TH Auto 12 2018 (prosinec)

12

2018

GIORGETTO GIUGIARO slaví osmdesátiny v plné síle PŘEDSTAVUJEME ■ BMW M240i ACL2S

by AC Schnitzer z unikátní série ■ ŠKODA 130 RS mistr Evropy 1981 na okruzích ■ DS7 CROSSBACK luxusní SUV po francouzsku MOTORSPORT ■ FORMULE INDY CARS souboj do posledního závodu ■ ALBERTO & OSCAR MONTAGNA italská vzpomínka na autokros

LAMBORGHINI

MERCEDES-BENZ

G 500

URUS

TATRA 138 S3 (motor T 928) ►

Stavebnicová řada vzduchem chlazených vznětových motorů Tatra s válci ø 120 x 130 mm byla zahájena typy od jednoválce po dvanáctiválec, představenými na II. Výstavě čs. strojírenství v Brně 1956.

Nejslavnější je osmiválec T928, nejprve užívaný v nákladních vozech T138, po řadě modifikací vyráběný vlastně dodnes.

SLAVNÉ MOTORY TATRA

Foto Tatra

◄ Osmiválec T928

typ počet válců objem válců výkon hmotnost [cm3] [k/kW/min-1] [kg] T921 1 (stojatý) T924 4R T6-926 6R T926V (T926) 6V T928 8V T928K 8V T930 12V T930K 12V

1469 15/11/1500 280 5876 80/59/2000 450 8814 132/97/2000 670 8814 132/97/2000 560 11 752 180/132/2000 595 11 752 220/162/2000 615 17 628 240/176/2000 925 17 628 340/250/2000 940

▲ Dvanáctiválec T930

▼ Čtyřválec T924

12

2018

TŘETÍ ROČNÍK číslo 12 (32), prosinec 2018 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2018 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

Foto Jiří Maršíček

šéfredaktor:

►►► OBSAH tímto číslem končí třetí ročník internetového časopisu TH Auto. Ano, také mně vadí, že nemohu vydávat časopis tištěný na papíře, ale s tím jsem se musel smířit, protože nejsem bohatý podnikatel, ale pouze motoristický novinář. My jsme ale věrní obsahu, jaký jsem dříve dělal pro časopis Automobil, jehož letos v létě zesnulému dlouholetému šéfredaktorovi Ing. Milanu Jozífovi vděčím za skutečnost, že jsem vůbec v této branži...

Končí rok 2018, který v automobilismu přinesl mnoho nového, stejně jako přinese rok 2019, pro který už byla oznámena řada zajímavých novinek! Nejsou to jen elektromobily, ale i vozy s novými konstrukcemi spalovacích motorů, jak dokázala například japonská Mazda se svým projektem Skyactiv-X, motorem spalujícím benzin ve vznětovém režimu. Můžeme se těšit na první hybridní vozy z Mladé Boleslavi, i na další elektromobily se zvýšeným dojezdem, ale také osmiválce s asistencí mild-hybrid, objeví se opět motory rotační (byť ve funkci prodlužovačů dojezdu BEV), do praxe přicházejí vodíkové palivové články a mnoho dalšího. Vývoj se nezastavil a povinné snižování emisí (byť jednostranně zaměřené na automobily) je novou výzvou pro konstruktéry i výrobce. Budeme dále přinášet informace o všech technických novinkách a nových vozech, kterých je zatím stále tolik, že rozsah časopisu nestačí, a tak pečlivě vybíráme.

Děkujeme za vaši přízeň a podporu! Radost z jízdy a příjemné čtení přeje

Indy Car Series 2018 ��������������������������������� 2 BMW M240i ACL2S by AC Schnitzer �������� 6 BMW by AC Schnitzer (1987 – 2018) ������ 10 LAMBORGHINI Urus 2019 ���������������������� 12 Giorgetto Giugiaro (GFG Design) ������������ 16 DS7 Crossback 2019 ������������������������������ 18 MERCEDES-BENZ G-Klasse (W463A) ����� 22 VOLKSWAGEN Beetle 2018 �������������������� 26 TECNO Alfa Nanni Galli GPL �������������������� 30 Zapomenuté projekty ������������������������������ 32 Elektromobilita ���������������������������������������� 34 Jenzer Motorsport ����������������������������������� 36 Montagna Autocross (1978 – 1986) �������� 40 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 42 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA 130 RS (1975 – 1981) �������������� 44 VAN VEEN OCR 1000 (1974 – 1981) ������� 48 LANCIA Gamma Scala ����������������������������� 50 SCAMMELL Lorries (1922 – 1988) ���������� 52 LeMay Collections at Marymount (Tacoma, Washington, USA) ���������������� 58

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2018 v ČR

V ČESKÉ REPUBLICE

Předseda poroty AUTO ROKU 2018 v ČR

► Za volanty nových vozů Ford Focus čtvrté generace, Alpine-Renault A110, Jaguar I-Pace, Hyundai i30 N, Toyota Hilux a dalších ► Lewis Hamilton popáté mistrem světa ve formuli 1 ► Úspěšná Škoda Motorsport ► Československé motocykly ČZ a skútry Čezeta ► Klasické kapotové nákladní vozy MAN ► LeMay America’s Car Museum

12/2018 THauto

1

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

► INDY CAR SERIES 2018

Finále se naposledy jelo na silničním okruhu Sonoma a bylo dramatické, štěstí jednoho se stalo smůlou druhého...

N

ejrychlejší kategorií v závodech formu­ TOM HYAN patří mladý Alexander Rossi, ale rovněž Takuma Sato, lových vozů je americká Indy Car Series, japonský veterán formule 1. Mladíci sice ukázali své zejména pak květnové vyvrcholení šampio­ možnosti, jenže jim nepřálo štěstí. Kanaďan Robert nátu 500 mil Indianapolis! Na rozdíl od for­ Wickens při debutu v americkém šampionátu zajel pole Novozélanďan mule 1 jde o šampionát velmi vyrovnaný, position hned v St. Petersburgu, vedl do předposledního Scott Dixon o vítězství v jednotlivých závodech bojují jezdci různých kola, ale pak ho v zápalu boje Alexander Rossi vyrazil dobyl svůj pátý titul týmů; nejde tedy o dominantní postavení jediného jako z trati. Při čtrnácti startech Wickens dojel nejlépe dva­ mistra Indy Cars ve formuli 1, kde poslední dobou jeden tým vládne něko­ krát druhý a držel se na šestém místě v šampionátu.

(Chip Ganassi Racing/ Honda) lik let. Ale ovšem, také v Indy Car Series jsou lepší Bohužel na tri-oválu v Poconu vážně havaroval, utrpěl a horší týmy, jenže vítězit může i outsider, zranění páteře a prochází náročnou reha­ ► INDY CAR SERIES 2018 protože rozdíly v technice nejsou tak pro­ bilitací. Naděje, že bude sám chodit, ještě pastné. Od sezony 2012 se používají pře­ jezdec tým/motor počet bodů nezmizela. Vedení týmu SPM v čele se plňované šestiválce 2.2 V6 Bi-Turbo; po ­Samem Schmidtem (sám je quadraplegik 1. Scott Dixon (NZ) Ganassi/Honda 678 debaklu Lotusu (Judd) spolu soupeří jen 2. Alexander Rossi (USA) Andretti/Honda 621 po havárii v Indy Cars) a Ricem Peterso­ Chevrolet a Honda. Shodné vozy dodává 3. Will Power (AUS) Penske/Chevrolet 582 nem mu rezervuje startovní číslo 6, pokud Dallara (typ IR/DW12), od sezony 2018 mají 4. Ryan Hunter-Reay (USA) Andretti/Honda 566 se bude moci vrátit. Wickens získal titul 5. Josef Newgarden (USA) Penske/Chevrolet 560 ­Rookie of the Year 2018 (Nováček roku). jednodušší aerodynamickou konfiguraci.

6. Simon Pagenaud (F) Penske/Chevrolet 492 Nejrychlejším závodem sezony nebylo 500 Všechny závody Indy Car 2018 se jely 7. Sébastien Bourdais (F) Coyne/Honda 425 v USA nebo Kanadě, pořadatelé už nemají mil Indianapolis (až třetí se 268,598 km/h), 8. Graham Rahal (USA) RLL/Honda 392 zájem o výlety do Japonska, Brazílie nebo 8. Marco Andretti (USA) Andretti/Honda 392 ale právě zmíněné ABC Supply 500 Poco­ Evropy. Ve srovnání s formulí 1 měla Indy 10. James Hinchcliffe (CDN) SPM/Honda 391 no, kde Alexander Rossi dosáhl průměrné Car Series 2018 větší počet osmi různých 10. Robert Wickens (CDN) SPM/Honda 391 rychlosti 307,808 km/h navzdory přerušení RLL/Honda 351 po Wickensově havárii a zpomalení žlutou vítězů v menším počtu sedmnácti závodů. 12. Takuma Sato (JPN) Prosadili se ostřílení borci, k nimž už také Pozn. všichni s vozy Dallara IR12; startovalo 41 jezdců fází po odklízení dalších trosek! Tri-ovál

2

auto 2018/12

TH

1

závod St. Petersburg Phoenix (O) Long Beach Barber Park GP of Indianapolis 500 Indianapolis (O) Detroit Belle Isle I Detroit Belle Isle II 600 Texas (O) Road America 300 Iowa (O) Toronto Mid Ohio 500 Pocono (O) 500 Gateway (O) Portland Sonoma Pozn. (O) = ovál

vítěz Sébastien Bourdais Josef Newgarden Alexander Rossi Josef Newgarden Will Power Will Power Scott Dixon Ryan Hunter-Reay Scott Dixon Josef Newgarden James Hinchcliffe Scott Dixon Alexander Rossi Alexander Rossi Will Power Takuma Sato Ryan Hunter-Reay

2

motor Honda Chevrolet Honda Chevrolet Chevrolet Chevrolet Honda Honda Honda Chevrolet Honda Honda Honda Honda Chevrolet Honda Honda

prům. rychlost 138,707 km/h 237,158 km/h 142,592 km/h 150,176 km/h 182,328 km/h 268,598 km/h 159,749 km/h 169,228 km/h 285,195 km/h 212,550 km/h 240,764 km/h 151,081 km/h 188,183 km/h 307,808 km/h 250,431 km/h 165,680 km/h 159,998 km/h

Foto Helena Hyanová

Foto Chevrolet

► INDY CAR SERIES 2018

3 1 Josef Newgarden (Penske/Chevrolet) na tri-oválu v Poconu (Pensylvánie)

5

6

Foto Chevrolet

4, 5 Alexander Rossi (Andretti Autosport/Honda) bojoval o mistrovský titul do posledního závodu (skončil druhý)

Foto Chevrolet

4

Foto Tom Hyan

2, 3 Pietro Fittipaldi da Cruz, vnuk Emersona, debutoval v týmu Dale Coyne Racing (motory Honda)

7

6 Australan Will Power v pensylvánském Poconu je dlouhý 2,5 míle (4 km), má tři klopené zatáčky na čtrnáct, osm a šest stupňů, zajel pole position v Portlandu, ale přišel o šanci na titul, přičemž nejrychlejší kolo v závodě zajel Sébastien ­ když dojel jedenadvacátý Bourdais časem pouhých 41,6 sekundy, tedy prů­ měrnou rychlostí 348,041 km/h. V nejrychlejším závodě 7 Will Power roku prolétl Rossi cílem s velkým náskokem 4,49 (Penske/Chevrolet) sekundy před Willem Powerem, následovali Scott Dixon, v jedné z klopených zatáček tri-oválu v Poconu Sébastien Bourdais a Josef Newgarden. Indy Cars byly pro letošní sezonu upraveny, zjednodušilo se tvarování (jezdí se tam od roku 1971)

vozů, které ještě loni měly příliš složité aerodynamické prvky. Nyní připomínají formule let osmdesátých, ne­ používají ochranný rám Halo, ale zkouší se zvýšený čelní štít z velmi odolného polykarbonátu. Jezdci si však často stěžovali na nedostatečný přítlak.

Zatímco všechny monoposty vyrábí italská firma Dal­ lara Automobili ve svém americkém závodě v Indiana­ polisu, motory mohou být od různých výrobců, ale nyní tuto možnost využívají pouze Honda (Honda ►►►

12/2018 THauto

3

Foto Helena Hyanová

► INDY CAR SERIES 2018

1

2

3

Foto Tom Hyan

5

Performance Development ze Santa Clarita, CA) a Chevrolet (spolupráce Ilmor Engineering z Ply­ mouthu, MI). V závislosti na stupni přeplňování (limit tlaku se mění podle charakteru okruhu) mají výkon 404 až 551 kW (550 až 700 k) při otáčkách do 12 000 min‑1 (omezovače dodává organizátor závodů). Pro speed­ ways (čtyřkilometrové ovály), krátké ovály nebo silniční přírodní a městské okruhy jsou monoposty odlišně upraveny včetně aerodynamických prvků, výkonu mo­ toru (plnicí tlak) a povolené hmotnosti (721 až 735 kg).

Největší rychlosti se blíží 400 km/h.

V sezoně 2018 opět rozhodl až poslední závod. V Port­ landu ztrácel Kaliforňan Alexander Rossi (Andretti Autosport/Honda) na Novozélanďana Scotta Dixona ­

4

auto 2018/12

TH

1, 2 Američan Ryan Hunter-Reay (Andretti/Honda) byl celkově čtvrtý 3, 4 Sébastien Bourdais (Coyne/Honda) vyhrál úvodní závod v St. Petersburgu a celkově obsadil sedmé místo 5 Honda vyhrála letos více závodů a porazila Chevrolet v hodnocení výrobců

4

(Ganassi/Honda) šestadvacet bodů, zatímco o rok dří­ ve měl dva závody před koncem Dixon ztrátu 31 bodů na Josefa Newgardena (Penske/Chevrolet). Loni to ne­ vyšlo, ale letos měl Scott Dixon štěstí, když ve finále v Sonomě obsadil druhé místo za Američanem Rya­ nem Hunter-Reayem (Andretti/Honda), zatímco Rossi dojel sedmý. V bitvě o titul to znamenalo rozdíl 57 bodů pro Dixona, zatímco Australan Will Power (Penske/ Chevrolet) si třetím místem ze Sonomy pojistil třetí v šampionátu. Scott Dixon si mistrovský titul určitě znovu zaslouží, má jich už pět, a tak je v historické tabulce na druhém místě za legendárním Anthony-Josephem Foytem (sedm titulů). Novozélanďan věrný Ganassiho týmu přes deset let začínal ve třinácti letech; se speciální juniorskou licencí vyhrál domácí formuli Vee. Říká, že chtěl být závodníkem od pěti (oba rodiče závodili).

V roce 1999 odjel do USA, v sezoně 2000 dominoval mistrovství Indy Lights (šestkrát první z dvanácti startů) a v sezoně 2001 se stal nejmladším vítězem Indy Cars (CART v Nazarethu). Jeho slavný krajan Chris Amon, kdysi nejmladší jezdec formule 1, ho označil za nejlep­ šího novozélandského závodníka, jen ho mrzí, že Scott Dixon nedostal šanci ve formuli 1. Tak alespoň dobyl pět titulů mistra Indy Cars. Honda poprvé od roku 2012 porazila Chevrolet, když vyhrála 11 ze 17 závodů.

Novou sezonu Indy Car Series 2019 zahájí 10. března opět St. Petersburg, ze sedmnácti závodů zaujme zařa­ zení okruhu formule 1 Circuit of the Americas v Austinu (Texas) a vystřídání tradiční Sonomy (Infineon/Sears Point Raceway) jiným kalifornským závodem na Laguna Seca Raceway, který také 22. září ukončí sezonu 2019.

Netrpělivě je očekáván druhý start Fernanda Alonsa v 500 mil Indianapolis, stejně jako vstup Marcuse Ericssona do amerického šampionátu.

■

Toto není placená inzerce, ale oslava vítězství amerických vozů a motorů BUICK v automobilových závodech (1990)

12/2018 THauto

5

Automobily

► BMW M240i ACL2S by AC Schnitzer (F22)

Foto Jiří Maršíček

Foto Jiří Maršíček

VZÁCNÁ OSLAVA

Chcete se lišit? Pak můžete pro svoje BMW už třicátý rok volit úpravu AC Schnitzer, či sáhnout po unikátním výročním modelu ACL2S...

V

České republice tuningovou firmu AC Schnitzer zastupuje brněnská společnost Renocar, autorizovaný dealer BMW a Mini.

Už před více než čtvrtstoletím jsme se setkali s Herbertem Schnitzerem, který přijel oslavit otevření prvního velkého autosalonu Renocar BMW do Brna, založeného jeho dlouholetým přítelem Milošem Vránkem. Samozřejmě, Renocar dodnes úpravy AC Schnitzer na českém trhu nabízí, a tak jsem opět zavítal do dalšího nového showroomu, tentokrát v Čestlicích u Prahy. Čekal mě tam zbrusu nový BMW M240i AC Schnitzer ACL2S, jeden ze třiceti

6

auto 2018/12

TH

TOM HYAN, Čestlice (CZ) BMW M240i xDrive ACL2S od AC Schnitzer vznikl na oslavu tří desetiletí oficiálního prodeje silničních tuningových úprav

s­ peciálních automobilů, postavených na oslavu třiceti let tuningové činnosti německé značky...

Spojení BMW-Schnitzer je velkým pojmem nejen na ­závodní dráze, kde začala spolupráce s mnichovskou automobilkou ještě dříve, než vyjely upravené silniční vozy. V roce 1987 pak založili Herbert Schnitzer a Willi Kohl tuningovou společnost AC Schnitzer v Cáchách (tedy v Aachen, proto AC v označení). Na autosalonu IAA 1987 ve Frankfurtu představili svou první kreaci ACS7 na bázi velké řady 7 (E32) a nikdy ve vývoji d ­ alších typů nepřestali. Hitem roku 1993, tedy v době našeho setkání v Brně, bylo kupé AC Schnitzer ACS3 CLS

8 9 1 3

4

5

6

7

Foto Tom Hyan

2

Foto Jiří Maršíček

10

(Coupé Lightweight Silhouette) na základě legen­ dární M3 (E36). O čtvrtstoletí později je tady výroční kupé ACL2S, vytvořené v limitované sérii třiceti kusů na počest třiceti let činnosti 1987 – 2017, a to z automobilu BMW M240i, resp. M240i xDrive Coupé.

Všechny vozy ACL2S byly nabídnuty klientům v Cáchách a u vybraných partnerů; v březnu 2018 zů­ stalo už jen deset neprodaných kousků, dnes jeden čeká ve showroomu Renocaru v České republice na svého majitele! Kromě atraktivního vzhledu s aerodynamickým kitem, složeným z převážně kompo­ zitových dílů, většími devatenáctipalcovými koly a pečlivě vylepšeným interiérem nabízí novinka ­výkon motoru 294 kW (400 k)/6000 min‑1 a točivý ­moment 600 N.m/3000 min‑1, což ji pasuje mezi ­klasickou M240i F22 (250 kW/340 k; 500 N.m) a ostrou M2 F87 (272 kW/370 k; 465 N.m), takže snad právě proto si v Mnichově pospíšili s uvedením verze M2 Competition, která disponuje výkonem 302 kW (410 k)/5230 – 7000 min‑1 a vrcholem točivého mo-

mentu 550 N.m/2350 – 5230 min‑1! Základ M240i ovšem znamená novější verzi modulárního řado­ ­ vého třílitrového šestiválce z lehkých slitin, označeného B58, jenž dostal menší vrtání 82 mm a větší zdvih 94,6 mm (objem se zvětšil o 19 cm3). Úpravy AC Schnitzer zahrnují především software motor­ managementu a jiné sání vzduchu i výfukové svody; zcela nové je rovněž celé výfukové potrubí s tlumiči z nerezavějící oceli a čtyřmi chromovanými koncovkami na zádi. Samozřejmě, pro poněkud odlišnou M2 (značné úpravy podvozku, ale také sedmistupňová převodovka DKG) dodává AC Schnitzer jinou tuningovou sadu (309 kW/420 k; 580 N.m).

Schnitzerova ACL2S je unikátní rovněž vzhledem, na první pohled vyniknou aerodynamické plochy z uhlíkových kompozitů, jejichž šedočerná struktura je dobře patrná. Pod přídí je široký spodní spoiler s usměrňovači proudění, před koly na každém boku dvě křidélka. Boční prahové lišty ukončují malé svislé plošky, další křidélka jsou nahoře na bocích ►►►

1 Na první pohled úpravu ACL2S odlišují aerodynamické prvky z uhlíkových kompozitů 2, 3, 4 Vpředu jsou kompozitová křidélka, splittery a spoiler, vesměs s logem AC Schnitzer 5 Nové jsou čtyři chromované koncovky výfuku 6 Plošky usměrňující proudění za zadními koly nemá ani BMW M2 Competition...

7 Vůz dostal originální hliníkové pedály 8, 9 Přístrojová deska s možností manuálního řazení páčkami pod volantem 10 Rukojeť páky ruční brzdy s označením úpravce

12/2018 THauto

7

Foto Tom Hyan

► BMW M240i ACL2S by AC Schnitzer (F22)

1

3 1 BMW M240i ACL2S

by AC Schnitzer vznikl v omezené sérii pouhých třiceti kusů ke třicátému výročí 2 Také pod kapotou je jasno, odkud vane vítr...

3, 4, 5, 6 Aerodynamické plochy jsou většinou v šedočerné barvě uhlíkových kompozitů

2

4 za zadními koly, také vnější zpětná zrcátka mají karbonové kryty, odtokovou hranu zádě tvoří spoiler, dole je účinný difuzor. Všechny díly na našem voze byly v tmavé barvě uhlíkových kompozitů (karbonu), pouze spoiler nad zadním oknem zůstal v barvě vozu. Jednotlivé kousky se mohou lišit, výrobce nabízí alternativně větší křídlo na dvou pylonech nad víkem zádě, ale za některé prvky se ještě připlácí.

Originální lehká litá kola AC1 nesou pneumatiky ­Michelin ZR 19 (vpředu 235/35, vzadu 265/30), za jejich paprsky jsou dobře vidět modré třmeny brzd, čtyřpístové vpředu a dvoupístové vzadu. Nastavi­ telné odpružení Clubsport RS Suspension (dodává se na přání) snižuje světlou výšku vpředu o 30 až 45 mm a vzadu o 40 až 50 mm. Blatníky jsou rozší­ řeny nástavci o celkem 80 mm (wide-body kit), také přední spoiler prodlužuje délku vozu o 80 mm.

► BMW M240i (xDrive) – SÉRIOVÁ VERZE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec TwinPower Turbo typu B58, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll, uložený podélně vpředu; DOHC 4V, Valvetronic/Double-VANOS; přímé vstřikování benzinu HPI, EU6d; 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 11,0:1; 250 kW (340 k)/5500 min‑1 a 500 N.m/1520 – 4500 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 80 A.h v zavazadlovém prostoru, alternátor 180 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP Steptronic s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,314 – 1,000 – 0,822 – 0,640 – Z 3,456); stálý převod 2,813; a) pohon zadních kol, b) pohon všech kol xDrive.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC); hřebenové řízení 14,6:1 s elektrickým posilovačem; pneumatiky 225/40 ZR 18 vpředu a 245/35 ZR 18 vzadu.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Coupé) – rozvor náprav 2690 mm, rozchod kol 1516/1534 mm; d/š/v 4454/1774/1408 mm; součinitel odporu vzduchu a/b) cx = 0,33/0,34; objem zavazadlového prostoru 390 l; objem palivové nádrže 52 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1490/1540 kg, celková 1995/2050 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost elektronicky omezena na 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,6/4,4 s; spotřeba paliva EU město od 9,3/9,9 l/100 km, mimo město od 6,2/6,6 l/100 km a kombinace od 7,3/7,8 l/100 km; emise CO2 od 167/178 g/km.

8

auto 2018/12

TH

5

6

Vysoký výkon motoru, osmistupňová samočinná převodovka s manuálním řazením pádly pod sportovním volantem a možnost přejít z komfortního do sportovního či supersportovního režimu (Sport +) k vozům BMW prostě patří, ale jak je vidět, i to ­nejlepší lze ještě vylepšovat. Schnitzer ACL2S je ­ovšem především sběratelským kouskem, jak pod­ trhuje laserem vytvořené logo a sdělení ONE OF THIRTY (jeden ze třiceti) na destičce z nerezové oceli, připevněné na středovém tunelu, hned vedle rukojeti páky ruční brzdy s nápisem AC Schnitzer.

Ostatně loga úpravce jsou snad na každém spoileru!

Vynikající jízdní vlastnosti podtrhuje tradičně ideální rozložení hmotnosti na nápravy 50:50 %, příkladná účinnost brzdové soustavy a přesné řízení Variable Sport Steering, je to skutečná radost z jízdy, jen musíte dávat pozor na všudypřítomné limity rychlosti.

Pro mnohé sportovně založené jezdce je obecně řada 2 Coupé lepší než 3 Coupé (tedy i M2 než M3), a to z prostého důvodu – je totiž lehčí! Limit rychlosti byl zvýšen z 250 na 280 km/h.

Pokud se vám zdá, že jste již podobné označení ­viděli, pak vězte, že o rok dříve se na Ženevském autosalonu 2016 představil AC Schnitzer ACL2 Concept na základě BMW M235i s ještě větším ­ ­výkonem přeplňovaného řadového šestiválce z kupé M4, nastaveným na 420 kW (570 k) pro jízdní výkony srovnatelné s Ferrari 458 Italia a Porsche 911 GT3 RS. Výrobce uváděl s dvacetipalcovými koly zrychlení na sto za 3,9 sekundy a největší rychlost 330 km/h.

Pro třicetikusovou sérii ACL2S, uvedenou v Ženevě 2017, však volil jiné řešení. Přesto si originální ACL2S rozhodně s M2 nespletete ani na první pohled! Automobil, který získal titul Sportscar of the Year 2017 v kompaktní kategorii od čtenářů Auto Bild Sportcars, nabízí Renocar na českém trhu ve verzi xDrive za 2 499 000 korun českých. Je to vůz, který si můžete prohlédnout na našich snímcích. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní automobil BMW 502 s vidlicovým osmiválcem (1958)

12/2018 THauto

9

Foto AC Schnitzer

► Automobily ► BMW by AC SCHNITZER (1987 – 2018)

1

Foto BMW

Foto TH Motormedia

2

3

TRADICE ZAVAZUJE AC Schnitzer je dlouhá léta dvorním ladičem BMW, i když upravuje rovněž automobily jiných značek...

