__MAIN_TEXT__

Page 1

11

2020

BMW M340i AUTO ROKU V ČR 2020

PŘEDSTAVUJEME ■ ŠKODA OCTAVIA 2020 ■ nabízí alternativní i hybridní pohony e-TEC, PHEV a G-TEC ■ MERCEDES-BENZ GLS ■ je největší a vyrábí se v Tuscaloose v americkém státě Alabama... ■ SUBARU FORESTER E-BOXER ■ pátá generace se představila s elektrickou asistencí a na nové platformě


Kresba Delage

SLAVNÉ MOTORY

DELAGE 15-S8 (1926 – 1927) Řadový osmiválec, přeplňovaný kompresorem Roots DOHC 2V (ozubená kola); 1488 cm3 (ø 55,8 x 76 mm) Kompresní poměr 6,5:1; karburátor Cozette Výkon 125 kW (170 k)/8000 min‑1 Pětistupňová převodovka, rychlost přes 210 km/h

Alan Burnard za volantem Delage 15-S8 (No.3) a původní motor, který do vozu vrátil (na snímku v Goodwoodu 1999)

Foto Tom Hyan

Slavný osmiválec 1500 Grand Prix, s nímž Robert Benoist dobyl titul mistra světa pro značku Delage v roce 1927. Tvůrcem motoru je Ing. Albert Lory ze Service des courses automobiles Delage z Courbevoie. Litinový blok s nesnímací hlavou má hliníkovou spodní část klikové skříně a devětkrát uložený klikový hřídel na valivých ložiskách, stejně jako ojnice a příslušenství (48 kuličkových a válečkových ložisek v motoru). Vyrobeny čtyři vozy a další dvě chassis, na No.3 vyhrál Benoist v Brooklands 1927, pak vítězil Malcolm Campbell a lámal rekordy W. B. Bummer Scott. Od 1964 vůz renovoval Alan Burnard a ještě před svou smrtí věnoval muzeu v Brooklands.


11

2020

PÁTÝ ROČNÍK číslo 11 (55), listopad 2020 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2020 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth cesta za Octaviemi do Rakouska byla naším třetím zahraničním výjezdem v roce 2020 po Daytoně a Augustusburgu; zřejmě však také letos posled­ ním. Paradoxem doby zůstává, že Číňané, kteří koronavirovou krizi způ­ sobili, nakonec uspořádali jediný velký mezinárodní autosalon roku 2020, a tak na něj přijměte virtuální pozvánku. Pokud vím, nikdo jiný se u nás této události podrobněji nevěnoval. Možná, že právě čínské automobilky, zpravidla vlastněné komunistickým státem (či vybranými podnikateli s požehnáním jedné vládnoucí strany), budou v budoucnu těmi, jejichž vozy přijdou na evropský trh poté, až bru­ selští úředníci definitivně pohřbí evropský automobilový průmysl. Je ne­ uvěřitelné, že neexistuje síla, která by zabránila v zavádění nesmyslných bruselských greendealů, restrikcí a pokut, jež likvidují v těžké korona­ virové době především to, co dosud bez problémů fungovalo. Z historie víme, že každá přebujelá civilizace jednou skončila, a to většinou proto, že jedinci degenerovaní přílišným blahobytem nebyli už schopní smyslu­ plné činnosti. Evropa se bohužel rychle blíží tomuto stavu. Nové automobily zatím ještě vznikají, a tak prosím obraťte list, náš záběr se nemění! Příjemné čtení a radost z jízdy přeje

►►► OBSAH ŠKODA Octavia 2020 (SK38X) a alternativní pohony������������������������������ 2 BMW řady 3 (G20)������������������������������������ 6 Beijing International Automotive Exhibition China 2020�������������������������� 12 MERCEDES-BENZ GLS 400d 4Matic (X167)���������������������� 18 SUBARU Forester e-Boxer (SK)�������������� 22 FORD Kuga 2.5 PHEV 2020��������������������� 26 DELAGE Automobiles (1905 – 2020)������� 30 104. Indianapolis 500 (2020)������������������ 36 Reinhold Joest (Joest Racing)���������������� 40 Legendy závodních tratí�������������������������� 43 Jezdci formule 1�������������������������������������� 44 Motocykly F.B MONDIAL (1949 – 2020)�� 46 Zavodi Crvena Zastava (1953 – 2008)������ 50 WHITEGMC – VOLVO GM Heavy Truck�� 54 Nadace Elišky Junkové: KAROSA W4 Dingo������������������������������ 58 Muzeum českého karosářství (Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě)�������������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Volkswagen ID.3, Renault Twizy a Espace, Subaru Impreza, Opel Grandland, BMW řady 1 a 8, Mercedes-Benz GLA a GLE, Kia Soul, Peugeot 508 GT a mnoha dalších ► Craig Breedlove a boj o největší rychlost ► Československá legenda Tatra 87 ► Motocykly Parilla ► Kennedy Space Center

11/2020 THauto

1


Foto Tom Hyan

► ŠKODA OCTAVIA 2020 (SK38X)

ALTERNATIVY

Po červnovém workshopu jsme v září okusili alternativní pohony Octavie na rakouských silnicích, když jsme do Vídně stylově dorazili v Superbu iV...

Z

řejmě to byl poslední letošní výjezd do zaTOM HYAN, zovat celkové uspořádání. Sedany Octavia iV a RS iV hraničí, ale poskytl cennou příležitost vy- Wien/Neusiedler See nabízejí 450/1405 litrů a plynové G-TEC 455/1410 litrů, (A) zkoušet nové Octavie (a Octavie Combi) což však jsou stejně hodnoty naprosto dostačující pro s alternativními pohony e-TEC Mild-Hybrid běžné užití vozu (Mild-Hybrid e-TEC vzadu prostor ne­ Škoda Octavia RS iV, (mHEV), iV a RS iV Plug-In Hybrid (PHEV) ubírá). Podle vyhlášení Petera Tomana, produktového sportovní hybridní a také plynovým G-TEC (CNG), a to včetně návštěvy manažera Octavie, na tiskovém brífinku Octavia Sustaiprovedení RS provozních prostor výrobce bioplynu EVM Biogas nable Mobility Event ve Vídni 15. září 2020, tvoří Octavia s externím dobíjením, v St. Margarethenu. Přestože jsou tyto varianty výrobně nejen 30 procent objemu výroby značky Škoda, ale také se v nabídce objevuje dražší a složitější, automobilkám nezbývá než se pustit se padesáti procenty podílí na zisku automobilky. poprvé; do jejich výroby a také do produkce tzv. čistých elektroZvědavi jsme byli především na plug-in hybridní verzi patří k nejvýkonnějším automobilům této řady, mobilů, aby splnily nereálné emisní předpisy vyhlašoOctavie iV, kterou jsme vyzkoušeli ve sportovním ale nikoli k nejrychlejším vané bruselskými úředníky EU. Podle zástupců Škoda ­provedení RS iV, kde naladění systému Performance (to bude klasická Auto je brzdou větších prodejů také nedostatečná při shodném výkonu zážehového motoru 110  kW RS 2.0 TSI kapacita výroby akumulátorů, nemluvě o minimální ­ (150 k) a elektromotoru 85 kW (116 k) nabízí systémový se shodným výkonem) ­legislativní podpoře elektromobility v České republice. výkon 180 kW (245 k), tedy o 30 kW (41 k) vyšší než Škoda Octavia čtvrté generace (SK38X) má sice nezměu základního PHEV. Hmotnost vozu ve srovnání s 1.5 něný rozvor náprav, ale jak se stalo zvykem, musí být TSI 110 kW vzrostla o 195 kg, což je samozřejmě znát, delší, byť u sedanu (liftbacku) jde o pounicméně zrychlení 0 – 100 km/h je na­ hých 19 mm a u kombi o 22 milimetrů. dále za velmi pěkných 7,3 sekundy ► ALTERNATIVNÍ POHONY OCTAVIA (MY 2021) Šířka narostla o 15 mm a v základním a největší rychlost dosahuje 225 km/h typ převodovka výkon spotřeba paliva emise CO2 provedení se zvětšil objem zavazadlo­ (hranice 250 km/h bude zřejmě nadále [kW/k] [l/100 km] [g/km] vého prostoru proti třetí generaci o 10, vyhražena jen připravovanému klasic­ 1.0 TSI e-TEC DSG7 81/110 4,2 – 4,3 96 – 98 resp. 30 litrů. To ovšem neplatí pro verze 1.5 TSI e-TEC kému RS 2.0 TSI 180 kW/245 k). Uvá­ DSG7 110/150 n.a. n.a. s alternativními pohonnými jednotkami, 1.5 TGI G-TEC DSG7/6M 96/130 3,4 – 3,5 kg/n.a. 93 – 95/n.a. děná spotřeba paliva 1,5  l/100  km je protože konstruktéři museli pod podlahu 1.4 TSI iV pouze teorií, danou předpisovými testy DSG6 150/204 1,2 28 DSG6 180/245 1,5 33 vměstnat buď akumulátory, anebo ná­ 1.4 TSI RS iV s plně nabitou baterií (dojezd EV je drže na stlačený zemní plyn, či reorgani- n.a. = není k dispozici (ještě v době uzávěrky nebyly údaje kompletní) kolem šedesáti kilometrů), takže jde ­

2

auto 2020/11

TH


1

3

o konstruktérské cvičení, zaměřené především na splnění emisních limitů EU. Pokud chcete správně využívat systém PHEV, musíte dobíjet externě ze zásuvky, a pak absolvovat kratší trasy výhradně s elektropohonem, jenž je vhodný do největší rychlosti 140 km/h. Všechny modely PHEV (tedy i Superb iV) se dodávají se zážehovým motorem 1.4 TSI (EA211) a hybridní šestistupňovou převodovkou DSG6 (typ DQ400e-6F) s dvojicí spojek v olejové lázni a zabudovaným elektromotorem/generátorem HEM 80 evo (85 kW, 330 N.m). Hnací ústrojí je uloženo vpředu a pohání přední kola. Další podrobnosti uvádíme v obvyklém přehledu technických údajů. Poprvé přichází Octavia s pohonem Mild-Hybrid, který dostal obchodní označení e-TEC a vychází ze systému, jaký jsme už okusili ve Volkswagenu Golf

Foto Tom Hyan

2

4

osmé generace. Zážehový čtyřválec 1.5 TSI/110 kW (150 k) nebo tříválec 1.0 TSI/81 kW (110 k), oba z rodiny motorů EA211 evo, doplňuje systém BSG (Belt-Driven-Generator) s řemenovým převodem od klikového hřídele, elektromotorem/generátorem 12 kW/50 N.m, akumulátorem Li-Ion 48 V/0,6 kWh, měničem DC/DC 28/12 V, akumulátorem 12 V pro příslušenství a klasickým spouštěčem 12 V. Smyslem je snížení emisí a spotřeby paliva (až o 0,4 l/100 km), což zaručuje rekuperace brzdné energie, elektrická podpora zážehovému motoru (e-boost), vypínání válců 4/2, účinnější Stop/Start a vyrovnávání ­přechodových režimů (rozběh, řazení). Systém spolupracuje s automatizovanou sedmistupňovou převodovkou DSG7 (typ DQ200-7F) s dvojicí su­ chých vícelamelových spojek. Vozy dosahují ►►►

1 Tříválec 1.0 TSI/81 kW (110 k), doplněný řemenovým elektromotorem/ generátorem 12 kW (16,3 k) 2 Škoda Octavia Combi 1.0 TSI e-TEC, tedy litrový tříválec s elektrickou asistencí mHEV 3 Škoda Octavia RS iV završuje nabídku čtvrté generace za 939 900 Kč (klasické provedení 2.0 TSI DSG je za shodnou cenu) 4 V hybridní verzi RS iV slouží starší čtyřválec 1.4 TSI/110 kW (150 k) se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou

11/2020 THauto

3


Foto Tom Hyan

► ŠKODA OCTAVIA 2020

1 2

1, 2 Škoda Octavia 1.5 TGI G-TEC, dvoupalivové provedení s důrazem na spalování CNG (tři nádrže v zadní části vozu a devítilitrová na benzin) 3 V rakouském provozu EVM Biogas v St. Margarethenu se věnují přeměně tuhého biologického odpadu na plyn pro pohon automobilů

3

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – hybridní systém PHEV; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.4 TSI (EA211), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6d; 1395 cm3 (ø 74,5 x 80,0 mm); 10,0:1; 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1550 – 3500 min‑1; trakční elektromotor/generátor HEM 80 evo, uložený ve skříni převodovky, 85 kW a 350 N.m; systémový výkon a točivý moment a) Octavia iV: 150 kW (204 k) a 350 N.m, b) Octavia RS iV: 180 kW (245 k) a 400 N.m; trakční akumulátor Li-Ion 400 V, uložený v podlaze před zadní nápravou; 13 kWh a 37 A.h (96 článků). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná šestistupňová převodovka DSG6 (typ DQ400e-6F) s dvojicí spojek v olejové lázni a možností přímého řazení Tiptronic (3,500 – 2,773 – 1,852 – 1,020 – 1,023 – 0,840 – Z 2,863), stálý převod 3,750 a 2,885. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vzadu nesoustřednými), příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 205/55 R 17, na přání 225/45 R 18 a 225/40 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2680 mm; rozchod kol 1539/1539 mm; d/š/v 4689/1829/1476 mm; světlá výška 143 mm; součinitel odporu vzduchu a/b) cx = 0,265/0,270; objem zavazadlového prostoru 450/1405 l; objem palivové nádrže 39,5 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) a/b) od 1533/1620 kg, celková až 2120/2166 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1500/1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 220/225 km/h, EV 140 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,7/7,3 s; spotřeba paliva EU kombinace 1,2/1,5 l/100 km; emise CO2 od 28/33 g/km; dojezd EV 60 km; dobíjení AC 2,3/3,6 kW za 2 h 30 min (3 h 30 min) na 80 (100) % kapacity; stopový průměr zatáčení 10,4 m.

4

auto 2020/11

TH

největší rychlosti 230, resp. 208  km/h (tříválec), a zrychlení 0 – 100 km/h za 8,5/10,5 sekundy (kombi je o 0,1 s pomalejší). Účelově jsme vyzkoušeli automobil poháněný tříválcem 1.0 TSI e-TEC, jehož hmotnost je od 1266 kg, a považujeme dynamiku za naprosto vyhovující běžným potřebám. Další, třetí a poslední alternativou (s BEV se nepo­ čítá, to je Enyaq iV), se stala Octavia G-TEC s dvoupalivovým systémem benzin/CNG, u níž se nádrž benzinu zmenšila na pouhých 9 litrů, ale přibyly tři nádrže na stlačený zemní plyn, dvě vícevrstvé kompozitové za zadní nápravou a jedna ocelová před ní, jež nabízejí celkový objem plynu 112,5 litru (17,3 kilogramu CNG). Zážehový motor 1.5 TGI/ 96  kW (130  k) je zatím spojen s dvouspojkovou ­převodovkou DSG7 (DQ200-7F), později se počítá s alternativou šestistupňové manuální (MQ200-6F). V prvním případě činí spotřeba CNG 3,4 až 3,5 kg/100 km, v benzinovém režimu pak 5,4 l/100 km, takže dojezd může být až 800 km. Emise CO2 se při plynovém provozu sníží zhruba o čtvrtinu. Verze CNG byla už ve třetí generaci Octavie (SK37X). Součástí rakouské prezentace se stala návštěva provozu EVM Biogas, kde z biologického odpadu vyrábějí bioplyn pro provoz motorových vozidel, mají vlastní čerpací stanici, ale jejich činnost je rentabilní jen díky dotacím EU. Jde tedy znovu o ukázku technických možností, které za současného stavu vše­ obecných financí lze profitabilně realizovat jen velmi těžko. Konstruktéři však vždy najdou odpověď. Škoda Octavia patří k nejlepším automobilům své třídy, nabízí dvě karosářské varianty a pět druhů ­ ­pohonných jednotek. Zážehové a vznětové motory, hybridy mHEV a PHEV, i systém CNG (přehled alternativních najdete v tabulce). Na českém trhu ­ ­začínají ceny od 493 900 Kč (1.0 TSI; verze e-TEC je o 50 tisíc dražší); G-TEC je od 613 900 Kč a PHEV od 806 800 Kč, přičemž Octavia Combi je vždy o čtyřicet tisíc dražší. Obvyklé výbavy jsou postupně Active, Ambition, Style a RS (více na www.skoda-auto.cz). ■


Zdroj Å koda Auto


► BMW ŘADY 3 (G20)

Foto Tom Hyan

Automobily

VYVOLENÝ...

V loňském roce přišla na trh sedmá generace BMW řady 3 a poprvé v historii české ankety Auto roku získala titul pro bavorskou značku...

O

sobní automobil BMW řady 3 je nej­ úspěšnějším své značky, zejména v pro­ vedení sedan, jež od uvedení na trh v první generaci zaznamenalo přes ­patnáct milionů vozů. S návazností na řadu 02 vytvořilo segment sportovních sedanů, které­ mu vládne dodnes, i když se mu konkurence značně přiblížila. Řada 3 však vždy byla etalonem vynikajících jízdních vlastností a vyváženého běhu řadových šesti­ válců, což ve vyšších modelech nadále zůstává, za­ tímco nižší v rámci downsizingu vsadily na čtyřválce. Řada 3 se stala globálním automobilem, což vedlo k změkčení charakteristiky podvozku, a proto skalní příznivci značky musí sáhnout po modelu M Sport. Vracím se k tomuto automobilu s jistým zpožděním, protože na rozdíl od všech jeho předchůdců už od ­počátku devadesátých let jsem neměl žádnou šanci zúčastnit se dynamického představení sedmé gene­ race, a to ani lokálního v České republice. Naštěstí moje první větší zkušenosti přišly později se špičko­ vým modelem M340i, který na rozdíl od 330i zacho­ vává řadový šestiválec, byť s přeplňováním (ostatně jako všechny modely), ale také s pohonem všech kol (ten najdete i v nejnovější M5). Volba Auta roku v ČR 2020 pak vypadala následovně: BMW řady 3 získal 1125 bodů a Mazda CX-30 měla 1036 bodů; dále skončily vozy Škoda Kamiq (1004), Kia XCeed (905), Peugeot 208 (900) a Suzuki Jimny (790).

6

auto 2020/11

TH

TOM HYAN, předseda poroty Auto roku v ČR 2020, Praha (CZ)

▲ Sedmá generace přišla na trh po vyrobení patnácti milionů sedanů řady 3 ▼ Vyzkoušeli jsme BMW M340i xDrive, první kus z limitované série First Edition 340

Světovou premiéru nové řady 3 (G20) viděl Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži, zřejmě poslední auto­ salon ve francouzské metropoli, a globální uvedení vozu následovalo až v březnu 2019. Při uvedení bylo k dispozici šest modelů, a to dva zážehové čtyřválce BMW 320i a 330i, tři vznětové čtyřválce BMW 318d, 320d a 320d xDrive, a konečně jediný šestiválec, vzně­ tový BMW 330d. Pokud jde o design, je řada 3 spíše konzervativní s nadčasovými liniemi, prostě evolucí předchůdce šesté generace (F30), který prošel obvyk­ lým osmiletým výrobním cyklem. Rozvor náprav se zvětšil o 41 na 2851 milimetrů, základem automobilu je ovšem nová platforma s pohonem zadních kol, známá coby CLAR (BMW Cluster Architecture, resp. OKL = Oberklasse), uvedená v současných generacích řady 7 (G11/12) a 5 (G30) na podzim 2015, resp. 2016, ale ­využitá rovněž pro širokou škálu vozů kategorie SAV/ SUV jako jsou X3/X4, X5/X6, X7 a připravovaný X8 (SUV Coupé). Variabilita kombinovaného základu z vysokopevnostních ocelí a hliníkových slitin umožňuje kromě zadního pohonu také zástavbu obou verzí po­ honu všech kol xDrive, jež se pro osobní vozy a pro kategorii SUV přenosem výkonu liší. Prioritou je ovšem rozložení hmotnosti na nápravy v ideálním poměru 50:50 %, který tradičně přispívá k vynikajícím jízdním vlastnostem, stejně jako nízká poloha těžiště. Délka sedanu řady 3 je protažena o 76 na 4709 mm, takže jde o poměrně velký automobil, šířka narostla


► BMW 3 (G20) – PŘEHLED TYPŮ

Foto Tom Hyan

označení vozu motor výkon převodovka, spotřeba EU [objem cm3] [kW/k] elektrifikace [l/100 km] 318d 4R 1995 110/150 6M/8A 4,3/4,2 320d 4R 1995 140/190 6M/8A 4,4/4,2 320d xDrive 4R 1995 140/190 8A 4,5 320d (xDrive) 2020 4R 1995 140/190 8A, mHEV 4,0 (4,3) 330d (xDrive) 6R 2993 195/265 8A 5,0 (5,1) 330d (xDrive) 2020 6R 2993 210/286 8A, mHEV 4,4 (4,7) M340d xDrive 6R 2993 250/340 8A, mHEV 5,3 318i 4R 1998 115/156 8A 5,3 320i (xDrive) 4R 1998 135/184 8A 5,5 (5,9) 330i (xDrive) 4R 1998 190/258 8A 5,8 (6,2) 330e (xDrive) 4R 1998 135/184 + 83/113 8A, PHEV 1,6 (1,8) (celkem 215/292) M340i xDrive 6R 2998 275/374 8A 7,0

1

2 3

o 16 na 1827 mm, ale výška o pouhý jeden milimetr na 1442 mm. Rozchod kol je větší o 43 mm vpředu a o 21 mm vzadu. Tradiční ledvinky na přídi, dvě ­paralelní mřížky pro vstup vzduchu k motoru, v tom­ to případě zachovávají vyvážené proporce a při­ spívají k elegantnímu vzhledu aerodynamicky pečli­ vě vyřešeného vozu (součinitel cx je podle modelu od pouhých 0,23 do 0,26). Proti předchůdci klesla hmotnost zhruba o 55 kg, samotná karoserie je lehčí o 20 kg, k hliníkovým dílům nyní patří rovněž pruži­ nové vzpěry vpředu a pomocný rám pod motorem. Nová charakteristika progresivního tlumení zdvihu kol na nerovnostech nabízí větší rozdíly mezi kom­ fortním a sportovním režimem, první je určen k uspo­ kojení globální klientely, ale skalní příznivec bavor­ ské značky musí volit podvozek M Sport, ►►►

1 BMW řady 3 prošel modernizací v létě 2020 (přibyly verze Mild-Hybrid) 2, 3 Přístrojové desce dominuje virtuální kokpit, jehož hlavní ukazatele už nejsou kruhové, ale sledují profil čelní mřížky vozu

4

5

4, 5 Působivý interiér v modrobílém provedení limitované série

11/2020 THauto

7


► BMW ŘADY 3 (G20)

1 2

Foto Tom Hyan

1 Přeplňovaný zážehový třílitrový šestiválec nabízí vysoký výkon 275 kW (374 k) 2 Velký zavazadlový prostor sedanu má ložný objem 480 litrů

BMW řady 3 je nadále nejúspěšnějším automobilem bavorské značky

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (M340i) – kapalinou chlazený BMW TwinPower Turbo, zážehový řadový šestiválec, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený podélně vpředu; přímé vstřikování paliva HPI; DOHC 4V, Valvetronic a Double-VANOS; Start/Stop, EU6d; 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 10,2:1; 275 kW (374 k)/5500 – 6500 min‑1 a 500 N.m/1850 – 5000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 12 V/80 A.h v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF Steptronic s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení (5,250 – 3,360 – 2,172 – 1,720 – 1,316 – 1,000 – 0,822 – 0,640 – Z 3,712); stálý převod 2,813; samosvorný diferenciál M Sport vzadu; trvalý pohon všech kol xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu pružinové vzpěry a příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC), na přání Adaptive M Suspension; hřebenové variabilní řízení Sport s elektrickým posilovačem EPS a funkcí Servotronic, převod 13,6:1; základní pneumatiky 225/45 R 18 vpředu a 255/40 R 18 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2851 mm, rozchod kol 1583/1567 mm; d/š/v 4713/1827/1440 mm; světlá výška 130 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,26; objem zavazadlového prostoru 480 l; objem palivové nádrže 59 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1670 kg, celková 2245 kg; brzděný přívěs do 1800 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,4 s; spotřeba paliva EU od 9,2/5,8/7,0 l/100 km; emise CO2 od 160 g/km.

