, ale třeba i do akcií nebo dluhopisů. Z právního hlediska certifikáty představují dlužní úpisy, což znamená, že emitent může dočasně disponovat s peněžními prostředky investora. Základ certifikátů tvoří podkladové aktivum, kterým mohou být komodity, ale třeba i jednotlivé akcie, akciové indexy, akciové koše, dluhopisové indexy či měny. A podle tohoto podkladového aktiva se odvíjí i cena certifikátu. Velmi dobrou službou pro investory, kteří investují do cenných papírů navázaných na komodity, je Contango Report, jenž je na týdenní bázi publikován na serveru indexuniverse.com. Investoři mají na serveru přehled o většině komodit obchodovaných na burzách prostřednictvím ETF či certifikátů. Forma obchodování Z uvedeného vyplývá, že forma a způsob obchodování komodit jsou v mnoha ohledech odlišné od obchodování například s akciemi nebo dluhopisy. Důvodem je, že zatímco akcie a dluhopisy jsou ve své drtivě většině dematerializované, komodity jsou z povahy věci fyzické povahy. Proto obchody s nimi probíhají na takzvaných termínových burzách formou takzvaných futures kontraktů, u nichž hraje podstatnou roli čas jejich vypořádání.

Kdokoli si například může koupit sojovou mouku, sojové boby, vepřové maso, telata nebo oves s dodáním v prosinci příštího roku. Nejvíce obchodovány jsou však ropa, zlato a stříbro. Nakoupí-li něco z toho investor, uzavře vždy takzvaný futures kontrakt a dodavatel mu je povinen komoditu za předem stanovenou cenu dodat. Je zcela běžné, že k dodání nikdy nedojde, což umožňují obrovská likvidita komoditní trhu a skutečnost, že málokdo stojí o to, aby mu před domem zastavil kamion plný prasat. Ale i tomu je třeba předcházet. FNT a LTD Každý futures kontrakt má kromě svého názvu a termínu dodání ještě tak zvaný First Notice Day (FND) a Last Trading Day (LTD). First Notice Day značí den, kdy je investor upozorněn, že vlastní kontrakt na nákup příslušné komodity, jenž je třeba prodat. Last Trading Day značí absolutně poslední den, kdy má investor možnost držený kontrakt dané komodity prodat někomu jinému, a tak se zbavit závazku převzít fyzickou komoditu. Vždy, když nakoupíme nějaký komoditní futures kontrakt, měli bychom se u svého brokera zároveň informovat, kdy má komoditní kontrakt First Notice Day a Last Trading Day. Podmínkou pak samozřejmě je nikdy nedržet komoditní futures kontrakt déle než do data FND. Jakmile se začne FND blížit,

je třeba onen kontrakt prodat, nebo instruovat brokera k jeho prodání. Komoditní burzy Komoditních burz jsou po světě stovky. Jejich hlavním cílem je poskytnout seriózní a spolehlivé prostředí pro realizaci a zúčtování obchodů, dohlížet nad obchodními praktikami a garantovat probíhající obchody. Pro běžného obchodníka s komoditami jsou avšak nejdůležitější americké komoditní burzy, mezi které patří Chicago Mercantile Exchange (CME), Chicago Board of Trade (CBOT), New York Mercantile Exchange (NYMEX) nebo New York Boardof Trade (NYBOT). Tyto, ale nejen tyto burzy nejsou žádnými novými institucemi. V USA začalo vše u komodit rostlinné výroby, na které se jako první zaměřila Chicago Board of Trade, jež vznikla v roce 1848. Komodity rostlinné výroby se tam spolu s dalšími komoditami obchodují dodnes. Newyorská burza NYMEX vznikla v roce 1870 a jejím zaměřením jsou dražší komodity, zejména energie a drahé kovy. Další známé komoditní burzy jsou pak například v Kanadě, v Anglii, ve Francii, v Singapuru, v Japonsku, v Austrálii a na Novém Zélandu. Pražská komoditní burza je ve srovnání s nimi popelkou bez šance na budoucí úspěch, protože její objem obchodu je tak malý, že nedává skoro žádný prostor pro spekulace.


investování

Rýžový příběh První skutečně dochované doklady týkající se komoditních obchodů se vztahují k Japonsku, kde se tento obchodní instrument používal k zajištění úrody rýže již někdy kolem 17. století. I když od té doby uplynulo několik stovek let, princip japonských rýžových komoditních obchodů zůstal velmi podobný tomu, jakým se komodity obchodují dnes. Velmi zdatně to ze serveru Financnik.cz popisuje Tomáš Nesnídal.

Cílem japonských pěstitelů bylo zajistit financování sezónního pěstování rýže. Jestliže chtěli farmáři vypěstovat určité množství rýže s cílem ji později s patřičným ziskem prodat, potřebovali nutně určitý kapitál, ze kterého by samotné pěstování rýže financovali. Potřebovali peníze na mzdy, na náklady na sazbu, na ošetřování, na sklizeň úrody… Jakmile však rýžoví farmáři potřebné finance neměli, nabízela se jim možnost určitým způsobem předprodat rýži ještě před jejím vypěstováním. Odběratel, například vlastník sítě obchodů, zase věděl, kolik desítek tun bude v příštím roce potřebovat. Domluvil se proto s farmářem, že mu ony tuny zajistí. Úmluva zahrnovala i dodání rýže v určitém konkrétním termínu během příštího roku, včetně předem dohodnuté ceny. Pro farmáře byla akceptovatelná taková cena, která pokryla jeho výrobní náklady a obsahovala i jeho profit z pěstování rýže. Farmář měl svého jistého kupce ještě předtím, než vůbec začal rýži

pěstovat, a obchodník již předem věděl, kolik za rýži příští rok zaplatí. Jejich dohoda pak byla zpečetěna smlouvou, která se dnes nazývá futures kontrakt. S touto smlouvou pak mohl jít pěstitel do první banky a na základě smlouvy jakožto jistiny tam získat půjčku k financování vypěstování rýže. Jenomže v tom byl háček Postupem času se však začalo ukazovat, že ne vždy je tento způsob uzavírání futures obchodů pro obě strany skutečně výhodný. Mohlo se například stát, že ten rok, kdy farmář pěstoval rýži pro předem stanoveného kupce, byl rýže celkově velký nedostatek, a tak cena rýže prudce vylétla vzhůru. Náš farmář se pak pravděpodobně tloukl hlavou do stěny, neboť svou úrodu byl povinen prodat za předem domluvenou cenu, a to i přesto, že cena úrody měla v té době několikanásobně vyšší

hodnotu. Na druhou stranu obchodník, který futures kontrakt s farmářem uzavřel, si mohl mnout ruce, protože věděl, že za svou rýži zaplatí mnohem méně, než kolik je momentální cena rýže na trhu. Netrvalo tedy dlouho a záhy někdo přišel s myšlenkou, že by bylo možné obchodovat se samotnými futures kontrakty. Například kdyby farmář věděl, že úroda bude letošní rok špatná, a cena rýže proto vyrazí nahoru, mohl by se svého kontraktu zbavit, prodat jej s patřičným ziskem jinému farmáři, který nutně potřeboval nějaký kontrakt kvůli půjčce od banky, a oprostit se tak od svého závazku. Zrovna tak však mohl spekulovat i obchodník. Jakmile vytušil, že bude úroda špatná, mohl po celém Japonsku ve své předvídavosti nasmlouvat obrovské množství futures kontraktů, které v momentě, kdy cena rýže vylétla vzhůru, samozřejmě též nabyly na hodnotě. Obchodník si tak mohl nechat pouze jeden kontrakt potřebný pro svou síť obchodů a ostatní kontrakty s tučným ziskem prodat každému, kdo nutně potřeboval rýži, které zrovna byl nedostatek. Nakonec přišli investoři Postupem času se nakonec ukázalo, že futures kontrakty jsou skvělým způsobem rychlého zbohatnutí. Futures kontrakty začali nakupovat i lidé, kteří neměli o pěstování rýže ani ponětí a ve skutečnosti žádnou rýži nepotřebovali. Kontrakty však nakupovali v naději, že i další rok bude špatná úroda a oni své levně nakoupené kontrakty budou moci prodat s patřičným ziskem. Jakmile však úroda byla naopak abnormálně bohatá a cena rýže se dostala na svá minima, svých futures kontraktů se – samozřejmě se ztrátou – zbavovali.

31


32 investování

Vlastníme, či nevlastníme Ačkoli se může titulek této kapitoly zdát zavádějící, zdaleka tomu tak není. Finanční trhy umožňují obchody s kdečím, aniž by cokoli z toho, s čím se obchoduje, kdokoli vlastnil. Rozdíl mezi investorem a spekulantem nespočívá pouze v četnosti obchodů a vůbec v rozdílné investiční strategii, ale i v tom, že zatímco investor obvykle investuje do něčeho, co mu následně skutečně patří, spekulant se vlastnictvím nijak nevzrušuje, ale investuje tak, aby v krátkém časovém úseku vydělal na rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou toho, co běžný investor obvykle vlastní. A tomu odpovídají i investiční nástroje, které ke svým obchodům volí. V tomto ohledu se tak ocitáme u finančních derivátů, což jsou jakési odvozeniny, napodobeniny klasických cenných papírů, podkladových aktiv, od kterých se ostatně odvíjí i jejich hodnota.

případně to právo prodáte někomu dalšímu,“ vysvětluje Miroslav Adamkovič z Komerční banky možnosti finančních derivátů a zdůrazňuje, že deriváty neslouží pouze ke spekulacím, ale i ke snížení rizika. „Je to pojistka proti nadměrnému výkyvu ceny aktiva nepříznivým směrem, za kterou platíte opční prémii. Opce vám přitom nijak neomezuje případné zisky. Prodej či vypsání opce je přijetím rizika za cenu této prémie, podobně jako když pojišťovna pojistí váš dům či automobil. V případě futures se pak dvě strany dohodnou na budoucím obchodu za danou cenu. Neplatí se žádná prémie, ale za snížení rizika platí obě strany omezením případného budoucího zisku,“ dodává.

Deriváty vznikly v polovině 20. století na plodinových burzách a v 70. a 80. letech zažily obrovský boom hlavně díky zvýšenému kolísání měnových kursů, úrokových sazeb a kursů cenných papírů. Toto kolísání přineslo větší riziko pro obchodníky na finančních trzích, kteří se chtěli proti zvýšenému riziku investování nějak pojistit. Výsledkem byl vznik nových finančních instrumentů, kterým se začalo říkat finanční deriváty. Za vznikem finančních derivátů tedy stála snaha o krytí devizových a jiných rizik, tudíž zajištění. Nakonec se však ukázalo, že obchodování s riziky může být velice výnosné, a proto si deriváty za své vzali spekulanti. Bez nich by se obchodování s finančními

deriváty nestalo zdaleka tak populární. I když vše začalo na komoditních trzích, v současné době jsou součástí finančních kontraktů měny, zúročitelné finanční nástroje, indexy kurzů akcií, úrokové míry. Deriváty jsou záležitostí likvidních titulů s velkým obratem. Finanční deriváty se dělí do dvou kategorií, a to na burzovní deriváty a deriváty obchodované mimoburzovně. Dále je rozdělujeme na termínové obchody a opční termínové obchody. Charakteristickým rysem termínových a opčních kontraktů je skutečnost, že vlastní aktiva se většinou vůbec nedodávají, ale účtují se pouze peněžní rozdíly. Dalším rysem těchto obchodů je, že za obchod se obecně platí až v době jeho splatnosti. Podkladovými aktivy finančního derivátu mohou být cenný papír nebo například komodita. Změny v hodnotě podkladového aktiva ovlivňují hodnotu derivátu. Nejznámější deriváty jsou warranty, opce, investiční certifikáty, futures, kontrakty na vyrovnání rozdílu (Contract for difference – CDF), ETF (Exchange Traded Funds) a ETC (Exchange Traded Commodities) investiční nástroje. „Deriváty rozšiřují možnosti investora nad klasický nákup a prodej a můžeme se s nimi setkat u mnoha druhů aktiv – od měn a dluhopisů po akcie či komodity. Klasickým příkladem jsou opce, kdy si kupujete právo na to, že v budoucnu budete moci něco prodat či koupit za předem dohodnutou cenu,

Forward je nejjednodušším derivátem. Dvě strany si sjednají okamžik realizace, realizační cenu a množství podkladového instrumentu k dodání. Používá se na mimoburzovním trhu, nikoli burzovně. Vypořádání může probíhat dodáním podkladového instrumentu a zaplacením sjednané částky nebo dorovnáním rozdílu od realizační ceny prodělávající stranou. Jsou-li nějaké cenné papíry obchodovány mimoburzovně, znamená to, že jejich obchodování neprobíhá pod záštitou oficiální instituce, která by vykonávala dohled nad trhem a přebírala by odpovědnost za vypořádání dohodnutých obchodů. Účastníci obchodů tak vyjednávají o podmínkách kontraktu mezi sebou. Podmínky kontraktů většinou nejsou standardizovány a i podstupované riziko obou stran je obecně vyšší než na organizované burze cenných papírů.

Forward RateAgreement (FRA), dohoda o forwardové úrokové míře, je nejpoužívanější variací forwardu. Využívají ji zejména banky mezi sebou. Jeden účastník obdrží od druhého účastníka platbu, která odpovídá předem dohodnuté pevné úrokové míře, a zaplatí smluvní protistraně platbu odpovídající budoucí spotové úrokové míře. Oba dva účastníci forwardového kontraktu jsou prodávajícími i kupujícími. Úroky sjednané při podpisu smlouvy nabíhají od začátku úrokového období až do konce úrokového období. První účastník forwardového kontraktu zaplatí druhému účastníku částku, která odpovídá dohodnuté pevné úrokové míře, a dostane od druhého účastníka platbu, která odpovídá určité budoucí spotové úrokové míře. Protože se jedná o operaci, při které by oba účastníci museli platit, dochází pouze k vyrovnávací platbě.

Futures je vždy burzovní derivát. Výhodami jsou vysoká likvidita a absence kreditního rizika, neboť zisky investorovi vyplácí sama burza. Aby burza nemohla zkrachovat, je stanovena marže, kterou musí zaplatit každý, kdo si chce koupit futures. Bývá to částka mnohem menší než nominální hodnota futures čili cena podkladového instrumentu a vychází z maximální částky, kterou může obchodník s určitou mírou pravděpodobnosti za den prodělat. Na konci dne je mu jeho zisk přičten na účet, kde již má marži. V případě ztráty je mu odečtena z marže a musí marži doplnit na částku požadovanou pro obchodování pro další den. Rozdílem mezi futures a forwardy je, že forwardy jsou uzavírány na určitou dobu, zatímco futures na určité datum. Investor má většinou možnost vybrat si alespoň ze tří různých dat.

Proč a jaké deriváty vznikly

Atraktivní i rizikové Finanční deriváty jsou vlastně jenom takovou sázkou na budoucí změny cen podkladových aktiv čili úroků, cen komodit nebo kurzů. Pro spekulanty jsou termínové obchody velice lákavé z důvodu nízkých nákladů na jejich nákup či prodej. Náklady činí jen několik málo procent hodnoty aktiva. Tato skutečnost umožňuje i při malém množství finančního obnosu obchodovat s velkým objemem aktiv. Investování do derivátů je proto velice atraktivní, ale zároveň i velice rizikové. Právě vidina rychlého zbohatnutí je hlavním motorem růstu počtu obchodů a objemu obchodů s finančními deriváty.


investování

V současnosti existuje bezpočet různých typů derivátů, ale většina z nich vychází ze čtyř druhů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin: nepodmíněné kontrakty, pevné kontrakty a podmíněné kontrakty, opční kontrakty. První skupinou jsou ty, u nichž je při sjednání dáno, že obchod proběhne a obě protistrany mají povinnost jej uskutečnit. Patří mezi ně forward, futures a swap. Druhou skupinou jsou deriváty, u kterých uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné strany, a patří do ní opce a bezpočet jejich variací. Miroslav Adamkovič popisuje, jak to chodí v praxi. „Řekněme, že akcie ČEZu se aktuálně prodávají za 730 korun. Vy mi prodáte právo na to, že někdy v budoucnu ode mne akcie ČEZu koupíte podle dnešního kurzu. Já vám za to vyplatím opční prémii, dejme tomu deset korun. Pokud akcie ČEZu porostou nad 730 korun, vyděláte tuto prémii, ale pokud klesnou o více než oněch deset korun, proděláte. V případě futures by naše dohoda vypadala jinak, a sice tak, že vám akcie prodám v daný den a za danou cenu, řekněme 740 korun. Obchod pro vás bude ziskový, pokud by do té doby cena rostla na více než 740 korun, v opačném případě bych vydělal já.“

v době do splatnosti futures je toto právo fakticky odprodáno, proto je drtivá většina obchodů uzavřena ještě před doběhnutím futures do splatnosti. Futures kontrakty jsou standardizované, například jeden kontrakt ropy má velikost tisíc barelů ropy. Kromě komoditní futures existují také měnové futures, futures na úrokovou míru nebo futures na akciové indexy. Zatímco komoditní futures obchody využívají velmi často obchodníci, kteří podkladové aktivum převezmou, na trhu je mnoho instrumentů, které slouží vyloženě jen jako spekulativní nástroj. Contract for difference

Na takzvané futures jsme narazili již u komoditního trhu, i tak není od věci ještě jednou zopakovat jejich mechanismus. Futures představuje smlouvu uzavřenou v jednom časovém okamžiku o dodání zboží k určitému budoucímu datu a za cenu stanovenou v době uzavření smlouvy. Futures jsou pákové deriváty, při obchodování je skládána pouze určitá záloha, kterou je obchodní pozice zajištěna. Futures představují právo a povinnost v předem stanovený termín realizovat obchod za aktuálně platnou cenu. Uzavřením protipozice

Jedním ze spekulativních nástrojů jsou takzvané kontrakty na vyrovnání rozdílu, Contract for difference (CFD). Setkali jsme s nimi v kapitole o devizovém trhu, CFD se však netýkají pouze devizového trhu, ale používají se i na trzích akciových a komoditních. Je to finanční nástroj, který v poslední době nabývá čím dál více na popularitě. CFD jsou finanční deriváty, které umožňují investorům těžit z nárůstu (dlouhá pozice) nebo poklesu (krátká pozice) cen podkladových finančních instrumentů a používají se ke spekulaci s těmito cenami. Například v případě akcií je to derivát, který umožňuje spekulovat s pohyby cen těchto akcií, aniž by investor musel podkladové akcie sám vlastnit. To samé platí i u měn. CFD je smlouvou mezi kupujícím a prodávajícím, která přikazuje kupujícímu zaplatit prodávajícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou k okamžiku uzavření smlouvy. Je-li tento rozdíl záporný, platí prodávající. Běžnou samozřejmostí u CFD je obchodování prostřednictvím finanční páky. Investoři u CFD proto musejí udržovat určitou zálohu definovanou poskytovatelem nebo tvůrcem trhu. To znamená, že pomocí malého množství peněz se

Warranty jsou investiční cenné papíry nebo jiné cenné papíry derivátového typu, které opravňují k nabytí podkladových aktiv, například akcií, dluhopisů nebo jiných investičních nástrojů. Nákupem warrantu majitel získává právo koupit (call warrant) či prodat (put warrant) určité množství podkladového aktiva k předem stanovenému termínu a za předem stanovenou cenu. To znamená, že investor má právo, nikoliv povinnost koupit, případně prodat podkladové aktivum. Rozhodne-li se tohoto práva využít (uplatnění warrantu), získá podkladové aktivum. Cenu warrantu odvozuje specialista na základě vývoje ceny podkladového aktiva. V pozici emitenta vystupují zpravidla velké finanční instituce. S warranty mohou být uzavírány obchody v rámci obchodování s účastí specialisty, případně také automatické obchody.