10

auto 2018/12

TH

1 BMW S3 a S3 Sport na základě řady 3/M3 (E30) s motory až 2,7 litru a výkony do 180 kW (245 k) v modelovém roce 1991 2 K největším sportovním úspěchům patří titul mistra světa 1987 v závodech cestovních vozů (Roberto Ravaglia na BMW-Schnitzer M3 E30)

Foto TH Motormedia

TOM HYAN

4 První rozhovor s Herbertem Schnitzerem v Brně 1993 (vpravo autor článku) 5 Miloš Vránek (vpravo) začínal renovacemi historických automobilů BMW, k jeho oblíbeným patří roadster typu 328 z konce třicátých let

4 5

3 Herbert Schnitzer při návštěvě Renocaru v Brně koncem roku 1993

Foto Helena Hyanová

V

roce 1993 přijel Herbert Schnitzer do Brna, aby se zúčastnil otevření přesně 4001. dealera BMW, kterým se stal brněnský Renocar, vzniklý z původní dílny založené Milošem Vránkem pro renovace historických automobilů BMW (a proto ten název). Uplynulo čtvrt století a Renocar stále patří k největším dealerům BMW, BMW i a Mini u nás, ale je už přes dvacet let výhradním zástupcem AC Schnitzer pro Českou republiku. Herbert Schnitzer nám tehdy v Brně řekl: „S Milošem Vránkem se známe ještě ze starého brněnského okruhu, kde jsme se poprvé set­kali počátkem sedmdesátých let. Vysoce oceňuji jeho renovační práce na historických vozech BMW, a jakmile otevřel svůj autosalon, nemohl jsem tady chybět. Zvláště, když Renocar bude prodávat náš tuningový program AC Schnitzer, který zahrnuje kity pro úpravy motorů, aerodynamické karosářské prvky, díly pérování, litá kola, individualizované interiéry a další věci.“ Schnitzerové pronikli do povědomí motoristické veřejnosti v šedesátých letech. Bratři Josef a Herbert založili v Dolním Bavorsku v roce 1963 závodní tým a starší Josef osobně vyjel titul okruhového mistra Německa 1966 na BMW 1800 TI-SA; letos osmdesátiletý Ernst Furtmayr tehdy získal tři tituly mistra Evropy v jízdě do vrchu na BMW 2002 a Jacques Laffite stejný titul ve formuli 2 s monopostem Martini Mk.16, poháněným dvoulitrovým čtyřválcem BMW Schnitzer (1975). To byly první velké úspěchy, následoval nespočet dalších, přičemž účast ve velkých závodech pokračuje dodnes. Josef Schnitzer ­zemřel při nehodě už v srpnu 1978, ale vedení BMW Team Schnitzer se ujal jejich nevlastní bratr Charly Lamm, který teprve po letošní sezoně odešel na odpočinek, ale nadále zůstavá poradcem BMW Motorsport.

6 BMW S7 na základě řady 7 (E32) se šestiválcem 3,6 l o výkonu až 193 kW (262 k) s katalyzátorem výfukových plynů (model 1991) 7 Úprava AC Schnitzer s motorem 2,7 l/147 kW (200 k) pro roadster BMW Z1 (E30Z), vyráběný v letech 1988 – 1991 8 AC Schnitzer S6, úprava BMW 635 CSi (E24) se šestiválcem 3,4 l o výkonu 180 kW (245 k), odvozeným ze závodního kupé Roberta Ravaglii (mistr Evropy 1986)

6 8

Foto AC Schnitzer

7

Foto AC Schnitzer

9

Zatímco tým a dealerství BMW Schnitzer sídlí v Bavorsku, ve spolupráci s Willi Kohlem se zrodila třetí společnost AC Schnitzer v Cáchách (Aachen), nezávislá na závodním týmu, která od roku 1987 nabízí kompletní ­tuningový program pro vozy BMW. Světovou premiéru měla s automobilem AC Schnitzer typu ACS7, upra­ veném BMW řady 7 (E32), na autosalonu IAA 1987 ve Frankfurtu. V roce 1993, kdy pan Schnitzer navštívil ­Renocar, už měla ve výrobním programu úpravy pro vozy řady 3 (E30), nové řady 3 (E36) včetně kupé, kombi a kabrioletů, řady 5 (E34 včetně M5), řady 7 (E32 a E38), řady 8 (slavné kupé BMW 850i) a dokonce speciálního roadsteru Z1 (E30Z). V té době Renocar získal oficiální zastoupení AC Schnitzer pro Českou republiku a poprvé oficiálně představil tyto vozy na akci 6. dubna 1995 v brněnském showroomu. O rok později na Renocar Motorshow 1996 jsme poprvé u nás viděli nejen AC Schnitzer S3 2.1 Compact, ale také nový roadster BMW Z3.

AC Schnitzer na oslavu deseti let působení vyrobil

Foto AC Schnitzer

11

Foto AC Schnitzer

10

9 AC Schnitzer S3 Sport na základě BMW M3 (E36) se šestiválcem o výkonu 235 kW (320 k) z roku 1993 10 AC Schnitzer CLS II Concept (IAA 1995 Frankfurt), upravený M3 (E36) na základě poznatků ze závodu 24 h Nürburgring (výkon 257 kW/350 k) 11 AC Schnitzer S5, úprava BMW řady 5 (E34) pro modely 520i až M5 (výkony šestiválce 3,7 litru do 193 kW/262 k) v modelovém roce 1993

­ eset kusů ACS3 3.2 Compact na bázi řady 3 (E36), ale d rovněž ve Frankfurtu 1997 představil Z3 s osmiválcem coby AC Schnitzer V8 Roadster. V roce 2001 vyjel první SUV AC Schnitzer X-Road (X5 E53). Roku 2003 Ten­ sion Concept (M6 E63) dosáhl rekordní rychlosti 331,78 km/h na okruhu Nardò, o čtyři roky později tam AC Schnitzer GP3.10 Gas Powered (Coupé řady 3 E46) zajel rekord 318,1 km/h pro vozidla s motory na LPG a konečně 2009 dosáhl ACS3 3.5d (Coupé řady 3 E92) rekordu 288,7 km/h pro automobily se vznětovými motory. Počet vyvinutých typů se vymyká rozsahu tohoto článku, AC Schnitzer nyní rozšířil nabídku na hybridy BMW i8 Coupé a svoje zkušenosti zúročuje i pro jiné značky (Mini, Range Rover, Jaguar). Třicetikusovou ­sérií ACL2S oslavil třicátiny (viz předcházející stránky) a stále přesvědčuje sportovními výkony. Nejrychlejší BMW M5 by AC Schnitzer (F90) s Jörgem Müllerem ­letos zajel rekordní kolo 7:29,50 min na Nürburgringu a 1:31,71 min na Sachsenringu. Vývoj pokračuje. ■

12/2018 THauto

11

► Automobily ► LAMBORGHINI URUS 2019

Foto Tom Hyan

Lamborghini zahájil v únoru sériovou výrobu prvního supersportovního SUV, který se tvarově příliš nezměnil od uvedení konceptu v Pekingu 2012...

SUPERATLET 1

TOM HYAN

1 Vlevo na středové konzoli je volič jízdních režimů a uprostřed tlačítko spouštění motoru (red cap) 2 Podle jízdního režimu se mění displej před řidičem, závodní Corsa nabízí diagram okamžitého výkonu i točivého momentu (vlevo) a přetížení g ve čtyřech směrech při dynamické jízdě (vpravo)

12

auto 2018/12

TH

V

honbě za zvýšením prodejů udělají auto­ mobilky cokoli, móda SUV zasáhla také výrobce supersportovních automobilů.

Dlužno říci, že Lamborghini Urus má snad nejsportovnější vzhled ze všech těchto podivných automobilů, osobně se mi z nich líbí nej­ více! Výrobce označil studii Urus při premiéře na ­salonu Auto China 2012 coby super athlete, přes­ tože oficiálně nezveřejnil údaje o pohonné jednotce, ale jen výkon cca 440 kW (600 k). Údajně šlo o de­ setiválec z Gallarda LP570 (objem 5204 cm3; výkon 419 kW/570 k/8000 min‑1) a osmistupňovou samo­ činnou převodovku Tiptronic; vzhledem k platformě VW Group ovšem už tehdy padla zmínka o novém osmiválci Audi 4.0 TFSI s výkonem zvýšeným na 404 kW (550 k) z objemu 3993 cm3. „Urus je konkrétním plánem pro budoucnost Lam­ borghini,“ prohlásil Stephan Winkelmann, tehdejší šéf italské automobilky (dnes vede Bugatti), „a vůz kategorie SUV jako třetí typová řada je vhodným

2 ­ oplňkem pro naše supersportovní automobily. Urus d je navíc extrémní interpretací segmentu luxusních SUV.“ Uvedení Urusu do sériové výroby trvalo ně­ jaký čas, v Sant’ Agata Bolognese byla rozšířena ­továrna o druhou výrobní linku s kapacitou až tři tisí­ ce Urusů ročně (první rok 2018 se jich vyrobí tisíc), a jak nám sdělil Gerald Kahlke, tiskový šéf Lambor­ ghini, v září měli do poloviny roku 2019 vyprodáno, což se při uvedení novinky stalo u značky poprvé.

Produkce byla navýšena na dvaadvacet Urusů ­denně, dodací lhůty jsou do jednoho roku.

Nový generální ředitel Stefano Domenicali (nar.

1965 v Imole) přišel od Ferrari, kde v letech 2008 až 2014 působil jako vedoucí týmu formule 1, a stal se znovu Italem ve vedení automobilky. První zcela nový model po jeho příchodu měl světovou premiéru 4. prosince 2017 na slavnosti v továrně v Sant’ Agata Bolognese. Další příležitostí bylo předvedení Urusu v Detroitu 15. ledna, uspořádané na Woodward Avenue v objektu MOCAD (Museum of Contem­ ­

Foto Tom Hyan

3

4

porary Art Detroit), kam se nám před Detroitským autosa­ lonem nepodařilo proniknout (pouze pro americké novináře), stejně jako na mezinárodní ­ ­novinářský launch či prezentaci v Praze (nikdo nás nezval), ­takže po šesti letech jsme sériový model spatřili až na autosalonu v Ženevě a pak při soukro­ mém testování COTY v Tannisu. S detaily nás ­seznámil Rouven Mohr, vedoucí vývoje vozu.

Dlužno říci, že Urus se vymyká zvyklostem SUV. Je to zvýšený supersportovní automobil s vynikajícími jízdními vlastnostmi, zejména když na ovladači tamburo (bubínek) na středové konzole zvolíte program Corsa (závodní). Je to jeden ze šesti jízdních režimů systému ANIMA (Adaptive Network Intelligent Man­ agement), kde kromě klasických silničních Strada (silnice), Sport a Corsa najdete ještě terénní Sabbia (písek), Terra (šotolina) a Neve (sníh). Individuální nastavení má příznačné pojmenování Ego. Další prvky kokpitu vycházejí z kupé Huracán a Aventa­ dor, ovšem my, kteří nejezdíme v Lamborghini každý

5 den, jsme si museli zvyknout na spouštění motoru tlačítkem pod leteckým překrytem (red cap). Volba módu také přemění displej před řidičem, po stranách centrálního otáčkoměru s připomínkou zařazeného převodového stupně (číslo uprostřed) může být indi­ kace příčného i podélného zrychlení, či diagram oka­ mžitého využití výkonu a točivého momentu.

Podle Maurizia Reggianiho, technického ředitele Lamborghini, kompletní vývoj vozu probíhal v Sant’ Agata Bolognese s využitím koncernové platformy MLB Evo a specifické verze osmiválce původem od Audi z maďarské produkce v Györu. Každý, kdo viděl moderní Lamborghini, jasně pozná ►►►

3 Výrazný design ve stylu supersportovních typů Huracán a Aventador prozrazuje příslušnost Urusu do portfolia Lamborghini 4 Sportovní vzhled podtrhují bezrámová okna dveří; zadní výklopná stěna může mít bezdotykové nožní otevírání 5 Lamborghini Urus, podle výrobce první sériově vyráběné supersportovní SUV na světě, vychází ze stejnojmenné studie, představené v Pekingu 2012

12/2018 THauto

13

Foto Tom Hyan

► LAMBORGHINI URUS 2019

Nový Urus navazuje na terénní vozy SUV z programu Fuoristrada, jež Lamborghini vyvíjel a vyráběl v letech 1977 – 1992 (zejména typ LM 002)

Osmiválec Bi-Turbo vychází z konstrukce Audi, upravené pro Porsche Cayenne třetí generace

­ říslušnost Uruse k tomuto rodu. Tvůrcem designu p je Ital Filippo Perini, šéfdesigner Lamborghini v le­ tech 2006 – 2015, a to přesto, že dnes automobil předvádí jeho nástupce Němec Mitja Borkert, když Filippo v rámci VW Group přešel k Italdesignu (už nemá nic společného s Giugiarem). Klínový profil, šestihrany i prvky ve tvaru Y jsou přesvědčivým DNA značky. S moderním exteriérem dobře ladí čtyřmístný interiér, což u jiných vozů mnohdy ne­ bývá pravidlem! Všechny vozy vznikají na objed­ návku, uplatňuje se individualizace v programu Ad Persona. Převládá ruční výroba, jen doplněná roboty (spojení podvozkových skupin s karoserií, lepení čelního skla, či montáž kol).

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec s válci do V/90°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel Twin-Scroll s chladiči vzduchu, uložený podélně vpředu, hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V Dual-VVT (řetěz); 3996 cm3 (ø 86 x 86 mm); 478 kW (650 k)/6000 min‑1 a 850 N.m/2250 – 4500 min‑1; max.

6800 min‑1. Elektronické přímé vstřikování paliva, vypínání válců 8/4; Stop/Start, EU6d. Samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP s kapalinovým měničem a možností přímého řazení páčkami pod volantem.

Trvalý pohon všech kol se třemi diferenciály, mezinápravovým Torsen a aktivním vzadu.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; nezávislé zavěšení všech kol s víceprvkovými závěsy; pérování vzduchovými měchy a aktivními tlumiči, elektromechanické aktivní příčné zkrutné stabilizátory; uhlíkové kompozitové keramické kotoučové brzdy P/Z ø 440 x 40/ø 370 x 30 mm s vnitřním chlazením, třmeny s 10/6 pístky, ABS/EBD, DSC/TCS; hřebenové řízení Servotronic 13,3:1 s řízením zadních kol LRS, 2,29 otáčky na plný rejd; kola z hliníkové slitiny; pneumatiky vpředu 285/45 R 21 až 285/35 R 23; vzadu 315/40 R 21 až 325/30 R 23.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3003 mm; rozchod kol 1695/1710 mm; d/š/v 5112/2016/1638 mm; světlá výška nastavitelná 158 až 248 mm; pohotovostní hmotnost od 2200 kg; objem zavazadlového prostoru 616/1596 l; objem palivové nádrže 85 l (pro USA 75 l).

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 305 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,6/12,8 s; brzdná dráha 100 – 0 km/h na suchu 33,7 m; spotřeba paliva EU 12,7 l/100 km, emise CO2 290 g/km.

14

auto 2018/12

TH

Základem prvního Super Sport Utility Vehicle je mo­ dulární podlahová plošina MLB Evo s podélně ulože­ ným motorem, pohánějícím především zadní kola, přičemž na přední nápravu aktivní systém může ve­ dle standardních 40 % točivého momentu poslat 13 až 70 % podle okamžitých jízdních podmínek. Active Torque Vectoring navíc řídí rozdělení momentu na pravé či levé kolo v závislosti na adhezi. Podle Kahl­ keho má Urus jinou konfiguraci pohonu 4WD a ří­ zení všech kol 4WS než sesterský typ Porsche ­Cayenne; mezinápravový diferenciál Torsen, aktivní diferenciál vzadu, uhlíkové kompozitové keramické brzdy, jiné pneumatiky a specifickou úpravu motoru. Řízení zadních kol je vychyluje o tři stupně vpravo, či vlevo; pracuje intuitivně podle jízdního režimu, kopí­ ruje řidičův styl (např. podle úhlu natočení volantu); za volantem je nepoznáte, víte jen, že automobil je skvělý! Adaptivní vzduchové odpružení využívá elektromechanické aktivní stabilizátory.

Nový Urus zvýší roční produkci Lamborghini prakticky na dvojnásobek (kolem sedmi tisíc vozů) a přivede značce nové klienty, včetně těch z České republiky.

Je to nejrychlejší SUV se zrychlením 0 – 100 km/h za 3,6 sekundy, které dosahuje 305 km/h. Posílený brzdový systém navzdory hmotnosti kolem 2,2 tuny vůz zastaví na stejně dlouhé dráze jako u sportov­ ních kupé této značky. Čtyřlitrový osmiválec Bi-Tur­ bo nabízí výkon 478 kW (650 k) při 6000 min‑1 a je vůbec prvním přeplňovaným motorem v historii značky, stejně jako Urus je prvním novodobým Lam­ borghini, jež může vléci přívěs. Infotainment vychází z nové generace Audi A8. Cena při uvedení v Evropě byla stanovena na 171 429 eur (bez daně).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobily MASERATI z roku 1968

12/2018 THauto

15

► Automobily ► GIORGETTO GIUGIARO (GFG DESIGN)

VW-Porsche 914/6 Tapiro (1970)

Maserati Bora (série 1971)

Foto Ital Design Original

Foto Ital Design Original

Aztec (1988; motor Audi 2.2 Turbo 5)

1

Foto Tom Hyan

Maserati Boomerang (1972)

GRATULUJEME!

Na autosalonu v Paříži jsme potkali čerstvého osmdesátníka Giorgetta Giugiara, když představoval kreaci GFG Sibylla GG80...

16

auto 2018/12

TH

Foto Tom Hyan

2

TOM HYAN 1 Giorgetto a Fabrizio Giugiarové na autosalonu v Paříži spolu s japonským obdivovatelem 2 Giorgetto Giugiaro (říjen 2018)

Foto Ital Design Original

G

iorgetto Giugiaro se narodil 7. srpna 1938 v Garessiu v italské provincii Cuneo. Jeho otec Mario, děd Luigi a praděd Paolo byli umělci, malíři a hudebníci. Mario často opra­ voval fresky v kostelích, ale Giorgetto odešel do Turína ve čtrnácti, aby studoval figurální kresbu. Jako chlapce z venkova ho automobily příliš nezajímaly, většinu času trávil ve volné přírodě, pomáhal otci a zúčastnil se mno­ ha aktivit, jež organizovala jeho matka Maria. V Turíně se objevily Giorgettovy kresby na výstavce karikatur automobilů, což vzbudilo pozornost zástupců Fiatu, a tak záhy kreslil v Centro Stile Fiat. Podpořil ho sa­ motný Dante Giacosa, později přijal Nuccio Bertone a jmenoval šéfdesignerem (1959 – 1965), pak pokračo­ val v karosárně Ghia (do 1968). Také v tomto raném období se podílel na designu mnoha skvělých vozů, k nimž patří kupé Alfa Romeo 2000/2600 Sprint a Giulia Sprint 1600 GT, ISO Rivolta a Grifo, BMW 3200 CS, De Tomaso Mangusta, Maserati Ghibli, elektromobil Rowan a mnohé další. Chtěl se však osamostatnit, a tak s Aldo Mantovanim dne 13. února 1968 založil ­firmu Ital Design – S.I.R.P. v Moncalieri u Turína.

Ital Design odpočátku tvořil nejen návrhy sériových osobních automobilů (do světa vyjelo přes 50 milionů

Abarth 1600 Prototipo (1969)

12

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Foto Ital Design Original

3 4

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

3 Incas (1986; motor Oldsmobile Quad 4T)

2000–2018

200 držíte v ruce dvousté číslo časopisu

ávislý měsíčn

4 Machimoto (1986; motor VW Golf GTI)

Prosinec 2018

Ročník XVII I. číslo 200 120 •Kč

Nestranný a nez

5 Giugiarova kresba (styling uplatnil pro Chevrolet Corvair Testudo 1963)

Škoda 1203

Repartice autobu sů ČSD

Gustav Havel

Manet M 90

MJ_2018_12.in

dd 1

27.11.18 0:08

5

Právě vyšlo prosincové číslo plné zajímavého čtení

Repartice au

tobusů ČSD

v letech 193

8–1939

Repartice, z latiny, přiměř lení, rozlož ené, poměr ení né rozdělení, gentu) jistého něčeho. Repartice daní jest rozvrhrozvržení, podědruhu daně mezi poplat úhrnu (kontin níky. řed

V květnu 1937 byly ČSD dodány celkem čtyři autobusy Tatra 72, linku Štrba–Javorina které byly určeny pro na Slovensku. Na rozdíl od standardních automobil ů Tatra 72 mělyJan shodnou s typem již masku Drozd, majitel úžasného Tatra 82 Muzea motorismu pojízdnou tříkolku ve Znojmě, představil Šibrava (1921)

celkem 50 vozidel – autobusů, které valy Českoslo nedávnem jsme provozovenské státní si připomněli dráhy (ČSD), 80. výročí mobiliza na územích aby jednu třetinu připojených ce a mnichov událostí v roce k Velkoněmecké svého původní říši mohla být 1938. Toto nepříliš ských zásadní změna ho území. Tato zajištěna autobuso období našich hranic se projevila doprava vá linková dějin má mnoho radostné ných smlouvá v násled- hitlerovs osob. Ano, to není žert! spojených i ch mezi ČSR aspektů Ve Poté co s motorismem. ké Německo a Německem. dnech 11. 11. připravilo o jednu nás Po mnichovské tinu území, 1938 – 19. dohody a následné podepsání v Berlíně třeujednána smlouva 11. 1938 byla autobusy musela ČSR na toto území zaci Českoslo demobilidodat , aby byla zajištěna venské armády silničníc pro repartici h vozidel. přišla dvacetiletá Českoslo doprava!

Až do roku 1948 venská republik Podle zmíněné a o přibližně busovou dopravu provozovaly státní autoslovenská republik smlouvy měla Českov Českoslo venské lice Českoslo a odevzdat repubvenské státní Německu dráhyŠkoda které měly (ČSD), Muzeum síť linek po celém území, přijelo s Laurin & Klement 110 (1925)

P

jedinou

Milan Okáč předvedl Petře Beranové její Zadní pohled na autobus 28

Tatra 72

Aero 500 (1929) moc

Milan Vaníček na svém Salmsonu GS finišoval, na kterém se mu aby dal dohromad letos utrhla ojnice. y motor, Vše se podařilo a motor Soběšice vydržel

v premiéře automobil

Z-4 (1935) s karoserií

Dostál ze sbírky Karla

Jaroše

sluší

Zřejmě jediná dochovaná fotografie interiéru s příčnými sedadly dodané pro ŘSD Košice autobusu Tatra 82 ze tříkusové série karosárnou Petera Vrchlabí v létě 1937

MJ_2018_12

.indd 28

Motor Journal 12/2018

Veteránsalon

27.11.18 0:10

Motor Journa

lu 12/2018

Další unikátní automobil Veteran Areny Lubomír Z-4 (1935) s karoserií Dostál objevený můžeme těšit na mnohoPešák. V dubnu 2019 se v Olomouc nedávno v Německu přivezl na Soběšice majitel i chystá slavnostní nových zajímavých otevření rozšířené exponátů. Motor expozice, tak se Journal o některýc h přinese články

Motor Journal 12/2018 MJ_2018_12

.indd 69

69

27.11.18 0:13

vozů, jež nesou Giugiarovu pečeť), ale také krásné designové kreace. Bylo jich více než 200, pouhý výčet se nám nevejde do časo­ pisu. První studií byla 1968 Bizzarrini Manta a druhou 1969 Alfa Romeo Iguana, záhy po svém zrodu vystavená rovněž v Praze.

Ze sériových automobilů se stylem Ital Design zaslouží zmínky první VW Golf, ­ Scirocco a Passat; Alfa Romeo Alfasud ­ a Alfetta; Fiat Panda, Uno a Croma; Lancia Delta, Prisma a Thema; Hyundai Pony,

­ tellar a Sonata; Renault 19 a 21; Seat To­ S ledo atd. V současné době společnost Ital­ design z Moncalieri (od 2010 součást VW Group) ztratila veškeré vazby na svého za­ kladatele Giorgetta Giugiara, který spolu se synem Fabriziem v roce 2015 prodal zbýva­ jících 9,9 % podílu Volkswagenu, a založil nový podnik GFG Design. Do dalších let přejeme Giorgettovi a Fabriziovi, ukrytými za zkratkou GFG, ještě mnoho skvělých ­nápadů a realizovaných kreací!

■

Slovenský dvo

upístový jedn

Manet M 90

oválec

Dvoupístový jednoválec Manet M 90 se vyráběl lety 1947 až 1951 mezi

Českosloven Herman Göring ský motoc Werke – nosný Jednalo se o yklový průmy sice nebyl rozsáhlý podnik, program. světově určujíc sl první polovi jehož dějiny facto se však í, ale středo ny 20. století sahaly do konce 20. let jednalo jen 20.Jason evropsky začal českoslo století, Wrightkdy vatelé a samot vyjíždí ve splněné o odvětví venský stát prosazov m dětském snu z paddocku české. Konstr podstatný. De porovat přemísťo né výrobn at a podv Čechách, k exhibiční jízdě vání strategic ojediněle na í subjekty byli geogra uktéři, subdoda- ních kapacit kých výrobvýrob z pohraničí Morav ficky lokaliz vinuté výcho do vnitrozemí 1) ováni Proto se také na dní části někde ě a ve Slezsku. V Vše začalo pátečním průmy producenti jšího společ slově neroz- muniční továrna,horním Váhu zrodila nová.

Maserati 4CLT po J. nečekaným setkáním, za námi neexis M. Fangiovi coby motorem začali tovali a první jednos ného státu motoc ykloví city bratislavské společnonáhrada za kapasvětové válce. na Slovensku sériov topé vozidlo se spalov sti Roth, Wien hodinek značky ě acím und Pressburg 2). Podnik, G.Někdy Rolex. Nicméně nepovznesla Ani v následujících desetilmontovat teprve po který kapitána začátku minutách schází pán po pár druhé lově ovládala Zbrojovka Brno,od kapitá nad února 2018 etích se však organ názvem Prvním a celkov kategorie motokol vznikal jsem přijíma nad boxy dolů po schodech ze střechy pod izátorů každo a lehkých motoc tamní výroba dělné Československé muniční l telefonát proti mně, a Grand z Holandska, tou poznávám, já k sériové montá ě i nejzajímavějším a kovoPrix, letos pořáda roční akce s názve že je to opravdu už s jistostrojem, který yklů či skútrů. veň závody od července 1929 m Zandvoort ži, byl Manet né Pozvá Merzario o byl prvním on, Arturo a zároní v Slováci doved jeho přivézt něco . Pozdravím Historic M 90. zářijovém a zeptám víkendu už li Zbrojovky Brno.sousedství stavěn nímzávod Paddo II ck Clubu z mé tvorby a vystav posedmé. během víkendu s něčím pojede. se, jestli it během víkend řed rokem 1918 varů z lehkých Výroba nábojů jsem rád přijal, „Ano, jsou tu a polotovyrazi li kovů patřily Horní dvě Ferrari 156 směr Zandv u v míst- „Cože? začala v obou a tak jsme dnešní Slovenko roku 1931 a už Uhry – F1.“ oort. areálech ve čtvrtek Teprve k 1.