8

auto 2020/11

TH

dostupný nyní i pro modely xDrive, jenž kromě spor­ tovního charakteru nabídne i snížení podvozku o deset milimetrů. Hliníková kapota a hliníkové boční panely karoserie spoří dalších 15 kilogramů na hmot­ nosti, tuhost celku se ovšem zvýšila. Jak roste pro­ dukce, tak výrobce vychází vstříc rozšířené klientele, ale na sportovce nezapomíná. M Sport nabízí posí­ lenou brzdovou soustavu, odpružení Adaptive M Sport, strmější převod řízení Variable Sport Stee­ ring, specifická litá kola až 19“, či dokonce elektro­ nicky řízený samosvorný diferenciál. Příznivci zážehových šestiválců se dočkali s typem M340i xDrive, jehož nový šestiválcový třílitrový mo­ tor systému M Power TwinPower Turbo dává velký výkon 275 kW (374 k) v rozsahu 5500 až 6500 min‑1 a enormní vrchol točivého momentu 500 N.m v roz­ pětí 1850 až 5000 min‑1, takže za všech běžných ­poměrů je k dispozici přebytek síly, s nímž zvládnete i krizové situace. Manuální převodovky se nedo­ dávají, výjimkou jsou turbodiesely 318d a 320d s pohonem zadních kol, ovšem jen do nástupu ­nových verzí Mild-Hybrid, jež BMW Group postupně zavádí do dalších a dalších typů (viz přehled v ta­ bulce). Testovaný BMW M340i xDrive byl číslem 1 z First Edition, která ve 340 kusech zahr­nuje origi­ nální prvky designu i výbavy. Krátce jsme okusili také BMW 320d s výkonem 140 kW (190 k) a pokud chcete jezdit na spotřebu, pak je to vaše volba, jde to i za pět litrů na stovku kilometrů. Od druhé generace řady 3 se téměř všechny modely dodávají také coby víceúčelové kombi Touring (k tomuto vozu se vrátíme samostat­ ným článkem). V roce 2020 došlo k dalším úpravám, z nichž vynikají pozměněné modely 320d (xDrive), 330d (xDrive) a nový M340d, standardně vybavené soustavou Mild-Hybrid, známou už z řady 5, která dále zvyšuje účinnost dosavadního regenerativního brzdění BER (Braking Energy Recuperation) a zlep­ šuje účinnost poháněcí soustavy s využitím elektro­ motoru/generátoru 8 kW a akumulátoru Li-Ion 48 V. Další možností je Plug-In Hybrid BMW 330e, jehož zážehový čtyřválec doplňuje velký elektromotor 83 kW. Průběžným vylepšováním prochází také inte­ riér, zdokonaluje se virtuální kokpit, operační systém (nyní System 7) a rozšiřuje konektivita (kromě Apple CarPlay také Android Auto). Ceny řady 3 na českém trhu začínají od 881 400 Kč za BMW 318i, testovaný M340i xDrive je od 1 639 300 korun českých včetně DPH (více a podrobněji na www.bmw.cz).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní BMW, jejichž tvůrci si zakládají na tradicích (2007)

11/2020 THauto

9


Ford Mustang Mach 1 (MY 2021) a jeho interiér

Ford Shelby GT350 (MY 2020) Na velké tiskové konferenci 9. ledna 2017 v detroitské Joe Louis Arena oznámil Mark Fields, tehdejší generální ředitel Ford Motor Company, návrat jména Ford Bronco pro čtyřdveřové SUV na rok 2020 a také pick-upu Ranger v USA od 2019. Skutečně se tak stalo, ale v závodě Wayne (MI) to znamenalo konec výroby amerických Focusů. Původní Bronco se v pěti generacích vyrábělo 1966 – 1996, šestá generace (U725) vyvinutá pod vedením Paula Wraitha vyjela v létě. Novinka opět sází na oddělený žebřinový rám, který umožňuje různé otevřené i uzavřené karoserie, tuhou zadní nápravu a výhradně pohon všech kol. V nabídce jsou motory EcoBoost, čtyřválec 2.3 Turbo o výkonu 200 kW (270 k) a vidlicový šestiválec 2.7 Bi-Turbo o výkonu 228 kW (310 k), první kromě 10° AT může mít sedmistupňovou manuální převodovku Getrag (před jedničkou je plazivý crawler). Obě nápravy dodává Dana Inc., založená už roku 1904.

Klasický rám Ford Bronco 4x4

Ford Bronco 2 Door (MY 2021)

Ford Bronco 4 Door (MY 2021)

Foto Ford

Foto Ford

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

10

auto 2020/11

TH

Po likvidaci sedanů je jediným klasickým vozem z nabídky amerického Forda legendární Ford Mustang, jenž přichází v nových a nových verzích. Dobrou zprávou je, že Mustang Mach 1, pojmenovaný na počest pokoření rychlosti zvuku Chuckem Yeagerem na letounu Bell X-1 dne 14. října 1947 a uvedený 14. října 2020, přijde do Evropy. Machovo číslo udává násobek rychlosti zvuku a Yeager tehdy vytvořil rekord M = 1,06 (cca 1126 km/h). Mach 1 pro modelový rok 2021 nahrazuje Shelby GT350 (5.2 V8 387 kW/526 k SAE); jeho motor 5.0 V8 dává 353 kW (480 k) podle SAE, v evropské specifikaci pak 338 kW (460 k)/7500 min‑1 a točivý moment 529 N.m/4600 min‑1. Šestistupňová manuální převodovka Tremec pochází z GT350 (základní GT 5.0 a Bullitt mají Getrag), alternativou je 10° AT. Atraktivní vůz dostal samosvorný diferenciál, upravené řízení a tlumiče MagneRide. Je vzpomínkou na Mach 1 ze šedesátých a sedmdesátých let. Kompresorový Shelby GT500 (5.2 V8 S/C Roots 559 kW/760 k) pokračuje i v modelovém roce 2021.


Foto Ford

Ford Bronco Sport (MY 2021) Společně s větším vozem Bronco uvedl Ford v červenci také nový Ford Bronco Sport (CX430), který má jen společné jméno a designové prvky. Je to crossover SUV s motorem vpředu napříč a samonosnou konstrukcí na platformě C2 (Focus/Kuga), ovšem s pohonem všech kol, zahrnujícím systém Twin-Clutch Rear-Drive a G.O.A.T. Mode pro volbu různých režimů. Dodávají se motory EcoBoost, tříválec 1.5 Turbo/135 kW (184 k) a čtyřválec 2.0 Turbo/183 kW (248 k), oba s osmistupňovou samočinnou převodovkou. Vůz má všechna kola zavěšena nezávisle. Vyrábí se v mexickém Hermosillu.

Slavný konstruktér závodních automobilů Gordon Murray, tvůrce třímístného silničního McLarenu F1, vytvořil jeho moderní alternativu GMA T.50, rovněž se sedadlem řidiče uprostřed. Jako vždy se soustředil na vyzrálé aerodynamické řešení a nízkou hmotnost. Nepřeplňovaný dvanáctiválec V/65° navrhl Cosworth jako typ GMA (Gordon Murray Automotive) o objemu 3994 cm3 (ø 81,5 x 63,8 mm) a  výkonu 488 kW (663 k)/11 500 min‑1. Hliníkový motor pohání zadní kola prostřednictvím manuální šestistupňové převodovky. Suchá hmotnost vozu s kompozitovým trupem je pouhých 957 kg, rozvor náprav 2700 mm a celkové rozměry 4352 x 1850 x 1164 mm. Vzpomínkou na vítězství Niki Laudy s přísavným efektem ve Velké ceně Švédska 1978 (Brabham BT46B Alfa Romeo) je FIAS (Fan Interactive Aero System) na zádi s ventilátorem 8,5 kW.

Foto GMA

Gordon Murray a jeho GMA T.50

Světový rychlostní rekord produkčních automobilů padl 10. října 2020 na sedmimílovém uzavřeném úseku státní silnice 160 u Pahrumpu v Nevadě, pokud se u vozu SSC Tuatara od Jeroda Shelbyho dá hovořit o skutečné produkci! Britský závodník a filmový kaskadér Oliver Webb dosáhl průměrné rychlosti 316,11 mph (508,62 km/h), čímž překonal rekord Koenigseggu Agera RS 277,9 mph (445,8 km/h), když v jednom směru jel dokonce 331,15 mph (532,82 km/h). SSC (Shelby Super Cars) Tuatara má přeplňovaný motor 5.9 V8 Bi-Turbo (základ blok GM, úprava SSC/Nelson Racing Engines), jela na palivo E85, které dovoluje standardní výkon 1290 kW (1750 k), přičemž na benzin je to o 294 kW (400 k) méně. Jerod Shelby (není příbuzný s Carrollem) staví vozy od roku 1998, v roce 2021 vznikne dvanáct kusů Tuatara, které již mají své zákazníky.

Motor Cosworth GMA V12 Jerod Shelby a Oliver Webb

Foto SSC

SSC Tuatara při rekordní jízdě

11/2020 THauto

11


► BEIJING AUTO CHINA 2020

1

2

3

4

MADE IN P.R.C.

Beijing International Automotive Exhibition je jediný významný autosalon, který se letos pořádal. Evropané také vystavovali, ale patřil hlavně domácím...

V

kalendáři OICA tak v letošním roce kromě Pekingu (Beijingu) zbyly jen autosalony v Bruselu (konal se v lednu), Washingtonu (DC), New Delhi a thajském Bangkoku, jež ovšem nepatří do první ligy. V USA se pres­ tižní salony s klasifikací OICA střídají, takže Chicago sice proběhlo, ale Detroit, New York a Los Angeles byly zrušeny. O chaosu v Evropě každý ví, zmizely Ženeva, Paříž i Hannover, navíc se zdá, že ty největší se už nikdy nebudou opakovat. Škoda, byla to výjimečná ­ příležitost porovnat vystavené automobily in natura, ­ a to v tehdy snadno dosažitelné lokalitě... Vzhledem k tomu, že čínský trh je největší, tak Evropané možnost vystavovat na Auto China 2020 uvítali, byť ­převážná většina výstavních ploch patřila jen a jen vý­ robkům s visačkou Made in P.R.C. (People Republic of ­China). Pekingský autosalon se pořádá od roku 1990, Auto China se z dubna pro koronavirovou krizi posunula na září, od roku 2010 je na novém výstavišti za městem, zatímco vystavovatelé příslušenství současně zůstali ve starém China Exhibition Center poblíž středu města. V Pekingu se vystavuje sudé roky, Auto Shanghai probí­ há v liché roky. Nezřídka se během dvou let značně pro­ mění seznam firem, nové značky přibývají neobyčejnou rychlostí, nemluvě o slučování, přejmenování, zániku a kopírování. Letos bylo vystaveno 785 automobilů. Pro nezasvěceného je velmi těžké se vůbec v čínských znač­ kách vyznat, nicméně produkci vládne přece jen několik tradičních koncernů, které si v krátkosti představíme.

TOM HYAN 1 Hongqi S9, hybridní superport při čínské premiéře (byl totiž už na IAA 2019); výkon 1029 kW (1400 k) a největší rychlost 400 km/h 2 Pro výrobu Hongqi série S uzavřel FAW v dubnu smlouvu o spolupráci se startupem Silk EV z New Yorku 3, 4 Sedmimístné SUV Hongqi E-HS9 se dvěma elektromotory (vpředu 158 kW, vzadu 158 nebo 242 kW), zrychlení 0 – 100 km/h za čtyři sekundy a dojezd 480 km 5 Hongqi 2.0 Concept, autonomní minibus se samočinnými posuvnými dveřmi na pravé straně vozidla

5 Čínská výroba automobilů stejně jako jinde ve srovnání se stejným obdobím loňského roku poklesla; pokud není uvedeno jinak, tak všechny údaje platí za první až osmý měsíc roku 2020, resp. 2019 (meziroční pokles činil 9,7 %). Největším výrobcem automobilů v Číně je společnost SAIC Motor Corporation, která vznikla před 65 lety coby Shanghai City Diesel Parts Mfg., Co., aby se později proměnila na SAIC (Shanghai Automotive ­Industry Corporation) a od roku 2006 na SAIC Motor. V Pekingu vystavila přes 100 automobilů ve třech vý­ stavních halách, a to jak vozů vlastních značek, tak z akvizic (MG, Rover = Roewe, LDV Maxus) a spo­ lečných podniků (VW, GM, Iveco). O rozsahu ►►►

11/2020 THauto

13


► BEIJING AUTO CHINA 2020

1

2 3

1, 2 Elektrický GAC Enpulse, navržený v GAC Design Centre v Los Angeles (viceprezident GAC Design je Fan Zhang, který působil 2003 – 2011 u  Daimlera v Sindelfingenu) 3, 4 Hongqi H9 Plus, dnešní pokračování Rudé Vlajky z Changchunu (šéfdesigner Giles Taylor pracoval 2012 – 2018 u Rolls-Royce, 1997 – 2011 u  Jaguaru) 5 Chery Tiggo 8 Plus druhé generace, nový vrchol SUV z nabídky Chery Automobile 6 Great Wall Black Bullet Concept na základě sériového pick-upu P-Series (Pao), vybavený navijákem vpředu i vzadu

14

auto 2020/11

TH

jejího záběru svědčí výčet některých novinek, k nimž patří Chevrolet Menlo (elektrický crossover SUV pro Čínu na základě FNR‑X Concept), Buick Velite 6 (se stejnou poháněcí soustavou), Buick Velite SUV (elektrické SUV), Buick Electra Concept, Maxus Euniq 7 (elektrický MPV s vodíkovými články od ­ Shanghai Hydrogen Propulsion Technology, nové filiálky SAIC Motor), Volkswagen Tiguan X (SUV Coupé), MG EZS (elektrické SUV, první automobil od SAIC pro globální trh), třetí generace sedanu MG6 (nyní PHEV s výkonem 224 kW a dojezdem EV 70 kilometrů), luxusní Roewe iMAX8 (velké MPV), ­luxusní sedan Cadillac CT6 a další. Produkce SAIC Motor za prvních osm měsíců 2020 dosáhla 3 010 910 vozů, což proti stejnému období 2019 znamená pokles o 853 038 vozů! Největšími podniky, podílejícími se na produkci SAIC Motor, jsou SAIC-GM (vozy Chevrolet, Cadillac, Buick a Wuling) a SAIC-Volkswagen, z nichž každá tvoří zhruba třetinu produkce. Následují především SAIC Motor PV, která je výrobcem automobilů vzešlých z převzatých britských značek MG a Rover (v Číně ovšem coby Roewe po vetu skupiny BMW Group, která práva na značku neprodala, a to také vzhle­ dem k návaznosti na Land Rover). Vozy Wuling a Baojun vznikly ve spolupráci s General Motors, která začala sedanem GM-Shanghai Buick Century v roce 1998; z podniku SAIC-Volkswagen pocházejí i některé čínské modely Škoda (Superb, Octavia, Fabia, prodloužený Yeti a další). Dalším čínským gigantem je FAW Group Corpora­ tion, známá jako vůbec první čínská automobilka, postavená se sovětskou (ruskou) pomocí, když polo­ žili základní kámen v Changchunu už 15. července 1953 a první automobil opustil výrobní linku FAW

4

5 6

(First Automobile Works) dne 15. října 1956 (nákladní čtyřtuna CA10 Jiefang). Dlouhá léta byla jediným známým reprezentantem čínského automobilového průmyslu s luxusními limuzínami Hongqi, které ovšem v modernizované podobě nabízí dodnes. ­ Produkce dosáhla 2 267 848 ve zmíněném období 2020, z toho přes 1,2 milionu vytvořila divize FAW­ -Volkswagen včetně vozů značky Škoda. Z původ­ ních značek pokračují nákladní vozy Jiefang (už


► PRODEJE ČÍNSKÝCH AUTOMOBILŮ I. – VIII. 2020 1. SAIC Motor 3 010 090 z toho SAIC-GM-Wuling 809 040 z toho SAIC-Volkswagen 798 235 z toho SAIC Motor PV (MG, Roewe) 342 902 z toho SAIC Maxus 100 255 2. FAW Group z toho FAW Hongqi z toho FAW Besturn z toho FAW Jiefang z toho FAW-Volkswagen

7

2 267 848 108 573 56 496 359 235 1 205 949

3. GAC Group 1 189 125 z toho GAC Motor (vlastní značka) 198 782 z toho GAC-Honda 462 779 z toho GAC-Toyota 462 449 4. Changan Auto

8

9

10 v roce 2001 vyroben třímiliontý; za prvních osm ­měsíců 2020 dodáno 360 tisíc) a Hongqi, přičemž prémiová značka expanduje (ve zmíněném období 108  573 vozů) a její nejnovější modely stylizuje od podzimu 2018 jistý Giles Taylor, který přišel od Rolls-Royce a byl pověřen vedením studia FAW Advanced Design Centre v Mnichově! Není to o ­ všem poprvé, kdy bývalý šéfdesigner evropské automo­ bilky přešel do čínských služeb. Další čínskou znač­ kou FAW je Besturn (56 496 vozů) s automobily na základě Mazda, přičemž ve skupině působí také ­další podnik FAW-Mazda pro montáž originálů z Hiro­ šimy (48 298 vozů). Společný podnik CATL-FAW Power Battery Co., Ltd., zahájil v Ningde (Fujian) vývoj a výrobu akumulátorů Li-Ion pro elektrické ­platformy Hongqi FME a FAW-Volkswagen MEB. Třetí skupina GAC Group (1 189 125 automobilů) se do­ konce rozhodla zaútočit na americký trh, což se jiným čínským automobilkám v minulosti nezdařilo. Některé to dotáhly až k homologačním zkouškám v USA, v nichž neuspěly. Zvrátit to chce GAC, který v letech 2013 – 2019 pravidelně vystavoval na Detroitském autosalonu. GAC Motor vychází z Guangzhou Auto­ mobile Group, Co., Ltd., z Guangzhou (Guangdong),

1 165 338

5. Geely Auto

749 107

6. Great Wall Motor z toho Haval z toho WEY z toho Great Wall Pick-Up Pozn.: Výsledky Chery Automobile se nepodařilo zjistit

562 878 365 861 41 234 137 466

11 která sdružuje několik společných podniků se zahra­ ničními partnery jako jsou GAC Honda, GAC Toyota, GAC Mitsubishi a GAC Fiat Chrysler; vlastní značky reprezentují GAC Motor (v Číně coby GAC Trumphi), GAC Changfeng a GAC Gonow (tuto značku, specia­ lizovanou na pick-upy, GAC pohltil v dubnu 2010). Skupina vyrábí i motocykly. Na čtvrtém místě se drží Changan (anebo Chang’an) Automobile Co., Ltd., z Chongqingu, tedy státní ­společnost, která se před lety představila rovněž na autosalonu ve Frankfurtu a pochlubila se více než 150 roky tradice, když vznikla jako zbrojovka Shan­ ghai Bureau of Marine Artillery a pak se v roce 1937 přestěhovala do Chongqingu, kde sídlí dodnes. Její letošní výkon je 1 165 338 automobilů za prvních osm měsíců. Kromě vlastních vozů dlouhá léta ­spolupracuje s renomovanými partnery, k nimž patří především Ford, Mazda a Suzuki. Vcelku úhledné tvary vozů jsou dílem zahraničních designerů, už ­dříve Changan spolupracoval s Bertonem a IED, pak založil Changan Design Center v italském Turínu (Rivoli), kde se uplatnili také Luciano D’Ambrosio, Stefano Carminati a Andreas Zapatinas, tedy hvězdy italské karosářské školy. ►►►

7 Human Horizons HiPhi X, elektrický crossover na platformě HOA (Human Oriented Architecture) s originálním otevíráním zadních dveří a střechy 8 Geely Preface (Xing Rui), druhý čínský typ na platformě Volvo CMA (první byl crossover Xing Yue) 9 Lynk&Co Zero Concept, švédsko-čínská studie EV od značky, která prodala 300 tisíc vozů v Číně od debutu 2018, ale do Evropy navzdory plánům ještě nedorazila 10 Chery Arrizo Star, sportovní sedan na základě sériového typu Arrizo GX (ten má čtyřválec 1.5 Turbo, u Staru neuvedeno) 11 Changan Vision-V, druhá studie vozu budoucnosti po UNI T (motor 1.5T nebo 2.0T); v tomto případě pohonná jednotka neuvedena

11/2020 THauto

15


► BEIJING AUTO CHINA 2020

1

2 Polestar Precept, studie elektrického sedanu bez zadního okna (pouze kamera), která měla mít premiéru na Ženevském autosalonu 2020

3

4 1, 2 Great Wall Ora Futurist Concept, elektrický sedan v retrostylu (Ora je značka EV od GWM, uvedená v roce 2018) 3 WM Maven, studie elektrického sedanu s dojezdem 800 kilometrů (firma už vyrábí SUV typu EX6 Plus a EX5; WM znamená Weltmeister, tedy mistr světa) 4 Další z bláznivých nápadů, elektrické Kiwigago A-One (údajně spolupráce Xpeng Motors) až pro dvě osoby a lety ve výšce pět až pětadvacet metrů 5 Qoros Milestone Concept, elektrický sedan s prodlužovačem dojezdu a dveřmi, které se po vysunutí z karoserie odsouvají proti sobě podél boků vozidla

16

auto 2020/11

TH

5

Velké ambice zcela neproměnila firma Great Wall Motor Co. (GWM) z Baoding City, údajně největší čínský výrobce automobilů pick-up a SUV, který ­dokonce v roce 2011 zavedl montáž v bulharské ­Bahovici u Loveče (Litex Motors), ale po pěti letech neslavně podnik skončil, když se na Balkáně po vol­ bách změnila situace, podpora vypršela a čínské pick-upy už nikdo nechtěl! GWM proslula také jako úspěšný plagiátor (Fiat Panda), ale pak prorazila se značkou Haval (SUV), která se objevila i na italském trhu, a nedávno uvedla novou luxusní WEY (rovněž SUV) a také vozy ORA se zaměřením na elektro­ mobilitu. Už v roce 2011 byla nejúspěšnější čínskou značkou na Dakaru, když Zhou Yong z Haval SUV Racing Teamu dojel třiatřicátý. GWM v červnu 2019 zahájila výrobu vozů Haval F7, F7x a H9 v továrně Haval Russia Automotive Mfg. Co., Ltd., v Tule v ev­ ropské části Ruska a výrobu tam chce rozšířit až na 150 tisíc vozů ročně. Pozoruhodná je aktivita podniku Geely Holding Group, v jehož čele stojí jistý Li Shufu (ročník 1963), který

o sobě prohlašuje, že je básník, podnikatel a komu­ nista. Jeho Geely Holding nakupuje tradiční evropské značky a akcie největších průmyslových podniků (9,7 % Daimleru), nejznámější je převzetí Volvo Cars v roce 2010. Čínská Geely Auto prodala ve zmíně­ ném období 749 107 vozů, pokusy prosadit nové značky Lynk&Co a Polestar zatím nejsou příliš úspěš­ né stejně jako dřívější Gleagle a Englon (zrušeny 2014, zůstal jen Emgrand), resp. Shanghai Maple. Nezasvěcení si často pletou značky Geely a Chery (druhá dodala v srpnu 64 403 vozů, ale dosavadní ­letošní prodej neuvedla), přičemž Chery Automobile Co., Ltd., z Wuhu (Anhui) má rovněž společný podnik s Jaguar Land Rover v Changshu, ale svůj poloviční podíl na zázračném Qoros Auto Co., Ltd., v roce 2017 prodala Baoneng Group. Tvůrci Qorosu zapomněli na svůj plán dobýt Evropu (několikrát vystavovali v Ženevě), ale na čínském trhu dále působí. Zvláštní automobilkou je BYD Auto Co., Ltd., pobočka velkovýrobce akumulátorů BYD Co., Ltd., ze Shen­ zenu, založeného před pětadvaceti lety. Přestože se


motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ávislý měsíčn Nestranný a nez

