THauto_10_2025 (rijen)

10

2025

ŠKODA

VISION O

PŘEDSTAVUJEME ■ AUDI A6 E-TRON ■ třetí na nové prémiové platformě PPE se systémovým napětím 800 Voltů ■ DACIA BIGSTER ■ vlajková loď v hybridní verzi překvapí neobyčejně nízkou spotřebou paliva ■ KGM ACTYON ■ korejský specialista na vozy kategorie SUV uvedl svůj vrcholný model

SLAVNÉ MOTORY HONDA N600 (1968) Zážehový dvouválec OHC 2V (řetěz) Objem válců 598,7 cm3 (ø 74 x 69,6 mm) Karburátor Keihin; kompresní poměr 8,5:1 Výkon 31 kW (42 k) DIN/ 6600 min‑1 Točivý moment 51,2 N.m/5000 min‑1 Převodovka 4M, na přání 3A Hondamatic

◄ Motor N600 v provedení se samočinnou převodovkou

Foto a kresby Honda

▼ Honda N600 v první verzi před faceliftem (1968 – 1970)

V roce 1962 začala Honda vyvíjet automobilové motory na základě motocyklových, převzala chlazení vzduchem a čtyřdobý pracovní cyklus. Po malých čtyřválcích vyvinula také řadové dvouválce pro vozy s předním pohonem, inspirované britským Mini. První byl N360 v roce 1967 o objemu 354 cm3 (ø 62,5 x 57,8 mm) a výkonu 23 kW (31 k), následovala silnější verze N600 ve stejné karoserii, která se objevila i u nás, aby koncem šedesátých let ovládla závody do vrchu ve třídě A2-600, v níž do té doby vítězily Trabanty 601. Výroba do 1972.

10

2025

DESÁTÝ ROČNÍK číslo 10 (114), říjen 2025 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2025 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth podle dostupných údajů žije v Evropě 745 milionů lidí, a to včetně evropské části neproduktivního Ruska. Někdejší průmyslové bašty Velká Británie, Německo, Francie a Itálie, k nimž nějaký čas patřilo i bývalé Československo, kde byla soustředěna téměř veškerá strojírenská produkce někdejšího Rakousko-Uherska, se bohužel začínají hroutit. Největší vinu na tom mají restriktivní politika nevolených diletantů, kteří se ujali vedoucích funkcí v EU a jejichž jediným cílem je zavádění nesmyslných restrikcí na základě dogmat o ochraně životního prostředí, ale také přílišný blahobyt v těch nejvyspělejších evropských zemích, který vede k neochotě nových konzumních generací pracovat a smysluplně podnikat. Samozřejmě, jsou výjimky potvrzující pravidlo.

Lidé se chtějí bavit, ale zábava byla vždy odměnou za práci. Něco, co dnešní generaci uniká. Je otázkou, jak se budou bavit, až se Evropa změní ve skanzen bez výrobních závodů, byť dnes služby ještě živí značnou část populace. Jenže to skončí, až dojdou lidem peníze. A to může být brzy. Chybí technické kádry, vysoké školy chrlí absolventy humanitních oborů, kteří nedokáží zkonstruovat ani jednoduchý nosník, či šroubové spojení. Evropa byla vždy na vrcholu pokroku, nejlepší Evropané vytvořili USA, kde žije dalších 340 milionů lidí. Ptám se, co dělá euroamerická miliarda, když Číňané dobývají svět s 1,5 miliardou obyvatel. Viděli jste nabídku automobilů třeba v Austrálii, Africe nebo Jižní Americe, o Asii nemluvě? Komunistická strana Číny velí, čínské produkty zaplavují svět a Evropané ruší průmysl. Je to normální? Ještě nám ale nějaké automobily zbyly, než je sami zahubíme.

Přeji krásný podzim, příjemné čtení, pevné zdraví a radost z jízdy!

►►► OBSAH IAA Mobility München 2025 ���������������������� 2 AUDI A6 Sportback e-tron (GH) �������������� 10 DACIA Bigster 1.8 Hybrid (DJF) �������������� 14 ALFA ROMEO Junior (Tipo 966) ������������� 18 CUPRA León SportsTourer 2025 ������������ 22 KGM Actyon 2025 ����������������������������������� 26 HORSE Powertrain ���������������������������������� 29 FERRARI 849 Testarossa ������������������������ 30 PORSCHE 963 RSP ��������������������������������� 31 Novinky českého trhu ������������������������������ 32 EuroNASCAR & Czech Truck Prix v Mostě ������������������������������������������������ 34 FIA F3 Championship 2025 ��������������������� 39 Velká cena motocyklů v Brně ������������������ 40 Rekordmani �������������������������������������������� 42 Nadace Elišky Junkové: BAGHIRA-TATRA (1972 – 1973) ����������� 46 AUDI (1965 – 2025) ��������������������������������� 48 VAN HOOL (1947 – 2024) ������������������������ 52 GMC Truck & Coach Division ������������������ 54 Museo Tazio Nuvolari (Mantova, I) ��������� 58 BSA (Londýn – Praha 2025) �������������������� 62 NTM Praha – výstava vozů Praga ze sbírky Emila Příhody ������������������������ 63

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄ Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2025 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2025 v ČR

► Za volanty nových automobilů Cupra Terramar, Opel Frontera, Toyota Camry a C-HR, Fiat 600 Hybrid a Doblò Diesel, BMW X2, Škoda Scala, Volkswagen Golf, Kia Ceed, Chery Jaecoo 7 a mnoha dalších ► Ukrajinské automobily KrAZ ► Jezdci formule 1 ► Jan Kopecký opět mistrem ► Rauno Aaltonen v Praze ► Jaký byl Edda Cup ► Muzeum motorsportu v Estonsku

10/2025 THauto

1

Foto Tom Hyan

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2025

Petr Nevřela (Škoda Auto Design) představuje Vision O vybraným českým novinářům

Součástí výstavy IAA Mobility 2025 v Mnichově byla individuální představení různých nových vozů na soukromých akcích pro zvané...

F

ormát někdejších autosalonů se dramaticky mění, na výstavišti se objevuje méně značek, což v případě Mnichova byla vcelku kata­ strofa, zvláště ve srovnání s klasickými auto­ salony v Bruselu a New Yorku, které jsme letos rovněž navštívili (a byli tam velmi spokojeni ­ s mnohonásobně větší účastí automobilových výrobců než v Německu). Poprvé jsem však dostal pozvánku do Mnichova od společnosti Škoda Auto, která mimo ­autosalon představila koncepční studii Škoda Vision O, jež je předobrazem budoucího vozu s praktickou karo­ serií kombi (tzv. Future Combi).

Koncepce uvádění karosářských studií, předjímajících budoucí modely, je u Škoda Auto už delší tradicí. Kon­ cept Vision O navazuje na dlouhodobě vedoucí posta­ vení značky Škoda v evropském segmentu kombi a představuje pokračující elektrifikaci a zdokonalený designový jazyk Modern Solid. Dlužno říci, že čistý ­design nového automobilu je velmi působivý, prostý zbytečných rušivých prvků, aerodynamicky optimali­ zovaný a zdůrazňující lepší využití obestavěného pro­ storu, jakým se chlubí vozy kombi odvozené od sedanů v příkrém rozporu s nepříliš praktickými vozy kategorie SUV, jejichž zavazadlový prostor je většinou hůře vy­ užitelný. A jediná vada na kráse? Bylo oznámeno, že (cituji) sériová výroba vozidla Vision O, založeného na budoucí platformě koncernu Volkswagen, je plánována

2

auto 2025/10

TH

TOM HYAN, Mnichov (D)

na příští desetiletí! Do jeho začátku však zbývá přes pět let, a tak je ve hvězdách, co se v dnešním turbulent­ ním světě do té doby změní...

Název Vision O je odvozen od systému cirkularity (vždyť O je uzavřený kruh), nikoli od modelu Octavia, jak se mnozí dlouho domnívali. Koncept cirkularity spo­ čívá v navrhování, výrobě, používání a konečné recyk­ laci automobilu udržitelným způsobem, jenž minimali­ zuje dopad na životní prostředí během celého životního cyklu. Ukazuje, jak lze používat cirkulární materiály jako například produkty rostlinného původu, a to bez kom­ promisů v kvalitě nebo estetice (další citace z tiskové zprávy). S exteriérem vozu jsme se seznámili za zavře­ nými dveřmi v mnichovském studiu TMT, kde však ne­ chyběla ani maketa inovativního interiéru, jenž vyniká průběžnou zobrazovací plochou palubní desky Škoda Horizon Display v celé šířce spodního okraje čelního skla. Samozřejmě, podrobné technické údaje nejsou k dispozici, ale studie je nosičem pokrokových prvků asistence směrem k autonomní jízdě včetně plánování tras AI ze spolupráce Google Gemini. Ve voze o délce přes 4,5 metru je zavazadlový prostor o základním ob­ jemu přes 650 litrů a nové prvky Simply Clever (čtyřikrát deštník ve dveřích, plně integrovaná lednička, pře­ nosný reproduktor Bluetooth a podobně). „Vision O jsme navrhli z pohledu zákazníka, vytvořili jsme vůz na základě jeho zkušeností. Dnes žijeme ve světě plném

Maketa palubní desky s průběžnou zobrazovací plochou Horizon Display v celé šířce spodního okraje čelního skla Čisté linie pro Future Combi zvyšují aerodynamickou účinnost a tím snižují spotřebu elektrické energie, potřebné pro jízdu

Foto Tom Hyan

Působivá je také zadní část vozu se střešním spoilerem a zajímavě tvarovanými koncovými svítilnami

Podle šéfdesignera Olivera Stefaniho (ex-Volkswagen) jsou čisté linie dalším rozvinutím nové designové filozofie Modern Solid

hluku a složitosti, a proto je pro nás hlavní jedno­ duchost. Vision O nám přináší zpět jasnost a klid v de­ signu i funkčnosti. Je to další úroveň naší filozofie Mo­ dern Solid,“ řekl šéfdesigner Oliver Stefani. S designem exteriéru nás za přítomnosti Stefaniho seznámil Petr Nevřela (holistický design), maketu interiéru a ukázky nových materiálů uvedli Julien Petitseigneur (ex-Faure­ cia, designer interiérů) a Petra Debnárová (Škoda Auto Color & Trim). Druhý den po prohlédnutí maket 1:1 jsme v sále Isarpostu v centru Mnichova zažili premiéru studie Vision O, kterou odhalili Oliver Stefani a Klaus Zellmer, CEO Škoda Auto, a to včetně dokončeného interiéru s dvojicí bočních dveří, otevíraných proti sobě bez středového sloupku (tento designový prvek na ­sériovém voze samozřejmě neuvidíte). ►►►

10/2025 THauto

3

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2025

Foto Tom Hyan

1

2

3 4

5

6 Po fotografické seanci ve studiu TMT München jsme vy­ razili na mnichovské výstaviště, kde tentokrát Volks­ wagen Group uspořádal místo VW Group Media Night odpolední představení novinek, a to i od značek, jaké na IAA 2025 žádné stánky neměly (Škoda, Seat, Audi, Porsche, Ducati, Scout). Nejvíce překvapilo, že VW Group ignoroval druhou generaci VW T-Roc, přestože v těch dnech byla uvedena coby novinka, ale na prezen­ taci se neobjevila. Oliver Blume, CEO Volkswagen Group, v rámci VW Brand Group Core už nezakrýval omezování identity koncernových značek, když spřízněné novinky představil coby EUCF (Electric Urban Car Family), takže na pódium postupně vjížděly VW ID.Cross Concept a Škoda Epiq, ale také maskované VW ID.Polo a Cupra Raval, vlastně odlišené jen značkovým designem a výš­ kou (crossover SUV nebo hatchback). Nepochopil jsem, jaký smysl má na autosalonu předvádění vozů s kamuf­ láží, ale tohoto nešvaru nějak přibývá. Chápu dynamické prezentace pro odborné novináře s kamufláží ještě před uvedením vozu, kdy jde o jízdní vlastnosti a hodnocení detailů, ale premiéra s kamufláží poskytne snad jen představu o proporcích a velikosti, jinak bohužel nic.

4

auto 2025/10

TH

7 1, 2, 3, 4 Poprvé se veřejně představil nejmenší elektromobil Škoda Epiq, jehož výroba se rozběhne ve Španělsku 5, 6, 7 Volkswagen ID.Cross Concept, sesterský model Škody Epiq, vyjel na scénu jako první

VW Nutzfahrzeuge poněkud kontroverzně oslavil 75 let Bulli/Transporter (dvanáct milionů vozů od 1950) dal­ šími variantami elektrického ID.Buzz včetně verze AD s autonomním řízením od dceřiné společnosti MOIA, zatímco legendy T1 až T6.1 byly k překvapení mnoha věrných klientů nahrazeny značkovými deriváty VW Transporter/Caravelle na základě Ford Transit z turec­ ké produkce, a to včetně pohonných jednotek! Historie slavného VW Typ 2 se tak po 75 letech vlastně uza­ vřela, za koncernové nástupce je s přimhouřením oka možno považovat ID.Buzz (MEB) a Multivan (MQB), ale to jsou méně robustní vozy na platformách osob­ ních. Teorie tři modely místo jediného je při dnešních proklamacích udržitelnosti, ekologie a snižování ná­ kladů trochu zvláštní, ale ekonomové to mají jistě spo­ čteno. Značku Audi reprezentoval prototyp elektric­ kého kupé Concept C, jež možná nahradí v sériové produkci jak TT, tak R8 (ty ovšem měly spalovací mo­ tory), a poslouží i coby základ nového Porsche 718 (současné vyběhlo z výroby).

Porsche předvedl nejvýkonnější variantu slavné 911 Turbo S (Coupé nebo Cabriolet), která dostala boxer

9

Foto Tom Hyan

8

10

11

12 3,6 litru T-Hybrid Drive (dvě e-Turbo) o výkonu 523 kW (711 k), převodovku PDK8 se zabudovaným elektro­ motorem, pohon všech kol a podvozek ehPDCC (electro-hydraulic Porsche Dynamic Chassis Control).

Jörg Bergmeister s vozem zajel Severní smyčku ­Nürburgringu za 7:03,92 min, oficiálně uváděné para­ metry jsou zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,5/8,4 sekundy a největší rychlost 322 km/h. O dva týdny později Porsche oznámil opětné posílení vývoje spalo­ vacích motorů a prozradil upravenou nabídku do roku 2030, kterou tvoří ikonická sportovní 911 včetně hyb­ ridu, zcela nová generace 718 Boxster/Cayman (ICE a BEV), dva sedany Panamera (ICE a PHEV) a Tay­ can (pouze BEV), a konečně tři SUV, a to zcela nové velké D-SUV pod kódem K1 (ICE a PHEV), nový ­Cayenne (ICE, PHEV a BEV) a u nového Macanu dopl­ nění elektrické verze také klasickými se spalovacím motorem (ICE a PHEV)!

Největším překvapením byla první přítomnost na ja­ kémkoli autosalonu pro nový americký Scout, jehož značku obnovil Volkswagen Group v květnu 2022 po dřívějším převzetí amerického výrobce užitkových vozů

13 8, 9 Audi Concept C může být základem nových elektrických sportovních vozů (včetně Porsche Next 718) 10 Kamufláž karoserie Volkswagen ID.Polo naznačila proporce a velikost, ale bohužel nic jiného 11 Porsche 911 Turbo S, zatím nejvýkonnější verze s hybridním pohonem a dvěma turbodmychadly s elektrickou asistencí 12, 13 Scout Terra Truck, americký elektrický pick-up, při vůbec prvním představení na autosalonu

Navistar International. Samotný Scott Keogh, CEO Scout Motors, ohlásil návrat americké legendy (původ­ ně terénní vůz 4x4 od International Harvester 1961 až 1980) na nové elektrické platformě, a proto na pódium vyjel pick-up Scout Terra Truck, vyvinutý v Michiganu pouze pro americký trh. Výroba začne koncem příštího roku v Blythewoodu v Severní Karolíně spolu s prove­ dením SUV Traveler, čistě elektrické ujedou až 563 km, verze s prodlužovačem dojezdu (zážehový motor) až 800 kilometrů. Scouty budou také prvními vozy kon­ cernu, které využijí architekturu software Rivian ze ­společného podniku Volkswagen Group s americkým Rivianem pro konektivitu, update-on-air a dálkovou diagnostiku. Odcházeli jsme v podvečer, kdy se na ­ ­výstavišti pilně pracovalo na dalších stáncích, proti nej­ větší expozici Volkswagenu se v hale B1 vznášel léta­ jící automobil XPeng. Druhý den, vyzbrojen trpělivostí, mohl návštěvník objevit na výstavišti i jiná nová vozidla, ukrytá na stáncích různých výrobců dílů a příslušenství, a to jak asijská, tak evropská, případně je potkat venku při testovacích jízdách, nezřídka pro demonstraci vý­ robců příslušenství. Ale obraťme list!

■

10/2025 THauto

5

Foto Tom Hyan

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2025

1 1 Mercedes-AMG Concept GT XX, předobraz sériového typu s elektromotory YASA Axial Flux o výkonu přes 1000 kW 2 BMW iX3, první automobil řady Neue Klasse, jehož výroba se rozběhne v Maďarsku

2

3 BMW iX5 Hydrogen s vodíkovými palivovými články třetí generace ze spolupráce s Toyotou

3

DEN DRUHÝ

U příležitosti výstavy IAA v Mnichově mnohé automobilky uspořádaly soukromé seance, na nichž předváděly novinky jen pro zvané...

B

ohužel tyto novinky, až na výjimky BMW a Mercedes-Benz, poté na autosalonu nebyly. Přestože zkratka IAA značí Internationale Automobil-Ausstellung, o žádný autosalon v pravém slova smyslu v Mnichově nešlo. I ty největší novinky marketingoví stratégové nechtěli v halách IAA vystavit, takže jsme o tiskovém dnu neviděli například Renault Clio šesté generace či Volkswagen T-Roc druhé generace, které zazářily kdesi na soukromé akci, a to Clio ve městě a T-Roc v jiné paralelní expozici Volkswagenu několik bloků od autosalonu! Koncept, kdy v poloprázdných halách o tiskovém dnu hledáte nové vozy mezi expozicemi

6

auto 2025/10

TH

TOM HYAN, Mnichov (D)

výrobců autodílů a různých organizací, má pramálo společného s klasickým autosalonem, ale i potřebami motoristických novinářů. Výstavky nových vozů v centru Mnichova jsou možná dobré pro místní obyvatele a náhodné turisty, otevírají se totiž až před polednem následující den po dni tiskovém, na který motorističtí novináři zpravidla přijíždějí. Na omluvu některých firem dlužno říci, že měly stánky jak na autosalonu, tak pro veřejnost ve městě, což dává větší smysl.

Vybrané novinky Volkswagen Group jsme představili na předcházejících stranách. V šesti halách IAA Mobility 2025 na mnichovském výstavišti (výstava IAA se tam koná od roku 2021) proti předloňsku automobilových

4

Foto Tom Hyan

Opel Corsa GSE Vision Gran Turismo pro počítačovou hru

5

Caterham Project V (electric) na stánku výrobce akumulátorů Xing Imersio CTP

6

Ford Transit Custom MSRT a připomínka 100 let historie Forda v Německu stánků přibylo, ovšem jen zásluhou čínské expanze.

Poté, co Luca de Meo odstoupil z vedení Groupe Renault, zmizel z autosalonu také Renault, který jeho zásluhou v posledních letech autosalony zachraňoval.

Největší expozice automobilek byly v halách B1, kde se prezentovaly Volkswagen Group, XPeng a překvapivě Volvo, a B3, kde své malé stánky měly Mercedes-Benz (příšerná tlačenice kolem nevhodně umístěných tří vozů), Opel, Leapmotor a BAW, zatímco větší expozice předvedly GAC (včetně Hyptec a Aion) a Dongfeng Liu­ zhou Motor. Čínský Changan (Deepal a Avatr) vévodil hale B2, nevýrazný stánek Smartu (nyní čínského) nestál ani za řeč. V čele haly A1 zářil BMW Group (včetně

4 Mini JCW Showcar The Skeg, oslava motorsportu a vítězství ve formuli 1 (Cooper T53) 5 Mercedes-Benz GLC 400 EQ 4Matic (X540) s novou čelní maskou 6 Togg T10F, turecký fastback sedan, na shodné podlahové plošině s T10X (SUV electric)

Mini), jinak šlo o výrobce dílů (Rimac Technology, ZF, Mahle, Aisin, Denso a další), v hale A2 zaujal turecký debutant Togg a dočasná prezentace BYD s jediným vozem Seal 6 DM-i Touring během velké tiskové konference (stánek nebyl). Největším obrazem bídy a žalu byla poloprázdná hala A3. Vlastně nebyla, korunu všemu nasadil Ford, když vystavil jeden Transit na venkovní ploše a pouze nápis na stánku připomínal 100. výročí Forda v Německu! Tradičně IAA bojkotují také japonské automobilky a skupina Stellantis (s výjimkou Opelu).

V prvním pololetí 2025 byl SUV třídy GLC globálně nejprodávanějším vozem značky Mercedes-Benz, v Mnichově slavila premiéru třetí generace s technologií EQ, tedy nejprve ve 100% elektrické verzi. První model GLC 400 4Matic má výkon 360 kW a dojezd 713 km, další budou následovat, pozornost budilo nové ztvárnění čelní masky. Ozdobou stánku se stal elektrický Concept AMG GT XX, který na polygonu Nardò překonal pětadvacet rekordů BEV s největší rychlostí 360 km/h a trojicí elektromotorů s výkonem přes 1000 kW (1360 k), nemluvě o rychlonabíjení DC 850 až 1041 kW. Třetí novinkou je CLA Shooting Brake nové generace, budou následovat rozšířená G-Family s třídou G opět jako Cabriolet a rovněž s malou třídou g, kompaktním terénním vozem. Nová třída VLE (příští V-Klasse), stejně jako elektrická C-Klasse, vyjede už v roce 2026. ►►►

10/2025 THauto

7

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2025

1

3

Foto Tom Hyan

4

2 První BMW Neue Klasse se představil coby sériový elektrický SUV, pojmenovaný BMW iX3, zatímco sedan BMW i3 na stejné platformě z maďarské produkce bude následovat. Vůz přináší průběžnou zobrazovací plochu palubní desky Panoramic Vision po celé šířce spodního okraje čelního skla (podobně jako Škoda Vision O), ale také inovativní elektrický pohon šesté generace.

BMW iX3 bude do roku 2027 následovat přes čtyřicet nových a modernizovaných vozů, jak uvedl Oliver ­Zipse, předseda představenstva BMW AG, a Adrian van Hooydonk, šéfdesigner BMW Group; patří k nim vodíkové vozy BMW iX5 Hydrogen se spotřebou vodíku 1,19 kg/100 km, nulovými emisemi a dojezdem 504 kilometrů. BMW Motorrad připravil studii Vision CE, kry­ tého elektrického skútru ve stylu někdejšího C1, vedle sériových typů CE 02 a CE 04. Mini Cooper vsadil na sportovní varianty JCW (John Cooper Works), ve spolupráci s módní značkou Deus Ex Machina vznikly dvě koncepční studie Mini JCW Showcar na oslavu motorsportu, a to The Skeg na základě elektrické verze a The Machina se zážehovým motorem. Jsou připomínkou úspěchu ve formuli 1 pro monoposty Cooper-Climax T53 (1960) a T51 (1959), s nimiž Jack Brabham dobyl tituly mistra světa.

Německý Opel pod taktovkou Stellantisu se snaží odlišit na společných platformách, většinou má čitelnější přístrojovou desku, oprášil také označení GSE (dříve GS/E 1970 až 1980) pro sportovní elektromobily. Premiéru měly Mokka GSE s elektromotorem 206 kW (280 k) a 345 N.m, podobně jako spřízněný Peugeot e-208 GTi, ale i prototyp Corsa GSE Vision Gran Turismo pro počítačovou hru, jenž by měl být předobrazem designu pro novou generaci Corsy (2028). Vůz na plat-

8

auto 2025/10

TH

1 Volvo ES90, nejnovější elektrický sedan švédské značky z čínské produkce 2 XPeng Next P7 má opět odlišný design, výkon 436 kW (593 k) a zrychlení 0 – 100 km/h za 3,7 sekundy 3 Togg T10X s pohonem zadních kol a výkonem 160 kW ujede až 314 nebo 523 km (akumulátor 52,4/88,5 kWh) 4 Leapmotor Lafa 5 (alias B05), elektrický hatchback s motorem 160 kW a pohonem zadních kol 5 Opel Mokka GSE 206 kW (280 k) je elektromobil, inspirovaný verzí pro rally

5 formě Stellantis STLA Small je čtyři metry dlouhý, dva široký a 1,45 metru vysoký. Dva elektromotory po 350 kW (476 kW) s akumulátorem 82 kWh nabízejí kombinovaný výkon 588 kW (800 k), ale s overboostem 647 kW (880 k), zrychlení 0 – 100 km/h za 2,0 sekundy a největší rychlost 320 km/h. Hmotnost činí pouze 1170 kilogramů. Vůz nám představil šéfdesigner Mark Adams.