– k zaostalým brzy ráno „Ano, Tady jsou dvě Ferrari Sharkno nům Rakousk spojeny v Českoslo lednu 1935 byly eštětovárny regio- v osmitisícve druhé polovině 40. toho dne vpodveče hned tady a-Uhersk se?“

Žraloci z Ma

na Zandvo

ort Historic

P

ranella

Grand Prix

2018

J

venskou zbrojovk a a tamní industria let byl – vedle ve stanu.“ ové Povážské lizace a moderni valiu Brno Závod 2, Považská Popocházíme úžasnou atmosférr jsme už nasá- projekt zace A druhé přišlo pár kroků, Bystřice. paddock přípravy nového Bystřici zahájen po vzniku republik začaly akcelerovat až u plnícího se k nim dostanem hned v pátek a ještě než u, autodrom se Koukám lehkého stroje. 1) Napříkla Výroba se y. K metám výroby dopoledne. u, který leží e, zastavuje do otevřeného ních motocyk d výroba zbraní v písečných Maserati 4CLT. vlast- přetlak však nechystala v reakci doslova chvíli u lů se boxu a v poslední z České zbro- dunách, hned na tvůrčí jovky ve Strakoni „To je Fangiovo modré slovensk vidím kolem lečném dvacetile však Slováci v mezivápři pobřeží cích byla ve asi 10 km auto.“ sebe procháze vítězné tí ani v době niků a manažer ých konstruktérů, tech- vině 30. let částečně druhé polo-dlouhé písčité šího drobnéh t postar- shlukovaMezitím se už kolem státu, nedokáz Slovenského pláže omílané Severním ů, o převeden nás začíná pobočky v Uherské mořem. Vše ali posunout. t skupina lidí a do nové produkce střeliva ale protože po skončen vlasy, vystupuj pána s bílými delšími na mě působilo í 2) m Brodě. tak nějak poznávajících ícími zpod světlého nore Merzaria Zbrojovka zmenšeněji, 42 místní zbrojovk pro wehrmacht neměla sigského klobouk . Poprosím kovboj- příjemný boxy, trať, parkovia – za války součást štělajezdců, u. akcií společno Brno odkoupi Přesně mnohem menší, takového, jakým víkend a děkuji o foto, popřeji se proslavila sti G. Roth, zvyklývětšinu skupiny Pressbur než na co jsem za milé setkání. italská legenda, Wienz jiných Ferrari 156 F1, g. und „velkých“ bohužel, nebo mimo jiné tyhle krásné automotodromů.

Nicméně o to vlastně bohudík s charakteristickým monopo příjemně vená tím, že MJ_2018_12 , proslaji, přátelštěji tvarem přední sty .indd 42 dověji všechno pomáhala s dvěma a poho- Laudu špice Motor Journal 12/2018 na z jeho hořícího vytahovat Nikiho vzduchu oválnými otvory pro moc pěkný první místě působilo. Zkrátka nasávání ferrari při Velké , dostaly přezdívk ceně na Nürburg dojem a milé překvapení. u „Sharknose“.

Osobně jsem ringu 1976, od Rakušana je nikdy dřív za což tehdy nikde jezdit nevipřijal dárek v děl, o to větší podobě zlatých na mne zanecha Byly postaven ly dojem.

27.11.18 0:11 y pro rok 1961, rok, kdy vešla

Kovbojský klobouk, 56

MJ_2018_12

.indd 56

každá bota jiná, prostě

signore Arturo Merzario

Bylo vidět, že si pánové

víkend v Zandvoo

rtu opravdu užívali Motor Journal 12/2018

27.11.18 0:11

www.MotorJournal.cz

► Automobily ► DS7 CROSSBACK 2019

Foto Tom Hyan

LUXUS

PO FRANCOUZSKU Francouzské značky dlouho SUV ignorovaly, nyní na ně však sází i samostatná DS Automobiles...

TOM HYAN

K výjimečným prvkům interiéru patří hodinky B.R.M

18

auto 2018/12

TH

S

kupina PSA dlouho žádné SUV nevyrá­ běla, stejně jako ignorovala luxusní auto­ mobily. V prvním případě si nejprve po­ mohla kooperací s Mitsubishi Motors (nyní ovšem z konkurenční alliance Re­ nault Nissan), ve druhém zavedla novou divizi DS Automobiles, která se podle slov marketingového manažera Arnauda Ribaulta změnila z premium line od Citroënu na samostatnou značku DS. Podívejme se na novou DS, jež kompletně obnovuje výrobní program, ze starších typů ve výrobě totiž zůstal jen úhledný hatchback DS3, z něhož zmizelo označení Citroën už v roce 2014, zatímco výroba větších DS4 (DS4 Crossback) a DS5 byla na jaře zastavena...

Co tedy DS nyní nabízí? Kromě prezentace kon­ cepčních studií na různých autosalonech a po­ kračující účasti v podivných závodech elektrické formule FIA FE 2018/2019 přivádí na evropský trh velké SUV DS7 Crossback, poprvé odhalené 7. února 2017 a do Evropy uvedené teprve ne­ dávno. Na jaře bude následovat menší SUV DS3 Crossback (premiéra v Paříži 2018) a pak i luxusní sedan (pravděpodobně DS8). V Číně je tomu jinak, větší portfolio zahrnuje i první SUV značky DS6 ­(výroba ve spolupráci s Changan Auto ve Shen­ zhenu spolu se známým DS5 Phase II a čínským

1 V České republice byly automobily DS7 Crossback uvedeny na trh 2. listopadu 2018 (vyzkoušeli jsme provedení Opera) 2, 3 Kožené čalounění a pečlivé zpracování interiéru má odlišit DS7 Crossback od jiných crossoverů SUV 4 Přístrojová deska úvodní limitované série DS7 Crossback La Première (prodej pouze on line), můžete mít i systém nočního vidění

1

► MOTORY PRO DS7 CROSSBACK

Foto Tom Hyan

typ výkon převodovka spotřeba EU [kW/k/min-1] [l/100 km] 1.6 PureTech 180 133/181/5500 8A 5,9 1.6 PureTech 225 165/225/5500 8A 5,9 1.5 BlueHDi 130 95/130/3750 6M/8A 4,1/N.A. 2.0 BlueHDi 180 132/180/3750 8A 4,9

2 sedanem DS5 LS). Do budoucna se to má změnit, s jedním novým typem DS každý rok i na starém kontinentu...

Označení DS má připomínat legendu ­Citroën DS (nejznámější byla první DS19), která včetně levnějších typů ID zazname­ nala ve dvacetileté historii výrobu 1 456 115 vozů (1955 – 1975), což žádnému z nových DS nehrozí, protože zatímco nejlepší a nej­ krásnější francouzský automobil byl určen všem, nová DS má být naopak luxusním zbožím. Autorem designu DS19 byl Ital

3

4 ­ laminio Bertoni, rodák z Varese (1903 až F 1964); autorem designu novodobých DS je Francouz Thiérry Métroz (nyní třiapadesáti­ letý), od června 2012 ředitel DS Line Style Department a od června 2014 šéfdesigner DS Automobiles. Výrobce nyní charakteri­ zuje DS coby Different Spirit a o typu DS7 Crossback hovoří jako o charismatickém SUV. Zbývá věřit, že kvalitně zpracovaný interiér, zejména provedení Opera v hnědé kůži Nappa s prošíváním Clous de Paris, nové klienty přesvědčí.

Exteriér je bohužel vcelku konvenční, oče­ kával bych stejně ostré linie zvenčí, jako mají například Range Rover Evoque či ex­ trémní Lamborghini Urus. V interiéru však najdete odlišné prvky, jež ostrými hranami příliš neladí s oblým zevnějškem. Nikdo však nevidí vůz současně zvenku a zevnitř, nemohu se však ubránit dojmu, že desig­ neři exteriéru a interiéru příliš nespolu­ pracovali, anebo jde o globální design především pro asijské klienty. Dílenské ­ zpracování vnitřku je na vysoké ►►►

12/2018 THauto

19

Foto Tom Hyan

► DS7 CROSSBACK 2019

1

1 Jako první typ jsme okusili DS7 Crossback v zaváděcím modelu La Première se zážehovým motorem 1.6 PureTech 225 2 Nejsilnější je čtyřválec PureTech 225 Turbo o výkonu 165 kW (225 k) z objemu 1,6 litru

2 úrovni. Sice jsem chvíli hledal spouštění motoru, tla­ čítko s logem DS je nahoře uprostřed přístrojové desky, těsně pod efektními hodinkami značky B.R.M typu R180 obdélníkového profilu, jež při vypnutí za­ palování zmizí pod neprůhledným překrytem. Ostré linky mají ovladače na středové konzole i ve stropě, symboly na přístrojovém panelu i výstupy větrání...

Největší technickou zajímavostí je odpružení DS Active Scan Suspension (podle výbavy buď standard­ ně, anebo za 38 tisíc Kč), které v režimu Comfort při rychlostech 15 až 130 km/h kamerou zaznamenává stav vozovky a její nerovnosti 5 až 20 metrů před vozidlem, přičemž bleskurychle upravuje charakte­ ­ ristiku tlumičů pro co nejkomfortnější jízdu. Vzhledem k tomu, že jde o kamerový systém, je jeho funkce podmíněna dobrou viditelností a přepnutím do režimu Comfort (při startu je aktivován Normal, lze volit reži­ my odpružení Comfort nebo Sport). Kromě toho ­příplatkový DS Sensorial Drive (za pět tisíc korun) vedle normálního nastavení vozu nabízí módy Cashmere (komfort) a Titanium (sport), přičemž druhý aktivuje sportovnější řízení, rychlejší řazení i reakci na plynový pedál, ale také masážní funkci sedadel a automatickou cirkulaci vzduchu s účinnou filtrací

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec PSA, přeplňovaný turbodmychadlem, zážehový PureTech nebo vznětový BlueHDi, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop/Start, EU6d; a) 1.5 BlueHDi 130: 1499 cm3 (ø 75 x 84,8 mm); 96 kW (130 k)/3750 min‑1 a 300 N.m/1750 min‑1; b) 1.6 PureTech 180: 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 133 kW (181 k)/5500 min‑1 a 250 N.m/1650 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka EAT8 (Aisin AW) s kapalinovým měničem momentu; pro a) alternativně šestistupňová manuální. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání adaptivními; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 304/290 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 3,0 otáčky na plný rejd; pneumatiky 215/65 R 17, 235/55 R 18, 235/50 R 19 nebo 235/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2738 mm, rozchod kol 1621/1598 mm; d/š/v 4573/1906/1625 mm, přední převis 925 mm; objem zavazadlového prostoru 555/1752 l; objem palivové nádrže a/b) 55/62 l; pro a) AdBlue 18 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1420/1425 kg; celková 2030/2050 kg; brzděný přívěs do 1500/1550 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b, M6/A8) – největší rychlost 194/220 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,8/8,9 s; spotřeba paliva EU od 4,1/5,9 l/100 km; emise CO2 od 107/134 g/km.

20

auto 2018/12

TH

a čidlem kvality vzduchu! Nabídka je trochu nepře­ hledná, kombinujete pět poháněcích soustav, dvě převodovky (manuální šestistupňová jen pro nejslabší verzi 1.5 BlueHDi 130), tři výbavy Performance Line, So Chic a Grand Chic, ale také další pakety Bastille, Rivoli a Opera, nemluvě o příplatkových asistenčních systémech, či úvodní sérii La Première, nabízené on line po debutu na Ženevském autosalonu 2017 na jiných dvacetipalcových kolech Paris v obou nejsil­ nějších verzích BlueHDi 180 a PureTech 225.

Konstrukce DS7 Crossback vychází z modulární podlahové plošiny EMP2 (Efficient Modular Platform 2), známé z jiných typů Groupe PSA, zaměřené na snižování hmotnosti a zlepšování jízdních vlast­ ností. V tomto případě jde poprvé o její vyspělejší verzi s víceprvkovou zadní nápravou a pouze o zá­ stavbu čtyřválcových motorů, největší je dvoulitrový turbodiesel BlueHDi o výkonu 132 kW (180 k), nej­ silnější zážehový 1.6 PureTech o výkonu 165 kW (225 k). Převodovka je u většiny typů samočinná osmistupňová, nechybí možnost přímého řazení páčkami pod volantem. Vůz má pouze pohon před­ ních kol. Verzi 4x4 se zvýšenou hmotností až o 250 kilogramů přinese příští rok hybridní provedení E‑Tense (Plug-In HEV) s celkovým výkonem 221 kW (300 k), zážehovým čtyřválcem 1.6 PureTech a dvo­ jicí elektromotorů, jež s akumulátory 13 kWh umožní elektrický dojezd 50 kilometrů.

Prodejní ceny DS7 Crossback začínají od 895 000 korun českých, verze PureTech 225 Grand Chic je za 1 215 000 Kč (více na www.dsautomobiles.cz).

Od roku 2018 se DS prodávají a servisují pouze ve vlastní dealerské síti (nikoli u Citroënu; první DS Store otevřeno v Praze u Domanského). Součástí prodeje luxusních DS jsou nadstandardní služby DS Experience pro garantovanou mobilitu, k nimž patří asistence 24/7, odvoz a dodání vozu ze servisu, nepřetržitá konektivita včetně MyDS App, osobní ­ asistent na telefonu a servisní smlouva Free Drive s prodlouženou zárukou a pravidelnou údržbou. Pro Evropu se vozy vyrábějí v Mylhúzách (spolu se ­spřízněným Peugeotem 508 druhé generace), pro jiné v čínském Shenzhenu.

■

Toto není placená inzerce, ale důkaz o tom, že automobily CITROËN DS byly nabízeny i na americkém trhu (1969)

12/2018 THauto

21

► Automobily ► MERCEDES-BENZ G-KLASSE (W463A)

Foto Tom Hyan

PODRUHÉ...

Čtyři desetiletí jsou dlouhá doba, ale pokud máte jasno, nemusíte nic zásadního měnit. Proto má druhá generace třídy G nadále stejné kódové označení...

M

usíme ovšem říci, že navzdory stejnému základnímu tvaru (uvidíme, jak se s tím vypořádá Land Rover Defender), je nová třída G po 39 letech skutečně druhou generací legendárního terénního auto­ mobilu, který pro Mercedes-Benz vyrábí rakouský závod Magna Steyr v Grazu. Světovou premiéru slavila v Detroitu, kde druhá generace G‑Klasse patřila k vůbec největším novinkám evropských značek na auto­ salonu NAIAS 2018. V neděli 14. ledna v předvečer autosalonu se poprvé předvedla novinářům a dalším pozvaným hostům na velkolepé show, uspořádané

22

auto 2018/12

TH

TOM HYAN Nový Mercedes-Benz G 500 překvapí především na silnici, jeho jízdní vlastnosti jsou úžasné s komfortem jako v limuzíně (v terénu je už dávno etalonem)

v sále bývalého divadla Michigan Theatre na Bagley Avenue, postaveného v roce 1925 pro čtyři tisíce diváků, jež však nyní chátrá a slouží jen jako kryté garáže.

Daimler zřejmě využil Michigan Theatre pro svou významnou premiéru pod jasným sloganem Stronger than Time, ale zároveň i pro loučení s Detroitem. Po mnoha obdobných akcích s uvedením významných ­nových typů se totiž posledního zimního ročníku NAIAS 2019 už nezúčastní (stejně jako BMW Group)...

Mercedes-Benz G-Klasse druhé generace přichází pro modelový rok 2019 s řadou změn, k nimž patří poprvé dělená přední náprava a poprvé hřebenové řízení, luxus-

1

Druhá generace přišla na trh v provedení G 500 se zážehovým osmiválcem 4.0 Bi-Turbo

3

4

Foto Tom Hyan

2

ní interiér včetně přístrojové desky ze S‑Klasse a pohon zatím jen zážehovými osmiválci. Navzdory dalším úpravám zůstává kódové označení W463, jež patří modernizované třídě G od roku 1989, kdy bylo uvedeno tzv. komfortní provedení s trvalým pohonem všech kol (dříve u W460/W461 zadní pohon s přiřaditelným pohonem předních kol). Upravený podvozek zůstává u zadní tuhé nápravy, nyní vedené čtyřmi podélnými rameny na každé straně, ale přední tuhou nahradilo nezávislé zavěšení obou kol na dvojicích příčných ramen; samozřejmostí je nadále tuhý žebřinový rám. Maticové řízení s oběhem kuliček (hydraulický posilovač) bylo nahrazeno moderním hřebenovým s elektromechanickým posilovačem.

Výrobce označuje druhou generaci za zcela nový vůz, který zachovává známý design, tvary a proporce. Interiér se zvětšil, přestože délka narostla jen o 53 mm a šířka o 121 mm, důslednou optimalizací však klesla hmotnost jednotlivých typů proti předchůdcům až o 170 kg. Nové jsou hlavní světlomety LED s typickými svítícími kroužky.

1 Digitální přístrojový štít Widescreen Cockpit s dvojicí displejů 12,3“ pod společným sklem je příplatkovou výbavou (za 27 tisíc korun) 2, 3 Interiér vozu je nyní prostornější, přestože se vnější rozměry zvětšily jen minimálně 4 Za motorem je nová příčná vzpěra, spojující horní ukotvení pružicích jednotek nezávislého zavěšení předních kol (nahradilo tuhou nápravu, zůstala jen vzadu)

Ve voze na první pohled zaujme obrovský Widescreen Cockpit před řidičem (příplatek 27 050 Kč), tedy dva sdružené displeje po 12,3“ z luxusní S-Klasse, uložené pod společným skleněným překrytem, na nichž lze volit zobrazení Classic, Sport nebo Progressive. Do terénu se sice příliš nehodí, klasické kruhové přístroje by byla naše volba, ale klientela G-Klasse se během let poněkud změnila. Nejprve se představil typ G 500 (premiéra v Detroitu 2018 coby G 550 pro USA), poháněný zážehovým čtyř­ litrovým osmiválcem Bi-Turbo o výkonu 310 kW (422 k)/ 5250 min‑1 a největším točivém momentu 610 N.m/ 2000 – 4750 min‑1; druhým v řadě je Mercedes-AMG G 63 (premiéra v Ženevě), který s tímto upraveným motorem 4.0 V8 Bi-Turbo nabízí ještě více, konkrétně 430 kW (585 k)/6000 min‑1 a enormních 850 N.m v rozsahu 2500 až 3500 min‑1! Největší rychlost sice vzrostla jen z 210 na 220 km/h (s Driver’s Package můžete u AMG mít 240 km/h), ale zrychlení na sto se zkrátilo z 5,9 na 4,5 sekundy! Normovaná spotřeba paliva EU teoreticky vzrostla o pouhý litr na stovku kilometrů, hmotnost jen o 56 kilogramů, ale nádrž AMG je na 100 litrů! Převo­ dovky jsou samočinné devítistupňové (dříve sedmistupňové), 9G-Tronic resp. AMG Speedshift Plus 9G-Tronic; terénní redukce a závěry všech tří diferenciálu (na 100 %) nadále patří k velkým přednostem vozu. Vzrostla světlá výška, brodivost o 100 milimetrů i boční náklon; jízdní vlastnosti v terénu jsou vynikající.

Samozřejmě, nové homologační předpisy omezují nabídku a zpomalují uvádění dalších verzí do sériové vý­ roby. Byli jsme však ujištěni, že příští rok uvidíme v Evropě nový vznětový šestiválec; v Detroitu se hovo­ řilo také o zážehovém šestiválci mild hybrid, nezbytné verzi Plug-In Hybrid a prestižním dvanáctiválci AMG G 65 (463 kW/630 k). Nová přední náprava s dvojicemi příčných ramen je výsledkem spolupráce partnerů ­ Mercedes-Benz G GmbH a sportovní divize ►►► ­

12/2018 THauto

23

► MERCEDES-BENZ G-KLASSE (W463A)

Foto Helena Hyanová

Foto Helena Hyanová

Tři závěry diferenciálů a terénní redukce ke G-Klasse patří od počátku, vylepšené provedení W463 má jejich elektrickou aktivaci

Před osmi lety jsme vyzkoušeli G 280 CDI Professional (W461) se vznětovým šestiválcem 3,0 l o výkonu 135 kW (184 k)

Mercedes-AMG GmbH; ramena jsou přímo ukotvena na žebřinovém rámu, světlá výška dosahuje 270 mm. Podle nálady a druhu vozovky lze volit čtyři režimy Dynamic Select (Comfort, Sport, Eco a Individual), při aktivaci kteréhokoli závěru diferenciálu (či zařazení redukce) ­ přejde systém do pátého a nového G-Mode, speciálního programu pro jízdu v terénu. O terénních schopnostech G-Klasse není žádných pochyb, jen těžko hledá konkurenta, o to větším překvapením je neobyčejně komfortní

1, 2 Pracovní provedení G 280 CDI Professional mělo jednodušší přístrojovou desku, samočinnou pětistupňovou převodovku a křídlové zadní dveře

► MERCEDES-BENZ G 500 (W463A) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec s válci do V/90°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel s chladiči vzduchu, uložený podélně vpředu, hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V VVT (řetěz); 3982 cm3 (ø 83 x 92 mm); 10,5:1; 310 kW (422 k)/5250 min‑1 a 610 N.m/2250 min‑1.

Elektronické přímé vstřikování paliva, EU6d.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic s možností přímého řazení a několika programy (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,86 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80); trvalý pohon všech kol s mezinápravovým diferenciálem, terénní redukce, závěry všech tří diferenciálů; stálý převod 3,45.

PODVOZEK – žebřinový ocelový rám; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; vzadu tuhá náprava, příčně ustavená panhardskou tyčí; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BAS, ESP/TCS; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; kola z lehké slitiny; pneumatiky 265/60 R 18, 275/55 R 19 nebo 275/50 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2890 mm, rozchod kol 1638/1638 mm; délka 4669 mm (s náhradním kolem 4825 mm), šířka 1931 mm, výška 1969 mm; přední převis 877 mm; světlá výška 270 mm; nájezdové úhly P/Z 30,9°/29,9°, přechodový úhel 25,7°; objem zavazadlového prostoru 454/1941 l; objem palivové nádrže 75 l; pohotovostní/celková hmotnost (DIN) 2429/3150 kg; hmotnost brzděného přívěsu 3500 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 210 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 s; brodivost 700 mm; stoupavost 100 %; boční náklon 35°; spotřeba paliva EU od 13,8/10,6/11,8 l/100 km; emise CO2 od 269 g/km.

24

auto 2018/12

TH

1 2

jízda po silnici, která skutečně připomíná luxusní limu­ zínu. Nové elektromechanické řízení navíc dovoluje zástavbu vyspělých jízdních asistentů včetně Park Assist. „Nová G-Klasse zdvihá laťku vysoko ve všech ohledech, ať jde o výkony na silnici i v terénu, či komfort a telematiku. Náš nejdéle sloužící osobní vůz, který přidal G do označení všech SUV značky Mercedes-Benz, má všechny předpoklady pro pokračování úspěšné historie. Zkrátka, nová G je nadále třídou G, ale pouze lepší,“ říká Ola Källenius, nyní člen představenstva Daimler AG, zodpovědný za vývoj a výzkum v oblasti Mercedes-Benz Cars. Je bezesporu zajímavé, jak se ze spartánského terénního vozu, jehož historie začala podpisem smlouvy s rakouským partnerem Steyr-Daimler-Puch AG v roce 1972, vyvinulo luxusní vozidlo, poháněné osmiválcem, ale i dvanáctiválcem.

První typy 230 G (zážehový 2,3 l/75 kW) a 240 GD (vznětový 2,4 l/53 kW) s přiřaditelným pohonem 4x4 byly při uvedení v roce 1979 poněkud skromnější, byť je odpočátku doplnily prestižní řadové šestiválce 280 G (2,8 l/114 kW) a pětiválce 300 GD (3,0 l/65 kW); všechny ovšem jen se čtyřstupňovou manuální převodovkou a terénní redukcí. Dosud vzniklo přes 300 tisíc vozů (jubilejní G 500 vyjel z linky v srpnu 2017). Poslední ­generace (W463) se loučila typy G 350d (jediný diesel 3.0 V6 Turbo), G 500 (4.0 V8), AMG G 63 (5.5 V8) a G 65 (6.0 V12), přičemž tři posledně jmenované už měly plnění motoru dvojicí turbodmychadel. Ceny nové G 500 (W463A) začínají na 2 954 820 Kč včetně DPH (aktuálně na www.mercedes-benz.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na kvalitní ozubená kola pro převodové skříně ZF (1929)

12/2018 THauto

25

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN BEETLE 2018

Nenecháme, chceme elektromobily, tvrdí Volkswagen!

Opravdu si to klienti přejí?

Kam zmizeli ti, kteří měli brouky rádi?

TOM HYAN Charakteristickým prvkem Beetle jsou bezrámová okna dveří

26

auto 2018/12

TH

B

ohužel je jich méně. Dříve byli lidé jiní.

První Typ 1 od Volkswagenu letos slavil osmdesátiny, druhý New Beetle dvace­ tiny. A třetí Beetle vydržel pouhých sedm let, jeho výroba v Mexiku v červenci 2019 skončí, z továrny v Puebla nedaleko Mexico City vy­ jedou nové SUV (je to přece přání většiny!) a kromě toho se Evropa prostě zbláznila, byť pro elektrický Volkswagen vybrali označení I.D., jež má značit inte­ ligenci! Volkswagen Beetle Final Edition SE a SEL, uzavřený i kabriolet, jsou určeny pro ­severoamerické zákazníky. Na mnohých dalších trzích (včetně čes­ kého) už nejsou Beetle k mání...

Obliba automobilů SUV vzrůstá, běžné vozy se pro­ dávají méně a méně. Rekordní odbyt prvního brouka Typu 1 v roce 1972 překonal patnáct milionů Fordova Modelu T, ke konci celosvětové produkce 30. červen­ ce 2003 (převedené do Puebla) jich bylo přes 21 mi­ lionů! Druhá generace, uvedená jako moderní retro před dvaceti lety, vzbudila okamžitě obrovský zájem.