6

7 BYD Song Plus 1.5 Turbo, další z řady SUV této značky, zamířený mezi typy Song Pro a Tang, s nimiž chce výrobce zaútočit i na Evropu (nechybí ani Song Plus EV)

o ní hovoří jako o průkopníku elektromobi­ lity, tak počty vozů BYD se spalovacími motory (135 732) ty elektrické stále pře­ ­ vyšují (91  060). V červnu 2019 otevřela ­studio BYD Global Design Center ve Shen­ zenu, jehož vedením byl pověřen šéf­ designer Wolfgang Egger z Německa (ex‑Alfa Romeo/Lancia, Seat/Audi), který přešel do Číny v roce 2017. Značka BYD ovšem expanduje s velkými elektrickými ­autobusy, jež pro Evropu vyrábí ve Francii a Maďarsku, a pro USA a Kanadu v Kali­ fornii. Kromě toho existuje společný podnik BYD/Daimler, jenž nabízí osobní automo­ bily Denza 400 EV a 500 EV, přičemž typové číslo odpovídá dojezdu v kilometrech. Nelze vyjmenovat ani všechny významné čínské výrobce, navíc jejich počet se často mění, nemluvě o fúzích, změnách jmen a startupech. Například SAIC Motor podpo­ řila firmu WM Motor Technology Co., Ltd.,

Listopad 2020 Ročník XX. číslo 223 120 •Kč

Automobily A e

ro

7 6 Beijing Radiance Concept, elektrický sedan automobilky BAIC, uvedený coby poutač nové značky, jež nahrazuje BAIC Senova a původní BAW Beijing (nyní Beijing Off Road)

8

11

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Voyah i-Land Concept s křídlovými dveřmi, první automobil nové značky, představené 17. července 2020 ve Wuhanu

Na Mys Horn

Křivonoska 20

20

dd 1

27.10.20 0:00

Právě vyšlo listopadové číslo plné zajímavého čtení

8 Voyah i-Free, studie SUV nové prémiové elektrické značky čínské skupiny Dongfeng, která chce nabídnout sedany, SUV, MPV a různé crossovery z Wenzhou (WM podle německého slova Weltmeister!), která předvedla elektrická SUV. Státní podnik Dongfeng Motor Corpo­ ration, známý společnými podniky s Peu­ geotem, Hondou, Nissanem a Renaultem, ale i kopií Hummeru H1, na Auto China 2020 v Pekingu představil novou značku Voyah, jež bude patřit elektromobilům pré­ miové třídy. Zaujala rovněž Xpeng Motors z Guangzhou, když nejen předvedla úhled­ ný elektrický sedan Xpeng P7, ale také ná­ mořní lodí odeslala první stovku elektromo­ bilů Xpeng G3i SUV do Norska. K dalším čínským startupům, zaměřeným na výrobu NEV (New Energy Vehicles), jak se sou­ hrnně označují BEV, PHEV a FCEV, patří Hozon Auto, Li Auto, Human Horizons HiPhi, Evergrande Auto a mnohé další. ­ Představujeme některé z exponátů letošního Pekingského autosalonu a připomínáme, že byla vystavena také užitková vozidla.  ■

Norton WD 16H

MJ_2020_11.in

Aero 10 HP v expozici

Národního technickéh

o muzea na Letné

Z historie au

Veteránsalon

u příležitosti loňského

Motor Journa

lu 11/2020

výročí továrny

tomobilů Ae

ro

Před devad esáti lety se i sportovců dostávaly první malé do aerovky, kterýc rukou nadšených bena „celá“ motoristů Plaketa s heslem FIDELI SEMPER stovka. Jejich h během roku FIDELIS (v překladu „Věrnému 1933, kdy produkce se 1930 přírůstek nových průběžně zvyšov byla vyro‑ udělována vždy věrný“ či „vždy věrný“) bývala vozů – zaujal zasloužilým pracovníků automobilů a v naší republ ala a v roce m firmy Aero v tabulce prodejmladá automobilka ice byl 8050 Aero svým ů již třetí místo. Vodochody). podílem 1068 která skonči Jak Předstihla la na místě aut ním zaměřením vyplývá z názvu, hlavdokon čtvrtém (s a výrazně původní firmy 986 auty, avšakce značku Škoda, opravy a výroba dražšími) za Aero oběma domin které dodaly letadel – přesněji byly s ujícími firmam rozměrnějšími draků (v letecké každá během jejich terminologii i Praga a Tatra, nazývá roku kolem kompletně vybavený se drakem dvou tisíc osobní ero (fonetick vestavěného letoun bez ch vozů. motoru) y éro)

A

je v českém jazyce souznač ným výrazem letadlo, pochází pro z řeckého slova „aér“

, navíc alternativní výrobou autokarodoplňovaná carů a posléze serií, sidei kompletních od roku 1929 až 1947 automobilů. Odvozené slovo „Aerovka“ (tedy vlastní továrny) také hovorového názvu ním pro každé se pak stalo pojmenovávozidlo z několika vých řad, od typotěch nejmenš ích a jednoválců 10 HP až po dynamicnejstarších trové čtyřválce Norton ké WD 16H dvouli- – jeden Aero z nejúspěšnějších Pro úplnost třeba 50. motocyklů druhé světové války doplnit, že ještě lečném „poúnor v pováovém“ období Aero Minor pod značkou probíhal ve Kbelích finální a v „Rudém Letovu“ Minorů II (vyvíjený výroba původních Jawa ch během německé pace). Rovněž okuv dílnách firmy Vysočanech, Aero v úspěšn Mezi Praze á které praktick britská s objekty poválečn vozidla druhé y sousedily verze motoc é Pragovky, letech 1946 ve stejných yklů. War Departemen světové války se řadí až 1949 bylo poval vedle jednov vojenské t pro vyprodu své ozbroj 3700 nákladn álců značek kováno ené složky ích automob či Veloce Ariel, BSA, naku‑ ilů pod názvemtte také Norton Aero 150 (po Matchless, y. V Braceb určitou dobu Astonu Royal Enfield montovali ridge Street i s označením Praga 150) v malých o nosnosti v birminghams počtech SV u 633 cm³, 1500objem válečné konstruk kg, (předkém jednoválce zvané WD vých sériích Big 4, ale o zdvihovém s dvoulitrovými ce Škoda 150 typ 943) vznikal zejména tam motory OHV civilní stroj katego v desetitisíco‑ typu Favorit z tehdejšíh model rie 500 16H, který o (Škoda 923). dostal označe cm³. Byl to mírně uprave Samotné však už vyráběla ní Norton WD a dodávala brněnskámotory ný jovka v Zábrdov 16H. okuZbro1898 založil icích. devětadvacetiletý James Roku Landsdo 1909 byl na trh wne Norton (1869–1925) uveden SV jednováMotor Journal 11/2020 ve lec se zdvihový hamu společno svém rodném Birming - roky později m objemem 475 cm³ a o st Norton Manufac dva Company. Firma byl překonst turing s vrtáním ruován na verzi se zaměřila 79 mm, součástek pro na produkci V roce 1921 byl model jízdní kola a hovým objemem zdvihem 100 mm a zdvipro rodící se motocyklový27.10.20 bez osvětlení a jeho 16H ve standardu nabízen 490 cm³. Tyto průmysl 0:02 try si posléze verzí s vyšší světlou . V roce 1902 parame- model vili v provozov jednoválcové výškou byl sesta- ton 17C ně modely Noruchovaly až motocykl Norton, v Bradford Street první do 60. let 20. Ve verzi de facto bicykl století. 2) jeho vený lehkým vyba- se tento s rozvodem postranními společnost belgickým motorem uchyceným Clement model motocykl, od roku 1921 ventily Převzal ji hlavní roku 1913 zkrachovala. nad přední nazývaný věřitel, birming 16, respektiv vidlicí. Následující nortony výrobce nářadí e 16H, stal hamský nějším typem R. T. Shelley, motory Peugeot měly často francouzské značky Norton. nejrozšíře- formaci a provedl transnový podnik či Dějiny agregáty SV jednoválce Vlastní pohonné pojmeno Moto Reve. ton Motors 500 cm³ se ovšem začaly psát Limited, přičemž val Norod konce prvníhojednotky firma zavedla právě v době, ton ve firmě J. L. Norkdy se James Landsdowne nadále desetilet působil a byly to osobité í 20. století Norton potýkal jako šéf. Roku 1916 byla výroba v odbytu a s problémy nedostat řešení a znaky motory, jejichž technické podniku v Brooks přesunuta do Shelleyho se byl osobitý technik kem financí. Protože značku typické, rozvíjely trvale a byly pro montáž motocyk Street a posléze byly pro a motocyklový ba emblematické. 1) ale zároveň vizionář, v lů špatný obchodn protilehlé Bracebrizakoupeny prostory ík a manažer dge Street. , tak areál, 1) V roce 1907 Vznikl v němž se nortony to byl model 2) Tyto paramet Big 4. od roku vyráběly po následuj 50 tak OHV a OHC. ry měly jak motory ících třiačtyři 1920 SV, Modelu 16H cet let. byla v portfoliu až do 50. let 20. století přiřazenod 30. a role MJ_2020_11 .indd 50 Motor Journal 11/2020

(vzduch), ale předevší i zůstává firemním m bylo a dosud stále továrny na letadla označením proslulé (v současné době Aero

Nejrozšířeněj

ší motocykl

z Bracebrid

Norton WD

Dne 16. března 1923 plk. Kopal, plk. Kolaříkdosáhl pilot j. Novák výšky 8152 m. Před letadlem , major Skála, tovární pilot J. Novák a konstruk Aero A18 stojí dr. Vladimír Kabeš, tér létadla Antonín Husník

26

MJ_2020_11

.indd 26

1909 Riley 12/18

Živá aukce v Chi

ppenhamu

16H

ge Street

R

1904 Crestmobile

Aukční síň Richar nedaleko Chippeda Edmondse uspořá dala 19. září nhamu v hrabst Všichni, kdo na Showell ví Wiltshire Farm se aukce chtěli registrovat, zúčastnit osobnaukci 55 automobilů. aby ě, se museli vídající součas pro ně byl rezerv předem ován ným předpi pandemie sům pro pořáddostatečný prostor koronaviru. odpo‑ ání veřejn Zúčastnit se i po telefon aukce samoz ých akcí během u nebo přes internet. řejmě bylo možné a rozdíl od

Type D 27.10.20 0:03

N

mnoha v poslední uspořádaných aukcí byl největší době pánové přihazuj o nejstarší vozy ící po telefonu zájem dosáhli v nabídce. Riley rychle 1901 a pak se do z roku 1909 12/18 hp Renault E přihazování na dlouhém další pánové dali dva podvozk ným oválným přítomní na chladičem patří u s výraz- z nich nakonec místě. Jeden známých dochova mezi sedm vůz koupil za kolem roku 1907 Vůz pro čtyři 73 150 liber. s vozem a svou a jeho cena byla ných kusů tohoto modelu kou vyfotogra nebojácné odhadována vhodný pro fovat před katedrál snoubenna 30–35 tisíc liber. Prodal pověstnou jízdu cestující je Fotografie ou v Ely. se však za 50 byla součástí do Brighton z Londýna 600 u. První krok napínavější velkého balíku dokumentů z byl prodej americkliber. Ještě učiněn, k tomu již byl historie vozu. protože vůz Crestmobile Cena renaultu ého vozu byla odhadov už má Type D z roku fikát datovací ceněný certiána na 40 až 1904 rií tonneau. 50 tisíc liber. komise britskéh hozy několika Pohání jej vzduche s karose- klubu. Přílidí, o veterán jednoválec o m chlazený dovolali, nakonec kteří se na Showel SlavnostníFarm výkonu 8 koní start v autokempu Jízdou překonal pán a brzdí se nožní do Brighton nebo ruční Křivonoska kousek na místě, když přímo u již vyzkouše brzdou účinkují Renault E z za vůz zaplatil od Hluboké nad Vltavou ný cí na hřídeli pohonu zadních roku 1901 s 68 500 liber. Darracq 10/12 typickými postraními kol. Když chladiči hp byl tento automodel R z mobil nový, a místem pro 1906 byl odhadov roku prodával se čtyři cestující zaujal již dlouho án na 35 za 850 dolarů. Po 116 letech ale nakonec dopředu jednoho byla jeho cena tele, který na bylo akceptov až 40 tisíc, sběra- 22 na 20–30 tisíc něj odhadována 400 liber. Karoseri áno konečných liber. Této částky Prvním majitelempodal písemnou nabídku i tonneau s . matelno však čtyři byl kapitán Basil odníu zadní částí z Bulford Wilts postavila z Norfolku, který Emery A. Vendrine karosárn Jarní termín a & Cie z Courbev se nechal tradiční akce a vůz byl oie u Paříže pořádané prodán přes z květno vého termín VCC České firmu u přesun měloGarnet Budějovice ut kvůli být vše

Jubilejní 50.

ročník mez

inárodní sout

Křivonosk a

ěže

Při jubilejním ročníku na náměstí v Českých byla výstava výjimečně Budějovicích

Na náměstí se konala výstava, bylo výrazně méně než obvykle. ale diváků času bylo na prohlídku vozidel O to více i na klidný a dokonce oběd posádek v některé nebo malé občerstvení ze zahrádek pod starobylý restaurací m podloubím okolních domů. V předstihu jsem se sice do polí nad přesunula Budějovicemi, do druhé etapy ale start byl až okolo odpolední, třetí hodiny takže diváci kolem tratě museli ještě si pár hodin počkat. Pak ovšem byli odměněn i průjezdem nesouvislé kolony celé pomalých i očet účastník strojů, které rychlejších vystoupa ů oproti původně šeným byl města přes Dobrou ly táhlý kopec z centra přihlá- ale kvůli okolnost první etapa byla Vodu až na náhorní dem asi o třetinu em odhaninu nad ním. spíše spojovac všechna vozidla nižší, přesto Zde nutno smeknou pladůstojný počet se dostavil přímo na hlavní í a vedla výkonem Petra t před posádek, které dějovické náměstí. Hošťálka, který českobu- motocyk opravdu krásné představily vytáhl Příjezd vozidel stroje. a dlážděnou úzkou páním l L & K z roku 1902 táhlým svůj uličkou starého Start byl sice až na vrchol. stoujako každý rok města vedoucí přímo pod patu Stejně tak jako zal Jiří Hořice mohutné Motor kempink u nedaleko Hluboké z brány auto- prvním to dokáJournal 11/2020 se svým vděčným místem Černé věže byl ného nad Vltavou, roku. To velkoobjeAutocarem ze stejpro pár snímků s atmosférou mové a sportovn dob minulýc vozy jako Alvis, h. í Jaguar, BMW nebo MG měly spíše problém , kde a jak předjet pomalu 27.10.20 0:04

koronaviru byl zalita slunce již za námi a zalito na podzim slunce m opravdu , kdy žel nedostavilo. byla, ale řešení m. Podzimní Křivon oska Covidu se Organizátoři rozhodli, že prozat jízdy nakon akce se i přes ec hlasovánímím bohu‑ konat přece nepříliš dobro jenom bude. u epidemiologic v klubu ostré ráno, Počasí bylo teplé slunné opravdu nádhe kou situaci světlo. To poledne a vše měkké odpole rné – svěží grafy podél bylo nejenom pro účastn dní podzim tratě důležit íky, ale i pro ní é. všechny foto‑

1906 Darracq 10/12 66

P

Model R 1908 Star

MJ_2020_11

.indd 66

Je prokázáno, že výfukové 72

MJ_2020_11

.indd 72

plyny z dvoudobých

motorů zabíjejí viry.

Nenechme si tuto

vymoženost vzít!

S vlajkou klubu startuje

předseda VCC České

Budějovice Pavel

Hartl

Motor Journal 11/2020

27.10.20 0:04

www.MotorJournal.cz


Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ GLS 400d 4Matic (X167)

Z trojice SUV značky Mercedes-Benz je třída GLS největší. Automobil se spolu se spřízněnou GLE vyrábí v Tuscaloose v americkém státě Alabama…

TOM HYAN

Nový Mercedes-Benz třídy GLS je třetí generací vozu, původně značeného GL a technicky spřízněného s menším GLE

18

auto 2020/11

TH

N

ovodobá historie terénních automobilů Mercedes-Benz začala 1. února 1979, kdy byla v rakouském Grazu zahájena výroba třídy G, dnes už legendárního vozu, jehož produkce stále neskončila. Následovala třída ML (M-Klasse alias W163) v roce 1997, později vyráběná ve druhé generaci W164 (od 2005), technicky spřízněné s ještě větší první třídou GL (X164), uvedenou na jaře 2006 na americký trh (do Evropy v září téhož roku; premiéra na NAIAS 2006 v Detroitu). Tradice vozů do terénu je u předchůdců společ­nosti Daimler AG mnohem delší, a tak nebylo divu, že při představení vyjely vozy GL 500 4Matic napříč africkou pevninou z Johannesburgu do namibijského

Swakopmundu. Jízda se uskutečnila v předvečer oslavy výročí slavného putování Paula Graetze v dávném roce 1907. Tento automobilový průkopník vyrazil z Dar-es-Salaamu (tehdy v Německé východní Africe, nyní v Tanzanii) a dojel do Swakopmundu za nepředstavitelně těžších podmínek než dnes, takže na cestu potřeboval plných 630 dnů (do cíle dorazil na Prvního máje 1909). Jel s osobním vozem SAG 35 HP (Süddeutsche Automobilfabrik Gaggenau), známém také pod značkami SAF nebo Gaggenau, jehož v roce 1905 založený výrobce se později spojil s automobilkou Benz & Cie a nakonec do Daimler-Benz (1926), přičemž továrna v Gaggenau je dodnes součástí Daimler AG (proslula výrobou terénních Unimogů).


1

2

Foto Tom Hyan

Velkoryse dimenzovaný interiér je velmi prostorný i v sedmimístném uspořádání

3 1 Pro přepravu nákladů lze obě zadní řady sedadel sklopit do úrovně podlahy zavazadlového prostoru 2 Sedadla ve třetí řadě snadno zmizí v podlaze, pokud je nepotřebujete 3 Velkoplošný digitální kokpit je novým standardem všech typů od malé třídy A po velké terénní automobily třídy G

► MOTORY PRO TŘÍDU GLS 2020 typ motor převodovka výkon spotřeba EU (turbo) [kW/k] [l/100 km] GLS 350d 4Matic 3.0 R6d 9A 210/286 7,1 – 8,1 GLS 400d 4Matic 3.0 R6d 9A 243/330 7,1 – 8,1 GLS 450 4Matic 3.0 R6 9A 270/367 9,0 – 9,3 GLS 580 4Matic 4.0 V8 9A 360/489 10,7 – 11,4 AMG GLS 63 4Matic+ 4.0 V8 9A 450/612 11,9 – 12,0 Maybach GLS 600 4Matic 4.0 V8 9A 410/557 12,0

Vývoj se ovšem nezastavil, M-Klasse se během téměř čtvrtstoletí čtyřikrát změnila, přičemž ve třetí generaci (W166 od roku 2011) dostala podle nové nomenklatury Mercedes-Benz po čtyřech letech výroby jméno GLE (tedy SUV od E-Klasse) a v roce 2018 nejnovější generaci V167 (premiéra v Paříži), takže sečteno a pod­ trženo existuje už ve čtvrtém provedení, pokud počítáme původní M-Klasse, která prodlouženou verzi neměla. Kromě první generace tři další vždy dostaly větší va­ riantu GL, po faceliftu 2016 přejmeno­ vanou na GLS (tedy SUV od S-Klasse). Podle stejného schématu jde tedy o třetí generaci GL/GLS, a to od 2006 GL (X164), od 2012 GL (X166, 2016 přejmenováno na GLS) a nejnovější GLS (X167), představenou loni na jaře na autosalonu v New Yorku. Jak vyplývá z kódových označení W/X 164, W/X 166 a V/X 167, jde o automobily na shodné platformě, lišící se pře-

devším délkou. Pokud k tomu připočteme ještě průběžné úpravy palety pohonných jednotek, dostáváme opravdu nepřehledné množství desítek modelů. Nejnovější sedmimístná GLS (tři řady sedadel) se představila ve čtyřech modelech, samozřejmě vždy s pohonem všech kol 4Matic, a to s novými vznětovými řadovými šestiválci coby GLS 350d a GLS 400d (náš testovaný vůz) a zážehovými osmiválci bi-turbo GLS 580 a AMG GLS 63, k nimž v létě přibyly GLS 450 se zážehovým řa­ dovým šestiválcem a také superluxusní Mercedes-Maybach GLS 600 (pouze se dvěma řadami sedadel a standardním zavazadlovým prostorem 520 litrů; cena je zhruba o deset tisíc eur větší než u AMG GLS 63). Přehled současných šesti modelů přinášíme v obvyklé tabulce. Největší z terénních Mercedesů je skutečný obr s délkou 5,2 metru (se závěsným zařízením 5,33 metru), šířkou bezmála dva metry (se

zrcátky 2,16 metru) a výškou 1,83 metru; přesto však proti předchůdci působí menším dojmem, protože karoserie je více zaoblena a má větší sklon zadní stěny. ­ O skutečných rozměrech získáte představu teprve tehdy, chcete-li vjet do garáží, či mezi kolejnice v myčce. To se opravdu zapotíte! Proti předcházející GLS se ovšem rozměry zvětšily jen mírně, ale přece, jakoby už tak velký automobil nestačil (v Evropě s ním mohou soupeřit jen klasický Range Rover a nový BMW X7). V interiéru se tak netísníte ani ve třetí řadě nouzových se­ dadel, kde je šířka ve výši ramen 1278 mm a výška stropu nad sedákem 988  mm. ­Obdobné rozměry na první a druhé řadě ­sedadel ovšem činí 1506/1485 mm (šířka) a 1051/1022 mm (výška), takže tam nestrádá opravdu nikdo. Obě zadní řady sedadel lze elektricky zcela složit do úrovně podlahy zavazadlového prostoru, jehož objem se ►►► tak zvětší ze 355 na 2400 litrů!

11/2020 THauto

19


► MERCEDES-BENZ GLS 400d 4Matic (X167)

Foto Tom Hyan

1

2

3 1 Třetí generace přichází po 350 tisících vyrobených automobilů třídy GLS (GL) z americké Tuscaloosy (Alabama) 2 Pod kapotu se nastěhoval nový vznětový řadový šestiválec OM656 hliníkové konstrukce s ocelovými písty 3 Vyzkoušeli jsme zatím nejsilnější verzi GLS 400d se vznětovým motorem (všechny mají výhradně pohon 4Matic)

Vyspělý je podvozek s pneumatickým odpružením Airmatic, který lze za příplatky dále vylepšovat. Příplatkový E-Active Body Control s elektrickou ­ soustavou 48 V využívá elektrohydraulického řízení individuální charakteristiky tlumičů každého kola podle čtveřice programů Dynamic Select, v paketu Offroad Plus doplněného vyprošťovací funkcí (rozkmitání vozu aktivními tlumiči pro výjezd ze syp­ kého či blátivého terénu), či s kamerou Surface Scan pro volbu tlumení dle nerovností vozovky. Verze AMG GLS 63 má sportovní podvozek Air­ matic/AMG Ride Control s elektronickým závěrem

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (GLS 400d 4Matic) – kapalinou chlazený řadový vznětový šestiválec Mercedes-Benz OM656, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V (pro výfukové ventily variabilní časování Camtronic); elektronické přímé vstřikování common rail, EGR, DPF, EU6d; hliníkový blok a hlava válců, rozteč válců 90 mm, ocelové písty a válce s činnou plochou Nanoslide; objem 2925 cm3 (ø 82,0 x 92,3 mm); kompresní poměr 15,5:1; největší výkon 243 kW (330 k)/3600 – 4000 min‑1 a točivý moment 700 N.m/1200 – 3200 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,86 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80) s možností přímého řazení; stálý převod náprav 3,46; trvalý pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy; pneumatické adaptivní odpružení Airmatic/ADS, na přání E-Active Body Control, Surface Scan a Offroad Paket; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a podtlakovým posilovačem; ABS/EBD, BA, ASR/ESP; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; základní pneumatiky 275/55 R 19 nebo 275/50 R 20 na všech kolech, resp. vpředu 275/45 R 21, 285/45 R 22 nebo 285/40 R 23 a odpovídající vzadu 315/40 R 21, 325/40 R 22 (testovaný vůz) nebo 325/35 R 23. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3135 mm, rozchod kol 1669/1692 mm; délka 5207 (se závěsným zařízením 5335) mm, šířka 1956 (se zrcátky 2157) mm, výška 1823 mm; přední převis 963 mm; světlá výška 160 mm; nájezdové úhly P/Z 24°/21°, přechodový úhel 14°; objem zavazadlového prostoru 355/2400 l; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost DIN 2440 kg, celková hmotnost 3250 kg; brzděný přívěs do 3500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 238 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,3 s; spotřeba paliva EU kombinace 7,1 – 8,1 l/100 km; emise CO2 187 – 213 g/km.