Volvo tradičně autosalony bojkotuje, o to větší byla aktivita dealerů, kteří vystavili dva vozy včetně nového elektrického sedanu ES90 z čínské produkce (prodává se za méně než Tesla Model S), jenž se představil v březnu 2025. Pětimetrový vůz na platformě SPA2 (jako EX90) má pohon zadních kol 245 kW (333 k) a dojezd 650 km s akumulátorem 88 kWh, či pohon všech kol s výkonem 330 nebo 500 kW (449 a 680 k) a dojezd vždy 700 km s větším akumulátorem 102 kWh. Turecký TOGG (Türkiye Otomobil Girisim Grubu), společný podnik Anadolu Group, BMC, Turkcell, Zorlu Holding a TOBB, už doma prodal přes sedmdesát tisíc vozů Togg T10X (SUV) a v Mnichově je poprvé představil společně s novinkou T10F (fastback sedan).

Všechny jsou elektrické, mají pětihvězdičkové ocenění EuroNCAP a nyní přicházejí na německý trh!

8

7

9

Další vystavovatelé pocházejí většinou z Číny. Svoje tiskové konference měly značky XPeng, AITO, GAC Group (Aion), BYD, Dongfeng (Forthing), 212 Off-Road (alias BAW), Changan a Leapmotor, ale jejich vozidla jsou si většinou podobná jako vejce vejci, typová označení se mění (ale i značky), či překrývají, takže nedává smysl zmiňovat každý typ. Ze záplavy čínských značek vyniká XPeng, jenž založil vývojové centrum v Mnichově, v evropské premiéře uvedl elektrický sedan Next P7 (nahradí P7+), svoje SUV G6 a G9 podrobil faceliftu a modernizaci (nové akumulátory, rychlejší dobíjení), pracuje na modulárním létajícím automobilu s nosičem Land Aircraft Carrier (má vzlétnout v říjnu v Dubaji) a představil humanoidního robota Iron. Le­ tecká pobočka XPeng AeroHT má údajně pět tisíc předběžných objednávek, po dvanáctiletém vývoji chce zahájit sériovou výrobu 2026 a aspirovat tak na pozici největšího světového výrobce létajících vozidel.

Changan nabízí pro evropský trh už druhý elektrický model Changan Deepal S05 (C-SUV), s pohonem zadních kol 200 kW, anebo všech kol 120 + 200 kW, akumulá­ torem LFP 68,8 kWh a dojezdem 485, resp. 445 kilo­ metrů. Vůz vznikl ve spolupráci Changan Europe Design

Foto Tom Hyan

6

10

11

6 Nejnovější AITO 8 (SERES Group), další z čínských elektromobilů

Centre v Turínu a R&D Centre v Birminghamu; šéf­ designerem Changanu je od října 2023 Němec Klaus Zyciora (rozený Bischoff), který v letech 1989 – 2022 navrhoval Volkswageny. Druhým typem je Deepal S07 (D-SUV). V Číně je Deepal samostatnou značkou, stejně jako Avatr a Changan. Luxusní značka Avatr nabízí typy 06, 07, 11, 012 a mimo výstaviště představila koncept Avatr Vision Xpectra s délkou 5,84 metru a čtyřmi proti sobě otevíranými dveřmi bez středového sloupku.

Changan vyrábí rovněž novou Mazdu EZ-6, která coby Mazda 6e míří do Evropy. Šest vozů představil GAC Group, a to Aion UT, Aion V, GAC S7, GAC E9 (MPV), Hyptec HL a létající GAC/GOVY Aircab (v zásobě má ještě letadlo GOVY AirJet). Které z těchto strojů uvidíme na evropských silnicích, je však otázkou, GAC dříve vystavoval rovněž v USA, ale ani tam nepronikl na trh.

A jak jsme druhý den ukončili? Odjezdem na světovou premiéru Škoda Auto, kde jsme si na Sonnenstrasse v mnichovském Isarpostu prohlédli studii Vision O, tentokrát včetně interiéru. Den třetí jsme veřejnou ­prezentaci jiných značek v centru Mnichova z důvodů nesmyslného načasování, podivného konceptu a obtížné dostupnosti prostě vynechali.

■

7 Značka 212 byla zvolena pro modernizovaný čínský veterán BAW BJ212, původně odvozený z ruského UAZ-469 s motorem Volga 8 Changan Deepal S05 míří do Evropy, ostatně design má z Turína 9 Avatr 012 Kim Jones Limited Edition, akční model ze spolupráce s módním návrhářem (bude jen 700 vozů) 10, 11 Škoda Vision O včetně dokončeného interiéru se představila v mnichovském Isarpostu

10/2025 THauto

9

► AUDI A6 SPORTBACK E-TRON (GH)

Foto Tom Hyan

Automobily

ELEKTRICKY...

M

Audi A6 e-tron je třetím elektromobilem na nové prémiové platformě PPE se systémovým napětím 800 Voltů...

TOM HYAN arco Schubert, který přišel od Porsche standardizovanému označení modelů pro větší pře­ a zažil také Škoda Auto, se 1. září 2024 hlednost u zákazníků. Písmena A a Q budou dále odli­ Audi A6 e-tron Quattro, ujal funkce člena představenstva Audi šovat vozy s nízkou a vysokou (SUV) podlahou, čísla nejvýkonnější verze AG pro prodej a marketing. Podobně (nyní od 1 po 8) umožní jasné roztřídění bez ohledu na s pohonem obou náprav jako mnozí jiní byl zjevně nespokojen druh pohonu. Nabízí se otázka, kdo a proč vytvořil a příplatkovými s kontroverzním rozhodnutím značit sudými čísly pouze předchozí chaos. Bohužel tradiční Audi A4 v poslední dvacetipalcovými koly elektromobily a lichými jen vozy se spalovacími motory, generaci už zůstala Audi A5, ale nové A6 se nestaly A7.

Vznikla tak trochu kuriozní situace, že tady dnes máme což mimo jiné zrušilo populární Audi A4 po třiceti letech výroby (nyní nelogicky pojme­ dvě A6, a to klasickou se spalo­ ► AUDI A6 SPORTBACK E-TRON (GH) novanou A5, když pětka před vacím motorem a elektrickou A6 tím patřila sportovněji laděným typ e-tron. Zavádějící je to i proto, motory max. výkon točivý moment akumulátor dojezd karosářským verzím). V pro­ [kW/k] [N.m] [kWh] WLTP [km] že každý z těchto vozů nové hlášení, zveřejněném 3. února A6 e-tron ­generace je zcela odlišně kon­ 1 R 210 – 240/286 – 326 435 75,8/83 556 – 627 2025, Marco Schubert oznamu­ Performance 1 R 270 – 280/367 – 381 struován na jiné platformě!

565 94,9/100 673 – 756 je, že nesmyslnou změnu ruší, Quattro Zatímco nové Audi A6 (C9, 4L) 1 + 1 315 – 340/428 – 462 275 + 580 94,9/100 644 – 716 1 + 1 370 – 405/503 – 551 275 + 580 94,9/100 638 – 675 neboť po intenzivních diskuzích S6 e-tron vyjelo poprvé loni na platformě se (cituji) vracejí ke globálně Pozn. vyšší hodnota výkonu je pro Launch Control PPC (Premium Platform Com­

10

auto 2025/10

TH

4

5

Foto Tom Hyan

1

6

7

2

8

bustion nahradila MLB Evo) v provedení Limousine a kombi Avant, tak na těchto stránkách představené Audi A6 e-tron (GH) vyjíždí od loňska na PPE (Pre­ mium Platform Electric) v provedení Avant (poněkud bližší SUV) a Sportback (Coupé/SUV). Inovativní elektrickou platformu PPE s napětím 800 V zatím kromě dvojice Audi A6/Q6 e-tron (GH/GF) využívá jen Porsche Macan druhé generace, jenž žádnou alternativu se spalovacím motorem nyní nemá. Vy­ plývá z toho, že Audi nabízí současně dva odlišné automobily pod společným základním označením A6. Zachování šestky po třiceti letech je ovšem důle­ žité, klient okamžitě ví, o co jde, byť může vybírat z alternativních druhů pohonu. Při srovnání ICE a BEV však ve druhém případě při nástupu do vozu překvapí vyšší interiér opravdu ve stylu SUV, byť v nabídce je rovněž plnohodnotné SUV ►►►

9 3

1 Sportback rozhodně není kompaktní, jeho délka činí 4,93 metru, je vysoký až 1,5 metru a se zrcátky široký přes 2,1 metru 2, 3 Vzhledem ke značným vnějším rozměrům je interiér velmi prostorný 4 Přístrojová deska je složena z dvojice velkoplošných displejů pod společným překrytem, natočených směrem k řidiči 5, 6 Displej před řidičem hlásí dojezd 515 km na 99 % kapacity, resp. 308 km na 57 % kapacity akumulátoru 7, 8 Středový dotykový displej může sloužit i volbě jízdních režimů Individual, Dynamic, Comfort a Efficiency 9 Vypínatelný displej se nachází také před spolujezdcem

10/2025 THauto

11

Foto Tom Hyan

► AUDI A6 SPORTBACK E-TRON (GH)

1

2 1 Zcela nová generace elektrického Audi, druhého na platformě PPE, se vyrábí v základním závodě v německém Ingolstadtu 2 Pod kapotou vpředu je zavazadlový prostor o objemu jen 27 litrů 3 Základní objem zavazadlového prostoru činí 502 litrů

3

označené Q6 e-tron. Uvidíme, Audi se tak trochu hledá, kromě toho nejprve zrušilo všechny dvoudve­ řové sportovní vozy, ale nyní na IAA Mobility 2025 v Mnichově zase vyjelo s elektrickým konceptem, jenž by se měl stát jak nástupcem TT, tak R8...

Podívejme se však na testovaný model A6 Sport­ back e-tron Quattro, který ve srovnání s A6 Limou­ sine začíná prakticky na stejné ceně zhruba 1,6 mi­ lionu Kč. Klasika má nižší interiér, elektromobil míří do výšin crossoveru SUV, výkony jsou srovnatelné, takže volba je pouze na vás. Plně nabitý elektro­ mobil nám ukazoval dojezd 515 kilometrů, který při klidné jízdě ještě narostl ke 560 km, tyto hodnoty jsou jistě dobré i pro delší cesty. Na snímcích před­ stavujeme Audi A6 Sportback e-tron v nejvýkonnější dvoumotorové verzi Quattro 315 kW (428 k) s poho­ nem všech kol, kterou překonává pouze S6 e-tron Quattro s dále zvýšeným výkonem na 370 kW (503 k). Verze A6 jsou pouze tři, zmíněná s poho­ nem všech kol, zatímco jednomotorové 210 kW

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (A6 e-tron Quattro) – největší systémový výkon 315 kW (428 k), krátkodobě Launch Control 340 kW (462 k); vpředu asynchronní elektromotor 275 N.m, vzadu synchronní elektromotor PSM s permanentními magnety 580 N.m; jednostupňový redukční převod, zpětný chod změnou smyslu otáčení motorů; rekuperace brzdné energie; pohon všech kol. Akumulátor 800 V, 94,9/100 kWh, hmotnost cca 590 kg, uložený pod podlahou mezi nápravami (12 modulů; 180 článků); pomocný akumulátor 12 V. Dobíjení DC 270 kW, 10 – 80 % za 21 minut, resp. AC 11 kW, 0 – 100 % za 10 h.

PODVOZEK (PPE) – všechna kola nezávisle zavěšena na pětiprvkových závěsech s příčnými a podélnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivní vzduchovými měchy; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení 16,4:1 s elektrickým posilovačem proměnného účinku; kapalinové kotoučové brzdy ø 350 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/HBA, ESC/ASR; pneumatiky 225/55 R 19 vpředu a 245/50 R 19 vzadu; testovaný vůz 235/45 R 20 vpředu a 265/40 R 20 vzadu.

KAROSERIE – ocelová samonosná s hliníkovými díly; pětimístná se čtyřmi bočními dveřmi a vzhůru výklopnou zadní stěnou; součinitel odporu vzduchu cx = 0,23.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2950 – 2951 mm, rozchod kol 1661/1618 mm; d/š/v 4928/1923 (se zrcátky 2137)/1455 – 1501 mm; objem zavazadlového prostoru 502/1330 l vzadu a 27 l vpředu; pohotovostní (DIN)/celková povolená hmotnost 2285/2860 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 750/2100 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 210 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,7 s, Launch Control 4,5 s; dojezd 644 – 716 km (WLTP); standardní spotřeba 17,0 – 19,8 kWh/100 km.

VÝROBCE – Audi AG; Auto-Union-Strasse 1, 85055 Ingolstadt, Německo

12

auto 2025/10

TH

(286 k) a Performance 270 kW (367 k) jsou návratem k pohonu zadních kol (u A6 se spalovacím motorem je základní pohon předních kol). Tyto výkony se při užití Launch Control ještě mírně zvýší, jak elektro­ pohon lehce dovoluje! V uvedeném pořadí to je na 340, 405, 240 a 280 kW, tedy na 462, 551, 326 a 381 k! Zajímavé je, že výkony elektromotorů u od­ povídajících sesterských typů Q6 e-tron (rovněž čtyři varianty včetně SQ6) nejsou shodné (mírně nižší).

Platforma PPE přináší novou konstrukci podvozku, výrobce označuje zavěšení kol za pětiprvkové také vpředu, víceprvková konstrukce Multilink je i vzadu.

Závěsy kol využívají hliníkové díly, vinuté pružiny mo­ hou být na přání nahrazeny vzduchovým odpružením s aktivními tlumiči. Standardní litá kola jsou devate­ náctipalcová, u S6 e-tron dvacetipalcová. Konstrukce nové platformy PPE, navržené výhradně pro elektro­ mobily, zvyšuje ochranu akumulátorů proti bočnímu nárazu (ocelové prahy doplňují hliníkové profily), nové jsou rovněž účinnější a menší elektromotory (vpředu asynchronní ASM, vzadu synchronní s per­ manentními magnety PSM), ale i dále vylepšené aku­ mulátory 800 V se spodním laminátovým krytem (mís­ to hliníkového). Konstrukce je samozřejmě spřízněna s typem Q6 e-tron. U testovaného A6 e-tron Quattro je kombinovaný výkon 315 kW (428 k), s Launch Con­ trol až 340 kW (462 k), vůz zrychluje na sto za 4,7 sekundy (4,5 s Launch Control), dosahuje limitova­ ných 210 km/h a výrobce uvádí spotřebu elektrické energie 14,7 až 16,5 kWh/100 km podle způsobu jízdy. Soustava 800 V umožňuje rychlonabíjení výko­ nem až 270 kW, ale poprvé vůz dovoluje také nabíjení jen 400 V bez drahého transformátoru, kdy se akumu­ látor samočinně rozdělí na dvě části po 400 V a dobíjí výkonem až 135 kW. V prvním případě z 10 na 80 % kapacity za 21 minut. Ujeli jsme 266 km, ale ukazatel dojezdu klesl jen o 207 km, kapacita akumulátoru se zmenšila z 99 na 57 procent (na začátku byla indikace dojezdu 515 km). Jízda je velmi příjemná, vysoká hmotnost je však znát, vůz se hodí hlavně pro delší cestování po dálnici, protože dojezd už příjemně vzrostl. Samozřejmostí je bohatá kolekce asistenč­ ních systémů, jak je u značky Audi obvyklé. Za kvalitu a inovace se však platí, a tak přestože základní ceny nového A6 Sportback e-tron začínají od 1 676 900 Kč, přičemž Avant je o 42 tisíc dražší, testovaný vůz byl za 2 126 900 Kč, ovšem s příplatkovou výbavou vyšel na 2 747 800 korun českých (více na www.audi.cz).

Nové modely A6 e-tron a Q6 e-tron se vyrábějí v zá­ kladním závodě Audi v Ingolstadtu.

■

Foto Tom Hyan

AUDI A6 AVANT 55 TFSIe (test 2021)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

AUDI A6 AVANT 3.0 V6 QUATTRO (Ratměřice 2025)

AUDI A6 AVANT 50 TDI (test 2018)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► DACIA BIGSTER 1.8 HYBRID (DJF)

1

NA VRCHOLU

Velký Bigster je vlajkovou lodí značky Dacia, v hybridní verzi překvapí neobyčejně nízkou spotřebou paliva...

TOM HYAN 1 Dacia Bigster je největší automobil značky, postavený na základech oblíbeného Dusteru třetí generace

2

O

2 Výrazný design Bigsteru vychází z nové tvarové identity, která jasně prozrazuje příslušnost k rumunské značce 3 Vyzkoušeli jsme vrcholný Bigster Journey Full Hybrid s novým čtyřválcem 1,8 litru, který vyniká vysokou účinností a tedy nízkou spotřebou

3

tom, že u soustavy Full Hybrid od Groupe hlásil dojezd 1200 km a nebyl důvod tomu nevěřit. NaRenault se čtyřválcem 1,6 litru se vám neposledy jsme tankovali v Brenneru na italsko-rakouské podaří dostat ve spotřebě benzinu přes hranici, ujeli 580 km do Prahy a při vrácení vozu na Zli5,5 litru na stovku kilometrů jsme už psali, číně displej ukazoval dojezd ještě 390 km! Tomu říkám jenže další generace s větším čtyřválcem hospodárnost a ekologie, když znám i vozy stejné kate1,8 litru je ještě lepší! Důkladně gorie s téměř dvojnásobnou spotřebou! Takže smekám... jsme to prověřili v létě na cestě do ► DACIA BIGSTER 2025 Itálie a zpět, při svižném tempu Dacia Bigster je po technické počet převodovka výkon spotřeba WLTP stránce v podstatě stejná jako včetně dálnic jsme po 2385 km motor válců [kW/k] [l/100 km] ­jízdy dosáhli spotřeby 4,8 l/100 km, nový Duster třetí generace, svědčí 1.2 Mild-Hybrid 140 3 6M 103/140 5,5 což je na vůz této velikosti vynika- 1.2 Mild-Hybrid-G 140 (LPG) 3 o tom ostatně shodné kódové 6M 103/140 5,8/7,1 jící hodnota. Ukazatel na přístrojo- 1.2 Mild-Hybrid 130 4x4 označení DJF, nicméně je delší 3 6M 96/130 6,1 vém štítu po plném dotankování 1.8 Hybrid 155 4 MultiMode 4+2 116/156 4,7 a vyšší, tedy s prostornějším inte­

14

auto 2025/10

TH

4

5 6

7 riérem, zejména v oblasti zavazadlového prostoru.

Rozvor náprav se zvětšil z 2657 na 2702 mm, délka narostla ze 4343 na 4570 mm (převis vpředu je ale o tři milimetry kratší), vůz má shodnou šířku 1813 (se zrcátky 2069) mm, ale rozchod kol se zvětšil o šest vpředu a osm milimetrů vzadu, výška je nyní 1711 proti 1656 mm (porovnáváme verze s předním pohonem). Základní objem zavazadlového prostoru se zvětšil ze 430 až 517 na 546 až 702 litrů (metoda VDA), po sklopení opěradel zadních sedadel ze 1609 až 1696 na 1851 až 2002 litrů (podle motorové verze). Hmotnost vozu ovšem téměř nenarostla (jde o několik kilogramů rozdílu), mírně vyšší je celková povolená (místo 1765 – 1895 činí 1890 – 1970 kg, takže lze naložit více) a vzrostla také hmotnost nebrzděného (až 750 proti 730 kg) i brzděného přívěsu (u hybridu o 250 kg, u jiných až o 300 kg, či se sjednotila na 1500 kg). Vzhledem k těmto parametrům při jen minimálním nárůstu cen (u srovnatelných pohonných jednotek, nejmenší se pro větší vůz nedodává) je Bigster opravdu zajímavou nabídkou.

Při uvedení na trh přišly jen hybridní verze, z toho pouze 1.2 Mild-Hybrid 130 s pohonem 4x4 byl převzat z Dusteru, pro Bigstera je k dispozici silnější 1.2 Mild-Hybrid 140 (včetně dvoupalivové verze benzin/ LPG) s pohonem předních kol. Vrcholem nabídky se stal nový 1.8 Full Hybrid 155, který postupně nahradí dosavadní 1.6 Full Hybrid 140 také u jiných auto­ mobilů. Dacia Bigster Hybrid je totiž vůbec prvním

vozem Groupe Renault, který dostal novou poháněcí soustavu Full Hybrid se čtyřválcem 1,8 litru, jenž je v kombinaci s dvojicí elektromotorů strůjcem neobyčejné hospodárnosti, o níž jsme psali výše, a přináší několik významných změn. Od roku 2021 bylo prodáno přes 750 tisíc vozů Renault/Dacia E-Tech Full Hybrid, tedy s technikou, chráněnou více než 150 patenty. Zatímco princip systému se u jeho druhé generace nezměnil, hlavní novinkou je zážehový čtyřválec 1,8 litru od Renaultu, označený H5P (resp.

HR18DDh), který proti předchůdci 1,6 litru H4M (HR16EDh) přináší mnoho změn. Při shodném vrtání 78 mm bylo zvětšením zdvihu z 83,6 na 93,8 mm u nového bloku dosaženo navýšení objemu na 1789 cm3 (dříve 1598 cm3), dlouhý zdvih přispěl nižším provozním otáčkám, nepřímé vstřikování ustoupilo přímému (350 barů), byl zachován Atkinsonův pracovní cyklus (motor 1.8 H5P je určen pouze pro Full Hybridy), ovšem stupeň komprese se zvýšil z 10,7 na 14,0! Výsledkem je účinnost 40,5 procenta (podle Erica Peccouda, ředitele společného podniku Renault/Geely HORSE pro hybridní pohony), sní­ žená spotřeba až o 15 procent a kombinovaný dojezd přes tisíc kilometrů. Větší akumulátor 1,4 kWh (dříve 1,2 kWh) zajišťuje výhradně elektrické starty (100 %) a vysoký podíl elektrického režimu jízdy.

Po Bigsteru se motor objevil ve vozech Renault Captur a Symbioz, před koncem roku bude také v Dusteru (Hybrid 155 nahradí Hybrid 140). ►►►

8

9 4 Přístrojová deska s dvojicí desetipalcových displejů (výbava Journey) 5, 6 Na displeji před řidičem zářil údaj o dojezdu 1200 kilometrů i o průměrné spotřebě 4,8 l/100 km (část cesty bylo i 4,6 l/100 km) 7, 8 Interiér v provedení Journey; Bigster ve srovnání s Dusterem vykazuje nárůst vnitřních rozměrů 9 Zavazadlový prostor má základní objem 546 litrů (verze Full Hybrid)

10/2025 THauto

15

► DACIA BIGSTER 1.8 HYBRID (DJF)

◄ Pohonná jednotka Full Hybrid 155 druhé generace přebírá elektromotory z Dusteru Hybrid 140, ale dostala zcela nový zážehový čtyřválec 1,8 litru

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Full Hybrid 155) – kapalinou chlazený zážehový čtyřválec 1.8 (typ H5P), nepřeplňovaný s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V Dual-VVT; přímé vstřikování paliva, GPF, EU6e; 1789 cm3 (ø 78 x 93,8 mm); 14:1; 80 kW (109 k)/5300 min‑1 a 172 N.m/3000 min‑1. Hlavní elektromotor 36 kW (49 k), 205 N.m, a HSG (Hybrid Starter/Generator) 15 kW (20 k), 50 N.m. Trakční akumulátor Li-Ion 1,4 kWh, 230 V. Kombinovaný výkon 116 kW (156 k). Automatizovaná šestistupňová převodovka MultiMode 4+2, pohon předních kol.

PODVOZEK – (platforma CMF-B), samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 296/280 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/65 R 17, 215/60 R 18 (testovaný vůz) nebo 205/55 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2702 mm, rozchod kol 1580/1565 mm; d/š/v 4570/1813 (se zrcátky 2069)/1711 mm; přední převis 854 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 546/1912 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1419/1940 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 745/1000 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,7 s; spotřeba paliva WLTP od 4,7 l/100 km; emise CO2 od 106 g/km.

VÝROBCE – Automobile Dacia, S.A., Groupe Renault, Strada Uzinei Nr.1, Mioveni (Pitesti), 115 400 Arges, Rumunsko

16

auto 2025/10

TH

Samozřejmě, optimalizací prošla rovněž známá automatizovaná převodovka MultiMode 4+2, šestistupňová se dvěma stupni pro vložený hlavní elektromotor/generátor a čtyřmi pro zážehový motor; bez spojky nebo měniče a bez mechanické synchronizace s elektrickým vyrovnáváním otáček. Řešení podvozkových dílů, zejména závěsů kol, hřebenového řízení a čtveřice kotoučových brzd vychází z Dusteru.