Závod v Puebla zprvu nestačil vyrábět, v prvním roce plné produkce 1999 se jich prodalo 83 434 jen v USA. Následovala třetí generace na jaře 2011, s proporce­ mi bližšími originálu, a to znovu ve dvou karosářských verzích, stejně jako u původní včetně kabrioletu. Vý­ roba Beetle třetí generace dosud běží v Puebla, ale

1 3

Foto Tom Hyan

2

1, 2 Volkswagen Beetle 1.4 TSI na pěkných kolech, evokujících originál, který měl vzduchem chlazený motor v zádi 3 Dvě odkládací schránky před spolujezdcem 4, 5, 6 Poslední modernizace pro modelový rok 2017 přinesla upravený interiér, více verzí a posílenou výbavu

4

už 13. září bylo oznámeno, že ji ukončí v červenci. Ostatně klesá také odbyt Golfů a Passatů, závod v Puebla od roku 1967 vy­ robil přes dvanáct milionů vozů (jubilantem byl Tiguan v srpnu 2018), nyní dělá Beetle, Golfy, Jetty a Tiguany; výroba prvních dvou bude ukončena (Beetle bez náhrady, Golf soustředěn do Wolfsburgu). K více než 200 tisícům Tiguanů z Puebla přibude druhý typ SUV s visačkou Made in Mexico...

Hlavním důvodem je změna myšlení klien­ tů, která vede k upřednostnění problema­ tické kategorie SUV, a protože baby boomers dávno zestárli, přičemž nové generace nemají zájem (mnozí o automobilismus ­vůbec), tak se loni na stěžejním trhu v USA prodalo jen 15 166 vozů Beetle. Podle Volkswagenu činily celkové prodeje nových generací za dvacet let zhruba půl milionu vozů New Beetle (II) a Beetle (III). Herbert

5

6

Diess, od dubna 2018 nový předseda před­ stavenstva společnosti Volkswagen AG, se nechal slyšet, že pokud Beetle znovu vy­ jede, tak jen v elektrickém provedení! Poz­ ději jako jeden z mála vedoucích představi­ telů evropských automobilek sice vyjádřil pochybnosti nad smysluplností a reálnou šancí vynuceného přechodu k elektromo­ bilitě, ale přesto se elektrický Volkswagen I.D. Neo má od roku 2020 stát broukem ­jedenadvacátého století...

Využili jsme poslední příležitosti vyzkoušet zbrusu nový Volkswagen Beetle s motorem 1.4 TSI/110 kW (150 k), a to jak uzavřený se šestistupňovou manuální převodovkou, tak otevřený Beetle Cabriolet se sedmistup­ ňovou dvouspojkovou DSG. Přestože jde o automobil na starší platformě z Golfu ­šesté generace (PQ35 s víceprvkovým za­ věšením vzadu), byli jsme překvapeni dále

vycizelovanými jízdními vlastnostmi, které si v ničem nezadají ani s modernější platfor­ mou MQB. V Mexiku se Beetle vyrábí se spřízněnou Jettou na shodné platformě, která konečně posloužila i Octavii druhé ­generace a mnoha dalším automobilům od VW Group. Vpředu napříč uložený motor je zásadně čtyřválec (jen v USA byl dočasně pětiválec 2.5), nabídka zahrnuje typy zá­ žehové i vznětové, od modernizace pro mo­ delový rok 2017 jsou to zážehové 1.2 TSI 105, 1.4 TSI 150 a 2.0 TSI 220, resp. vzně­ tové 2.0 TDI 110 a 150 (druhé číslo udává výkon v koňských silách). Vesměs lze volit šestistupňovou manuální převodovku nebo šesti- či sedmistupňovou dvouspojkovou DSG, pouze 2.0 TDI 110 má v základu pěti­ stupňovou manuální (nebo DSG 7). Proti originálu se poháněcí soustava samozřej­ mě přestěhovala dopředu, motor je ►►►

12/2018 THauto

27

Foto Tom Hyan

► VOLKSWAGEN BEETLE 2018

1 2

3 4

1, 2 Beetle Cabriolet 1.4 TSI, provedení Design v akčním modelu Maraton, jehož cena s příplatkovou výbavou se vyšplhala na 902 400 Kč!

3 Testovaný Cabriolet 1.4 TSI měl sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku 4 Oba testované vozy měly zážehový motor 1.4 TSI o výkonu 110 kW (150 k)

uložen napříč a pohání přední kola, takže v zádi zbývá zavazadlový prostor o objemu 310 litrů, resp.

225 litrů u kabrioletu.

Volkswagen Beetle po posledním faceliftu dostal upravené nárazníky a čalounění interiéru, posílenou výbavu a modifikovanou nabídku pohonných jedno­ tek. Vůbec poprvé se u brouka objevuje monitoring mrtvých úhlů a asistent výjezdu z parkovacího místa Rear Traffic Alert s nouzovou brzdou, v provedení s tempomatem nechybí kontrola bdělosti řidiče Driver Alert. U kabrioletu se plátěná střecha otevírá elek­

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem, zážehový (TSI) nebo vznětový (TDI), uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, u vznětových common rail; Stop/Start, EU6; 1.2 TSI 105: 1197 cm3 (ø 71 x 75,6 mm); 10,0:1; 77 kW (105 k)/4500 – 5500 min‑1 a 175 N.m/1400 – 4000 min‑1; 1.4 TSI 150: 1390 cm3 (ø 74,5 x 80 mm); 10,0:1; 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1500 – 3500 min‑1; 2.0 TSI 220: 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 9,8:1; 162 kW (220 k)/4500 – 6200 min‑1 a 350 N.m/1500 – 4400 min‑1; 2.0 TDI 150: 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 16,2:1; 110 kW (150 k)/3500 min‑1 a 340 N.m/1750 – 3000 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka; na přání automatizovaná šestistupňová dvouspojková DSG pro 2.0 TSI/TDI a sedmistupňová DSG pro 1.2/1.4 TSI. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s posilovačem; pneumatiky 215/60 R 16, 215/55 R 17 nebo 235/45 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (uzavřená karoserie) – rozvor náprav 2524 mm, rozchod kol 1571 – 1581/ 1543 – 1553 mm podle pneu; d/š/v 4288/1825/1488 mm; objem zavazadlového prostoru 310/905 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost (DIN) v pořadí motorů od 1239/1271/1351/1346 kg, s DSG od 1265/1288/1376/1370 kg; celková 1760/1780/1840/1870 kg, s DSG 1780/1800/1870/1890 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v pořadí motorů) – největší rychlost 180/203/233/202 km/h, DSG 180/203/231/200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h (i DSG) za 10,7/8,7/6,6/8,9 s; spotřeba paliva EU 5,3/5,7/6,6/4,5 l/100 km, DSG 5,2/5,5/6,8/4,7 l/100 km; emise CO2 124/132/152/117 g/km, DSG 119/126/157/124 g/km.

28

auto 2018/12

TH

tricky, nový model Denim vyniká materiálem střechy v jeansovém stylu. Mezi otevřené verze přibyly Kar­ mann, oslava spolupráce s legendární (už zaniklou) karosárnou z Osnabrücku, Allstar na počest fotbalo­ vého turné Euro 2016 a také vyobrazený Maraton na českém trhu (odvozeno z paketu Design). Zkrát­ ka, žádný brouk nemusí být stejný, lze volit kola růz­ ných provedení 16, 17 nebo 18 palců, pakety Design, R-Line, Style, Black Style, Turbo Black či Silver Black, anebo dokonce zvýšený crossover Beetle Dune v obou karosářských variantách. Všechny vozy mají audiosoustavu Composition Colour Radio s osmi reproduktory, či vyšší Composition Media s dotykovým displejem 6,3 palce, připojením telefonu a přehráváním MP3, anebo Discover Media, jež při­ dává navigaci a informační služby Guide & Inform on line. Všechny systémy jsou z poslední generace ­platformy Volkswagen MIB II (Modular Infotainment System), zahrnující MirrorLink, Apple CarPlay a Goo­ gle Android Auto. Beetle se tak snaží přiblížit nové generaci mladých klientů, jež v automobilu hledá ­především konektivitu, protože si myslí, že bez ne­ ustálého připojení nemůže existovat.

Ať je to jak chce, brouk zůstává legendou, starou i novou, jízda v něm vyvolává pozitivní reakce, stej­ ně jako ve Fiatu 500 nebo britském Mini. Má obrov­ ské množství příznivců, kteří pořádají různé srazy, jejichž vyvrcholením je Beetle Sunshine Tour. Letos se poprvé konala ve Wolfsburgu a byla zasvěcena dvacátému výročí New Beetle, o dva roky dříve v Lübecku Travemünde (Brügmanngarten) byla svědkem premiéry poslední modernizace Beetle.

Nové Beetle a Beetle Cabriolet modelového roku 2017 se představily světu v půl osmé večer v sobotu 20. srpna 2016. V červenci 2019 ale skončí.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na kabriolet FORD ESCORT (1985)

12/2018 THauto

29

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TECNO ALFA NANNI GALLI GPL

ROSSA DI BOLOGNA

Foto Tom Hyan

Světovou premiéru supersportovního vozu s osmiválcem na zkapalněný plyn zaznamenal v Paříži jen málokdo...

TOM HYAN, Paříž (F)

Tecno/Alfa Romeo Nanni Galli Ecoracing GPL při oficiální premiéře na Pařížském autosalonu 2018

30

auto 2018/12

TH

R

ossa di Bologna, tedy červená z Boloně, je zpátky! Tak prezentoval bývalý italský zá­ vodník Nanni Galli kreaci, která nese jeho jméno a obnovuje značku Tecno s požeh­ náním jednoho z bratrské dvojice jejích zakladatelů Gianfranca Pederzaniho (ročník 1942, žije v Boloni; bratr Luciano zemřel 1987). Slavná jména se spojila, aby vytvořila první supersportovní automobil po­ háněný zkapalněným ropným plynem GPL, který vznikne v pětikusové sérii, homologované pro běžný silniční provoz, nikoli jen pro závody GT ­ a track days (kus za 350 tisíc eur). GPL je nejroz­

šířenějším alternativním palivem na světě, v Itálii se používá už dlouhá léta a v Evropě pohání přes osm milionů automobilů. Je také nejlevnějším u čer­ padel (v době Pařížského autosalonu 0,82 euro za litr), takže Tecno Ecoracing Nanni Galli ukazuje další možnosti, vhodnější než je elektromobilita.

Tecno/Alfa Romeo Nanni Galli Ecoracing GPL je celý název dvoumístného kupé s motorem uloženým před poháněnou zadní nápravou, které vzniklo ve spolu­ práci MonteCarlo Engineering (nový vlastník značky Tecno) s týmem Tecno Ecoracing Nanni Galli, na němž se podílí finský závodník a soutěžní jezdec

1 2

1, 2 Nanni Galli s vozem Tecno PA123 ve formuli 1 (1972)

3

3 Nanni Galli jako závodník formule 1 (1972)

z uhlíkových kompozitů je dílem slavného tria Fulvio Maria Ballabio (zakladatel MCA), Bellasi Srl z Novary (výrobce kompozitů; Guglielmo Bellasi postavil i vlastní vůz for­ mule 1 v roce 1970) a Autokorjaamo Sami Vatanen z finského Joensuu. Hmotnost dvoumístného vozu by měla zůstat na limitu 1200 kilogramů. Při oficiální premiéře v Pa­ říži byl přítomen Jean-Pierre Jaussaud, ví­ těz 24 h Le Mans 1978, ale také významný jezdec monopostů Tecno F3 a F2.

Gianfranco a Luciano Pederzaniové v roce 1960 založili Tecnokart, jednoho z nejlep­ ších výrobců motokár, od roku 1965 vstou­ pili do kategorie formulových vozů, a tak se Tecnokart změnil před padesáti lety na ­Tecno Automobili. Jezdci Tecno ve F850, F3 a F2 dobyli nespočet úspěchů. V roce 1970 byl Clay Regazzoni mistrem Evropy F2, když vyhrál 7 z 11 závodů, François Cevert dobyl francouzský šampionát F2. ­ Nanni Galli nastoupil ve formuli 2 u Tecna v sezoně 1969, na Velké ceně Belgie 1972 debutoval ve formuli 1 s novým vozem ­Tecno PA123, poháněným třílitrovým dva­ náctiválcem Tecno! Chris Amon vyjel Tecnu jediný bod v Belgii o rok později, ale pak se účast týmu ve formuli 1 z nedostatku finanč­ ních prostředků uzavřela.

A jedna perlička nakonec. Víte, že koncem loňského roku mohli návštěvníci Monaco Yacht Show 2017 obdivovat další Tecno

Foto Tecno

Nanni Galli za volantem monopostu Tecno F2 (1969)

▲ Nanni Galli a Fulvio Maria Ballabio, dva z tvůrců nového vozu

Sami Vatanen. MonteCarlo Engineering má značné zkušenosti s GPL, neboť nasazuje plynové Alfy Romeo Giulietta a Mito do zá­ vodů cestovních vozů, ale také s uhlíkovými kompozity, z nichž MonteCarlo Automobiles staví supersportovní vozy GT už od konce osmdesátých let. V roce 2017 vyjel první vůz Tecno/MCA GT W12 na GPL konstruktéra Samiho Vatanena, s nímž dvojice veteránů Nanni Galli/Fulvio Maria Ballabio obsadila třetí místo v závodě 3 h Peroni Endurance v Mugellu. Do boxů se po pětačtyřiceti letech

Foto Tecno

Foto Tecno MonteCarlo

▼ Česká stopa – Tecno MC R200 alias HN R200 (inspirace Škodou 110 R), loni v září předvedené v Monaku

vrátil Gianfranco Pederzani, nadále prezi­ dent značky Tecno u MonteCarlo Enginee­ ring, dříve šéf italského týmu Tecno ve F1.

Vzhledem k tomu, že kariéra Nanni Galliho je spojena nejen se značkou Tecno, ale také Alfa Romeo, zrodil se nový vůz s osmi­ válcem Alfa Romeo V8 Monofuel GPL, kte­ rý z objemu 4691 cm3 dává výkon 370 kW (503 k) a uděluje vozu největší rychlost přes 300 km/h (ve skutečnosti jde o kon­ strukci Maserati pro Alfu Romeo 8C Com­ petizione). Samonosná konstrukce trupu

MC R200? Ve skutečnosti šlo o dílo čes­ kého studia Hoffmann & Novague, modré kupé HN R200 inspirované Škodou 110 R, ale s mechanickými skupinami Audi R8 (4.2 FSI V8 s možností paliva E85). Také se hovořilo o pěti exemplářích se značkou ­ Tecno od 255 000 eur, dokonce už o první Nanni Galli Special Edition. Premiéry se ­zúčastnili Gianfranco Pederzani, Nanni Galli, François Mazet, Jean-Pierre Jarier, Lionel Noghes (vnuk tvůrce Velké ceny Monaka) a další legendy motoristického sportu. ■

12/2018 THauto

31

► ZAPOMENUTÉ PROJEKTY

Fornasari Racing Buggy (2010)

Foto Fornasari

Na světových autosalonech se objevují různé výstřelky, které záhy mizí; za dlouhá léta jsme viděli mnohé dnes už zapomenuté projekty.

Podívejme se na některé z nich.

Kreace Fornasari s motory Chevrolet jsme si prohlíželi hlavně v Ženevě 2003 až 2010, ale i v Paříži 2008. Giuseppe Fornasari zdědil vášeň pro motory od otce Luigiho, který závodil na Maserati a Alfě Romeo, a od roku 1999 začal stavět supersportovní SUV (!), jež nasadil i do maratonu Paříž – Dakar. Představujeme Fornasari Tender se střechou ve stylu moderní jachty, sedmilitrovým motorem V8 o výkonu 449 kW (610 k) a pohonem všech kol.

Stejné poháněcí ústrojí má rovněž Racing Buggy. Hmotnost vozů činí 1600 až 1650 kg a největší rychlost 280 km/h. V roce 2015 italská firma ve Vicenze vyhlásila bankrot.

Fornasari Tender (2010)

Foto Fornasari

Dilip Chhabria patří ke známým indickým průmyslovým designerům. Začal podnikat v roce 1983 v Bombaji, když se vrátil z roční stáže u GM Design Center v Detroitu (vystudoval Art Center College of Design v Pasadeně). Jeho firma se vypracovala k největším výrobcům automobilového příslušenství v zemi, ale zájem o design přetrval, a tak o deset let později založil DC Design. Chrlí sice jeden nápad za druhým, ale jeho koncepty mají jepičí život, navrhl také sériový elektromobil pro firmu REVA. Na autosalonu v Ženevě 2003 představil DC Gaia, podle svých slov luxusní kupé, inspirované vozy Bugatti Royale a Bentley 4 ½ Litre Supercharged (!), ovšem s downsizingem na mechanické skupiny Mitsubishi Lancer 1.5 Turbo.

Zda vůz na dvaadvacetipalcových kolech někdy vůbec jezdil, jsme se nedozvěděli.

Foto DC Design

Foto DC Design

DC Gaia (2003)

32

auto 2018/12

TH

Covini C6W (2005)

Foto Covini

Čtyři kola na dvojici předních náprav neměl jen závodní Tyrrell P34 (1974) a britský roadster Panther Six (1977), ale také italské kupé Covini C6W (2003). Ferruccio Covini pracoval na projektu od sedmdesátých let, dokončil jej až v novém tisíciletí. Použil osmiválec Audi 4.2 FSI o výkonu 295 kW (400 k) se šestistupňovou manuální převodovkou, ale vůz vystavovaný ještě na Motor Show Bologna 2008 zůstal v prototypu. Jediným sériovým Covini bylo kupé B24 (premiéra v Ženevě 1981), průkopník pohonu vznětovým motorem (VM Motori 2.5 o výkonu 96 kW), postavené v devíti exemplářích včetně několika BT424 se zážehovým čtyřválcem Lancia Gamma 2.5.

Firma Covini Engineering z Castel San Giovanni pak působila jako technický konzultant (např. na projektu vrtulníku Dragonfly).

DC Gaia (2003)

Foto Antro

Alternativní pohony byly vždy středem zájmu vynálezců. Třísedadlový elektromobil Antro I+Solo je tzv. pedal hybrid, protože k pohonu využívá i lidskou sílu! Není to všechno, vlastně jsou na palubě další tři zdroje, a to solární články, akumulátory a prodlužovač dojezdu ve formě malého vícepalivového motoru! Nejekologičtější je lidská síla, pedál spojený s generátorem je před každým sedadlem, jež jsou uspořádána vedle sebe jako v supersportovním McLarenu F1 (řidič sedí uprostřed). Nějaké údaje? Hmotnost kolem 350 kg, součinitel odporu vzduchu cx = 0,22, spotřeba 1,8 l/100 km a rychlost až 140 km/h. Maďaři Zsolt Hegedüs, Géza Hivessy a Zsolt Magyar, majitelé firmy Antro z Öriszentpéteru, měli jasno, když vůz předvedli na Pařížském autosalonu 2008.

Na rok 2010 stanovili rozběh velkosériové výroby! Pak už nebylo nic.

Foto Antro

Foto Antro

Antro I+Solo z Maďarska (2008)

Pedály před každým sedadlem Mohutný Volkswagen Magellan se představil na Detroitském autosalonu 2002, když o dva roky dříve tam zářil velký pikap AAC Concept a pak retrospektivní Microbus. Nakonec se ujal jen AAC, jenž se stal předobrazem prvního Touaregu. Výrobce označil vůz pojmenovaný podle portugalského mořeplavce za crossover, spojující přednosti kombi, MPV a SUV, navíc doplněný univerzálním přívěsem.

Futuristický automobil je jednou z kreací VW Advanced Design Centre v katalánském Sitges, které však VW Group zrušil (účelová avantgardní stavba od architektů AIA Salazar Navarro je nyní konferenčním centrem Sitges Centre de Disseny); čtyři samostatná křesla Magellanu a unikátní osmiválec 4.0 W8 jej pasují na jednu z nejzajímavějších koncepčních studii VW Group.

Volkswagen Magellan (2002)

Foto Volkswagen

Foto Volkswagen

Volkswagen Magellan (2002)

12/2018 THauto

33

► Krátce ► ELEKTROMOBILITA Sdílení vozů není novinkou! V Amsterdamu v roce 1972 ustavili společnost Cooperatieve Vereniging Witkar, která pro své členy nasadila dvoumístné elektromobily. Bylo jich pětadvacet, v centru města měly pět stanovišť s dobíjením, ale to bylo dlouhé, takže sdílení ztrácelo smysl, i když vše kontrolovala centrála s americkým počítačem Digital PDP-11. Vše skončilo na nepraktičnosti a nedostatku financí.

Vozy poháněl elektromotor 2 kW, 24 V, měly hmotnost 452 kg, dosahovaly 30 km/h a ujely jen 15 km. První vyjel před padesáti lety, systém se rozběhl několik měsíců před ropnou krizí.

Celkem vzniklo 38 vozů u firem Cock, Spijkstaal a Vaalburg Carrosseriebouw, než projekt v roce 1986 skončil. Iniciátorem byl Luud Schimmelpennink (ročník 1935), který na vizi sdílení automobilů dodnes pracuje.

Učebnicovým příkladem neúspěchu je elektrická tříkolka Sinclair C5, s níž chtěl Sir Clive Sinclair dobýt svět jako se svými osobními počítači ZX Spectrum. Nejprve se prodalo pět tisíc kusů, pak další tři tisíce, ale tím to skončilo, zbytek se doprodával jen velmi těžko po likvidaci firmy Sinclair Vehicles, Ltd.; celkem bylo vyrobeno 14 tisíc. Nekomfortní, bez adekvátní ochrany pro jezdce, nevhodný pro silnici s rychlostí 24 km/h a dojezdem 32 km, měl být Sinclair C5 nabízen spíše jako hračka než vážně míněný dopravní prostředek. Elektromotor Polymotor/ Philips poháněl levé zadní kolo, karoserie byla z plastu na ocelovém rámu. Výroba se rozběhla v listopadu 1984 v britské továrně The Hoover Co. (elektrické vysavače) v Merthyr Tydfil ve Walesu, skončila v srpnu 1985. Větší typy C10 (dvoumístný) a C15 (čtyř­ místný) se po fiasku C5 nerealizovaly.

Dluhy dosáhly přes sedm milionů liber.

34

auto 2018/12

TH

Foto London Pictures Service

Foto MAN Nutzfahrzeuge

Foto Witkar

Těžké akumulátory s nízkou kapacitou byly vždy problémem. Německý MAN Elektrobus 750 HO M-10 je tedy vezl v přívěsném vozíku!

V roce 1970 tak vznikl elektrický autobus, který místo vznětového motoru 118 kW pohání elektromotor Bosch 108 kW. Přívěs má hmotnost 5400 kg, z toho 4050 kg jsou akumulátory Varta, které stačí na 50 km jízdy. Druhý typ pro 99 cestujících se šesti tunami akumulátorů má dojezd 80 km. V roce 1979 jich dvacet jezdilo ve zkušebním provozu na lince Mönchengladbach – Düsseldorf a zpět (2x 40 km a 88 zastavení, pak během pěti minut výměna přívěsu za nabitý). Délka autobusu 10 m (přívěsu 2,9 m), stoupavost 11 % a největší rychlost 60 km/h.

► KRÁTCE

Foto TH Motormedia

Foto London Pictures Service

Málokdo ví, že prvními dopravními prostředky s elektrickým pohonem byla plavidla! Elektrická bárka přeplula kanál La Manche v roce 1886 z Doveru do Calais. O sto let později už existovaly čluny Plug-In s vestavěnou nabíječkou! Patří k nim Patricia z roku 1984, replika parního temžského člunu (1910), ovšem s hnacím elektromotorem, roztáčeným energií ze dvanácti akumulátorů 12 V/100 A.h. Výrobek loděnice Bossom Boatyard, Ltd., z Medley (Oxford) má délku 9,5 metru, přepraví 12 + 2 osoby cestovní rychlostí 6,5 km/h (maximální 13 km/h), ale o vytrvalosti na jedno nabití dobová zpráva neříká nic.

Palivové články nejsou novinkou, v roce 1966 poháněly dodávkový GM Electrovan, který se dochoval spolu s elektrickým sedanem Electrovair II (stříbrozinkové akumulátory) ve sbírkách General Motors, ale už v roce 1959 se objevily pod kapotou kolového traktoru Allis-Chalmers. Vyobrazená Mazda E-Golfcart byla v roce 1993 prvním vozidlem s vodíkovými články, jež okusil náš šéfredaktor Tom Hyan.

Stalo se tak v Mazda Research & Design Center v Yokohamě při legendární první výpravě českých motoristických novinářů do Japonska s firmou Auto Palace Praha. Vodíkový elektromobil jezdil svižně, ale byla to zatím jen taková laboratoř na čtyřech kolech!

Foto Bertone

Víte, že rychlost 100 km/h poprvé pokořil elektromobil? Stalo se tak v roce 1899, kdy Camille Jenatzy ve Francii dosáhl 105,882 km/h s jednomístným speciálem CITA No.25 Jamais Contente. Dnes je jízda takovou rychlostí mimo dálnice zakázána (!), byť možnosti techniky jsou mnohem větší. Oscar de Vita s aerodynamickým monopostem Bertone Z.E.R. (Zero Emission Record) zajel průměr 303,977 km/h při letmém kilometru na trati Nardò v neděli 21. května 1995. Ustavil tak rekord elektromobilů třídy 2 (do 1000 kg hmotnosti). Michelin dodal speciální pneumatiky 115/70 R 16 s nízkým valivým odporem, firma FIAMM plně recyklovatelné olověné akumulátory, jaké byly běžně v prodeji. Z hmotnosti vozu 890 kg připadá 600 kg právě na akumulátory; celkové rozměry jsou 4200 x 990 x 815 mm.

► Indická Jawa (Mahindra) představila novou Jawu v retrostylu klasické Kývačky pro tamější trh.

Motocykl dostal kapalinou chlazený dvouvýfukový jednoválec DOHC 293 cm3 (ø 76 x 65 mm) s výkonem 20 kW (27 k), šestistupňovou převodovku, dvojitý trubkový rám, teleskopickou přední a kyvnou zadní vidlici se dvěma pružicími jednotkami, dva kotouče ø 280 mm vpředu (s ABS) a bubnovou brzdu ø 153 mm vzadu. Rozvor náprav 1369 mm, výška sedla 765 mm, nádrž 14 l a hmotnost 170 kg.