20

auto 2020/11

TH

zadního diferenciálu. Podle typu lze volit pneuma­ tiky, od shodných 19“ a 20“ pro všechna kola až po kola 21“, 22“ nebo 23“, kdy zadní jsou širší než přední. Samozřejmě nízkoprofilové pneumatiky nejsou vhodnou výbavou do těžšího terénu, ale tam většina majitelů dražších verzí nikdy nezajede. Velkoplošný digitální kokpit s dvojicí displejů pod společným překrytem se už stává standardem u všech vozů této značky, za příplatek je Head-Up Display; nechybí hlasové ovládání, posílená konektivita a řada bezpečnostních asistentů jízdy, jak je u vozů Mercedes-Benz obvyklé. Vyzkoušeli jsme provedení GLS 400d 4Matic, tedy silnější verzi s novým vznětovým řadovým šestiválcem OM656, jenž ve většině velkých vozů této značky už nahradil ­motory OM642 prakticky stejného objemu, ale vidlicové s válci do V/72°. Nabízí více prostoru po stranách motoru pro nezbytná účinnější zařízení na ­čištění výfukových plynů, ale je samozřejmě zcela nové konstrukce a tedy výkonnější s nižší spotřebou paliva a redukovanými emisemi. Největší výkon 243 kW (330 k) dovoluje slušnou dynamiku i 2,5 tuny těžkému vozu, u něhož opravdu oceníte obraz z kamery 360° pro bezpečné manévrování ve stísněných podmínkách. Jiné motory než řadové šesti­ válce a vidlicové osmiválce se pro tak velký automobil nedodávají, devítistupňová samočinná převodovka je jedinou volbou. Štítek ve dveřích Made in USA ovšem jasně dokládá, pro jaké podmínky provozu je třída GLS určena. V době testu začínaly ceny GLS od 2 280 850 Kč ­včetně DPH za vznětový šestiválec GLS 350d, testovaný 400d je zhruba o třiadevadesát tisíc korun dražší a vrchol tvoří luxusní Mercedes-Maybach GLS 600 za 4 193 860 Kč (více na www.mercedes-benz.cz). Dosažená spotřeba 10,5 l/100 km ve smíšeném provozu u tak velkého vozu není vůbec špatná.  ■


Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

MERCEDES-BENZ GL 450 CDI 4Matic (X164) v roce 2009

MERCEDES-BENZ GLS 350d 4Matic (X166) v roce 2016

11/2020 THauto

21


Foto Tom Hyan

► Automobily ► SUBARU FORESTER E-BOXER (SK)

ELEKTRIFIKACE

Pátá generace Foresteru se představila s elektrickou asistencí a na nové globální platformě japonské značky...

S

ubaru Forester záhy oslaví čtvrt století a drží se velmi dobře. Od počátku se od jiných lišil nižším těžištěm a jízdními vlastnostmi na úrovni klasických osobních vozů, a proto byly první generace považovány jen za zvýšené kombi; teprve od třetí generace se změnil na crossover SUV, samozřejmě vždy se symetrickým pohonem všech kol, symbolem své značky. Jeho koncepci naznačila ­studie Subaru Streega (Tokio 1995), která stejně jako Forester vyšla z osobních vozů Impreza, s nimiž i v po­ slední páté generaci sdílí zcela novou Subaru Global Platform (SGP), připravenou také pro alternativní po­ hony, nezbytné ke splnění evropských emisních před­ pisů. Na český trh byl Forester páté generace (codename SK) uveden koncem roku 2019, a to výhradně v mild-hybridním provedení e-Boxer. Forester se vždy chtěl lišit. Při naší první návštěvě Detroitského auto­ salonu 1997 jsme si prohlédli před­ sériový vůz Subaru SUV Concept, který získal Hulman Trophy, když na oválu Indianapolis Motor Speedway zajel rekord na 24 hodin průměrnou rychlostí 180,082  km/h, platný pro produkční vozy T1 a uznaný sportov­ ními federacemi FIA a ACCUS. Bylo to v říjnu 1996, teprve následující rok vůz dostal jméno Forester a v japon­

22

auto 2020/11

TH

TOM HYAN Subaru Forester páté generace přichází na trh po 3,9 milionu vyrobených vozů tohoto jména

ské Gunmě se rozběhla produkce. Odpočátku se použí­ valy čtyřválcové ploché motory boxer o objemu 2,0 nebo 2,5 litru, druhá generace (SG od 2002) se od první (SF) na pohled příliš nelišila, teprve u třetí (SH od 2008) s většími rozměry a zcela novým designem označil ­výrobce tento vůz za crossover SUV (nikoli wagon = kombi). Forester SH přinesl unikátní turbodiesel boxer 2,0 litru a šestistupňovou převodovku, zatímco čtvrtá generace (SJ od 2012) zazářila první aplikací převo­ dovky CVT Lineartronic s plynulým převodem, režimu X-Mode a asistenčního kamerového systému EyeSight. Pátá generace (SK) slavila debut na New York Interna­ tional Auto Show 2018, do Evropy přišla jako e-Boxer s novou platformou SGP, přičemž Lineartronic a vylepšený EyeSight jsou standardní výbavou. Vyzkoušeli jsme špičkové provedení Forester e-Boxer ES Executive 2.0i-L (SKE) s atraktivními oran­ žovými doplňky a dvoulitrovým záže­ hovým motorem boxer nové gene­ race (typ FB20), elektromotorem/ generátorem v převodovce Linear­ tronic a pohonem všech kol Symme­ trical AWD s vylepšenými systémy SI-Drive (jízdní režimy Sport/Intelli­ gent) a X-Mode podle terénu (Snow­ -Dirt nebo Deep Snow-Mud). Aktivují se buď na vícefunkčním volantu,


Foto Tom Hyan

5

1

2

1 Přístrojová deska s vícefunkčním volantem a dvojicí velkých displejů

5, 6 Okamžitou funkci hybridní poháněcí soustavy můžete sledovat na displeji infotainmentu

2 Otočný ovladač režimů X-Mode na středové konzoli

7 Spodní displej slouží také obrazu z kamery při jízdě vzad

3, 4 Vnitřní prostor se postupně v nových generacích Foresteru zvětšil; rozměry interiéru naprosto vyhovují všem běžným nárokům anebo otočným ovladačem na středové konzole. Samozřejmě jsme byli nejvíce zvědavi na činnost e‑Boxeru, ale první, co nás zaujalo, bylo výrazně komfortnější naladění podvozku proti čtvrté gene­ raci, samozřejmě bez vlivu na vynikající průchodnost terénem. V páté generaci přibylo také různých asis­ tentů, k nimž patří Subaru Driver Monitoring System (DMS), který s využitím kamery nejen sleduje bdě­ lost a soustředění řidiče (bezpečnostní funkce), ale také po uložení profilu až pěti řidičů přizpůsobí samočinně nastavení vozu (sedadla, klimatizace, ­ ­informační displej, zpětná zrcátka) po rozpoznání konkrétního řidiče (komfortní funkce). Dvoulitrový zážehový čtyřválec boxer dává shodný výkon 110 kW (150 k) jako dříve, ale asistence elek­ trického motoru 12,3 kW (16,7 k) dovoluje ještě lepší ovladatelnost v terénních podmínkách, pružnější re­ akci na sešlápnutí plynového pedálu, posílenou dyna­ miku a naopak díky rekuperaci nižší spotřebu paliva. Navzdory tomu, že jde o mild-hybrid, může Forester krátce jezdit čistě elektricky (1,6 km do 40 km/h), což zaručuje originální systém Subaru MHEV ►►►

6

8 Manévrování usnadňuje rovněž nová kamera u pravého předního kola

7

3 4

8

11/2020 THauto

23


Foto Tom Hyan

► SUBARU FORESTER E-BOXER (SK)

1

2

1 Subaru Forester páté generace se do Evropy dováží jen v elektrifikované verzi e-Boxer 2.0i-L

3

4

2 Zážehový čtyřválec typu FB20 (boxer) s elektromotorem MHEV v převodovce CVT Lineartronic; po stranách motoru jsou dva akumulátory 12 V 3, 4 Objem zavazadlového prostoru se po zabudování trakčního akumulátoru Li-Ion prakticky nezměnil s vyšším napětím akumulátoru 118 V proti obvyklému 48 V u konkurence. Trakční akumulátor Li-Ion 0,6 kWh je uložen vzadu nad nápravou, vtipná konstrukce znamená, že se prakticky nezmenšil objem zavazad­ lového prostoru ve srovnání s vozy bez MHEV (dodá­ vají se na mimoevropské trhy). Okruh 12 V pro příslu­ šenství a Stop/Start motoru napájejí dva klasické akumulátory vpředu pod kapotou po stranách motoru. Nic se externě nedobíjí, ani nezapíná, MHEV pracuje samočinně podle potřeby, funkci systému můžete ­sledovat na palubním displeji (jízda na benzin či elek­ tricky, kombinovaná a rekuperace). V rychlostech 20 až 40 km/h se elektrický pohon aktivuje častěji, vždy jsou poháněna všechna kola systémem Active Torque Split AWD s variabilním dělením točivého ­momentu na nápravy. Trakční elektromotor je vložen

► SUBARU FORESTER e-BOXER 2.0i-L MOTOR – hybridní soustava Subaru e-Boxer MHEV; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Subaru FB20 s dvojicemi protilehlých válců (boxer), uložený podélně vpředu; hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V (řetěz); přímé vícebodové vstřikování, EU6d; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 12,5:1; 110 kW (150 k)/5600 – 6000 min‑1 a 194 N.m/4000 min‑1; b) synchronní střídavý trakční elektromotor/generátor, uložený v převodovce; 12,3 kW (16,7 k) a 66 N.m; c) trakční akumulátor Li-Ion 0,6 kWh; 118,4 V, 4,8 A.h. a 13,5 kW; hmotnost 25 kg; uložený nad zadní nápravou; d) dva akumulátory 12 V vpředu, 48 A.h pro příslušenství a 45 A.h pro restart motoru (ISG, 12 V/165 A). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná převodovka CVT Lineartronic TH85A (hybrid) s kapalinovým měničem a plynulým převodem (3,601 až 0,513 – Z 3,682), resp. se sedmi nastavenými stupni pro přímé řazení (3,552 – 1,892 – 1,474 – 1,228 – 1,024 – 0,852 – 0,682); stálý převod 3,900. Trvalý pohon všech kol Symmetrical AWD. PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu dvojitá příčná ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDC (ESC); pneumatiky 225/60 R 17 nebo 225/55 R 18 (verze Executive). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1565/1570 mm; d/š/v 4625/1815/1730 mm; světlá výška 220 mm; nájezdové úhly P/Z 20°/26°, přechodový úhel 21°; objem zavazadlového prostoru 509/1179 l; objem palivové nádrže 48 l; pohotovostní hmotnost 1652 až 1692 kg podle výbavy, celková 2185 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1870 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 188 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,8 s; spotřeba paliva EU od 6,7 l/100 km; emise CO2 od 154 g/km.

24

auto 2020/11

TH

do převodovky CVT Lineartronic, která kromě plynulé změny převodu nabízí také sekvenční sedmistup­ ňové řazení. Nevýhodou je zvýšená hmotnost asi 110 kg, z čehož připadá 60 kg na zadní nápravu ­(akumulátor Li-Ion, ochranný rám, měnič) a 50 kg na přední (ISG Stop/Start, druhý akumulátor 12 V). Výho­ dami jsou snížená poloha těžiště vozu a úspora až 1,6 litru benzinu na stovku kilometrů (městský režim). Design exteriéru se příliš nezměnil, ale to je vlastně záměr, Forester patří k nejoblíběnějším modelům (v Evropě po dlouhá léta nejprodávanější Subaru, nyní druhý za XV) a úspěšné není třeba dramaticky měnit. Rozvor náprav je větší o 30 mm, vůz je delší o 15 mm, širší o 20 mm a nižší o 5 mm ve srovnání s předchůdcem; nezměnily se nájezdové úhly ani minimální světlá výška, což ocení ti, kteří vyrážejí do terénu. Při terénních jízdách na polygonu Adventure Land v Bělé pod Bezdězem jsme si vyzkoušeli, jak jízdu usnadňuje elektrická asistence v příkrém stou­ pání. Podstatná je moderní, lehčí a tužší platforma SGP, která je zárukou relativně nízké základní vlastní hmotnosti od 1550 kilogramů včetně MHEV. Zvětšily se úhly otevírání bočních dveří, elektrické otevírání zadní výklopné stěny je rychlejší. Významné je posí­ lení bezpečnosti, nový Forester má pětihvězdičkové hodnocení v nárazových testech jak v Japonsku (JNCAP), tak v Evropě (EuroNCAP). Podílí se na tom standardní montáž vylepšeného asistenčního systému EyeSight, jehož dvě kamery umístěné na čelním skle po stranách zpětného zrcátka zachycují třírozměrný obraz dění před vozem a varují řidiče, ale také např. aktivují předkolizní nouzové brzdění před překážkou. EyeSight obsahuje rovněž funkci adaptivního tempomatu, detekci vozidel vzadu a hlídá jízdu v pruzích i nechtěné opuštění jízdního pruhu. Na českém trhu se nový Forester prodává od 900 tisíc, základní cena testovaného vozu je 1 130 000 Kč (podrobněji na www.subaru.cz).  ■


SUBARU FORESTER model 1998 (SF)

11/2020 THauto

25


Foto Tom Hyan

► Automobily ► FORD KUGA 2.5 PHEV 2020

Ford v rámci módního trendu propaguje nové crossovery; Kuga třetí generace je první s možností Mild-HEV, Full-HEV a Plug-In HEV... TOM HYAN Ford Kuga třetí generace přichází na český trh, vyzkoušeli jsme verzi Plug-In Hybrid s velkým čtyřválcem 2,5 litru, která je vrcholem nabídky

26

auto 2020/11

TH

V

elké množství různých modelů osobních vozů má však i negativní dopad, a tak ­jejich celkové prodeje ve srovnání s před­ chůdci klesají, nový Focus čtvrté gene­ race nedosahuje odbytu těch předešlých. Ford však už nepovažuje Focus za globální auto­ mobil, na americkém trhu nebyla čtvrtá generace ani uvedena a minulá udělala ve výrobním závodě ve Wayne (MI) místo pick-upu Ranger. Na druhé straně nová Kuga se už v předcházející generaci stala globálním vozem, paralelně vyráběným v Evropě ­ (Kuga) a USA (Escape), nemluvě o produkci v Číně (Changan-Ford) a dalších zemích.

Od roku 2008 se prodává Ford Kuga v Evropě, první generace vyjela z německého Saarlouisu ­ a druhá od roku 2012 ze španělské Valencie, loni ji na tamějších linkách nahradila generace třetí, postavená na nové platformě C2, kterou sdílí ­ ­především s Focusem čtvrté generace. Paralelně po ukončení produkce dvou prvních generací ­amerického Escape (základ Mazda Tribute) pře­ vzali Američané v rámci strategie One Ford v roce 2012 evropskou Kugu, po úpravách vyráběnou v Louisville (KY) jako Escape třetí a nyní čtvrté ­generace. Nový Ford Kuga se představil 2. dubna 2019 v Amsterdamu, americká verze Ford Escape


► MOTORY PRO FORD KUGA 2020 typ výkon převodovka spotřeba EU (počet válců) [kW/k/min-1] [od l/100 km] 1.5 EcoBoost (I3) 88/120/4000 – 6000 6M 5,6 – 6,0 1.5 EcoBoost (I3) 110/150/6000 6M 5,6 – 6,0 1.5 EcoBlue (I4) 88/120/4000 6M 4,0 – 4,1 1.5 EcoBlue (I4) 88/120/4000 8A 4,4 – 4,5 2.0 EcoBlue (I4) mHEV 110/150/3500 6M 4,1 – 4,4 2.0 EcoBlue (I4) AWD 149/190/3500 8A 4,8 – 5,0 2.5 Duratec (I4) HEV 140/190/n.a. eCVT 5,1 – 5,3 2.5 Duratec (I4) HEV AWD 140/190/n.a. eCVT 5,3 – 5,4 2.5 Duratec (I4) PHEV 165/225/n.a. eCVT 1,2 Poznámka: n.a. = údaj nebyl zveřejněn

Foto Tom Hyan

1

2

3 5

4 1 Nová Kuga je globální automobil na platformě C2, která slouží rovněž Focusu čtvrté generace, americké verzi Escape a luxusnímu Lincolnu Corsair

6

2 Ford Kuga PHEV má otočný volič samočinné převodovky na středové konzole, jaký se poprvé objevil u amerických verzí evropských modelů Ford záhy zářila na dubnové New York International Auto Show 2019. Nový crossover Ford Kuga se vzhledem blíží desig­ nu klasických automobilů (Focus, Fiesta), pouze přebírá ze SUV vyšší siluetu, zvýšenou pozici seda­ del a ve vybraných verzích také pohon všech kol. Nabídka poháněcích soustav pro Evropu je nebý­ vale široká, poprvé přichází automobil Ford jak s klasickým zážehovým nebo vznětovým motorem, tak se třemi hybridními systémy, jež budou postupně nabíhat do výroby. Jsou to testovaný 2.5 Duratec PHEV, nejvýkonnější verze se 165  kW (225  k) a předním pohonem; dále 2.5 Duratec Hybrid 140 kW

(190 k), který bude mít v budoucnu vedle pohonu předních kol také provedení AWD (pohon všech kol), a konečně diesel 2.0 EcoBlue mHEV 110 kW (150 k) se šestistupňovou manuální převodovkou, předním pohonem a systémem Mild-Hybrid (řemenový spouštěč/generátor BISG; akumulátor 48 V/10 A.h). Bohužel kompletní technické údaje, jak se v dnešní době stalo nedobrým zvykem, nejsou k dispozici ani po uvedení vozů na trh! Zážehový motor 2,5 litru hybridních verzí pracuje s Atkinsonovým cyklem a samočinnou převodovkou eCVT s plynulým pře­ vodem. Akumulátor HEV má kapacitu 1,1  kWh, ­akumulátor PHEV 14,4 kWh. ►►►

3, 4 Ford Kuga nabízí prostorný interiér s výškou stropu nad sedáky P/Z 1017/999 mm a šířkou ve výšce ramen 1464/1423 mm 5 Základní objem zavazadlového prostoru 475 litrů se u hybridní verze zmenšil na 411 litrů 6 Údaje o jízdě lze vyhodnocovat na displeji

11/2020 THauto

27


► FORD KUGA 2.5 PHEV 2020

Foto Tom Hyan

3

1 2

4

1 Výroba vozů Kuga byla od druhé generace převedena ze Saarlouisu do Valencie, kde se také od loňska vyrábí nejnovější třetí generace 2 Velký čtyřválec 2,5 litru pracuje s Atkinsonovým cyklem pro větší účinnost 3 Premiéra amerického Escape na autosalonu v New Yorku 2019 4 Zásuvka dobíjení PHEV je na levém předním blatníku

V současné době je jedinou možností získat pohon všech kol AWD u vozu Ford Kuga v provedení se vznětovým motorem 2.0 EcoBlue 110 kW (150 k), nabízeným bez hybridního systému mHEV, ale s osmistupňovou samočinnou převodovkou místo šestistupňové manuální. Modely se zážehovým tří­ válcem 1.5 EcoBoost 88 nebo 110 kW (120 nebo 150 k) mají pouze pohon předních kol. Ford Kuga má velmi dobré jízdní vlastnosti, na rozdíl od Focusu jsou vzadu vždy víceprvkové závěsy s upravenými podélnými rameny Control Blade, ­hybridní provedení má posílenou brzdovou soustavu

► FORD KUGA 2.5 PHEV POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – Plug-In Hybrid; a) kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec 2.5 Duratec, nepřeplňovaný s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V i-VCT (rozvodový řetěz); elektronické vícebodové nepřímé vstřikování paliva Bosch MED17; EU6d; 2488 cm3 (ø 89 x 100 mm); 13,0:1; soustava 165 kW (225 k), výkony motorů, otáčky ani točivý moment neuvedeny; hliníkový blok a hlava válců, pětkrát uložený klikový hřídel; variabilní výtlak olejového čerpadla; b) synchronní třífázový trakční elektromotor/generátor, chlazený kapalinou a uložený vpředu; plynulá převodovka Ford eCVT PowerSplit; stálý převod 2,91; pohon předních kol; c) vysokonapěťový trakční akumulátor Li-Ion 14,4 kWh; 48 A.h; uložený uprostřed vpředu pod podlahou; chlazený kapalinou nebo zahřívaný na provozní teplotu. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy MultiLink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 330 x 27/ø 302 x 12 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení 13,75:1 s elektrickým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 225/60 R 18, na přání 225/55 R 19 nebo 245/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2710 mm, rozchod kol 1597/1588 mm; d/š/v 4626/1883 (se zrcátky 2178)/1675 mm; přední převis 969 mm; objem zavazadlového prostoru 411/1481 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) od 1769 kg, celková 2320 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1200 kg; zatížení střechy do 75 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 200 (EV: 137) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,2 s; spotřeba paliva NEDC/WLTC kombinace 1,2/1,4 l/100 km; emise CO2 26/32 g/km; dojezd EV 72/56 km.

28

auto 2020/11

TH

vzhledem k vyšší hmotnosti vozu (o 280 kg proti základní patnáctistovce), ale trakční akumulátor ­ v přední části podlahy mezi nápravami přispívá ke snížení polohy těžiště. Dosáhli jsme průměrné spotře­ by 6,7 l/100 km ve smíšeném provozu, což je vzhle­ dem k objemu zážehového čtyřválce 2,5 litru velmi slušná hodnota, kterou samozřejmě s teoretickou 1,2 litru nelze porovnávat (až 72 km lze ujet elektricky). Činnost systému můžete sledovat na palubním dis­ pleji, takže se třeba dozvíte, že ze 256 kilometrů jste urazili stovku elektricky. Druh pohonu se přepíná ­samočinně, po vybití se však akumulátor rekuperací za jízdy dobíjí jen obtížně. Pokud chcete využívat ­výhod PHEV, tak musíte dobíjet. Při napětí 230 V ze zásuvky to prý jde do šesti hodin, z wallboxu či ve­ řejné stanice do 3,5 hodiny. Fascinující je ovšem, že výrobce neudává ani točivý moment, ani hodnotu otá­ ček maximálního výkonu, což je opravdu podivné. Výbava může být bohatá s obvyklými jízdními asis­ tenty jako jsou Pre-Collision Assist s detekcí chodců, parkovací asistent a adaptivní tempomat Stop&Go; nechybí vyspělá konektivita Ford SYNC 3 ani mož­ nost výběru podle uvážení a hloubky kapsy ve vý­ bavách Trend, Titanium, Titanium X, ST-Line, ST­ -Line X a dokonce luxusní Vignale, pojmenované po slavném italském karosáři, jehož značku Ford získal podobně jako kdysi emblém Ghia. Víčko zásuvky stejně jako hrdlo palivové nádrže je na ­ ­levoboku, vpředu pro dobíjení, vzadu pro tankování. V nejvýkonnější verzi PHEV vyjde Kuga ST-Line na 949 900 korun českých, základní nabídka se tří­ válcem 1.5 EcoBoost 120 začíná na 569 900 Kč ­(podrobněji viz www.ford.cz).  ■


Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz FORD ESCAPE HYBRID (2004)

11/2020 THauto

29


Foto Delage

► Automobily ► DELAGE AUTOMOBILES (1905 – 2020)

1

Možná je to jen přání, ale Laurent Tapie hodlá od roku 2022 dodávat supersportovní vozy, pro něž získal legendární značku Delage...