A dojem z dlouhého testu? Ano, byla to nejdražší verze Hybrid 155 ve výbavě Journey, nicméně kromě údaje o dojezdu 1200 km (viz foto) nás potěšily kvalitní zpracování interiéru, komfort a velmi solidní jízdní vlastnosti. Už v základní výbavě Essential naleznete několik bezpečnostních asistentů (s obvyklou kontrolou jízdy v pruhu), šest airbagů, manuální klimatizaci, tempomat, virtuální kokpit 7“ a středový displej 10“, výškově i podélně stavitelný volant, zadní kameru a parkovací čidla, litá kola 17“ atd. Expres­ sion mimo jiné přidává automatickou dvouzónovou klimatizaci, dešťové čidlo a elektrickou parkovací brzdu; v Journey už máte větší přístrojový štít 10“, středový Media Nav Live 10“, indukční dobíjení chytrých telefonů, elektrické ovládání zadního víka a nastavení sedadla řidiče, litá kola 18“, samočinné přepínání světlometů atd. Extreme dostal navíc panoramatické střešní okno. Lze si vybírat i z příplatkové výbavy (metalický lak, kola 19“, kamera Multiview, světlomety LED a mnoho dalšího). Bigster je opravdu dospělý automobil, který si v ničem nezadá s konkurencí, či v mnohém ji předčí. Byl uveden na český trh od 549 900 Kč; nejdražší Hybrid 155 je za 723 900 Kč ve výbavě Journey či Extreme (více a podrobněji na www.dacia.cz). Koncem roku přijdou nové verze, ohlášena je dvoupalivová Hybrid-G 150 4x4 s dalším elektromotorem na zadní nápravě. ■

Foto Tom Hyan

DACIA LODGY 1.5 dCi 110 (Media Drive Marrakech 2012)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

DACIA DUSTER HYBRID 140 (Media Drive Jizerka 2024)

DACIA JOGGER HYBRID 140 (Media Drive Jizerka 2024)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ALFA ROMEO JUNIOR (TIPO 966)

NOVÉ GENERACI...

Alfa Romeo Junior je prvním vozem slavné milánské značky, jenž vznikl ve spolupráci skupiny Stellantis...

N

ejmenší Alfa Romeo je tak trochu jiná, míří TOM HYAN bízené jako nejlevnější možnost vlastnit automobil značky Alfa Romeo. Platforma CMP (Common Modular ke klientům nové generace, kteří nikdy vůz Alfa Romeo nevlastnili, takže nemají žádné Alfa Romeo Junior je nadějí Platform) od PSA Peugeot-Citroën (dříve EMP1) se na zvýšení prodejů, zažité představy. Prostě chtějí moderní proměnila na Stellantis STLA Small (Smart Car) a kro­ je nejdostupnějším mě Junioru ji sdílí většina kompaktních automobilů ­automobil, nejlépe kompaktní SUV, a to vý­ automobilem značky, razného designu se stylovými prvky, když je žádná ­koncernu (segmenty B a C). Při vývoji byl Junior důvěr­ prvním se zážehovým ně značen Kid, anebo Progetto 966; původně měl nést historie ani automobilový sport nezajímají. Novinka ­ tříválcem jméno Brennero (podle vzoru Stelvio). z konstrukční kuchyně Stellantisu se ani v Itálii nevyrábí (a proto musela opustit navržené jméno Milano); spolu ▼ Oba testované vozy měly Jízdní vlastnosti byly proti značkovým sourozencům s koncernovými sourozenci Fiat 600 a Jeep Avenger osmnáctipalcová kola z lehké v mezích možností upraveny, hřebenové řízení má po­ slitiny Fori (Q4 a Speciale) vyjíždí od loňska z výrobní linky v polských Tychách. dle výrobce nejstrmější převod v příslušném segmentu A to jako první Alfa Romeo rovněž v plně elektrické (15,8; elektrická Veloce 14,6:1). Jsou zachovány reži­ ­verzi. Inu, časy se mění... my jízdy D.N.A. (Dynamic, Natural a Advanced Efficien­ Alfa Romeo Milano se představila 10. dubna 2024 v Mi­ cy), ovšem nikoli s otočným ovladačem Alfa Romeo, ale láně, po šesti dnech však byla přejmenována na Junior s kolébkovým spínačem na středové konzole; ostatně vzhledem k protestu italské vlády, která vešla do boje stejně jako tlačítko spouštěče motoru (už není na vo­ s koncernem Stellantis za malou podporu produkce lantu) a volič převodovky jsou v unifikovaném módu v Itálii, a tak Adolfo Urso, ministr ekonomického roz­ Stellantisu na této středové konzoli. Z exteriéru zmizel voje, vzpomněl zákona z roku 2003, podle něhož není další typický prvek, vyosená tabulka státní poznávací značky vlevo, nyní je konvenčně možné vyrábět výrobek s italským ► ALFA ROMEO JUNIOR (966; FH1) uprostřed, údajně pro naplnění názvem mimo Itálii. Francouz Jean­ -Philippe Imparato, tehdejší šéf Alfy typ výkon převodovka, spotřeba WLTP předpisů EU GSR (General Safety Regulations) pro ochranu chodců Romeo (nyní vede Stellantis Eu­ [kW/k] pohon [od l/100 km] (chodci ale jsou většinou zprava). rope), záhy kapituloval, a tak zre­ Ibrida (Hybrid): cyklovali jméno Junior, které patřilo 1.2 Turbo 145 Španěl Alejandro Mesonero-Roma­ kombinace 107/145 eDCS6, fwd 4,8 – 5,2 sportovním vozům Alfa Romeo od 1.2 Turbo 145 Q4 kombinace 107/145 eDCS6, e-awd nos, vedoucí designu Alfa Romeo 5,2 – 5,4 šedesátých let! Cílem nového Ju­ Elettrica: Centro Stile v Turínu, změnu vítá niora ovšem nejsou sportovní výko­ Elettrica 156 115/156 (aku 54 kWh) 1A, fwd 15,1 – 15,2 kWh vzhledem ke své zálibě v symetrii 207/280 (aku 54 kWh) 1A, fwd 18,6 – 18,7 kWh (dříve navrhoval Seaty, Renaulty, ny, je to stylové SUV segmentu B Veloce 280 s výraznými designovými prvky, na­ Pozn. Hybrid 145 dříve značen 136 podle výkonu ICE Samsungy a Dacie). ►►►

18

auto 2025/10

TH

1

Foto Tom Hyan

2

3 1, 2 Odlišný design Junioru na rozdíl od koncernových sourozenců vytvořil Alejandro Mesonero-Romanos, vedoucí designu Alfa Romeo Centro Stile v Turínu 3 Vyzkoušeli jsme hybridní verzi 1.2 Turbo 145 s pohonem všech kol Q4 (na snímku), ale i vůz zaváděcí série Speciale se stejnými koly 18“

4

8 4, 5 Originální přístrojová deska s typickou kapličkou binoculare před volantem a níže uloženým středovým dotykovým displejem

5

6, 7 Vnitřní rozměry jsou naprosto dostačující pro všechny běžné účely, interiér lze vylepšovat příplatkovou výbavou 8 Pod středovým displejem jsou na zvýšené konzole tlačítko start/stop, ovladač převodovky i volba jízdních režimů (dříve D.N.A.)

6

7

10/2025 THauto

19

► ALFA ROMEO JUNIOR (TIPO 966)

Foto Tom Hyan

Zavazadlový prostor má podle verze základní objem 340 až 415 litrů

▲ Alfa Romeo Junior Ibrida v zaváděcí sérii Speciale s předním pohonem, ale s většími osmnáctipalcovými koly (standardně jsou pro Q4) ▼ Zážehový tříválec 1.2 Turbo má s trakčním elektromotorem (u Q4 s dvojicí elektromotorů) vždy kombinovaný výkon 107 kW (145 k)

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1.2 TURBO 145) – mild hybrid 48 V; kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec 1.2 Turbo (EB2L TDH2), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop & Start, EU6e; 1199 cm3 (ø 75 x 90,5 mm); 11,5:1; 100 kW (136 k)/5500 min‑1 a 230 N.m/1750 min‑1. Elektromotor a) 21 kW (29 k) a 55 N.m vpředu; b) pro Q4 navíc druhý elektromotor 21 kW (29 k) a 85 N.m vzadu; kombinovaný výkon vždy 107 kW (145 k). Šestistupňová dvouspojková převodovka eDCS6, pro a) pohon předních kol, b) pohon všech kol Q4 (e-AWD).

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou, ustavenou Panhardskou tyčí, pro b) čtyřprvkové zavěšení Multilink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy ø 302 x 26/ø 249 x 10 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TSC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 15,8:1; pneumatiky 215/65 R 16, 215/60 R 17 nebo 215/55 R 18 (standardně pro b).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2557 mm, rozchod kol 1541 – 1530/1535 – 1524 mm; d/š/v 4173/1781 (se zrcátky 1981)/1539 mm, přední převis 841 mm; světlá výška 171 mm, nájezdové úhly P/Z 16,4°/29°, přechodový úhel 20°; objem zavazadlového prostoru a/b) 415/340 l; objem palivové nádrže 44 l; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b) od 1305/1490 kg, celková 1790/1965 kg; brzděný přívěs 1100/920 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 206/200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9/9,1 s; spotřeba paliva WLTP od 4,8/5,2 l/100 km; emise CO2 od 109/119 g/km.

VÝROBCE – Stellantis Europe, S.p.A., Corso G. Agnelli 200, 10135 Torino, Itálie; v závodě Stellantis Polska, sp. z o.o., ul. Turyńska 100, 43100 Tychy, Polsko

20

auto 2025/10

TH

Synergie přicházejí i pro poháněcí soustavy, zalo­ žené na zážehovém tříválci PSA 1.2 Turbo (EB2, dříve PureTech) ve třetí generaci (rozvodový řetěz místo ozubeného řemenu), či elektrickém pohonu 115 nebo 207 kW s akumulátorem o kapacitě vždy 54 kWh. Modely se zážehovým motorem (není to ovšem první tříválec, tím byly diesely VM 82A pro Alfu 33 v osmdesátých letech) nesou označení Ibrida (Hybrid). Jde o Mild Hybridy 48 V se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou ze společného vývoje Stellantis/Punch Powertrain eDCS6 a integrovaný elektromotor 21 kW (29 k) od E-Motors, spojený se tříválcem 1.2 Turbo/100 kW (136 k). Podle výrobce urazí až 50 % vzdálenosti ve městě čistě elektricky a malý akumulátor Li-Ion 0,9 kWh je pod sedadlem řidiče. Dodává se rovněž verze s pohonem všech kol Q4, u níž je shodný elektromotor 21 kW (29 k) se zvýšeným točivým momentem z 55 na 85 kW na nové zadní nápravě Multilink, která pouze u tohoto typu nahradila modifikovanou torzní příčku (netra­ dičně doplněnou Panhardskou tyčí). Kombinovaný výkon je u verze s předním pohonem i pohonem všech kol Q4 uváděn souhlasně 107 kW (145 k).

U druhé verze jsme při svižné jízdě dosáhli průměr­ né spotřeby přes 6,0 l/100 km, tedy asi o litr benzinu vyšší, než udává výrobce (s úvodní sérií Speciale na osmnáctipalcových kolech, ale jen s předním pohonem, jsme jezdili za rovných šest litrů). V na­ bídce jsou také dvě čelní masky, klasická s nápi­ sem Alfa Romeo coby Scudetto Legenda, a inova­ tivní Scudetto Progresso s moderní interpretací loga značky v černém plastu. Pohon všech kol zna­ mená u Q4 zmenšení objemu zavazadlového pro­ storu ze 415 na 340 litrů. Na vysoké úrovni je info­ tainment a konektivita, k dispozici jsou virtuální kokpit a dotykový středový displej (oba 10,25“), ­výbavu lze vylepšovat vybranými pakety, například paket Tech Speciale nabízí přední světlomety Full­ -LED Matrix, paket Performance sportovní přední sedadla Sabelt Corsa a čalounění s alcantarou atd.

Jednotlivé výbavy jsou označeny Junior, Junior Q4 (jediná s pohonem všech kol), Speciale a Intensa, u elektrických verzí to jsou Junior, Speciale, vrchol­ ná Veloce (výkon 207 kW/280 k) a Intensa. Manuální převodovky už nejsou v nabídce. V září začínaly základní ceny od 729 000 Kč, Junior Q4 byl za 889 000 Kč a elektrické verze od 979 000 Kč. Do­ vozce F Automobil Import však připravil akční na­ bídku Junior Ibrida už od 649 000 Kč včetně DPH (více na www.alfaromeocz.com).

Podle dostupných informací Alfa Romeo představí ještě letos druhou generaci SUV Stelvio a napřesrok novou Giulii, první evropské vozy na platformě STLA Large, sdílené s novým Dodge Charger (nejprve BEV, později Hybrid). Santo Ficili, nový CEO Alfa Romeo (a Maserati), by rád navýšil odbyt ze šedesáti na devadesát tisíc i více vozů Alfa Romeo ročně.

Nový Junior je ideovým nástupce MiTo, zatímco ­Tonale je náhradou Giulietty (ukončena v prosinci 2020). Na rok 2027 je v plánu velké SUV. ■

Zdroj Alfa Romeo

Foto Tom Hyan

► Automobily ► CUPRA LEÓN SPORTSTOURER 2025

ŽIVÁ VODA

Premiéra Leónu IV měla proběhnout na zrušeném autosalonu v Ženevě 2020, ale pro covidové restrikce jsme vůz poprvé viděli až v běžném provozu...

V

ybraným novinářům byla čtvrtá generace TOM HYAN Cupru León odlišuje výraznější design s ozdobnými ­Leónu představena už 28. ledna 2020 v Mar­ prvky v barvě bronzu, posílený změnami a moderni­ Nový León čtvrté generace torellu jako pětidveřový hatchback a kombi zací z poloviny roku 2024. Všechny vozy se vyrábějí se představil v roce 2020, na modulární platformě VW Group MQB Evo, v Martorellu u Barcelony, kde nedávno oslavili třicáté aby po faceliftu 2024 kterou sdílejí také Volkswagen Golf, Audi A3 výročí závodu, postaveného na zelené louce (byli jeho výroba pokračovala a Škoda Octavia. Kromě pětidveřového hatchbacku se jsme svědky jeho otevření v roce 1993). dodnes v provedení vyrábí rovněž atraktivní kombi ST (SportsTourer). León Cupra se původně zrodila coby sportovní verze auto­ Cupra nebo Seat patří k nejúspěšnějším rodinným vozům španělského mobilů Seat, ale v roce 2018 se stala samostatnou výrobce, nedávno slavil pětadvacetiny (uveden 1999), značkou, zastřešenou akciovou společností Seat (le­ tos slaví pětasedmdesátiny), která tak trochu potlačila zatímco další generace jej střídaly v letech 2005 a 2012 (třetí poprvé na platformě MQB). Před uvedením čtvrté své kořeny a průběžně začala upřednostňovat Cupru generace vzniklo více než 2,2 miliony Leónů. před Seatem. Dlužno říci, že tato strategie je úspěšná Novou živou vodou se pro vůz stalo převedení pod (na rozdíl od jiných pokusů se změnou identity) a pro­ značku Cupra, přičemž současné provedení vychází deje narostly dramatickým způsobem. Seat zůstal lev­ nější mainstreamovou značkou, zatímco Cupra míří z faceliftu a modernizace, uvedené na trh loni v červnu.

Ve výrobní programu zůstaly jak Cupra León (přehled výše k prémiovým segmentům zejména působivým modelů v obvyklé tabulce), tak levnější Seat León designem, bohatou výbavou a vyššími výkony pohon­ ných jednotek včetně elektrifikovaných (mHEV, PHEV, s původní značkou, nabízený rovněž s motory 1.5 TSI, BEV). Prvním modelem samostatné 1.5 eTSI a 2.0 TDI se sníženým vý­ konem na 85 kW (115 k), jaké se pro značky Cupra byla Ateca v roce 2018, ► CUPRA LEÓN SPORTSTOURER 2025 (KL) Cupru nedodávají. Kromě toho je Seat o dva roky později následoval León převodovka výkon spotřeba WLTP (hatchback i kombi SportsTourer), oba León v roce 2025 rovněž k mání s vý­ typ (Hybrid) [kW/k] [l/100 km] kony 110 kW (150 k) pohonných jedno­ vozy ovšem zůstaly i v nabídce Seatu.

6M 110/150 5,8 – 6,2 tek 1.5 TSI, 1.5 eTSI a 2.0 TDI, sed­ 1.5 TSI Nejprve se představil čistě elektrický DSG7 (Mild) 110/150 5,4 – 5,8 mým do party pak zůstává 1.5 TSI 1.5 eTSI koncept Seat el-Born (IAA Frankfurt 2.0 TSI 4Drive DSG7 150/204 7,4 – 7,6 e-Hybrid 150 kW (204 k). Nabídka pro 2019), aby se pro sériovou produkci VZ 2.0 TSI 4Drive DSG7 245/333 8,3 – 8,6 Cupru má také sedm položek, ale jsou 2.0 TDI proměnil výhradně na Cupra Born, první DSG7 110/150 4,9 – 5,2 v ní navíc verze VZ s výkony od 200 kW 1.5 TSI e-Hybrid originální Cuprou se spalovacím moto­ DSG6 (Plug) 150/204 0,3 – 0,4 rem se stal Formentor (2020).

(272 k). Samozřejmě, na první pohled VZ TSI 1.5 e-Hybrid DSG6 (Plug) 200/272 0,4

22

auto 2025/10

TH

1 Vyzkoušeli jsme kombi SportsTourer 2.0 TSI 4Drive, tedy s pohonem všech kol (pro hatchback se nenabízí) 2 Kolo designu Cupra s pneumatikou rozměrů 235/35 R 19 3 Ovládání převodovky je nadále na středové konzole (např. u Terramaru se už přesunulo vpravo pod volant) 4, 5 Prostornější interiér nového Leónu čtvrté generace těží z prodlouženého rozvoru náprav

2

3

4

Foto Tom Hyan

1

Po změně značky získal León řadu nových stan­ dardních prvků, rozšířenou paletu motorů a přede­ vším ostřejší linie nového designu. Postavil se na osmnáctipalcová kola, dostal hlavní světlomety Full­ -LED, koncové svítilny LED, digitální přístrojový štít 10,25“, polokožená sportovní vyhřívaná sedadla vpředu, třízónovou automatickou klimatizaci Clima­ tronic, progresivní řízení, bezpečnostní systémy Front Assist a Lane Assist atd. Při modernizaci 2024 zasáhly retuše designu celou příď včetně světlometů, novou záď s průběžnou lištou a osvětleným logem Cupra, nové nárazníky, upravenou přístrojovou desku s vetknutým obdélníkovým displejem ►►►

5

Vlevo od otáčkoměru jsou ukazatele okamžitého využití výkonu a točivého momentu

10/2025 THauto

23

Foto Tom Hyan

► CUPRA LEÓN SPORTSTOURER 2025

1 1 León je španělská klasika, čtvrtá generace byla poprvé vybrána pro prestižnější značku Cupra od roku 2021 2 Zavazadlový prostor kombi se zvětšil na 620 litrů 3 Zážehový motor 2.0 TSI se dodává výhradně s převodovkou DSG7 a pohonem všech kol 4Drive

2 3

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (2.0 TSI) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválcový motor 2.0 TSI (VW EA888), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6e; 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 12,2:1; 150 kW (204 k)/4500 – 6000 min‑1 a 320 N.m/1500 – 4400 min‑1 Dvouspojková automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG7 s možností přímého řazení. Pohon všech kol 4Drive.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými i podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 306 x 26/ø 272 x 10 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneu 235/35 R 19 (testovaný vůz).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2686 mm; rozchod kol P/Z 1535/1513 mm; d/š/v 4656/1799 (se zrcátky 1992)/1438 mm; přední převis 901 mm; objem zavazadlového prostoru 620 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) od 1510 kg, celková 2120 kg; nebrzděný/brzděný přívěs do 750/1700 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 233 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,7 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 7,4 – 7,6 l/100 km; emise CO2 167 – 173 g/km.

VÝROBCE – Seat, S.A., Fábrica Seat/Cupra, Av. Seat 8, 08760 Martorell, Barcelona, Španělsko

24

auto 2025/10

TH

infotainmentu uprostřed na palubní desce (podle na­ šeho názoru je příliš vysoko a při sportovní spodní poloze řidičova sedadla trochu brání ve výhledu), přibyly adaptivní tempomat, zadní kamera, parko­ vací asistenty, čtení značek, sportovní hliníkové ­pedály a vyhřívaný volant, ve verzi VZ standardně také adaptivní regulace tlumičů DCC, větší brzdy Akebono a devatenáctipalcová litá kola (pro jiné za příplatek). Funkce Cupra Drive Profile nabízí různé jízdní režimy včetně individuálního nastavení.

Vyzkoušeli jsme SportsTourer 2.0 TSI s pohonem všech kol 4Drive, vybavený sportovním podvozkem, paketem Dynamic se sportovními předními sedadly, panoramatickým střešním oknem, aerodynamic­kými doplňky, černým lakem Midnight, audioapa­raturou Sennheiser a pakety Driving Performance a Intelli­ gent Drive s navigací 12,9“ Connect Plus, které zvý­ šily cenu na 1 161 400 Kč včetně DPH (základní je 989 900 Kč). Jízda s vozem je velmi příjemná, pod­ vozek přiměřeně tuhý, ale zároveň komfortní, navíc dobrých vozů s karoserií kombi na trhu rychle ubývá, přestože je to nejlepší varianta, pokud potřebujete charakter sedanu a větší interiér s lepším využitím nákladového prostoru (ve srovnání s vyšším SUV).

Modelová ofenzíva Cupry dále pokračuje, na český trh letos míří Born VZ a Tavascan, zatímco k Terra­ maru se vrátíme příště.

Koncem března Cupru opustil Wayne Griffiths (CEO Seat & Cupra), jeden ze strůjců úspěchu značky, když se v roce 2020 ujal funkce generálního ředitele a ještě tři týdny před rezignací nadšeně hovořil o zá­ měru vstoupit na americký trh (ve spolupráci s Pen­ ske Automotive). Cupra pod jeho vedením překonala podobné pokusy a její prodeje jsou vyšší než v pří­ padě DS Automobiles (Citroën), Abarth (Fiat), Po­ lestar (Volvo) a Genesis (Hyundai). Zastupující šéf Markus Haupt na IAA Mobility 2025 představil kom­ paktní Raval, bohužel s kamufláží (vůz bude počát­ kem 2026), a pak kdesi v Mnichově na privátní akci koncept Tindaya (neviděli jsme, stánek Cupra na autosalonu chyběl). Značka si ovšem vede dobře i na českém trhu, kde ceny Cupry León začínají od 829 900 Kč (více na www.cupraofficial.cz).

■

Foto Tom Hyan

CUPRA TERRAMAR (český test 2025)

Foto Tom Hyan

SEAT ATECA (Tannistesten 2016)

Foto Cupra

CUPRA ATECA (premiéra 2018)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► KGM ACTYON 2025

1

2

VLAJKOVÁ LOĎ

Korejský spacialista na SUV, dříve známý coby SsangYong, uvedl svůj vrcholný model Actyon...

C

elosvětová proměna značky SsangYong na nové označení KGM podle současného vlastníka KG Mobility Corporation se završila, nejnovější Actyon přišel na většinu trhů už se zkratkou KGM. Elegantní příď bez jakéhokoli označení budila otázky kolemjdoucích, o jaký automobil se to vlastně jedná; na zádi se skví pouze nápis Actyon (na předchůdce už všichni zapomněli) a pouze v interiéru (volant) či na středech kol najdete značku KGM. Staronová automobilka se prezentuje jako specialista z Koreje na vozy kategorie SUV, vedle Actyonu druhé generace (J120) nabízí také spřízněný Torres (J100), známé starší modely SUV ­Tivoli (nejmenší), Korando a Rexton, plně elektrickou

26

auto 2025/10

TH

TOM HYAN 1 KGM Actyon je druhý model v novém designovém stylu, dílo korejského specialisty na SUV, který dříve nesl jméno SsangYong 2 Korejský specialista na vozy SUV má více než sedmdesátiletou tradici ve výrobě automobilů od nákladních po sportovní roadstery

verzi Torres EVX (U100), pick-upy Musso Grand a další novinky právě připravuje (např. verze Hybrid pro Torres a Actyon, či plně elektrický pick-up Musso EV).

Skutečně už jen nemnozí pamětníci si vzpomenou na Actyon první generace, nekonvenčně střižené SUV z let 2005 – 2011, či jeho verzi pick-up Actyon Sports (2006 – 2018), navzdory faceliftu v roce 2012 se střízlivějším designem přídě oku Evropana příliš nelahodící.

Zatímco pick-up vystřídal nový Musso Sports (Q200) v roce 2018, na další Actyon jsme si museli několik let počkat, výsledek však stojí za to. Nejnovější model KGM Actyon totiž vychází z nového designového stylu, který se poprvé uplatnil na sesterském typu Torres (2022, facelift 2024) a pod sloganem Powered ►►►

Foto Tom Hyan

Technické inovace podtrhuje nová přístrojová deska s displeji 12,3 + 12,3 palce pod společným překrytem, natočeným k řidiči

Prostornost pětimístného interiéru splňuje všechny obvyklé nároky

10/2025 THauto

27

► KGM ACTYON 2025

3 1 KGM Actyon je spolu s Torresem nejnovější model značky, která na českém trhu prodala loni celkem 3464 vozů (údaj dovozce Auto Wallis) Foto Tom Hyan

2 Zážehový čtyřválec 1.5 Turbo (e-XGDi 150T, resp. G15 DTF) pod plastovým protihlukovým krytem

1 2

Standardní výbavou jsou dvacetipalcová kola (pneumatiky Michelin 245/45 R 20)

by Toughness přináší působivé ostřejší linie se zajímavými prvky (mřížka přídě, sloupek C), jež sice připomínají renomovanou konkurenci, ale spolu se zvýrazněnými rozšířenými lemy blatníků, vyšší linií boků, praktickými madly na kapotě před čelním sklem, podélnými střešními ližinami a dalšími prvky vytvářejí elegantní nadčasový design velkého vozu, jenž je považován za současnou vlajkovou loď značky.