V nabídce základní Jawa, Jawa Forty Two a Jawa Perak (The Bobber; silnější motor 334 cm3).

Prodej od počátku 2019. ► V roce 2014 vyjel první prototyp elektrického motocyklu Harley-Davidson, nyní se představil sériový model LiveWire, jehož prodej začne během roku 2019.

Při premiéře na motosalonu EICMA 2018 v Miláně však ještě nebyly technické údaje. ► Nová společnost Bollinger Motors představila čtyřdveřový SUV typu B1 a pick-up Double Cab B2, jejichž tvary připomínají původní Land Rover! Robert Bollinger firmu založil a nyní přestěhoval ze státu New York do Detroitu, kde chce v roce 2020 zahájit sériovou výrobu. Nezávislé hydraulické odpružení umožňuje zvýšení světlé výšky až na 20 palců (508 mm), dva elektromotory dávají celkem 382 kW a akumulátory 120 kWh stačí na 320 kilometrů jízdy. Rychlo­ dobíjení DC za 75 minut, anebo do 10 hodin ze zásuvky 220 V. ► Útok Evropanů na evropský automobilový průmysl pokračuje!

Mnichovský soud 16. října 2018 udělil pokutu (Bussgeldbescheid) 800 milionů eur (ano, milionů!) společnosti AUDI AG za údajné odchylky od regulačních požadavků v souvislosti se vznětovými motory V6 a V8, jakož i s automobily poháněnými vznětovými motory.

Pokuta přímo ovlivní výsledky skupiny Volkswagen AG ve fiskálním roce 2018. Podle vyhlášení soudu tím prý sankce proti koncernu končí. ► Předpoklad nárůstu prodejů SUV až na 50 % do roku 2025 vede Volkswagen k uvádění nových typů včetně malého T-Cross, představeného 25. října na zvláštní akci. V roce 2025 chce nabízet přes 30 různých typů SUV na celém světě. Pro Evropu jsou určeny Touareg, Tiguan, T-Roc, T-Cross a elektrický I.D.Crozz (od 2020, jeden ze dvaceti elektromobilů, připravovaných do 2025).

Největší ofenzíva SUV v historii Volkswagenu staví na úspěchu Tiguanu (pět milionů dodáno); zahrnuje i specifické modely Atlas (pro USA) a Teramont (pro Čínu).

12/2018 THauto

35

Motorsport

► JENZER MOTORSPORT

1

2

Foto Roman Klemm

3

Do motorsportu jsem investoval všechny své peníze, říká Andreas Jenzer, jeden z posledních majitelů rodinného týmu na mezinárodní scéně...

J

enzer Motorsport patří k posledním rodinným týmům v mezinárodním automobilovém sportu a letos slaví 25. výročí. Jeho zakladatel, majitel a dodnes neochvějný boss Andreas Jenzer v tomto rozhovoru rekapituluje svůj život na ­závodních tratích a hledí do budoucna. Jeho malá stáj ze švýcarského Lyssu se v posledních letech soustředila na juniorské formule GP3 a F4, v nichž hodlá i nadále konkurovat mnohem větším organizacím.

RK: Co přivedlo mladého Andrease Jenzera k automobilovému sportu?

AJ: Vyrůstal jsem na statku a denní kontakt s traktory a dalšími stroji byl pro mě od dětství běžný. Jako ostatní kluci jsem sledoval závody v televizi a stal jsem se jejich velkým příznivcem. Vlastní sportovní aktivity

36

auto 2018/12

TH

ROMAN KLEMM 1 Pal Varhaug z norského Stavangeru jel pro Jenzer Motorsport několik sezon (od formule Renault 2.0 po GP3 Series) 2 Švýcar Andreas Jenzer jako šéf týmu formule 4 3 Rozhovor Andrease Jenzera s autorem článku

jsem bral jen jako koníčka. Rodiče byli striktně proti, ale ani jinak jsem si s nimi příliš nerozuměl. V šest­ nácti jsem odešel z domova, vyučil jsem se elektro­ montérem a později elektronikem. Bylo to kolem let 1983 – 1984, kdy jsem začal jezdit amatérské závody na okruhu v Lignières. Jelo se na 100 kol nebo na tři hodiny, startoval jsem se svým civilním Audi 50. ­Jednoho dne se mi zachtělo více. Pořídil jsem si licen­ ci a s tvrdě vydělanými penězi jsem začal hledat ­skutečné závodní auto.

RK: Takže jsi brzy svůj život nasměroval k monopostům?

AJ: Byla totiž možnost koupit závodní VW Polo spo­ lečně s formulí Ford 1600 britské značky Van Diemen z roku 1982, ale já hned formuli prodal. Sám jsem závo­ dil na Polu, kamarád s Van Diemenem, jehož přípravu

Foto Tom Hyan

4 5 7 8

jsem převzal. Měl jsem dobré porovnání mezi Polem a formulí; na cestovním voze jsem musel do noci šrou­ bovat, zatímco formule byla ohledně údržby bez problé­ mů. Kamarád neměl zdaleka tak velké potíže s přípra­ vou, ale větší požitek ze závodění. Koncem roku 1988 jsem tedy vyzkoušel monopost a bylo všechno jasné!

RK: Začal jsi být expertem na formuli Ford...

AJ: Tehdy jsem se seznámil s Alainem Feuzem, dvoj­ četem závodníka mistrovství světa motocyklů Thierryho Feuze. Alain byl geniální konstruktér a chtěl pod znač­ kou Faster stavět vozy formule Ford. Tak jsem mu pomohl. Společně jsme postavili všechny jeho vozy ­ a ročně tak čtyři kousky prodali. Zdůrazňuji, že jsem pro Alaina pracoval výhradně ve volném čase, peníze jsem vydělával jako elektrotechnik, ale vše investoval do motorsportu! Můj šéf ve firmě se na mě mohl spoleh­ nout, bral jsem i ty nejsložitější a nejnáročnější úkoly, do nichž se kolegům nechtělo, třeba montáže v jader­ ných elektrárnách. Žili jsme z příjmů mé přítelkyně, se kterou jsme dodnes pohromadě. Vydělávala dobře jako architektka a měl jsem stěstí, že mou vášeň v každém ohledu sdílela i podporovala!

RK: Potvrdily sportovní úspěchy tyto investice a způsob života?

AJ: Myslím, že ano. Od roku 1990 jsem jezdil s novým Fasterem, který jsem si samozřejmě sám sestavil. Šede­ sát hodin týdně jsem pracoval ve firmě a zbytek času jsem trávil cestováním po okruzích Evropy. Zpravidla mě při tom doprovázeli Alain a další dva přátelé. Řídil jsem jak závodní vůz, tak nákladní, a k tomu jsem byl zodpo­ vědným technikem týmu. Soustředili jsme se hlavně na švýcarský šampionát, ale startovali i ve vybraných závo­ dech německého a francouzského mistrovství. V letech

Foto Roman Klemm

Foto Roman Klemm

6

4, 5 V sezoně 2016 krátce v Jenzerově týmu hostoval slovenský závodník Richard Gonda (GP3 Series) 6 Nico Müller ze švýcarského Thunu startoval pro Jenzer Motorsport od roku 2008 ve formuli Renault, ale v GP3 Series byl celkově třetí a čtvrtý (2010 – 2011) 7 GP3 Series 2016 – vpředu vůz Richarda Gondy ze Slovenska, za ním Akasha Nandyho z Malajsie 8 Jenzer Motorsport rozšířil svůj záběr na formuli 4 (jednotné vozy Tatuus Abarth)

1990 – 1992 jsem měl dobrého sponzora a po zisku ně­ kolika titulů vicemistra jsem byl přesvědčen, že v tomhle sportu dokážu porazit kohokoli! Sportovním vrcholem byl můj start na Festivalu formule Ford v Brands Hatch v roce 1992, což bylo jakési neoficiální mistrovství světa této formule! V semifinále jsem držel výbornou šestou pozici, když jsem vlastní vinou havaroval...

RK: Doba spolupráce s Alainem Feuzem tím končila?

AJ: Chtěl jsem to celé vzít do vlastních rukou a už od roku 1991 jsem nejezdil za jeho tým. Pořád jsem ale používal Faster. Bossové předních výrobců Van Die­ men a Swift ovšem koncem 1992 poznali, s jak pod­ řadným materiálem dokážu držet tempo jejich továr­ ních jezdců a v týdnu po Festivalu mi nabídli testy.

Dosáhl jsem špičkových časů, což vedlo ke smlouvě se Swiftem. Za velmi výhodnou cenu mi přenechali dva nové vozy, které se mi podařilo hned po návratu do Švýcarska prodat! Takže jsem objednal další. Tím jsem se postupně stal oficiálním dovozcem Swiftu pro Švýcarsko.

RK: Jak došlo ke zlomu tvojí kariéry, kdy se ze závodníka stal šéf týmu?

AJ: Plánem bylo postoupit do formule 3 v sezoně 1993.

Z velikánů švýcarské scény jako byli Jo Zeller, Wolfgang Kaufmann, Gregor Foitek nebo Jakob Bordoli jsem strach neměl. Byl jsem přesvědčen, že jsem lepší! Sedm­ desát procent rozpočtu jsem měl pohromadě a oslovil hlavního sponzora firmu Binggli, aby zabezpečili zbytek.

Kurt Binggli byl chytrý pán a rozhodl jinak. Správně po­ znal, že by švýcarská formule 3 v mém věku znamenala slepou uličku a navrhl mi: „S okamžitou platností budeš již jenom šéfem týmu ve formuli Ford. Jezdce můžeš ­vybrat dle svého úsudku, já všechno zaplatím!“ ►►►

12/2018 THauto

37

► JENZER MOTORSPORT 1 Juan-Manuel Correa z Ekvádoru při letošním startu na Hungaroringu (GP3 Series)

2

Arjun Maini z Indie na Hungaroringu (2017 GP3 Series) A tak se přihodilo, že pod mojí taktovkou ofi­ ciálně vznikl Jenzer Motorsport. Nasazoval jsem formule Ford, dvě s motory Zetec 1800 a jednu Kent 1600. Zpětně musím přiznat, že Kurtova rada byla naprosto správná...

RK: Také výsledky Jenzer Motorsport mu daly za pravdu...

AJ: Ano, celý projekt se vyvíjel velmi dobře.

Jak obchodně, tak sportovně. Podařilo se mi prodat mnoho nových Swiftů, vlastně jsem ovládl trh. Schnellmann, konkurující importér Van Diemenu, už neprodal nic.

Sportovně to byla senzační doba, na kterou rád vzpomínám. Byl tu jen můj nákladní vůz, moje žena a dva mechanici. Jezdili jsme po Švýcarsku, Německu, Francii a Bri­ tánii. Moji jezdci jako Luciano Crespi, Iradj Alexander-David, Hans Pfeuti, Walo Schen­ ker, Marc Benz, Tazio Pessi, Martin Bünzli a Philipp Mathis vyhráli jednoduše všechno, co se ve formuli Ford vyhrát dalo! V letech 1993 až 2000 dobyl Jenzer Motorsport šest­ krát švýcarské mistrovství, jednou němec­ ké, dvakrát jsme byli druzí v evropském poháru a Argentinec Luciano Crespi skončil pátý na Festivalu formule Ford 1995. Roku 1993 jsem se dokonce sám nakrátko vrátil do kokpitu. Za Schnellmanna tehdy starto­ val v paralelním mistrovství FF Kent 1600 Argentinec Norberto Fontana a příliš často vyhrával. Swift mi proto poslal zbrusu nové chassis s motorem Kent a poprosili mě, abych mu trochu konkuroval...

RK: Firma Ford ovšem přijala několik nešťastných rozhodnutí ohledně juniorského sportu...

AJ: Se zavedením motorů Zetec 1800 to šlo s formulí Ford z kopce. Přesto se mě zeptal

38

auto 2018/12

TH

2003 vyhrál německý šampionát, o dva roky později jsme s Michaelem Ammermüllerem vyhráli Eurocup. Paralelně jsme startovali i v Itálii, kde jsme triumfovali roku 2006 s Danim Closem a roku 2008 s Palem Varhaugem. S Neelem Janim a Ryanem ­ Sharpem jsme dobyli dvakrát vicemistra ­formule Renault V6.

Arjun Maini byl už v roce 2017 jmenován vývojovým jezdcem pro Haas F1 Team

RK: Které období považuješ za nejkrásnější?

AJ: Zřejmě sezonu 1995, kdy se z nás stal špičkový tým formule Ford. Také ročníky 2002 – 2003 s Neelem Janim a Ryanem Sharpem ve formuli Renault byly krásné. No a pak samozřejmě období 2007 – 2009 v nové formuli Master, kde jsme se s Fabiem Leimerem stali mistry.

roku 1998 výrobce Tatuus, zdy bych chtěl pomoci s vývojem jejich nového monopostu této třídy. Byla to problematická konstrukce a od roku 1999 jsem se raději vydal směrem formule Renault. I tam jsme měli ohromné úspěchy: V letech 2001 a 2002 jsme se s Marcem Benzem a Neelem Janim stali ­vicemistry Evropy, Bruno Spengler skončil druhý v Německu. Ryan Sharp za nás roku

RK: Od roku 2010 je Jenzer Motorsport ve formuli GP3...

AJ: Nastoupili jsme od prvního ročníku se třemi vozy, také pro Nico Müllera. Pak při­ šla velká rána, švýcarská vláda se roku 2011 s EU domluvila na měnovém vy­ rovnání, které znamenalo, že naše franky proti euru získaly na hodnotě kolem pěta­ třiceti procent! Všechny smlouvy s jezdci i sponzory Jenzer Motorsport byly sepsány v eurech, zatímco smlouvy s dodavateli ve švýcarských francích. Byla to ohromná katastrofa, protože jsem tím prakticky přes noc o všechno přišel. Přesto se mi podařilo přežít bez dluhů, od té doby se nám velké úspěchy vyhýbají, protože již nemohu ­angažovat nejlepší jezdce. Rok 2011 byl proto nejhorším. Ještě nedávno stáli piloti ve frontě, aby mohli za můj tým jezdit, dnes si musím hledat klienty sám. Ale Luciano Crespi má výborné kontakty v Jižní Ame­ rice, což nám velmi pomáhá.

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1

Foto Tom Hyan

2 Depo GP3 Series 2018 (číslo 10 Juan-Manuel Correa; číslo 11 Jannes Fittje)

► KRÁTCE

Tatiana Calderónová na trati ve Spa-Francorchamps (2018 GP3 Series) RK: V motorsportu jsi dlouho, jak hodnotíš dnešní stav?

AJ: Bohužel jde jen o obchod. Všechno záleží na tom, kolik mechaniků, inženýrů a pneumatik si můžeš dovolit koupit. Jsem toho názoru, že se mo­ derní monoposty až příliš lehce ovládají. Dříve šlo o sport, dnes rozhodují platící tatínkové, anebo sponzoři jejich synů.

RK: GP3 Series často nabízí nudné závody bez předjíždění. Od roku 2019 ji nahradí nová formule 3.

Co by měli konstruktéři udělat jinak?

AJ: Jde o všeobecný problém motorsportu. Mono­ posty mají prostě mnoho aerodynamických doplňků, ovládají se příliš lehce a vše je až moc orientováno na bezpečnost. Podívej se například na to divadlo kolem vynechávání šikan v Monze. Na konec rovin­ ky bych postavil styroporovou zeď, a hned bys viděl, jak by ti chlapci změnili svůj styl...

RK: Co se vlastně stane s dnešními vozy GP3, když koupíte příští rok nové formule 3?

AJ: Ředitel mistrovství Bruno Michel jistě řešení ­najde. V nejhorším případě jsem si jist, že bych je dokázal prodat početným zákazníkům mezi amatér­ skými jezdci.

RK: Na které ze svých jezdců vzpomínáš nejraději a jaký je váš vztah dnes?

AJ: Zvláště dobré vzpomínky mám samozřejmě na jezdce, s nimiž jsme měli úspěch, tedy na chlapce jako jsou Luciano Crespi, Iradj Alexander-David, Neel Jani, Timo Bernhard, Ryan Sharp, Bruno Spen­ gler, Fabio Leimer a Nico Müller. Mám ale ke všem bývalým jezdcům týmu dodnes velmi dobrý vztah, i když jsou z některých velké hvězdy, tak za mnou rádi zajdou. Letos jsme měli oslavu 25 let trvání firmy a přišli všichni.

RK: Můžeš krátce představit své jezdce sezony 2018?

AJ: Jihoameričan Juan-Manuel Correa je velmi se­ riózní chlapec, který prostě potřebuje čas aby zrál.

Moje jezdkyně GP3 Tatiana Calderónová měla v posledních letech problém, že ji prostě ve špatný čas nasadili na špatném místě. Neměla dobré po­ radce. Je ale nejrychlejší ženou v našem businessu, o tom nepochybuji. Jannes Fittje přišel koncem se­ zony a před tím jsme ho sotva znali. Odchod Davida Beckmanna uprostřed roku zabolel, ale v Tridentu je

Foto Roman Klemm

► Kolumbijská závodnice Tatiana Calderón poprvé okusila formuli 1 při promoční akci 30. října v Mexico City, kdy s vozem Alfa Romeo Sauber C37 Ferrari ujela 23 kol.

Xevi Pujolar, šéfinženýr Sauberu pro závodní okruhy, nešetřil chválou a prohlásil, že premiéru zvládla bravurně. Tatiana by ráda postoupila z GP3 Series do formule 2 v sezoně 2019. Jejím cílem je stát se čtvrtou ženou, která pojede Grand Prix mistrovství světa F1.

úspěšný. Chápu jeho jednání a musím přiznat, že jsme mu neposkytli optimální zázemí. Ve formuli 4 byl nejlepší Federico Malvestiti, s jeho výkony jsem velmi spokojen. Má dominantního a tvrdého otce, myslím ale, že brzy bude pravidelně jezdit na špič­ ce. Pro mého krajana Gregoire Saucyho byl rok 2018 jeho prvním v motorsportu vůbec a s ohledem na to jezdí výborně. Má ještě slabiny v kvalifikaci.

Giorgia Carraru k nám přivedl Luciano Crespi z Ar­ gentiny. Má ohromný potenciál, ale bohužel jen ­velmi nízký rozpočet. Nazim Azman jezdí jen pro zábavu, prioritou jsou univerzitní studie v Anglii.

Dán Oliver Rasmussen s formulí 4 začal bez jakých­ koliv zkušeností, jen málo si vyzkoušel motokáry.

Přesto zajel několik dobrých výsledků.

RK: Mnoho týmů z formule 2 a GP3 se snaží o spolupráci ve formuli 1, jak to vypadá u vás?

AJ: Měl jsem v tomto ohledu výborný vztah s Pete­ rem Sauberem a vybudovali jsme senzační vzá­ jemnou kooperaci. Po jeho odchodu se jí ovšem ­nedostalo pokračování.

► Na závody MS F1 bylo přihlášeno pět žen, ale jen tři se kvalifikovaly, dvě jely více Grand Prix a jedině Italka Lella Lombardi bodovala (1975 ve Španělsku šestá s vozem March). Maria Teresa de Filippis (I) byla nejlépe desátá v Remeši 1958 (Maserati 250F), Giovanna Amati (I) se třikrát nekvalifikovala (1992 Brabham). Rovněž třikrát neuspěla Divina Galica (GB), přestože jela i v továrním týmu Hesketh (1978).

Desiré Wilson (GB/ZA) měla smůlu, v Kyalami 1985 jela (Tyrrell 010), ale závod se nakonec pro rozpory mezi FOCA a FISA do mistrovství světa nezapočítával! ► Závodnická škola, kterou v roce 1975 založil Bertil Roos, dále pokračuje se zaměřením na formulové vozy. Kurzy probíhají na okruzích Palm Beach (FL), Pocono, Pittsburgh, Roebling Road (ex-Savannah, GA), VIR (Virginia), Dominion (Thornburg, VA) a New Jersey; žáci mohou startovat v Roos F2000 Racing Series a Bertil Roos Enduro (dva se střídají ve formuli v závodě na 90 minut). Bertil Roos (1943 – 2016) z Göteborgu jel jeden závod F1 ve Švédsku 1974 (Shadow DN3 Ford), byl mistrem USA 1973 ve formuli Super V a ještě 1987 absolvoval SCCA Runoffs v Atlantě (Martini Mk.47 F-Atlantic). Žil v Pensylvánii.

RK: Kolik máš lidí v Jenzer Motorsport a jak se živíte přes zimu?

AJ: Zaměstnávám dvanáct stálých spolupracovníků a k tomu pět až osm dalších, kteří s námi jezdí na závody. Naštěstí nemáme v nabídce pouze samotné závody. Mám širokou základnu klientů, jimž připra­ vujeme závodní vozy. Právě jsem začali nový pro­ jekt, a to McLaren F1 pro Monaco Historique 2020.

V sezoně 2019 pojedeme F4 i novou F3, na změnu jsme připraveni, Bruno Michel nás o každém kroku dobře informoval.

► Mladičký Enzo Fittipaldi da Cruz (narodil se 18. července 2001 v Miami), vnuk mistra světa F1 Emersona Fittipaldiho, zvítězil v mezinárodním italském mistrovství F4 (sedmkrát vyhrál) a byl třetí v německé sérii ADAC F4 (jedno vítězství). Startoval v italském týmu Prema Theodore Racing.

Enzo slavil závodnickou premiéru ve značkovém mistrovství Ginetta Junior Championship 2016, o rok později už jezdil F4 pro Premu.

RK: Co bys změnil na formuli 1, kdyby byla šance?

AJ: V zásadě pozoruji, že se jisté věci pod vedením Liberty skutečně lepší. Na závody zase chodí více lidí. Proč? Každý automaticky vychází z toho, že s novým majitelem musí dojít ke změně. A co bych změnil? Jako první nesmyslné mrhání penězi. To celé šílenství kolem hospitalit, které s motorsportem vlastně nemají nic společného, nám přerostlo přes hlavu. Dále bych se postaral o to, aby se fandové dostali ještě blíže k jezdcům. Mám rád malé týmy jako jsou Haas, či Sauber. Jejich velikost a počet zaměstnanců by měly představovat maximum, ­ s nímž týmy F1 mohou pracovat.

■

► Český závodník Petr Ptáček (narozen 16. října 2002) přešel z motokár Praga do italského šampionátu F4 2018 a překvapil celkově pátým místem. Jel v týmu Bhai Tech Engineering z Mestrina u Padovy; všichni jezdci startují s vozy Tatuus F4-T014 Abarth 1.4 Turbo. Další postupem pro něho bude zimní Toyota Racing Series 2019 v týmu Giles Motorsport na Novém Zélandu (shodné vozy Tatuus FT50 Toyota 1.8).

12/2018 THauto

39

► Motorsport ► MONTAGNA AUTOCROSS (1978 – 1986)

1

2

Foto Montagna

Foto Tom Hyan

3

PO 40 LETECH...

1 První Albertův start v Poříčí nad Sázavou (1978) 2 Alberto a Oscar (Poříčí 1978) 3 Autor článku v Poříčí 1978 s Oscarem Montagnou 4 Oscar Montagna navrhl a postavil trubkový rám pro novou buggy v roce 1985 5 Alberto Montagna testuje novou buggy s motorem z Ferrari 308 GTB před debutem v italském mistrovství 1985

40

auto 2018/12

TH

N

4 5

Foto Montagna

TOM HYAN

ebylo lehké se akreditovat, když jsem byl student a nikoli novinář, přestože jsem pra­ videlně publikoval v Automobilu, Motoris­ tické současnosti a VTM. V roce 1975 jsem poslal fotografii sportovního prototypu Škoda 2000 Spider II (typu 733) do italského týdeníku Auto­ sprint, oni ji otiskli a jmenovali mě československým dopisovatelem! Na jaře 1978 poslali požadavek na reportáž z prvního závodu ME v autokrosu, který se jel v Poříčí nad Sázavou. Pořadatelé však byli vstřícní, stejně jako moji rodiče, půjčili mi Fiat 127, a tak jsem v sobotu 29. dubna 1978 stylově přijel na Homolku jako reportér Autosprintu. Samozřejmě, ­ musel jsem se zaměřit na italské závodníky. V kate­ gorii buggy tam startovali Alberto Montagna (Lancia ­Gamma 2.5) a Giuseppe Zannini (Ferrari Dino 2.4)...

Byl to počátek dlouhého přátelství s rodinou Mon­ tagnů z Parmy, kde bratři Alberto a Oscar pracovali v rodinné autodílně. Oscar byl vynikajícím konstruk­ térem, už v osmnácti si upravil Cucciolo, jeho moto­ cykl se dochoval a je chloubou italských veteránistů.

Pro bratra Alberta postavil všechny buggy, nejprve se čtyřválcovýmni boxery Lancia, nakonec s osmi­ válcem Ferrari 308. V Poříčí 1978 vyhrál Alberto ­jednu rozjížďku, celkově byl devátý, získal dva body do ME a 6000 Kčs, které nešly za nic směnit. Oscar

Foto Montagna

V roce 1978 se jel v Poříčí nad Sázavou první závod evropského mistrovství v autokrosu, pořádaný v Československu...

Foto Tom Hyan

6 Oscar (vpravo) dohlíží na Albertovu buggy s motorem Lancia Gamma (1978) 7 Alberto Montagna (Lancia Gamma 2500) vede v Poříčí 1978 před Wernerem Gintersdorferem z Rakouska (VW GRE 2700) 8 Alberto Montagna (Ferrari 3.0 V8) při druhém startu v Československu (Nová Paka 1986)

6 8

Foto Tom Hyan

7

je tedy s rodinou využil na dovolenou v Česko­ slovensku v září 1978, jenže já už byl v povinné vojenské službě, takže jsem uprchl z kasáren ­ v Podbořanech, máma mě odvezla Fiatem 127 do Klášterce nad Ohří, a tam jsme měli opulentní ­večeři, zatímco rozvědka o mých kontaktech s ob­ čany kapitalistického světa neměla ani tušení. Oscar pak vyprávěl, že lepší řízek nikdy nejedl...

Alberto Montagna (narozen 29. srpna 1942) začal v sedmnácti na motokárách, v roce 1970 vyhrál tři ze čtyř závodů autokrosu, kterých se zúčastnil na vy­ lehčeném Fiatu 1100. V roce 1971 přešel na buggy, jež stavěli v rodinné autodílně, a sbíral úspěchy v domácích závodech. V roce 1973 už byl mistrem Itálie, pohár převzal z rukou Artura Merzaria v Turí­ ně. Následovaly starty v mistrovství Evropy. V roce 1977 byl třetí za Sebastianem Hasslerem a Karlem Singerem. Sezona 1978 byla rozjeta druhým místem v německém Schlüchternu a devátým v Poříčí, ale v rakouském Linci neopatrný Karl Singer se svým Porsche dopadl na Montagnův vůz a buggy mu zni­ čil. Následovala stížnost na FIA, řada dohadů a na protest Alberto z evropského šampionátu odstoupil.