Foto Delage

2

TOM HYAN 1 Supersportovní Delage D12, projekt návratu značky, za nímž stojí automobilový nadšenec Laurent Tapie (v jedenadvaceti okusil AGS F1 na okruhu Le Luc) 2 Laurent Tapie se narodil přesně o sto let později než Louis Delage a podnikat začal ještě jako student; jezdil závody a nové Delage založil loni

30

auto 2020/11

TH

S

upersportovní kupé Delage D12 se dvě­ ma sedadly v tandemu a kompozitovou konstrukcí ve stylu monopostů formule 1 prezentoval francouzský podnikatel Lau­ rent Tapie (ročník 1974) coby showcar vybraným zájemcům v prosinci 2019 v Los Angeles, tedy ještě před vypuknutím koronavirové krize. V létě 2020 svůj záměr potvrdil s tím, že v roce 2022 začnou dodávky modelu D12 ze třicetikusové série, pro niž v Austrálii vyvíjejí unikátní nepřeplňovaný dvanáctiválec 7,6 litru. Kokpit bude upraven na míru klientovi, ostatně proč ne, když od každého chce zhruba dva miliony eur za kus... Trojlístek nejprestižnějších značek Francie mezi

l­uxusními vozy třicátých let tvořily Delage, Delahaye a Talbot. Všechny zanikly nedlouho po druhé svě­ tové válce, kdy byly velké automobily daňově znevý­ hodněny, nemluvě o jejich zastaralé předválečné konstrukci. Těžko říci, která značka z francouzského trojlístku je slavnější. Všechny vyráběly silné auto­ mobily sportovního charakteru se zakázkovými karo­ seriemi a vítězily nejen v soutěžích elegance, ale také v největších závodech. Delage pravděpodobně hraje prim, neboť osmiválec Delage 15-S8 (1500 Grand Prix) s kompresorem ovládl okruhy v sezoně 1927, kdy Robert Benoist vy­ hrál pět ze sedmi Grand Prix (GP d’Ouverture a ACF, obě na Montlhéry; španělskou v San Sebastianu,


► DELAGE D12 (2020) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený nepřeplňovaný vidlicový zážehový dvanáctiválec do V/66°, uložený podélně uprostřed před zadní poháněnou nápravou; DOHC Twin-VVT 4V; nepřímé vstřikování paliva; mazání se suchou klikovou skříní; 7599 cm3 (ø 102 x 77,5 mm); 728 kW (990 k)/8200 min‑1 a 833 N.m/6200 min‑1, navíc hybridní systém a) D12 GT: 81 kW (110 k) a 244 N.m, b) D12 Club: 14,7 kW (20 k) a 52 N.m. Osmistupňová jednospojková automatizovaná převodovka, elektrický zpětný chod. KONSTRUKCE – samonosná skořepina z uhlíkových kompozitů, dvoumístné kupé se sedadly v řadě za sebou, aktivní aerodynamika. Nezávislé zavěšení všech kol Contractive Suspension; kotoučové brzdy carbon-ceramic ø 380/360 mm s vnitřním chlazením, třmeny 6/4 pístů; řízení s elektrickým posilovačem. Kompozitová kola, pneumatiky Michelin, vpředu 265/35 ZR 20, vzadu 325/30 ZR 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2800 mm; délka 4645 mm, šířka 2063 mm; výška 1090/1115/1140 mm (mode Track/ Road/City); objem palivové nádrže 80 l; suchá hmotnost a/b) 1300/1390 kg.

Delage D12 má zavěšení kol ve stylu formule 1, na jehož vývoji se podílel bývalý závodník Mauro Bianchi (dědeček nešťastného Julese)

Foto Delage

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 360/360 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 2,6/2,9 s a 0 – 200 km/h za 6,5/7,0 s; spotřeba paliva neuvedena.

3 3 Značku Delage propůjčil nové konstrukci Patrick Delage (pravnuk zakladatele automobilky Louise Delageho) 4 Delage D12 zkonstruoval Benoit Bagur na základě bohatých zkušeností z vývoje závodních a soutěžních vozů (mj. motoru 1.6T WRC pro Škoda Motorsport)

4 i­talskou na Monze a britskou v Brooklands), čímž zajistil značce Delage titul mistra světa. Kromě toho byl Benoist druhý v Miramas 1927, ale sérii vítězství začala dvojice Louis Wagner/Robert Sénéchal ve Velké ceně Británie v srpnu 1926. Tento mistrovský ­ stroj, řadový osmiválec o výkonu 125 kW (170 k)/8000 min‑1, byl dílem Alberta Loryho, a ještě po deseti letech s ním známý Richard Seaman vládl závodům jedenapůllitrové ­třídy (roku 1936 dobyl pět vítězství od Do­ ningtonu po Pescaru). Slavný Louis Chiron s posledním ze čtyř původně vyrobených exemplářů obsadil sedmé místo v 500 mil

5

Indianapolisu 1929, pak vůz prodal Robertu Sénéchalovi (šestý v Pau 1930 a pátý v Montlhéry 1931). Světový rekordman Mal­ colm Campbell vyhrál tři závody v sezoně 1928 a Earl Howe další čtyři v letech 1931 až 1933 (měl dva vozy, No.4 koupil od Sé­ néchala, když No.1 zničil při havárii na ­Monze 1932, a pak z něho posloužily jen ­náhradní díly). Konstrukce motoru 1,5 litru s pohonem dvojice vačkových hřídelů kaská­ dou čelních ozubených kol, jedním nebo dvěma kompresory, pevnou hlavou válců a osmačtyřiceti valivými ložisky je dodnes zázrakem techniky (viz druhá strana obálky).

5 Součástí konstrukce je aktivní aerodynamika Historie Delage je ovšem delší. Louis De­ lage (1874 až 1947), syn výpravčího z ná­ draží v Cognacu, vystudoval strojní inže­ nýrství a po vojenské službě v Alžíru nastoupil jako konstruktér do tehdejšího automobilového průmyslu. Pracoval u za­ pomenuté firmy Turgan-Foy (lehké vozy) a v pařížské filiálce Peugeotu, než založil vlastní továrnu na výrobu autopříslušenství v Levallois. Zisk brzy využil pro stavbu vlastních automobilů, zpočátku ještě s mo­ tory De Dion-Bouton. Hned první typ A s jednoválcem 1059 cm3 startoval v Coupe de l’Auto 1906 a závody pak hrály ►►►

11/2020 THauto

31


► DELAGE AUTOMOBILES (1905 – 2020) Jeden z vozů Delage 15-S8, zřejmě GP5 (motor No.2) s novým rámem a nezávislým zavěšením předních kol (objednal princ Chula u Alberta Loryho)

1

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

2

1 Delage 15-S8 poháněl řadový osmiválec 1488 cm3 s kompresorem, který nabízel výkon 125 kW (170 k) při neuvěřitelných 8000 min‑1 2 Delage D6-11, klasika třicátých let v provedení sedan se šestiválcem 3045 cm3 o  výkonu 53 kW (72 k)/3600 min‑1 (model 1933) stále významnější roli, která vyvrcholila tri­ umfem v 500 mil Indianapolisu 1914 (René Thomas na čtyřválci typu Y, 6208 cm3) a ti­ tulem Delage v závodech Grand Prix 1927 (Robert Benoist). Většina vozů byly šesti­ válce, ale po první světové válce vznikly rekordní speciály (dvanáctiválec 10,7 litru typu DH zvaný La Torpille) vedle závodních vozů Grand Prix, které měly nejprve dvou­ litrové motory V12 (Divo a Benoist vítězi VC Francie a Španělska 1925), později zmíně­ né osmiválce 1,5 litru, s nimiž Benoist nebyl v roce 1927 k poražení. Pak se však závody Grand Prix staly soubojem finančně nej­ silnějších německých týmů. Ještě pro Vel­ kou cenu ACF sportovních vozů 1937 vznikla dvanáctiválcová kupé Delage 4,5 ­litru s aerodynamickou karoserií Andreau. Ve 24 h Le Mans startovaly především vozy odvozené ze sériových typů, šestiválce ­obsadily druhé místo v ročníku 1939 (Gé­ rard – Monneret) a  1949 (Louveau – Jover) a ještě roku 1949 dojel Delage D6-70 druhý ve  24 h Spa (Louveau – Mouche). Zatímco první vozy Delage měly jednoválce De Dion-Bouton, v roce 1909 se objevily čtyřválce vlastní konstrukce, přestože se ješ­ tě využívaly i pohonné jednotky dalších zna­ ček (Ballot, Chapuis-Dornier). V roce 1913 byla výroba převedena z Levallois do super­ moderního závodu v Courbevoie a Delage zahájil úspěšnou expanzi, kterou přerušila až krize počátku třicátých let. V roce 1912 se představil typ AH, první s šestiválcem kon­ strukce Delage, do krizových let přišel první osmiválec D8 (1929) a jeho sportovní varian­ ta D8S. Do května 1933 jich vzniklo 2001

32

auto 2020/11

TH

Závodní voiturette typu F, poháněná jednoválcem 939 cm3 o výkonu 7,7 kW (10,5 k) s třístupňovou převodovkou (model 1908)

kusů a jejich nádherné karoserie od věhlas­ ných karosářů (Chapron, Binder, Letourneur et Marchand, Kellner, Fernandez et Darrin, Belvalette a dalších) sbíraly ocenění na sou­ těžích elegance. Výrobu doplnily odvozené šestiválce, jež přežily převzetí tradičním ri­ valem Delahaye po finančních obtížích v po­ lovině třicátých let. Obě značky existovaly i nadále, ovšem mnohé Delage byly jen značkovými variantami Delahaye s jejich motory i podvozky. Navzdory tomu si Louis Delage udržel značnou autonomii, dokonce pokračoval v nasazení vozů do závodů a in­ ženýr Lory vyvinul další závodní dvanácti­ válec 4481 cm3 (1937). Koncem třicátých let vznikly nejkrásnější karoserie pro Delage i Delahaye, vyráběly se čtyřválce, šestiválce a osmiválce konstrukce Delahaye. Zakla­ datel značky Louis Delage zemřel v prosinci 1947, poválečná výroba pokračovala luxus­ ními sportovními vozy Delage D6 3 Litres včetně tříkarburátorové supersportovní ver­

ze Olympic, ale to už byla jen labutí píseň značky. Reprezentační limuzína D-180 se čtyřiapůllitrovým šestiválcem Delahaye, představená na Pařížském autosalonu 1946, se nedočkala výroby. Po roce 1954 pro­ dukce skončila, když se Delage a Delahaye staly majetkem Hotchkissu, který je přežil jen díky výrobě užitkových automobilů. Novou nadějí je tedy projekt D12, který vede Lau­ rent Tapie, syn podnikatele a bývalého mi­ nistra Bernarda Tapieho; značku propůjčila asociace Les Amis de Delage, jejíž zakla­ datel Patrick Delage byl jmenován čestným prezidentem nové společnosti Delage Auto­ mobiles, která chce vozy D12 vyrábět v pů­ vodním závodě v Courbevoie, když program Village Delage podpořila tamější radnice. Tapie vyjádřil naději, že vůz bude testovat jeho idol Jacques Villeneuve. Konstruktérem je Benoit Bagur, který má bohaté zkušenosti od Peugeotu, Renaultu, Alfy Romeo, Seatu, Exagonu, Ligieru a dalších firem.  ■


► MILNÍKY DELAGE

Foto Tom Hyan

Závodní Delage typu 2 LCV (přestavěné na evoluční verzi Stade 3) se dochovalo ve Velké Británii (1924 – 1925, vůz Roberta Benoista)

zahájení výroby lehkých vozů (motory De Dion-Bouton) první čtyřválce vlastní konstrukce (M; 9CV) první šestiválcové vozy Delage AH (2562 cm3) výroba převedena do moderní továrny v Courbevoie vítězství v 500 mil Indianapolisu (René Thomas) vítězství v MS Grand Prix (Robert Benoist, typ 15-S8) převzatí Delage konkurenční značkou Delahaye Richard Seaman vítězí po 10 letech na typu 15-S8 obnovení výroby typem D6 3 Litres (motor Delahaye) poslední vozy Delage/Delahaye (převzato Hotchkissem) Patrick Delage založil asociaci Les Amis de Delage Laurent Tapie založil Delage Automobiles (projekt D12)

4

Foto Delage

3

1905 1909 1912 1913 1914 1927 1935 1936 1946 1954 1956 2019

3 Robert Benoist (1895 – 1944), vítěz pěti Grand Prix v roce 1927, se zasloužil o titul mistra světa pro značku Delage v roce 1927

5

Foto Delage

4 Robert Benoist (Delage 15-S8), vítěz mistrovství světa 1927 a hrdina protihitlerovského odboje, zavražděný Němci v Buchenwaldu dne 9. září 1944

6 7

5 Delage D6 3 Litres s předválečným podvozkem, ale s novou karoserií (model 1950; konec výroby 1954) 6 Úchvatná karoserie Cabriolet-Victoria na podvozku osmiválce Delage D8-15 ročníku 1934 při jedné z francouzských soutěží elegance 7 Sériová výroba velké limuzíny Delage D-180, projektu roku 1947, se už nerozběhla (design Philippe Charbonneaux)

11/2020 THauto

33


Foto Ferrari

Ferrari Omologata

Vanwall GP 1958/2020

Foto Vanwall

Na zkušebním okruhu ve Fioranu se 25. září 2020 představila unikátní kreace Ferrari Omologata, kupé v závodních barvách Rosso Magma, postavená coby další speciální projekt pro bohatého klienta. Rodila se dva roky během konzultací se zákazníkem, je postavena na podvozku Ferrari 812 Superfast, ale z původní karoserie nebylo převzato nic s výjimkou čelního okna a hlavních světlometů. Vzhledem k základu lze předpokládat, že vůz má vidlicový dvanáctiválec 6496 cm3 (ø 94 x 78 mm) o  výkonu 588 kW (800 k)/8500 min‑1, který přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku pohání zadní kola a uděluje vozu zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,9/7,9 sekundy a největší rychlost 340 km/h. Omologata je desátou kreací one-off s motorem V12 vpředu od typu P540 Superfast Aperta z roku 2009.

Foto Vanwall

Foto Ferrari

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

34

auto 2020/11

TH

Vanwall Group pod vedením Andrewa Garnera oznámil nové obnovení značky závodních vozů Vanwall přesnou kopií formule 1 z roku 1958, která byla vyvrcholením konstrukčních aktivit týmu Tonyho Vandervella. Z devíti startů F1 v roce 1958 vyhrály Vanwally šest Grand Prix a získaly Pohár konstruktérů F1 s maximálním počtem bodů (počítalo se šest nejlepších výsledků). Šest vozů Vanwall Continuation Cars vyrobí specialista na renovace Hall and Hall podle původního vzoru včetně čtyřválce 2,5 l/200 kW (270 k). Budou homologo‑ vány FIA pro závody historických vozů, pět po 2,15 milionu USD je určeno klientům, šestý zůstane továrnímu týmu. Druhým krokem má být moderní sportovní automobil Vanwall.


Foto Mazda

► KRÁTCE

McLaren Elva Gulf Theme by MSO

Foto McLaren

McLaren Elva M1A Theme by MSO

Foto McLaren

Na oslavu 100 let od založení připravila Mazda sérii modelů 100th Anniversary Special Edition, která vsadila na bílý exterier (Snowflake White Pearlescent) a tmavě červený interier (Burgundy Red), jaký odkazuje na první sériově vyráběný automobil Mazda R-360 Coupé, jenž měl toto zbarvení ve vyšší výbavě. Dvoumístný vozík poháněl vzadu uložený vzduchem chlazený vidlicový dvouválec 356 cm3 o  výkonu 11,8 kW (16 k)/5300 min‑1, který uděloval vozu se čtyřstupňovou převodovkou největší rychlost 90 km/h (alternativou byla dvoustupňová samočinná převodovka). Výroční modely nyní jsou Mazda 2, 3, 6, CX-3, CX-30, CX-5, CX-8, RF a MX-5, uvedené v Japonsku; evropská premiéra se měla konat na Ženevském autosalonu 2020. Mazda vznikla jako výrobce korkového zboží v roce 1920 (Toyo Cork Kogyo).

Zatím posledním automobilem McLaren z Ultimate Series, která zahrnuje nejrychlejší typy P1, Senna a Speedtail, je otevřený McLaren Elva na oslavu spolupráce s malou britskou firmou Elva, která pro Bruce McLarena vyráběla sportovní prototypy už v polovině šedesátých let. Projekt, oznámený v listopadu 2019, nejprve počítal s odbytem 399 vozů, ale koronavirová krize a následný úpadek hospodářství vedl v dubnu ke snížení na 249 vozů a nyní na 149. Mají individuální zbarvení podle legendárních závodních McLarenů, k posledním patří Gulf Theme by MSO, představené v polovině října na SpeedWeeku v Goodwoodu. Pohonnou jednotkou je osmiválec McLaren 4.0 V8 Bi-Turbo o výkonu 599 kW (815 k). Dodávky budou zahájeny ještě letos.

► Málokterý šéf automobilky má takové zkušenosti s jejími výrobky jako Akio Toyoda, prezident Toyota Motor Corporation (ve funkci od června 2009). Několikrát se osobně zúčastnil slavného závodu 24 h Nürburgring s automobily Toyota a Lexus, zasloužil se o založení divize Gazoo Racing, osobně se podílí na vývoji sportovních vozů (tím posledním je Yaris GR) a podporuje účast značky ve 24 h Le Mans a mistrovství světa v rallye. Narodil se 3. května 1956, vystudoval v Japonsku a USA, do firmy založené svými předky nastoupil v dubnu 1984. ► Geniální konstruktér Colin Chapman, zakladatel značky Lotus, se musí obracet v hrobě. Poté, co britskou značku Lotus získal Geely Holdings, se znovu připravuje SUV, nyní na platformě Volvo SPA, a proto se nový Lotus Lambda bude vyrábět v čínském Wuhanu! O vstupu do segmentu SUV hovořil už Jean-Marc Gales, než jeho místo šéfa Lotusu převzal v roce 2018 Phil Popham, když podnik získali Číňané. Colin Chapman zemřel v prosinci 1982 na selhání srdce a od té doby Lotus vystřídal různé vlastníky včetně General Motors, Romana Artioliho a Proton Holdings. Nyní Lotus také připravuje nové výzkumné středisko Advanced Technology Centre ve Wellesbourne (na University of Warwick). ► V září oznámil Groupe Renault novou organizaci pod vedením nového generálního ředitele, jímž se stal Luca De Meo (ex-Seat, ex-Fiat), založenou na čtyřech hlavních pilířích Business Units. Budou je řídit Luca De Meo (CEO Groupe Renault), Denis Le Vot (EVP prodej a marketing; Dacia), Cyril Abiteboul (Renault Sport Racing a Alpine) a Clotilde Delbosová (zástupce CEO, CFO a New Mobility). Vzápětí bylo oznámeno přejmenování týmu F1, který je 100% vlastnictvím Renaultu od 2016, a to na Alpine F1 Team od 2021. Do skupiny přešel Gilles Vidal, v letech 2010 – 2020 šéfdesigner Peugeotu (od 1996 pracoval jen pro PSA včetně Citroënu, toto je jeho první jiné angažmá). ► V září byl vyroben půlmiliontý Nissan Leaf, jubilejní kus je jedním ze 175 tisíc vyrobených v britské továrně v Sunderlandu. První generace Leafu získala evropský titul Car of the Year 2011. Volba tehdy vzbudila pochybnosti, zda Leaf měl podle tehdejších pravidel COTY v prvním roce požadovaný odbyt pěti tisíc kusů. I kdyby neměl, tak později překonal očekávání a nyní se vyrábí ve druhé ještě lepší generaci. Po Japonsku se rozběhla produkce od roku 2013 v britském Sunderlandu.

11/2020 THauto

35


► 104. INDIANAPOLIS 500 (2020)

Pato O’Ward v čele skupiny před Santino Ferruccim, nováčci roku (Rookie of the Year) v Indy 500 letos a loni

BEZ DIVÁKŮ...

Odsunuto na srpen, bez diváků a ještě dokončeno pod žlutou vlajkou, to byl letošní 104. ročník legendárního závodu 500 mil Indianapolis...

N

ejrychlejší kategorií formulových vozů je americká NTT Indy Car Series, zejména pak vyvrcholení šampionátu 500 mil India­ napolis, které nový majitel slavného okruhu a celého šampionátu Indy Car chtěl v le­ tošní sezoně zachránit! Roger Penske totiž prostřed­ nictvím Penske Entertainment Corporation převzal k 4. listopadu 2019 nejen Indianapolis Motor Speedway od rodiny Hulman-George (vlastnila dráhu přes 70 let), ale jako nejzkušenější z manažerů amerických automo­ bilových závodů rovněž celé mistrovství Indy Car, jež letos prožilo neobyčejně dramatickou sezonu, ostatně jako vše, zasažené koronavirovou krizí. Roger do po­ slední chvíle věřil, že diváky na trať pustí, ale vývoj ­situace v Indianě tomu v létě zabránil. Sice se jelo, ale před prázdnými tribunami. Z tradičního květnového termínu (letos 24. 5.) se závod přesunul na 23. srpna, ale vzhledem k tomu, že za nor­ málních okolností jde o slavnost, která trvá téměř mě­ síc, se také začínalo jezdit o jedenáct dní dříve. Systém tréninků byl zahájen ve středu 12. 8., ve čtvrtek 13. 8. jako první havaroval Fernando Alonso a podobně jako loni omezil svoje šance na zisk Triple Crown (Monako F1, Le Mans 24 h a Indy 500). Na Fast Friday už jezdci jeli s vyšším plnicím tlakem turba a do čela pořadí se konečně dostal Marco Andretti, když zajel průměr 375,687 km/h v týmu svého otce Michaela. V sobotní

36

auto 2020/11

TH

1

2

Foto Helena Hyanová

Foto Chevrolet

Motorsport

TOM HYAN 1 Takuma Sato přešel do Indy Cars v sezoně 2010 (dosud šest vítězství) 2 Bobby Rahal (vlevo) může být spokojen, Sato vyhrál, syn Graham dojel třetí a Pigot svou havárií Satovi pomohl (Rahal Letterman Lanighan Racing)


► 104. INDIANAPOLIS 500 (2020)

3

Foto Chevrolet

Foto Chevrolet

4

Rinus VeeKay, nizozemský nováček, dojel při debutu dvacátý

6

4 Pato O’Ward postoupil do Indy Cars jako čerstvý mistr Indy Lights 2018 5 Ed Carpenter měl opět smůlu, po opravě celý závod jezdil se ztrátou třinácti kol 6 Rinus VeeKay je teprve dvacetiletý závodník z nizozemského Hoofddorpu, který si při debutu v Indy Cars vede velmi dobře 7 Marco Andretti byl před závodem nejrychlejší, ale opět nevyhrál (dojel třináctý) 8 Tony Kanaan se letos loučí, smlouva s  A. J. Foytem skončila

7

Foto Helena Hyanová

3 Josef Newgarden (Penske/Dallara Chevrolet) loňský titul neobhájil a skončil druhý, zatímco Scott Dixon dobyl svůj šestý titul

Foto Tom Hyan

kvalifikaci s průměrem 372,243 km/h na čtyři okruhy svoji převahu potvrdil před týmovými kolegy Ryan Hunter-Reayem, Alexanderem Rossim a Jamesem ­ Hinchcliffem (všichni Andretti Autosport/Dallara/Honda) a také v neděli v kvalifikačním rozstřelu Fast Nine (nej­ lepších devět) uhájil pole position rychlostí 371,788 km/h (opět průměr na čtyři kola), byť nyní před Scott Dixonem (Ganassi/Honda), Takuma Satem (RLL/Honda) a no­ váčkem Rinus VeeKayem (Carpenter/Chevrolet). Ještě o týden později před nedělním startem závodu 23.  8. se zdálo, že Marco konečně prolomí smůlu ­Andrettiů a bude bojovat o prvenství. Jeho dědeček Mario Andretti, vítěz ročníku 1969, projel trať v dvou­ sedadlové formuli Indy Car, za ním na sedadle spolu­ jezdce v exhibiční jízdě seděl Marcův otec Michael, kterému se nikdy Indy 500 vyhrát nepodařilo. Po startu, kdy se pole jezdců seřadilo za pace car Corvette C.8, který řídil Mark Reuss (prezident General Motors), oka­ mžitě mladého Andrettiho předjel zkušený Novozélan­ ďan Scott Dixon a ujal se vedení, do něhož se Marco nikdy nevrátil. Ve čtvrtém kole se zablokovala brzda Jamesu Davisonovi, jeho pravé přední kolo vzplanulo a vyjel safety car, Australan musel vzdát. Další ve zdi byl Marcus Ericsson, bývalý jezdec F1, do čela se vy­ švihl třiadvacetiletý nováček Oliver Askew z Floridy, kterého sice předjel loňský vítěz Simon Pagenaud, ale Askew se dlouho držel druhý, než před ním Conor Daly