Přestože KGM Actyon vychází ze stejné platformy jako Torres, tak působí sportovněji, vlastně coby pětidveřové a pětimístné SUV Coupé se splývající zádí (z níž zmizel náznak schránky náhradního kola a je nyní symetrická) má poněkud odlišné proporce, když

► KGM ACTYON 4WD (J120) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec e-XGDi 150T (G15 DTF), přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem stlačovaného vzduchu, uložený vpředu napříč; ISG 12 V/1,4 kW; přímé vstřikování benzinu, GPF, EU6e; DOHC 4V (řetěz); litinový blok a hlava válců z hliníkové slitiny; 1497 cm3 (ø 76 x 82,5 mm); 9,5:1; 120 kW (163 k)/5000 – 5500 min‑1 a 280 N.m/1500 – 4000 min‑1. Šestistupňová samočinná převodovka Aisin AW s kapalinovým měničem a možností přímého řazení páčkami pod volantem. Pohon všech kol s elektronickou mezinápravovou spojkou.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multilink; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/HBA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; standardně kola Diamond Cut z lehké slitiny a pneumatiky Michelin 245/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2680 mm, rozchod kol 1636/1656 mm; d/š/v 4740/1910/1670 mm; světlá výška 194 mm; objem zavazadlového prostoru 668/1568 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1670/2170 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 500/1500 kg; objem palivové nádrže 50 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 191 km/h; zrychlení neuvedeno; spotřeba paliva WLTP 9,0 l/100 km; emise CO2 205 g/km.

VÝROBCE – KG Mobility Corporation, Pyeongtaek Plant, 455-12 Dongsak-ro, Pyeongtaek-si, Gyeonggi-do, Jižní Korea

28

auto 2025/10

TH

3 Základní objem zavazadlového prostoru 668 litrů (s náhradním kolem) lze sklopením opěradel zvětšit až na 1568 litrů je delší a širší, ale o trochu nižší. Rozvor náprav zůstal shodných 2680 mm, zvětšil se však rozchod kol vpředu i vzadu o 26 milimetrů, vůz je o 40 mm delší, o 20 mm širší a o 50 mm nižší. Celkové vnější rozměry se tak změnily na 4740 x 1910 x 1670 mm (se střeš­ ními ližinami). Znamená to, že se se zavazadlový prostor mírně zmenšil na 668 místo 703 litrů (po sklopení zadních sedadel na 1568 proti 1662 litrům). Actyon je ovšem složeninou slov Action (akce) a Young (mladý), což vysvětluje jeho výraznější sportovní styl.

Vzhledem k tomu, že dovozce KGM považuje Actyon opravdu za vrcholný model značky, připravil nabídku s jedinou bohatou vyšší výbavou Premium, tedy výhradně se samočinnou převodovkou, dvacetipalcovými koly a prakticky bez příplatkových prvků. V seznamu příplatků jsou pouze pohon všech kol 4WD (za 49 000 Kč), kamera 360° (za 19 900 Kč), panoramatická střecha (za 29 900 Kč) a výběr jiných barev než standardní bílé (náš vůz v provedení metalické Copper za 14 900 Kč, v dvoubarevné Copper s černou střechou za 24 900 Kč). Poháněcí soustavu už dobře známe z jiných typů, zatím ji tedy tvoří shodný zážehový čtyřválec 1,5 litru Turbo o výkonu 120 kW (163 k) a točivém momentu 280 N.m, spojený se šestistupňovou samočinnou převodovkou Aisin AW a pohonem předních kol, ale za obvyklý příplatek je k dispozici pohon všech kol 4WD s elektromagne­ tickou spojkou a mezinápravovým závěrem (P/Z 50:50 %; jinak samočinné rozdělení točivého momentu od 100:0 až 50:50 %). Dalším významným krokem bude uvedení Hybridu 1,5 litru Turbo s akumulátorem NCM 1,83 kWh také do Evropy, od něhož si výrobce slibuje snížení spotřeby paliva a méně výfukových emisí za současného zvýšení výkonu na 130 kW (177 k). Hybridní verze už jsou od srpna v prodeji na jihokorejském trhu.

Stejně jako většina moderních SUV má také Actyon samonosnou konstrukci s nezávislým zavěšením všech kol, platforma vychází z Torresu a jízdní vlastnosti jsou velmi příjemné. Přístrojovou desku tvoří horizontálně situovaný kokpit, spojující dva velké displeje 12,3 + 12,3 palců pod společným překrytem, natočeným směrem k řidiči. Volba jízdních režimů převodovky by-wire je ovladači na středové konzole.

Nechybí obvyklé bezpečnostní asistenty od udržování jízdy v pruhu po upozornění na rozjezd vozu před vámi, kontrolu pozornosti řidiče a další. Výbava je pouze špičková Premium se samočinnou převodovkou (manuální šestistupňová je v nabídce, ale nikoli pro český trh). V době testu byla cena Actyonu 949 900 Kč, s pohonem všech kol 998 800 Kč (více a podrobněji na www.kgmcars.cz).

■

► HORSE POWERTRAIN

1

2 Foto Tom Hyan

TO JE NÁPAD! TOM HYAN, Mnichov (D)

3

P

řechod z elektromobilů na hybridy (PHEV, HEV i REEV), aneb zajímavý nápad od Horse Powertrain! Podnik, jenž soustředil vývoj pohonných jednotek Renault a Geely, letos uvedl na autosalonech v Šanghaji (koncept) a Mnichově (evoluce) projekt FHS (Future Hybrid System), který předpokládá dodatečnou zástavbu nové pohonné jednotky pod kapotu současných elektromobilů s pohonem předních kol (alternativně 4x4 s dalším elektro­ motorem vzadu). Ta se skládá ze spalovacího čtyřválce 1,5 litru na ekologické palivo (syntetické, směs Flexifuel E85, metanol M100), převodovky, elektromotoru a výkonové elektroniky, jež se zabudují do 100% elektromobilu. Jednotka v základní verzi Ultra-compact je široká 650 mm a má elektromotor mezi motorem a převodovkou, verze Performance široká 740 mm přidává druhý elektromotor za převodovkou; montují se přímo pod kapotu ­místo elektropohonu. Ve vývoji je odvozený tříválec FHS. K dalším inovacím, uvedeným v Mnichově, patří kompaktní prodlužovač dojezdu C15 (1,5 litru; atmo 70 kW a turbo 120 kW) se čtyřválcem EU7 a generátorem, jenž lze rovněž bez větších úprav zabudovat svisle či vodorovně ve voze vpředu nebo vzadu. Hovoří se o rozměrech pouze 500 x 550 x 270 mm. Oba systémy mají být k dispozici od roku 2027. Zmenšením akumulátoru klesne cena a vytvoří se prostor pro palivovou nádrž.

Foto Tom Hyan

Foto Horse Powertrain

Nová společnost sdružuje výrobu motorů a přináší revoluci...

4 1 Hybridní čtyřválec FHS vpředu pod kapotou 2 Future Hybrid System na prezentaci IAA 2025 v Mnichově 3 Čtyřválec M20 Hydrogen 90 kW (122 k) pro spalování vodíku 4 Hybridní soustava Horse B15 s převodovkou 3DHT160 Horse Powertrain vyvíjí i převodovky, nová 4DHT120 systému 5 v 1 sdružuje elektromotor o výkonu 80/140 kW (trvalý/maximální), ISG, výkonovou elektroniku, měnič a čtyřstupňovou převodovku bez obvyklé spojky. Slouží ke konverzi ­klasického vozu ICE na hybrid, do výroby přijde roku 2028. Čtvrtou novinkou je čtyřválec M20 Hydrogen (EU7), odvozený z dvoulitrového turbo­ dieselu, ale modifikovaný pro spalování vodíku s přímým vstřikováním a elektronickým zapalováním (90 kW, 300 N.m). Byl vystaven také čtyřválec B15 (1,5 litru, 120 kW a 255 N.m) s účinností 41,7 % pro nové hybridy, který už využívá Lynk&Co 08 (SUV) od Geely Holding společně s převodovkou 3DHT160. Horse Powertrain nabízí své novinky také jiným výrobcům mimo Groupe Renault a Geely Holding. Konečně někdo pochopil, že 100% elek­ tromobil není jedinou možností.

■

▲ Kompaktní jednotka FHS pro výměnu s elektromotorem

10/2025 THauto

29

► Krátce ► NOVÉ AUTOMOBILY Ferrari 849 Testarossa (Tipo F173M) je novým vrcholem sériové řady sportovních vozů z Mara­ nella, který nahrazuje SF90 Stradale (F173) a navrací slavné jméno testarossa, jež poprvé dostal typ 500 TR v roce 1956 podle červené barvy krytu vačkových hřídelů, aby se pak Testarossa objevila coby označení sériového supersportu poprvé v roce 1984. Nová 849 Testarossa se představila 9. září jako kupé (Berlinetta) i Spider, podle současného trendu jde o Plug-In Hybrid se třemi elektromotory (dva na přední nápravě a MGU-K vzadu) a další verzí slavného osmiválce twin-turbo F154, který jsme několikrát zvolili za evropský Engine of the Year. Výkon z objemu 3990 cm3 (ø 88 x 82 mm) vzrostl na 610 kW (830 k)/7500 min‑1 a točivý moment na 842 N.m/ 6500 min‑1. Kombinovaný výkon je rekordních 772 kW (1050 k), převodovka osmistupňová DCT F1. Vůz o suché hmotnosti 1570 kg vykazuje zrychlení 0 – 100/200 km/h do 2,3/6,35 sekundy a dosahuje největší rychlosti přes 330 km/h.

Foto Ferrari

Ferrari 849 Testarossa, nový vrchol vozů z Maranella s designem Flavia Manzoniho

Palubní deska nového supersportu, představeného 9. září 2025 v Maranellu

Foto Ferrari

Ferrari 849 Testarossa v provedení Assetto Fiorano

Jak se stalo u Ferrari v poslední době zvykem, přichází současně s novým 849 Testarossa také konfigurace Assetto Fiorano, která je přímo z výroby a nemůže být aplikována dodatečně na standardní model. Základem je snížení hmotnosti zhruba o 30 kg další aplikací uhlíkových kompozitů a titanových dílů, nová jsou závodní sedadla s trubkovým rámem (úspora 18 kg) a dvacetipalcová kola z uhlíkových kompozitů. Zatímco výkon 772 kW (1050 k) motoru F154FC zůstává nezměněn, byla rovněž upravena aerodynamika pro track days, přitvrzen podvozek s tlumiči Multimatic (lehčími o 35 procent proti sérii) a dále omezeno naklánění vozu v zatáčkách.

Assetto Fiorano může odlišit rovněž exkluzivní zbarvení Bianco Cervino nebo Rosso Corsa.

30

auto 2025/10

TH

Foto Porsche

Porsche 963 RSP a silniční 917/030 ve starém městě Le Mans Porsche 963 RSP je silniční verze sportov­ ního prototypu, navrženého pro vytrvalostní závody IMSA a WEC, představená na 24 h Le Mans 2025. Inspirací byla přestavba Porsche 917 (chassis 030), s nímž hrabě Rossi (z firmy Martini & Rossi) vyrazil v dubnu 1975 z továrny Porsche v Zuffen­ hausenu do Paříže. Zmíněná 917/030 totiž jela pouze závod 1000 km Zeltweg 1971 (Marko/Larrousse odpadli) a sloužila testům protiblokovacího systému ABS na závodní dráze. Nová 963 RSP (= Roger S. Penske na počest legendy amerického autosportu) je opakováním pokusu, oba vozy se sešly v Le Mans. Pro silnici dostala 963 řadu úprav, zvýšenou světlou výšku, novou aerodynamiku a interiér, měkčí charakte­ ristiku podvozku s nastavitelnými tlumiči Multimatic a upravený režim motoru pro spalování obchodního benzinu.

Výkon motoru 4593 cm3 V8/90° zůstal cca 500 kW (680 k) včetně elektrické asistence MGU Bosch 30 až 50 kW s akumulátorem WAE Li-Ion 1,35 kWh. Jediný kus zůstane hezkým konstrukčním cvičením.

Foto GFG Style

Nechyběla ani projížďka na slavném okruhu 24 h Le Mans

▲ Giorgetto a Fabrizio Giugiaro se svou sbírkou ► Cenu ASI Design Award převzal Fabrizio (třetí zprava) za přítomnosti otce (vpravo)

Giorgetto Giugiaro patří k největším automobilovým designerům dvacátého století. Syn Fabrizio (narozen 7. března 1965 v Turíně) jde v jeho stopách, a tak letos převzal ve Villa Rey na akci Torino Design Tribute ocenění ASI Design Award od ASI (Automotoclub Storico Italiano). Je to stejný autoklub, jenž zachránil sbírku Bertone a nyní zastřešil Collezione Giorgetto e Fabrizio Giugiaro, tedy další sbírku čtyřiceti krásných vozů, vytvořených Fabriziem a Giorgettem. Otec a syn po nešťastném intermezzu Italdesignu s VW Group před deseti lety založili nové studio GFG Style.

Giorgetto Giugiaro naštěstí přežil 25. července 2025 velkou nehodu se svým LR Defenderem a nyní se zotavuje. Narodil se 7. srpna 1938.

10/2025 THauto

31

► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Tom Hyan

Lukáš Hošek za chvilku představí B10

1 1 Leapmotor B10 jsme si prohlédli na IAA 2025 v Mnichově

Čínský Leapmotor vstoupil na český trh, k čemž využil partnerství se Stellantisem a dovozcem Emil Frey. V pražském dealerství Emil Frey Vysočany představili Lukáš Hošek, ředitel značky Leapmotor pro ČR, a Julian Ramiro Fittipaldi, zástupce Leapmotor International, novou strategii, plány a nabídku do příštích let. Nejprve přichází kompaktní městský elektromobil T03 za zaváděcí cenu 470 000 Kč (EM 70 kW, aku 37,3 kWh a dojezd 265 km) a kompaktní SUV C10 od 890 000 Kč, a to jak ve verzi BEV (160 kW; 69,9 kWh a 424 km), tak s prodlužovačem dojezdu REEV (1,5 l/50 kW + EM 158 kW; 28,4 kWh a kombinace 984 km). Byl odhalen menší model SUV B10 (BEV od 690 000 Kč), který jsme si spolu s B05 (Lafa 5) prohlédli na autosalonu v Mnichově. Další typy budou následovat. Dealerská síť má osm míst, v příštím roce jich bude patnáct.

2 Leapmotor Lafa 5 zamíří do Evropy coby B05 3 Vozy Leapmotor C10 připravené na testování

2

Foto Tom Hyan

4 Kompaktní elektromobil T03 s dojezdem 265 kilometrů

3

4

Společnost ALCAR Bohemia uvedla podzimní novinky v sortimentu litých kol Dotz a Dezent, rozšířený sortiment dojezdových kol Easykit a nové japonské pneumatiky Falken. Patří k nim robustní kola Dotz 4x4 Talara 17/18 palců s nosností až 1400 kg pro terénní a užitkové vozy, SUV a pick-upy, ale také obytné automobily. Nový design přináší kola Dezent KF od 16 do 19 palců pro široký sortiment vozů, Dezent KH s nosností rovněž 1400 kg pro obytné vozy a dynamické Dezent AP 16 až 18 palců s prvky aero designu. Nechybí ani Dezent TV-Trailer 14 až 17 palců pro přívěsy.

Zajímavé jsou zvýhodněné nabídky a bonusy (více na www.alcar.cz).

32

auto 2025/10

TH

Dezent AP Dark

Dezent KH Dark

Foto Tom Hyan

Dotz 4x4 Talara

Ing. Libor Rajdl, ředitel ALCAR Bohemia, pravidelně představuje novinky novinářům

5 Základní model Chery Tiggo 4 HEV (CSH = Chery Super Hybrid)

5

Čínská Chery Automobile se představila pod taktovkou kazašské společnosti Astana Motors, založené Nurlanem Smagulovem, který byl uvedení na český trh ve Voděrádkách osobně přítomen. Astana Motor Czech zahájila dovoz typy SUV Chery Tiggo 4 HEV, Tiggo 7 ICE a PHEV a Tiggo 8 ICE a PHEV. Je to první přímý vstup, ale Chery u nás už prodává vozy svých prémiových značek Omoda a Jaecoo, které vycházejí z jejich základu s motory 1,5 litru (verze HEV a PHEV), případně 1,6 litru Turbo (ICE). Nejlevnější Tiggo 4 HEV je od 599 000 Kč, nejdražší Tiggo 8 PHEV od 1 039 000 Kč.

Na prezentaci jsme si prohlédli platformu Chery (Mars architecture – Super Hybrid Platform), čtyřválec 1,5 litru Gen V hybrid-specific engine a také automatizovanou převodovku. Krátké svezení v typu Tiggo 7 PHEV přesvědčilo o dobrých jízdních vlastnostech a vyspělém palubním infotainmentu. Do konce 2025 má mít Chery nejméně sedm dealerů.

6

7

6 Cherry Tiggo 7 se dodává coby ICE nebo PHEV (vyzkoušeli jsme)

Foto Tom Hyan

7 Chery Tiggo 8, vrcholný model pro český trh (ICE nebo PHEV) 8 Čtyřválec 1,5 litru Gen V, určený jen pro hybridy Mars architecture – Super Hybrid Platform, základ hybridů Chery

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

8

Odhalení SWM G1 Pro v Pragovka Art District

Společnost SWM Motors (Cartel Cars) uvedla na český trh vozy, které nesou jméno slavného italského výrobce motocyklů, zakoupeného čínskou Shineray Group, jež pak ve spolupráci s Brilliance Automotive uvedla na trh první vozy SWM. V září 2025 na akci v Pragovka Art District představil Ing. Pavel Janík, obchodní ředitel společnosti, modernizovaný SWM G1 Pro pro český trh, a to s kompletní výbavou za akční cenu 759 000 Kč. Dovozce připravil síť jedenácti prodejců a čtrnácti servisních míst. SWM G1 Pro je nejvýkonnější z trojice nabízených typů (od G3F Tiger za 499 000 Kč). Všechny mají čtyřválec 1,5 litru (81 až 133 kW podle typu) a pohon předních kol.

Na G1 Pro nás zaujalo otevírání dveří elektrickým tlačítkem místo obvyklých kliček. Vůz má rozvor náprav 2750 mm a vnější rozměry 4670 x 1855 x 1740 mm. Více na www.swmmotors.cz.

10/2025 THauto

33

Motorsport

Foto Tom Hyan

1

Foto Tom Hyan

► EURONASCAR / CZECH TRUCK PRIX

2

VELKÉ SOUBOJE...

Czech Truck Prix přivedla na start naše jezdce, ve stock cars to byli Martin Doubek a nováček Michal Makeš, s okruhovým tahačem debutoval Martin Macík...

P

ošesté se v Mostě konaly závody Euro­ NASCAR v rámci evropského šampionátu ­tahačů Czech Truck Prix, ale poprvé zpestřili startovní pole noví domácí jezdci. Veterán Martin Doubek tentokrát na vítězství nedosáhl (nejlépe druhý), ve druhé lize EuroNASCAR Open mu ale zbývá ještě šance na titul (před finále je druhý za Tho­ masem Krasonisem), zatímco debutant Martin Makeš se blýskl jedenáctým a krásným osmým místem v závo­ dech první ligy EuroNASCAR Pro. Pořadatelé také při­ pravili slíbenou premiéru Martina Macíka, dvojnásob­ ného dakarského vítěze kamionů, za volantem tahače Iveco od Jochena Hahna, se kterým jinak jezdí Hahnův syn Lucas (ten se letos blýskl pouze třetím místem v prv­ ním závodě na Nürburgringu, všechny nejede). Macík si v roce 2024 po závodě v Mostě vyzkoušel Iveco závod­ nice Stephanie Halm, letos si odbyl ohlášené první star­ ty, aby zjistil, že jde o trochu odlišnou disciplínu. Nic však nepokazil, v každém ze čtyř závodů dojel do cíle, a to i na vodě. Nejlépe byl dvanáctý ve druhé jízdě, dvakrát třináctý v první a poslední, ve třetí čtrnáctý. Nezvykem pro něj také bylo, že v kabině neměl spolujezdce jako na Dakaru. Jeho účast přilákala do Mostu mnoho fanoušků.

34

auto 2025/10

TH

TOM HYAN, Most (CZ) FOTO JAN ŠKODA a TOM HYAN 1 Gianmarco Ercoli před Martinem Doubkem (oba Ford Mustang) v prvním závodě EuroNASCAR Pro projeli v tomto pořadí cílem 2 Tlačenice uprostřed pole, Jack Davidson (Chevrolet Camaro číslo 21) za Fabrizio Armettou (Camaro číslo 55) a před Sebastiaanem Bleekemolenem (Toyota Camry)

EuroNASCAR Series se jezdí ve dvou hlavních kate­ goriích, které poměrně často mění oficiální název, nyní je první liga značena Pro a druhá Open. Jsou jezdci, jako třeba náš Martin Doubek, kteří se nedělí o závodní vůz, ale absolvují oba šampionáty (v Mostě ovšem náhradní půjčil na demonstrační jízdu Petru Pavlovi, prezidentu České republiky). Nová sezona 2025 pro Martina Doubka, jenž opět startuje v nizo­ zemském týmu Hendriks Motorsport s vozem Ford Mustang, začala v divizi Pro po odpadnutí ve Valencii dvěma čtvrtými místy ve Vallelunze, dvěma jedenáctými v Brands Hatch a pak druhým v prvním mosteckém závodě za Gianmarco Ercolim a šestým ve druhém, kdy Vittorio Ghirelli porazil Gianmarca Ercoliho. V ně­ meckém Oscherslebenu pak Doubek uspěl jen třetím místem ve druhém závodě a před finále v belgickém Zolderu se držel se 314 body na osmém místě, zatímco vedoucí Ghirelli (mistr 2024) měl 382 bodů, tři vítězství a osm umístění v Top 5. Druhý se držel Francouz Paul Jouffreau (378), třetí Ercoli (364) a čtvrtý překvapivě americký junior Garrett Lowe (336), jenž v prvním zá­ vodě v Mostě dojel třetí.

Michal Makeš, který od šestnácti let jezdil motokáry

Foto Jan Škoda

Foto Jan Škoda

5

6

3 Thomas Krasonis z Řecka (PK Carsport/ Chevrolet Camaro) vládl oběma závodům EuroNASCAR Open v Mostě

Foto Tom Hyan

4 Martin Doubek (Hendriks Motorsport/ Ford Mustang) letos v Mostě nezvítězil 5 Michael Bleekemolen, bývalý účastník F1, jezdí už jen pro zábavu v kategorii Open 6 Martin Doubek má ještě šanci obhájit titul ve druhé lize

Foto Jan Škoda

Vittorio Ghirelli (Chevrolet Camaro), mistr Pro 2024, před Gianmarco Ercolim (Ford Mustang)

Foto Jan Škoda

3

4 (narodil se 3. února 2000), vítězil v Clio Cupu a dobyl titul TCR Eastern Europe 2021 (Cupra), aby se později zaměřil na starty v Německu, a to zejména na Nürburg­ ringu (vyjel DMSB A licenci), se rozhodně ve startovním poli neztratil. S vozem Toyota Camry od Teamu Blee­ kemolen měl před finále 137 bodů, zatímco veterán for­ mule 1 Michael Bleekemolen jen 56 (ale dalších 170 bodů v Open, o vůz se dělil s Makešem). Za zmínku stojí, že si EuroNASCAR Pro v prvních dvou podnicích vyzkoušel také legendární Yvan Muller (nejlépe třetí v prvním závodě ve Valencii na M Racing/Chevrolet Camaro). V kategorii Pro vyhráli Jouffreau a Krasonis ve Valencii, Jouffreau a Ghirelli ve Vallelunze, dvakrát Ercoli v Brands Hatch, Ercoli a Ghirelli v Mostě a Heze­ mans a Ghirelli v Oscherslebenu. Novinkou je nástup gruzínského týmu, kde jedou Davit Kajaia (veterán TCR East Europe, průběžně šestnáctý ze třiceti ►►►

10/2025 THauto

35

Foto Jan Škoda

1

Foto Tom Hyan

2

Foto Tom Hyan

3

Foto Jan Škoda

4

Foto Tom Hyan

5

Foto Tom Hyan

► EURONASCAR / CZECH TRUCK PRIX

6

v Pro) a Sandro Tavartkiladze (zatím pátý v Open za Dombrowskim, Muldersem, Doubkem a Krasonisem).