Swap znamená v angličtině „prohození“ nebo „výměna“, a tak lze podstatu výrazu také chápat – jako určité prohození rolí. Swap je kontrakt, na základě kterého dochází na určitou dobu mezi dvěma smluvními stranami ke vzájemné výměně finančních toků podle dopředu stanovených podmínek. Charakteristickým rysem swapů je fakt, že plnění ze swapového obchodu není jednorázové. Swapový kontrakt je sjednán na delší časové období, v jehož rámci probíhají periodické platby jako plnění ze swapu. Při swapu nedochází z právního hlediska ke změně původních věřitelských, resp. dlužnických vztahů zúčastněných subjektů. Subjekty swapové transakce zůstávají odpovědni za své původní závazky, které jsou předmětem swapu. Nejznámějšími jsou úrokový swap, devizový swap, měnový swap a kreditní swap. Jsou to vždy neburzovní deriváty.

Futures kontrakty

prostřednictvím páky ovládá násobně větší ekvivalent aktiv. Všechno vypadá velmi pěkně, ale je nutné vědět, že CFD nejsou vzhledem ke své rizikovosti povoleny například ve Spojených státech. Další riziko se váže k poskytovateli a je podobné u většiny mimoburzovních derivátů. Souvisí s finanční stabilitou a solventností poskytovatelů CFD. Jestliže poskytovatel nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, může být reálná hodnota CFD výrazně snížena, a to bez ohledu na cenu podkladového instrumentu. Poskytovatelé ovšem musejí pro případ vlastní insolvence vést majetek klientů odděleně. Podobně speciální pozici mají ostatně i deriváty v ČR, kde byly dlouhou dobu součástí hazardních her. Byly to ovšem deriváty, které nebyly sjednané licencovaným subjektem. Nyní veškeré burzovní i neburzovní deriváty musí poskytovat subjekt, který k tomu má od Komise pro cenné papíry nebo České národní banky udělenou licenci. Vlastnit, nebo spekulovat Ačkoliv se může zdát, že téma skutečného vlastnictví podkladového aktiva při obchodech na finančních trzích je na první pohled banální, opak je pravdou. Investora totiž znovu odkazuje k otázce, zda chce na finančních trzích spekulovat, nebo spíše investovat, přičemž základní rozdíl mezi investicí a spekulací je v tom, že například u akcií je spekulací takový obchod, který nebere ohled na fundament. A fundamentem v tomto případě je například schopnost společnosti vytvářet zisk nebo, v případě dlužníka, splácet závazky. Mimo fundament cenu aktiv také ovlivňuje mnoho dalších faktorů, jako například převládající tržní sentiment. Avšak zatímco sentiment je nemožné předvídat, u fundamentu se o to investoři alespoň pokoušejí.

Opce se zásadně liší od již námi uvedených finančních derivátů tím, že protistrany, které mezí sebou opční obchod uzavřou, si nejsou rovny. Kupující opce (v dlouhé pozici) má právo si vybrat, zda opci uplatní, či nikoli. Prodávající opce v krátké pozici podle toho musí, nebo nesmí plnění uskutečnit. Vlivem tohoto není hodnota opce na počátku nulová, ale kupující platí prodávajícímu takzvanou opční prémii, která je cenou opce, jež je odměnou pro prodávajícího za jeho znevýhodněnou pozici. Opční prémie je nepoměrně menší než hodnota podkladového finančního instrumentu. Opční prémie je cena, za kterou si držitel opce kupuje u vypisovatele opce právo odstoupit od uzavřené smlouvy. Opční prémie sehrává rozhodující roli při odvození zisků a ztrát vyplývajících z dané opce.

33


„Jsem nudný dividendový investor, který jde po stabilních společnostech,“ říká analytik Komerční banky Miroslav Adamkovič, který nás často provázel předchozími texty. Podle něho se navíc špatně odvedené spekulace rovnají tipování výsledků fotbalového zápasu…


Rozhovor

Aktivních investorů bude přibývat Rozhovor připravil Daniel Tácha

Jak moc je vzhledem k současné investiční nabídce podle vás nutné rozlišovat, co je klasická investice a co již spekulace? Rozlišovat investici a spekulaci je zcela zásadní věc, protože pokud investujeme, tak vždy na delší dobu. Když si například nakoupíte akcie, tak byste je měl držet minimálně tři až pět let. Oproti tomu máte například intradenní spekulace, které se ovšem v mnohých případech podobají spíše loterii. Je na vás, jakým způsobem naložíte se svými penězi. Budete-li spekulovat, můžete rychle mnoho získat, ale taktéž rychle a mnoho ztratit. Ta druhá varianta je podle mě pravděpodobnější, protože pokud se nebudete spekulacím plně věnovat, bude to podobné, jako byste chodil do sázkové kanceláře. Jaký je podle vás v současnosti trend? Spekulace, nebo investice? To si netroufnu posuzovat. Avšak zabývám se akciovým trhem a vidím, že po vypuknutí finanční krize se prodloužila doba držení akcií. Což ukazuje na to, že klasickému investování nikterak neodzvonilo. O kolik přesně se prodloužila doba držení akcií? Zdvojnásobila se z osmi na šestnáct měsíců. Což je úspěch, ale nijak zvláštní. Stále nedosahujeme oněch tří až pěti let pro běžnou akciovou investici. Ale i tak je to pozitivní trend, protože si lidé po finanční krizi plně uvědomili, že bezrizikové investice neexistují. Vidí vzestupy a pády trhu, díky čemuž lépe chápou, že pokud dnes něco koupí a za měsíc prodají, vystavují se vysokému riziku ztrát. Je však spousta brokerů, kteří lidem tvrdí, že spekulace není nic obtíženého, naopak je snadná a sexy. Co si o tom myslíte? Vždy, když uslyšíte o zaručených obchodech, mějte se na pozoru. Riziko je všudypřítomné. Teprve před čtyřmi lety mnozí lidé pochopili, že na kapitálových trzích je máloco jisté. A to i tam, kde by to nejméně čekali. Třeba u státních dluhopisů. Jaké pak asi musí panovat riziko u obchodů, při nichž se vám slibuje hodně muziky za málo peněz? Vy osobně si skutečně nikdy nezaspekulujete? Ne, já si vystačím s tipováním výsledků fotbalových utkání, než že bych spekuloval třeba s tím, kam se dneska pohne nějaký akciový titul. Ale jak jsem již řekl, někomu naopak přijdou spekulace mnohem zajímavější.

Není to nuda? Ano, jsem nudný dividendový investor, který jde po stabilních společnostech. Kdybych chtěl spekulovat, musel bych se pohybovat v mnohem volatilnějších vodách a hledat tituly s velmi znatelným pohybem ceny, abych zaplatil úroky a ještě vydělal. To je ovšem spojeno s vyšší pravděpodobností ztrát. Jak moc bude podle vás spekulativní investování budoucností investování vůbec? Nemyslím si, že nějak výrazně. Pro mnoho investorů je investice do akcií typu koupím a držím již často příliš riziková. Takových investorů je většina. A ta se drží zejména konzervativních produktů, jako jsou bankovní vklady či státní dluhopisy, u nichž je podstatně menší riziko než například u akcií nebo spekulací. Na druhou stranu v budoucnu bude podle mě aktivních investorů přibývat s tím, jak se bude měnit struktura populace, a například generace, která stála za hypotečním boomem v minulé dekádě, si začne výrazněji spořit na důchod. I když je třeba zdůraznit, že spoření na důchod a spekulace moc dohromady nejdou. Zmínil jste se o krizi a změně trendu v délce držení akcií. Není to však z nouze ctnost? Není to tak, že lidé sice akcie drží delší dobu, aby z nich alespoň něco měli, ale dopady krize je od investování spíše odradí? Když se podíváme na objemy zobchodovaných peněz na akciových trzích, tak vidíme, že jsou menší a menší. Což ukazuje na to, že mnozí investoři odcházejí a noví nepřicházejí. Avšak taktéž dodejme, že nižší objemy zobchodovaných peněz ukazují i na to, že lidé se svými akciemi méně obchodují, protože je, jak jsem již řekl, ve svých portfoliích drží déle. Onu situaci bych tedy neviděl zase tak černě. V textu o akciovém trhu jsme vychválili polskou burzu. Dá se srovnat s burzou pražskou? Rozdíl je v nabídce. V Praze vidíme akcie firem jen z některých sektorů a s výjimkou bankovního sektoru

Miroslav Adamkovič (33) působí jako analytik v Komerční bance. Věnuje se akciovým trhům. Dříve pracoval jako finanční analytik ve společnosti PPF. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, je členem CFA Institute. Pochází z Topoľčan.

35


36 investování

„V budoucnu bude podle mě aktivních investorů přibývat s tím, jak se bude měnit struktura populace, a například generace, která stála za hypotečním boomem v minulé dekádě, si začne výrazněji spořit na důchod. I když je třeba zdůraznit, že spoření na důchod a spekulace moc dohromady nejdou.“ je v každém ze sektoru zastoupen jen jeden titul. Pokud si tedy investor myslí, že jednomu developerovi se bude dařit více než druhému, má na pražské burze smůlu, protože tam najde jen jednoho developera. V Polsku tento problém není, polská burza nabízí několik set společností. I když je třeba také říci, že těch vyloženě obchodovaných titulů jsou i v jejím případě spíše desítky. Čím si vysvětlujete, že pražská burza je například i oproti polské burze takovým, řekněme, chudým příbuzným? Těch důvodů je samozřejmě více, ale třeba jeden za všechny: V Polsku již udělali penzijní reformu. A povinností tamějších penzijních fondů je investovat na polské burze. Což pro ni znamená zvýšení poptávky ze zákona. Ze všech peněz, které si budoucí polští důchodci uspoří, jde část na polskou burzu. To si uvědomily i firmy, takže tam začaly emitovat své akcie, protože měly jistotu, že jsou na ní peníze a logicky pak poptávka po něčem, do čeho lze investovat. A to není všechno. Pokud se v Polsku něco privatizuje, privatizuje se to prostřednictvím burzy. Přesto i na pražské burze jsou příležitosti, jak zhodnotit investované peníze. Jak se to dá udělat? Je nutné sledovat, jak se vyvíjejí jednotlivé obory v poměru k celé ekonomice. Můžete si například všimnout, že spotřeba cigaret v České republice klesá. Což značí, že Philip Morris asi nebude prodávat více cigaret,

leda by zvýšil tržní podíl, což by ale asi udělal na úkor marží, za což by ho akcionáři asi nepochválili. V tomto ohledu se dá tedy usoudit, že firma Philip Morris bude u nás prodávat méně a méně cigaret, což se v dlouhém horizontu zřejmě promítne do jejího hospodaření a ceny akcií. Dobře, to máme příklad poklesu… Co opačný příklad? Zajímavé mi přijde třeba pojišťovnictví. Z výzkumů společnosti Vienna Insurance Group, která se také obchoduje na pražské burze, vyplývá, že čím je určitá společnost bohatší, tím více si své bohatství pojišťuje. Jestliže to platí pro západní země, nevidím důvod, proč by to nemělo platit pro Českou republiku. Vyplývá mi z toho, že pojišťovnictví má růstový potenciál. Je ale nutné vždy sledovat onu vazbu obchodované firmy k vývoji ekonomiky dané země. Co je podle vás největším rizikem v obchodech s akciemi? Zůstaneme-li v České republice a na pražské burze, pak je to podle mě stát a Evropská unie. Máme v zemi firmy, které působí v regulovaných oblastech. Což značí, že kdykoli může dojít ke změně legislativy, která výkon těchto firem ovlivní. A těch firem je opravdu hodně. ČEZ, obě banky, pojišťovna, Telefónica, Philip Morris, jeden z největších přispěvatelů do státního rozpočtu… Takže to máte například jedno velké riziko.


Očima obchodníka

Kontrolujeme-li páku, kontrolujeme riziko Jan Kříž se obchody na finančních trzích se zabývá již několik let. Až na výjimky prý používá velmi vysokou finanční páku, osvojil si tedy několik zásad, jejichž prostřednictvím eliminuje riziko vysokých ztrát. Některé z nich představuje v následujícím textu. Jak říká, na nedostatečné pochopení využívání finanční páky naráží nejen na školeních, kterých se jako lektor účastní, ale i v praktickém životě mnoha začínajících obchodníků. Nejčastěji užívanou finanční pákou (lewerage) je páka v rozmezí 1 : 50 – 1 : 500. Při páce 1 : 100 funguje obchodování tak, že složíme malou zálohu (margin), například tisíc dolarů, která nám při obchodování umožní disponovat podstatně větším kapitálem. V tom případě 100x větším čili 1 stem tisíc amerických dolarů. Dosáhneme-li zhodnocení jednoho procenta, vyděláme tisíc dolarů, což je sto procent naší počáteční investice. Úplně stejně to však funguje, když proděláme. Znehodnocení naší investice o jedno procento značí ztrátu jednoho tisíce dolarů. A dodejme, že zhodnocení i znehodnocení mohou hravě přesáhnout zmíněné jedno procento. Využití páky tedy představuje značné riziko, jemuž se můžeme vyhnout pouze tak, že se mu budeme snažit předcházet již při otevření každého obchodu.   Jak nastavit Stop loss Pro každého investora využívajícího finanční páku je nutností používat pokyn Stop loss. Pokyn slouží k omezení ztrát způsobených špatným rozhodnutím. Po aktivaci tohoto pokynu je náš obchod

vypořádán za první možnou nabízenou cenu. Nakoupíme-li například akcie za sto dolarů a Stop loss nastavíme na 94, tak ve chvíli, kdy cena klesne na 94 dolarů a níž, aktivuje se Stop loss, který okamžitě prodá naše akcie za aktuální cenu. Tím sice ztratíme na každé akcii šest dolarů, ale vyhneme se větším ztrátám v případě, že by cena klesla ještě níže. V tomto ohledu je třeba brát ohled na standardní kolísavost trhů, aby se nestalo, že Stop loss umístíme na takovou hodnotu, která bude v rozmezí standardního výkyvu trhu, a Stop loss se sepne v momentě, který pro nás nebude výhodný. Užití pokynu Stop loss má tedy svá specifika, s nimiž je třeba umět pracovat. Dle mého názoru je nutné Stop loss používat vždy, když obchodujeme pomocí finanční páky, protože jinak při každém obchodu riskujeme ztrátu všech peněz na našem obchodním účtu u brokera. Což, stane-li se, pocítíme okamžitě, protože jakmile ztráta dosáhne úrovně zůstatku na našem účtu, broker nám bez slitování znemožní jakékoli další obchody. Uzavře nám obchodní pozici. Investujeme-li v dlouhodobém horizontu a bez použití páky, není Stop loss důležitý, dokonce

Jan Kříž se s burzami poprvé setkal již na střední škole. Již čtyři roky se věnuje pouze obchodování a poskytování služeb spojených s burzou. Ve svých obchodech se specializuje na Forex, ale obchoduje i s akciemi a deriváty. Provozuje službu tradingsignals.cz a zároveň působí jako konzultant a lektor obchodování. V ČR zastupuje několik zahraničních brokerů jako nezávislý introducing broker. Mezi jeho koníčky patří plavání, jízda na kole a jachting.