5

Foto Chevrolet

(pořadí, jezdec, tým/motor, počet kol) 1. Takuma Sato (JPN)................. RLL/Honda................................200 2. Scott Dixon (NZ)..................... Ganassi/Honda..........................200 3. Graham Rahal (USA)............... RLL/Honda................................200 4. Santino Ferrucci (USA)........... Coyne/Honda............................200 5. Josef Newgarden (USA).......... Penske/Chevrolet......................200 6. Pato O’Ward (MEX)................. Arrow McLaren/Chevrolet..........200 7. James Hinchcliffe (CDN)......... Andretti/Honda..........................200 8. Colton Herta (USA) ................ Andretti HSR/Honda..................200 9. Jack Harvey (GB).................... Meyer-Shank/Honda.................200 10. Ryan Hunter-Reay (USA)......... Andretti/Honda..........................200 11. Helio Castroneves (BR)........... Penske/Chevrolet......................200 12. Felix Rosenqvist (S)................ Ganassi/Honda..........................200 13. Marco Andretti (USA).............. Andretti Herta/Honda.................200 14. Will Power (AUS).................... Penske/Chevrolet......................200 15. Zach Veach (USA)................... Andretti/Honda..........................200 16. JR Hildebrand (USA)............... DRR/Chevrolet...........................200 17. Max Chilton (GB).................... Carlin/Chevrolet........................200 18. Charlie Kimball (USA)............. Foyt/Chevrolet...........................200 19. Tony Kanaan (BR)................... Foyt/Chevrolet ..........................199 20. Rinus VeeKay (NL).................. Carpenter/Chevrolet..................199 21. Fernando Alonso (E)............... Arrow McLaren/Chevrolet..........199 22. Simon Pagenaud (F)............... Penske/Chevrolet......................198 23. Ben Hanley (GB)..................... Dragon/Chevrolet......................198 24. Sage Karam (USA).................. DRR/Chevrolet...........................198 25. Spencer Pigot (USA)............... RLL Buhl/Honda........................194 26. Ed Carpenter (USA)................. Carpenter/Chevrolet..................187 27. Alexander Rossi (USA)............ Andretti/Honda..........................143 28. Alexander Palou (E)................ Coyne Goh/Honda.....................121 29. Conor Daly (USA)................... Carpenter/Chevrolet....................91 30. Oliver Askew (USA)................. Arrow McLaren/Chevrolet............91 31. Dalton Kellett (CDN)............... Foyt/Chevrolet.............................82 32. Marcus Ericsson (S)............... Ganassi/Honda............................24 33. James Davison (AUS) ............ Coyne/Honda................................4

8

udělal hodiny, Askew se nestačil vyhnout a oba své vozy rozbili. Při restartu ve 100. kole (polovina závodu) opět vedl Scott Dixon, ale Marco Andretti se ještě držel pátý, Novozélanďan však závodu dominoval a zřejmě by vyhrál, kdyby nedošlo k dalším žlutým fázím. Druhá polovina závodu byla neméně dramatická. Špa­ nělský nováček Alex Palou skončil ve zdi, opět vyjel ­safety car. Scott Dixon bojoval o vedení s Alexanderem Rossim, ale pak měl Rossi při výjezdu z pit lane lehkou kolizi se Satem, dostal penalizaci a musel na konec star­ tovního pole. Zahájil stíhací jízdu, jenže ve 143. kole také on skončil v hrazení. Při zpomalení závodu se Takuma Sato dostal za Scotta Dixona a nakonec ho ►►►

11/2020 THauto

37


► 104. INDIANAPOLIS 500 (2020) 1 Rinus VeeKay při tréninku před prázdnými tribunami v srpnu na Indianapolis Motor Speedway 2 Největší změnou v letošní sezoně je ochrana Aeroscreen před jezdcem (na snímku Josef Newgarden) 3 Roger Penske uspořádal v Indianapolisu dva závody navíc; na silničním okruhu vyhrál první Harvest Grand Prix člen jeho týmu Will Power 4 Motory Honda měly nad Chevrolety převahu, osm bylo v první desítce (Chevy pátý a šestý)

předjel. Když pak ve 195. z celkových 200 kol havaroval Spencer Pigot, bylo rozhod­ nuto. Trefil vnější zeď, odrazil se a zdemolo­ val bariéry na vjezdu do depa. Jejich oprava by znamenala velké zdržení, a proto se pořa­ datelé rozhodli ukončit závod pod žlutou vlaj­ kou. Dixon neměl šanci zaútočit na Sata, nesmělo se předjíždět. Alternativa zastavit závod červenou vlajkou a pak umožnit sou­ boj na tři nebo čtyři kola padla, protože pobo­ řenou bariéru by nemohli pro ostrý závod bez opravy nechat. Takuma Sato však vy­ hrál zaslouženě, vždyť Scotta Dixona předjel v regulérním souboji, byť mu žlutá fáze pak pomohla. Zopakoval svůj triumf z roku 2017. Je jediným japonským vítězem Indy 500, ale hned dvojnásobným, žádnému z jeho kraja­ nů se nepodařilo závod mistrovství Indy Car vyhrát. A Sato má těch vítězství šest (první z Long Beach 2013), když po odchodu z for­ mule 1 nalezl v Americe zemi zaslíbenou. Na rozdíl od formule 1 jde o mistrovství velmi vyrovnané, o vítězství bojují jezdci ­ různých týmů; nejde tedy o dominantní ­postavení jediného jako ve formuli 1! Pro Indy Cars dodává Dallara Automobili ze své americké pobočky v Indianapolisu shodné monoposty IR12, ovšem pro letošní rok s novou ochranou prostoru jezdce, nazva­ nou Aeroscreen. Ta sestává z průhledného štítu z organického skla od PPG, které odolá přímému nárazu předmětu o hmot­ nosti dvou liber (0,9 kg) při rychlosti přes 220 mph (přes 350 km/h) a jako celek odrazí i větší kusy, uvolněné z havarovaných zá­ vodních vozů. Vývoj začal v roce 2016 po tragické smrti britského závodníka Justina Wilsona, zasaženého v letním závodě

38

auto 2020/11

TH

Foto Tom Hyan

2

Foto Chevrolet

1

3 4

500 mil Pocono 2015 troskami z jiného monopostu. Na rozdíl od systému Halo ­ z formule 1 volili organizátoři aerodynamický štít, upevněný k samonosnému trupu titano­ vým rámem od firmy Pankl, který navíc zvětšuje tuhost celku o deset procent. Štít má hmotnost 7,8 kg a titanový rám 12,6 kg. Projekt vychází ze spolupráce NTT Indy Car Series a firmy Red Bull Advanced Technologies, součásti rakouského týmu Red Bull F1 (a proto rám od Pankla). Do for­ mule 1 ovšem Red Bull nabízel Aeroscreen marně, přednost dostal trubkový rám Halo. Žádný jiný výrobce motorů 2.2 V6 Bi-Turbo se zatím přes různé spekulace (Hyundai) ­nepřihlásil, a tak po neslavném vystoupení Lotusu (Judd) zůstávají soupeři jen pohonné

jednotky Honda (HPD) a Chevrolet (Ilmor). Podle stupně přeplňování (limit tlaku se mění podle okruhu) mají výkon 404 až 551 kW (550 až 700 k) při otáčkách do 12 000 min‑1 (omezovače dodává organizátor). Pro speed­ ways (čtyřkilometrové ovály), krátké ovály nebo silniční přírodní a městské okruhy jsou monoposty odlišně upraveny včetně aero­ dynamických prvků, výkonu motoru (plnicí tlak) a povolené hmotnosti (721 až 739 kg). Větší změny lze očekávat v sezoně 2022, kdy přijdou hybridní systémy s motory 2.2 V6 a elektrickou asistencí KERS (rekuperace brzdné energie, akumulace a výkonová ­asistence elektromotorem), jaké zavedla for­ mule 1 před více než deseti lety (nyní má F1 složitější hybridní systém).  ■


Foto WTCR 2020

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Esteban Guerrieri vede na Hungaroringu před Tassim (oba Honda) a smečkou vozů Lynk&Co, které řídí Yann Ehrlacher, Yvan Muller a Santiago Urrutía

Argentinský závodník Esteban Guerrieri, který v sezoně 2010 jezdil v českých týmech ISR Racing (třetí ve F-Renault 3.5 Series) a Charouz-Gravity Racing (Formule AutoGP), se navzdory úspěchům v Evropě i USA nedostal do formule 1 ani do Indy Cars. Letos po dvojnásobném vítězství na Hungaroringu oživil naděje na zisk titulu mistra světa alespoň v závodech cestovních vozů WTCR 2020, když po čtyřech závodních víkendech ztrácí 22 bodů na vedoucího Yanna Ehrlachera, jenž se svým strýcem Yvanem Mullerem hájí barvy čínské Lynk&Co. Pětatřicetiletý Guerrieri jede za tým All-Inkl.com Racing Münnich Motorsport podnikatele René Münnicha, který nasazuje vozy Honda Civic TCR pro Estebana Guerrieriho, jeho krajana Nestora Girolamiho, Maďara Attilu Tassiho a Portugalce Tiaga Monteira.

Zatímco na Ecce Homo se letos pouze trénovalo, jiné závody do vrchu se u nás jely navzdory koronaviru. Hostem na českých tratích je tradičně Francouz Sébastien Petit, který už loni ustavil nový rekord Ústecké 21 (1:42,83 min; vyhrál nedělní závod s vozem Norma M20 FC), zatímco letos představil spider Nova NP01-4 Honda Turbo a zvítězil v novém rekordu na Zámeckém vrchu v Náměšti nad Oslavou (ve druhé jízdě zajel 51,92 s). Další Albrechtický kopec (Laudon) u Lanškrouna poznamenala smrtelná havárie v sobotu 22. srpna ráno, když Jiří Los ml. vylétl v tréninku z trati, jeho Mitsubishi Lancer Evo IX narazil do stromu a čtyřiačtyřicetiletý závodník zahynul. Sobotní závody byly zrušeny, v neděli opět vyhrál Sébastien Petit (Nova; nejlepší čas 2:59,04 min) před Václavem Janíkem (Norma M20 FC) a Petrem Trnkou (Ligier JS53 Evo2).

Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

Jaroslav Surówka (MTX 2-03 Ford 1300) v Mostě v květnu 1980, kde vedl závod B6-1300 do sedmnáctého z dvaceti kol (odpadl s poruchou mazání motoru) ►

Jiří Los ml. (Mitsubishi Lancer Evo IX)

Foto Jiří Maršíček

Jeden z nejlepších okruhových závodníků domácího mistrovství Jaroslav Surówka zemřel po delší nemoci (22. února 1944 – 15. března 2020). Začínal na motocyklu, ale proslavil se s vozy MTX 1-03 formule Easter a MTX 2-03 Spider, pro který sehnal motor Ford 1300, což byla mezi stroji Lada a Škoda celkem rarita (v roce 1980 s ním vyhrál v Ostravě). Zkoušel štěstí nejprve se spiderem Gr.6, poháněným motorem Moskvič! Když zanechal závodů, podporoval syna Patrika v motokrosu a pak mladšího Jaroslava (nar. 1987), jenž se před deseti lety pustil do vrchařských závodů. Nejprve s historickou formulí Mondial (1983), ale nyní už s moderní Normou M20 FC Honda 2000 ve vlastním týmu JS Racing z Ostravy.

Sébastien Petit (Nova NP01-4 Honda Turbo) Martin Holmes

Jedenáctého června, krátce po oslavě osmdesátin (25. dubna), zemřel Martin Holmes, britská legenda světových rallye, na nichž působil jako spolujezdec, novinář a fotograf. Absolvoval jich 520, poslední byla Rallye Deutschland 2019. V roce 1959 viděl první soutěž coby student University of Southampton, od roku 1962 byl navigátorem od mnoha místních podniků až po světové rallye (1971 britský mistr s Chrisem Sclaterem; pak čtvrtý v San Remu 1974 s Mehtou a v Portugalsku 1979 s Dawsonem, dvakrát pátý na RAC s Andersonem 1976 a Ragnottim 1981), než přílbu pověsil na hřebík po RAC Rallye 1981. Jako novinář přispíval také do českých a československých novin i časopisů.

11/2020 THauto

39


Foto Roman Klemm

► Motorsport ► REINHOLD JOEST (JOEST RACING)

1

VÁŠEŇ PRO LE MANS Reinhold Joest patřil k významným německým automobilovým závodníkům, ale ještě více se proslavil jako šéf závodních týmů...

K

40

auto 2020/11

TH

ROMAN KLEMM

zeném ročníku, poskytl Romanu Klemmovi slíbený rozhovor. Hodinku, z níž se nako­ nec staly více než dvě.

1 Vozy Audi vyhrály 24 h Le Mans pod taktovkou Reinholda Joesta celkem třináctkrát 2 Autor článku s Reinholdem Joestem při rozhovoru v Le Mans

2

Foto Jürgen Pippig

olem automobilového sportu se točí nejrůznější osobnosti. Některé dokáží od nuly vy­ budovat úspěšnou kariéru, jiné po čase zmizí, i když je to stálo miliony. Vynikají také ti, kteří po ukončení aktivní kariéry závodníka zůstanou a dále hrají rozhodující roli jako manažeři nebo vlastníci týmů. Reinhold Joest do této ­skupiny patří. Coby jezdec triumfoval ve 24 h Daytona 1980, byl německým mistrem závodů do vrchu, šampionem Interserie a vyhrával závody mistrovství světa zna­ ček. Ve 24 h Le Mans jel několikrát na ­vítězství, ale to mu jako jezdci uniklo. Když pověsil závodnickou přílbu na hřebík, tak coby šéf Joest Racing své jezdecké úspě­ chy několikanásobně překonal. Šestnáct triumfů jeho týmů ve 24 h Le Mans mluví za všechno. V roce 2015 při 24 h Le Mans, tedy v posledním opravdu silně obsa­

RK: Jak se dostal mladý Reinhold Joest k rychlým kolům? RJ: Na silnici jsem se vždy pohyboval ­rychle. Měl jsem štěstí, že mi otec daroval Porsche 356. Samozřejmě, nikoli pro účast v závodech! Jenže roku 1961 jsem se byl podívat na závod do vrchu v Heidelbergu. Dospěl jsem k názoru, že to umím taky. O rok později jsem tam v dešti vyhrál. V Schauinslandu za mnou přišli od Porsche a nabídli podporu. Za tovární motor ovšem chtěli deset tisíc marek. Můj sériový měl 115 koní, jejich 151 koní! Táta sáhl hluboko do kapsy a Porsche tuning mi zaplatil. RK: Otec tedy byl už s vaším závoděním srozuměn?


Foto Roman Klemm

3

Foto Roman Klemm

5

Foto Roman Klemm

4

3 Audi R18 TDI e-tron Quattro na trati 24 h Le Mans 2015 4 Reinhold Joest se svými jezdci (zleva) Romain Dumas, Loic Duval a Marcel Fässler v Le Mans 2014, kde tým dobyl poslední triumf 5 Reinhold Joest s devítinásobným vítězem Le Mans, dánským závodníkem Tomem Kristensenem dohnat. Do vrchu máš smůlu. Byl jsem ale dobrým jezdcem závodů do vrchu…

RJ: Nejdříve jsem jezdil tajně, ale věčně se to nedalo ututlat. Jednou si mě táta za­ volal, a zeptal se, zda máme tak špatný vztah, že se ho snažím podvádět? Vyříkali jsme si to a od té doby bylo mezi námi ohledně motorsportu jasno. RK: Od počátků jste byl úzce spjat s Porsche. Co bylo důvodem? RJ: K aktivitám Porsche jsem měl vždy dobrý vztah. Už jako mladý jsem založil dealerství VW-Audi-Porsche a obchod ­běžel. V roce 1972 jsem si mohl dovolit ­investici sto tisíc marek za sportovní proto­ typ Porsche 908/3, který jsem připravoval na závody. Šlo mi to, jsem vyučený auto­ mobilový technik.

RK: Existují ještě kontakty z dob vašich začátků? RJ: Ano, občas. Třeba mi Dindo Capello předával pozdravy od italského závodníka Maria Casoniho, se kterým jsem s tím ­Porsche 908 v polovině sedmdesátých let jezdil. Mario se rozloučil s obchodním živo­ tem a šel do penze… RK: Jak hodnotíte vaše schopnosti závodníka? RJ: Byl jsem prostě Marathon Man, jezdec pro vytrvalostní závody, který si dokázal dobře rozvrhnout síly, ale vyhrával jsem i sprinty. Zvláště hrdý jsem na úspěchy v závodech do vrchu, jet na čas je nejobtíž­ nější. Když uděláš na okruhu chybu, dá se

RK: Startoval jste v různých závodech. Co vás přivedlo k nám do Mostu? RJ: Byl to výborně dotovaný Pohár Porsche, úspěšný jezdec mohl získat od značky až 80 000 DM. S ohledem na rozpočet jsem jezdil i tam, kde bylo možné získat body. Také šlo o titul mistra Interserie a organi­ zátora Paula Gopperta jsem si moc vážil. RK: Na co si ze závodů v Československu zvláště pamatujete? RJ: Obdržel jsem relativně vysoké startovné a jako vítěz i vysokou peněžní cenu. Problé­ mem bylo, že to vyplatili v korunách a ty nesměly přes hranice! Bydleli jsme v Inter­ continentalu Praha a dobře jsem znal šéfa tamní kanceláře Lufthansy. Ten pro mě ně­ jaký rok celé to jmění v ČSSR uschoval, než jsem našel jiné řešení… ►►►

11/2020 THauto

41


Foto Tom Hyan

► REINHOLD JOEST (JOEST RACING)

RK: Co považujete za největší úspěch, možná 24 h Daytony 1980? RJ: Ne, není to ani jedno z jednotlivých ­vítězství. Nejvíce si vážím evropského titulu v šampionátu sportovních prototypů 1978 na Porsche 908 Turbo. Ve 24 h Le Mans se mi nepodařilo vyhrát, byl jsem dvakrát druhý. Vítězství týmu v roce 1984 si cením výše, než toho z roku 1985. Dva týdny před závodem zemřel otec, což mě dost vzalo u srdce. Vyhrát se zcela novým a nevy­ zkoušeným Porsche 956 bylo pro mě ohromnou vzpruhou. RK: Kdy jste se rozhodl skončit a soustředit se na vedení týmu? RJ: V listopadu 1981 jsem s Jochenem ­Massem jel poslední závod 9 h Kyalami. Ve­ čer před závodem si Jochen někde přivodil otravu žaludku, přesto ale chtěl jet první. Do boxů se vrátil po 20 minutách zcela vy­ čerpaný. Jel jsem zbývajících osm a půl ho­ diny! Vyhrál jsem a pokud jsem se musel za plné jízdy soustředit, tak jsem se cítil dobře. Jakmile jsem ale opustil kokpit, tak kolaboval můj systém. Moji ženu to rozčílilo, tak na­ vrhla, tohle byl tvůj poslední závod, že ano? Poslechl jsem, ale o rok později mě to v Kya­ lami zase chytlo. O moji ženu se na ranči Kyalami dobře starali, tak jsem si sbalil zá­ vodnické nádobíčko, které jsem měl tajně s sebou, dal jsem ostrých třicet minut. Pak jsem zajel do boxů a skončil. Definitivně.

42

auto 2020/11

TH

▲ Reinhold Joest (Porsche 908/80), vítěz Interserie 1980 v Mostě RK: Co byl váš nejhezčí a nejtrpčí zážitek mimo zlatých pohárů a rozbitých turbodmychadel? RJ: Nejhezčí je jasně Daytona 1980! Jel jsem tam s Rolfem Stommelenem na Por­ sche 935 Turbo a diskutovali jsme, kdo za­ čne. Američané chtěli Rolfa, asi mě podce­ ňovali. Startoval jsem ale já a během první hodiny položil základ úspěchu. A nejtrpčí zážitek? Hned v počátcích, 1965 jsem vedl německé mistrovství do vrchu a zbývalo ­finále v Lorchu nad Rýnem. Carrera měla nová speciální kola. Vyhrál jsem obě jízdy, kvůli těm kolům mě diskvalifikovali. Bylo to hluboké zklamání, které cítím dodnes… RK: Nikdy jste se ale neobjevil ve formulových vozech, proč? RJ: Není to zcela přesné. Měl jsem touhu ­dotáhnout to do formule 1. Roku 1976 jsem na voze Lola jel závod formule 2 a testoval jsem i monopost formule 1. Vydatně jsem pomohl Güntheru Schmidovi, aby svůj tým ATS dostal do Grand Prix, smlouvy s Good­ yearem a Shellem jsem mu zařídil já. Do­ hodou bylo, že mi za to pro Velkou cenu ­Německa 1977 připraví druhý ATS Penske­ -Ford. Temín se blížil a o Schmidovi jsem podezřele málo slyšel. Vůz pronajal Hansu Heyerovi.

RK: Jak došlo ke spolupráci Joest Racing s automobilkou Audi? RJ: Pracoval jsem již dlouho s Porsche. Projekt GT1 chtěli pojmout jako čistě to­ vární záležitost, což se jim zprvu příliš nedařilo. Wendelin Wiedeking, šéf Por­ ­ sche, požádal o pomoc. Doporučil jsem svého inženýra Ralfa Juettnera, ale Wie­ deking záhy účast v závodech zrušil. V roce 1998 mě oslovili od Audi, s Dr. Wolf­ gangem Ullrichem jsme si hned dobře ­rozuměli a domluvili se na společném cíli! Vyhrajeme v Le Mans! RK: Co pro vás osobně znamená Le Mans? RJ: Neuvěřitelně mnoho! Ročník 2015 byl pro mě čtyřiačtyřicátou účastí! Paddock Le Mans se stal druhým domovem. Závod a tohle místo působí jako drogy. Spojuje nás silný pocit lásky a nenávisti. Koncem rozhovoru mi Reinhold Joest pro­ zradil, že ho vzpomínání bavilo více, než předešlá několikahodinová prezentace PR. A pak přivolal Jürgena Pippiga, dlouholetého tiskového mluvčího Audi Sport, aby nám udělal společné foto. Definitivně si mě pan Joest získal o rok později při Monaco Histo­ rique, kde byl jako host svého dřívějšího ­vítěze z Le Mans Paola Barilly. Právě v pad­ docku jedli, když mě zpozoroval v nedalekém hloučku přihlížejících. Hned vstal od stolu a přišel, aby mi podal ruku.  ■


► LEGENDY

Foto Tom Hyan

(1981)

Porsche 908/80 (Most 1980)

REINHOLD JOEST (D) s Willi Kauhsenem (odpadli), 1972 byl třetí s Michelem Weberem

Úspěšný automobilový závodník, který se více proslavil jako šéf týmů, které šestnáctkrát vyhrály 24 h Le Mans. Už jako velmi mladý založil dealerství VW-Audi-Porsche (narodil se 24. dubna 1937), závodit začal do vrchu na Porsche 356 roku 1962, zkusil Alfu Romeo a Abarth 1300 OT, ale soustředil se na závody sportovních prototypů. Při prvním startu ve 24 h Le Mans 1969 dojel šestý na Fordu GT40 s Helmutem Kellenersem, 1971 tam dokonce okusil Porsche 917/20

a Mario Casonim na Siffertově Porsche 908, 1980 druhý s Jacky Ickxem (Porsche 908/80) atd. S vozy Porsche vyhrál 500 km Interlagos 1972, 24 h Daytony 1980, Interserii Most 1980 a 9 h Kyalami 1981. Ve 24 h Le Mans po vítězství týmu Joest Racing s vozy Porsche přidal třináct triumfů pro Audi Sport. Manuel Reuter pro Joesta vyhrál DTM/ITC 1996 (Opel Calibra). V letech 2017 – 2019 nasazoval Mazdy RT24-P v mistrovství IMSA (tři vítězství 2019). (1985)

Foto Tom Hyan

Porsche 956 (Most 1985)

PAOLO BARILLA (I) průměrnou rychlostí 212,021 km/h. Jako náhradník za Jochena Masse

Dědic výrobce těstovin z Parmy, který spolu s bratrem Lucou nahradil ve vedení společnosti svého otce Pietro Barillu (1913 – 1993) a jezdil závody v letech 1975 – 1990. Kromě krátké účasti ve formuli 1 bez bodů (devět startů z patnácti přihlášek na Minardi-Ford DFR v letech 1989 – 1990) patří k jeho největším úspěchům vítězství ve 24 h Le Mans na Porsche 956 týmu New-Man Joest Racing spolu s Klausem Ludwigem a Johnem Winterem (Louis Krages)

vyhrál dvě jízdy Interserie 1985 v Mostě a přidal triumf v Supersprintu na Nürburgringu (Joest/Porsche 956), kde porazil Marca Surera (Kremer/Porsche 962). Narodil se 20. dubna 1961 v Miláně, začínal na motokárách a ve formuli Fiat-Abarth, po F3 se stal jezdcem Minardi F2, byl továrním jezdcem Lancie LC2, pokračoval ve F3000 a vítězil s Toyotou 89C v Japonsku. Třikrát jel Dakar s kamionem Mercedes-Benz. Má Ferrari 312B pro závody historických vozů F1.