V obou kategoriích startují vedle Doubka i jeho největší soupeř v Open, řecký závodník Thomas Krasonis (roč­ ník 2001), a populární italský vousáč Claudio Remigio Cappelli (ročník 1975), věrný týmu Academy/Alex Caffi Motorsport, jenž patří bývalému jezdci formule 1 Alexi Caffimu a závodícímu veteránovi Federico Montimu, který loni vyhrál titul Nováčka roku (Rookie Challenge) ve svých dvaapadesáti letech!

► NASCAR MOST / CZECH TRUCK PRIX 2025 závod vítěz (vůz) průměrná rychlost (počet kol) NASCAR Pro I Gianmarco Ercoli (Ford Mustang) 148,561 (17) NASCAR Pro II Vittorio Ghirelli (Chevrolet Camaro) 148,576 (17) NASCAR Open I Thomas Krasonis (Chevrolet Camaro) 126,322 (13) NASCAR Open II Thomas Krasonis (Chevrolet Camaro) 92,109 (13) ETRC I Norbert Kiss (MAN) 123,168 (11) ETRC II José Eduardo Rodrígues (MAN) 119,435 (11) ETRC III Norbert Kiss (MAN) 123,144 (11) ETRC IV Stephanie Halm (Iveco) 122,434 (11) Super Sixties I Michiel Campagne (Chevrolet Corvette GS) 48,789 (10) Super Sixies II Michiel Campagne (Chevrolet Corvette GS) 110,502 (27) Pozn. První závod Super Sixties přerušen po hromadné havárii

36

auto 2025/10

TH

1 Gianmarco Ercoli (Alumitec Racing/ Ford Mustang) patří k favoritům, první závod v Mostě vyhrál a ve druhém byl druhý 2 Favorit Gianmarco Ercoli před startem prvního závodu Pro 3 Gruzínský nováček Davit Kajaia (Chevrolet Camaro) má bohaté zkušenosti z TCR Eastern Europe 4 Jordan O’Brien (Club Competition/Chevrolet Camaro) dojel druhý v prvním závodě Open 5, 6 Český debutant Michal Makeš (Team Bleekemolen/Toyota Camry) si vedl velmi dobře ve třídě Pro (ve druhém závodě osmý)

V kategorii EuroNASCAR Open (do loňska Euro­ NASCAR 2), která má vlastní závody stejně jako Pro (jeden v sobotu, druhý v neděli), se Martinu Doubkovi daří lépe. Se stejným Mustangem číslo 7 od Hendrikse vyhrál hned při druhém startu ve Valencii (v prvním zá­ vodě odpadl a zvítězil Thomas Krasonis), ve Vallelunze si opět připsali první místa Krasonis a Doubek, v Brands Hatch nejprve projel cílem první Melvin De Groot na Bleekemolenově Toyotě, poté znovu Doubek, v Mostě nejprve kraloval Doubek a pak Krasonis před Doub­ kem, v Oscherslebenu vyhrál Bruno Mulders na Blee­ kemolenově Camry a poté opět Krasonis (PK Carsport/ Chevrolet Camaro). Před finále v Zolderu měl tedy ­Doubek ještě šanci obhájit titul 2024. V kategorii Open startují také dvě ženy, sporadicky se objevuje Ariana Casoli, zatímco Happinessa (Vanessa Neumann) se pokouší o účast v celém mistrovství, ale moc jí to nejde a nejede! Příslibem jsou testy Rookie Challenge, v Mostě se objevily Robin Bleekemolen (dcera Sebas­ tiaana a vnučka Michaela jela na otcově voze), Nicole Davidson (na voze bratra Jacka vyměnila osmiválec za jednoho živého koně, věnuje se totiž jezdectví) a Brenna Schubert (čtyřiadvacetiletá z Pensylvánie ­vyzkoušela Camaro/Club Competition číslo 22).

Jinak se bohužel startovní pole jak v EuroNASCAR Pro, tak v ETRC (European Truck Racing Champion­ ship), příliš nemění, šampionáty prožívají stagnaci, v prvním mizejí hvězdy a druhý se vlastně téměř nemění, když po odstoupení Buggyra Racing českou účast za­ chránil debutant Martin Macík. V závodech tahačů sérii třinácti titulů Jochena Hahna (od 2011) a Norberta Kisse (sedmý dobyl letos ještě před koncem šampionátu) přerušil pouze Adam Lacko (Buggyra/Freightliner) v sezoně 2017, před nimi byl mistrem naposledy jiný jezdec roku 2010 (Antonio Albacete), když se 2020 ze známých důvodů nejelo (podivné restrikce covid-19).

Fenomenální Norbert Kiss (MAN) nevyhraje jen tehdy, pokud se do dalšího závodu mění pořadí na startu (handicap), před finále ve španělské Jaramě jeho ví­ těznou sérii (čtyři závody na jeden podnik) přerušili ­čtyřikrát René Reinert (MAN), dvakrát José Eduardo Rodrígues (MAN, vyhrál druhou jízdu v Mostě), jednou Jochen Hahn (Iveco v Zolderu II), Antonio Albacete (MAN na Nürburgringu II) a první dáma truck racingu Steffi Halm (Iveco, vyhrála závěrečný závod v Mostě).

Sedmnáct vítězství Kisse vyneslo maďarského závod­ níka k sedmému titulu ještě před závěrem šampionátu.

Doplněním mosteckého weekendu byly tentokrát nové

10

11

7 Steffi Halm (Die Bullen von Iveco Team) si jede pro první letošní vítězství 8 Debutant Martin Macík (Iveco) před Steffen Faasem (Freightliner) 9 Na stupních vítězů zleva René Reinert, Steffi Halm a Norbert Kiss 10 Jan Kling (Ford GT40 Continuation 2012) a Oliver Douglas (Shelby Cobra Daytona) čekají na obnovený start prvního závodu Super Sixties 11 Na voze Ginetta G4R se střídali Nigel Winchester a Charles Mallard

Foto Jan Škoda

Foto Jan Škoda

9

Foto Jan Škoda

8

Foto Tom Hyan

Foto Jan Škoda

7

Foto Tom Hyan

Norbert Kiss (MAN) před José Eduardo Rodriguesem (MAN) a první dámou truck racingu Steffi Halm (Iveco), aneb tři vítězové z Mostu

závody zahraničních autoveteránů, ve vyšší nizozemské sérii Super Sixties (vznikla coby NKHT GT v roce 1996) však první závod přerušila hromadná kolize hned po startu, kdy byly vyřazeny také atraktivní Ford GT40 a Marcos 1800 GT. Oba závody vyhrál Nizozemec ­Michiel Campagne se sedmilitrovou replikou Chevrolet Corvette Grand Sport na základě limitované série pěti kusů od General Motors (1963), nyní ovšem s odliš­ ným podvozkem i motorem V8. Dva vozy Ford GT40 švédských jezdců budily rovněž pozornost, jde ovšem o tzv. Continuation Series, podle originálu vyráběné s homologací pro závody historických vozů. Značku GT40 od Forda odkoupila společnost Safir GT40 Spares, která poskytla licenci na Continuation Series americké firmě Superformance, zatímco samotný Ford mohl použít jen označení GT pro nové generace. Další rozšířenou replikou vozu je CAV GT z Kapského Města, originály si samozřejmě jejich vlastníci pečlivě chrání.

Druhou sérií v Mostě byla Triumph Competition & ­British HTGT, ve svojí 31. sezoně vypsaná spolkem TR-Register G ­ ermany e.V., která jela dva závody v so­ botu (většinu startovního pole tvořily MGA a MGB, ­Triumph byl mezi přihlášenými pouze jeden), ale ofi­ ciální výsledky tohoto klání nikde nenajdete.

■

10/2025 THauto

37

Foto Škoda Motorsport

► Motorsport ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

1

2

3

4

1 Nikolaj Grjazin rovněž na Rally Sardegna dojel druhý ve WRC2 za Oliverem Solbergem (a celkově osmý) 2 Gus Greensmith (Škoda/Race Seven) se drží pátý ve WRC2 (Rally Paraguay) 3 Estonec Robert Virves (Škoda/ Toksport WRT) je zatím celkově čtvrtý 4 Emil Lindholm (Škoda/ Toksport WRT) v Chile odpadl

Foto Škoda Motorsport

Domácí Jorge Martínez Fontera (Fabia RS Rally2) dojel v Chile čtvrtý ve WRC2

ŠKODA V RALLY 2025 Boj o titul mistra světa WRC2 skončil na Rally Chile v polovině září 2025, kdy Nikolaj Grjazin (Škoda Fabia RS Rally2) dojel druhý za Oliverem Solbergem (Toyota GR Yaris Rally2 týmu Printsport), čímž bývalý jezdec Škoda Motorsport pečetil titul, který mu loni těsně unikl (Solberg druhý 2024 ještě na Fabia RS Rally2 pro Toksport WRT). Sedmadvacetiletý Rus Grjazin s lotyšskými kořeny, rodák z Moskvy startující s bulharskou licencí, se po ročním intermezzu u Citroënu (2024 třetí ve WRC2 na C3 Rally2) vrátil za volant Fabie pro Toksport WRT a nadále bojuje o titul WRC2 Challenger a podílí se na vedoucí pozici WRC2 pro Toksport mezi týmy (po 11 ze 14 rally). O čtrnáct dní dříve byl třetí ve WRC2 na Rally Paraguay (za Rosselem na C3 a Solbergem na Toyotě). V celkové klasifikaci Rally Chile zvítězil Sébastien Ogier, který si při 200. účasti ve WRC připsal 66. triumf a vede celkovou klasifikaci se 224 body před Elfynem Evansem (222) a Kalle Rovanperou (203, všichni Toyota GR Yaris Rally1).

Solberg drží devátou pozici (60) za Sami Pajarim (70, GR Yaris Rally1), svým přemožitelem ve 2024 WRC2 (GR Yaris Rally2).

HANIKA MISTREM SVĚTA! V sezoně 2025 dobyl devětadvacetiletý Karel Hanika podruhé titul mistra světa ve vytrvalostních závodech motocyklů! Po triumfu 2023 pečetil titul opět v rakouském týmu YART na stroji Yamaha YZF-R1, tentokrát po druhém místě z 24 h Bol d’Or v Le Castellet společně s Němcem Marvin Fritzem a Australanem Jason O’Halloranem (od 2024 v týmu nahradil Itala Nicolò Canepu; loni celkově druzí).

Ve stejný den se stal mistrem světa čtyřiatřicetiletý Ervín Krajčovič (KTM) ve FIM Flat Tracku (obdoba ploché dráhy v americkém stylu), a to také podruhé (2023; 2025); ve stejný den ve Frohburgu pečetil Marek Červený svůj šestý evropský titul IRRC (International Road Racing Championship), a to ve třídě Supersport na Triumphu.

38

auto 2025/10

TH

▲ Jason O’Halloran doplnil tým v roce 2024 ◄ Mistři světa FIM Endurance 2025 (zleva Fritz, Hanika a O’Halloran)

1

Foto Roman Klemm

► FIA F3 CHAMPIONSHIP 2025

2 1, 2 Mistrem je Brazilec Rafael Camara (Ferrari Driver Academy) 3, 4 Překvapením se stal Bulhar Nikola Tsolov (Red Bull Junior) 5 Smečku vozů vede Mexičan Noel León (Prema) před Nizozemcem Laurens van Hoppenem (Art GP) 6 Mari Boya (Campos) před Nikitou Johnsonem (Hitech TGR)

4

5

FINÁLE ROMAN KLEMM

Z

atímco počátku sezony vládl dvacetiletý Rafael Camara, tak v polovině se začal prosazovat o dva roky mladší Bulhar Nikola Tsolov. Brazilský junior Ferrari dokázal vše znovu obrátit ku svému prospěchu. O body se tradičně přetahuje kolem tři‑ ceti jezdců z deseti týmů, sezona 2025 znamenala debut nového vozu Dallara F3 2025, ale s osvědče‑ ným motorem Mécachrome 3.4 V6 bez přeplňování s výkonem 279 kW (380 k)/8000 min‑1. Monopost se vylepšenou aerodynamikou více přiblížil silnější for‑ muli 2, která používá stejné motory, ale přeplňované turbodmychadlem. Kalendář obsahoval deset podni‑ ků ve třech světadílech, na pojetí sobotního sprintu a nedělního hlavního závodu se nic neměnilo.

Rafael Camara coby úřadující mistr F-Regional ­vyhrál s velkou převahou nedělní závody v Mel‑ bourne, Shakhiru, Barceloně a Budapešti; závěrem roku bylo jasné, že jeho korunovace je pouhou

Foto Roman Klemm

3

6

f­ormalitou. Na tom nic nezměnilo, že se mu od ­Monaka dostalo silného konkurenta. Závod tam vy‑ hrál Nikola Tsolov, jinak už vítěz sprintu v Shakhiru, což s řadou dobrých umístění stačilo na titul vice‑ mistra, když byl po nedělním vítězství ve Spielbergu diskvalifikován (světlá výška vozu). Zajímavostí je, že Bulhar byl před dvěma lety vyhozen z kádru Renaultu, aby našel nový domov v náruči Red ­ Bullu. A ostatní? Němec Tim Tramnitz byl coby ju‑ nior Red Bullu sice spolehlivým sběratelem bodů, ale vyhrál pouze sprint v Imole. Španěl Mari Boya, junior ­Aston Martinu, zaspal úvod ročníku, pak se zlepšil a vyhrál v mokrém Silverstone. Martinius Stenshorne, junior McLarenu, zvítězil v sobotu v Monaku a v neděli ve Spielbergu po diskvalifikaci Tsolova. Další členové juniorských akademií F1 jako Ugo Ugochukwu, Tuuka Taponen, Alessandro Giusti, či Brando Badoer prostě zklamali. Synové bývalých jezdců F1 nedělali velkým jménům čest.

Vedle Badoera se neprosadili ani Charlie Wurz a Fernando Barrichello. Polák Roman Bilinski ­(Rodin Motorsport) ale vyhrál v sobotu na Monze, čímž rozšířil celkový počet vítězů jednotlivých závodů na jedenáct. Překvapivě neuspěl Prema ­ Racing (Badoer, León a Ugochukwu).

■

Brazilský junior se stal mistrem formule 3 dva závody před koncem sezony... ► FIA F3 2025 (pořadí, jezdec, tým, počet bodů) 1. Rafael Camara (BR) Trident 166 2. Nikola Tsolov (BG) Campos 124 3. Mari Boya (E) Campos 116 4. Tim Tramnitz (D) MP Motorsport 94 5. Martinius Stenshorne (N) Hitech TGR 89 6. Noah Stromsted (DK) Trident 84 7. Tasanapol Inthraphuvasak (TH) Art GP 74 8. Théophile Naël (F) Van Amersfoort 72 9. Tuukka Taponen (SF) Art GP 67 10. Alessandro Giusti (F) MP Motorsport 67

10/2025 THauto

39

1

2 5

6

Foto Tom Hyan

4

Foto Tom Hyan

3

Foto via Miloslav Šiška

Foto via Miloslav Šiška

► Motorsport ► VELKÁ CENA MOTOCYKLŮ V BRNĚ

7

JIŘÍ WOHLMUTH 1 Zleva Phil Read, Mike Hailwood a Heinz Rosner; nejlepší ve třídě 250 cm3 v brněnském závodě 1966 2 Zleva Giacomo Agostini, Mike Hailwood a Heinz Rosner, nejlepší ve třídě 350 cm3 v brněnském závodě 1966 3 Australan Jack Findlay (1935 – 2007) na Yamaze 350 v Brně 1976

JUBILEA

G

rand Prix motocyklů na brněnském okruhu odstar­ tovala poprvé v roce 1950 a navázala na slavnou éru předválečných automobilových Velkých cen, pořá­ daných od roku 1930, a jediného poválečného ročníku 1949. Vyvrcholením bylo její zařazení do seriálu mist­ rovství světa v ročníku 1965, kdy na stupně vítězů jed­ notlivých brněnských závodů vystoupili Frank Perris (Suzuki 125), Phil Read (Yamaha 250), Jim Redman

40

auto 2025/10

TH

4 Johnny Cecotto (Yamaha 350) před startem v ročníku 1976 5 Gianfranco Bonera (AMF Harley-Davidson 250) v Brně 1976 6 János Drapál (1948 – 1985), maďarská hvězda motocyklových závodů (Brno 1976) 7 Dvě legendy – František Šťastný a Jawa 350 V4 typ 673 (Brno 1969)

(Honda 350) a Mike Hailwood (MV Agusta 500). Tato tradice pokračovala do roku 2020, kdy se jelo bez diváků za covidových restrikcí. Na stupně vítězů vystoupili Brad Binder (KTM MotoGP), Enea Bastianni (Kalex Moto2) a Dennis Foggia (Honda Moto3).

Na historických snímcích, které nám poslal čtenář Milo­ slav Šiška ze Sušice, se vracíme k ročníku 1966, kdy tři ze čtyř závodů ovládl legendární Mike Hailwood, poz­ dější mistr Evropy automobilové F2 (Surtees TS10 Hart) a jezdec formule 1 (Lotus, Lola, Surtees a McLa­ ren). Tehdy vyhrál třídy 250, 350 a 500 jako tovární jez­ dec Hondy. Na dalším snímku je náš nejlepší závodník František Šťastný s vrcholným dílem Jawy, dvoudobým čtyřválcem třídy 350 cm3 v roce 1969.

Do Brna se mnozí rádi vracejí. Například Revival GP 2014 v Brně vedle šestinásobného mistra světa Jima Redmana přivedl na trať také dnešního devadesátníka Rudiho Thalhammera, trojnásobného mistra Rakouska a vítěze Velké ceny ČSR 1961. Znovu usedl za řídítka Nortonu 500 a ukázal, že ani v devětasedmdesáti se nestárne. Historie je to opravdu bohatá, jak dokumentují vybrané snímky naší redakce z ročníku 1976.

V roce 2024 se stal velký zázrak, byl oznámen návrat Velké ceny České republiky v Brně na červenec 2025.

Novými vítězi na novém povrchu se v Brně stali Marc Márquez (MotoGP Ducati), Joe Roberts (Moto2 Kalex) a José Antonio Rueda (Moto3 KTM). Dohoda o pořá­ dání Grand Prix České republiky na Automotodromu Brno byla uzavřena na pět let (tedy do roku 2029). ■

Zdroj Castrol

10/2025 THauto

41

► REKORDMANI

Foto Tom Hyan

1998

Thrust SSC (Goodwood 2000)

ANDREW DUNCAN GREEN (UK) v Nevadě zajel dosud platný absolutní rychlostní rekord 763,035 mph

Pokořit rychlost zvuku bylo cílem projektu Thrust SSC, který vedl rekordman Richard Noble, ale sám už vůz neřídil, vybral si nástupce stíhacího pilota Andyho Greena (s Tomem Greenem od Wingfoot Expressu není příbuzný). Syn hasiče se narodil 30. července 1962 v Atherstone (Warwickshire), s podporou RAF vystudoval Worcester College v Oxfordu, stal se Wing Commanderem RAF (F-4 Phantom, Tornado) a sloužil u letectva v letech 1980 – 2019. Dne 15. října 1997 na Black Rock Desert

(1227,986 km/h) na Thrust SSC (dva proudové motory Rolls-Royce Spey), čímž podruhé překonal rychlost zvuku (o deset dní dříve zajel 1149,3 km/h). Vytvořil další rekordy v nižších kategoriích, např. v srpnu 2006 v Bonneville pro vznětové motory 563,4 km/h (JCB Dieselmax Streamliner, dva motory JCB 444). Byl také jezdcem britského projektu Bloodhound LSR s cílem překročit 1000 mph (1600 km/h), ale v listopadu 2023 odstoupil, když projekt po bankrotu změnil majitele.

Foto Tom Hyan a K7 Club

1967

Bluebird CN7 1964 (Goodwood 2000)

DONALD CAMPBELL (UK) S vozem Bluebird CN7 (turbína Bristol-Siddeley Proteus s mechanickým

Donald byl jako malý chlapec svědkem rekordních pokusů svého slavného otce Malcolma (1885 – 1948), hned po jeho smrti převzal člun Bluebird K4 a začal s pokusy o největší rychlost na vodní hladině. Zpočátku se mu nedařilo, až s novým typem Bluebird K7 začal sbírat rekordy. Bylo jich celkem sedm, od 325,53 km/h v Ullswateru (1955) po 466,99 km/h na australském jezeře Dumbleyung (1964). V témže roce se stal jediným světovým rekordmanem, který ustavil absolutní rekord na zemi i na vodě.

přenosem výkonu na všechna kola) zajel 17. července 1964 průměr 403,1 mph (648,73 km/h), takže sice překonal Johna Cobba, ale to už s proudovým motorem vládl Craig Breedlove (bez mechanické vazby na kola, účinek proudu výfukových spalin). Přesto se Donald zapsal do historie pozemních rekordů jako jeho otec. Na rozdíl od otce však neodešel přirozenou smrtí, ale zahynul 4. ledna 1967 v Bluebirdu K7 při pokusu o rekord na jezeře Coniston (Lancashire).

Foto Tom Hyan

2000

Thrust 2 (Goodwood 2000)

RICHARD NOBLE (UK) rekord Američana Garyho Gabelicha. Richard James Anthony Noble se

Skotský podnikatel se rozhodl, že chce vrátit absolutní rychlostní rekord Velké Británii, když jej od roku 1963 drželi pouze Američané.

Vytvořil nejprve projekt Thrust 2, který uvedl na Londýnském autosalonu 1977 v Earls Court. Po zkouškách prototypu Thrust 1 představil rekordní Thrust 2 (proudový motor Rolls-Royce Avon), v jehož kokpitu dosáhl rekordního průměru 633,5 mph (1019,468 km/h) v Black Rock Desert (NV) dne 4. října 1983, čímž po téměř třinácti letech překonal

42

auto 2025/10

TH

narodil 6. března 1946 v Edinburghu, vystudoval Winchester College, získal pilotní průkaz a začal vyrábět lehká letadla (dvoumístný horno­ plošník ARV Super2 s revolučním dvoudobým tříválcem Hewland AE75 od známého výrobce převodovek závodních vozů). Po vlastní rekordní jízdě připravil nový Thrust SSC, s nímž Andy Green překonal rychlost zvuku (1997), podporoval také Bloodhound LSR Project a dále se pokoušel o konstrukci malých letadel (založil Farnborough Aircraft).

► REKORDMANI

Foto Mobil Oil

Railton Mobil Special (Bonneville 1938)

JOHN RHODES COBB (UK) kde zajel tři světové rychlostní rekordy. V září 1938 dosáhl 563,57 km/h,

Rekordman ze zámožné rodiny se narodil 2. prosince 1899 v Esheru u Brooklands, vystudoval Eton College a Trinity Hall Cambridge, nastoupil v rodinné firmě, 1924 si udělal pilotní průkaz a 1925 vyhrál první závod.

Jezdil hlavně na Brooklands se speciálem Napier-Railton 24-Litre (letecký motor Lion W12), kde zajel nepřekonaný rekord kola průměrem 230,84 km/h dne 7. října 1935. S aerodynamickým vozem Railton Mobil Special, poháněným dvojicí motorů Lion W12, se vypravil na Bonneville,

v srpnu 1939 se zlepšil na 594,95 km/h. Za války sloužil u RAF, v roce 1947 odjel na Bonneville s upraveným vozem a ustavil rychlostní rekord, sice pokořil 400 mph, ale dosáhl průměru jen 394,20 mph (634,38 km/h).

Překonal ho až Craig Breedlove v roce 1963 (ale s proudovým motorem), zatímco jeho rekord pro vozy s mechanickým pohonem kol padl zásluhou Donalda Campbella (1964). Cobb zahynul 29. září 1952 na jezeře Loch Ness (pokus o rekord na proudovém člunu Vosper/Railton Crusader).

Goldenrod 1965 (Bonneville 1965)

Foto Firestone

1965

BOB (BUTCH) SUMMERS (USA) pětkrát byl i v Evropě, byť poražení Britové ho zrovna neoslavovali.

Přestože neměli žádné technické vzdělání, postavili bratři Summersové rekordní Goldenrod doma ve stodole v Ontariu (CA), se kterým Bob dne 12. listopadu 1965 zajel na Bonneville rychlostní rekord 658,64 km/h, jenž teoreticky platil 42 let, 9 měsíců a 14 dnů, než Burklands’ 441 Streamliner zajel 669,319 km/h v září 2008 (rekord 659,81 km/h z roku 1991 nebyl mezinárodně uznán, protože Al Teague nesplnil podmínku navýšení nejméně o 1 %). Po rekordu se Bob účastnil mnoha oslavných turné,

Starší bratr Bill se pak o Goldenrod staral dále, i když originální motory museli vrátit Chrysleru. Bratři pak vyráběli a prodávali díly pro závody, hlavně převody a nápravy, jejich názory na život se však začaly odlišovat, a tak nakonec pracovali každý sám. Bob (1937 – 1992) zemřel na zástavu srdce při joggingu nedaleko svého domova v Ontariu. Jeho rychlostní rekord (motory atmo) ho přežil, když 659,81 km/h jezdce Al Teagua (motor V8 turbo) byl uznán jen SCTA, nikoli FIA.