je někdy spíše na překážku. To platí například u dlouhodobých investic v horizontu deseti a více let. Peníze do popelnice Při obchodování s pákou však vždy doporučuji nastavit Stop loss na hodnotu námi tolerovaného rizika. Jaké je toto riziko? Na semináři vždy říkám, že je to částka, kterou jsme ochotni kdykoliv vyhodit do popelnice. Tato částka se samozřejmě liší u krátkodobých obchodů, jiná je u dlouhodobých obchodů. Avšak je-li námi tolerované riziko maximálně 200 amerických dolarů u krátkodobých obchodů, neměli bychom jej nikdy překročit. Jestliže jej překročíme, většinou se dostavuje psychický tlak, který způsobí, že většina investorů nedodrží původní plán obchodování, předčasně ukončí pozici a na účet si připíše ztrátu. Pokyn Stop loss by však zároveň měl být vždy nastaven v souladu s trhem. Tím mám na mysli umístění Stop loss mimo tržní rozpětí námi obchodovaného období. I když to bude samozřejmě jiné v horizontu obchodování jedné hodiny, jiné při jednom dni a jiné při delším období. Mně se nejvíce osvědčilo umisťovat Stop loss nedaleko od logických míst odrazu trhu. Ukažme si to na příkladu. Je-li aktuálně cena za jednu akcii 99 dolarů a cena akcie už na těchto 99 dolarech v minulosti byla, ale klesla už i na 95 dolarů, tak této hodnotě říkáme cenové dno a Stop loss umístíme pod tuto hodnotu. Důvodem je, že má-li

37


38 Očima obchodníka cena dále růst, neměla by klesnout pod hodnotu zmíněného dna. Obdobně to platí pro cenové vrcholy a korekce. Jak tedy postupuji? Jakmile identifikuji příležitost k nákupu nebo prodeji (vstupní signál), rozhodnu, zda do daného trhu vstoupím. Jestliže ano, hledám vhodné místo pro umístění pokynu Stop loss, jakmile tuto hodnotu určím, vypočítám velikost pozice, aby můj případný neúspěch a z něj plynoucí ztráta byla v rámci mnou tolerovaného rizika. Proč? Moje úspěšnost se pohybuje v rozmezí 43–75 procent dle vstupního signálu. U většiny krátkodobých obchodníků je situace podobná, proto je nutné věnovat se omezování ztrát použitím Stop loss. Akcie nějaké konkrétní firmy se prodávají za aktuální cenu 100 amerických dolarů za kus, přičemž jejich předchozí dno bylo na hodnotě 95 dolarů. Pro mě to znamená umístit pokyn Stop loss na hodnotu 94 dolarů, což značí, že riskuji ztrátu šesti dolarů na každou akcii. V tomto ohledu však přichází na řadu další proměnná. Kolik můžu nakoupit akcií, chci-li riskovat 600 dolarů? Výpočet je velmi jednoduchý: Maximální risk vydělím riskem na jednu akcii, což je 600 děleno šesti čili 100 kusů akcií. Budu tedy nakupovat 100 akcií za cenu 100 amerických dolarů. Což znamená, že velikost pozice bude deset tisíc dolarů. Jestliže použiji páku 1 : 10, tak na otevření obchodní pozice použiji 1 000 dolarů (10 000 / 10). Můžu však použít i větší páku, například 1 : 100, pak na otevření budu potřebovat pouze sto

dolarů, (10 000 / 100). V obou případech však musím mít na účtu ještě 600 dolarů pro krytí ztrát. Je-li na účtu částka menší, vystavuji se riziku, že při poklesu trhu mi bude obchod pro nedostatek prostředků na účtu uzavřen dříve. Jak to chodí na Forexu? Na devizovém trhu Forexu, kde obchoduji nejčastěji, je výpočet rizika trochu složitější, ale i tak lze v pohodě zvládnout. Nutné však je převést hodnoty v grafu na body a body na peníze. (viz graf dole) Graf ukazuje vývoje měnového páru EUR/USD, euro vůči US dolaru, v 9 hod. ráno. Na grafu jsem rozeznal příležitost pro prodej. Situace je označena jako signál S1, tato situace nastala na trhu již několikrát, proto můžu zjistit její předchozí úspěšnost, místo, kam umístím Stop loss a ziskový potenciál. Tyto hodnoty jsou opět zobrazeny na grafu. Jakmile tedy trh klesne pod 1.2853, v 72 procentech případů poté klesne ještě minimálně na 1.2803, a Stop loss je třeba umístit na 1.2891, aby byla zachována úspěšnost. Při tomto obchodu chci riskovat maximálně 200 USD. Proč to řeším? Protože je pořád 28 procent obchodů, kdy dochází ke ztrátě. A nevím, zda daný obchod bude ziskový, můžu se spolehnout pouze na předchozí statistiku. Nyní pojďme k samotnému výpočtu: Vstup bude 1.2853, Stop loss 1.2891, tyto hodnoty od sebe odečteme. 1.2853 – 1.2891 = –0.0038. Toto je tedy hodnota, o kterou přijdeme, nebudeme-li úspěšní, a tuto hodnotu nyní potřebuje-

me převést na body. Jeden bod na trhu EUR/USD je pohyb o 0.0001, to znamená, že pohyb o 0.0038 = 38 bodů. Velikost bodu naleznete ve specifikaci instrumentů u vašeho brokera. Ale zpátky k našemu příkladu. Nyní tedy víme, že ztráta, nevyjde-li obchod, bude 38 bodů. My musíme tuto hodnotu převést na peníze. Ve specifikaci brokera zjistíme, že pohyb o bod je zisk nebo ztráta deseti dolarů při objemu kontraktu 1.0. Pohyb o 38 bodů proto znamená ztrátu 380 USD při objemu 1.0. Avšak chci-li riskovat pouze 200 dolarů, nemůžu dát objem 1.0 (riskoval bych 380), ale menší. Tudíž vydělím 200 hodnotou 380, což se rovná zhruba 0.5. Objem obchodu bude tedy 0.5. Na daný obchod opět využiji páky. Velikost kontraktu o objemu 1.0 je 100 000 EUR. Naše velikost je 100 000 / 0.5 = 50 000 EUR. Při páce 1 : 100 je to 500 EUR (700 USD), při páce 1 : 500 = 100 EUR (140 USD). V obou případech však na účtu musím mít ještě 200 USD na krytí ztrát. A jaký je možný zisk v obou případech? Je to stejný výpočet, pouze výsledkem nebude ztráta, ale zisk, a výsledek musím znásobit objemem. Tzn.: 1.2853 – 1.2803 = 0.0050 hodnota na grafu. 0.0050 / 0.0001 = 50 bodů. 50 bodů x 10 USD = 500 USD zisku krát 0.5 objem = 250 dolarů. Moje zásady Na výše uvedeném příkladu je vidět, jak použít páku s podstoupením přijatelného rizika a vydělat, což je optimální varianta, ale u stejného příkladu je mnoho variant špatných. Například já osobně nikdy nepoužívám páku opač-


Očima obchodníka 1. Využití páky pro snížení investice při zachování únosné míry rizika Páka

Naše investice

Skutečná investice

Zůstatek

Bez 1 : 100 1 : 200 1 : 500

180 000 1 800 900 360

180 000 180 000 180 000 180 000

179 500 179 500 179 500 179 500

Ztráta při poklesu o 5 USD –500 –500 –500 –500

% z investice –0,3 –30 –55 –139

2. Využití páky jako možnosti nakoupit co největší množství zlata. Nákup maxima uncí zlata za 1 800 USD. Páka

Naše investice

Skutečná investice

Počet uncí

Zůstatek

Bez 1 : 100 1 : 200 1 : 500

1 800 1 800 1 800 1 800

1 800 180 000 360 000 900 000

1 100 200 500

1 795 179 500 359 000 897 500

Ztráta při poklesu o 5 USD –5 –500 –1 000 –2 500

% z investice –0,3 –30 –55 –139

V tabulkách vidíme dva rozdílné přístupy ve využití páky. Soustředíme se zejména na ztrátové obchody, protože ukázek obchodů, které nesou jenom zisky, je všude více než dost. Nabízené tabulky platí pro nákup 100 uncí zlata za 1 800 USD, propad zlata na 1 795 USD, na účtu 5 000 USD. V prvním využíváme páku ke snížení naší investice do zlata při zachování únosné míry rizika. V druhém případě se pak snažíme za pomocí páky nakoupit co největší množství zlata. Cena zlata po nákupu za 1 800 USD klesne na 1 795, v kolonce Zisk/ztráta pak můžeme vidět stav našeho účtu při tomto poklesu. 3. Využití páky pro snížení investice při zachování únosné míry rizika a vliv na zisk. Páka

Naše investice

Skutečná investice

Zůstatek

Bez 1 : 100 1 : 200 1 : 500

180 000 1 800 900 360

180 000 180 000 180 000 180 000

180 500 180 500 180 500 180 500

Ztráta při poklesu o 5 USD 500 500 500 500

% z investice 0,3 30 55 139

4. Využití páky jako možnosti nakoupit co největší množství zlata a vliv na zisk. Nákup maxima uncí zlata za 1 800 USD. Páka

Naše investice

Skutečná investice

Počet uncí

Zůstatek

Bez 1 : 100 1 : 200 1 : 500

1 800 1 800 1 800 1 800

1 800 180 000 360 000 900 000

1 100 200 500

1 805 180 500 361 000 902 500

Ztráta při poklesu o 5 USD 5 500 1000 2500

% z investice 0,3 30 55 139

V tabulkách vidíme dva rozdílné přístupy ve využití páky. Soustředíme se zejména na ziskové obchody. Nabízené tabulky platí pro nákup 100 uncí zlata za 1 800 USD, propad zlata na 1 795 USD, na účtu 5 000 USD. V prvním využíváme páku ke snížení naší investice do zlata při zachování únosné míry rizika. V druhém případě se pak snažíme za pomocí páky nakoupit co největší množství zlata. Cena zlata po nákupu za 1 800 USD klesne na 1 795, v kolonce Zisk/ztráta pak můžeme vidět stav našeho účtu při tomto poklesu.

ným způsobem, čili nevyužívám páku k nakoupení maximálního množství dané komodity, akcií nebo měny. A to z toho důvodu, abych se vyhnul ztrátě. Znovu to ukážu na příkladu. Mám 5 000 amerických dolarů, které chci využít pro obchod podle předchozího příkladu. Mám několik možností na výběr. Při páce 1 : 100 mohu otevřít obchod o velikosti 3.5 lotu, při páce 1 : 500 pak 17.5 lotu. V prvním případě tak budu riskovat 1 330 dolarů, v druhém případě 6 650 dolarů. To není málo a praxe z trhů ukazuje, že tyto částky

hravě překonají hranici, kdy je ztráta pro obchodníka ještě psychicky únosná. Měnovému páru EUR/USD stačí na takový pohyb pár desítek minut. Obecné zásady Je jasné, že každý může obchodovat s pákou, jak se mu zlíbí. Osobně však doporučuji si při každém obchodu stanovit maximální riziko čili si jasně stanovit, kolik jsem ochoten na obchodě v případě neúspěchu maximálně ztratit. Člověk se pak nedostane do potíží

s účtem a psychikou. Pokyn Stop loss, jak jsme si již řekli, je vhodné umisťovat vždy nedaleko od logických míst obratu trhu. A poté vypočítám objem obchodu tak, aby nebyla překročena hodnota maximálního rizika a Stop loss přitom zůstal na správném místě. Všechny tyto zásady, jsou-li náležitě dodrženy, pak vedou k tomu, že velikost páky nerozhoduje o mém riziku, takže mohu klidně využívat i tu největší, kterou broker poskytuje. A další výhodou je, že mám tak vždy dost volného kapitálu pro další obchody.

39


40 Hedgové fondy

Kolik nesou hedgové fondy Hedgové fondy jsou neregulovaným typem investiční společnosti. Mají úplnou svobodu ve volbě investičních nástrojů a obchodních strategií. Ke svým obchodům, které realizují prostřednictvím finanční páky, využívají prostředky velkých investičních bank. Banky jsou tak jediným omezením hedgových fondů. Fondy jim za rychlé poskytování likvidity platí nemalé úroky a transakční poplatky. Investiční banky jsou brokeři hedgových fondů. Text: Petr Hájek

Hedge coby název fondu vznikl v roce 1949, kdy Alfred Jones jako první použil strategii zajištění dlouhé pozice s pomocí krátké pozice. Vytvořil tak taktiku, která obvykle vydělá při růstu, ale i při poklesu trhu. Hedge fondy se ve své původní definici snaží minimalizovat tržní expozici a raději vydělat na spreadu (cenovém rozdílu) mezi dvěma akciemi. Toho je dosaženo tak, že dojde k nákupu podhodnocené akcie a k prodeji nadhodnocené akcie. Portfolio shortovaných akcií tak plní několik funkcí: Zajišťuje proti propadu trhu, dává možnost manažerovi vybrat takzvanou value akcii, která s největší pravděpodobností zůstane svou výkonností na chvostu za trhem. Výdělek je založen na tom, že dlouhá pozice relativně překoná (out performs) krátkou pozici (dlouhé pozice mají výnosově kladnou střední hodnotu), a proto – i když obě budou padat – dlouhá bude padat (prodělávat) méně než krátká. Této strategii se také říká long/short strategy. Fond má jeden milion USD na nákup akcií do dlouhé (long) pozice. Půjčí si na akcie za 300 000 USD a prodá je nakrátko (sell short). Za tyto fond brokerovi ručí de facto zbylou částí svého portfolia do výše tržní ceny půjčky. Akcie prodané nakrátko mění v čase svou cenu. Při jejich růstu tak bude jejich zpětný odkup dražší. To určuje i změnu velikosti záruky za úvěr v cenných papírech neboli za půjčené a nakrátko prodané akcie. A trik spočívá v tom, že finanční prostředky získané z prodeje nakrátko použije fond k nákupu již zmíněných akcií do dlouhé pozice. Výsledkem je, že fond tak má 1,3 milionů amerických dolarů pro investici do dlouhé pozice a tři sta tisíc v krátké pozici. Máme tak fond 130/30 – 130 procent long a 30 procent short. Tato

strategie je v posledních letech stále populárnější a svým marketingem na ni láká mnoho hedge fondů. Hedgové fondy v ČR V České republice je možné se setkat s nabídkami několika hedgových fondů, protože však tyto fondy nabízejí své produkty, ale nemají licence od ČNB, je velmi těžké z nich dostat jakékoli oficiální vyjádření, nebo je v některých případech dokonce spolehlivě jmenovat. Obvyklou praxí těchto fondů navíc je investiční příležitosti nabízet pro velmi omezený, někdy až rodinný okruh investorů. Výnosnost a konkrétní pravidla investování jsou bez přímých kontaktů na zástupce takového fondu nezjistitelnými. Z toho plyne, že každý, kdo o nich chce psát, se pohybuje na velmi tenkém ledě, ale přesto pokusme se přiblížit aktivity několika vybraných fondů působících na českém trhu, o jejichž důvěryhodnosti není pochybností. Zahrneme do nich i fondy soukromého kapitálu (private equity fondy), jež nejsou z definice hedge fondy, ale také nabízejí zhodnocení obvykle vyšší, než je benchmark trhu. Pro odlišení od hedge fondu si fond soukromého kapitálu můžeme snadno představit jako společnost herce Richarda Gera ve známém filmu Pretty Woman, kde hlavní hrdina filmu obchoduje s podíly ve firmách. Ryze český fond, který obchoduje vlastní strategie diskrečním (ručním, neautomatizovaným) způsobem, založené na obchodech jednoho finančního derivátu, nabízí investování prostřednictvím firemního účtu nebo vlastních účtů. Společnost má vyvinuté IT řešení, které umožňuje správu většího množství

individuálních účtů, a proto během let snížila minimální investovanou částku z 1 000 000 USD na 100 000 USD. Tento limit se však týká vlastních účtů. Na firemních účtech je dle vybrané strategie požadována minimální investice 1 000 EUR (nazvěme ji Strategie A), respektive 10 000 USD (nazvěme jí Strategie B). Poplatek u tohoto fondu je jednorázový, jsou to dvě procenta z každých nových peněz – jak na firemních účtech, tak na vlastních účtech, které patří danému investorovi. Na firemních účtech je v případě Strategie A zhodnocení fixní, kolem 8–9 procent ročně. U Strategie B není fixní, ale je v ní předpokládané zhodnocení přibližně 25–30 procent ročně s tím, že 50 procent z výnosu patří klientovi a zbytek si společnost ponechává. Klient tak získá přibližně 12–15 procent ročně. Na vlastních účtech jsou výnosy vyšší a dle investované částky individuálně domluvené. Likvidita fondu je dle dohody, obvykle tříměsíční. Fond ze Slovenska a prostředníci Jiný fond ze Slovenska, který nabízí své služby klientům v ČR, investuje do pozemků, nemovitostí a jejich pronájmu. Minimální investice je 2 000 EUR nebo 50 000 korun a při investici v korunách garantovaný směnný kurz 25 EUR/CZK. Tento fond nabízí tři produkty, které se liší podmínkami. První produkt má nejnižší zhodnocení, ale výpovědní doba je jeden měsíc. Druhý produkt má výhodu, že umožňuje měsíční, čtvrtletní, nebo roční výplatu určité částky zpět. Třetí produkt má nejvyšší zhodno-


Hedgové fondy

cení, ale vázanost je nejdelší, přičemž samozřejmě záleží na dohodě a objemu investované částky. Minimální vázanost peněz je šest měsíců a maximální šest let. Garantovaný úrok je jedno až šest procent ročně. Vstupní, výstupní a roční manažerský poplatek jsou zdarma. Investor v případě zájmu (může být kryto právní kanceláří) dostane zástavní právo k nemovitosti v hodnotě minimálně 120 procent vkladu, ale toto vše je předmětem dohody. Další společností nabízející přes prostředníky (nemající licenci v ČR) služby v České republice je například společnost Venture Invest, která má v Německu legislativně vše v pořádku. Již několik let nabízí možnost podílet se na mezinárodních podnicích formou private equity a venture capital. Do doby

v oblasti lékařství. Tento fond je nyní uzavřený ve smyslu naplnění kapitálem, a bude se otevírat nový relativně podobný fond. Na trhu jsou však i další produkty. Jeden z nich se jmenuje Cleantech, což je fond od společnosti Thomas Lloyd, která investuje do obnovitelných zdrojů, solárních a větrných elektráren, biomasy. Dealeři tvrdí, že investice směřují do oblasti Kalifornie a projektů financovaných většinou státem, přičemž rentabilita je kolem 48 procent. Taktéž však uvádějí, že investice směřují do Filipín (zde hlavně biomasa) a Indonésie. Cleantech má minimální investici 10 000 EUR, vstupní poplatek činí 7,5 procenta. Smlouva je na 20 let s tím, že chce-li investor odejít z fondu, musí za sebe najít náhradu, jedině tak je možné

z nich nabízí například privátní fondy Raiffeisen Privatbank Lichtenstein a produkty firmy Shedlin Capital AG, což je investiční společnost soukromého kapitálu (private equity). Ta investuje do podílů ve firmách podobně jako Venture Invest. Pro srovnání můžeme uvést, že za private equity firmy můžeme považovat i známé skupiny PPF, KKCG, Penta Investments či J&T. Shedlin Capital AG je výrazně větší než například známá Penta Investments. Investuje do nemovitostí v Číně, do solárních panelů v Bulharsku a do mnoha dalších individuálních projektů. Délka investice je obvykle od šesti let výše (závisí na konkrétním projektu). Nabízené zhodnocení je ročně zhruba 9  ž 12 procent a minimální částka je 20 000 EUR.

před několika měsíci nabízela program Venture plus, kam bylo možné měsíčně investovat min. 30 EUR, případně jednorázově 2 000 EUR. Vstupní poplatek byla tři procenta s investicí na 15 až 20 let, nicméně s možností ji kdykoliv odprodat s deseti procentní slevou (de facto poplatkem). Fixní zhodnocení nebylo nabízeno, nicméně dlouhodobé zhodnocení je očekáváno ve výši okolo 15 procent. V případě realizace úspěšného projektu může zhodnocení za rok vyskočit i výrazně výše – například k úrovním okolo 55 procent. Společnost uvádí, že investuje do firem, které fungují na trhu minimálně tři roky, přičemž zhruba v sedmém roce je podíl z těchto společností odprodáván. Společnost, do které je investováno, nesmí mít dluhy a měla by se zabývat vývojem moderních technologií, zejména pak

se vyvázat dříve. Peníze se u tohoto produktu vyplácí fixně ve výši 1,5 procenta měsíčně. Což je v případě Venture invest i Cleantech řešeno smluvně tak, že investor se stává standardním způsobem podílníkem komanditní společnosti.