Oscar Montagna (narozen 22. září 1933) si v pat­ nácti postavil malý parní stroj, ve třiadvaceti už měl vlastní motocykl. Také závodil na motokárách, ale pak se soustředil na konstrukci a rodinné dealerství Lancia. Z jeho tří dětí pokračuje Michele v přesném strojírenství, vyrábí v Parmě díly pro potravinářské automaty a jiné stroje, s čímž bratři začali, když ne­ udrželi dealerství Lancia pro vzrůstající požadavky

na diagnostické přístroje. Laura a Davide jsou zubní lékaři. Velmi si vážím toho, že se nám v roce 1981 podařilo vycestovat na tzv. devizový příslib (díky enormní protekci od přátel, jinak to nešlo), což byla podmínka tzv. výjezdní doložky, a navštívit Montag­ novi v Parmě. Byly to úžasné čtyři dny, pak jsem do Parmy jel až ze svobodného Československa, kdy mi bratři Montagnové zařídili interview s Ing. Gian­ paolem Dallarou v jeho továrně! Montagnové ještě jednou přijeli k nám, Alberto se vrátil do ME v auto­ krosu roku 1986, ale v Nové Pace odpadl s defektem kola. O deset let později jsem je překvapil v dílně, kdy jsem se zastavil při novinářské prezentaci Fiatu Marea. S Oscarem a jeho chotí Antoniettou jsme ­povečeřeli poté, kdy jsme prožili krásné odpoledne na italském venkově, kam jsme s Oscarem odjeli starou dodávkou Fiat 238...

Z dnešního pohledu je to možná banální historie, ale kdo prožil dobu komunistického temna, jistě po­ chopí, jak mi tehdy přátelé ze svobodného světa ­pomohli, a to především morálně, díky nim jsem byl informován o veškerém dění v automobilové branži, až do roku 1993 jsem zůstal dopisovatelem časopisu Autosprint, který každý týden dorazil do mojí poš­ tovní schránky. Musím ale přiznat, že v západní čás­ ti Evropy jsme nezůstali jen proto, že jsme museli nechat šestiletého syna jako rukojmí v Českosloven­ sku. Letos jsem se po čtyřiceti letech vypravil do ­Poříčí nad Sázavou. Mnohé se změnilo, Oscar už opustil tento svět, ale Jaroslav Hošek byl na startu jak v roce 1978, tak letos.

■

12/2018 THauto

41

Tyrrell 022 Yamaha (Barcelona 1994)

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

(1991)

MARK BLUNDELL (GB) a BBC FF2000. Bylo rozhodnuto, netradičně přímo přes F3000

Když jezdil Blundell s Brundlem v týmu Brabham v roce 1991, měli komentátoři nejen problém s výslovností jejich jmen, ale často si je pletli! Oba kamarádi později založili firmu 2MB Sports Management pro podporu nadějných závodníků! Mark začínal ve čtrnácti v motokrosu (narozen 8. dubna 1966 v Barnetu, Herts), pak 1984 vyhrál titul mistra Snettertonu a byl druhý v sérii Junior F-Ford 1600, což o rok později zopakoval v mistrovství Esso FF1600

postoupil do formule 1. Debutoval v sezoně 1991 na Brabhamu (bod za šesté místo v Belgii), 1992 byl testpilotem McLarenu, ale na sezony 1993 – 1995 se vrátil (Ligier, Tyrrell, McLaren). Nejlépe byl ve formuli 1 třikrát třetí; 1996 odešel do Indy Cars, kde už 1997 třikrát vyhrál na Reynardu (Portland, Toronto, Fontana). Po roce 2000 pokračoval se sportovními vozy, vrátil se do Le Mans (2003 druhý na Bentley Speed 8), kde už 1992 zvítězil na Peugeotu 905.

McLaren MP4/9 Peugeot (Barcelona 1994)

Foto Tom Hyan

(1994)

MARTIN BRUNDLE (GB) ve sportovních vozech. Ve F1 střídal Tyrrell, Zakspeed, Brabham,

Nejslavnější komentátor Sky Sports F1 absolvoval 158 Grand Prix, nejlépe dojel druhý (1992 Monza a 1994 Monako) a v MS byl šestý 1992 (Benetton Ford). Přežil spektakulární havárii v Austrálii 1996, kdy se jeho Jordan rozpadl na dvě části, ale Martin doběhl do depa a pokračoval s náhradním vozem! Z první sezony 1984 byl diskvalifikován za podvody Tyrrellu, 1988 jen zaskočil za Mansella v Belgii (Williams), ale stal se mistrem světa na Jaguaru

Benetton, Ligier, McLaren a Jordan do roku 1996, pak nahradil u mikrofonu Jamese Hunta na ITV Sport (od 1997), ještě 2012 jel podeváté 24 h Le Mans se synem Alexem. Syn prodejce vozů začal ve dvanácti (narozen 1. června 1959 v Kings Lynn) na travnaté dráze v Norfolku, postoupil do Hot Rods, 1979 debutoval ve F-Ford, 1981 už byl spolujezdcem Stirlinga Mosse na Audi 80 (BTCC) a 1983 těsně prohrál souboj s Ayrtonem Sennou o britský titul formule 3.

Foto Tom Hyan

(1994)

Ligier JS39 Renault (Barcelona 1994)

ÉRIC BERNARD (F) Nejprve nahradil Yannicka Dalmase ve VC Francie 1989 (Larrousse

Francouzský závodník, který svou kariéru F1 překvapivě ukončil na Lotusu 109, když ho Ligier vyměnil za Johnnyho Herberta (1994).

Byl to poslední z jeho 45 startů Grand Prix. Od jedenácti chtěl být jezdcem F1 (narodil se 24. srpna 1964 v Istres), čtyřikrát vyhrál francouzské mistrovství motokár, dobyl Volant Elf Winfield 1983 (porazil věčného rivala Jeana Alesiho), byl mistrem F-Renault 1985, přes formule 3 a 3000 (třetí 1989) se prosadil do formule 1.

42

auto 2018/12

TH

LC89 Lamborghini), avšak odpadl z pátého místa. Celou sezonu jel 1990 (čtvrtý v Anglii) a 1991 (šestý v Mexiku) u Larrousseho, ale zlomil si nohu při havárii v Suzuce. Chtěl jet Peugeot 905 v Le Mans, ale noha mu to nedovolila, vrátil se až 1994 do Ligieru F1 (nejlépe třetí v Německu). Po 1994 pokračoval se sportovnimi vozy, několikrát zvítězil (Lola, Panoz), přijel i do Brna.

Skončil v roce 2002, pak se také věnoval výchově nových jezdců.

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Chevron

(1972)

Chevron B25 Ford (1973 formule 2)

DAVID MORGAN (GB) později sponzor zkrachoval, jeho šéfové předstírali sebevraždy a uprchli

Kořením F1 jsou i jezdci, kteří jeli jediný závod. David Morgan (narozen 7. srpna 1944 v Somersetu) se po osmi letech snažení dočkal překvapivého triumfu v úvodním závodě ME F2 1972 v Mallory Parku (Brabham BT35 Ford), kde porazil Nikiho Laudu! Začínal stejně jako Lauda na Mini, ale jediného startu F1 se dočkal v Silverstone 1975.

Kuriozní sponzor Southern Organs pro něho pronajal Surtees TS16, David ale havaroval v průtrži mračen, která závod přerušila. O týden

na pustý ostrov (nakonec je dostali). David v roce 1968 přešel z Mini na formule 3, 2 a Atlantic; proslavil se potyčkou s Jamesem Huntem po kolizi F3 v Crystal Palace, jeho mladší bratr Richard byl hvězdou F-Ford a táta závodil na Jaguaru XK140. Jednal s Peterem Warrem (Lotus) o další starty, ale marně. Vzdal se závodů, vrátil se 1980 – 1981 s cestovními vozy, ale pak dobyl uznání ve světě jako závodní inženýr týmů F1 a Indy Cars. Je ženatý, má dvě děti a opět žije v britském Surrey.

(1972)

Foto GRD

GRD 372 Ford (Brands Hatch 1972)

ANDY SUTCLIFFE (GB) pozdější jezdce F1, ale jeho GRD byl první prototyp značky,

Bezesporu velká formulová naděje, která se neprosadila.

Narodil se 9. května1947 v Mildenhallu, začal se sportovní Ginettou (1967), zamířil do F3 a F2 jako první tovární jezdec nové značky GRD (Group Racing Developments), několikrát se přihlásil na domácí Grand Prix Británie, ale nikdy to nevyšlo.

V roce 1974 Brabham BT42 od italské Scuderia Finotto nedorazil, 1977 se nekvalifikoval na Marchu 761 týmu RAM. Ve formuli 3 porážel

takže v roce 1972 vyhrál několik klubovních závodů a vedl mistrovství Lombard F3 (vítězství Brands Hatch, Snetterton, Oulton Park a Rufforth), pak však celkově třetí. Ve formuli 2 na GRD 272 neuspěl, ovšem na Marchu 732 BMW byl třetí v Pau 1973. Nakonec se živil jako zahradnický expert, ale měl problémy. Syn mu tragicky zemřel, několikrát zbankrotoval, léčil se ze závislosti na alkoholu, dostal se do křížku se zákonem. Zemřel 13. července 2015 v Pluckley (Kent).

Foto CMGD Racing

(1972)

March 712M Ford (1971 formule 2)

MIKE BEUTTLER (GB) v letech 1971 – 1973, většinou na Marchu 722G (chassis F2 se zádí F1);

Syn britského důstojníka se narodil 13. srpna 1940 v Káhiře, ale po válce se rodina vrátila domů. Začínal jako pomocník v týmu Chequered Flag, kde ho nechali svézt, ale poškodil závodní vůz (1960), a tak pokračoval v divadelní agentuře. Vrátil se roku 1965, pak ho podpořili přátelé z londýnské burzy a dovedli až do formule 1!

V Kanadě 1971 sice zaskočil na továrním STP Marchu 711, ale jinak jel za soukromý CMGD Racing (Clarke-Mordaunt-Guthrie-Durlacher)

tuto konstrukci pak převzal i tovární tým (Beuttler nejlépe sedmý z 28 startů). Ve formuli 3 však vítězil, v roce 1968 jel na Brabhamu 54 závodů, 1970 vyhrál předzávod GP Británie (Brabham BT28)!

Koncem sezony 1973 skončil, pro CMGD jezdil i formuli 2, překvapil triumfem ve Vallelunze 1971 na Marchu 712.

Netajil se odlišnou sexuální orientací, zemřel na AIDS v San Franciscu 29. prosince 1988. Patřil k posledním soukromníkům F1.

12/2018 THauto

43

Historie

► ŠKODA 130 RS (1975 – 1981)

Foto Tom Hyan

Premiéra na mistrovství Evropy 1975 (Milan Žid/Oldřich Horsák v Brně 1975)

MISTR EVROPY

Foto Tom Hyan

Úspěšná Škoda 130 RS s pětistupňovou převodovkou dojela při debutu v Brně 1975 na třetím místě v divizi I do 2000 cm3 (Žid/Horsák)

Nejúspěšnější československé kupé je Škoda 130 RS, která vedle úspěchů v rally dobyla evropský titul na okruzích v hodnocení značek...

44

auto 2018/12

TH

Foto Jiří Maršíček

Foto Jiří Maršíček

1

2 4

Foto Tom Hyan

3

5

TOM HYAN

V

znik automobilu Škoda 130 RS (typ 735) a jeho výroba v homologačních počtech jsou zahaleny tajemstvím, nicméně šlo o derivát kupé Š 110 R (typ 718 K), jenž se vyráběl ve velkých sériích (celkem 56 902 vozů v letech 1970 – 1980). Samozřejmě, legendární stotřicítka RS dostala rozšířenou karoserii na ocelo­ vém skeletu Škody 110 R, doplněnou povrchovými panely z laminátu a hliníkového plechu, větší roz­ chod kol, kapalinový chladič vpředu a jinou zadní nápravu s vlečenými rameny. Koncepčně však šlo o shodný automobil, takže delegát FIA Paul Frère v Mladé Boleslavi přimhouřil oči a nepožadoval ­důkazy o vyrobení tisícikusové série ve dvanácti po sobě jdoucích měsících, jak vyžadovala homologace FIA tehdejší skupiny A2 (upravené cestovní vozy).

Belgičan Paul Frère (1917 – 2008), zkušený tech­ nik, automobilový závodník a motoristický novinář, samozřejmě věděl, o co jde. Hovořil jsem s ním na

toto téma dvakrát, a to při představení Fiatu Bar­ chetta v Jerezu 1995 i při vyhlášení Car of the Year 2004 v Paříži (byl dlouholetým prezidentem COTY).

Vždy mi poskytl spoustu informací, které jsem si později doslovně přečetl v jeho knize My Life Full of Cars, všechny údaje vždy seděly. Potvrdil, že vy­ cházel ze základu koncepční podoby všech typů Škoda 110/130, které viděl jezdit ve velkém množ­ ství u nás i v zahraničí, a když zjistil zdravou snahu o sportovní zápolení, homologaci potvrdil. A to přesto, že nakonec podle dostupných údajů vznikla zhruba čtvrtina požadovaného množství, a to z po­ loviny u soukromých závodníků, kteří si Š 130 RS vyráběli ze základu Š 110 R... Škoda 130 RS ovšem získala oficiální oprávnění startovat jak v automobilových soutěžích, tak na okruzích a v závodech do vrchu, později i v autokro­ su a rallykrosu. Na jakékoli protesty je dávno pozdě, nyní je to promlčená epizoda, navíc nepři­ ►►►

1 Úspěšné trio (zleva) Jan Šenkýř, Břetislav Enge a Zdeněk Vojtěch v sezoně 1980 2 Zdeněk Vojtěch (1951 – 1998) při mistrovství Evropy v Brně 1978 3 Škoda 130 RS (Jaroslav Bobek/Oldřich Brunclík) vyjíždí z depa v Brně 1975 před vozem BMW-Alpina 2002 (Harald Grohs/Jörg Denzel) 4 Důkaz o existenci silničních vozů, které v závodech nestartovaly (Brno 1975) 5 Návrat do evropského mistrovství v Brně 1977 (Jaroslav Bobek/Oldřich Horsák)

12/2018 THauto

45

Foto Tom Hyan

► ŠKODA 130 RS (1975 – 1981)

Foto Tom Hyan

1

1 Tovární jezdci Škoda v Brně 1978 – zleva Angličanka Susan Tucker-Peake, Petr Samohýl, Josef Michl a Milan Zapadlo 2 Posádka Josef Michl/ Petr Martinovský/Oldřich Vaníček (Grand Prix Brno 1981) 3 Strůjci úspěchu, posádka Vojtěch-Enge-Šenkýř, občas v kokpitu doplněná manažerem Václavem Bervidem, v triumfální sezoně 1981 4 Posádka Petr Martinovský/ Jan Jirotka (Grand Prix Brno 1978) 5 Posádka Petr Samohýl/ Susan Tucker-Peake (Grand Prix Brno 1978) 6 Miroslav Zapadlo (ředitel) a jeho syn Milan (ročník 1952), který nebyl jen prominentním synkem, ale především vynikajícím závodníkem, jenž nikdy nepřestal závodit, ani neemigroval (jak na internetu potvrzuje jeho dcera Laura); snímek je z Mostu 1976

46

auto 2018/12

TH

2

3

4

5

6

nesla značce žádnou nadstandardní výhodu ve srov­ nání s konkurencí z bohatších a vyspělejších zemí.

Podle automobilových historiků bylo 98 nebo 129 vozů vyrobeno továrnou, další více než stovka v au­ toklubech a soukromých dílnách. Osobně si pama­ tuji na dva silniční vozy, se žlutým přijeli členové ­závodního týmu na debut Š 130 RS v mistrovství Ev­ ropy 1975 v Brně, druhý tmavě modrý jsem okusil zásluhou libereckého závodníka Zdeňka Vojtěcha.

Byla to zvláštní doba, v sedmdesátých letech se u nás ale začal rozvíjet automobilový sport v souvis­ losti s rozšířením nových automobilů Škoda s motory vzadu; vznikly nejrůznější modifikace, včetně sportov­ ních spiderů. Nejprve se na základě sedanů Š 100/110 objevila Škoda 120 S (typ 728), první s chladičem v přídi (pokud byl dříve vzadu, chlazení vyžadovalo mohutný ventilátor poháněný řemenem od klikového hřídele, což snižovalo výkon motoru), následovala Škoda 130 RS, jež navíc do karoserie kupé dostala kyvadlovou nápravu. V roce 1969 byl jmenován Miro­ slav Zapadlo (1924 – 1988) generálním ředitelem AZNP Mladá Boleslav coby bývalý poslanec Národ­ ního shromáždění ČSR, který se v devatenácti dobro­ volně přihlásil do války v Koreji a pak nastoupil v auto­ mobilce jako opravář strojů, než se po politické kariéře stal ředitelem závodu ve Vrchlabí.

Za vedení Miroslava Zapadla se rozběhly výroba

Š 1203 a nové řady Š 105/120 (typ 742), došlo k mo­ dernizaci závodu Vrchlabí a rozmachu motoristic­ kého sportu, ale také k problémům s kvalitou u za­ hraničních odběratelů. Nakonec se znelíbil, koncem roku 1978 byl odvolán a dokonce svými soudruhy zbaven členství v komunistické straně. Přesto položil základy velkých úspěchů automobilů Škoda v moto­ ristickém sportu na celém světě, nejprve v mistrov­ ství světa rally, kde vozy Škoda 130 RS vítězily ve své třídě v největších soutěžích (např. 1977 Rally Monte Carlo, 1978 RAC a Acropolis). Prvními spor­ tovními podniky, jichž se Škody 130 RS zúčastnily, byly však závody na okruzích. V roce 1975 se po­ prvé objevily na Velké ceně Brna při ME cestovních vozů a hned obsadily třetí (dvojice Milan Žid/Oldřich Horsák) a čtvrté místo (Jaroslav Bobek/Oldřich Brunclík) v divizi I do 2000 cm3. Homologace vozu sice prošla s pětistupňovou převodovkou, ale v tom­ to případě se po úspěchu Škoda přece jen musela vrátit ke čtyřstupňové, jakou měly všechny sériové typy. Nová homologace přišla až 1. června, takže v ME 1976 v Brně vozy nejely, ale značka si tam vše vynahradila trojnásobným triumfem v národním ­závodě A2 – 1300. Mezi vítěze Jaroslava Bobka a třetího Milana Žida z továrního týmu se vklínil na druhé místo liberecký student Zdeněk Vojtěch.

Při mistrovství Evropy 1977 se Škody 130 RS do

► ŠKODA 130 RS (1975 – 1981) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, uložený vzadu podélně za nápravou; hliníkový blok a hlava válců; OHV 2V; dva dvojité karburátory Weber 40 (45) DCOE; 1289 cm3 (ø 75,5 x 72 mm); 10,5 až 11,2:1; výkon 113 až 140 k (83 až 103 kW)/7250 až 8500 min‑1; točivý moment přes 127 N.m/5250 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka ø 190 mm s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze (3,08 – 2,19 – 1,57 – 1,16 – Z 3,27 pro rally; 3,08 – 1,94 – 1,35 – 1,08 – Z 3,27 pro okruhy); homologovaný stálý převod 3,70/3,90/4,10/4,24/4,44; nebo pětistupňová (3,23 – 2,12 – 1,55 – 1,21 – 0,96 – Z 3,00); stálý převod 3,78/4,25.

Samosvorný diferenciál, pohon zadních kol.

7

PODVOZEK – samonosný ocelový skelet s krycími panely z laminátu a hliníkového plechu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná a vzadu vlečená kyvná ramena; vinuté pružiny a kapalinové tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové kapalinové brzdy s posilova‑ čem, vpředu kotoučové a vzadu bubnové; řízení šroubem a maticí; kola z lehkých slitin, standardní pneumatiky 185/70 SR 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm; rozchod kol 1415/1368 mm; délka 4020 mm, šířka 1720 mm, výška 1280 mm; hmotnost podle FIA 720 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 až 220 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h kolem 8,0 s; spotřeba paliva neuvedena.

Brna vrátily, divizi I (nyní do 1300 cm3) vyhrála to­ vární posádka Jaroslav Bobek/Oldřich Horsák, ale svoje stotřicítky už měly i soukromé týmy (Adolf Fe­ šárek/Marcel Pipek třetí). Paralelně probíhala účast v automobilových soutěžích, ale to je jiná kapitola.

Milan Zapadlo, syn podnikového ředitele, a Svato­ pluk Kvaizar střídali obě kategorie. Od sezony 1978 startovaly automobily Škoda 130 RS i v jiných závo­ dech mistrovství Evropy, došlo ke generační obmě­ ně jezdců, tovární tým posílili Josef Michl a Petr Sa­ mohýl, v cizině se objevili i další závodníci. Racing Team Liberec s požehnáním úřadů vytvořili Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge. Při premiéře v Brands Hatch 1978 se nedařilo, Zapadlo/Michl neklasifiko­ váni pro dlouhou opravu v depu, veteráni Žid/Bobek při posledním startu odpadli s poruchou motoru. Na Salzburgringu dojeli Zapadlo/Michl druzí a Vojtěch/ Enge čtvrtí do 1300 cm3, pak Zapadlo s Michlem ­divizi I vyhráli v Brně, Zolderu a Zandvoortu. Českoslovenští jezdci ani v roce 1979 nesměli jet všechny závody, opatřit všechna povolení bylo nad­ lidským výkonem, ani protekce nepomohla. Nově vy­ tvořená posádka Michl/Samohýl (Zapadlo po likvidaci svého otce musel z týmu zmizet!) vyhrála v Brně a Brands Hatch, Vojtěch/Enge triumfovali v Zeltwegu a domácí Rob Slotemaker/Tony Zwanenburg v Zand­ voortu; značce Škoda patřilo v divizi I druhé místo

za Alfou Romeo. V roce 1980 nastoupily sestavy Michl/Šenkýř a Vojtěch/Enge, první byla třikrát druhá, zatímco druhá zvítězila v Brands Hatch, Vallelunze a na Salzburgringu, kde došlo poprvé k vytvoření ­trojice Vojtěch/Enge/Šenkýř, jež se střídala na dvou vozech, a vyhrála také v Brně, Perguse, Silverstone a Zolderu. Škoda se v absolutním hodnocení značek ME 1980 posunula na třetí místo za BMW a Audi.

Ve druhé polovině sezony vytvořil Ing. Josef Michl nový tým s Adolfem Fešárkem a Petrem Martinov­ ským, Oldřich Vaníček s Antonínem Charouzem. ­Výkon čtyřválce 1289 cm3 se přiblížil 103 kW (140 k).

Triumfální sezona přišla v roce 1981. Trojice Vojtěch, Enge a Šenkýř se pod taktovkou manažera Václava Bervida zasloužila o titul v absolutním hodnocení značek před BMW, Fordem, Audi, Mazdou a dalšími.

Nebylo to však jednoduché, ani při šanci na toto ­prvenství se nepodařilo vždy získat potřebnou pod­ poru a zasáhly i poruchy, takže rozhodující body v po­ sledním závodě v Zolderu 1981 pro Škodu vyjela ­trojice Michl/Martinovský/Vaníček třetím místem v di­ vizi I. Zrodil se jeden z největších úspěchů Škody na okruzích, bohužel následující rok se změnilo rozdě­ lení divizí, a tak účast skončila. Úspěch dodnes zůstal nedoceněn, tehdejší vedení automobilky během ­sezony zrušilo podporu a závodníkům nepřišlo ani ­poděkování za úspěšnou reprezentaci.

■

Foto Tom Hyan

8

9 7 Slovenská posádka Rudolf Machánek/Celestín Matlovič závod ME 1978 v Brně nedokončila (odpadla ve druhém kole) 8 Posádka Antonín Charouz/ Milan Volf/Georg Alber (Grand Prix Brno 1981) 9 Susan Tucker-Peake ze slavné motoristické rodiny; dříve závodila s Fordy (Anglia a Escort), později pracovala v organizaci jízdy Lands End Trial

12/2018 THauto

47

Foto Tom Hyan

► Historie ► VAN VEEN OCR 1000 (1974 – 1981)

ROTARY CLUB Motocyklů s rotačním motorem nebylo mnoho, s jedinou výjimkou však šlo o stroje vyšší třídy...

S

vůj superbike s rotačním motorem podle licence PETR RUTEK NSU-Wankel vytvořil také Hendrik (Henk) van ▲ Originální Van Veen Veen, nizozemský dovozce malých německých OCR 1000 si můžete motocyklů a mopedů Kreidler (do roku 1971 jich prodal přes sto tisíc), takže si mohl dovolit provo­ prohlédnout na Hockenheimu (Motor-Sport-Museum) zovat závodní tým Van Veen Racing z Amsterdamu, jehož jezdci na strojích Kreidler dobyli několik titulů ▼ Po obou stranách ­mistra světa v závodech silničních motocyklů. zadního kola jsou pružicí jednotky Van Veen OCR 1000 se rodil dlouho, první prototyp údajně využíval rotačního motoru Mazda Cosmo v rámu Guzzi V7 s pohonem zadního kola kloubovým hřídelem, zcela nový motocykl však pro Van Veena zkonstruovali nizozemský závodník Jos Schurgers (člen týmu Van Veen) a Brit Simon Saunders. Ozna­ čení OCR vycházelo z druhu motoru (Oil-Cooled Rotors). Van Veen se rozhodl dokončit motocykl ­ za každou cenu, přestože přišel v nevhodné době ­první ropné krize, a rotační motory měly pro značné ztráty (netěsnící lišty) tradičně velkou spotřebu i velké emise. Nový Van Veen OCR 1000 slavil světovou

48

auto 2018/12

TH

­remiéru na mezinárodním motosalonu IFMA 1974 p v Kolíně nad Rýnem, kde tehdy zářila rovněž první Honda Gold Wing 1000 (čtyřválec).