Goldenrod 1965 (Goodwood 2000)

Foto Tom Hyan

2000

WILLIAM (BILL) SUMMERS (USA) Ručně vyrobili trubkový rám a krycí panely. V roce 1965 bylo na Bonne-

Bratři Summersové si vyráběli hot rods pro amatérské závody v jižní Kalifornii. Starší Bill (18. 12. 1935 – 12. 05. 2011) vzpomínal, jak skončil s povoláním řidiče kamionu, když dostali 5000 dolarů od George Hursta, což vyvolalo další sponzoring Firestone, Mobil Oil, Chrysler a Champion Spark Plug, takže mohli dokončit Goldenrod. Chrysler půjčil čtyři nepřeplňované motory Hemi V8, vždy dva poháněly jednu nápravu přes jedinou pětistupňovou převodovku z nákladního vozu (jednička vyřazena).

ville mokro a větrno, už se zdálo, že pokusy odloží. Art Arfons zajel svůj rekord a dráhu uvolnil. Bob vyjel a dosáhl rekordu 658,64 km/h (409,277 mph) pro vozy s mechanickým pohonem kol. Časoměřiči se ptali, zda to ještě zkusí, Bob chtěl, ale bratr Bill mínil, že by to bylo drahé a nebezpečné. Bill přivezl Goldenrod do Goodwoodu 2000, pak vůz prodal do muzea The Henry Ford v roce 2002, aby mu zajistili renovaci s federální podporou Save America’s Treasures u Mike Cooka v Kalifornii.

10/2025 THauto

43

► REKORDMANI

Foto Sunbeam

Sunbeam 1000 HP (Daytona 1927)

SIR HENRY SEGRAVE (UK) 1000 HP v Daytoně (327,97 km/h a jako první překonal 200 mph)

Henry O’Neal de Hane Segrave se narodil 22. září 1896 irskému otci a americké matce v Baltimore (MA), vyrostl v Irsku, vystudoval Eton College, za první světové války sloužil u letectva Royal Flying Corps (létal na Airco DH.2), začal závodit a vyhrál VC Francie 1923 jako první Brit na britském voze (Sunbeam). Později z Grand Prix odstoupil, aby se soustředil na rekordy. První 245,15 km/h zajel v březnu 1926 na pláži v Southportu (Sunbeam Tiger), druhý 1927 na monstrózním Sunbeamu

a poslední třetí 1929 na speciálu Irving-Napier Golden Arrow (372,48 km/h rovněž v Daytoně). Když o dva dny později smrtelně havaroval Lee Bible v Ormond Beach, Segrave s pozemními rekordy skončil. Toužil však uspět na vodě. V roce 1929 porazil Gar Wooda v závodě člunů v Miami a chtěl překonat i jeho rekord. Na člunu Miss England II zajel průměr 158,94 km/h v pátek 13. června 1930 ve Windermere, ve stejný den při třetí jízdě smrtelně havaroval. Málo je známé, že také konstruoval letadla.

1937

Foto Castrol

Bluebird Napier-Railton (pro Bonneville 1931)

SIR MALCOLM CAMPBELL (UK) rekord 396 km/h, který o rok později zvýšil na 404 km/h. Nový Bluebird

Campbell pokořil světový pozemní rekord devětkrát v letech 1924 (235,22 km/h na Sunbeamu 350 HP V12 v Pendine Sands) až 1935 (484,52 km/h na Bluebirdu Rolls-Royce V12 v Bonneville); na vodě byl nejrychlejší třikrát (1939 naposledy 228,11 km/h na Bluebirdu K4 na Lake Coniston). Po válce K4 přestavěl na proudový motor De Havilland Goblin, ale rekordu už nedosáhl. Pro 1931 postavil nový čtyřkolový Bluebird s motorem Napier Lion W12 a hned zajel v Daytoně

s jinou karoserií a motorem Rolls-Royce R-Series V12 vyjel 1933, konstruktérem byl opět Reid Railton, a Malcolm dobyl tři světové rekordy do roku 1935. Narodil se 11. března 1885 v Chislehurstu (Kent) coby syn obchodníka s diamanty, začal na motocyklu a byl úspěšným automobilovým závodníkem včetně Grand Prix (Bugatti). Zemřel 31. prosince 1948 v Reigate (Surrey). Syn Donald z druhého manželství (narozen 23. března 1921 v Kingston-upon-Thames) pokračoval v rekordech.

Foto Sunbeam

Sunbeam Silver Bullet (Daytona 1930)

KAYE DON (EIR/UK) Silver Bullet (se dvěma kompresorovými leteckými motory Sunbeam V12),

Kaye Ernest Donsky byl polského původu, narodil se 10. dubna 1891 v Dublinu, příjmení si zkrátil. Šel do Kingston-upon-Thames, za války létal u Royal Flying Corps, pak nastoupil u výrobce pneumatik Avon. První závody absolvoval na motocyklu, 1922 přešel na čtyři kola, stal se továrním jezdcem Sunbeamu, vyzkoušel šestiválec 2.0 GP, 1928 převzal legendární Cub, Tiger a Tigress od továrny, 1930 na Tigress zajel rekord Brooklandsu 221,41 km/h. Pro absolutní rekord mu Sunbeam postavil

44

auto 2025/10

TH

ale Don v Daytoně 1930 neuspěl. Vrátil se na Brooklands (Bugatti 54), pak kariéru zhatilo uvěznění za smrt spolujezdce při neoprávněné tréninkové jízdě (Isle of Man 28. května 1934 na MG Magnette). Převzal Segravův člun Miss England II, zajel dva rekordy, třetí přidal v červnu 1932 na Loch Lomond (192,77 km/h, Miss England III). Před válkou byl dealerem Pontiacu, po ní založil motocyklovou továrnu Ambassador (1947 – 1963).

Otec tří dětí zemřel 29. srpna 1981 v Chobhamu (Surrey).

Zdroj Castrol

10/2025 THauto

45

Baghira s motorem Tatra 603 a pohonem zadních kol řetězy

S ŘETĚZY...

Originální konstrukci pro autokros představovala Baghira z počátku 70. let...

Foto Král Design

Kresba Václav Král

► BAGHIRA-TATRA (1972 – 1973)

V

TOM HYAN Václav Král startoval s vozem Baghira-Tatra pouze dvě sezony (1972 – 1973)

46

auto 2025/10

TH

áclav Král se svými spolupracovníky patřil k průkopníkům autokrosu. Známý designer pro první sezonu domácího mistrovství 1971 zkonstruo­ val buggy s motorem vzadu a pohonem zadních kol řetězy, kterou pojmenoval Baghira. Vznikly dva ­téměř identické vozy s motory Škoda 110, Králův s motorem Š 110 R naladěným na 46 kW (62 k) a Čížkův s novým vačkovým hřídelem na 51 kW (69 k); spojky a převodovky 4+Z byly sériové Š 100. Řetězy (na každé straně jeden) zprvu padaly při propružení v zatáčkách, což vyřešily vodicí kryty motocyklového typu. Důvodem jejich použití bylo posunutí hnací jednotky blíže do středu vozu. Přední náprava byla sériová Š 100, vzadu speciální vle­ čená ramena. Na minimální hmotnost 480 kilogramů musely být vozy s prostorovým trubkovým rámem dováženy zátěží. Se čtyřválci Škoda byli Jaromír Čížek pátý a Václav Král sedmý v šampionátu přes

1000 cm3 (zvítězil Oldřich Brunclík z továrního týmu AZNP Škoda). Zasloužilý mistr sportu Jaromír Čížek (1927 – 2003) byl prvním českým mistrem ­ Evropy v motokrosu (1958 Jawa 250).

Pro sezonu 1972 bylo třeba většího výkonu, a tak Čížek volil dva spřažené tříválce Wartburg (do V6), ale Král s podporou Tatry použil vzduchem chlazený osmiválec T 603 o objemu 2472 cm3, naladěný na 99 kW (135 k). Impozantní byly čtyři dvojité karbu­ rátory Weber, převodovka zůstala Š 100. Hmotnost vozu vzrostla na 600 kilogramů (P/Z 30/70 %), ­rozvor 2050 mm a rozchod kol vpředu 1350 mm se nezměnily, vzadu vzrostl na 1550 mm. V letech 1972 – 1973 patřily Královi v šampionátu páté a čtvrté místo. Poté obrátil svou pozornost k silnič­ ním závodům, vyzkoušel okruhy i vrchy, než se na­ plno vrátil k designu. Dne 26. října uplyne dvacet let od jeho odchodu z tohoto světa (bylo mu 69 let). ■

10/2025 THauto

47

Foto Tom Hyan

Historie

► AUDI (1965 – 2025)

První poválečný vůz měl pouze jméno Audi a žádné typové označení (exponát muzea Audi v Ingolstadtu)

Foto Audi

VELKÝ NÁVRAT 1

2

Před šedesáti lety se vrátila značka Audi do světa automobilů, když se znovu zrodila zásluhou jednoho z největších soupeřů...

F

enomenální návrat Audi je příkladem obchod­ ního úspěchu posledních šedesáti let. Znač­ ka, kterou symbolizuje jeden ze čtyř kruhů někdejšího Auto Unionu, zmizela po roce 1940 a její výrobní závody zůstaly po válce v sovětské (ruské) okupační zóně, později přeměněné na tzv. Německou demokratickou republiku (NDR).

Podivně plánované hospodářství pod komunistickou ­ správou vedlo k nenávratnému úpadku, místo prestiž­ ních víceválcových automobilů začaly ze závodů vyjíž­ dět jednoduché, levné a zastaralé vozy s dvoudobými

48

auto 2025/10

TH

TOM HYAN 1 Nový začátek, první poválečné Audi na výrobní lince v Ingolstadtu (1965) 2 Výrobní program první generace; k základnímu typu 72 k záhy přibyly nové motorové verze 60, 80 a Super 90 i kombi Variant (1965 – 1972)

motory. Auto Union se pokusil o vzkříšení na druhé straně Železné opony ve svobodném světě, ale nebylo to lehké, rovněž musel z nedostatku prostředků vzít za vděk dvoutakty DKW, jež konec konců měly stejný základ jako Trabanty a Wartburgy...

Pro obnovenou produkci osobních automobilů Auto Union v západoněmeckém Ingolstadtu v roce 1950 byla zvolena značka DKW, která úspěšně opustila předvá­ lečné dvouválce a záhy přešla na výkonnější tříválce, ovšem nadále s dvoudobým pracovním cyklem. Vyvr­ cholením byl sedan DKW F102, uvedený na podzim

Foto Audi

3

4

6 1963, to však už podnik pět let patřil zásluhou podni­ katele Friedricha Flicka koncernu Daimler-Benz, zná­ mému výrobci automobilů Mercedes-Benz. Novému majiteli se samozřejmě dvoudobé motory nelíbily, a tak inicioval vývoj čtyřdobého čtyřválce, jenž byl zabudo­ ván do vozu DKW F102 (nyní projekt F103). Pro zdů­ raznění změny oživil Auto Union tradiční značku Audi, jejíž kořeny sahají do roku 1910, ale ještě před debu­ tem nového Audi prodal Daimler-Benz v prosinci 1964 podnik Auto Union pro vysoké ztráty koncernu Volks­ wagen (výroba F102 nesplnila očekávání, a tak v Ingol­ stadtu začali montovat VW Brouky). Jistě tehdy před­ stavitelé Daimler-Benz netušili, že položili základy budoucího velkého konkurenta...

Kořeny novodobého Audi tedy vycházejí z Mercedesu, jehož výrobce Daimler-Benz převzal Auto Union už 24. dubna 1958 a vytvořil nový plán rozvoje, který zahr­ noval prodej závodu Düsseldorf mateřskému podniku (dnes vyrábí lehké užitkové vozy Mercedes-Benz), pro­ dej výroby motocyklů DKW firmě Zweirad Union (Victo­ ria-Werke) z Norimberka (už zanikla) a soustředění na produkci osobních automobilů v Ingolstadtu. Poradce představoval vrcholný technický management stuttgart­ ské značky, nechyběli ani legendární Fritz Nallinger, Rudolf Uhlenhaut a šéfkonstruktér Dr. Ludwig Kraus.

Mercedes-Benz tehdy zrušil vlastní program W118 ­(sedan s pohonem předních kol), ale jeho čtyřdobý čtyř­ válec M118 upravil pro zástavbu do karoserie DKW F102. S nápadem obnovit jméno Audi při změně kon­ cepce údajně přišli Fritz Frank a Dr. Carl Hahn, tehdy muži Auto Unionu, nikoli Dr. Ludwig Kraus (1911 až

Foto Audi

5

7 3, 4 Vrcholnými typy se v šedesátých letech staly Audi 80 a Super 90 (číslo udává výkon v koňských silách) 5 Provedení kombi první generace (od května 1966) neslo označení Variant, dnes známé z Volkswagenů...

6 Po zvýšení výkonu o tři koňské síly dostal základní typ Audi nové označení Audi 75 (od prosince 1968, na snímku 75 L) 7 Audi 100 Coupé, první sportovní varianta, uvedená na trh koncem roku 1970

1997) nebo Rudolf Leiding (1914 – 2003), známý poz­ ději jako otec Golfu (od 1971 šéf Volkswagenu), jenž byl povolán pro vedení značky Audi do Ingolstadtu.

Za otce novodobého Audi je považován Dr. Ludwig Kraus, který dlouhá léta pracoval pro Mercedes-Benz, ale v říjnu 1963 převzal technické vedení Auto Unionu, aby u Audi zůstal až do důchodu (1973). Pod jeho ve­ dením vznikla první generace Audi včetně odvozených verzí 60 až Super 90, první Audi 100 (1968), nové Audi 80 (1972) a kompaktní Audi 50 (1974). První čtyř­ dobý motor M118 se vyráběl pro vozy Audi na základě licence Mercedes-Benz, koncepci řadového čtyřválce s vysokým kompresním poměrem 11,2:1 tehdy navrhl věhlasný profesor Fritz Nallinger (1898 – 1984), jenž ­působil u Daimlera už od roku 1922 (tedy ještě před spojením s Benzem!), a to až do prosince 1965. Jen pro zajímavost, pracoval dokonce na leteckých motorech Daimler-Benz, takže po válce byl zajat Francouzi a po­ dílel se na vývoji proudových jednotek Turboméca; byl průkopníkem nezávislého zavěšení kol, myšlenky sdílených platforem, vznětových motorů pro osobní ­ vozy a strůjcem úspěchu Mercedes-Benz ve formuli 1 v letech 1954 – 1955.

Nallingerovu koncepci motoru M118 pro nové Audi do­ končil Dr. Ludwig Kraus s asistenty Doblerem a Hoff­ mannem z vývoje v Untertürkheimu. Ve voze Audi byl čtyřválec skloněn o 40° vpravo ve směru jízdy a umístěn před poháněnou přední nápravou, první produkt vyjel v září 1965 jako dvoudveřový a čtyřdveřový sedan, v květnu 1966 následovaný třídveřovým kombi Audi Va­ riant. Označení novinky bylo prosté, pouze Audi, ►►►

10/2025 THauto

49

Kresba Audi

► AUDI (1965 – 2025)

Foto Mercedes-Benz

Mercedes-Benz M118, aneb první poválečný čtyřdobý motor Audi, zkonstruovaný dnešním konkurentem

1

2 Kresba Auto Union

1, 2 Prototyp Mercedes-Benz W118, který se sériově nerealizoval, ale poskytl svůj čtyřválec pro pohon znovuzrozeného Audi 3 DKW F102, poslední automobil značky, jenž posloužil jako základ Audi 1965, ovšem s výměnou dvoudobého tříválce za čtyřdobý čtyřválec

Foto Auto Union

4 Auto Union DKW 3=6, dvoudobý tříválec, který ve vylepšovaných verzích přežil do roku 1966 (v řezu F94 o objemu 896 cm3 z roku 1957)

3 interní F103 (nástupce F102) už nebylo ofici­ álně použito. Motor o objemu 1697 cm3 (ø 80 x 84,4 mm) s blokem ze šedé litiny a hliníko­ vou hlavou OHV 2V (řetěz Duplex) dával ­výkon 72 k (53 kW)/5000 min‑1 a točivý mo­ ment 128 N.m/2800 min‑1, nadále se stup­ něm komprese 11,2 (později sníženo na 9,1 pro spalování benzinu Normal při shodném výkonu). Se čtyřstupňovou synchronizova­ nou převodovkou dosahoval 980/1025 kg

50

auto 2025/10

TH

4

těžký vůz (2/4d) největší rychlosti 148 km/h, zrychlení 0 – 100 km/h za 16 sekund a prů­ měrné spotřeby 10,5 l/100 km. Na svoji dobu byl velmi moderní s pontonovou karoserií čistých tvarů a velkou prosklenou plochou, vpředu byla dvojitá příčná ramena, ale vzadu tuhá trubková náprava. Přední kotoučové brzdy se pro snížení neodpružených hmot montovaly po stranách diferenciálu. Vůz měl rozvor náprav 2490 mm, rozchod kol vpředu/

vzadu 1335/1326 mm a celkové vnější roz­ měry 4380 x 1626 x 1451 mm.

Zatímco dvoudobých předchůdců DKW F102 se prodalo jen málo přes padesát tisíc, první nové Audi zaznamenalo téměř půl mi­ lionu kusů (přesně 416 853 vozů), ovšem v několika variantách výkonu motoru. Zá­ kladní výkon 72 k (53 kW) u Audi se zvýšil na 75 k (55 kW) u nástupce Audi 75 (od kon­ ce 1968), resp. na 80 k (59 kW) u Audi 80.

Audi z roku 1965 v řezu prozrazuje typickou koncepci s motorem podélně vpředu a pohonem předních kol

Největší úspěch měla v letech 1968 až 1972 dodávaná ekonomická verze Audi 60 se sní­ ženým objemem válců na 1496 cm3 (ø 80 x 74,4 mm) a výkonem 55 k (41 kW)/4750 min‑1 (dodáno 216 988 sedanů), naopak sportovní Audi Super 90 (1966 – 1971) odebralo 49 794 klientů. Původní motor byl převrtán na 81,5 milimetru a při stejném zdvihu 84,4 mm ­dával objem 1770 cm3 a výkon 90 k (66 kW)/5200 min‑1. Devadesátka uháněla až 163 km/h a zrychlovala na sto za 13 sekund, se stupněm komprese 10,6 ovšem vyžado­ vala dvanáct litrů Superu na stovku kilomet­ rů. Verze Variant dosáhly jen 27 492 kusů (všechny typy, mimo Super 90, který se jako kombi nedodával). Původní motor ve verzi 1770 cm3 posloužil také pro první Audi 100.

Mercedes-Benz se tak zasloužil o úspěch značky Audi, která dnes tvoří spolu s BMW jeho největší konkurenci. Další vývoj Audi je už dobře známý; o tom, že se tvůrci obno­ vené značky čtyř kruhů opravdu trefili do

vkusu a potřeb klientů svědčí hned obrov­ ský úspěch první generace Audi 100, pro­ dané v letech 1968 – 1976 v počtu 827 474 kusů, z toho 30 687 neobyčejně elegantních Audi 100 Coupé. Vzrůstající odbyt si vyžá­ dal převedení výroby první řady 100 už v roce 1970 do nového závodu ex-NSU v Neckarsulmu, který je dodnes druhým centrem výroby Audi po Ingolstadtu, navíc specializovaným na hliníkové konstrukce.

Vývoj to byl logický, v roce 1969 došlo k fúzi NSU AG a Auto Union GmbH do nové spo­ lečnosti Audi NSU Auto Union AG, přičemž výroba osobních automobilů NSU byla ­postupně utlumena.

Ke dni 1. ledna 1985 byla společnost přejme­ nována na Audi AG, tedy pětasedmdesát let poté, co August Horch založil Audi Automo­ bilwerke GmbH ve Zwickau, když byl vy­ puzen akcionáři z původní firmy Horch a ne­ mohl už používat své jméno jako značku, a proto je přeložil do latiny coby Audi (slyš,

poslouchej). V prvním období své e ­ xistence však značka nepatřila k nej­ úspěšnějším, ­dokonce v rámci koncernu Auto Union využí­ vala pohonné jednotky sesterských Horch a Wanderer, nemluvě o amerických osmivál­ cích Rickenbacker, či dokonce francouz­ ském čtyřválci Peugeot (Audi 5/30 PS typ P z let 1931 – 1932). Její výroba v letech 1922 až 1940 činila jen necelých osm tisíc vozů, takže byla v koncernu Auto Union nejmenší, překonána DKW a Wandererem, ale do­ konce i luxusním Horchem. Další rozvoj za­ stavila druhá světová válka, typy s předním pohonem vyběhly už v roce 1938, klasický šestiválec Audi 920 zaznamenal 1200 vozů do 1940. Následovala nucená přestávka, ukončená před šedesáti lety. V roli technic­ kého šéfa Dr. Ludwiga Krause vystřídal v roce 1973 známý Ferdinand Piëch, který inspiroval nejen vývoj závodního Porsche 917 v roce 1969, ale o jedenáct let později také první Audi Quattro.

■

10/2025 THauto

51

Foto Audi

První generace Audi 100 se představila jako čtyřdveřový sedan v listopadu 1968

► Historie ► VAN HOOL (1947 – 2024)

Foto Van Hool

3

Van Hool 320/HA St.8 pro pětadevadesát cestujících (1968)

4

Foto Tom Hyan

5

1 2 TOM HYAN

NADĚJE? Dálkový Van Hool 320 až pro 49 cestujících (motor Fiat 9,2 l/121 kW/165 k)

Poslední belgický výrobce motorových vozidel vyhlásil bankrot...

1 Van Hool C2045 L (od ABC Bus) v roce 2002 ve Washingtonu (DC) 2 Van Hool 625 ze spolupráce Fiat (motor 2,7 l/53 kW/72 k) pro 15 až 22 cestujících 3 Van Hool T-815 Acron, prostřednictvím ABC Bus uvedený na americkém trhu (1986) 4 Typický městský nebo meziměstský Van Hool z poloviny šedesátých let 5 Van Hool Kipperoplegger, tedy sklápěčkový návěs s užitečnou hmotností 25 tun

52

auto 2025/10

TH

K

rize evropských výrobců pokračuje. Kvalitou proslulý Van Hool vyhlásil bankrot už 8. dubna 2024, kdy se hřebíkem do rakve stala prohra v soutěži na dodávku autobusů pro domácího přepravce DeLijn, jenž dal přednost čínským BYD (o 20 % levnějším). Historie Van Hoolu je zmařenou šancí, na níž se podílely především spory rodiny o dědictví, restrikce covid-19, elektromobilita (neměli vhodné akumulátory) a následné ztráty trhů. Van Hool převedl část výroby autobusů z Koningshooiktu u Lieru do makedonské Skopje (od 2013), v roce 2024 jejich výroba v Belgii skončila a pokračují pouze návěsy.

Firmu si po bankrotu rozdělily konkurenční nizozemská VDL Groep (autobusy) a německá Schmitz ­Cargobull (návěsy). Willem van der Leegte (VDL) se tak zasloužil o záchranu pracovních míst a coby VDL Van Hool chce pokračovat (nová smlouva na deset let s americkou ABC Bus Companies).

Bernard Van Hool (1902 – 1974) vyrobil první autobus pro dělníky na své farmě, zájem jiných farmářů

vedl k jejich výrobě od 1947. Z prvních 22 zaměstnanců bylo šest rodinných příslušníků, společnost se rozrůstala, v letech 1957 – 1981 spolupracovala především s italským Fiatem (mechanické díly), přidala výrobu návěsů, 1986 vstoupila na americký trh ve spolupráci s ABC Bus Companies, 1990 převzala výrobu autobusů EOS od konkurenta LAG (Lambert & Arnold Geusens) z belgického Bree (Limburg), 2003 získala ocenění Bus of the Year za typ A330 a 2005 představila pokrokový autobus poháněný ­vodíkem. Od padesátých let exportovala především do Francie a afrických zemí (nejen do Belgického Konga). Byla tak úspěšná, že ve svém španělském závodě postavila monopost Van Hool formule 2 (1975 – 1976) vzhledem k nadšení Marcela Van Hoola, jednoho z deseti dětí zakladatele. Právě velký počet dědiců byl příčinou rozkolu po Bernardově smrti, někteří synové byli vyplaceni, ale dcery Ingrid a Simone nikoli, takže jejich žaloby vedly k poškození image firmy a odradily nové investory.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na nákladní GMC D920-67 z roku 1953

10/2025 THauto

53

1

Foto Tom Hyan

GMC General, legendární americký truck třídy 8 (celková hmotnost přes 14,85 t)

Foto General Motors

Foto Tom Hyan

► Historie ► GMC TRUCK & COACH DIVISION

2

General Motors se po reorganizaci vzdal výroby nákladních vozů, značku GMC si však ponechal pro pikapy a osobní automobily kategorie SUV…

P

ůvodně tato značka vznikla jako zkratka ­General Motors Corporation, když Durantův koncern zahájil spojování automobilek a vý­ robu užitkových vozů sloučil pod novým označením GMC. Dodnes přežila, protože hned po Chevroletu je druhou nejprodávanější v bý­ valém portfoliu General Motors, a také nyní se v ame­ rických statistikách drží před vozy Buick a Cadillac. ­Výrobní program zahrnuje pick-upy Sierra, Sierra HD a Canyon, SUV Acadia, Terrain a Yukon i minibusy

54

auto 2025/10

TH

TOM HYAN 1 Dvounápravový tahač GMC DB-7000 se vznětovým motorem GM 6V-71N (218 k) 2 GMC TopKick C8500 střední třídy v posledním provedení

a skříňové typy Savana. Vesměs jde o značkové va­ rianty Chevroletu, i když GMC Terrain se designem od Equinoxu výrazně odlišuje…

Posledním větším nákladním automobilem GMC kla­ sické koncepce byl středně těžký TopKick (Chevrolet Kodiak), jehož nová generace se představila na auto­ salonu v Louisville (Kentucky) v březnu 1989 a po ­průběžných modernizacích se vyráběla až do nového tisíciletí. Těžké vozy, známý GMC General a jeho menší bratr Brigadier, oba s klasickou dlouhou kapotou, stejně

Foto Tom Hyan

Foto General Motors

5

Foto Tom Hyan

3

jako bezkapotový Astro se staly obětí nové fúze s Volvo Truck Corporation, která již v roce 1981 po­ hltila slavnou White Motor Corporation. V roce 1988 nová společnost Volvo GM Heavy Truck Corporation vyráběla pouze vozy se spojenou značkou White­ GMC, po roce 1995 zmizelo také jméno White a americké těžké typy nyní nesou rovněž značku Volvo. Útlum výroby GMC přišel s prodejem divize motorů Detroit Diesel (získal ji Roger Penske spolu s DaimlerChrysler) a nakonec i střední typy třídy 7 (11,7 až 14,85 tuny) byly předány Internationalu. Vý­ robu velkých autobusů od General Motors v roce 1987 koupila známá dopravní společnost Grey­ hound Corporation (divize TMC, později Nova Bus).