Nejznámějším otevřeným českým hedge fondem je Vltava Fund. Minimální investice činí dva miliony korun. Existuje od roku 2004, přičemž manažeři Vltava Fund obchodují pouze s akciemi. V roce 2008 přišli o zhruba 70 procent kapitálu, ale jen v roce 2009 zhodnotili kapitál o 201,8 procenta. Fond je registrován na Maltě a nárokuje si 10 procent ze zisku. Zcela jiným typem fondu je v Praze sídlící společnost pro velmi bohatou klientelu, která však investuje pouze do dluhopisů. Investované částky se pohybují ve stovkách milionů korun. Společnost je zaměřena především na ochranu kapitálu před jeho znehodnocením čili na zachování kapitálu, nikoli na kapitálový výnos. Ve srovnání s uvedenými je v ČR nejznámější společností RSJ Invest.

Investice v korunách Také je možné přes individuální kontakty najít investice přímo v českých korunách. Tato je roční, bez možnosti předčasného výstupu. Zisk je fixní 10 procent, přičemž minimální investice je 100 000 korun. Je to zpravidla investice do investičních příležitostí nabízených jinými prostředníky ze Švýcarska. Na českém trhu ovšem působí osoby ovládající několik společností. Jedna

41


42 Hedgové fondy 25 nejvýnosnějších fondů za 36 měsíců k 31. 8. 2012 Jméno fondu

Rank by 36 mth vol

Výnos v %

Počet zápor-

za 36 měs.

ných měsíců

Primární kategorie fondu

1

X-Type Trading

116,82

13

CTA/Managed Futures

2

Kerrisdale Capital Partners LP

99,71

5

Long Short Equities

3

Delta – Stream Level 0

86,38

8

CTA/Managed Futures

4

PvB (CH) Asset-Backed Securities Fund – A

65,65

7

Fixed Income

5

JW Partners LP

59,86

10

Long Short Equities

6

Chenavari Toro Capital I A – EUR

50,4

2

Fixed Income

7

Quantedge Global Fund

47,78

9

Macro

8

Alcentra Structured Credit Opportunity Fund

45,55

10

Others

9

Global-Macro-Portfolio

43,06

7

CTA/Managed Futures

10

The Positive Theta Program

41,93

8

CTA/Managed Futures

11

ArbitrOption Capital Management

40,4

11

Event Driven

12

McGinnis MLP Fund LP

38,44

12

Long Short Equities

13

Midway Market Neutral Fund LLC

36,87

2

Fixed Income

14

Bayou City Capital LP

35,62

9

CTA/Managed Futures

15

AnchorInvest Absolute Return Fund Ltd – AUD

34,91

8

Multi-Strategy

16

SPM Structured Servicing Holdings

34,33

2

Arbitrage

17

BNY Mellon ARX Long Term FIA

33,96

10

Multi-Strategy

18

Osmium Capital LP

33,84

11

Long Short Equities

19

AIS Futures Fund LP (3x-6x)

33,84

13

CTA/Managed Futures

20

Lionhart Talon Fund – Hawk Portfolio

32,15

18

Relative Value

21

STS Partners Fund LP

31,15

0

Fixed Income

22

Marwyn Value Investors LP

31,12

13

Event Driven

23

Newtonian China Real Estate Fund Ltd

29,65

25

Others

24

SafePort Silver Mining Fund

29,21

15

CTA/Managed Futures

25

FortyEighters II Gold Program

29

17

CTA/Managed Futures

3,87

13,14

Průměr celého sektoru (analyzováno 4 855 fondů)

Zdroj: Eurekahedge - Hedge Funds Review (Listopad 2012). Údaje jsou k 31.8.2012 (reportovány byly do 24.9.2012). Všechny výnosy jsou anualizovány.

Ta však pro své fondy nové klienty nepřijímá, a proto se jí nebudeme věnovat. Fondy hedgových fondů Pojmenování hedgových fondů vzniklo ze zajištění proti prodělku, dnes jsou tak však nazývány i fondy, které zajištění nepoužívají. Všechny hedge fondy nenesou stejné riziko. Volatilita, způsoby investování, a proto i výnosy jsou velmi rozdílné. Některé strategie, jež nejsou korelovány s trhem, mohou konzistentně přinášet výnosy s minimálStrategie hedge fondů Stejně pestré jako produkty finančního trhu jsou i strategie hedgových fondů. Pro základní orientaci definujme základní strategie. Investiční styl: global macro (hospodářská politika, krytá a nekrytá úroková parita), směrové, event-driven (strategie založené na životním cyklu obchodovaných soukromých společností), relative value (arbitrážní typy strategií), managed futures (obchody na komoditních trzích). Trhy: akcie, dluhopisy, komodity, měny. Instrument: long/short (akcie), futures, opce, swapy. Expozice: směrové, tržně neutrální. Sektor: rozvíjející se trhy, technologie, zdravotnictví… Metoda: discretionary/ qualitative (jednotlivé investice jsou vybírány manažerem), systematic/quantitative (nebo také „quant“

ním rizikem ztráty, naopak jiné mohou přinést volatilitu vyšší, než mají třeba podílové fondy. Fondy hedgových fondů se snaží různé výhody různých fondů spojit, a proto přinášet dlouhodobě zajímavé výnosy. Obecně platí, že hedge fondy dlouhodobě překonávají výnosy akciových trhů s menším rizikem ztráty a volatilitou. Kromě průměru existují fondy s výrazně vyššími zisky nad srovnatelným akciovým trhem. S tím jdou ruku v ruce i odměny manažerů: U deseti nejlépe placených manažerů fondů se roční odměny pohybují od stovek milionů

USD k několika miliardám USD u těch nejlépe placených, přičemž průměr v sektoru se pohybuje okolo 300 až 400 tisíc USD. Obecně se předpokládá, že hedgové fondy jsou velmi volatilní, že všechny používají takzvanou global macro strategie (strategii založenou na makroekonomickém vývoji v daných zemích) a umisťují velké objednávky určitými směry na akciích, dluhopisech, měnách, komoditách, přičemž vše obchodují na vysokou páku. Opak je pravdou. Jen několik procent ze všech fondů jsou global macro typu Quantum, Tiger nebo

fondy, kde investice vybírá a provádí počítač). Diverzifikace: multi-manager, multi-strategy, multi-fund, multi-market, 130/30.

Fund Indexu měly fondy s touto strategií výnos za poslední rok (k říjnu 2012) 2,94 %, přičemž roční průměr od roku 1994 je 11,71 %.

Global macro strategie cílí na změny v globální ekonomice, na změny politik různých vlád, které mají vliv na úrokové sazby, čímž ovlivňují měny, akcie a dluhopisové trhy. Je možné obchodovat na všech hlavních trzích (akcie, dluhopisy, měny a komodity). Používají pákové obchody a deriváty pro zvýšení výnosu v době tržních pohybů. Používají zajišťování pozic, ale směrové obchody do trendu na páku mají nejvýraznější vliv na výkonnost, která v posledních letech klesá. Očekávaná volatilita je velmi vysoká. Dle Dow Jones Credit Suisse Hedge

Arbitrážní obchody jsou obecně velmi populární. Navíc je „negativně“ proslavil pád fondu LTCM v roce 1998. LTCM obchodoval tzv. fixed income arbitrage strategie, které spočívaly v rozdílu mezi výnosy dluhopisů. Fond prodal nakrátko americké dluhopisy. Aby vydělal, jejich cena měla klesat. Zároveň nakoupil futures kontrakt například na italské dluhopisy, který mu diktoval v budoucnosti koupit za předem danou cenu (long) italské dluhopisy, u nichž, aby vydělal, cena musela v krátkém období (do nákupu dluhopisů za cenu futures kontraktu) růst


Hedgové fondy

Strome. I před americkou bankovní krizí z roku 2007 bylo množství těchto fondů maximálně do pěti procent všech hedgových fondů. V tomto ohledu se sluší říci, že i když většina fondů používá finanční deriváty pro různé druhy jištění, některé nepoužívají deriváty vůbec, a mnoho fondů nepoužívá ani leverage (obchody na páku/margin). HFT fondy Některé hedgové fondy se zaměřují na akcie, jiné na opce, dluhopisy nebo futures kontrakty a komodity. Jiné na různé exotičtější deriváty, jako jsou úrokové či měnové swapy, případně na speciální dluhové deriváty. Právě ty, pro

duše závisí na jejich strategiích. Hedgový fond má již při svém založení předem definováno, kam chce investovat, kolik peněz do něj mohou investoři vložit. Velmi často bývá closed-end, což znamená, že jakmile disponuje onou maximální částkou, přestane akceptovat nové investory a uzavře se z důvodu, že by pro nové investory a jejich peníze nenašel vhodné investiční příležitosti. Případně je uzavřený z důvodu, že se prostě nechce potýkat s jednotlivými investory (jako například již zmíněný RSJ Invest), anebo obchoduje na trzích, které mají omezenou likviditu, a obchodování vyšší než určité částky by přinášelo větší než akceptovatelný cenový skluz při exekuci obchodu (tzv. slip page).

43

každé čtvrtletí), nyní v roce 2012 je to vlivem tlaku na růst výnosů ze strany klientů nejčastěji jeden měsíc. Takto krátká doba vytváří velký tlak na portfolio manažery, kteří se obávají toho, že když měsíc nebudou mít dobrou výnosnost, přijdou o množství klientů. To však znamená, že nemohou investovat na delší období. Proto je jejich dnešní výnosnost určitým způsobem omezena. Tento jev je výrazný především v Evropě, kde kvalifikovaní investoři, jiní nemohou do hedge fondů investovat, nejsou tak vzdělaní jako v USA. Kvalifikovaným investorem se podle českého práva rozumí osoba, která má zkušenosti s obchodováním s cennými papíry a podepíše v tomto smyslu prohlášení správci fondu.

„Nejznámějším otevřeným českým hedge fondem je Vltava Fund. Minimální investice činí dva miliony korun. V roce 2008 přišli o zhruba 70 % kapitálu, ale jen v roce 2009 zhodnotili kapitál o 201,8 %. Fond je registrován na Maltě a nárokuje si 10 procent ze zisku.“ Náklady investora

svou neprůhlednou skladbu a ocenění dle tržních cen, stály v listopadu 2007 v pozadí americké finanční krize… Byly to fondy typu Credit Default Obligations (CDO) nebo Credit Default Swaps (CDS). V dnešní době je aktivních několik tisíc hedgových fondů. Některé, například fondy ovládané RSJ Invest, a. s., používají takzvaný High Frequency Trading (HFT), jehož prostřednictvím provedou i několik desítek obchodů za sekundu. Jedni si myslí, že HFT fondy trhu škodí, jiní, že mu prospívají, nebo alespoň přímo neškodí – což je závěr několika studií z poslední doby. Jiné fondy provádí realokaci portfolia na denní bázi. Čili i množství obchodů je pro různé fondy velmi odlišné a jedno-

Hedgové fondy rády investují do nepříliš likvidních aktiv, což se projevuje tak, že výběry (with drawals) z hedge fondu jsou často spojeny s určitou výpovědní dobou anebo pevným datem, kdy může dojít k výběru (například jednou za dva týdny nebo za 1 čtvrtletí). Investování s hedge fondem nese náklady v podobě management fee ve výši jednoho až čtyř procent z investovaných peněz, velmi často okolo dvou procent za rok. Některé fondy vybírají peníze i za výběry peněz. Činí-li tak, tak často jen do určité doby, například jednoho roku. V roce 2007 byla obvyklá likvidita fondu jedno čtvrtletí (výběr z fondu byl možný

I proto není hedgový fond regulován žádnou státní institucí, protože do něj mohou vložit peníze jen takoví investoři, u kterých se předpokládá, že znají veškerá rizika spojená s investováním do rizikových aktiv a disponují rizikovým kapitálem. Minimální vklady se pohybují okolo 100 000 USD. Bez zajímavosti pak v tomto ohledu není, že hedgové fondy nesmějí investovat do reklamy, nesmějí se propagovat, a i proto jsou jejich weby velmi strohé, skoupé na informace a vedle velmi obecných informací a informací vyplývající s mírné regulace nabízejí obvykle jen login pro své klienty. Příkladem může být web Marshall Wace, jednoho z nejslavnějších a největších britských hedgových fondů.

a výnos klesat. V době nákupu italských dluhopisů však již byla jejich cena nižší a cena amerických dluhopisů, když je prodával, vyšší. Rozdíly v cenách však byly velmi malé, a proto muselo být obchodováno na páku velké množství peněz (běžně 1 : 25, před Ruskou krizí v roce 1998 i 1 : 50 a podle některých zdrojů v určitý moment i 1 : 100) jen proto, aby obchody byly ziskové. Konvertibilní arbitráž je jednou z nejúspěšnějších strategií hedgových fondů. Je neutrální strategií arbitrážního typu, která v posledních letech zaznamenává nižší výnosy než dříve. Dle Dow Jones Credit Suisse Hedge Fund Indexu měly fondy s touto strategií výnos za poslední rok (k říjnu 2012) 6,15 %, přičemž roční průměr je od roku 1994 7,48 %.

Distressed strategie obchodují cenné papíry, které jsou extrémně rizikové (distressed), protože vyhledávají příležitosti u výrazně podhodnocených aktiv. Těmito aktivy se nejčastěji rozumí korporátní dluhopisy, bankovní dluh, pohledávky firem, ale někdy i různé typy akcií společností, které se nacházejí v určitých problémech. Obvykle to znamená, že aktivum, respektive firma míří k bankrotu. Blíží-li se firma k bankrotu a není schopná dostát svým závazkům, klesá tržní hodnota jí emitovaným dluhovým cenným papírům (např. korporátním dluhopisům). Kdy se snížená cena stane tzv. distressed? Obvykle tehdy, kdy výnos do doby splatnosti (očekávaná míra výnosu při předpokladu držby do doby splatnosti) je 1 000 bazických bodů (setin pro-

centa, tedy 10 %) nad bezrizikovou úrokovou sazbou (např. výnosem amerických dluhopisů nebo v ČR např. PRIBOR). Cenný papír může být považován za „distressed“ také, má-li jeho emitent úvěrový rating od některé ratingové agentury (Standard & Poors, Moody’s nebo Fitch) na úrovni CCC nebo níže čili na horší než na „vysoce spekulativní úrovni“ neboli na úrovni „výrazné riziko“, „extrémně spekulativní“, „velmi pravděpodobný bankrot“ nebo „v bankrotu“. Při porovnání relativně nízké volatility a vysoké výnosnosti je možné za vítěze mezi strategiemi označit právě tuto strategii. Dle Dow Jones Credit Suisse Hedge Fund Indexu měly fondy s touto strategií výnos za poslední rok (k říjnu 2012) 8,02 %, přičemž roční průměr je od roku 1994 10,28 %.


42 Investování Lubomír Vystavěl (38) má 20 let zkušeností z rozvíjejících se kapitálových trhů. Pracoval v různých pozicích v oblasti investičního bankovnictví ING Bank, naposledy jako ředitel oddělení akciových trhů a korporátního financování. Účastnil se mnoha významných transakcí, za které byl zodpovědný, včetně primárních emisí akcií, veřejných nabídek, emisí obligací a směnkových programů.


rozhovor

Nedisciplinovaných investorů je většina Obchodování na kapitálových trzích není pouze záležitostí drobných investorů, ale i velkých firem, měst, obcí a státních institucí. Lubomír Vystavěl pracoval pro institucionální a korporátní klienty ve společnosti ING Comercial banking bezmála 20 let. A v rozhovoru s Make Money mimo jiné říká, že chcete-li prodávat pomeranče, není důvod je prodávat jenom přes Tesco.