První testy ukázaly různé nectnosti, zejména pomalou reakci na přidání plynu a poddimenzované brzdy vzhledem k suché hmotnosti 292 kg, takže se náběh výroby poněkud opozdil. Henk van Veen postavil novou továrnu v Duderstadtu, aby byl blíže bohatým německým klientům. Rotační motor dodával lucemburský Co­motor, společný podnik Citroën/NSU, vymínil si však dodávky po padesáti kusech, ale přišla jen ta první. Comotor záhy totiž výrobu podle licence NSU-Wankel zrušil a zanikl, protože také Citroën zastavil projekt osobních automobilů s těmito pohonnými jednotkami (vzniklo 847 vozů Citroën GS Birotor). V letech 1977 až 1981 se tedy postavilo jen 38 originálních motocyklů Van Veen OCR 1000. Továrna Van Veen GmbH v německém ­Duderstadtu byla zavřena v roce 1981.

Nový superbike dostal dvourotorový motor Comotor 624 z automobilu Citroën GS Birotor o výkonu 100 koní

► VAN VEEN OCR 1000 (1978) MOTOR – zážehový čtyřdobý dvourotorový rotační Comotor 624, uložený napříč v rámu; chlazení kapalinou s elektrickým větrákem, chlazení rotorů olejem; dvojitý spádový kaburátor Solex 32 DDITS; elektronické digitální bezdotykové zapalování Busch-Jaeger/Hartig; objem 2x 498 cm3 = 996 cm3 (odpovídající objem FIM 1693 cm3); 9,0:1; 74 kW (100 k)/6000 min‑1 a 132 N.m/3500 – 5000 min‑1; max. 6500 min‑1. Olejová náplň v motoru 5,0 l. Alternátor 12 V, 240 W; elektrický spouštěč.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – čtyřkotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová převodovka Van Veen/Porsche s nožním řazením (2,35 – 1,61 – 1,10 – 0,88); primární převod ozubeným soukolím; sekundární převod 2,66:1 kloubovým hřídelem, ukrytým v hliníkovém rameni kyvné vidlice.

PODVOZEK – dvojitý ocelový trubkový rám; vpředu teleskopická vidlice Van Veen ø 42 mm, vzadu kyvná vidlice, vinuté pružiny a plynokapalinové tlumiče Koni; kotoučové brzdy Brembo ø 280 mm, vpředu dvojitá; paprsková kola Ronal z hliníkové slitiny; pneumatiky 3,50 – 18 vpředu a 4,00 – 18 vzadu.

1 1 Van Veen OCR 1000 v plné kráse na obrázku z dobového prospektu, který v březnu 1977 zaslal Ing. W. C. P. Kuster z firmy Van Veen GmbH

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1523 mm; d/š/v 2295/740/1150 mm; výška sedla nad zemí 850 mm; objem palivové nádrže 22 l; suchá/pohotovostní hmotnost od 292/315 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost přes 200 km/h, na jednotlivé stupně 75/110/160 km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,8/16,0 s; spotřeba paliva 10,0 l/100 km.

Cena při uvedení na trh 24 198 DM (v roce 1977).

2 Rotační motor měl speciální digitální elektronické zapalování Busch-Jaeger/Hartig

2

Foto Van Veen

4 Původní Van Veen OCR 1000 vznikl v osmatřicetikusové sérii 5 Hliníkový odlitek zadní vidlice ukrývá hnací hřídel v pravém rameni

4

(74 kW), čtyřkotoučovou suchou spojku a čtyřstupňovou převodovku, kterou pro potřeby Van Veena vyvinul a vyráběl Porsche. Elektrický spouštěč pochází z přívěsných lodních motorů Johnson (Van Veen byl jejich zástupcem). Velmi pěkně je vyřešena zadní kyvná ­vidlice z hliníku, jejíž pravé rameno ukrývá hnací hřídel.

Největší rychlost přes 200 km/h a zrychlení na sto za 3,8 sekundy byly na konec sedmdesátých let pozoruhodnými výkony. Plán na roční výrobu dvou tisíc motocyklů však nevyšel, mimo jiné i pro odklon od rotačních

5

Foto Tom Hyan

3 Dvourotorový Comotor 624 pochází z automobilu Citroën GS Birotor

3 motorů. Henk van Veen si ale splnil sen, na své OCR 1000 jezdil ještě v pětasedmdesáti letech...

Obdivovatel rotačních motorů Gert van Rootselaar koupil vše zbylé a postavil si motocykl číslo 39 pro sebe. Měl však dalších jedenáct nepoužitých rotačních motorů Comotor z dodaných padesáti, ale neměl peníze. Andries Wielinga následně v roce 2009 získal všechno od Rootselaara, včetně původních výkresů a forem, a zahájil ­výrobu replik ve své dílně OCR Motors ve Wommelsu na severu Nizozemska. Zdá se, že v mezidobí vznikl i čtyřicátý kousek, protože Wielinga označil první z deseti plánovaných replik číslem 41 pro modelový rok 2011 (ceny od 85 000 eur bez daně). Konstrukce a výrobní přípravky byly digitalizovány, nová firma využila zázemí autodílen a čerpací stanice Autobedrijf Wielinga na Lange Baan ve Wommelsu, které se od roku 1990 specializují na vozy Citröen včetně renovací legendárních typů DS 19/21.

V roce 2011 vyjel motocykl postavený podle originálu, ocelový trubkový rám nyní vyrobil specialista Nico Bakker a na obou kolech se objevily pneumatiky Michelin Macadam. Známý zkušební jezdec, závodník a moto­ ristický novinář Alan Cathcart byl však při prvním testu zklamán odpružením a účinností brzd, které odpovídají originálu, nikoli dnešním požadavkům. Pro motor s tak velkým výkonem by bylo lepší, kdyby Wielinga tyto komponenty upravil. Už dříve slabší brzdy řešila výměna ­litinových kotoučů za původní z nerezové oceli, což zkrátilo brzdnou dráhu. Zřejmě by však další úpravy zvedly i tak vysokou cenu, a výroba deseti replik musí být konečná, protože nové motory neexistují. Van Veen OCR 1000 vlastně není replika, ale Continuation Series. ■

12/2018 THauto

49

► Historie ► LANCIA GAMMA SCALA

3 1, 2 Scala, to je jméno unikátního italského sedanu, postaveného Pininfarinou v roce 1980 na základě typu Gamma Coupé Foto Pininfarina

3, 4 Také interiér Scaly se velmi lišil od sériového sedanu Gamma

1

SCALA JE TADY! Za několik dnů se nová Škoda Scala představí novinářům v exotickém prostředí, ale SCALA už tady byla před 38 lety...

A

jak se nová Scala liší od původní? Před‑ ně to bude pětidveřový kompaktní vůz, tedy s výklopnou stěnou v zádi, zatímco Lan‑ cia Gamma Scala byla velkým čtyřdveřovým sedanem se stupňovitou zádí, navržená Pininfarinou coby další stylistická varianta ­ řady Gamma (Progetto Y2). A co je Gamma?

Velký italský automobil se zážehovým podčtvercovým čtyřválcem boxer o objemu 1999 nebo 2484 cm3, který prostřednictvím pěti‑ stupňové převodovky pohání přední kola.

Vyráběla se jako sedan se splývající zádí, či dvoudveřové kupé; obě varianty slavily pre‑ miéru na autosalonu v Ženevě v roce 1976.

Automobily Lancia Gamma se neprodávaly dobře, a tak se Pininfarina pokusil nabídnout další ­varianty na základě úhlednější Gamma Coupé, kterou navrhl a pro Lancii sériově vyráběl. Zatímco Spider T‑Roof (1978) byla jen otevřená verze Coupé s ochranným obloukem, Scala pětimístný sedan na prodlouženém rozvoru ze 2555 na 2670 mm, čímž vzrostla délka z originálních 4485 na 4650 mm, šířka zůstala shodných 1730 mm, zatímco výška mírně ­překročila původních 1330 milimetrů. Boxer 2,5 litru dával 103 kW (140 k) při 5400 min‑1; nový byl také

50

auto 2018/12

TH

4

2

TOM HYAN ▼ Všechny tři prototypy (zleva doprava) Scala, T-Roof a Olgiata včetně sériového kupé Gamma v roce 1982 v Cambianu u Turína

i­nteriér s koženým čalouněním. Scala se představila na Pařížském autosalonu 1980, o dva roky později ještě přišlo třídveřové kombi Giardinetta Olgiata.

V té době už Lancii vládl Fiat a žádné rozšíření na­ bídky neschválil. Sériových vozů Gamma se vyrobilo pouhých 22 061 kusů, z toho 6789 kupé. Všechny tři prototypy Scala, T-Roof a Olgiata byly zachráněny a nyní se nacházejí opět v Itálii. Lze předpokládat, že Škoda Scala výrobní počty Gammy včetně své italské jmenovkyně mnohonásobně překoná.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na SCAMMELL Contractor 6x4 z roku 1964

12/2018 THauto

51

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na SCAMMELL S24 (6x6 nebo 6x4) z roku 1982

52

auto 2018/12

TH

► SCAMMELL LORRIES (1922 – 1988)

Foto Scammell

► Historie

1

TĚŽKÁ VOZBA

V šedesátých letech existovalo ve Velké Británii několik desítek značek, které stavěly nákladní automobily doslova na míru...

2

FRANTIŠEK TVRDÝ

3

1 Scammell Mountaineer 4x4, jeden z nejslavnějších typů, rychlosklápěč (do 12 sekund) s užitečnou hmotností 10/13 tun (na snímku model 1964)

V

ýroba speciálních vozidel patřila ke speciali­ tám značky Scammell, jejíž historie sahá mnohem dále, než k oficiálnímu založení Scammell Lorries Ltd. dne 1. července 1922 na základech původní firmy G. Scammell & Nephew Ltd., která přežila jako výrobce karoserií a dílů ve Spitalfieldsu (Londýn) až do roku 1965 (pak ji pohltil York Trailer). Scammell Lorries postavila nový závod

2 Klasický tahač Scammell s cisternovým samonosným návěsem (1928) 3 Skříňový Scammell FourWheeler z roku 1930, odvozený z tahače návěsů, ještě na plných pryžových obručích

na Tolpits Lane ve Watfordu, jenž zhotovoval auto­ mobily až do roku 1987, kdy jej po koupi Leylandu nizo­ zemský DAF zavřel. Od roku 1955 byl totiž Scammell spolu s tradičními značkami Albion, AEC, Thornycroft, Guy, Daimler a mnoha dalšími součástí impéria Ley­ land Motors (později British Leyland).

Největší proslulost získaly těžké tahače Scammell Con­ structor a Super Constructor 6x6 s hmotností ►►►

12/2018 THauto

53

Foto Scammell

► SCAMMELL LORRIES (1922 – 1988)

1

2 1 Slavný tahač Super Constructor 6x6 pro firmu Pickfords (soupravy přes 200 tun) 2 Highwayman 4x2 s cisternovým návěsem Scammell (celková hmotnost 24 tun) 3 Routeman Mk II s budkou designu Michelotti z roku 1964 (motory Leyland nebo Gardner 140 až 200 k)

54

auto 2018/12

TH

soupravy až 250 tun, jež se staly předlohou pro jeden z nejslavnějších modelů Matchbox (tmavě modrý tahač přepravní společnosti Pickfords s červeným ­ šestinápravovým podvalníkem). Pickfords odebíral různé typy, včetně nových Contractor 6x4 ze šedesá­ tých let, poháněných motory Rolls-Royce, AEC, Ley­ land, Cummins a jinými podle výběru klienta. Klasický kapotový Constructor 6x6 pro stavebnictví, ropná pole a přepravu nadměrných nákladů, vyráběný od padesátých let, měl většinou vznětový šestiválec Rolls-Royce C6 NFL o objemu 12,2 litru a výkonu 136 kW (185 k)/2100 min‑1, či patnáctilitrový šestiválec Leyland O.900 o výkonu 125 kW (170 k)/1800 min‑1, ale větším točivém momentu. Šestistupňová převo­ dovka Scammell s dvoustupňovou redukcí se ovláda­ la dvěma pákami, jednou pro běžné řazení, druhou pro redukci. Celková hmotnost vozu sólo byla 46,5 t.

Scammell vyráběl Rigid 6 Wheelers od dvacátých let, program zahrnoval i vozy čtyřkolové a osmikolové,

3

8 později rovněž s bezkapotovou budkou. Kuriozitou byl už v roce 1927 těžký tahač World Largest Lorry, ­dochovaný dodnes; automobil s neobyčejně širokou budkou, dlouhou kapotou a plnými pryžovými obru­ čemi (vzadu v dvojmontáži!), určený pro přívěsy do celkové hmotnosti 100 tun! Prvním sériovým typem těžkých tahačů byl Pioneer, hojně používaný britskou armádou. Po druhé světové válce nalezla tato řada pokračování v kapotových typech Mountaineer (od 1949), Constructor (1951), Contractor (1966) a po­ sledním Commanderu (1978). Předválečný čtyřná­ pravový Rigid 8 s bezkapotovou budkou později za­ stoupil Routeman (1958), jehož druhá generace měla elegantní laminátovou budku podle návrhu Giovan­ niho Michelottiho. Dvounápravový kapotový tahač nesl označení Highwayman, bezkapotový Handy­ man, speciální sklápěče s jednomístnou budkou ­(dumpery) se jmenovaly Sherpa a Himalayan. Scam­ mell Lorries se stala součástí Leyland Motors v roce

5

6

7

Foto Scammell

4

9 1955, některé typy se vyvážely jako Leyland (1980, nový Constructor), jiné dostaly budku Leyland (např.

Trunker, S24/S26), po zavření Tolpits Lane v červen­ ci 1988 (dnes jsou tam obytné domy a kanceláře) pro­ dukce doběhla v jiných závodech (např. v Leylandu).

Protipólem výroby těžkých nákladních vozů se stal Mechanical Horse, nejprve vyvíjený od roku 1932 ­bývalou automobilkou a výrobcem leteckých motorů Napier na zakázku London & North Eastern Railway pro přepravu zboží od klientů k vlakům a naopak.

Tento mechanický kůň nakonec převzal Scammell, konstrukci dokončil a uvedl na trh v červnu 1933. Bylo to tříkolové vozidlo, většinou v kombinaci s nákladním návěsem (existovaly i verze sólo), v hmotnostní kate­ gorii 3, 5 nebo 6 tun (pětituna později vypuštěna), po­ háněné různými zážehovými motory. Celá pohonná jednotka byla uložena v rámu za dvoumístnou bud­ kou a poháněla zadní nápravu krátkým hřídelem. Po­ válečná produkce pokračovala vylepšeným ►►►

4 Scammell Mechanical Horse 3,0 t pro rozvoz piva v Londýně (1946) 5 Himalayan 6x4 se šestiválcem Leyland 11,1 l/200 k (1964) 6 Tříkolový Scarab s návěsem Univan 6 t (zážehový nebo vznětový motor 39 až 55 k; model 1964) 7 Mountaineer 4x4 se šestiválcem Leyland 11,1 l/150 k (1964) 8 Sherpa 4x2 se šestiválcem Leyland 11,1 l/161 k (1964) 9 Handyman 4x2 s laminátovou budkou a návěsem Scammell Flat Body (1964)

12/2018 THauto

55

► SCAMMELL LORRIES (1922 – 1988)

1 Modernější tahač Contractor 6x4 pro Pickfords ze šedesátých let (až 240 tun) 2 Nový Crusader 4x2, jeden z posledních typů (motor Rolls-Royce 220 nebo 280 k) 3 Plošinový nízkoložný návěs Scammell Drop Body z roku 1964 (řada 3 – 12 t) 4 Klasický návěs Scammell Sided Body (řada užitečné hmotnosti 3 – 12 t) 5 Původní Six Wheeler při zkoušce v terénu (1932)

1 2

3

Foto Scammell

4

typem Scarab 3/6 t, také se vznětovým moto­ rem Perkins; v šedesátých letech vyjel Townsman (1964), Scarab byl v programu do roku 1967, čtyřkolová verze dostala jméno Scarab Four. Byly to nejmenší vozy Scam­ mell, firma pro ně vyráběla vlastní řadu návě­ sů 3 – 12 tun, ostatně ve čtyřicátých letech byl Scammell největším evropským výrob­ cem návěsů. Výrobní program 1964 zahrno­ val 600 typů návěsů ve třech sériích (3 – 12 t, 12 – 15 t, 24 t) a návěsových podvalníků 20/25/30 t pro přepravu stavebních strojů.

Výroba návěsů měla u Scammellu dlouhou tradici. První s tahačem 63 HP vznikl ještě v Londýně v roce 1921, obrazová dokumen­ tace se nedochovala, naopak známé jsou tahač 80 HP s návěsem pro přepravu částí radiovysílače Henley Equipment pro Rugby Wireless Station (1922), či samonosný ­cisternový návěs Frameless Tanker pro Shell-Mex bez klasického rámu se závěsem namontovaným přímo na ocelové cisterně (1923). Jinou kuriozitou byly tahače Scam­ mell Showtrac (1946), dobovými slovy označené coby speciály pro putující umělce (např. cirkusy!), kromě dieselu 100 HP do­ staly druhý motor pro generátor elektrické energie, zátěž pro lepší trakci při vlečení přívěsů (autovlak) a naviják pro všechny případy. Showtrac ostatně značí Showman

56

auto 2018/12

TH

5

+ Traction Engine. Ještě v šedesátých le­ tech se pro stejné účely na britských pou­ tích používaly i vyřazené válečné tahače Scammell větších typů.

V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikly poslední automobily Scammell, vět­ šinou těžké nákladní. Contractor 6x4 Mk 2 posílil na 313 kW (425 k) motoru Cummins se samočinnou převodovkou Allison, Com­ mander 6x4 Tank Transporter (od 1978 pro Britskou armádu 125 kusů) dostal dvanácti­ válec Rolls-Royce CV12 TCE o objemu 27 litrů a výkonu 460 kW (625 k), silniční řada

S24 měla nové budky Leyland C40 (např.

T45 Roadtrain), takže posledním originál­ ním trambusem Scammell zůstal Crusader 6x4 (později 4x2 vyráběný u Guy Motors) s budkou od Motor Panels. Po zrušení pro­ dukce ve Watfordu koupila práva na typy Commander, Crusader, S24 a Nubian sku­ pina Unipower (Universal Power Drives, později Alvis-Unipower), která nabízela ná­ hradní díly a servis pro Scammelly a nějaký čas ještě vyvíjela speciální vojenská vozidla.

Většina snímků vozů Scammell u tohoto článku je z firemního katalogu 1964.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na SCAMMELL S26 (6x2, 6x4, 8x4 nebo 4x2) z roku 1982

12/2018 THauto

57

► LE MAY COLLECTIONS AT MARYMOUNT

Foto Helena Hyanová

eXtra

Přes tři tisíce automobilů nasbíral Harold LeMay, zakladatel a majitel společnosti pro svoz komunálního odpadu...

H

arold LeMay automobily prostě miloval.

Nancy LeMay, manželka tvůrce největšího automobilového muzea v západní části USA, potvrdila, že její muž prostě neznal žádný automobil, který by se mu nelíbil.

Jméno LeMay ještě dnes najdete vylisováno na plasto­ vých popelnicích a kontejnerech, do nichž rodinná ­společnost LeMay Enterprises sbírá komunální odpad v mnoha místech amerického státu Washington, zejmé­ na v okolí Tacomy a Seattle. Harold ji založil nedlouho po návratu ze druhé světové války, ale už před ní pod­ nikal ve stejném oboru pod hlavičkou své společnosti Spanaway Garbage Collection Co. Narodil 4. září 1919 v Yakima ve státě Washington, usadil v Parklandu ve Spanaway u Tacomy (v Pierce County) a svoji sbírku soustředil do budov Marymount Military Academy ve Spanaway u Tacomy. Vydělával nejen na svozu odpadu, ale později přidal další podniky jako logistickou společnost HELM Trucking, odtahovou službu Lucky Towing, obchodní podnik Lucky Sales &

58

auto 2018/12

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Tacoma (WA), USA Vstup do White Building – vpředu Dusenberg II SJ ročníku 1983, postavený na podvozku Ford F-Series s motorem Lincoln 7,5 litru, a Diamond T Model 80 Deluxe Pickup (1936)

Services a ještě mnohé další. Byl typickým příkladem realizace amerického snu. Pracoval a stal se multimilio­ nářem. Přesto zůstal skromný a nejraději sám opra­ voval automobily z obrovské sbírky...

Když Harold v roce 2000 zemřel, měl nasbírány tři tisíce vozidel od klasických amerických křižníků silnic až k exotickým evropským automobilům, mezi nimiž ­nechyběly ani britské dvoupodlažní autobusy a další kuriozity. Svoje automobily původně uchovával na osmapadesáti různých místech v pěti amerických stá­ tech. Ještě před svou smrtí, která přišla v sobotu 4. lis­ topadu 2000 na zástavu srdce v St. Claire Hospital v Lakewoodu, však pojal myšlenku na vytvoření vel­ kého automobilového muzea, protože nechtěl, aby jeho sbírka skončila v nějaké aukci, jako se stalo po od­ chodu Billa Harraha z tohoto světa v červnu 1978. The Harrah Collection byla zachráněna jen se štěstím, zásluhou nadšenců a mecenášů, přičemž jen slabá ­ šestina exponátů zůstala uchována v nově založeném National Automobile Museum v nevadském Renu.

Foto Helena Hyanová

1

2 3

4

Foto Tom Hyan

5

1 Kabriolet Edsel Pacer s osmiválcem 6,0 l/223 kW (303 k) z roku 1958, kdy Ford chtěl novou značku situovat mezi Mercury a Lincoln, ale neuspěl 2 Cadillac Eldorado modelového roku 1955/1956 před regály s uskladněnými automobily

8

6 7

Harold LeMay také automobily prodával. Ano, podle vlastních slov jich šest prodal, ale nakonec mu to bylo tak líto, že tři koupil zase zpátky! Nechtěl, aby se po jeho smrti sbírky rozprodaly, a tak už v roce 1996 zahájil plány na stavbu automobilového mu­ zea, když už byl přece zařazen v Guinnessově Knize rekordů jako největší sběratel automobilů a jiných vozidel. Založil nadaci pro přípravu nového muzea LeMay America’s Car Museum (ACM) a zachování automobilové historie, nejdříve však koupil zubo­ žené budovy Marymount Military Academy, kde byly postupně chlapecká škola (zpočátku vojenská, pak civilní), domov důchodců a nakonec domov řádo­ vých sester, jenže církevní prostředky na provoz a údržbu nestačily. Harold slíbil, že objekty opraví a zachová, ale i rozšíří využití a umožní řádovým ­sestrám pobyt tak dlouho, jak si budou přát...

Objekt v Marymountu u Spanaway-Tacoma skuteč­ ně získal, zvelebil a rozšířil. Do jedné z hlavních bu­ dov a dvou velkých hal soustředil své sbírky, ►►►

3 Uskladněné vozy, zprava dole Chrysler Royal Convertible 1937 a Ford Thunderbird 1963, nad nimi zprava dva Chryslery 300 K modelového roku 1964 4 Chrysler Imperial L80 se zakázkovou karoserií firmy Locke & Company z New Yorku (1929) 5 Terénní ruský GAZ 69M z roku 1962 od československé armády, ovšem přihlášený k provozu na Havaji 6 Elite Laser 917, populární kit car ve stylu Porsche 917 na podlahové plošině Brouka VW, alternativně i s motory Porsche nebo Chevrolet Corvair (ve voze na snímku; 1973) 7 Klasické automobily Chevrolet; vlevo Styleline Sedan 1952, vpravo Bel Air Convertible 1955, oba s řadovým šestiválcem 3,8 litru 8 Oblíbená tříkolka Cushman (1948) z Nebrasky a hasičský automobil Pirsch (1950) z Wisconsinu

12/2018 THauto

59

Foto Helena Hyanová

► LE MAY COLLECTIONS AT MARYMOUNT

1 3

Foto Tom Hyan

2

1 Kissel White Eagle Speedster 1929, prestižní osmiválec z Wisconsinu, poháněný motorem Lycoming 4,0 litru o výkonu 70 kW (90 k) 2 Rambler Marlin, sportovní kupé od American Motors, uvedené v roce 1965 (osmiválec 5,4 litru o výkonu 200 kW/270 k) 3 Star (Durant Star) Model 4 z roku 1926, jeden z dalších pokusů Williama Duranta, zakladatele General Motors (čtyřválec 2,5 litru)

60

auto 2018/12

TH

jednou za rok pořádal LeMay Car Show (dodnes se tento sraz koná poslední sobotu v srpnu). Když ­zemřel, jeho podnik zaměstnával 475 lidí a sbíral ­odpadky od Tichého oceánu až po oblast pod vele­ horou Mt. Rainier. Sbírky, vytvářené od šedesátých let, se ještě dříve proměnily na LeMay Family Collec­ tion (dnes LeMay Collections at Marymount), jež ­dodnes vlastní a provozuje jeho rodina v čele se vdovou Nancy, která se za Harolda vdala v roce 1962. Mají sedm dětí a devatenáct vnoučat. Nové velké muzeum ACM však postavit nestihl, a to nejen z časových, ale i finančních důvodů. Bylo otevřeno až dvanáct let po jeho smrti pod zmíněným názvem LeMay America’s Car Museum v Tacomě, slabou půlhodinku jízdy od rodinných sbírek (k muzeu se vrátíme samostatným článkem) LeMay Collections at Marymount jsou pestrou ko­ lekcí čítající přes tisíc vozidel, a to nejen amerických, ale z celého světa. Svědčí o tom třeba britská tří­ kolka Bond Bug, sportovní roadster Steyr 120 ze ­třicátých let, maďarský motocykl Pannonia 250 se

sidecarem, vzácné luxusní automobily Dual-Ghia, Stutz Blackhawk, DeLorean nebo Zimmer Quick­ silver, malé Yugo GV dovážené coby nejlevnější vůz na americkém trhu, německý Goliath 1100 ze šede­ sátých let, legendární Tucker, motocykl Eagle s pěti­ litrovým osmiválcem Ford atd. První tři haly Západ­ ního křídla a Hlavní galerie můžete navštívit individuálně, ovšem do dalších dvou obrovských hal, plnících funkci depozitářů se stovkami vozů ulože­ ných ve třípodlažních regálech, lze přijít z bezpeč­ nostních důvodů pouze s průvodcem (sbírky jsou otevřeny do pěti, prohlídky začínají vždy v celou ­hodinu, poslední ve tři odpoledne).