Jak to však začalo? Výrobci osobních automobilů, kteří se spojili do koncernu General Motors, nejprve vyráběli užitkové typy na základě osobních vozů. His­ torie GMC odstartovala v okamžiku, kdy bratři Max a Morris Grabowsky zhotovili první heavy truck v USA, pětitunu Grabowsky (1900). V roce 1902 zalo­ žili místo Grabowsky Motor Vehicle Co. novou společ­ nost Rapid Motor Vehicle Co. v Detroitu, a ta se stala základem GMC poté, co se v roce 1909 spojila s Re­

Foto General Motors

4

Foto General Motors

6

7

liance Motor Car Co. z Owosso (Michigan), která už od 1908 patřila Williamu C. Durantovi, tvůrci General Motors. V roce 1911 se objevil emblém GMC poprvé na přídi těchto užitkových automobilů, zprvu v pro­ vedení Cab-over-Engine (COE), tedy bezkapotových (nějaký čas vznikaly také GMC-Reliance). V roce 1909 byl Rapid prvním nákladním vozem, jenž vyjel na Pikes Peak. Na základě spojení ještě většího ­počtu značek vytvořil Durant divizi General Motors Truck Company (1911), která se po fúzi s Yellow Cab Manufacturing Company (vedenou Johnem Hertzem, zakladatelem nejslavnější půjčovny automobilů, jež se od Yellow Cab oddělila) proměnila na Yellow Truck & Coach Mfg. Co. Specialitou Yellow byly nejen vozy taxislužby, ale především autobusy. První elektrický nákladní vůz GMC, valník pro přepravu uhlí, v roce 1915 odebrala společnost Rocky Mountain Fuel Company! V roce 1943 se do názvu firmy poprvé ­dostala zkratka GMC a zůstala až do konce. GMC Truck & Coach Division (od 1981 GMC Truck & ­Coach Operations) vydržela do roku 1986, pak po­ kračovala jako GMC Truck Division, od 1996 GMC Division a záhy Pontiac-GMC Division pro ►►►

3 Nová kabina 92“ pro GMC Conventional Medium ze šedesátých let (zážehové motory až 275 k tehdy byly alternativou vznětových) 4 GMC BW-7000 s dvanáctiválcem Twin-Six o výkonu 203 kW (275 k) a převodovkou 3x 5 stupňů (šedesátá léta) 5 GMC General patří ke klasikům, jezdí dodnes, i když výroba skončila v roce 1988 6 GMC Brigadier se stejně jako General představil v roce 1977 7 GMC General jako sklápěč s přívěsem pro stavebnictví, poslední velký truck od General Motors Corporation

10/2025 THauto

55

1 GMC Model A z roku 1948, poháněný legendárním dvoudobým motorem GM 6-71 (později Detroit Diesel 6-71) 2 Vyhlídkový GM Greyhound Scenicruiser se střechou Vista Dome (prototyp z roku 1948) 3 Revoluční konstrukce autobusu GM RTS (Rapid Transit Series) 4 Klasický autobus GM, obraz amerických ulic až do devadesátých let

56

auto 2025/10

TH

společný prodej osobních vozů obou značek, zejmé­ na pick-upů a SUV, po útlumu užitkových typů…

Za druhé světové války se legendární GMC 6x6 rozšířily do celého světa a staly se konstrukčním vzorem pro řadu jiných včetně československé Pragy V3S; velkou proslulost dobyly vyloďovací čluny (obojživelné vozy) 2/4/8 t se 2/3/4 nápravami (1940 až 1945). Už v roce 1936 vznikl první Subur­ ban, velké kombi na základě Chevroletu, a byly tak položeny základy dnešního úspěchu SUV. V roce 1964 se GMC pustil do výroby minivanů. Přestože lehké užitkové a osobní typy včetně pick-upů byly shodné s Chevrolety, mělo to smysl, neboť tyto ­automobily mohli prodávat zástupci GM, kteří ne­ měli dealerství Chevroletu, ale nabízeli vozy Buick, Pontiac nebo Oldsmobile. Navíc v hierarchii GM je mezi osobními vozy značka GMC situována jako prémiová, tedy položená výše než Chevrolet. Také mezi trucks byla podobná situace, GMC znamenal více než Chevrolet. Výroba těžkých typů však do­ běhla v osmdesátých letech, měly z 80 procent motory z divize GM Detroit Diesel Allison, když ­

Foto Jan Čech

2

3 4

Foto Jan Čech

Foto General Motors

1

Foto General Motors

► GMC TRUCK & COACH DIVISION

Foto General Motors

Foto General Motors

5

6 5 Slavné custom vans GM Futurliner (karoserie GM Fisher) na přehlídce dopravy budoucnosti GM Parade of Progress, konané od roku 1936

­rodukce vlastních pohonných jednotek GMC p skončila v roce 1972 (včetně úžasných vznětových dvoutaktů GM 71 s ventilovým rozvodem, dále na­ bízených coby Detroit Diesel 71 Series).

Připomeňme krátce také autobusy, zejména typické modely GM Transit/Coach s nýtovanou karoserií a šikmo lomenými bočními okny, po léta nedílnou součást americké scenerie. Nahradil je projekt RTS Transit Bus s laminátovými povrchovými panely, ocelovým prostorovým rámem, kotoučovými brzda­ mi a vznětovým motorem GM/Detroit vzadu (zkoušela se i plynová turbína GM GT-309 už v roce 1969), který však udělal místo méně nápaditým stavebni­ covým typům. V historii vynikají zejména dálkové modely GM pro známého přepravce Greyhound ­Lines, už v roce 1936 měly samonosnou konstrukci, motor vzadu a zavazadlové prostory dole mezi ná­ pravami. V roce 1939 řadu Cruiser nahradil Silver­ sides s dvoudobým vznětovým šestiválcem, ulože­ ným vzadu napříč, a s klimatizační jednotkou GM Frigidaire! Tato série pokračovala až do padesátých let, kdy už existovaly třínápravové vyhlídkové typy

Foto General Motors

8

Foto General Motors

9

Foto General Motors

7

Foto Gar Wood

6 GMC TopKick v lehčím provedení C4500 (model 2005)

10 Scenicruiser se zvýšenou střechou vzadu, opatře­ nou druhým čelním sklem Vista Dome, což později v nižší formě převzala také velká kombi (station wa­ gon) Oldsmobile a Buick. Yellow/GM Coach vyrobil od roku 1923 do osmdesátých let přes 112 tisíc au­ tobusů; GMC Truck například jen v roce 1978 dosáhl produkce 14 460 těžkých nákladních vozů třídy 8.

Dnes patří značka GMC už pouze osobním automo­ bilům SUV a pick-upům, ale vede si velmi dobře.

GMC Division v roce 2024 na americkém trhu prodala celkem 614 117 vozů, což představuje meziroční ná­ růst o 8,9 procenta. Bestsellery jsou pick-upy Sierra se 324 734 prodanými vozy (z toho 1788 elektric­ kých), následují SUV různých velikostí Acadia (49 178 vozů), Terrain (82 100), Yukon (87 312) a elektrický GMC Hummer (13 993 včetně verze pick-up), na­ bídku doplňují menší pick-up Canyon (38 215) a vý­ běhové minibus/van Savana (18 585). GMC je tak druhou nejprodávanější značkou reorganizované General Motors Company (dříve General Motors ­ ­Corporation) po Chevroletu (loni 1 745 809 vozů), ale před Buickem (183 421) a Cadillacem (160 204). ■

7 Texaco Tanker od karosárny Gar Wood Industries na třínápravovém podvozku GMC (1937) 8 GMC FF-351 Medium Duty COE Truck se zkrácenou budkou typického designu pro padesátá léta (model 1948) 9 GMC Aero Astro COE model 1983 (první trambusy Astro vyjely v roce 1968) 10 GMC D-Series COE z roku 1962, pro tvar budky přezdívaný Crackerbox

10/2025 THauto

57

► MUSEO TAZIO NUVOLARI

Foto Helena Hyanová

eXtra

LÉTAJÍCÍ MANTOVAN

M

Tazio Nuvolari má v Mantově muzeum, mnozí ho považují za nejlepšího závodníka předválečné éry...

useo Tazio Nuvolari v Mantově bylo ote­ vřeno před čtyřiceti lety na počest Létajícího Mantovana (Mantovano Volante), jak byl slavný italský závodník Tazio Nuvolari přezdíván. Od 1985 do konce roku 2008 bylo muzeum umístěno v jednom křídle ­Palazzo del Podestà ze čtrnáctého století na Piazza Broletto, ale pak musely být prostory podle rozhodnutí města vyklizeny pro jiné účely. Od září 2010 do pro­ since 2011 se podařilo uspořádat výstavu v Kapitán­ ských pokojích v Palazzo Ducale a nakonec od 16. lis­ topadu 2012 (na počest 120. výročí narození Tazia) obnovit muzeum v bývalém kostele Carmelino di Man­ tova na Via Giulio Romano, tedy v blízkosti Palazzo Ducale a Palazzo Te, nejvýznamnějších monumentů města Mantovy. Město věnovalo kostel organizaci Automobile Club Mantova (Tazio byl předsedou AC ­ Mantova od 1946 až do své smrti), která za finanční ­pomoci asociace Amici del Museo Tazio Nuvolari Onlus budovu renovovala na důstojný stánek historie (pře­ stavbu vedl architekt Franco Mondadori).

Ferdinand Porsche označil Tazia Nuvolariho za nejlepšího závodníka minulosti, současnosti i budoucnosti, tak byl totiž unešen jeho uměním, když Ital přijal na­

58

auto 2025/10

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Mantova (I) Pohled do expozice v bývalém kostele Carmelino di Mantova na Via Giulio Romano

bídku na starty s Auto Uniony konstrukce Porsche a vy­ hrál také poslední předválečnou Grand Prix v Běle­ hradu. Bohužel válka přerušila jeho hvězdnou kariéru, po ní se sice ještě několikrát blýskl úžasnými výkony, ale paradoxně alergie na výfukové plyny byla příčinou ukončení závodní činnosti. Tazio se narodil 16. listo­ padu 1892 v Castel d’Ario u Mantovy jako čtvrté dítě zemědělce Artura Nuvolariho (1863 – 1938) a jeho choti Elisy Zorzi (1864 – 1943), otec byl vášnivý cyklista a strýc Giuseppe Nuvolari (1871 – 1962) dokonce šam­ pionem cyklistických závodů, což mladíka nadchlo a přivedlo za řídítka velocipedu, coby diváka na první automobilový závod (1904 Circuito di Brescia) a pak i do sedla Giuseppova motocyklu. Na vojnu 1913 – 1914 už nastoupil coby řidič sanitky Červeného kříže a ná­ kladních vozů (poprvé řídil otcův vůz ve třinácti). Když dostal šanci řídit štábní vůz s plukovníkem, vyjel ze ­silnice, a plukovník mu sdělil: „Za volantem nemáš co dělat, automobil není pro tebe!“ V listopadu 1917 se Tazio v Miláně oženil s krásnou Carolinou Perina (1894 – 1981), první syn Giorgio se narodil v září 1918 (bohužel zemřel v devatenácti na malárii, podobně jako druhý syn Alberto v osmnácti v dubnu 1946). Tazio teprve v roce 1920 získal závodní

Foto Tom Hyan

3 1 Tazio Nuvolari za volantem Auto Unionu (1939) 2 Uprostřed pohár za triumf ve Velké ceně Jugoslávie 1939, věnovaný králem Petarem II.

1

Foto Audi Presse

3 Poháry z mnoha úspěšných závodů Tazia Nuvolariho 4 Nuvolariho přílby, kožená vesta a brýle Protector

4

5 Bianchi 350, nejúspěšnější stroj Nuvolariho motocyklové kariéry 6 Zlatá želva od D’Annunzia, zmenšený amulet měl Tazio vždy s sebou na závodech 7 Tazio Nuvolari (Bianchi) a jeho motocyklová přílba

2

5

licenci a debutoval na motocyklu Della Ferrera na okruhu v Cremoně (odpadl), 1921 už poprvé vyhrál automobilový závod (na Ansaldu Tipo 4 soutěž ve Veroně). Byly to skromné začátky šampiona, který nakonec vyhrál 69 motocyklových závodů (36 abso­ lutně, 33 v objemové třídě), titul mistra Evropy 1924 a mistra Itálie 1924 i 1926. Na svojí Bianchi 350 mnohokrát porazil jezdce na silnějších pětistovkách.

Za volantem automobilu (od 1930 byl továrním jezd­ cem Alfy Romeo) dobyl 92 vítězství (55 absolutně, 37 ve třídě), získal titul mistra Evropy 1932, tři tituly absolutního mistra Itálie 1932, 1935 a 1936, dva rychlostní rekordy a zajel nejrychlejší kolo v závodě více než stokrát (59 v automobilu, 42 na motocyklu).

Dlouhá léta střídal motocyklové a automobilové zá­ vody, než dostal šanci v největších závodech Grand Prix. Zemřel doma na lůžku v Mantově pro zástavu srdce dne 11. srpna 1953 jako nadále obdivovaný hrdina závodních tratí. Jeho pohřbu v Mantově asis­ tovaly desítky tisíc lidí.

Tazio Nuvolari vystřídal dlouhou řadu automobilů, většinou italských. Patřily k nim Ansaldo, Diatto, Chiribiri, Alfa Romeo (také pro Scuderia Ferrari), ­ ­Bugatti, MG Magnette, Auto Union, Abarth, ►►►

6

7

MUSEO TAZIO NUVOLARI – AUTOMOBILE CLUB MANTOVA Via Giulio Romano (angolo via N. Sauro), 46100 Mantova, Itálie www.tazionuvolari.it info@tazionuvolari.it Tel. +39 0376 894 391 Otevřeno So – Ne 10 – 18 h, jiné dny po domluvě Základní vstupné 8 eur, snížené 5 eur

10/2025 THauto

59

Foto Tom Hyan

► MUSEO TAZIO NUVOLARI

1

3

Foto Alfa Romeo

4

2 1 Fiat 501 S Corsa (1924), čtyřválec 1,5 litru, u vstupu do expozice 2 Vítěz Velké ceny Monaka 1932 (Alfa Romeo 8C 2300) 3 Tazio (vlevo) a Francesco Carena před Mille Miglia 1947 4 Alfa Romeo 12C-36 na Nürburgringu (Tazio s ní tam jel 1936 a 1937) 5 Tazio Nuvolari byl také vášnivým a skvělým fotografem

60

auto 2025/10

TH

Ferrari, Maserati a Cisitalia. Ještě pár let před svou smrtí závodil, jenže alergie na výfukové plyny byla silnější, nepomohla ani zvláštní maska, ani operace, které se podrobil. V roce 1949 ujel jediné kolo v první jízdě na Maserati A6 GCS ve Velké ceně Marseille, pak pro nevolnost předal volant Piero Carinimu.

I jeho poslední velké závody se staly legendami.

V roce 1947 vedl Mille Miglia na otevřené Cisitalii 1100 za prudkého deště, voda vnikla do rozdělovače a čtyřválec od Fiatu začal vynechávat, což Tazia ­odsunulo na druhé místo v cíli. O rok později jel na dvoulitrovém Ferrari, opět vedl Mille Miglia, ale vůz stíhaly poruchy a nakonec odpadl pro selhání brzdové soustavy. Naposledy vyhrál v roce 1950 na Cisitalii 204 Spider Sport v úpravě Abarth, domi­ noval své třídě v závodě do vrchu Palermo – Monte Pellegrino (celkově pátý).

Italský básník, spisovatel, pilot a válečný hrdina ­Gabriele d’Annunzio (1868 – 1938), někdejší posla­ nec parlamentu italského království, pozval Nuvo­ lariho po vítězství ve Velké ceně Monaka 1932 do Vittoriale, aby mu tam 28. dubna daroval slavný amulet, malou zlatou želvu, a to se slovy Nejrychlej-

5 šímu muži nejpomalejšího živočicha, kterou pak ­ azio měl vždy připnutou na závodnickém úboru. Při T šesti startech na Masarykově okruhu v Brně se mu nepodařilo zvítězit. Při premiéře 1930 byl třetí (od­ padl, ale vystřídal Borzacchiniho na Alfa Romeo P2), 1931 odpadl a 1932 znovu třetí (vždy Alfa Romeo 8C pro Scuderia Ferrari), 1933 tým Maserati nenastou­ pil, Tazio se 1934 vrátil potřetí na třetím místě (Ma­ serati 6V-34), 1935 byl druhý (Alfa Romeo 8C-35/ Scuderia Ferrari), 1936 se závod nekonal a 1937 dojel pátý (Alfa Romeo 12C-36/Scuderia Ferrari).

Masarykův okruh zůstal jediným velkým závodem, který Tazio Nuvolari nikdy nevyhrál.

Koncem třicátých let vládly závodům Grand Prix ně­ mecké vozy Auto Union a Mercedes-Benz, našel se však jediný jezdec, který je dokázal porazit! Tazio Nuvolari na starším a slabším voze Alfa Romeo P3 deklasoval německou převahu na Nürburgringu ve Velké ceně Německa 1935, když zvítězil před Hansem Stuckem (Auto Union) a Rudi Caracciolou (Mercedes-Benz). Jeho triumf byl neuvěřitelný. S vý­ konem 265 k proti 375 k šestnáctiválce Auto Union a 430 k osmiválce Mercedes-Benz, navíc se zkaže­

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

10 říjen 2025

Ročník XXV . číslo 282 150•Kč

Foto: Josef Šulc

ávislý měsíčn

6

9

Nestranný a nez

Foto Audi Presse

7

Gordon‑Keeb

8 6 Nuvolari při premiéře na Auto Unionu v Bernu 1937 (pátý na šestnáctiválci)

le GT

Barr & Stroud

Autobusy Ikarus

DAF muzeum

MJ_2025_10.in

dd 1

24.09.2025

5:51

Právě vyšlo říjnové číslo plné zajímavého čtení

7 Velká cena Švýcarska 1938 (Tazio na dvanáctiválci Auto Union devátý) 8 S vozem Cisitalia 360, který nikdy nevyjel do Grand Prix (1948/1949) 9 S malým vozem Cisitalia 1100 (motor Fiat) druhý v Mille Miglia 1947 ným tankováním v depu, po němž klesl na páté místo, ale neuvěřitelnou stíhací jízdou předjížděl jednoho soupeře za druhým.

Ve finále měl štěstí, Manfredu von Brauchit­ schovi praskla pneumatika v posledním kole a Nuvolari šel do čela! Německé zkla­ mání bylo obrovské, ale možná ovlivnilo rozhodnutí přijmout rychlého italského zá­ vodníka do týmu Auto Union. Nahradil Bernda Rosemeyera, jenž zahynul při re­ kordním pokusu. Taziovi se opět podařil husarský kousek. Na dvanáctiválci Auto Union typu D ovládl Velkou cenu Itálie 1938 na Monze! Týden před vypuknutím druhé světové války vyhrál poslední předválečnou Grand Prix v Bělehradě 3. září 1939.

Kromě mnoha závodů Grand Prix (jejich vý­ čet je dobře známý) vítězil Tazio Nuvolari také jinde. Mille Miglia (1000 mil) mu patřily v roce 1930 (s Guidottim) a 1933 (s Com­ pagnonim), 1934 byl druhý (vždy Alfa Ro­ meo), což zopakoval 1947 (Cisitalia). Ve 24 h Le Mans vyhrál ročník 1933 pro Alfu Romeo

s Raymondem Sommerem, na Coppa Ciano vládl 1931, 1932, 1933, 1935 a 1936 (Alfa Romeo, jen 1933 Maserati), Coppa Bordino vyhrál 1928 (Bugatti) a 1933 (Alfa Romeo), Coppa Acerbo 1932 (Alfa Romeo), Targa Florio 1931 a 1932 (vždy Alfa Romeo) atd.

Nikdy se nevzdával. Vždy bojoval o vítěz­ ství třeba z posledního místa a nezřídka deklasoval konkurenci.

Muzeum v Mantově je poctou muži, jehož také Enzo Ferrari považoval za největšího závodníka; vstup do expozice vždy zdobí vybraný historický automobil, ve vitrínách jsou všemožné dokumenty, staré tisky, dokonce Nuvolariho pilotní průkaz (Aero ­ Club di Milano), pověstná zlatá želva od D’Annunzia a mnoho dalšího. Nechybějí poháry, kombinézy, kukly a rukavice mistra; dobové fotografie, plakáty ze závodů a mo­ dely závodních vozů. Běžně je Museo Tazio Nuvolari otevřeno v sobotu a neděli, někdy i v pondělí, pro návštěvu v jiný den je třeba se domluvit individuálně.

■

Eliška Junková, Vincenzo

Florio, mechanik Etienne

Targa

a Václav Havel

aneb Putován Florio 2025 í po českoslo Targa Florio venské stop v sicilském ě pohoří Mad Targa Florio onie – to byl jeden z nejdrs ů, které kdy nějších a nejstar historie autom ších vytrva obilového lost‑ sportu pozna

Eliška Junková po vítězství na okruhu 14. 8. 1927 Montlhéry,

ních závod

o, že se před la. lety drobná dívka postavila na start v kategori z i cestovních která byla více Československa, 1925, vozů. Další rok, než o hlavu přišel na řadu tedy než ostatní mezinárodní závodníci, zapříčin menší Zbraslav závod –Jílovišt celé Sicílie k paní Elišce Junkové ilo lásku gorii sportovn ě, kde dominovala v kate‑ obdiv a úctu. ích , ale i náš V té době už závody Brno–So vozů. Následovaly slavné všichni věděli, dokáže za volantem běšice. V roce co s vozem 1926 už ale Bugatti 35 zajela hranice Českoslo , její úspěchy překročily absolutně nej‑ venska. rychlejší čas a jako první Do závodníh Okruh, který jezdila žena na světě o vozu paní vyhrála mezinár paní Eliška tak Circuito Eliška Junková poprvé usedla odní závod v della Madonie“, který Junková „Medio v dubnu roku sifikaci Zbraslav celkové kla‑ měří 108 km se 1923, a to jako spolujezdec svého používal v letech –Jílovišt ě. Ještě roce manžela Čeňka.

1919-1930 ale dlouho a Netrvalo svůj míří za hranice Českoslo v tomto již v roce 1924 venska první zahranič závodit. Jak sama začíná ní závod do švýcarsk na svoji kategorii jinak než na vrchu Klausen do 2 litrů a voze Bugatti. ého čtvrtá. svou Bugatti pass, kde celkově byla Se místě.