Rozhovor připravil Daniel Tácha

Kdy se podle vás firmám nebo institucím vyplatí zaměstnat vlastního člověka, který jim bude spravovat volné prostředky? Starat se jim o aktiva… Málokdy, protože takový člověk je drahý. Pokud chce firma nebo třeba nějaké město investovat dejme tomu deset milionů korun, tak skutečný odborník, který bude u nich fyzicky přítomen a bude se plně věnovat jejich investování, přijde, včetně daní z příjmů a zákonných pojištění, na jeden až dva miliony korun, což je vzhledem k investovaným penězům a výnosům z nich drahé. Při jakém objemu investovaných prostředků se podle vás takový člověk vyplatí? Domnívám se, že institucionálnímu investorovi se vyplatí zaměstnat profesionálního správce aktiv, jestliže je investovaná částka alespoň sto milionů korun. Lépe však čtvrt miliardy. Je to podobné, jako byste se chtěl dát na dráhu finančního spekulanta, a v kapse měl sto tisíc korun. Šance, že se jako finanční spekulant uživíte, je minimální. Šance, že trefíte rizikovou investici, která vám vynese miliony, byť se tomu budete věnovat naplno, je velmi malá, takřka nulová. Mluvíte o profesionálech. Najdeme je v zahraničí i v České republice. Kteří jsou výhodnější? Zájem o poskytnutí služby je úměrný k výši svěřeného majetku. Což platí jak pro ty naše, tak pro ty zahraniční. Čím větší majetek ke správě, tím větší možnosti se otevírají. V České republice

dnes na vynikající úrovni působí mnoho renomovaných asset manažerů, bank poskytujících služby privátního bankovnictví nebo makléřských firem poskytujících služby. Komu však nabídka u nás nestačí, může se samozřejmě poohlédnout po nabídce služeb v zahraničí. Správu majetku lze také rozdělit mezi více firem. Zůstaňme u firem. Je podle vás vhodné, aby jejich majitelé investovali firemní peníze? Ano, samozřejmě, vždyť to přesně dělají, když například uloží volné peněžní prostředky na jednodenní depositum s vyšším úrokem, než aby je nechali ležet na běžném účtu. Dle objemu volných prostředků, požadavků na likviditu, míry tolerance k riziku a dalších faktorů lze kombinovat různé investiční instrumenty a dosahovat tak lepšího zhodnocení. Co jsou podle vás konzervativní a co rizikové investice? Konzervativní investice jsou často definovány jako investice s krátkou dobou splatnosti – hotovost, depozita u bank, státní pokladniční poukázky, státní dluhopisy se splatností do jednoho roku – a mohl bych pokračovat dál. Pak existují směnky a dluhopisy společností s dobrým ratingem, směnky z obchodní činnosti čili instrumenty, které jsou oproti prvně zmíněným přece jenom o něco málo rizikovější. Pak následují směnky a dluhopisy společností s horším ratingem, podílové listy, akcie veřejně obchodovaných společností. Na konci spektra se umisťují instrumenty, které nejsou obchodovány na veřejných trzích a obvykle mají nízkou likviditu,

vyšší riziko, ale i očekávaný výnos, jako například akcie či podíly neveřejně obchodovaných společností, nemovitosti, investice do hedgeových fondů, private equity a venture capital. Jaké jsou nejčastější chyby institucionálních a korporátních investorů při investování? Nepochopení vazby mezi rizikem, výnosem a investičním horizontem. Mnoho institucionálních, ale i drobných investorů má dlouhý investiční horizont v řadu desítek let, ale přitom se nepochopitelně drží krátkodobých investičních instrumentů. Obchodují na tom nejméně riskantním konci – a diví se nízkým výnosům. Rizikovější obchody přitom ignorují, i když jim jejich dlouhodobý investiční horizont umožňuje brát větší riziko a lépe se vyrovnat s výkyvy hodnoty investice během období. Chybou je, že myslí v rozmezí měsíců, maximálně několika mála let. A přitom by měli investovat na 50 let. Mohl byste to popsat na konkrétním příkladu? Myslím, že klasickým a dnes velmi často diskutovaným příkladem jsou penzijní fondy, kterým v České republice nebylo kvůli nevhodné regulaci umožněno investovat skutečně dlouhodobě – na penze. Penzijní fondy u nás měly závazek dorovnávat ztráty z investování svým podílníkům. Logicky pak investovaly většinu majetku do velmi bezpečných instrumentů, které bohužel nemohou dlouhodobě poskytovat výnos, který by překonal inflaci. Taktéž díky tomu nemohly dosáhnout optimální skladby portfolia s větším podílem

45


46 rozhovor rizikovějších, ale výnosnějších dlouhodobých investic. Přitom s ohledem na jejich téměř nekonečný investiční horizont si větší úroveň rizika mohou dovolit a inflaci mohou překonávat. Je to podle vás skutečně jen nepochopení investičních pravidel, nebo výsledek společenského tlaku na to, všechno chtít hned a pokud možno přitom nic neriskovat? Je to problém, který má více příčin, ale jedno řešení. Tím je uvědomění si, že větší riziko sebou přináší větší výnos, přičemž dlouhodobé investice riziko snižují. A nutností je být disciplinovaným investorem, protože nedisciplinovaných investorů je většina. Sice prohlásí, že jsou ochotni investovat peníze, podstupovat riziko, ale po půl roce, roce nebo i třech, kdy jsou celí nervózní, je ovládne pocit, že jim jejich investice zase tolik nevynáší, takže začnou jednat zbrkle. Prodávají

Znamená to, že investor má být obezřetný vůči všem katastrofických scénářům, které se na něho valí dnes a denně? Jistě, nikde jsem například nečetl článek o tom, jak prozíravé bylo rozhodnutí britských a holandských penzijních fondů nezbavovat se zbrkle akcií. Je velmi jednoduché a zřejmě i výnosné strašit lidi a kritizovat investiční průmysl v momentě, když se trhům nedaří. Média však nejsou všemocná, navíc investoři mají své správce, kteří by je měli úskalím globálních ekonomických problémů a bez újmy provést. To máte pravdu. Na druhou stranu všechno je o lidech. A lidmi jsou i profesionálové na kapitálových trzích. A jak už jsme se o tom bavili, i ti jsou pod tlakem. Chce se po nich, aby vydělávali hodně – a hlavně hodně rychle. A podle toho jsou hodnoceni.

„Podívejte se třeba na americké firmy, které v současné době oznamují své výsledky kvartálně. Avšak lze na základě jednoho kvartálu posuzovat výkon společnosti, jako je třeba Citibank? Jistě, kvartální zpráva poskytne nějaké informace, potvrdí nějaký trend, ale ve své podstatě je nesmyslné se na jejím základě rozhodovat, zda budu držet její akcie, nebo je prodám. “ to, co mají, protože čekali větší terno. A přesto, že investiční horizont mají nastaven na pět nebo deset let, opustí své pozice – a pak už jen nadávají, že prodělali. To jsou nedisciplinovaní investoři. Jenže ono to lze podat také tak, že vzhledem k výkyvům trhů možná ještě zachránili, co se dalo… To je přesně onen druh uvažování. Podívejte se třeba na akciové trhy v roce 2008, v době krize. Když klesl index S&P 500, mnozí prodávali akcie, jako by se báli, že přišel konec světa. A teď se podívejte na akcie dnes. Jsme na vyšších hodnotách než před zmíněným „Armageddonem“. Tím chci říci, že k panice je skutečný důvod jen opravdu málokdy. A také to, že neprodělal ten investor, který si hlídal svůj investiční horizont.

Jaké jsou důsledky tohoto stavu? Často velmi absurdní. Podívejte se třeba na americké firmy, které v současné době oznamují své výsledky kvartálně. Avšak lze na základě jednoho kvartálu posuzovat výkon společnosti, jako je třeba Citibank? Jistě, kvartální zpráva poskytne nějaké informace, potvrdí nějaký trend, ale ve své podstatě je nesmyslné se na jejím základě rozhodovat, zda budu držet její akcie, nebo je prodám. To jde možná u rychle se rozvíjející firmy. Nikoli u společností, jakými jsou například Citibank nebo General Electric. A přesto jsou trhy posedlé získáváním nových a nových informací v čím dál kratších časových úsecích. Účastníci finančních trhů dnes ve velké míře hledají informace, které by jim umožnily lépe odhadnout reakci v krátkém časovém úseku, a podle nich koupit nebo prodat instrumenty

s očekáváním rychlého růstu nebo poklesu. To ale není investování, to je spekulování. O čem to vypovídá? O tom, že velká část společnosti dnes všechno chce rychle, pokud možno teď hned. Nechává se tak zlákat ke spekulování nebo sázení místo toho, aby investovala. Podívejme se třeba na známého investora Warrena Buffeta, který říká, že až na výjimky investuje tak, aby to, co nakoupil, nemusel vůbec prodávat. O tomhle by lidé měli přemýšlet. Vraťme se opět k firmám, městům a obcím. Kde by podle vás měly hledat investiční příležitosti? V každém případě by se měly obrátit o pomoc na odborníky. Společně s poradcem je možné sestavit investiční plán a po té i portfolio přímo podle profilu investora. Bez investičního plánu a pravidelného kontaktu s poradcem není dost dobře možné udržovat portfolio odpovídající současné situaci investora a situaci na trhu. Takové portfolio pak může zahrnovat instrumenty, o kterých jsme se již zmínili, ale také specifické produkty podle požadavků například na zajištění měnového rizika, pojištění, v případě fyzických osob i různé typy státem podporovaných produktů. Celou dobu se z velké části bavíme o firmách a investování. Měli by jejich majitelé uvažovat i o tom, dojít si pro peníze na kapitálové trhy prostřednictvím emise akcií? Samozřejmě že ano. Každá firma, která chce získávat další vlastní kapitál, by měla zvažovat vstup na burzu, více burz nebo třeba i do zdejšího RM-Systému. Sice o sobě bude muset poskytnout základní informace, ale prodá-li své akcie, dosáhne toho, že si nebude muset půjčovat u bank. A bude-li si je chtít přece jen půjčit, každá banka zohlední ve výši úroků, že je veřejně obchodovanou transparentní společností. Vstupem na burzu firma navíc získá akcionáře, kteří jí budou dávat velmi důležitou zpětnou vazbu o tom, jak si ve svém podnikání stojí. Abych to zkrátil, výnos z emise akcií prospívá nastavení zdravého poměru mezi vlastním kapitálem a vypůjčenými penězi. Je těžké emitovat akcie podniku na pražské nebo kterékoli jiné burze? Domnívám se, že podmínky pro vstup na pražskou burzu jsou dobře nasta-


„Velká část společnosti dnes všechno chce rychle, pokud možno teď hned. Nechává se tak zlákat ke spekulování nebo sázení místo toho, aby investovala. Známý investor Warren Buffet říká, že až na výjimky investuje tak, aby to, co nakoupil, nemusel vůbec prodávat. O tomhle by lidé měli přemýšlet.“ vené. S kvalitním poradcem by je měly dobře fungující firmy lehce zvládnout. To samé platí pro RM-Systém. Navíc když už se firma na burzu vydá, nemusí se omezit jen na tu českou, ale může být obchodována dle své velikosti kdekoli na světě. A nejenom na jedné burze, ale na vícero burzách. Není důvod prodávat jen přes Tesco, chcete-li prodávat pomeranče. Konkurence kupců z několika burz zvýší cenu akcií. Je ale také dobré si uvědomit, že česká firma bude zřejmě na našem trhu známá a pravděpodobně o ni bude právě doma největší zájem. Vnímáte to jako problém, že v České republice není oproti jiným zemím dostatek majitelů firem, kteří by šli

se svou firmou na burzu? Ano, to je obrovská škoda pro české firmy, investory i stát. Je to škoda pro celý trh. Emitovat akcie je prozatím u nás velmi využívaná příležitost jak získat kapitál, větší flexibilitu a růst jinak než jen s bankovními úvěry. Stát by také dosáhl větší transparentnosti v hospodaření firem. Díky rychlejšímu růstu by bylo vytvořeno i větší množství pracovních příležitostí a vybralo by se více na daních. A z pohledu investora? Větší nabídka akciových investic by umožnila lepší diverzifikaci v rámci českého trhu, větší objemy obchodů a vůbec by činila trh i život pestřejší.

Lubomír Vystavěl před příchodem do ING v roce 1993 pracoval v Československé obchodní bance jako výzkumný asistent pro poradce managementu banky v oblasti investičního bankovnictví. Lubomír Vystavěl obdržel CFA charter v roce 2004. Členem představenstva Czech CFA Society je od roku 2006. V současné době studuje EMBA na KATZ Businesss School. Ve volném čase rád sportuje, zejména lyžuje na běžkách, pěstuje turistiku, čte a zajímá se o moderní architekturu.


48 Investování

Money managament a Stop loss Známá investiční poučka říká, že když dva začínající investoři dostanou k dispozici solidní ziskovou obchodní strategii a budou do pozic vstupovat na opačných stranách, nejspíše oba dva zanedlouho skončí s prázdným obchodním účtem. V tom, aby tak nedopadli, by jim měl pomáhat takzvaný money managament. Podstatou money managamentu je ochrana obchodního kapitálu investora. Ochrana předtím, aby po několika obchodech neskončil s prázdným obchodním účtem. Použijeme-li definici, tak money managament značí schopnost vybírat a plánovat obchody a strategie s vyšším potenciálem zisku, než je výše předem stanoveného risku. Očíma brokerů Z uvedeného je zřejmé, že bez zvládnutí zásad money managamentu se neobejde nikdo, kdo chce na trzích aktivně obchodovat. „Komoditní i akciové obchodování je velmi nejistá záležitost a umět stabilně hádat, kam trh půjde zítra s přesností větší než 50 až 60 procent, dokáže opravdu jen pár nejzkušenějších obchodníků a analytiků. Toto je zřejmě nejdrsnější realita obchodování, realita, kterou stále valná většina ztrácejících obchodníků

takový investor přináší brokerovi peníze za realizaci uskutečněných obchodů. Zůstat v emoční rovnováze Většina brokerů má jasno v tom, že žádný investor by nikdy neměl riskovat více než dvě procenta svého obchodního kapitálu na jeden obchod. Toto pravidlo podle nich zajistí, že i po sérii ztrátových obchodů bude výše investorova kapitálu stále dostatečně vysoká. „Pokud investor zaznamenává jen drobné výkyvy v úrovni svého obchodního kapitálu a je ušetřen výrazných ztrát, které ho vychylují z emoční rovnováhy, tak má splněn jeden z důležitých předpokladů k tomu, aby neustále činil kvalitní racionální investiční rozhodnutí,“ vysvětluje Martin Oliva ze společnosti Patria Direct. Udržet investory v emoční rovnováze mají za cíl zásady money managamentu, což jsou v zásadě zlatá pravidla kaž-

Udržet investory v emoční rovnováze mají za cíl zásady money managamentu, což jsou v zásadě zlatá pravidla každého investování nebo obchodování. To první zní: Jediné, co můžete na trhu skutečně kontrolovat, je váš risk. podceňuje. Raději žije v neustálém, nezvratitelném přesvědčení, že systém se stabilně dlouhodobou 80procentní úspěšností, či dokonce 90procentní, najít lze. Nevěřte tomu, nelze jej najít ani omylem,“ vysvětluje Tomáš Nesnídal ze serveru Financnik.cz. Kdybychom se podívali na money managament očima brokerů, tak cílem každého seriózního brokera je, aby investor, který přes brokera obchoduje, zůstal na trhu co možná nejdéle čili i po sérii ztrátových obchodů, protože jen

dého investování nebo obchodování. To první zní: Jediné, co můžete na trhu skutečně kontrolovat, je váš risk. Z toho pramení, že investor nebo obchodník by si měli při každém obchodu stanovit maximální výši kapitálu, kterou jsou ochotni riskovat při jednom obchodu. Nízké procento riskovaného kapitálu na jeden obchod zaručuje jen malé výkyvy ve velikosti obchodního kapitálu, a tak i velmi dlouhá série ztrátových obchodů nemá likvidační vliv na velikost obchodního kapitálu. „Velikost drawdownu, což

je největší pokles obchodního kapitálu, obvykle roste s výší kapitálu riskovaného na jeden obchod,“ dodává Oliva. Pravděpodobnost, že obchodní systém investorovi nadělí klidně pět nebo i deset ztrát po sobě, se může zdát jako poměrně malá. Vždy je však dobré dopředu počítat i s touto možností – a na každý obchod riskovat pouze malou část obchodního kapitálu. Další pravidlo money managamentu zní: Investor nebo obchodník by se měli vždy snažit riskovat částku vždy menší, než je potenciál zisku. Jakkoli se toto pravidlo může zdát banální, praxe ukazuje, že není. „Pokud budete inkasovat mnoho malých ztrát a několik málo velkých zisků, budete stále dlouhodobě v zisku,“ vysvětluje Nesnídal. Obchodní strategie Při volbě obchodní strategie je třeba mít na paměti několik proměnných a vazby mezi nimi: riskovaný obchodní kapitál na jeden obchod, průměrný zisk ze ziskového obchodu, úspěšnost obchodní strategie a vliv těchto proměnných na vývoj investorova obchodního kapitálu v čase. Tomáš Nesnídal varuje před takovými obchody, které nadělují zisky srovnatelné, či dokonce menší, než je předem stanovený risk. „Pokud zcela zázračně narazíte na strategii s úspěšností v pravděpodobnosti předvídání směru trhů 80 procent, ale takovýto systém bude nadělovat mnohem menší částky, než budou přijaté ztráty, tak i tak vás systém dříve či později finančně zničí a vysoká pravděpodobnost vám v žádném případě nepomůže. Proto nedejte na strategie, které se tváří jako vždy zaručené. Vždy se nejprve ubezpečte, zda tato strategie také dokáže vydělávat více než ztrácet,“ říká Nesnídal. Obecně platí, že poměrně vysoká