První menší vstupní hala je přehlídkou malých a evropských vozů, další rozlehlou síní, v níž se ­pořádají aukce, třetí má jen dvoupodlažní regály a zahrnuje i výstavu motocyklů. Pak volnost končí, musíte s průvodcem, ale stojí to za to. Po otevření dveří do největšího hangáru White Building zůsta­ nete v němém úžasu stát. Vozy jsou umístěny po levé straně ve třech vrstvách, ty horní si důkladně

Foto Tom Hyan

4 5 6 7

4 Pětitunka FWD 4x4 s dvojmontáží pneumatik i vpředu, poháněná šestiválcem 6,7 litru o výkonu 70 kW (91 k) a vyrobená v roce 1931

Foto Helena Hyanová

5 Nash Wrecker Tow Truck, odtahový vůz se šestiválcem 3,8 litru, dodávaný výhradně dealerům značky v USA a Kanadě (1948) 6 Klasický šestiválec Mack 2 Ton Truck z roku 1940 (tank Sherman je pouze lehká maketa!) a Dodge 1½ Ton Truck (1939), jaké po válce díky akci UNRRA jezdily i u nás 7 Pickupy Ford F-Series se krátce prodávaly v Kanadě i pod značkou Mercury; na snímku jednotunový typ M68 s osmiválcem 3,9 litru (1949) 8 Tříkolka Rupp Centaur s dvoudobým dvouválcem 339 cm3 ze sněžného skútru poté, co jim Volkswagen zakázal používat své čtyřválcové boxery (1975) 9 Little Toot Morohauber Tractor, amatérsky postavený parní traktor z roku 1978!

8 9

neprohlédnete, ale především jde o jejich usklad­ nění, vyjímají se jen pro nejrůznější akce. Zaujal nás GAZ 69M od československé armády, ovšem přihlášený do provozu na Havaji s registrační znač­ kou HJK 238, stojící mezi mnoha americkými křiž­ níky silnic a nákladními vozy na ploše hangáru, kde svorně vedle sebe odpočívají i amatérský parní traktor a závodní Indy Car! Při naši návštěvě bylo rušno, připravoval se 41. ročník každoroční Show, letos vzhledem k výročí konce I. světové války za­ měřený na nákladní automobily Liberty. Druhý Green Building je chronologickou přehlídkou ame­ rických automobilů.

S návštěvou nadšenců se počítá, zlevněné kumulo­ vané vstupné za 25 dolarů je k dispozici pro sbírky v Marymountu a nové muzeum ACM, navíc s mož­ ností se vrátit, pokud jste si nestihli všechno prohléd­ nout. Mezi návštěvami je lepší zvolit přestávku, proto­ že všechno nelze naráz vstřebat. My jsme si dali celý den pauzu, a přišli znovu po relaxaci mezi živými ­tvory v Point Defiance Zoo & Aquarium v Tacomě. ■

LE MAY COLLECTIONS AT MARYMOUNT 325 152nd Street East, Tacoma, Washington 98445, USA www.lemaymarymount.org Tel. 001 253 272 2336 Otevřeno Út – So 9 – 17 h, Ne 12 – 17 h Základní vstupné 15 USD; resp. 25 USD společně s LeMay America’s Car Museum Fotografování povoleno; parkování zdarma

12/2018 THauto

61

► V listopadu oznámil Volkswagen Group soustředění německých závodů Emden a Hannover na výrobu elektrických vozidel!

Od roku 2022 mají v Emdenu vyrábět osobní vozy ID stejně jako ve východoněmeckém Zwickau, Hannover zahájí produkci lehkých užitkových ID.Buzz a do továrny Škoda Auto v Kvasinách od roku 2023 přejde výroba Passatu (vedle Superbu a Kodiaqu), zatímco pro Karoq/Ateca se postaví nová továrna ve východní Evropě (Bulharsko a Turecko ve výhledu). ► BMW Brilliance Automotive (BBA), společný podnik BMW Group a Brilliance China Automotive Holdings Ltd, získal na oslavu patnácti let spolupráce nový kontrakt s BMW až do roku 2040! BMW ovšem chce zvýšit svůj podíl na 75 %, což dosud nebylo v Číně možné. V Tiexi vznikne druhý závod, další jsou v Shenyangu (Tiexi) a Dadongu. BBA tak zvýší kapacitu na 650 tisíc automobilů ročně (dosud 400 tisíc). Vyrábí typy řady 1 sedan, 2 Active Tourer, 3 sedan (včetně dlouhé verze) a X1 (včetně PHEV) v Tiexi, ale také řadu 5 prodloužený sedan (včetně PHEV) a X3 v Dadongu (tam přidá iX3 pro globální odbyt). ► Do roku 2002 chce Alfa Romeo dva nové sportovní vozy a dvě SUV, které doplní portfolio Giulie a Stelvia! Nová 8C má být kupé s motorem uprostřed a výkonem přes 515 kW (700 k), navíc s elektromotorem na přední nápravě.

Nová GTV, čtyřmístné kupé, vznikne na základech Giulie. Malé SUV bude spřízněno s Jeep Compass, velké na platformě Giorgio stejně jako nový Jeep Grand Cherokee, nová SUV mohou být PHEV.

62

auto 2018/12

TH

Foto Tannistesten

COTY 2019: SEDM FINALISTŮ V souboji o evropský titul Car of the Year 2019 porotci vybrali sedm finalistů; jsou to Alpine A110, Citroën C5 Aircross, Ford Focus, Jaguar I-Pace, Kia Ceed, Mercedes-Benz A-Klasse a Peugeot 508.

Vítěz bude oznámen až na Ženevském autosalonu.

Svoje favority mají také voliči Vozu roku 2019 v České republice, ti za nejlepší považují BMW X5, Ford Focus, Kia Ceed, Peugeot 508 a Subaru XV. Vítěz bude vyhlášen 5. ledna v Praze.

Severoamerická NACTOY 2019 hodnotí ve třech kategoriích North American Car, Utility and Truck of the Year; na autosalonu v Los Angeles zveřejnila finalisty! V první to jsou Genesis G70 (Hyundai), Honda Insight a Volvo S/V60; ve druhé Acura RDX (Honda), Hyundai Kona/Kona EV a Jaguar I-Pace a ve třetí pickupy Chevrolet Silverado, GMC Sierra a Ram 1500 (Chrysler). Vítězové se představí na autosalonu NAIAS 2019 v půli ledna v Detroitu.

Foto Tom Hyan

► Další významnou premiérou v Los Angeles byla nová Mazda 3 (sedan nebo hatchback), která nabízí šestistupňovou manuální převo­ dovku, novou alternativu pohonu všech kol i-Activ AWD a především unikátní motor Skyactiv-X, jenž pracuje na vznětovém principu, ale spaluje benzin! Bude spojen s asistencí M-Hybrid, další motory nabídky jsou zážehové Skyactiv-G 1.5, 2.0 a 2.5, resp. vznětový Skyactiv-D 1.8.

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

NOVÉ CENTRUM ŠKODA MOTORSPORT

V úterý 27. listopadu bylo slavnostně otevřeno nové centrum Škoda Motorsport v Plazech u Mladé Boleslavi, kde se připravují soutěžní vozy Škoda Fabia R5 pro tovární tým i klientské týmy, jež sbírají další úspěchy na automobilových soutěžích po celém světě. Sezona 2018 byla vůbec nejúspěšnější v historii sportovních aktivit mladoboleslavské automobilky. Kromě titulu mistra světa WRC2

pro Josefa Kopeckého, spolujezdce Pavla Dreslera a Škodu v hodnocení značek, dobyli jezdci s vozy Škoda Fabia R5 další čtyři mezinárodní šampionáty FIA (Asia-Pacific, African, South American, European) a sedmnáct národních mistrovství od Austrálie po Libanon. Na snímku před vozem zleva Jan Kopecký, Pontus Tidemand a Kalle Rovanperä, tovární jezdci Škoda Motorsport 2018.

Foto Tom Hyan

► Na autosalonu v Los Angeles měla světovou premiéru osmá generace Porsche 911 (codename 992), další pokračování nesmrtelného modelu, který letos oslavil 55. výročí! První se představila Carrera 4S, jde však více o evoluci na stejném rozvoru náprav, než o revoluci. Kromě přídě a zádě je karoserie celohliníková, rozchod kol je rozšířen a kola jsou větší (vpředu/vzadu 19/20“, Carrera S 20/21“). Třílitrový boxer turbo má větší výkon, převodovka je sedmistupňová manuální, či osmistupňová dvouspojková.

K vozu se vrátíme podrobněji!

TOYOTA CAMRY NA E-SALONU Na prvním E-Salonu pro elektrizovaná vozidla v Praze představila Toyota v české premiéře hybridní sedan Camry, který bude na evropské trhy dodávat výhradně v hybridním provedení! Osmá generace Camry vychází z nové platformy TNGA a pohání ji zážehový

čtyřválec 2.5 D-4S s planetovou plynulou převodovkou e-CVT a dvojicí elektromotorů (MG1, MG2). Celkový výkon soustavy činí 160 kW (218 k); kombinovaná spotřeba EU 4,2 l/100 km. Ceny bohatě vybaveného vozu začínají od 920 tisíc Kč včetně daně.

2018 číslo/strana ABARTH 124 Spider (Tipo 348)................ 7/10 AMPHICAR 770........................................ 7/30 ASTON MARTIN Vantage 2019............... 11/22 AUDI A6 2018 (C8)................................... 4/26 AUDI A6 Avant 2018................................. 5/16 AUDI Q8.................................................... 7/22 BMW 330d (F30).................................... 10/26 BMW 6 Gran Coupe (F14)......................... 2/10 BMW 630d GT xDrive (G32)..................... 1/14 BMW 7 (G11/G12).................................... 2/14 BMW M240i ACL2S

by AC Schnitzer (F22)............................ 12/6 BMW M760Li (G12).................................. 6/12 BMW X2 (F39).......................................... 4/10 BMW X3 (G01).......................................... 5/26 BMW by AC Schnitzer (1987–2018)....... 12/10 BMW Group MINI 2018............................ 9/16 BRABHAM Automotive BT62...................... 6/2 BRISTOL Cars (1946 – 2018).................... 1/26 BUGATTI Divo 2019................................ 11/18 CITROËN Berlingo 2018.......................... 10/22 CUPRA by SEAT........................................ 8/24 DACIA Logan MCV.................................... 3/22 DODGE Challenger SRT Demon.................. 3/2 DS7 Crossback 2019.............................. 12/18 DUTTON Amphibious Cars........................ 7/26 FERRARI 488 Pista................................... 5/10 FERRARI Monza SP1 a SP2.................... 11/14 FERRARI SP38.......................................... 6/15 FORD Focus RS Edition 2018.................... 6/10 FORD Mustang (1964 – 1973)................... 9/24 FORD Mustang – 10 milionů..................... 9/28 FORD Trucks 2018.................................... 4/30 FOWLER John & Co.................................. 5/32 GAC – Guangzhou Automobile Group....... 2/28 GIORGETTO GIUGIARO (GFG Design).... 12/16 HYUNDAI i30 Fastback................................ 3/6 HYUNDAI i30 Kombi (PDE)....................... 1/24

HYUNDAI i30N TCR.................................... 3/8 HYUNDAI Ioniq PHEV (AE)....................... 6/16 HYUNDAI Kona 2018 (OS)........................ 4/22 INFINITI Prototype 9................................. 2/26 ISUZU Motors po 100 letech..................... 3/24 JEEP Wrangler 2018.......................... 2/22, 8/6 KAMAZ Day 2018...................................... 7/34 KIA Ceed (CD) 2018................................ 10/18 KIA Stonic (SE)......................................... 1/18 LAMBORGHINI Urus 2019...................... 12/12 LEXUS CT 200h (ZWA10)......................... 9/20 LEXUS LC 500 & LC 500h.......................... 1/6 LEXUS LS 500 & LS 500h........................ 7/14 MAZDA CX-5 druhé generace................... 4/18 MERCEDES-AMG GLA 45 (X156)............. 6/30 MERCEDES-BENZ CLS (C257).................... 9/8 MERCEDES-BENZ G-Klasse (W463A)..... 12/22 MERCEDES-BENZ S-Klasse 2018............. 1/10 MICROLINO.............................................. 3/32 MITSUBISHI Eclipse Cross....................... 2/18 MITSUBISHI L200 Double Cab (KJ0T)...... 8/28 NISSAN Micra Gen V (K14)....................... 1/22 OPEL Crossland X..................................... 5/18 OPEL Grandland X.................................... 7/18 PEUGEOT 508 (R83)............................... 11/10 RAM 1500 MY 2019............................... 10/10 RAM Trucks 2018 (FCA US LLC).............. 3/28 RANGE ROVER Evoque Cabriolet.............. 5/22 RENAULT Mégane R.S. 2018.................... 8/10 RMA AMPHI-RANGER (1985 – 1992)........ 7/33 ROLLS-ROYCE Cullinan (RR31).............. 10/14 SCANIA S + R Heavy Range...................... 2/32 SEAT IBe & IBx Concepts......................... 1/16 SEAT Ibiza (SE270)................................... 5/14 SUBARU Forester 2018 (SJ)................... 11/30 SUBARU Impreza 2018............................. 3/18 ŠKODA 120L Dakos.................................. 3/30 ŠKODA 130 RS typ 738 (1978)................. 4/34 ŠKODA 728 Spider B5 (1972 – 1976)........ 5/48 ŠKODA Fabia 2018.................................... 9/12

OBSAH 3. ROČNÍKU VYCHÁZÍ OD ROKU 2016

ŠKODA Karoq 2018................................... 8/20 ŠKODA Kodiaq RS na Nürburgringu......... 7/24 TECNO Alfa Nanni Galli GPL.................... 12/30 TOYOTA Yaris GRMN (XP13M)................. 6/18 VINFAST LUX A2.0 a SA2.0 SUV............ 11/26 VOLKSWAGEN Beetle 2018.................... 12/26 VOLKSWAGEN Touareg třetí generace...... 8/12 VOLKSWAGEN T-Roc (MQB).................... 3/10 VOLVO LCP 2000 (1983).......................... 4/28 VOLVO XC40 (CMA) – COTY 2018............ 4/14 VOLVO XC60 (SPA).................................. 3/14 TECHNIKA AEROMOBIL ze Slovenska........................ 3/34 AUDI g-tron e-gas..................................... 1/30 Autonomní řízení....................................... 4/36 BMW Group v Sokolově............................ 1/34 DIESEL Rudolf (1858 – 1913).................... 6/32 Elektromobilita........................................ 12/34 JENATZY La Jamais Contente................... 1/36 Karoserie a podvozek................................ 5/36 Létající automobily ve světě...................... 3/36 RENAULT Zero Emission 2018................. 7/36 Zapomenuté projekty.............................. 12/32 NADACE ELIŠKY JUNKOVÉ JAWA............................................... 4/54, 9/48 LIAZ (Liberecké automobilové závody)..... 8/52 ŠKODA 110 Super Sport (724)............... 11/46 ŠKODA 130 RS (1975 – 1981)................. 12/44 ŠKODA 706 RT a MT................................. 7/52 ŠKODA 706 RTO....................................... 2/54 ŠKODA ÚVMV 1100 GT.......................... 10/48 TATRA 603 (1956 – 1975) na okruzích...... 6/52 TATRA 607 Monopost (1950 – 1958)........ 5/54 TATRA – galerie............................... 1/54, 3/52

12/2018 THauto

63

HISTORIE AEC (1912 – 1979).................................... 4/50 ALBION Motors (1899 – 1972)................ 10/54 ALFA ROMEO Spider (1966 – 1993).......... 2/46 ALVIS (1920 – 2018)................................. 7/47 ATKINSON Vehicles (1916 – 1970).......... 11/54 AUSTIN-HEALEY (1953 – 1970)................ 9/44 BAFFREY – druhý automobil v Čechách.... 5/60 BERLIET Marius Fondation.............. 2/62, 3/62 EUCLID (1909 – 2004)............................... 9/54 FIAT 850 Sport Spider a Coupé................. 3/46 FOWLER John & Co.................................. 5/32 CHENARD & WALCKER (1901 – 1950)..... 3/58 JENSEN Motors (1936 – 1976).................. 8/46 JENSEN Motors (1936 – 2018).................. 8/50 L’Aventure PEUGEOT Prague 2018........... 7/58 LANCIA Gamma Scala............................. 12/50 LEYLAND Trucks & Buses........................ 6/58 MERCEDES-BENZ 300 SL......................... 4/46 MERCEDES-BENZ Hauben-Lastwagen...... 1/46 MORS (1865 – 1927)................................. 2/58 NAMI (1918 – 2018).................................. 1/58 OASA 901 (HD-12).................................... 2/52 RENAULT 1898 – 2018..................... 5/50, 6/48 SCAMMELL Lorries (1922 – 1988).......... 12/52 SIRMAC Veicoli Speciali............................ 1/52 MUZEA August Horch Museum – 60 let Trabantu (Zwickau, D).................. 8/16 Bexhill Museum (Bexhill-on-Sea, UK)....... 1/62 Haynes International Motor Museum (Yeovil, UK)............................................ 7/60 LeMay Collections at Marymount (Tacoma, Washington, USA)................ 12/58 Letecké muzeum Praha-Kbely (VHÚ)........ 9/60 National Automobile Museum – The Harrah Collection (Reno, Nevada, USA)............. 8/60 Škoda muzeum (Mladá Boleslav, CZ)...... 11/60 Wills Sainte Claire Automobile Museum (Marysville, Michigan, USA)................... 4/60 World of Speed Motorsports Museum (Wilsonville, Oregon, USA)................... 10/60 SALONY 21. Autoshow Praha 2018......................... 5/30 88. Geneva International Motor Show 2018......... 4/2, 5/2 Auto China Beijing 2018............................ 6/22 CES 2018 Las Vegas................................. 2/34 Legendy Praha 2018................................. 7/16 Mondial de l’Auto Paris 2018........................ 10/2, 10/30, 11/32 NAIAS 2018 Detroit............................ 2/2, 2/36 New York Auto Show 2018......................... 6/6 SPORT 24 h Le Mans 2018..................................... 7/2 38. ME do vrchu Ecce Homo 2018............ 7/40 102. Indianapolis 500............................... 6/42 ADAC GT Masters 2018 v Mostě............... 6/40 Alfa Romeo na československých okruzích............... 6/46 Brno Revival 2018..................................... 9/40 FIA Formula 2 Championship 2018...................... 9/36, 9/38

64

auto 2018/12

TH

FIA Formula 3 European Championship 2018 – Sophia Flörsch.................................. 11/44 Formule 1 – zhodnocení sezony 2017......... 1/2 Formule 1 – Magyar Nagydíj 2018.............. 9/2 Formule 1 – Vozy Velkých cen 2018......... 9/34 Formule 3.................................................. 1/40 GP3 Series – Tatiana Calderón................ 10/44 Grand Prix ČSSR Brno (WSPC) 1988..... 11/36 GURNEY Dan (1931 – 2018)...................... 3/40 HAAS VF-18 formule 1.............................. 3/45 Indy Cars/Indy Lights 2017....................... 2/38 Indy Cars – Grand Prix of Portland 2018................. 10/36 Indy Car Series 2018................................. 12/2 JENZER Motorsport................................ 12/36 Marlboro Grand Prix Meadowlands 1989................................ 8/42 Mazda Road to Indy 2018....................... 10/40 MICHL Motorsport.................................... 1/44 MONTAGNA Autocross (1978 – 1986)..... 12/40 NUNN (Mo) Morris (1938 – 2018) – Ensign F1............................................ 8/40 Pikes Peak International Hill Climb 2018... 8/26 ŠKODA Motorsport 2017 – 2018............... 1/38 The Most Historic Grand Prix 2018........... 8/36 World Endurance Championship 2018 – 2019.................... 6/38 Portéty jezdců: Belsø Tom................................................. 7/44 Bernard Éric............................................ 12/42 Beutler Mike............................................ 12/43 Bianchi Jules............................................. 4/45 Bianchi Lucien........................................... 4/45 Bianchi Mauro........................................... 4/45 Blundell Mark.......................................... 12/42 Brabham David......................................... 6/44 Brabham Gary........................................... 6/45 Brabham Geoff.......................................... 6/45 Brabham Jack........................................... 6/44 Brundle Martin........................................ 12/42 Button Jenson........................................... 8/45 Capelli Ivan............................................... 5/44 Collins Peter.............................................. 5/45 Diniz Pedro Paulo...................................... 8/39 Galli Nanni................................................. 1/43 Gasly Pierre............................................. 11/40 Hartley Brendon...................................... 11/40 Hawthorn Mike.......................................... 5/45 Henton Brian........................................... 11/41 Herbert Johnny......................................... 8/39 Hill Damon................................................ 8/39 Hill Graham............................................... 4/43 Hobbs David........................................... 11/41 Hulme Denny............................................ 6/44 Ickx Jacky................................................. 2/43 Leclerc Charles....................................... 11/40 Leonard Joe.............................................. 4/43 Lovely Pete............................................... 7/44 Lunger Brett.............................................. 1/43 Magnussen Kevin...................................... 1/42 Mazon Robert........................................... 7/44 Morgan David......................................... 12/43 Musso Luigi.............................................. 5/45 Ocon Esteban............................................ 1/42 Parkes Mike.............................................. 5/44 Pollard Art................................................. 4/43 Ribeiro Alex Días....................................... 1/43

Ricciardo Daniel........................................ 3/44 Rodriguez Pedro....................................... 2/42 Rodriguez Ricardo.................................... 2/42 Rosberg Keke............................................ 2/43 Rosberg Nico............................................ 2/43 Scarfiotti Ludovico.................................... 5/44 Schumacher Michael................................. 8/45 Sutcliffe Andy.......................................... 12/43 Tingle Sam................................................ 6/45 Vandoorne Stoffel..................................... 3/44 Vettel Sebastian........................................ 1/42 Villeneuve Jacques.................................... 8/45 Von Opel Rikky.......................................... 2/42 Walker Dave............................................ 11/41 Wehrlein Pascal........................................ 3/44 MOTOCYKLY BMW K 1600 Grand America 2018........... 9/32 BROUGH Superior (1919 – 1940 / 2009 – 2018).................. 11/50 CASAL Metalurgia (1964 – 2000)............ 10/52 DEMM – S.A. Fratelli Daldi e Matteucci (1952 – 1983)......................................... 2/50 ESO – Made in Czechoslovakia................. 3/50 HARLEY-DAVIDSON Motor Cycles (1903 – 2018)......................................... 8/32 INNOCENTI Lambretta (1947 – 1972)........ 1/50 ITOM – Industria Torinese Meccanica (1944 – 1975)......................................... 5/58 KAWASAKI Z900 (2018)........................... 5/40 MAICO Fahrzeugfabrik (1931 – 1987)........ 6/56 VAN VEEN OCR 1000 (1974 – 1981)....... 12/48 WINDHOFF (1924 – 1933)......................... 8/58 RŮZNÉ Československo 1918 – 2018.................... 11/2 Marchionne Sergio (1952 – 2018)............. 8/64 Motor roku 2018 – potřetí FERRARI V8...... 8/2 Nové motory: GM Duramax 6.6 HD V8 (L5P)....................... 3 MAZDA Skyactiv-G 2.5................................... 4 Slavné motory: AEC AV470 (1964)......................................... 4 ALFA ROMEO 1600 DOHC (1968).................. 2 BMW K 1200 LT (1998)................................. 9 BMW K 1600 (2010)...................................... 9 BMW M54 B30 (2000)................................... 4 BMW S50 B32 (M3; 2000)............................. 1 FERRARI 412 (1985)................................... 12 CHEVROLET 5.3 V8 LH6 (2005).................... 8 CHEVROLET 5.7 V8 LS1 (2002)..................... 8 CHEVROLET 6.0 V8 LS2 (2005)..................... 8 CHEVROLET 265 V8 (1955)........................... 6 JAWA 350 typ 673......................................... 9 LEYLAND O.600/O.680 (1966)..................... 10 MASERATI M138........................................... 5 MERCEDES-BENZ OM605 (1993)................ 10 MERCEDES-BENZ OM606 (1993)................ 10 ŠKODA 105 (1976 – 1987)........................... 11 ŠKODA 706 RT (1958)................................... 7 ŠKODA 742.135 (1988)................................. 6 TATRA 12 (1923 – 1934)................................ 3 TATRA 111A (1958)....................................... 1 TATRA 600 (1948)......................................... 1 TATRA 928 (1956)................................. 11, 12 VOLKSWAGEN VR6 – 2.8 (1991)................... 5 ZETOR 3011 (UŘ II)..................................... 11

TATRA 921

SLAVNÉ MOTORY TATRA

Foto a kresby Tatra

Stojatý jednoválec 1469 cm3 o výkonu 11 kW (15 k)/1500 min‑1 pro pohon malo­traktorů, čerpadel, kompresorů apod. Spuštění ruční klikou, odběr momentu z obou stran klikového hřídele, chlazení s odsá‑ vacím ventilátorem zamontovaným v setrvačníku.

Nová řada vzduchem chlazených vznětových motorů Tatra modulární koncepce s válci ø 120 x 130 mm byla představena na II. Výstavě čs. strojírenství v Brně v září 1956.

TATRA 924 Řadový čtyřválec 5876 cm3, uvedený do výroby už v roce 1956 ve verzi 44 kW (60 k)/1500 min‑1 pro čs. kombajny (žací mlátičky) ŽM 230; od 1962 také pro samohybné jeřáby ČKD Slaný SMC-5. Pro vozidla zvýšený výkon na 59 kW (80 k)/2000 min‑1, pro průmyslové užití rovněž 26/33 kW (35/45 k) při 1200/1000 min‑1.

TATRA 926 (926V) Vidlicový šestiválec 8814 cm3 s válci do V/75°, konstrukčně spřízněný s typy T928 (V8) a T930 (V12), určený pro nákladní vozy, autobusy, traktory, stavební a zemědělské stroje, úzkorozchodné lokomotivy, ale i průmyslové účely (generátory, čerpadla). Základní výkon 97 kW (132 k) při 2000 min‑1.

Kresby Ferrari

SLAVNÉ MOTORY FERRARI 412 (1985) Gioacchino Colombo vytvořil jeden ze slavné dvojice dvanáctiválců Ferrari, které u sériových vozů GT zvětšovaly objem válce od 250 přes 275, 330, 365 a 400 (přesněji 401,9) až na 412 cm3. Od roku 1972 měly celkový objem 4390 cm3 (Ferrari 365 GT4 2+2), pak 4823 cm3 (Ferrari 400 GT) se shodným výkonem 250 kW (340 k), ale končily na 4942 cm3 se vstřikováním K-Jetronic pro Ferrari 412 (1985 – 1989).

Dvanáctiválec do V/60° (typ F101) DOHC 2V; 4942 cm3 (ø 82 x 78 mm) Výkon 250 kW (340 k)/6000 min‑1 Točivý moment 451 N.m/4200 min‑1