Foto Tom Hyan

(1982)

Porsche 936 (Most 1982)

BOB WOLLEK (F) v továrních týmech Matra, Porsche, Jaguar, Toyota a Courage. Jeho

Všestranný závodník, kterému se nikdy nepodařilo vyhrát 24 h Le Mans (druhý na Porsche 1978, 1996 a 1998 a Courage-Porsche 1995). Narodil se 4. listopadu 1943 ve Štrasburku, byl juniorským reprezentantem Francie ve sjezdovém lyžování, ale před zimní olympiádou 1968 se zranil. Vyhrál svou první rallye na Renaultu 8 Gordini (Mont-Blanc 1967), přešel na okruhy a v roce 1968 jel poprvé 24 h Le Mans (Alpine A210), kde se pak objevil

formulové ambice se nenaplnily (ve F2 jezdil tři roky pro Rona Dennise), a tak se soustředil na sportovní prototypy, čtyřikrát vyhrál 24 h Daytona 1983, 1985, 1989 a 1991 (vždy Porsche). V Mostě 1982 zvítězil v obou jízdách Interserie (Joest/Porsche 936), přidal tři prvenství na Nürburgringu, ale o titul přišel po odpadnutí ve finále v Siegerlandu (celkově třetí). Zahynul 16. března 2001 u Sebringu v sobotu před závodem na 12 h, když ho neopatrný řidič obytného vozu srazil z jízdního kola.

11/2020 THauto

43


► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(1986)

Osella FA1M Ford DFR 3.5 V8 (Hungaroring 1989)

PIERCARLO GHINZANI (I) vyhrál 1000 km Fuji a Kyalami 500 (Joest Porsche 956). Narodil se

Všestranný italský závodník se proslavil nejen na trati, ale po ukončení kariéry také coby schopný manažer a vedoucí týmů. Při 76 startech ve formuli 1 neměl štěstí; s pomalými vozy Osella (debut v Belgii 1981), Toleman, Ligier a Zakspeed bodoval pouze jednou (pátý v Dallasu 1984 na Osella FA1F Alfa Romeo 1.5T), navíc šestatřicetkrát nepostoupil z kvalifikace! V továrním týmu Lancia se čtyřikrát zúčastnil 24 h Le Mans, nikdy nedokončil, ale v roce 1986

16. ledna 1952 v Riviera d’Adda (Bergamo), od devatenácti startoval ve F-Ford, ve formuli 3 byl mistrem Evropy 1977 a Itálie 1979 (vždy March), bodoval i v ME formule 2. Ve formuli 3 porazil řadu pozdějších hvězd Grand Prix, ale neměl silné sponzory (tehdy měla Itálie deset jezdců F1), takže většinu startů F1 absolvoval v týmu Enzo Oselly. V roce 1992 založil Team Ghinzani, jehož jezdci startovali ve F3, F3000 a A1GP Series. Na okruzích je dodnes.

Foto Tom Hyan

(1988)

March CG891 Judd EV 3.5 V8 (Hungaroring 1989)

MAURICIO GUGELMIN (BR) F3 (1985) a evropský FF2000 (1984). Pro March, později proměněný

Brazilský závodník se narodil 20. dubna 1963 v Joinville, začínal na motokárách a postupoval ve stopách kamaráda Ayrtona Senny, který mu v Anglii zařídil angažmá u Van Diemenu ve F-Ford. Senna chtěl, aby s ním Gugelmin jezdil F1 u Lotusu 1986, jenže tým nemohl mít dva Brazilce, a tak dostal přednost Johnny Dumfries. Mauricio debutoval o dva roky později v týmu March, ale to už měl za sebou titul mistra Brazílie ve F-Fiat 1981 a britské FF1600 (1982),

na Leyton House, a pro Jordana jel 74 Grand Prix (nejlépe třetí v Brazílii 1989 na Marchu). Po dvou posledních letech F1 bez bodů odešel do USA, 1993 debutoval v Indy Cars u Simona, 1994 u Ganassiho a kariéru ukončil sedmi lety u PacWest Racing (1997 vyhrál ve Vancouveru, ale odpadl z vedení v Detroitu, když mu v posledním kole došlo palivo). V roce 2001 skončil, navíc jeho postižený syn Giuliano zemřel, druzí dva Bernardo a Gabriel jezdí motokáry.

EuroBrun ER189 Judd CV 3.5 V8 (Hungaroring 1989)

Foto Tom Hyan

(1989)

GREGOR FOITEK (CH) s pomalým EuroBrunem, ale ani jednou se v roce 1989 nekvalifikoval

Švýcarský závodník druhé generace, syn Karla Foiteka (1931 – 2019), původem Rakušana, od 1951 usazeného ve Švýcarsku. Karl založil garáže, import Ferrari a s Peterem Monteverdim pro 1990 převzali tým Onyx F1. Gregor, jeden z jeho pěti potomků, se narodil 27. března 1965 v Curychu, v roce 1986 se stal mistrem Švýcarska F3 (Dallara VW) a 1988 vyhrál F3000 ve Vallelunze a byl sedmý v ME (GA Motorsport/Lola T88/50 Cosworth). Překvapivě postoupil do F1

44

auto 2020/11

TH

(ani na Rialu). To se podařilo až 1990 na továrním Brabhamu, pak ho nahradil David Brabham, ale s otcovou pomocí nastoupil na Onyxu, během sezony přejmenovaném na Monteverdi Onyx F1 (nejlépe sedmý v Monaku). Celkem se v letech 1989 – 1990 ze 22 Grand Prix kvalifikoval sedmkrát. Odpadl ve 24 h Le Mans 1991 po vyjetí z trati (Porsche 962C Kremer), pro A. J. Foyta jel dva závody Indy Cars 1992 a nyní se sourozenci Frankem a Retem pracuje v rodinném podniku.


AGS JH23 Ford DFZ 3.5 V8 (Hungaroring 1988)

Foto Tom Hyan

(1986)

PHILIPPE STREIFF (F) v Coupe d’Avenir (sportovní vozy), byl mistrem 1977 a postupoval

Nadějný francouzský závodník, který absolvoval 54 Grand Prix, ale 15. března 1989 při testování s týmem AGS na brazilském okruhu Jacarepagua (Rio de Janeiro) narazil do hrazení (prasklý závěs kola), těžce se zranil a pro opožděnou lékařskou pomoc je quadriplegikem. O svém životě napsal knihu Drapeau rouge (Červená vlajka). Narodil se 28. června 1955 v La Tronche, pochází z Grenoble a po vzoru místní závodnické dynastie Balasů debutoval

od F-Renault do F2/F3000. V roce 1984 debutoval v Portugalsku na Renaultu RE50 Turbo, koncem 1985 dostal šanci od Ligiera (třetí místo z Austrálie zůstalo jeho nejlepším výsledkem) a Tyrrella, který ho angažoval na sezony 1986 a 1987 (čtvrtý v Německu). V roce 1988 přešel k AGS, pro něž jezdil F2 a F3000, ale už nebodoval. Otec dvou synů pak organizoval závody motokár v Bercy a také učinili s Hughesem de Chaunacem pokus o převzetí týmu Ligier F1 (1994).

Foto Tom Hyan

(1988)

EuroBrun ER188 Ford DFZ 3.5 V8 (Hungaroring 1988)

OSCAR LARRAURI (RA) V roce 1982 dobyl titul mistra Evropy F3 (Euroracing), 1983 postoupil

Argentinský závodník, úspěšný se sportovními prototypy, pro Waltera Bruna neusedal jen za volant Porsche 962C (druhý ve 24 h Le Mans 1986), ale také obou evolucí EuroBrun F1. Narodil se 19. srpna 1954 v Rosariu jako syn španělských emigrantů, v roce 1974 si postavil závodní vůz F-Ford a vyhrál regionální mistrovství 1975 Santa Fé i pohár Inter-Provinces. Když mu tým Forti půjčil Martini F3, tak Oscar pokořil Temporadu 1979 a stěhoval se do Itálie.

do F2 (Minardi) a sportovních prototypů (Lancia LC1), ale chyběli sponzoři, pomohli mu Max Sigala a Walter Brun. Vyhrál Evropský pohár 1985 Renault Alpine V6 GT, o rok později se podílel na titulu mistrů světa pro Brunův tým (Porsche 962C). S vozy EuroBrun neměl ve F1 šanci, 1988 – 1989 se kvalifikoval osmkrát z 21 pokusů. V roce 1994 vítězil v Itálii na Ferrari F40 a 348 GTB, 1996 v japonských GT (Porsche 911) a nakonec doma s cestovními vozy (čtyři tituly).

Minardi M188 Ford DFZ 3.5 V8 (Hungaroring 1988)

Foto Tom Hyan

(1987)

ADRIAN CAMPOS SUNER (E) než mu sponzor Lois (blue jeans) pomohl k Minardi F1, ale v letech

Pochází z bohaté rodiny, obchodující v potravinářské oblasti (mražené potraviny Avidesa), takže neměl problém si sehnat špičkovou F3, když nejprve vyhrál španělský šampionát dálkově řízených modelů (1980). Narodil se 17. června 1960 v Alciře, ve F3000 poprvé usedl za volant bývalého vozu F1, Tyrrellu 012 od Barron Racing (1985), pak ve F3000 absolvoval několik závodů pro Peter Gethin Racing (March 86B Ford) a Lola Motorsport (T86/50 Ford),

1986 – 1987 při 17 startech jen dvakrát dojel a nebodoval (navíc se čtyřikrát nekvalifikoval), a tak ho Giancarlo Minardi vyměnil za osvědčeného Pierluigiho Martiniho. Campos vyhrál španělské mistrovství cestovních vozů (1994), zkusil sportovní prototypy, ale už v roce 1998 založil Campos Racing a svému týmu se věnuje dodnes. Pokus o vlastní Campos Meta F1 Team nedotáhl do konce, coby HRT však tým startoval v letech 2010 – 2012. Syn Adrian Jr. jel F3 Open a IndyLights.

11/2020 THauto

45


F.B MONDIAL SPORT CLASSIC 125i PAGANI 1948 (model 2020)

Foto F.B Mondial

Foto F.B Mondial

Motocykly

F.B MONDIAL HPS 300i (model 2020)

46

auto 2020/11

TH


► F.B MONDIAL (1949 – 2020)

1

Foto Tom Hyan

Foto F.B Mondial

2

3

PŘEKVAPENÍ

Když v roce 1979 zanikla italská motocyklová značka F.B Mondial, málokdo věřil, že ještě vstane z popela... 4

PETR RUTEK

5

1 F.B Mondial Comfort 200, čtyřdobý jednoválec, který se v tomto provedení s malými koly vyráběl v  letech 1957 – 1959

P

okusů tady bylo více, ale tím posledním je návrat v roce 2015, za nímž stojí dva nad­ šenci jízdy na motocyklu, konkrétně dědic značky Pierluigi Boselli a Cesare Galli, kteří obnovili v roce 1949 oficiálně založenou značku F.B Mondial, jejíž historie je ještě o něco delší. Zakladateli byla původně rodina Boselli, když hrabě Giuseppe Boselli spolu se svými bratry Luigim, Carlem a Ettorem založil roku 1929 obchod s motocykly zna­ ček GD a CM v Miláně, kromě toho, že pod značkou F.B (Fratelli, tedy bratři Boselli) vyráběli v Boloni ve spolupráci s rodinou Drusiani lehké nákladní vozy a tříkolky F.B Motocarri. Giuseppe byl zdatným spor­ tovcem, na stroji CM dobyl zlatou medaili v Šestidenní soutěži už roku 1935, druhá světová válka přerušila jeho kariéru, ale když byla jejich továrna zcela zni­ čena, pustil se do obnovy a s konstruktérem Alfonsem Drusianim přidali první motocykly, pro něž zvolili ­značku F.B Mondial coby výhled na pozdější světové úspěchy. První závodní motocykl F.B Mondial 125 ­bialbero (rozvod DOHC) vyjel v roce 1948. Jen o rok

2 Legendární Tarquinio Provini (1933 – 2005), mistr světa na F.B Mondialu 125 v roce 1957, jehož kariéru ukončila nehoda na TT 1966 (druhý titul dobyl 1958 na MV Agusta 250) 3 Mondial Piega 1000, pokus o návrat s dvouválcem 999 cm3 (ø 100 x 63,6 mm) od Hondy s výkonem 103 kW (140 k) při 9800 min‑1 (2000 – 2003) 4 První moped F.B Mondial Mondialino 49 z roku 1955 5 F.B Mondial Sogno 160 s částečně zakrytým dvoudobým jednoválcem (1953 – 1957)

později rozhodl Boselli o zahájení sériové produkce motocyklů, která se rozběhla v roce 1950 typy 125 Turismo, Sport a Supersport, nemluvě o závodním ­ 125 Corsa pro soukromé jezdce... Světový úspěch přišel okamžitě. Závodní stroje F.B Mondial 125 bialbero ovládly mistrovství světa silnič­ ních motocyklů, Nello Pagani byl prvním mistrem světa 1949, v letech 1950 – 1951 patřila Mondialu vždy první tři místa (mistrem Bruno Ruffo, pak Carlo Ubbiali) a v roce 1957 Tarquinio Provini vyhrál stopětadvacítky a byl druhý ve třídě 250 cm3, kde dobyl titul Cecil Sand­ ford. Deset mistrovských titulů F.B Mondial tvoří pět pro jezdce a pět pro značky. Po sezoně 1957 se však ­slavné značky Moto Guzzi, Gilera a F.B Mondial roz­ hodly opustit mistrovství světa. Sériová produkce moto­ cyklů F.B Mondial se rozrůstala o další typy, většinou se čtyřdobými jednoválci 124 cm3 (ø 53 x 56 mm), 200 cm3 (ø 62 x 66 mm) a dalšími, v roce 1953 vyjel dvoudobý Sogno 160 cm3 (ø 57 x 62 mm). Odchod ze závodních tratí však měl za následek ztrátu prestiže, výrobců bylo v Itálii mnoho, a tak se F.B Mondial ►►►

11/2020 THauto

47


Foto Tom Hyan

► F.B MONDIAL (1949 – 2020)

1 2

Foto Tom Hyan

3

pustil do populárních padesátek. V roce 1960 přišly Lady 49, Turismo 49 a Serie Oro, v roce 1965 sportovní 49 Record a nakonec nová 125, v roce 1969 poprvé s motorem jiné než vlastní konstrukce (dvoudobý Sachs s pětistupňovou převodovkou). Hrabě Giuseppe Boselli odešel do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1965, podnik převzal synovec Massimo a zvolil jinou strategii. V roce 1979 firma vyhlásila bankrot, pokusy o znovu­ zrození v letech 1987 a 1989 s limitovanou výrobou typů 125 2T a 600 4T byly neúspěšné. Podnikatel Roberto Ziletti se rozhodl obnovit značku v roce 1999 a získal licenci na jméno Mondial od Pier­ luigi Boselliho, syna zakladatele Giuseppa, ale pětiletá snaha skončila neúspěchem, když v roce 2004 vyhlásil bankrot nové společnosti Mondial Moto S.p.A., která se sice přemístila z Manerbia u Brescie do nové továrny v Arcore (MI), ale nakonec vyrobila pouze 142 sério­ vých superbiků Mondial Piega 1000 (a dvanáct proto­ typů), když výrobu dalších Piega Evo (2003 dva kusy); RZ Nuda a RZ Starfighter (2003; oba bez kapotáže, po jednom stroji), už nedokázala rozjet. Zachráncem se měl stát Piero Caronni, který po bankrotu 2004 podnik koupil a převedl do Medy (MB), ale výrobu také neob­ novil, zůstalo jen u servisu a nevyšly ani plány na vstup do mistrovství světa Superbike 2006 – 2007. Všechny typy 2000 – 2003 měly vidlicový dvouválec Honda HRC 1000 SP1, úspěšný v MS Superbike. Další vývoj už znáte. Pierluigi Boselli, dědic značky, a Cesare Galli, muž se zkušenostmi od Fantic Motor, v roce 2014 zahájili práce na novém typu F.B Mondial HPS 125i (iniezione) s jednoválcem DOHC 124 cm3 (ø 58 x 47 mm) o výkonu 10 kW (14 k)/9750 min‑1, který se představil světu na motosalonu EICMA 2015 v Mi­

48

auto 2020/11

TH

Foto F.B Mondial

4

1 F.B Mondial HPS 125i Hipster při premiéře na motocyklové výstavě v Praze (2017) 2 F.B Mondial SMX 125i CBS Enduro pro sportovní jízdu v terénu 3 F.B Mondial Sport Classic 300i Pagani 1948 letos na motocyklové výstavě v Brně 4 Závodní F.B Mondial 175 s plnou kapotáží (1956), z něhož byla odvozena úspěšná dvěstěpadesátka, vítěz mistrovství světa 1957

láně. Po prvním Hipsteru (HPS) následovaly od 2017 větší F.B Mondial HPS 300i s jednoválcem SOHC 249 cm3 (ø 77 x 53,6 mm) o výkonu 17 kW (23 k)/ 8500 min‑1, rovněž se šestistupňovou převodovkou, které dodnes tvoří základ nabídky. Čtyřdobé motory vyrábí pro F.B Mondial čínská pobočka italské skupiny Piaggio (Vespa, Aprilia). K dalším typům patří SMX 125i Supermoto a Enduro pro sportovní jízdu i v te­ rénu, stejně jako nejnovější 125i Flat Track. Vzpo­ mínkou na někdejší sportovní úspěchy je série Sport Classic ve stylu Retro Racing od roku 2019, dodávaná v obou modelech 125i a 300i, navíc s označením ­Pagani 1948, jež je poctou Nello Paganimu (1911 až 2003), prvnímu mistru světa v silničních závodech ­třídy 125  cm3, ale také sportovnímu řediteli motocyklo­ vého týmu MV Agusta a automobilovému závodníkovi, jenž to dotáhl až do formule 1.  ■


Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

MONDIAL PIEGA 1000 (MOTOCYKL PRAHA 2003)

11/2020 THauto

49


Historie

► ZAVODI CRVENA ZASTAVA (1953 – 2008)

Zastava 1100 s původním označením 101 (Stojadin) se k nám dovážela v letech 1985 až 1989 (přes devět tisíc vozů)

K nejznámějším výrobkům jugoslávského průmyslu patří Zastava 1100, ale konec společnosti je spojen s typy Koral a Florida...

Z

avodi Crvena Zastava v srbském Kraguje­ vacu vznikly z někdejší rakousko-uherské zbrojovky, jejíž kořeny sahají až do dávného roku 1853. Výroba děl a munice byla v roce 1880 reorganizována na Vojnotehnički za­ vod už se dvěma tisíci zaměstnanci, v roce 1910 měl podnik čtyři tisíce lidí a po válce obnovil produkci roku 1925, když přidal pušky Mauser a další druhy munice. V roce 1930 měl deset tisíc zaměstnanců, ale to už ­druhý rok působil v oficiálním Krá­ lovství Jugoslávie. Za druhé světové války byla továrna poprvé zničena. Po válce se stala Jugoslávie lidovou republikou a pod vedením Josipa Broze Tita (1892 – 1980) vykročila na vlastní cestu k socialismu, ale nikdy se nestala vazalem Sovětského ­svazu (Ruska) jako jiné země střední a východní Evropy. Projevilo se to také v hospodářství. Ještě před vy­

50

auto 2020/11

TH

TOM HYAN

Populární Fíča alias Zastava 600, 750 nebo 850 (podle motoru), která postavila Jugoslávii na kola

puknutím války smontoval závod v Kragujevacu asi 400 nákladních vozů Chevrolet pro jugoslávskou armádu (1939 – 1941), po válce byl obnoven a 26. srpna 1953 se proměnil na Zavodi Crvena Zastava (Závody Rudé Vlajky). Ještě téhož roku smontoval 162 automobilů ­ ­Willys Jeep. Vláda vyhlásila konkurs na spolupráci pro výrobu osobních automobilů, přihlásily se firmy Fiat, Re­ nault, Austin, Rover, Willys a další. Dne 12. srpna 1954 byla podepsána první dohoda s italským Fiatem, o tři měsíce později začala montáž auto­ mobilů Fiat 1100 B, 1400 BJ a te­ rénního Campagnola AR-55. Velký úspěch zaznamenala populární Fíča (licenční Fiat 600/600D), která do­ slova postavila zemi na kola, když vzniklo 923 487 těchto vozů v letech 1955 – 1985 coby Zastava 600, 750 a 850 (podle motoru). Italský Fiat 128 zvítězil v prestižní evropské anketě Car of the Year


Foto Zastava

1 První Zastava 101 měla různá jména, pro export 1100 nebo 1300, a od roku 1988 nové označení modelu Skala (značka Yugo, od 2003 znovu Zastava) 2, 3 Yugo Florida 1.4 (projekt 103) při premiéře na Bělehradském autosalonu 1988 4 Yugo Florida 1.3 s výkonem 50 kW (68 k), určená na export do západní Evropy od roku 1989 (také jako Sana nebo Miami podle trhu) 5 Působivý interiér Floridy 1.3 modelového roku 1989

1

2 5

Foto Yugo

4

3

1969/1970 s obrovským náskokem, dostal 235 bodů, zatímco třetí Renault 12 (základ rumunské Dacie 1300) měl jen 79; druhá skončila Autobianchi A112 s 96 body, před­ obraz Fiatu 127, jenž stejným způsobem pokořil konkurenty o dva roky později. Od jara 1971 se sedany Fiat 128 vyráběly také v srbském Kragujevacu, ale Jugoslávci chtěli podpořit národní hrdost vlastním au­ tomobilem, a tak se Fiat 128 ještě téhož

roku proměnil na Zastavu 101, a to aplikací nové splývající zádě místo stupňovité, na­ víc se vzhůru otevíraným víkem, takže ze čtyřdveřového sedanu vznikl pětidveřový hatchback. Protože si trojciferné označení s nulou uprostřed přivlastnil Peugeot, pro export dostaly jugoslávské automobily po­ jmenování Zastava 1100. Jugoslávská Zastava 1100 se vyvážela i do Československa v letech 1985 – 1989

(9500 vozů), je poměrně známá a těšila se velké oblibě. Její technické údaje vychá­ zely z Fiatu 128 se čtyřválcem OHC 1116 cm3 (ø 80 x 55 mm) o výkonu 40,5 kW (55 k)/6000 min‑1, uloženým vpředu napříč, jenž prostřednictvím plně synchronizované čtyřstupňové převodovky poháněl přední kola. Od roku 1979 přibyl třídveřový hatch­ back označený 1100/1300 Mediteran, pěti­ dveřová verze se dodávala rovněž coby Zastava 1300 s motorem 1290/1299 cm3 (ø 86/86,4 x 55,5 mm) o výkonu 48 kW (65 k)/6000 min‑1. První typ 101 (1100) vyjel z výrobní linky 15.  října 1971, miliontý v roce 1991 a vzhledem k politické situaci přežil ve výrobě dlouhých 37 let (konec vý­ roby v listopadu 2008). Zastava 101 (zvaná Stojadin) měla na rozdíl od pozdějších typů po celou existenci pouze verze 1,1 a 1,3 litru (druhá velmi populární na automobilo­ vých závodech), přičemž třináctistovka se postupně vyvíjela (změna vrtání) a Special 1290 cm3 s dvojitým karburátorem nabízel 54 kW (73 k)/6000 min‑1. Celkem vzniklo 1 045 458 vozů modelu 101 (1100/1300), jež od roku 1988 nesly nové jméno Yugo Skala 55/65 (podle výkonu), když se popu­ lární malý typ Yugo (102) změnil na ►►►

11/2020 THauto

51


► ZAVODI CRVENA ZASTAVA (1953 – 2008)