Investování úspěšnost obchodů a pouze nízké procento riskovaného obchodního kapitálu na jeden obchod způsobují plynulý nárůst obchodního kapitálu bez

Tento pokyn prodá akcie po jeho aktivaci za první možnou nabízenou cenu a používá se ke snížení rizika uzavřením ztrátového obchodu při dosažení

To, že inteligentních pokynů je mnoho, dokumentuje i takzvané Stop buy a Stop loss objednávky, pokyny Limit On Open – LOO, Limit On Close –

Z uvedeného je zřejmé, že money managament je vlastně disciplínou, která si klade za cíl inkasovat velmi malé ztráty a několikanásobně vyšší zisky. V angličtině se v tomto smyslu podle odborníků velmi často užívá rčení: „Cut your losses soon, let your profits run“, což znační, že je nutné nechat zisky běžet, a zároveň zavčasu uzavírat ztráty. výraznějších propadů, jež mohou mít negativní vliv na psychiku investora, která následně může dále negativně působit na obchodní výsledky. Position sizing Obráceně samozřejmě platí, že riskování většího množství obchodního kapitálu přinese začínajícímu investorovi i při vícero obchodech ztrátu než zisk. Je nutné také zdůraznit, že vysoká volatilita výsledků obchodní strategie s sebou také nese vyšší nároky na psychiku investora, který se musí vyrovnat se sériemi poměrně výrazných ztrát. Jiným důležitým pravidlem money managamentu je takzvaný position sizing. Investorovi říká, kdy a hlavně kolik toho má zobchodovat, aby se nedostal do problémů. S tím souvisí využívání takzvaných inteligentních obchodních pokynů. Tím vůbec nejdůležitějším je Stop loss, který by měl začínající investor používat takřka vždy. Je to druh burzovního pokynu, který se používá ve chvíli, kdy investorovi hrozí výrazný pokles drženého aktiva. Tento pokyn prodá akcie po jeho aktivaci za první možnou nabízenou cenu. Inteligentní pokyny a Stop loss Inteligentní obchodní pokyny jsou jakousi investorovou pojistkou, jak neprodělat více, než si může dovolit. Jsou to automatické softwarové pokyny k prodeji či nákupu podle situace na trhu. A faktem je, že by se jich měli držet i emočně zcela zdraví začínající investoři. Jedním z nejrozšířenějších typů inteligentního pokynu je již zmíněný Stop loss. Je to druh burzovního pokynu, který se používá ve chvíli, kdy investorovi hrozí výrazný pokles drženého aktiva.

určité, obchodníkem předem stanovené ceny. Jakmile se trh dotkne dané ceny, z pokynu Stop loss se stává pokyn typu market a je vyplněn za nejlepší možnou cenu v dané chvíli. Existují dva základní způsoby, jak se pokynu typu Stop loss používá. Ukažme si to na akciích, i když tento pokyn lze aplikovat i u měn, komodit nebo indexů. Investor si nastaví pokyn typu Stop market na prodej pěti kusů akcií společnosti Ford s takzvaným Stop limitem ve výši osmi amerických dolarů. Aktuální cena je 8,35 USD. Vložený pokyn zůstává neaktivní až do té doby, dokud neklesne tržní cena akcií Ford pod 8 USD. Jakmile se tak stane, bude vygenerován pokyn na prodej pěti kusů akcií Ford za aktuální tržní cenu. Stop Stop lossu Zatímco začínajícím investorům je doporučováno používat pokyn Stop loss u všech jejich obchodů, ne vždy to musí platit pro zkušenější obchodníky, kteří sledují trhy celý den. Petr Žabža ze společnosti Patria je přesvědčen, že Stop loss je zbytečný pro ty, kteří sledují trhy pečlivě po celý den, a taktéž dodává, že obchodní inteligentní pokyny je vhodné vždy nastavovat s určitým ohledem na běžnou volatilitu trhů. „Aby se nestalo, že vás trh vyklepne z pozice jenom kvůli tomu, že se zmítá ve své standardní volatilitě,“ vysvětluje. Žabža zároveň upozorňuje na to, že noví nebo málo zkušení investoři by se měli omezit výhradně na pokyny Stop loss. Upozorňuje i na to, že využívání takzvaných inteligentních obchodních pokynů by mělo být v standardní nabídce všech brokerů, to znamená, že obchodník a investor by neměli přistupovat na požadavek brokera platit za využití těchto pokynů.

LOC, Market On Open – MOO, Market On Close – MOC, Fill Or Kill – FOK, Immediate Or Cancel – IOC aj. Jejich cílem je usnadnit investorovi práci a zejména hlídat to, aby v případě ztrát tratil tolik, kolik je schopen unést. Ne ztrátám, ano ziskům Z uvedeného je zřejmé, že money managament je vlastně disciplínou, která si klade za cíl inkasovat velmi malé ztráty a několikanásobně vyšší zisky. V angličtině se v tomto smyslu podle odborníků velmi často užívá rčení: „Cut your losses soon, let your profits run“, což znační, že je nutné nechat zisky běžet, a zároveň zavčasu uzavírat ztráty. „Pokud se vám podaří najít či vyvinout obchodní strategii, která má potenciál průměrného zisku několikanásobně vyšší než průměrné ztráty, vystačíte si i s velmi omezenou pravděpodobností úspěšnosti systému k tomu, abyste byli schopni dlouhodobě vydělávat. Musíte mít ale též dostatečně pevnou vůli malé ztráty bez jediného zaváhání přijmout dříve, než narostou do větších ztrát, a naopak nechat zisky růst tak dlouho, dokud je to jenom možné,“ říká Tomáš Nesnídal a naráží tím na poslední zlaté pravidlo money managemtu. Každý investor by se měl zásadami money managementu řídit čili být disciplinovaným investorem nebo obchodníkem. Toto podtrhuje i Tomáš Cína ze společnosti Bossa. „Člověk to vidí dnes a denně. Když lidé zjistí, jak jim v jeden okamžik rostou zisky, přestávají zcela myslet na to, že během další chvíle se jejich zisky mohou proměnit ve ztrátu, ztrácejí nad sebou kontrolu,“ vysvětluje Cína a dodává, že bez chladné hlavy se investování a obchodování na finančních trzích může velmi brzo změnit v prachobyčejné gamblerství s fatálními následky.

49


50 Investování

Co je fundamentální analýza K základům každého obchodování na finančních trzích patří znalost základů fundamentální a technické analýzy. Bez aplikování zásad těchto dvou pomůcek, které investorovi napomáhají v ocenění toho, co kupuje, co prodává a jak se bude vyvíjet trh, může kdokoli jen velmi těžko pomýšlet na úspěch. Samozřejmě že za investora může provést tyto analýzy jeho poradce, bankéř, nebo broker, ale i tak není od věci vědět, co je podstatou těchto dvou disciplín. Globální fundamentální analýza se zaměřuje na vliv celé ekonomiky na vnitřní hodnotu obchodovaného aktiva, nejčastěji akcie. Na globální úrovni se fundamentální analýza věnuje dopadům makroekonomických dat typu hrubého domácího produktu, inflace, spotřebitelské poptávky, peněžní zásoby, obchodní bilance a toku důchodů, pohybu kapitálu a investic nebo vývoje kurzu. Vysledovat můžeme například pozitivní vazbu mezi růstem hrubého domácího produktu a růstem akciového trhu. V tomto ohledu platí poučka, že akciové trhy jsou předbíhajícím indikátorem růstu hrubého domácího produktu v horizontu jednoho až tří kvartálů. Investor však může vysledovat i negativní vazbu růstu vývoje akciového trhu oproti vývoji úrokových sazeb. „Zejména v dnešní době finanční a následně hospodářské a dluhové krize jsme svědky dopadů politických a ekonomických šoků, které jsou také předmětem zkoumání globální fundamentální analýzy,“ říká Martin Oliva, makléř společnosti Patria Direct.

samozřejmě i konkurence v odvětví působnosti firmy, ale třeba v regulovaných odvětvích má vliv také stát. U monopolu lze počítat s poměrně stabilními zisky a kurzy akcií a s dopadem politických a ekonomických šoků. U oligopolu pak s větší cykličností vůči vývoji celé ekonomiky, stále však s poměrně vysokou stabilitou zisků i kurzů akcií. Rovněž platí, že čím ostřejší konkurence v sektoru, tím vyšší nestabilita zisků i vyšší pravděpodobná volatilita akcie. Odvětvová fundamentální analýza také postihuje charakteristiku sektoru vůči jiným sektorům, které jej určují. „Například vstupy těžařů pro sektor ocelářství či automobilový průmysl,“ dodává Oliva. Korporátní analýza Ale nejen výše uvedeným je živ investor. Odborníci jsou přesvědčeni, že po zvážení všech globálních a odvětvových faktorů přichází na řadu nejdůležitější část fundamentální analýzy: korporátní analýza. Ta se zabývá samotnou cenou zvolené akcie, vývoje firmy. Cíle

„Odhad vnitřní hodnoty akcie je proces, který je založen na relativně jednoduchých principech, jejichž aplikace v praxi je však komplikovaná, protože sebou nese rozdílné výsledky. “ Zkoumáme odvětví Dalším úrovní fundamentální analýzy je takzvaná odvětvová analýza, která se snaží vystihnout typické vlivy a charakteristiky odvětví, ve kterém sledovaná firma působí, a kalkulovat dopady těchto charakteristik na vnitřní hodnotu akcie sledované firmy. Například vliv na vývoj ceny akcie a její tržní volatilitu a současnou a budoucí ziskovost má

korporátní analýzy je odhadnout dopad všech faktorů ovlivňujících danou akcii a stanovit její správnou vnitřní hodnotu. Ta je důležitým údajem, protože slouží pro porovnání s hodnotou na trhu a určuje, zda lze zkoumanou akcii označit za podhodnocenou, nadhodnocenou, nebo blízko správné čili vnitřní hodnoty. Fundamentální analýza se snaží mnoha způsoby dostat ke správnému stanovení reálné vnitřní hodnoty akcie.

K tomu se používá mnoho postupů i matematických modelů. Za nejvíce rozpracované lze považovat takzvané dividendové diskontní modely, u firem vyplácejících dividendy či v budoucnu plánující vyplácet dividendy, ale také modely opírající se o ziskovost firem, porovnávající cenu akcie vůči zisku, účetní hodnotě či tržbám, nebo modely založené na práci s cash flow firmy. Společným rysem těchto modelů je odhad budoucí hodnoty pro investora či akcionáře, ke které je následně zohledněna časová hodnota peněz. Například u dividendových diskontních modelů je snahou z aktuálních hodnot určit sumu hodnot budoucích toků příjmů z akcie. Ty jsou složeny z dividendy a přičteného prodejního kurzu akcie. Kvalitativní analýza Je třeba ještě dodat, že součástí fundamentální analýzy na korporátní úrovni je kvalitativní analýza. Někdy bývá uváděna jako samostatný typ analýzy po boku fundamentální a technické analýzy. Kvalitativní analýza odhlíží od čísel, výsledků hospodaření a jejich předpovědí a zaměřuje se na více či méně subjektivní ohodnocení obtížně měřitelných faktorů, které však mohou podstatně ovlivnit hodnotu investice. Mezi tyto faktory řadíme například kvalitu managementu společnosti, znalost procesu tvorby hodnoty ve firmě, konkurenci a strukturu odvětví, hodnotu značky aj. Smysl fundamentální analýzy Smyslem fundamentální analýzy je nalézt odpovídající, správnou cenu akcie – její vnitřní hodnotu – a na základě jejího srovnání vůči tržní ceně se rozhodnout o našem postoji k podhodnocenosti, nadhodnocenosti či správném ocenění určité akcie.


Investování

Co je technická analýza Za otce technické analýzy je pokládán Charles H. Dow, který ve 30. letech minulého století formuloval svoji Dow Theory. Dow předpokládal, že naprostá většina akcií na trhu vykazuje shodné chování. Mimochodem právě Charles H. Dow stál za vznikem akciového indexu Dow Jones Industrial Average.

Jestliže odborníci u fundamentální analýzy vymezují horizont jejího použití pro budoucí období v řádu týdnů, měsíců až několika let, u technické analýzy je toto období podstatně kratší. Výstupy technické analýzy jsou platné pro nejbližší dny, maximálně měsíce. Z toho jasně vyplývá, že technická analýza je spíše doménou čilých obchodníků než dlouhodobých investorů. Odlišnost časového horizontu pramení z hlavního poslání obou metod. Zatímco u fundamentální analýzy je to nalezení správné hodnoty obchodovaného aktiva a na jejím odhadu pak rozhodnutí, zda aktivum je atraktivním obchodovaným aktivem, technická analýza zkoumá aktuální situaci na trhu. Na základě analýzy se hlavně rozhoduje o tom, kdy a za kolik obchodované aktivum koupit či prodat. Z toho vyplývá, že technickou analýzu by neměli podceňovat ani dlouhodobí investoři, chtějí-li něco zrovna nakupovat, nebo prodávat. Dalším rozdílem mezi fundamentální a technickou analýzou je, že zatímco fundamentální analýza pracuje s relevantními minulými a současnými informacemi, technická analýza se soustředí hlavně na rozbor minulého vývoje obchodovaného aktiva. A z předchozího vývoje se pokouší odhadnout vývoj aktiva budoucí. Zjednodušeně řečeno: Zatímco fundamentální analýza zkoumá například u akcií i to, zda šéf společnosti, o jejíž akcie má investor zájem, není slabomyslný, technické analýze na způsobilosti šéfa firmy nezáleží, protože ta zkoumá trendy na trhu, na kterém se daná akcie obchoduje, a hlavně posuzuje, jak se obchoduje. Dowova teorie Dowova teorie pracuje s třemi základními tržními trendy: s primárním (rostoucí býčí trh, klesající medvědí trh), sekun-

dárním (korekce primárního trendu v rozsahu jedné až dvou třetin jeho pohybu) a terciárním (fluktuace v řádu hodin, dní, nejvýše několika málo týdnů). A právě z těchto trendů, poměrů mezi nimi, vychází technická analýza. Údaje pouze z trhu Technická analýza se používá na předpovídání budoucích cenových pohybů na základě systematického zkoumání, analyzování a vyhodnocování minulých a současných dat. Je používána u všech finančních produktů včetně cenných papírů, futures a úrokových produktů. Na rozdíl od fundamentální analýzy využívá pouze údaje tvořené trhem, jako jsou například cena, objem, volatilita, množství otevřených kontraktů na trhu, popřípadě mezitržní korelace. Technická analýza se proto nezabývá takovými jevy a skutečnostmi, jako jsou zveřejnění ekonomických dat, sentiment trhu, politická situace, daňová politika státu nebo ekonomické prostředí. „Cílem technické analýzy je přibližně určit budoucí vývoje cen, určit konec a případné otočení trendu. Stejně jako předpověď počasí nevede ani technická analýza k jistým předpovědím. Je-li však použita správně, může dramaticky zmenšit procento omylu této předpovědi. Slouží tedy investorům k určení toho, co je pravděpodobnější,“ vysvětluje Rostislav Plíva, hlavní makléř společnosti Patria Direct. Metody technické analýzy Metod technické analýzy je mnoho, ale všechny se odvíjejí od pěti základních principů. Prvním je, že kurzy obchodovaného aktiva jsou určovány pouze nabídkou a poptávkou. Podle druhého platí, že nabídka a poptávka jsou ovlivňovány racionálními i iracionálními

činiteli, třetí princip říká, že kurzy obchodovaných aktiv akcií mají tendenci pohybovat se v trendech po významné časové úseky. Z dvou dalších principů plyne, že změny v trendech jsou způsobovány posuny poptávky a nabídky a lze je včas identifikovat studiem historických cen a objemu obchodů a že mnohé z takzvaných grafických formací (graficky znázorněný vývoj trhu) má tendenci se opakovat, což umožňuje prognózovat budoucí vývoj kurzů akcií. Z výše uvedeného vyplývá, že technická analýza stojí a padá zejména na schopnosti umět zkoumat trh ze všemožných grafických znázornění. „I proto bylo technickými analytiky zkonstruováno značné množství formací a nástrojů technické analýzy, zaznamenávajících a popisujících vývoj na trhu, které dnes rozdělujeme do dvou základních skupin: na techniky grafické a technické indikátory,“ vysvětluje Plíva. Grafické metody podle něho slouží především k určování formací potvrzujících trend či aktivujících změnu v dosavadním trendu a k definování hranic podpory, či naopak rezistence a hledání jednotlivých kanálů trendu (viz box). Mezi technické indikátory patří takzvané klouzavé průměry a metody z nich odvozené, oscilátory a indikátory (viz box), které jsou zaměřené na sledování objemů obchodů jako ukazatele síly, či naopak slabosti trhu. Využívány jsou také indikátory sledující šíři trhu, jimi jsou počet akcií, počet rostoucích a klesajících titulů a indikátory monitorující chování jednotlivých „hráčských skupin“ na trhu, takzvané indikátory sentimentu. Například indikátory důvěry, struktury portfolií institucionálních investorů, ukazatel prázdných prodejů, aktivity drobných investorů, put a call opcí, ale například také doporučení analytiků, které je však pohledem teorie bráno jako anticyklický indikátor (viz box).