30! A svůj první Následující rok dojela na druhém trati Lochotí závod na Nejvýzna (1927) nesmíme n–Třemošná menout zapo‑ Junková mnějších úspěchů paní na její velký úspěch hned vyhrála Eliška dosáhla při Německa na Nürburgringu, Grand Prix závod Targa v závodě Targa Florio. První Florio se jel kde vyhrála 6. Jezdkyně a na start se mohly května na 1906 upraveném motocyklu postavit jenpoužívané sériové ho vozy v letech 1932–194 OEC osazeném motorem Barr

1

Šoupátkové

& Stroud 500 s pražskou

SPZ ze systému

motory

Barr & Strou

d

Eliška Junková před 34

závodem Targa Florio,

Při obstarávání obrazového dovoz“ jsem materiálu pro získal sken knihu „Náš dobové fotogr ném motoc motocyklový yklu s pražsk afie jezdky 1932. Jedná ně ou SPZ ze systému použív na pozoruhod‑ se poloviny 20. o rám s vidlicí z anglick aného po let roce ého motoc taktním šoupá minulého století osazen yklu OEC z druhé soudobá literattkovým motorem Barr ý velice neobvyklým čtyř‑ & Stroud ura ani dobov že by OEC 500 cm 3. Žádná á česká inzerc používalo také motor e dovozce vané části y B & S. Stejně neuvádí, archivu B & S žádná zmínka tak není v Motor OEC. Provedení Journal 10/2025 docho‑ o dodávkách blatníky, předn OEC neodpovídá ani řada dalších motorů firmě o stavbu českéhí kolo, nosič, centrá dílů, jako lní stojan jsou o zástupce apod. Zda spíše oprav značky se jedná , nebo dodat u motocyklu 5:52 asi těžko24.09.2025 podaří zjistit. po havárii původního ečnou úpravu, či motor Proto řadil. Nicmé ně výjimečnost jsem snímek do encykl u, se dnes už z českého šoupátkovéh opedie neza‑ provozu mi o motor nedala spát motorech a a pokusil jsem u na motocyklu jejich výsky tu u nás zjistit. se něco o těchto

6. 5. 1928

MJ_2025_10

.indd 34

entilové rozvodo vé mechanismy Polohy šoupátek Knightova čtyřdob ých straně zvýšení pístovýc h spalova rozvodu při jednotlivýc pracovních dobách otáček a výkonu, cích motorů ‑ druhé ještě h (katalog Laurin & pohánějící a na silniční dopravn častější praskán Klement) první pružin í ventilových í i častější podpalov 19. a 20. století prostředky na přelomu šoupátky. Významn ání a trhání vlast‑ měly k dokonalo ních ventilů. ějšího uplatněn Byly porucho Standardním sti daleko. nec dočkaly í se nako‑ vé, řešením byly otevřené ventily, dva systémy, valy častou údržbu nespolehlivé, vyžado‑ a to americk vynálezce Charlese a tak začala ého nost. Vedle Yale Knighta ve vývoji zapalová a seřizování. Pokroky vývoje ventilov růst i hluč‑ techniků a dvojice Petera ých hledali někteří ní přinesly technici alternati rozvodů Harryho KeighlyBurta ze Skotska a Jamese na jedné 38 těchto problém vní řešení McColluma ů v konstru Vedle těchto z Kanady. kci rozvodů systémů stojí za zmínku ještě systém belgické automobilky Imperia.

MJ_2025_10

.indd 38

Vlevo Praga Alfa (1925), vpravo dvanáctivá vozů. Výjimkou je lcový Auburn (1932), skotský mezi nimi dva tucty o tři roky později přenesli Galloway 10/20, čtyřválec 1,5 více či méně běžných l z roku do Dumfries, kde ji v roce 1928 zavřeli. 1925. Firmu založili v roce 1921 v Tonglandu, Dochovalo se dvacet vozů, jeden z nich je zde

Kolozvědn

á expedice

2025, I.

Motor Journal 10/2025

RR Phantom I (1926), měli k dispozici bar, šestiválec 7,7 l. Cestující vzadu kapotu drží nýty ze vůz. Phantom I nahradil stříbra. Krásný Zásadní změnou byl dosavadní Silver Ghost. dosavadního SV. Vůz ventilový rozvod OHV namísto vyráběli nejen v anglickém Derby, ale i v americkém Springfieldu

24.09.2025

S končícím jarem začali potenciální Kdy? Kam?, jsme na ni. účastníci jevit ošívali jsme Také jsme se neklid. Pojede se chystala se po roce od dubna. se? v restauraci, která ve čtyři nezdrželi, ani Tradiční organizas. Zbytečné obavy rozesílal e‑maily odpoledne zavírá.

Naštěstí je o , výprav zátor Robert sto metrů dál vyhlásil termín a hledal na bookin rýsoval progra a v nové hale, pokračování gu ubytování. kde jsou v přízemí m, patře startu na Svoboda, Začátkem neděli 15.

Gabriel Šíp, června lika sportovní a závodní vozy a horním včetně něko‑ Robert Štěrba června. Bylo nás pět formulí, v suterénu to tradičně – Jirka Duch trap. , Jirka Uhlíř expozice traktorů expozice a zapisovatel. .

Gerhard Porsch Byl některé exponátybez nápadu se opakuje, byť e Automuseum zejména napucovstojí za pozorno 1960-2000 st. Zaujaly Aston Martin DB4GT o automobily, ané traktory V cestě Zagato to na

na jih nám v Korutanech malá obec St. stála Salvator, kde Anton Porsche žije Gerhard (1938), vnuk Porscheho.

Ferdinanda Rozumí se, že se zajímá

Stříbrná mísa Jima

5:52

Clarka

v suterénu, nichž se blýskaly Sanction III V rekonstruované se v té rodině musí. rozmanitost jejich i pneumatiky. Nicméně stodole, součásti race a hotelu, konstrukčních restau‑ za je pár desítek řešení zdržení. V obci automobilů naleštěných zřejmě žije amatérsstojí a motocyklů řezbář, jehož ký v chirurgicky aseptickém prostřed díla zdobí stěny, Po úspěšn muzejníkova zřejmě jeétoaukci během í. Sbírka budí spíše investice libůstka. Jet vrátila dojem trů Festiva sem 450 kilome‑ , má‑li koncepc do Goodw by nedávalo oodu při slavnélu rychlosti se aukční i, nepřišli konán poblíž, v Klagenfurtu, smysl. Být síň Bonhams í odpov m Revivalu třeba ídala budiž. v sobotu i nabídk řadu

Bonhams na

Goodwood

Revivalu

13. září. Místu a, sportovních a závodních ve které bylo možné s nimi spojen automobilů nalézt celou ých. i sběratelskýc h předmětů

Porsche 904 GTS (1964, s alfami ve třídě dvoulitrů,č. 56 ze 115 vyrobených). Němcům pili krev Italové jimž Porsche 356 rozhodli namísto už nestačily. V vývoje aby prodejem umořili F1 postavit typ 904, homologo Zuffenhausenu se vaný i pro silniční vývoj. Karoserii provoz, vnuk Ferdinanda Porscheho, vyráběl ze sklolaminátu navrhl Ferry „Butzi“ ji Heinkel Porsche,

Motor Journal 10/2025 MJ_2025_10

.indd 51

ezi mnoha zajímavý vzbudila největší mi trofejemi kousky.

Koncem osmdesá zájem stříbrná mísa, kterou tých let továrna Aston Martin v říjnu Jim Clark za vítězství ve Velké 1967 získal vozů označen postavila čtyři repliky těchto Watkins Glen. ceně USA ve é Sanction II. Nový majitel Později R. S. Williams za ni zaplatil 51 200 liber. od továrny svolení získal Pohár, který další dva vozy Niki Lauda dostal za první místo s karoserií Zagato. postavit ve Velké ceně čeny Sanction Byly ozna‑ v roce 1977, Holandska III se prodal za V aukci nabídnu a dokončeny roku 2000.

23 Naopak pohár, který roku 1973 040 liber. prvním majiteli tý vůz DB4/424/R je po Pohár za získal Jackie v Holandsku vítězství Nikiho Laudy Stewart, se neproda km. Cena byla a má najeto asi 71 tisíc zaplatil 195 500 odhadována na 700 tisíc liber za britskou l. Někdo milion liber až který byl a prodejní cena značku „HC1“ Další krok je Porsche určen pro zákazník a 437 000 liber registrační 1 079 000 se vyšplhala na liber. značku „DB1“. za registrační y kombinující a hmotnosti jen 580 906 / Carrera 6 (1965). Šestiválec každodenní používán 2 V l o kg říjnu výkonu dosahoval 1954 byl karosárn 210 k z 270 Jedním Ferdinanda Piëcha na automobilových í s občasnou účastí prvních ou Mulliner z Birming byla lehčí o 120 kg km/h. Konstrukce tehdyaukce závodech. Vůz s řadový že Piëch je nadaný tiletéhoy, byl vozů, které byly do Martin hamu vyroben kabriole oproti typu 904. Řada osmadvace přihlášen pohání konstruktér. V roce Aston t vítězství Aston o objemušestiválec s rozvodem DB2/4.

Martin potvrdila, Od druhého Targu Florio 1966 vyhrála devětsetše Zagato DB4GT koupil Sanction III, 2× OHC 1986 cm³ se majitele si vůz jeden ze dvou stka pan Andrew absolutně třemi karburá které Weber, což vozu automobilka tory povolila postavit vozů, v roce 1962 a 1963 Roberts, který s ním umožňovalo S. Williamsovi. lost nejvyšší rych‑ panu R. V startoval v Targa kolem Aston roce 1970 byl Florio. vyrobený 200 km/h. Z celkem je jedním z nejuctíva Martin DB4GT Zagato šedesáti ch vozů karosova v Crystal Palace vůz vybrán na výstavu nějších GT šedesátý let. Odlehčené51 la 21 Allema na oslavy ch no, 20 karosár karosárna 25 let vozy DB. Ve druhé od firmy Carrozze s hliníkovou karoseri polovině sedmdes modelů a 18 karosárn na Zagato a Frua. Carrozze ria Zagato konkuro í byl vůz kompletn átých let vozům Ferrari postavila roku ě restaurován ria Allemano valy zůstával v mezinárodních a od té doby 1956 kupé, v péči jediného V letech 1960–19 24.09.2025 které si koupil závodech. pan Edward majitele. Nový tel za vůz zaplatil 635:52 Jahns z Los jich bylo postaven maji‑ čtvrtém a dnes patří 207 000 liber. o 19 majiteli se prodal Angeles. Vůz po mezi nejvzácn Značka Maserati představi ější sběratels za 483 000 liber.

Slavný Jaguar ké autosalo la na Pařížské XK120 z roku nu roku 1954 m dal za 316 1951 se pro‑ nový model A6G/54, 250 liber. Prvním majitelem vozu s registrační značkou AEN 546 byl Robert

1954 Aston Martin 66

DB2/4 1956 Maserati A6G/54

MJ_2025_10

.indd 66

2000GT Motor Journal 10/2025

24.09.2025

5:53

www.MotorJournal.cz

Foto BSA – Bratři Šulcové

► eXtra ► BSA (LONDÝN – PRAHA 2025)

Augustin Šulc na dvouválci BSA 770 se sidecarem podnikl rekordní jízdu se spolujezdcem Ing. C. Nušlem

1

Foto Tom Hyan

2

1, 2 Vnuk Vladimír a pravnuk Daniel Šulcové jízdu z Londýna do Prahy zopakovali letos s časem 84 hodin

TOM HYAN

Úžasný výkon Augustina Šulce zopakovali jeho dnešní potomci po 100 letech...

3 Libuše Šulcová nemohla v cíli cesty chybět!

V

ŠULCOVÉ

sobotu 13. září 2025 vyjeli otec Vladimír (třiapa­ desátiletý) a syn Daniel (dvaadvacetiletý), vnuk a pravnuk Augustina Šulce, na dvouválci BSA se si­ decarem ze dvacátých let opět z Londýna do Prahy, a to po trase Ostende, Cáchy, Koblenz, Aschaffen­ burg, Würzburg, Rozvadov a Plzeň, aby večer 16. září dorazili před budovu Autoklubu České republiky do Opletalovy ulice v Praze. Trasu s jedním přespáním zvládli za 84 hodin, a to je průměr dřívějších jízd ­Augustina Šulce na 86 hodin (prosinec 1922) a na 82 hodin (1925), což do letoška nikdo nepřekonal, ani se o to nepokusil, až jeho potomci na oslavu 100 let od hrdinské jízdy, která podala důkaz spolehlivosti britských motocyklů BSA 6 HP – 770 cm3!

Bratři Šulcové měli v Praze zastoupení motocyklů BSA, legendární značky z Birminghamu, která byla založena coby zbrojovka Birmingham Small Arms

62

auto 2025/10

TH

3

v roce 1861, aby v roce 1905 vyrobila první experi­ mentální motocykl a v roce 1910 zahájila jejich sério­ vou produkci, která ve Velké Británii přetrvala až do roku 1973 (nyní byla obnovena indickou skupinou Mahindra, která zakoupila práva na značku BSA).

Motocykly BSA patřily k velmi oblíbeným na česko­ slovenských silnicích, o což se zasloužili importéři Bratři Šulcové, kteří později přidali do svého portfolia také strakonické motocykly ČZ, ale jejich podnika­ telská činnost skončila po komunistickém převratu, ostatně jako většiny jiných. Rodina však ctí moto­ cyklové tradice, jak nás přesvědčila také neúnavná Libuše Šulcová, autorka knihy o podnikání otce svého manžela, která dodnes jezdí na BSA se sidecarem, zúčastňuje se veteránských akcí a samozřejmě ne­ chyběla ani v Opletalově ulici při dojezdu svých blíz­ kých po 84 hodinách jízdy z Londýna do Prahy. ■

1

Foto Tom Hyan

► NTM PRAHA (18. 6. 2025 – 1. 3. 2026)

4

PRAGOVKY TOM HYAN

2

Výstavu vozů Praga ze sbírky Emila Příhody nabízí Národní technické muzeum...

5

1 Praga Alfa (1926), zapůjčená rodinou, čtyřválec 1244 cm3 o výkonu 13 kW (18 k), první kus Příhodovy sbírky 2 Praga Super Piccolo (1935), aerodynamický vůz se čtyřválcem 1660 cm3 o výkonu 26 kW (35 k)

3

V

ýstava s názvem Život věnovaný Pragovkám – Pocta Emilu Příhodovi je otevřena v Národním technickém muzeu (NTM) v Praze od června a potr­ vá nepřetržitě do 1. března 2026. Je zaměřena na automobily pražské značky Praga, jejichž sbírku vy­ budoval dnes třiadevadesátiletý Emil Příhoda, ale po řadě problémů byla z jeho původní budovy Auto­ muzea Praga ve Zbuzanech přemisťována, stěho­ vala se po Čechách a její zhlédnutí bylo čím dál ­obtížnější, či dokonce nemožné. Teprve loni se po­ dařilo část sbírky vystavit v Plzni (Depo Moto Art), ale tím to nekončí. V letošním roce bylo zachráněno její jádro za přispění Ministerstva kultury ČR, a to patnáct cenných vozů Praga, které do svých fondů získalo NTM Praha. Petr Kožíšek, kurátor automobi­ lové sbírky NTM, uvedl 17. června výstavu osmi za­ koupených typů v Dopravní hale NTM, doplněnou

3 Putovní cena AČR pro týmy v Mezinárodní soutěži spolehlivosti Československem (1921 – 1923)

6

devátým automobilem, jímž je otevřená Praga Alfa 1926, která zůstává majetkem Příhodovy rodiny coby první kus sbírky, zakoupený Emilem v roce 1957, kdy se narodil jeho syn Robert. Měl být Emilo­ vým nástupcem, převzal sbírku, ale bohužel zemřel v pouhých šestapadesáti letech. Tím nastaly kompli­ kace vzhledem k dědickým nárokům příbuzných.

Emil Příhoda věnoval své celoživotní úsilí dokumen­ taci výroby automobilů Praga, vytvořil řadu článků a publikací (např. knihu Praga – devadesát let vý­ roby automobilů) a shromáždil nespočet sbírkových předmětů, a to nejen kompletních automobilů, ale i nejrůznějších dílů, továrního archivu, sportovních pohárů atd. Nyní výseč z jeho činnosti lze vidět v Praze, zbylých sedm z patnáct vozů je v depozitáři NTM pro další využití. Jde totiž o docela velké kousky (např. hasičský žebřík Praha N).

■

4 Malý autobus na podvozku lehkého nákladního vozu Praga AN (1931) 5 Jednotunový valník Praga AN (1926) se čtyřválcem 1324 cm3 o výkonu 18 kW (25 k) 6 Praga Golden (1937) se šestiválcem 3912 cm3 o výkonu 57 kW (78 k)

NTM PRAHA Kostelní 1320/42, 170 78 Praha 7 – Letná www.ntm.cz; info@ntm.cz Otevřeno Út – Ne 9:00 – 18:00 h Základní vstupné 290 Kč, snížené 180 Kč

10/2025 THauto

63

► Francouzský Citroën se vrací do motorsportu! V elektrické formuli FIA ve dvanácté sezoně 2025/2026 (začíná 6. prosince v São Paulu) vystřídá Maserati a bude tak konkurentem sesterské DS Automobiles (vše Stellantis).

Pro Citroën Racing pojedou Jean-Éric Vergne (ex-DS Automo­ biles) a Nick Cassidy (ex-Jaguar), pro DS Automobiles nově Taylor Barnard a Maximilian Günther.

Po úspěších v rally, maratonech a cestovních vozech na okruzích se tak značka pouští do zcela nové disciplíny. ► Problémy Lotus Cars se zvětšují, když se britská značka pod čínskou taktovkou zpronevěřila vizi zakladatele Colina Chapmana, tedy stavbě extrémně lehkých a výkonných sportovních vozů.

V první polovině 2025 klesly prodeje o 43 % na 1922 elektromobilů a 891 sportovních automobilů. Továrna v britském Hethelu sníží počet zaměstnanců o 550 na 750 lidí.

Nový CEO Martin Windle opustil podnik po čtyřech měsících ve funkci, v Hethelu se vyrábějí jen sportovní Emira (poslední se spalovacím motorem) a Evija (hypercar BEV); těžké elektromobily Eletre a Emeya vznikají v čínském Wuhanu. ► Lotus Elise se už nevyrábí, a tak společnost Analogue Automotive z britského Petersfieldu ke třicátému výročí premiéry připravila nástupce Elise VHPK ve stylu lehkého spideru první série Elise S1, ale se sedadlem řidiče uprostřed! Vyšla ze svého Elise SuperSportu, vůz má kompozitovou karoserii, lehký čtyřválec Rover K-Series o výkonu přes 184 kW (250 k) a sedadlo uprostřed jako supersport GMA T.50 od Gordona Murraye, ovšem za mnohem nižší cenu kolem 350 tisíc liber. Vznikne pouze 35 vozů. ► Caterham zareagoval na konec motoru Ford Sigma 1.6 tím, že v roadsteru Seven zkouší nový 1.3 Turbo typu HR13DDT od Horse Powertrain pro další výrobu.

Caterham sám ještě vyrábí motory Sigma z náhradních dílů, ale do budoucna hledá náhradu. Nový čtyřválec 96 kW (130 k) vychází z původní spolupráce Renault/ Daimler (výroba ve Valladolidu).

64

auto 2025/10

TH

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

S vozem Ford Fusion (americká verze Mondea) před Glass House v Dearbornu (2017)

Foto Helena Hyanová

► Značka Cupra prodala v České republice přes 10 000 vozů od roku 2018, kdy vstoupila na náš trh (bestsellerem je Formentor, desetitisícím León SportsTourer VZ Extreme, dodaný koncem srpna).

Cupra byla vytvořena Seatem, za sedm let uvedla sedm modelů a prodala ve světě více než 800 tisíc vozů. První byla Cupra Ateca, následovaly León, Formentor, Born, Tavascan, Terramar a přijde kompaktní Raval (2026), který se už představil (ale s kamufláží) na autosalonu IAA 2025 Mobility v Mnichově.

NIC NENÍ JAK BÝVÁVALO...

Ford Motor Company oznámila 15. září 2025, že přesune svůj hlavní stan z pověstného Glass House na 1 American Road v Dearbornu (u Michigan Avenue) do blízké nové budovy The Hub na Oakwood Boulevardu. V ikonické dvanáctipodlažní budově sídlila od roku 1956, když ji o čtyřicet let později přejmenovala na Henry Ford II World Center. Železobetonová prosklená stavba je dílem amerických architektů Gordona Bunshafta (1909 – 1990) a Natalie de Bloisové (1921 – 2013) z firmy Skidmore, Owings & Merrill z Chicaga.

V nové době budova vyžadovala obrovské náklady na vytápění a klimatizaci, její rekonstrukce by byla drahá. Ford si pozemek na 212 akrech ponechá pro jiné účely, Glass House má být zbořen do přelomu 2027/2028. Podobná menší Ford Regent Court Office u Southfield Freeway byla prodána v listopadu 2022 a demolice začala loni.

Na druhé straně Ford Motor Company nákladem miliardy dolarů renovovala chátrající Michigan Central Station u detroitského Corktownu, která je nyní centrem mobilních inovací Forda a dalších partnerů.

Fordova administrativní budova Regent Court Office v Dearbornu prochází demolicí, přestože nový majitel původně slíbil její zachování S vozem Ford Focus 2.0 (americká verze) před Michigan Central Station v Detroitu, kterou Ford zachránil nákladem jedné miliardy dolarů (stav 2019)

AUTO ROKU V ČR 2026 Přípravy na anketu Auto roku 2026 v České republice, pořádanou SDA (Svaz dovozců automobilů), jsou v plném proudu. Byla jmenována porota devatenácti motoristických novinářů (z toho dvě ženy) a probíhá výběr a schvalování čtyřkolových kandidátů.

Předběžně nominované vozy jsou Alpine A290 (nikoli Renault 5 E-Tech, pouze tato sportovní verze), Audi A6, BMW iX3, Citroën C3 Aircross a C5 Aircross (nikoli C3), Dacia Bigster, DS No.4 a No.8, Fiat Grande Panda, Ford Puma Gen-E a Ranger PHEV, Hyundai Inster a Ioniq 9,

Kia EV4, Mazda 6e, Mercedes-Benz CLA, MG S5 a Cyberster, Mitsubishi Outlander PHEV, Renault 4 E-Tech, Subaru Solterra (facelift), Škoda Elroq, Toyota Aygo X (hybrid), Volkswagen Tayron a Volvo EX90.

Kresby GM Detroit Diesel

Motor má sání řízené pístem a dva výfukové ventily na válec

SLAVNÉ MOTORY

Vpravo je vyplachovací dmychadlo, nahoře přímý vstřik nafty a vysoko uložené hřídele (vačkový a protiběžný vyvažovací)

GM DETROIT DIESEL 71 SERIES První z řady slavných dvoudobých vznětových motorů General Motors byla jako 71 Series uvedena v roce 1938. Následovaly série 53, 92 a 149, kdy číslo udává jednotkový objem válce v kubických palcích (16,387 cm3). Série 71 v řadovém provedení měla 2, 3, 4 nebo 6 válců, ve vidlicovém pak 6, 8, 12 nebo 16 válců.

Pro nákladní vozy byly určeny 6-71, 6V-71, 8V-71 a 12V-71 v atmosférických i přeplňovaných verzích (T) s různými výkony. Dvoudobé motory GM s nuceným vyplachováním dmychadlem Roots se vyráběly do 1995. Motivem byl větší výkon při nižší hmotnosti, než je definitivně nahradily moderní typy čtyřdobé.

Foto FWD Corporation

Motory poháněly mnoho strojů jiných výrobců, tahač FWD Model CO5-2178 se dodával se šestiválci 6-71N, či osmiválci 8V-71N (vedle palety motorů Cummins)

DETROIT DIESEL 3-71 (4-71) Řadový tříválec (čtyřválec) 3490 (4654) cm3 Vrtání x zdvih 108 x 127 mm Výkon 80/112 kW (109/152 k)/2200 min‑1 DETROIT DIESEL 6-71 Řadový šestiválec 6981 cm3 (ø 108 x 127 mm) Výkon 170 kW (231 k)/2100 min‑1 Suchá hmotnost 975 kg

SLAVNÉ MOTORY FIAT 0.9 TWIN AIR 8V (2010 – 2021) Poslední evropský dvouválec pro osobní vozy se představil v konceptu Panda Aria CNG 80 (IAA 2007), sériová verze 63 kW (85 k) z Bielsko Białej (PL) od 2010 pro Fiat 500 (později Fiat Punto, Panda, 500L, Lancia Ypsilon a Alfa Romeo MiTo). Vynikal rozvodem OHC (výfuk) a elektrohydraulickým MultiAir (sání s aktivátory UniAir). Motivem bylo snížení spotřeby. Litinový blok, hliníková hlava, nepřímé vstřikování Marelli MPFI, přeplňování turbodmychadlem s chladičem vzduchu.

Verze 964 cm3 (ø 83,5 x 88 mm) bez turba o výkonu 48 kW (65 k). Motor SGE/TwinAir byl drahý, hybridní verze 903 cm3 (ø 82 x 86 mm) bez turba se nevyráběla sériově.

Nahrazen motory GSE/FireFly. Motor 875 cm3 s vyvažovacím hřídelem

Foto Tom Hyan

Kresba Fiat

Testovací vozy Fiat 500 TwinAir v Turíně (2011)

Zážehový dvouválec s přeplňováním turbodmychadlem 875 cm3 (ø 80,5 x 86 mm), stupeň komprese 10 63 kW (85 k)/5500 min‑1 a 155 N.m/2000 min‑1 (Fiat 500)

77 kW (105 k)/5500 min‑1 a 155 N.m/2500 min‑1 (High Power)

Verze 903 cm3 Hybrid (elektromotor 20 kW ve skříni vlevo dole)

Foto Fiat

59 kW (80 k)/5500 min‑1 a 140 N.m/2500 min‑1 (CNG)