51


52 Investování Zakreslování kurzů do grafů Jak jsme již uvedli, všechny výše zmíněné nástroje technické analýzy jsou zapisovány do všemožných grafů, čímž se dostáváme takzvanému chartingu. To je záležitost, bez které se technická analýza neobejde. Charting totiž značí umění grafického zakreslování kurzů a trendů na trhu do různých diagramů a grafů. Z nich pak investor či obchodník čtou aktuální rozložení sil na trhu a na základě nich se rozhodují pro prodej či koupi obchodovaného aktiva. I proto se grafické metody se rozvinuly do stovek různých podob. Jsou to sloupkové grafy (bar charts), svícové grafy (candlestick), čárové grafy odvozené od sloupkových (line charts) a rovněž takzvané point & figure charts a graf kladoucí důraz na objem obchodů – equivolume chart (vpravo).

Equivolume graf

Na objem obchodů klade důraz equivolume graf. Kurz a objem v tomto typu grafu tvoří rám určitého tvaru (čtverec, vertikální či horizontální obdélník). Výška rámce je rozpětím mezi max. a min. kurzem za určené období výpočtu, naopak šířka je poměrem aktuálního objemu obchodů za sledované období vůči celkovému objemu obchodů zachycenému v šířce grafu. Tvar vzniklého rámce je pro nás informací o žádanosti sledovaného cenného papírů. Ležaté rámce (nízké rozpětí na vysokém objemu) se tvoří poblíž obratu na trhu. Naopak vysoké rámce (vysoké max./min. rozpětí vůči menšímu objemu obchodů) typicky znamenají pokračování trendu.

Sloupkový graf Sloupkové grafy sledují tržní kurz akcie a časový horizont. Zanášejí se do nich zahajovací (open), maximální, minimální a uzavírací (close) kurzy. Délka sloupku odpovídá rozpětí max. a min. kurzem, od kterého se směrem doleva vynáší „zobáček“ otevíracího a doprava uzavíracího kurzu. Graf umožňuje znázornění vývoje na trhu, vývoj rozpětí mezi max. a min. kurzem pak umožňuje získat představu o síle tržního trendu. Vysoké rozpětí odpovídá silnému směru trhu, rozpětí středního charakteru ukazuje na svázanost trhu silnými hranicemi supportu a rezistence, malé rozpětí poukazuje na „potácení“ trhu před možnou změnou trendu.

Klouzavé průměry Smyslem klouzavých průměrů je vyhlazení kolísavosti kurzu. Základním cílem je identifikovat směr a sílu nastoupeného trendu a okamžik, kdy došlo k změně trendu. K tomu se používá buď průsečíků křivky klouzavého průměru s kurzem akcie, nebo protnutí dvou klouzavých průměrů. Mezi nejčastěji užívané můžeme zařadit: jednoduchý, vážený, exponenciální, triangulační a variabilní. Jednoliniové průměry sledují protnutí kurzu akcie a jejího průměru. Dvouliniové pak sledují průsečíky rychlého a pomalého klouzavého průměru. Objemové indikátory měří sílu či slabost trhu a vypovídají o síle nastoupeného trendu, opírají se přitom o jeden ze základních principů Dowovy

teorie. Rostoucí objem potvrzuje nastoupený trend, klesající objem naopak signalizuje možnou změnu. Typické pro objemové indikátory je, že často přinášejí falešné signály, a nejsou proto příliš spolehlivé. Pracují vždy s objemem obchodů, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s kurzem. Indikátory šíře trhu se zabývají trhem jako celkem, zohledňují počet klesajících a rostoucích cenných papírů. Jakmile kurz většiny cenných papírů roste, je na trhu silný býk, jestliže počet rostoucích cenných papírů začne klesat, znamená to možnost změny na medvěda a analogicky z druhé strany. Metoda však není schopná říci, co se bude dít s tím kterým cenným papírem, sleduje trh jako celek.

Bollingerovy pásy vytvářejí koridor, který vznikne posunutím určitého klouzavého průměru o násobek směrodatných odchylek směrem nahoru a dolu. Prodejní signál by pak měly znamenat přiblížení či přesah horní hranice kursem akcie a návrat zpět, nákupní signál analogicky u dolní hranice. Využití této metody by mělo přinášet rychlejší signály než v případě pouze klouzavých průměrů. Hodnota oscilátoru kolísá buď kolem nějaké hodnoty, nebo v rámci nějakého pásma. Můžeme mít buď nestandardní pásma oscilace, tedy subjektivní, do něj patří Price Rate of Change a Momentum, nebo standardní pásma oscilace, tedy objektivní, jimiž jsou Index relativní síly a Stochastic.


Investování Čárový graf Zatímco sloupkový graf klade vedle uzavíracího také důraz na zahajovací kurz a denní max. a min. (a rozpětí mezi nimi), pro tu skupinu technických analytiků, kteří kladou důraz na uzavírací kurz, do kterého se podle nich odráží vše podstatné za onen den, je bližší čárový graf. To je graf, který všichni dobře známe, jako spojení vývoje kurzu akcie v určité periodě (klasicky tedy uzavírací kurz každého obchodního dne, ale i online vývoj kurzu). Touto skupinou analytiků je close price považována za stěžejní kurz obchodního dne.

Svícový graf Svícový graf neboli candlestick pracuje opět s open kurzem, max., min. a close kurzem. Tento graf, původem z japonské kultury, je konstruován obdélníkovým tělem znázorňujícím rozpětí open a close kurzu a „knoty svíce“ vyčnívajícími vzhůru a dolů a znázorňujícími denní max. a denní min. V případě, že close je vyšší než open, tělo (onen obdélník) svíce je plné, je-li naopak close níže než open, je tělo jen obrysové a prázdné. Ze zakreslování těchto svící do grafu vznikají technickými analytiky uznávané formace, které dle jejich mínění ukazují na potvrzení, či naopak na změnu trendu na trhu.

Momentum měří zrychlení či zpomalení trendu, podle tohoto indikátoru je trend nejsilnější poté, co je nastoupen, a naopak nejslabší před tím, než dojde k jeho změně. Momentum se počítá jako rozdíl (případně podíl) dvou kursových hodnot s určitým odstupem (5–25 dnů). Změna trendu se pak pozoruje na průsečících se středovou linií (linie 0). Je-li hodnota nad linií a roste, je býk a je silný, je-li nad linií a klesá, je býk, ale slabý, nastává pravděpodobnost změny na medvěda (přechod do záporných hodnot); analogicky naopak pod středovou linií. Stochastic měří, ve které části obchodního rozpětí uzavřel kurz, jestliže je býk silný, kurz uzavírá v horní části obchodního rozpětí, a naopak, uzavírá-li kurz ve střední části obchodního

rozpětí, je trend slabý. Stochastic může být rychlý, rozhodující jsou pro něj denní hodnoty, ty jsou však značně kolísavé, a proto se používá spíše pomalý (Slow), který je vyhlazen klouzavým průměrem. Tak se získá takzvaná křivka K, ke které se zároveň počítá klouzavý průměr – křivka D – a sledují se jejich průsečíky (protne-li K křivku D zespoda, týká se nákupu). On Balance Volume Index (OBV) měří, zda peníze plynou do cenných papírů, či z nich. Také sleduje aktivita smart money investorů, a to tak, že se porovnávají veličiny OBV a kurz. Price and Volume Trend je metoda, která zahrnuje i absolutní změny kurzu, jehož procentní změnou se násobí přičítaný (odčítaný) objem.

Jako poslední dvě metody v rámci objemových indikátorů připomeňme ještě Negative Volume Index a Positive Volume Index. NVI opět pracuje s kurzem i objemem obchodů, ale bere v úvahu pouze situaci, kdy objem obchodů klesá. Advance-Decline Line sleduje počet akcií, které vzrostly, od čehož se odečítá (případně dělí) počet akcií, které poklesly. Případně mohou být hodnoty ještě normalizovány vydělením objemem obchodů. A-D Line může být i kumulativní, hodnoty se v tomto případě načítají za určité období. Také se sleduje, jak se tato linie pohybuje ve vztahu k indexu. Rostou-li obě linie, je na trhu býk, který je silný a bude pokračovat. Roste-li index, ale A-D klesá, býk je slabý, a můžeme proto očekávat změnu na medvěda. Analogicky potom z druhé strany.

53


54 Investování

Grafické metody slouží především k určování formací potvrzujících trend či aktivujících změnu v dosavadním trendu a k definování hranic podpory, či naopak rezistence a hledání jednotlivých kanálů trendu.

Takzvaná Doji je formace ukazující na změnu trendu. Obvykle je založena na mělkém trhu při nízkém rozpětí open a close kurzu, volatility a nerozhodného trhu – řečí technických indikátorů období slabého momenta (viz box) na trhu. Konec základního růstového trendu a obrat k sestupu očima analytiků sázejících na formace ukazuje „náhrobní kámen“ či „náhrobek“.

Může-li se trh naopak povozit na rikše, bavíme se o tržní situaci provázené vysokou volatilitou oběma směry. Také ona přivolává změnu trendu.

Kladivo, případně opačná formace „šibenice“ či „oběšenec“, ukazují na obrat na trhu, změnu jeho trendu. Kladivo je pokynem ke startu vzhůru z tržního dna, oběšenec naopak „smrtí“ dosavadního růstového trendu, který se zlomí z vrcholu, na kterém oběšenec visí, k poklesu.

„Mrak“ či „černý mrak“ je utnutím dosavadního růstového trendu ztělesněného bílou svící následnou černou, která se vytvoří z vyššího openu trhu proti předcházejícímu dni.

Také známá formace „harami“ odráží nejistotu a nerozhodnost na trhu. Obvykle předznamenává změnu jeho vývoje.

Charakteristickou formací potvrzující trend v případě, že následuje období klidného vývoje se stabilními kurzy, jsou „tři vojáci“, kteří potvrzují býčí trend. Opakem jsou ve shodné sestupné formaci „tři vrány“ potvrzující medvěda na trhu.


Investování

Co je psychologická analýza Oproti fundamentální a technické analýze je psychologická analýza velmi odlišná. Nezaměřuje se přímo na zkoumání obchodovaného aktiva, ale na lidské chování při obchodování s ním. Jelikož je investování kolektivní záležitostí, stěžejními body analýzy se stávají psychologie davu a impulsy k masovému prodeji a nákupu. Základy k poznání psychologie davu položil francouzský sociolog, psycholog, matematik a lékař Gustave Le Bon. Základem jeho teorie je fakt, že vlastnosti davu nejsou dány charakterovými vlastnostmi jednotlivých členů davu, ale vytvářejí se nové. Podle Le Bona jedinec, který vstoupí do davu, ztrácí veškeré racionální myšlení a funguje především na bázi svých pudů a citů. Dav proto většinou postrádá veškeré racionální myšlení.

Přesto na koncepci Le Bonova davu postavilo své investiční strategie mnoho investorů. Ti nejlepší své koncepce obchodování podle psychologické analýzy zformulovali a předali dále. Patří mezi ně zejména koncepce známého André Kostolanyho, Johna Maynarda Keynese, George Drasnara, Iry Epsteinové a Davida Garfieldas a jeho teorie spekulativních bublin.

Teorie psychologické analýzy

Kostolany považuje psychologické faktory pohybu kurzů pouze za krátkodobé. Zajímavé je jeho rozdělení účastníků na finančních trzích. Těmi prvními jsou podle něho spekulanti, kteří ovládají trh. Kostolany dokládá, že spekulanti se dokážou chovat racionálně. Ve většině případů se nenechají strhnout davem a je-li to výhodné, plují proti proudu. Umějí rozpoznat, kdy jsou lidé ovlivněni davovou psychózu a kdy má chování davu své opodstatnění. Dalšími účastníky trhu jsou podle Kostolanyho takzvaní hráči. Ti jednají pod vlivem emocí a ve většině případů propadají horkým tipům. Nedokážou racionálně uvažovat, jejich chování je nepředvídatelné. Kostolany je přesvědčen, že hráči vytvářejí 90 procent burzovního publika. Tvoří masu, jejíž reakce je zcela něco jiného než úvahy spekulantů. V tomto ohledu Kostolany určuje tři momenty vývoje obchodů na finančních trzích. Tím prvním je fáze změny, při níž spekulanti rozpoznají investiční příležitost a začnou jako první nakupovat nebo prodávat. Poté následuje takzvaná doprovodná fáze, v které se ke spekulantům připojují hráči. Nakonec nastává fáze takzvaného přehánění, kdy se láme trend vývoje na finančních trzích a kdy nakupují nebo prodávají pouze hráči, zatímco spekulanti již jen inkasují zisky.

Podle odborníků se aplikování psychologické analýzy hodí jenom někdy, ale v momentě, kdy se hodí, může hrát prim. Výstupy z ní jsou i tak chápany jako krátkodobé, proto se používá jen pro odhad nejbližší budoucnosti. Její metoda vychází z přesvědčení, že pohyb kurzů ovlivňuje hlavně lidská psychika, příliš se neohlíží na vnitřní hodnotu obchodovaného aktiva a provádí se na základě veřejných minulých i  oučasných informací. Dav se většinou neřídí zkušenostmi z minula, ale často se spoléhá na horké tipy známých analytiků a investorů. Stává se proto velmi snadno zmanipulovatelným, chování davu se těžko odhaduje. A to i přesto, že by jej před stádním chováním mělo ochránit dodržování hlavních zásad money managamentu. „Co je podstatou psychologie investora? Jsou to především vnitřní motivy a schopnosti, vůle dodržovat obchodní strategii i v případě série finančních ztrát a schopnost odolat společenskému tlaku na neustálou a opakovanou řadu úspěšných rozhodnutí. Právě schopnost přiznání ztráty a možnost finančně ustát opakovanou řadu malých ztrát jsou klíčem pro zvládnutí na emocích založených motivech rozhodování,“ myslí si Martin Oliva, makléř společnosti Patria Direct.

Spekulanti a hráči

Teorie spekulativních bublin Teorie spekulativních bublin zkoumá situace, kdy investoři a obchodníci propadnou tendenci přeceňovat sílu některých informací, nebo naopak ignorovat skutečně relevantní data. Tato skutečnost má za následek odchylování tržní ceny od fundamentálních hodnot. Vliv psychologie na investiční rozhodování se pak významnou měrou podílí na vzniku excesivního cenového růstu, který bývá základem následného zhroucení trhu. Podle odborníků již tento jev zlomil vaz mnoha velmi zkušeným investorům, protože jeho nebezpečí spočívá v tom, že bublina se velmi obtížně rozpoznává, nástup do ní je velmi lákavý – a pozdější pád velmi rychlý. Psychologie trhů Psychologii trhů a chování investorů a obchodníků na nich se věnuje mnoho odborníků a knih. „Psychologie na úrovni uvažování a rozhodování individuálního investora je v současnosti považována za nejvýznamnější složku celé obchodní strategie. Součástí této obchodní strategie je mimo již zmíněné psychologie také řízení rizika a strategie vstupu do pozice,“ vysvětluje Oliva. Druhé dvě jmenované složky jsou do jisté míry odvoditelné od empirických údajů, ukazatelů a dat, naopak psychologie je svou povahou založena na charakterových rysech a naučených vzorech chování každého investora. „Uvedené pak činí z psychologie v obchodní strategii nejvýznamnější složku, která odděluje většinu neúspěšných účastníků trhu od menšiny úspěšných a z finančního hlediska dlouhodobě přeživších investorů,“ dodává Oliva a tím objasňuje, proč není na místě psychologickou analýzu podceňovat, i když ve srovnání s fundamentální a technickou analýzou není v běžném životě investora nebo obchodníka tolik důležitá.

55


56 Sociálně odpovědné investice

ESG

Top deset nejrizikovějších podniků V New Yorku v roce 2006 podepsali zástupci mezinárodních finančních a investičních institucí, disponující majetkem přes dva biliony dolarů, dokument nazvaný Principy pro zodpovědné investice. Principy vycházejí z teorie, že firmy by kromě ekonomických kritérií měly také zohledňovat vztah k životnímu prostředí, sociální oblasti a zásadám etické správy a řízení podniku (ESG kritéria). Text: Oleg Chalkin

V posledních letech sílí zájem investorů o různé formy sociálně odpovědného investování, čehož využívají například některé z otevřených podílových fondů, které se přímo zaměřují na společnosti dodržující ESG standardy, ale zároveň byly odhaleny firmy, které si ze svého působení z pohledu sociálně odpovědného investování (Social Responsible Investment) hlavu nelámou, a tak úspěšně obhajují „nejlepší“ příčky v hodnoticích žebříčcích. Jeden z takových žebříčků má v oblasti sociálně odpovědného investování na svědomí významná ratingová agentura GMI Ratings. Sestavila žebříček firem, jež mají kritéria ESG nastavena úplně nejníže. Při jeho sestavování analytici GMI Ratings zohledňovali až 120 různých druhů pochybení včetně porušování

bezpečnosti práce. Souhrn pochybení GMI Ratings následně prezentuje jako investiční riziko. Je překvapivé, že mezi společnosti s ledabylým dodržování ESG kritérii patří firmy, o kterých se zcela jistě nedá mluvit jako o firmách na okraji zájmů investorů. Je proto docela možné, že žebříček firem s vysokým investičním rizikem ve vztahu k ESF mohou mnozí investoři považovat za nápovědu k investici do firem, které sice například za vzornou štábní kulturu nikdo asi nepochválí, ale které slibují celkem zajímavý výnos, alespoň tak to vyplývá z grafů vývoje cen akcií firem v žebříčku GMI Ratings. Na prvních deseti místech nejrizikovějších firem z pohledu ESG kritérií se umístily následující společnosti.


Sociálně odpovědné investice

►► Celkové hodnocení: 3/100 ►► Správní riziko: 23/100 ►► Ekologické riziko: 92/100 ►► Sociální riziko: 1/100

►► Celkové hodnocení: 2/100 ►► Správní riziko: 13/100 ►► Ekologické riziko: 92/100 ►► Sociální riziko: 1/100

V případě společnosti Wal-Mart upozorňuje GMI Ratings na riziko vyplývající z vyšetřování vedení společnosti z úplatkářství. GMI se taktéž zmiňuje o četných prohřešcích proti bezpečnosti práce v provozovnách společnosti Wall-Mart, stejně jako o odmítnutí mezinárodních pravidel pro spravedlivé pracovní podmínky, z čehož vedle nevyhovujícího pracovního prostředí vyplývají i extrémně nízké mzdy zaměstnanců společnosti.

U amerického výrobce cigaret Altria Group, jejíž součástí je i Philip Morris ČR, se agentuře GMI nelíbí nepřiměřeně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na výkonnost firmy. (MM: Michaela Szymanczyka letos nahradil Martin J. Barrington.) Agentuře se rovněž nelíbí, že jeden člověk vykonává funkce generálního ředitele a předsedy představenstva zároveň. Kritizuje i obchodní transakce se spřízněnými stranami a nedostatečnou vnitřní kontrolu hospodaření společnosti či vysoký počet členů představenstva. Investiční riziko zástupci agentury spatřují i v soudní při o míře nebezpečnosti lehkých cigaret. Agentura také upozorňuje na neuznání mezinárodních pravidel pro spravedlivé pracovní podmínky a četné porušování bezpečnosti práce.

57


58 Sociálně odpovědné investice

►► Celkové hodnocení: 2/100 ►► Správní riziko: 15/100 ►► Ekologické riziko: 89/100 ►► Sociální riziko: 1/100

►► Celkové hodnocení: 2/100 ►► Správní riziko: 3/100 ►► Ekologické riziko: 94/100 ►► Sociální riziko: 2/100

Za investiční riziko v případě banky Wells Fargo považují zástupci agentury GMI nepřiměřeně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na vykonanou práci. Rizikový je také výkon funkce generálního ředitele a funkce předsedy představenstva zároveň. GMI upozorňuje na transakce se spřízněnými stranami, příliš velké představenstvo a nedostatečnou auditorskou kontrolu. Wells Fargu přitěžuje, že je banka vyšetřována ve věci obvinění z diskriminace dlužníků, že její vedení je obviněno z korupčních praktik a chování v rozporu s volnou hospodářskou soutěží. Jako obvykle agentura zmiňuje i odmítnutí používání mezinárodních pravidel pro spravedlivé pracovní podmínky a časté porušování bezpečnosti práce.

U výrobce léků Pfizer upozorňuje agentura GMI na nepřiměřeně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na vykonávanou činnost, na souběh funkcí generálního ředitele a předsedy představenstva a na velký počet členů představenstva. Poukazuje i na příklady ignorování výsledků hlasování o přijetí akcionářských návrhů v posledních třech letech a na několik soudních pří dotýkajících se užívání konkrétních léků.


Sociálně odpovědné investice

►► Celkové hodnocení: 2/100 ►► Správní riziko: 2/100 ►► Ekologické riziko: 94/100 ►► Sociální riziko: 1/100

►► Celkové hodnocení: 2/100 ►► Správní riziko: 11/100 ►► Ekologické riziko: 56/100 ►► Sociální riziko: 2/100

Banka je kritizována za nepřiměřeně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na odvedenou práci, za souběh funkcí generálního ředitele a předsedy představenstva, za nedostatečnou činnost kontrolního výboru a za ignorování hlasování při přijetí návrhů od akcionářů. Banka je vyšetřována v kauze případné spoluviny na finanční krizi v roce 2008 a 2009. GMI Ratings poukazuje také na odmítnutí banky užívat mezinárodní pravidla pro spravedlivé pracovní podmínky a časté porušování bezpečnosti práce.

V případě počítačové firmy Oracle upozorňuje agentura GMI Ratings na nepřiměřeně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na odvedenou práci a na obchodní transakce se spřízněnými stranami. Vedení firmy je navíc vyšetřováno ve věci podplácení v zahraničí a zároveň odmítá respektovat mezinárodní pravidla pro spravedlivé pracovní podmínky, z čehož plyne časté porušování bezpečnosti práce.

59


60 Sociálně odpovědné investice

►► Celkové hodnocení: 1/100 ►► Správní riziko: 1/100 ►► Ekologické riziko: 49/100 ►► Sociální riziko: 61/100

►► Celkové hodnocení: 1/100 ►► Správní riziko: 2/100 ►► Ekologické riziko: 95/100 ►► Sociální riziko: 1/100

V případě americké televizní společnosti Discovery Communications, která distribuuje televizní kanály pod značkou Discovery, ale třeba i Animal Planet a mnohé další, agentura GMI Ratings vyjádřila obavy z nejasné vlastnické struktury, z kolísavého výkonu funkcí ředitelů jednotlivých stanic a z neúměrně vysokých platů, k nimž jsou vypláceny až příliš často závratné odměny.

U výrobce tabákových výrobků Reynolds American kritizuje agentura GMI obchodní transakce se spřízněnými stranami, absenci nezávislého výboru pro audit, závratné odchodné pro propuštěné členy nejvyššího vedení, stejně jako neúměrně vysoký plat generálního ředitele bez jasné vazby na odvedenou práci. Roli v hodnocení firmy hrají i časté soudní pře s uživateli výrobků firmy a ignorování mezinárodního pracovního práva.


Sociálně odpovědné investice

►► Celkové hodnocení: 1/100 ►► Správní riziko: 1/100 ►► Ekologické riziko: 92/100 ►► Sociální riziko: 4/100

►► Celkové hodnocení: 1/100 ►► Správní riziko: 3/100 ►► Ekologické riziko: 1/100 ►► Sociální riziko: 67/100

Kdo by tipoval, že americký mediální konglomerát News Corporation ve vlastnictví mediálního magnáta Ruperta Murdocha dopadne v hodnocení dodržování ESG kritérii dobře, žalostně by se spletl. Agentura GMI se zmiňuje zejména o nedávné kauze společnosti s odposlechy významných světových osobností, jejichž obsah média společnosti následně prodávala svým čtenářům. Agentura upozorňuje i na souběh funkce generálního ředitele a funkce předsedy představenstva i na jeho neúměrný plat, který nemá jasnou vazbu na odvedenou práci.

Druhý největší americký producent zemního plynu podle agentury GMI ignoruje výsledky hlasování při přijetí návrhů akcionářů, bývalým členům top managamentu vyplácí závratné odchodné, i když je podle zástupců agentury GMI propouští bez udání konkrétních důvodů. GMI rovněž zjistila značné nedostatky při využívání vody a likvidaci odpadu. GMI kritizuje společnost také za to, že nezavádí alternativní energetické zdroje, což vede k negativním dopadům na životní prostředí.

61


62 Konference

Investorská elita rokovala v Praze Na konci minulého roku hostil pražský hotel Marriott pátý ročník mezinárodní konference European Investment Conference, kterou uspořádal CFA Institut. Nejen českému publiku se tak představili například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert C. Merton či komentátor Financial Times Wolfgang Münchau, který se specializuje na dění v Evropské unii. Diskuse a přednášky osmnácti finančních a ekonomických odborníků se zaměřily na vývoj správy soukromých aktiv v příštích 20 letech, na investiční příležitosti, na budoucnost eura a tržní impulzy ovlivňující Evropu a svět. Prezident a předseda představenstva CFA Institute John Rogers vyjádřil potěšení z faktu, že se konference vůbec poprvé koná ve střední Evropě, navíc v Praze. Předchozí ročníky se konaly například v Paříži či v Kodani. „I když se trhy vracejí na své původní hodnoty, vyvstal tu nový problém. Finanční krize a její dopady poškodily vztah mezi investičními profesionály a investory. Největší problém je přitom u drobných investorů, kteří jsou nervózní, strachují se, což vede k tomu, že investovat přestávají, nebo investují jen na velmi krátkou dobu,“ uvedl Rogers na úvod. Přepracovaný Koblic Jednu z úvodních řečí si na konferenci připravil také šéf pražské burzy Petr Koblic. Hned na začátku si postěžoval, že má hodně práce, ale i tak vyjádřil uspokojení, že v sále hotelu Marriott vidí tolik lidí se zájmem o investování. Poté se Koblic věnoval zkušenostem z řízení pražské burzy. Uvedl, že jedním ze současných problémů je obecně nízká transparentnost finančních trhů, a zmínil se o obrovském vlivu, který na vývoj trhů mají automatické obchodní

systémy, roboti. „Na trhu vidím obchody automatů ve službách velkých firem, pak obchody drobných investorů, ale nikde nevidím obchody profesionálů. Ti nejsou vidět,“ řekl Koblic a na adresu obchodních automatů dodal, že nechápe, proč je nikdo nemá rád, ale přitom každý, kdo může, je využívá. Po jeho řeči byla publiku prostřednictvím elektronického zařízení položena otázka, jak vidí ekonomický výhled v eurozóně v příštích dvanácti měsících. Výsledek zněl: 25 hlasů pozitivně, 48 hlasů negativně, 28 hlasů neutrálně. Tím se otevřelo další téma konference: ekonomická kondice zemí eurozóny. Opilci v Evropě Anatole Kaletsky, partner a hlavní ekonom GaveKal Dragonomics, rozebral vleklá politická a ekonomická dilemata Evropy a ve svém příspěvku „Evropa je hlavním zdrojem každodenní volatility na finančních trzích, ale neurčuje trendy“ vyhodnotil různé možné scénáře vývoje. Kaletsky v příspěvku zpochybnil význam Evropy pro světovou ekonomiku. „Příspěvek eurozóny ke globálnímu růstu v posledních čtyřech letech byl nulový. A protože je natolik zanedbatelným přispěvatelem k dodatečnému růstu, její role je často zveličována. Evropa v poslední době generovala obrovské množství šumu, ale většina

signálů pro finanční trhy přicházela ze Spojených států,“ uvedl Kaletsky. Podle něho je problém ve skutečné spolupráci evropských zemí, zejména pak v ignorování potíží, kterým evropské země čelí. Těmi jsou neustálé zadlužování a vyhlašování stovky plánů na záchranu, v nichž se však již nikdo neorientuje, a nikdo je proto nebere vážně. „Než člověk nějaký plán pochopí, přijde okamžitě plán další a lepší, přitom se ale neděje nic,“ uvedl Kaletsky. V podobném duchu hovořil Wolfgang Münchau, komentátor Financial Times, jehož specializací jsou země Evropské unie. Ten ve svém příspěvku horoval za zřízení takzvané evropské bankovní unie, jež je podle něho jediným řešením současných ekonomických problémů – například evropských bank. „Evropská dluhová krize a bankovní krize, chování států a bank, mi připomíná dva opilce, kteří se vzájemně podpírají, aby neupadli,“ řekl Münchau. Spolu se zřízení bankovní unie ocenil Münchau i nový program Evropské centrální banky, který se týká nákupu dluhopisů (Outright Monetary Transactions), a označil jej za další krok k řešení mnoha krizových problémů. Podle Münchaua však Outright Monetary Transactions nemusí být zahájen, a to zejména kvůli politickému odporu v Německu. „Na druhou stranu, jestli mají Němci z něčeho strach, tak je to strach z toho, aby se nedostali v Evropě do izolace,“ uvedl Münchau.

Wolfgang Münchau komentátor Financial Times, ředitel Eurointelligence.com „Banky jsou v každé ekonomice vždy zdrojem rizika. Vytvoření bankovní unie toto riziko rozkládá mezi vícero subjektů, což je z pohledu Evropské unie řešení potíží španělských či řeckých bank. Konkurenci bank to přitom nijak ohrožovat nemůže. Otázka nestojí, zda bankovní unie ano, či ne, otázka stojí, zda Evropská unie ano, či ne. Stejně tak není aktuální otázka, zda Česká republika chce, nebo nechce zavést euro, otázkou je, jestli Česká republika splňuje podmínky pro zavedení eura – a ty nesplňuje“ řekl Make Money Wolfgang Münchau.


Konference

Nkosana Moyo Mandela Institute for Development Studies „Mým cílem je, aby tu z pohledu investorů nebyla jen Indie a Čína, ale aby tady byla Indie, Čína a i Afrika. Afrika má 10 procent celosvětových zásob ropy, 40 procent celosvětových zásob zlata, 15 procent světové populace, průměrný více než pětiprocentní hospodářský růst, tak mi neříkejte, že není pro investory zajímavá. Kdyby nebyla, tak francouzské a anglické firmy by z ní dávno odešly, ale ony zůstaly. Jistě, v Africe je mnoho politických problémů, ale její demokratizace pokračuje, jistě, v Africe jsou drahé náklady na logistiku, protože jí chybí infrastruktura, ale i to je investiční příležitost,“ řekl Make Money Nkosana Moyo. Optimistický však nijak nebyl, protože, jak se vyjádřil, z rostoucích dluhů evropských států a jejich klesajících či stagnujících hrubých domácích produktů do budoucna nekouká nic dobrého. O Číně, a nejen o ní CFA Society (www.czechcfa.cz) je nezisková organizace finančních profesionálů založená v dubnu 2002 v ČR. Je jednou ze 136 členských organizací CFA Institute (www.cfainstitute.org), jež organizují Chartered Financial Analyst (CFA) Program. Jejím cílem je prosazovat nejvyšší standardy profesních schopností a etického chování v českém investičním prostředí. V současné době sdružuje 140 členů, většinou držitelů titulu CFA, a více než 500 kandidátů z České republiky a Slovenska přihlášených do programu CFA. Sponzory CFA Society jsou společnosti OVB Allfinanz, Ernst & Young, ING Investment Management a Thomson Reuters. Hlavní závěry, blogy a záznamy přednášek z European Investment Conference 2012 najdete na stránkách eic.cfainstitute.org, na odkazech „blog“ a „live streams“.

Po debatě o problémech zemí Evropské unie přišla na řadu další témata. Jedním z nich byly možnosti investování. V tomto ohledu velmi věcně na konferenci pohovořil John Stannard ze společnosti Russell Investments. Za pozitivní trend Stannard označil zlepšení situace na trhu s hypotékami v USA, ale například v případě Číny zdůraznil její zpomalující růst, což podle Stannarda může být předzvěst další globální ekonomické krize, která může zasáhnout všechny regiony bez výjimky. Krizi předpokládá v roce 2016 až 2017. „Přehnaný růst vždy vede ke krachu – a Čína nebude výjimkou,“ uvedl Stannard. Je rovněž přesvědčen, že v poslední době byl čínský růst ve skutečnosti mnohem blíže ke třem procentům než k téměř trojnásobné hodnotě vyhlášené oficiálně. „Podle mého názoru analytici trhů podceňují problémy v Číně. V důsledku toho jsou i odhady růstu pro Austrálii, Latinskou Ameriku a další surovinové ekonomiky příliš vysoké,“ vysvětlil Stannard svou vizi, ale dotkl se i situace v Evropské unii, kterou shrnul tak, že

jestli se politici nezačnou skutečně zabývat skutečnými problémy, které před nimi stojí, problémy za ně velmi záhy vyřeší skutečná ulice. V případě investic Stannard vyjádřil názor, že růstový potenciál mají z investičních nástrojů mnohé akciové tituly, protože většina současných ekonomických problémů je fiskálního charakteru. Vyjádřil se i ke kurzu eura. Dle Stannarda není pozice eura vzhledem ke stálým politických i ekonomickým problémům v eurozóně nijak zásadně stabilní. V tomto ohledu pak vyjádřil podiv nad kurzem eura, který je dle jeho mínění o mnoho silnější, než by být měl, což je, jak uvedl, nepochopitelné. Stannard se dotknul i současného trendu, kdy se místo investování spíše obchoduje. V tomto ohledu pak uvedl, že příležitost vidí v investování do japonského jenu, u něhož v dohledné době může dojít k značným pohybům. Z investičních nástrojů jmenoval komodity a také investice v oblasti zemědělství, protože to má k současným fiskálním problémům mnoha zemí relativně velmi daleko. „Peněz si můžeme, jak vidno, natisknout kolik chceme, u zlata, nebo pšenice to jde ale už hůře,“ uvedl Sannard a vyjádřil velké obavy z hyperinflace v některých evropských zemích. „Neustále se vymýšlí, jak bychom nejlépe stimulovali ekonomiku, ale v žádné zemi nevidím, že by se snižovaly daně nebo zaváděly skutečné reformy,“ uzavřel Sannard.

Mike Zelouf Western Asset Management Company „Naše společnost se orientuje i na investice do zemí Jižní Ameriky. Zejména pak Mexika a Brazílie, která má velkou a velmi dynamickou ekonomiku. Pozitivním rysem u ní je stále posilující střední třída, která má zájem například na bezpečných finančních produktech. Ptáte-li se na Venezuelu, tak tu prozatím necháváme stranou zejména kvůli tamější politické situaci, i když i tam se, věříme v to, mnoho věci změní k lepšímu,“ řekl Make Money Mike Zelouf, jehož společnost obhospodařuje majetek ve výši 500 miliard amerických dolarů.

63


64 infografika


infografika

65


66 VÝVOJ CEN NA SVĚTOVÝCH TRZÍCH V ROCE 2012

VÝVOJ KURZŮ AKCIÍ NA PRAŽSKÉ BURZE CENNÝCH PAPÍRŮ V ROCE 2012

Zdroj: BCPP, k 10. 12. 2012


Žádná rada není drahá...

MAKE MONEY – VÁŠ PRŮVODCE SVĚTEM INVESTOVÁNÍ Leden 2013 č.1

„Bud pracujeme za peníze, nebo peníze pracují za nás.“

Bernad M. Baruch (1870 - 1965)

Investujte 150 korun měsíčně do vaší prosperity – předplaťte si časopis Make Money! Veškeré informace na webových stránkách www.FMG.as.


Make Money 01  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you