1 Yugo 45, první model nové řady (projekt 102), se představil v roce 1980 2 Yugo 60 (motor 1,1 l) nebo 65 (motor 1,3 l) z nabídky pro německý trh 3 Interiér malého vozu Yugo 60/65, postaveného na základě Fiatu 127 4 Jeden z exportovaných vozů Yugo GV pro severoamerický trh na snímku z Toronta

1 3

Foto Yugo

2

Yugo Koral, ale 2003 až do konce pro­ dukce byly znovu Zastava Skala 55/65. Značka Zastava (nikoli Yugo) však vždy zůstala na typu 128, zvaném Osmica, což byl licenční Fiat 128 s původní stupňovitou zádí (výroba 228 274 vozů do 2003). K dal­ ším přeměnám došlo s označením Yugo 311/313 (třídveřový) a 511/513 (pětidveřo­ vý) pro export do Velké Británie. Pobočný závod ZAS (Zastava Specijalni Automo­ bili), založený 1970 v srbském Somboru, vyráběl verze pick-up. Jakýmsi mezitypem se stal menší vůz Yugo (projekt 102), na jehož vývoji zahájili práce už v roce 1975, a který se proslavil přede­ vším jako jediný úspěšný automobil z tzv. socialistických zemí, uvedený na trh USA (v letech 1985 – 1992 prodáno 141 511 vozů coby Yugo GV, tedy Great Value, se zdůraz­ něním nízké ceny 3990 USD). Vznikl na zá­ kladě Fiatu 127, ovšem s novou třídveřovou karoserií jednoduchých tvarů a zkráceným rozvorem náprav ze 2225 na 2150 mm. První vyjel z linky 2. října 1980 coby Yugo 45 se čtyřválcem OHV 903 cm3 (ø 65 x 68 mm) o  výkonu 33 kW (45 k)/6000 min‑1, další pře­ vzaly motory 1116  cm3 (Yugo 55, 60) a  1299 cm3 (Yugo 65), kde typové číslo udá­ vá výkon v koňských silách. A proč se ujalo jméno Yugo? Vzniklo z veřejného konkurzu v roce 1979 jako symbol Jugoslávie, a když získalo popularitu na exportních trzích a zároveň nahradilo Rudou Vlajku, objevilo se i na původním typu 101 a dalším 103 ­(Florida). Značka Zastava (Vlajka) se vrátila po roce 2002 na celou typovou řadu, když Yugo po uvalení embarga od 1992 na býva­

52

auto 2020/11

TH

4

lou Jugoslávii v USA skončilo. Ostatně malý typ z projektu 102 se postupně měnil z Yugo na  Yugo Koral (od 1990), Yugo Tempo (od 1995), Yugo Ciao (od 1998), Yugo GV/ GVL/GVX (pro USA), Yugo Cabrio (kuriozní otevřená verze, coby GVC v USA) a také Zastava Koral, resp. Koral iN (facelift od ­ 2002) a iN L (motor Peugeot 1124 cm3). Na italský trh uvedla Koraly v letech 1990 – 1993 značka Innocenti, součást skupiny Fiat. ­Ještě v roce 1997 hlásila pražská společnost

Tradex Holding návrat Zastavy typy Yugo 60/65 EFI na český trh a slibovala cenu od 194 900 Kč včetně DPH. Celkem vzniklo 794 428 automobilů projektu 102, poslední v roce 2008 jako Zastava Koral iN 1.1. Nástupcem známého Stojadina 101/1100 byl nový typ 103, který v konkurzu z 800 ná­ vrhů získal jméno Yugo Florida (měl být So­ nata, ale to patřilo Hyundai) a jeho úhlednou karoserii navrhl Giorgetto Giugiaro (Ital­ design). Bohužel výroba po předvedení pro­


► KRÁTCE

Innocenti Koral Cabrio, exportní provedení pro italský trh (1990)

totypu na Bělehradském autosalonu 1987 a sériové­ ho modelu tamtéž o rok později se nikdy nerozběhla naplno. První Florida byla vyrobena 2. října 1988. Ještě v letech 1989 – 1991 měl jugoslávský výrobce velké plány, v západní Evropě vznikaly dovozní orga­ nizace (např. Yugo Deutschland, Yugo Cars GB, Yugo Nederland a další) a na autosalonech se před­ stavila paleta Florida 1.3, Yugo 60/65 a Yugo Cabrio. Politické problémy po rozpadu jugoslávského státu vyvolaly mezinárodní embargo, odchod z amerického trhu (tam měla přijít i Florida) a téměř zastavení výro­ by v Kragujevacu, která se v letech 1993 – 2007 počí­ tala v lepších případech na necelé dvě desítky tisíc vozů ročně (1993 sedm tisíc, 1998 přes čtrnáct, 2006 jen 10 250 všech typů). Skupinu Zastava tvořila nadále i výroba ručních palných zbraní, munice a vojenských systémů, takže kosovský konflikt se vyhrotil zásahem NATO, kdy byly závody v Kragujevacu 9. a 12. dubna 1999 zasaženy nočním bombardováním. Kromě zbrojovky byly těžce poškozeny slévárna, výpočetní centrum, výroba osobních i užitkových vozů a vlastní elektrárna, která zásobovala energií celé město. Zastava/Yugo Florida, vyvíjená od roku 1983, se představila s motorem 1299 cm3 o výkonu 50 kW (68 k)/5500 min‑1 a pětistupňovou převodovkou, jenž stejně jako u Koralu záhy přešel na vstřikování pali­ va Bosch Motronic při shodném výkonu (1.3 EFI). Další vývoj znamenal montáž nových motorů Fiat 1372 cm3 (ø 80,5 x 67,4 mm) o výkonu 52 kW (70 k), resp. Fiat/Lancia 1580 cm3 (ø 84 x 71,5 mm) o výkonu

Foto Yugo

Yugo Koral Cabrio, otevřená verze s motorem 1,3 litru (v USA značená GVC)

Foto Innocenti

► Posledním automobilem, který nesl značku Zastava, je kompaktní model Zastava 10, vlastně Fiat Punto model 2003 po faceliftu, představený na Bělehradském autosalonu 2006. Sériová výroba se rozběhla 4. června 2007 v Kragujevacu, do jejího ukončení vzniklo 4224 kusů. Po převzetí továrny Fiatem byly označeny Punto Classic. Čtyřválec o objemu 1242 cm3 dával výkon 44 kW (60 k) a poháněl přední kola přes pětistupňovou převodovku.

62 kW (83 k), ale k plánované výrobě s turbodie­ selem Fiat 1,7 litru nikdy nedošlo. Ekonomická verze Florida 1.1 převzala původní motor 1116 cm3 o vý­ konu 44  kW (60  k). Po obnově zničené továrny za přispění srbské vlády vsadila Zastava na facelifty Koralu a Floridy, uskutečněné francouzskou firmou Heuliez v roce 2002, pod označením iN (motory kon­ strukce Fiat), resp. iN L (motory z Peugeotu 106, 1124 cm3/44 kW a Peugeotu 306, 1587 cm3/70 kW). Na rok 1993 bylo naplánováno zahájení výroby dalších karosářských verzí Floridy (prototypy 104 ­ sedan a 105 kombi Caravan), k němuž nedošlo, ve Floridě se však objevil i vznětový motor PSA 1.4 HDi (1398 cm3) o výkonu 50 kW (68 k). Vzniklo pouze 30 150 vozů Florida, poslední 11. listopadu 2008. Do roku 2010 přežila výroba Florida Pick-Up (a s la­ minátovou nástavbou coby Furgon Poly) v Somboru. Grupa Zastava Vozila, a.d., vyhlásila bankrot v květnu 2007 včetně Zastava Automobili, Zastava Kamioni, Zastava INPRO a Zastava Specijalni Automobili. Po­ slední vůz značky Zastava byl vyroben 21. listopadu 2008. Tradice na místě továrny v Kragujevacu pokra­ čuje. Po nezbytném ekologickém odmoření a rozsáh­ lé přestavbě se závod stal továrnou Fiat Automobili Srbija (od 2014 FCA Srbija) a od roku 2012 vyrábí crossovery Fiat 500L včetně prodlouženého 500L ­Living. FCA má podíl 67 %, srbský stát 33 %. Do roku 2018 bylo vyrobeno půl milionu vozů 500L, ale pláno­ vané kapacity 200 tisíc ročně nebylo nikdy dosaženo. V roce 2019 se prodalo 37 283 těchto automobilů.  ■

► Americký koncern General Motors, jeden z uvažovaných partnerů pro privatizaci Zastavy, uzavřel v roce 2007 dohodu o montáži automobilů Astra Classic II v Kragujevacu s tím, že by se montovaly bez licence s původní značkou Opel. Dokonce se zvažovalo převedení produkce z polských Gliwic, ale nakonec se po bankrotu Zastavy montáž nerozběhla. Do roku 2008 vyrobila Zastava celkem 4 024 978 automobilů, z toho sedmatřicet let vyráběný nejznámější typ 101/Skala tvoří více než čtvrtinu. ► Zbrojní výroba v Kragujevacu pokračuje. Společnost Zastava Oružje, a.d., (Zastava Arms) slaví přes 165 let a jako datum založení uvádí 27. října 1853 v tehdejším Rakousko-Uhersku. Civilní výroba je zaměřena na lovecké karabiny, pistole, vzduchovky a malorážky; vojenská na samopaly, ostřelovací pušky, kulomety, vrhače granátů a děla. Společnost má americkou pobočku Zastava Arms USA v Des Plaines (Illinois). ► Obrovská továrna DMB 21. maj v Rakovici u Bělehradu chátrá. Společnost, nově založená v roce 1948 na základě IMR (Industrija Motora Rakovica) coby státní podnik na výrobu a opravy motorů pro letadla a vrtulníky (včetně spolu­ práce Rolls-Royce a Turboméca), v letech 1954 – 2010 vyráběla automobilové motory konstrukce Fiat pro Zastavu (vrcholem bylo přes 200 tisíc v roce 1989), ale i malolitrážní motory Lombardini (od 1972). ► Jugoslávská IMR, založená 1927, vyráběla traktory, ale i nákladní vozy Praga RN a letecké pístové motory Walter. Privatizace DMB 21. maj se nezdařila (zájemcem chemický koncern Lilly), a tak podnik na 50 000 motorů a 6500 traktorů ročně vyhlásil v roce 2015 bankrot. O šest let dříve se spojil s IMT (Industrija Mašina i Traktora) z Bělehradu, založeným jako slévárna (1947) a tvůrcem prvního vlastního jugoslávského traktoru (1964). IMT v roce 1988 vyrobil rekordních 42 tisíc traktorů a 2018 byl převzat indickým TAFE (Tractors and Farm Equipment) z Chennai, v roce 1960 založeným výrobcem traktorů, který se podílí na AGCO Corp. v USA a sdružuje Massey Ferguson, TAFE, Eichler a IMT.

11/2020 THauto

53


Foto Tom Hyan

► Historie ► WHITEGMC – VOLVO GM HEAVY TRUCK

1

Koncem roku 1986 došlo ke spojení výroby těžkých nákladních vozů White a GMC za účasti Volvo Trucks do Volvo GM Heavy Truck Corporation... 2

3 FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Posledním typem dálničního tahače WhiteGMC je WCA (Conventional Aero)

P

okračuje tak historie, která začala v před­ minulém století, a reprezentovaly ji přede­ vším značky White, GMC a Autocar. První výrobce White Company se sídlem v Cleve­ landu (Ohio) byla jednou z nejstarších ame­ rických automobilek, parní osobní vůz White z roku 1904 je součástí sbírek Národního technického muzea v Praze. Značka White přežila do konce osmdesátých let jako výrobce těžkých nákladních automobilů, firma se v poválečné expanzi změnila na White Motor Corpo­ ration, když pohltila řadu konkurentů Sterling (1951), Autocar (1953), Reo (1957), Diamond T (1958) a Euclid (1968 – 1984), získala výhradní smlouvu na prodej vozů Freightliner (1951 – 1977) a vytvořila divizi Western Star

54

auto 2020/11

TH

2 Klasický tahač White model WIL (Integral Sleeper), ale už s diagonální lištou na chladiči ve znamení převzetí výrobce švédskou Volvo Group 3 Čtyřsedadlový osobní vůz White (1904) ze sbírek NTM Praha; parní dvouválec o výkonu 7,4 kW (10 k)/400 min‑1 s největší rychlostí 65 km/h

(1967 – 1983), jež se později stala samostatnou. Tímto článkem navazujeme na představení White Motor Cor­ poration (viz TH Auto č. 8/2020). White Motor Corporation vyhlásila v roce 1981 bank­ rot, ale mnohé divize se osamostatnily a záchrana ­přišla od švédské Volvo Group, která koupila divizi ná­ kladních vozů White Trucks za 51 milionů dolarů, změnila jméno na Volvo White Truck Corp. a na příď stávajících modelů umístila typickou diagonální lištu Volvo. Prodávala a vyráběla nákladní vozy White, ­Autocar a Volvo. V prosinci 1986 bylo oznámeno spo­ jení s divizí těžkých nákladních vozů General Motors (GMC/Chevrolet), došlo k přejmenování na Volvo GM Heavy Truck Corporation a vzniku spojené značky


Foto Tom Hyan

Volvo VN Series, nástupce automobilů WhiteGMC WIA/WCA (od roku 1996)

4 5

Foto Tom Hyan

WhiteGMC model WIA (Integral Sleeper Aero) pro dálkovou přepravu

6

Foto WhiteGMC

White model WXLL Xpeditor (1989 Low Entry)

Foto WhiteGMC

7

4 White GMC model WH High Cabover (pokračování typu White Road Commander 2)

WhiteGMC (psáno dohromady), přičemž nezanikl ani Autocar (v roce 2001 prodán). Po odstoupení General Motors (1997) výroba pokračuje ve společnosti Volvo Trucks North America (Volvo Group), ovšem už vý­ hradně pod značkou Volvo, když WhiteGMC byla po roce 1995 zrušena. Na amerických silnicích od osmdesátých let mnohdy jezdily stejné konstrukce coby White, WhiteGMC, Volvo White a Volvo.

5 WhiteGMC model WIAES (1989 Integral Sleeper Aero ES) 6 WhiteGMC model WCM (1989 Conventional) 7 WhiteGMC model WIL (1989 Integral Sleeper)

Proměna White v osmdesátých letech na WhiteGMC probíhala především přejmenováním slavných modelů Road Commander, Road Xpeditor, Road Boss, Autocar Construcktor a dalších, které získaly nová kódová označení. Pro dálkovou přepravu vznikly kapotové typy WIA (Integral Sleeper Aero), WCA (Conventional Aero) a WIAES (verze ES) se vzad posunutou přední nápra­ vou a aerodynamickou budkou; oblíbenými klasickými typy se staly WIL (Integral Sleeper), WILES (verze ES) a WCM (Conventional bez lůžek v kabině); pro staveb­ nictví pokračoval WhiteGMC Autocar ACL/ACM (Con­ ventional) a pro přepravu na kratší vzdálenosti byl ­určen WG (Short Conventional). Například poslední typ měl dvě nebo tři nápravy a standardní pohon­ ►►►

11/2020 THauto

55


Foto Tom Hyan

1

Foto WhiteGMC

► WHITEGMC – VOLVO GM HEAVY TRUCK

2 nou jednotkou v roce 1989 byl vznětový ­Cummins L10 240 se sedmistupňovou pře­ vodovkou Spicer. Modely s bezkapotovou budkou byly WhiteGMC WH (High Cabover, dříve White Road Commander 2) pro dálko­ vou dopravu, pro komunální účely (svoz odpadu) se dodávaly WX Xpeditor a prove­ dení se sníženou předsunutou budkou WXLL (Low Entry), rovněž se 2, 3 nebo 4 nápravami, standardním motorem byl také Cummins L10, ale s devítistupňovou převo­ dovkou Fuller. Tato populární vozidla se znovu vyrábějí coby Autocar ACX XPeditor, když firma Grand Vehicle Works Holdings LLC (GVW Group) získala v roce 2001 od Volvo Truck North America jak práva na značku Autocar, tak na konstrukci White Xpeditor. Tehdejší Volvo GM Heavy Truck Corp. z Greensboro (NC) nabízela v USA také evropské tahače a nákladní vozy Volvo FE7 a FE6, zatímco pro rok 1989 už byla produkce těžkých nákladních typů GMC ­definitivně zastavena. Tradice pokračuje. Volvo of America Cor­ poration poprvé uplatnila nákladní vozy na americkém trhu v roce 1959, prodej typů s bezkapotovou budkou zavedla od sedm­ desátých let (od 1974 známý typ F86), ale teprve akvizice White Trucks znamenala

56

auto 2020/11

TH

3 1 WhiteGMC model WIL v běžném provozu roku 1998 na truck stopu v Ohiu 2 WhiteGMC Autocar model ACL/ACM (1989 Conventional) 3 Volvo FE7 z nabídky Volvo GM Heavy Truck Corp. pro rok 1989 4 Volvo model WX Xpeditor (1989 refuse vehicle) novou výrobní základnu v USA. Na základě nejlepších zkušeností Volvo White vznikly nové těžké nákladní vozy Volvo, především dálniční tahače, výroba přešla na motory Volvo (D12 od 1993), přestože nabídka ­Cummins, Detroit Diesel a Caterpillar podle preferencí fleetů přetrvala. V roce 1996 ­vyjelo první Volvo VN, druhá generace VN přišla 2002, mezitím se představilo VHD (2001), a v roce 2011 byl dodán půlmiliontý automobil Volvo z produkce v USA. Násle­ dovaly typy VNM (2011) a VNL (2012) s motory na zemní plyn, nový těžký VNX (2013) a upravené VNM/VNL (2013). Tehdy také Volvo Group investovala 69 milionů dolarů do moderního závodu New River ­Valley Plant v Dublinu (VA), postaveného pro White Trucks koncem sedmdesátých let. Motory vyrábí v Hagerstownu (MD).

4 V nabídce Volvo Trucks jsou kapotové typy VNL (Long Haul), VNR (Regional), VNX (nejtěžší provoz), VHD (stavebnictví) a VAH (Auto Hauler, tahač pro přepravu osobních vozů); ve vývoji je elektrický Volvo LIGHTS Project (Low Impact Green Heavy Trans­ port Solutions), resp. VNR Electric. Paleta motorů nyní zahrnuje Volvo D11, D13 a D13 TC (Turbo-Compound), alternativně Cummins X15 a ISL/ISX G (Natural Gas). Značka White, jejíž počátky sahají do roku 1859, kdy Thomas H. White začal vyrábět šicí stroje v Orange (MA), aby svůj podnik o sedm let později přestěhoval do Cleve­ landu (OH) a expandoval do výroby bicyklů a kolečkových bruslí, je legendou. Před 120 lety čtyři synové Rollin, Walter, Wind­ sor a Thomas II. postavili první automobil White. Rollin vyvinul parní kotel nového typu, Windsor měl obchodní talent a Wal­ ter uvedl vozy pro vojenské účely a koordi­ noval dodávky do Francie za I. světové války. V letech 1901 až 1910 byl White ­druhým největším výrobcem parních vozů, jezdili v nich i američtí prezidenti Theodore Roosevelt a William Howard Taft. Od roku 1919 se firma soustředila na nákladní au­ tomobily. Značka White definitivně zanikla před pětadvaceti lety.  ■


Modelová nabídka 1989

Foto Tom Hyan

Volvo White WG v provozu ještě roku 1998

11/2020 THauto

57


Foto Karosa

► KAROSA W4 DINGO

1

NEJEN Sodomkova karosárna s obytnými přívěsy začala v roce 1937, coby Karosa pokračovala i po válce...

O

FRANTIŠEK TVRDÝ 1, 2 Karosa W4, laminátový obytný přívěs, který vznikl celkem ve 47 exemplářích (první prototyp byl označen jménem Dingo) 3 Interiér W4 na továrním propagačním snímku

58

auto 2020/11

TH

bytné přívěsy z Vysokého Mýta byly označeny písmenem W jako Weekend Car a u typů W1 (větší, užívaný i jako pojízdná kancelář) a W2 (menší turistický od 1938) šlo přece jen o naplnění tohoto významu, byť velký vojenský W3 (od 1942) měl zcela jiné poslání. Všechny byly smíšené konstrukce s dřevěnou kostrou, potaženou plechem, s tažnou ojí a dvoukolovým podvozkem. Podle dostupných údajů šlo o padesát devět kusů W1 a W2, zatímco armádní W3 vznikl v sedmdesáti exemplářích. Po druhé světové válce se Carrosserie Sodomka ve Vysokém Mýtě proměnila na národní podnik Karosa, zaměřila se především na autobusy a skříňové nástavby, ale čas od času vyvinula i jinou pozoruhodnou aktivitu. V roce 1959 představila prototyp obytného přívěsu W4, který vynikal karoserií ze skelného laminátu Polytex z Kovony Karviná, vytvořenou přelaminováním dvou bočních souměrných dílů a střechy. Celá skořepina je přinýtována a přišroubována k nosnému roštu, elektricky svařenému z ocelových lisovaných profilů. Dvě kola podvozku jsou nezávisle zavěšena na kyvných ramenech a odpružena pryžovými bloky. Pneumatiky mají rozměry 4,50 – 15 nebo 5,50 – 15. Výrobce navrhl svůj obývací přívěs (jak stojí v dobovém prospektu) pro čtyři osoby s vnitřním prostorem 4,5 m3 a variabilním interiérem (lůžka, prostírací stůl) pro letní využití (bez topení). Vzhledem k nízké hmotnosti 420 kg byl přívěs nebrzděný. Odzkoušeli jej na 30 000 km s tažným vozem Škoda 440. Vnější rozměry činí 3250 (s ojí 3750) x 1850 x 2150 mm, rozchod kol 1450 mm. Cena přívěsu byla kolem dvaceti tisíc Kčs.

2

3


Foto Karosa

Uspořádání přívěsu Karosa W4

4 5

Foto Sodomka

Základní rozměry Karosa W4

6

Pěkný vzhled obytného přívěsu W4 je dílem brněnského rodáka Otakara Diblíka (1929 – 1999), který se proslavil především úpravou luxusního autobusu Škoda 706 RTO pro EXPO 58, interiérem letounu L-200 Morava, lokomotivou Škoda 32E (S 699.0), nerealizovanými pokusy modernizace Tatry 603 a traktorem Zetor Crystal, než v roce 1968 emigroval do Itálie (Bonetto Design Milano), aby se v roce 1990 vrátil jako vedoucí atelieru designu VŠUP Praha. První prototyp nesl stylizovaný nápis Dingo, jenž údajně vznikl zkratkou Diblík-ING-Otakar, a přestože šestačtyřicet sériových z pobočného závodu v Hořicích bylo označeno Karosa, tak se nyní jméno Dingo ujalo a rozšířilo. V dobovém tisku je však W4 značen coby rodinný víkendový přívěs Karosa s nadějí na export pro zisk valut, což se však nikdy ­nestalo, jeden putoval do SSSR a další vyvezli emigranti. Vysokomýtské muzeum nyní pracuje na renovaci originálů W4 a rotelu LP30. Dalším počinem závodu Karosa Hořice koncem šedesátých let byly jiné přívěsy krabicových tvarů Racek 300 (SW1; od 1967 pro 3 až 4 osoby) a delší Racek 400 (pro 5 až 6 osob), které dokonce Motokov Praha

7

nabídl na export. Bližší informace se nám bohužel ­nepodařilo sehnat, existovala dokonce plovoucí verze SW2 (1969) ve stylu houseboatu s přívěsným lodním motorem na plošině před obytnou částí. V době relativního uvolnění koncem šedesátých let se začaly ­rodit další prototypy přívěsů nákladních i obytných za osobní vozy. Slovenské loděnice, n. p., z Komárna využily zkušeností se skelným laminátem a předsta­ vily hned několik typů. Patřil k nim člunový přívěs (rychlost vlečení do 80 km/h, užitečná hmotnost 140 kiloramů), jehož dva díly na sobě tvořily skříň, která se po plném otevření (rozevření) a sejmutí z dvoukolového podvozku stala trupem čtyřmístného člunu o hmotnosti 55 kg. Rozměry 1550 x 1200 x 800 mm se změnily na 3100 x 1200 x 400 mm. V roce 1969 byla navrhovaná cena 9500 Kčs. Skládací stanový přívěs z Komárna měl zadní čelo z vozu Škoda 1000 MB, po rozložení vznikl do šesti minut velký stan se čtyřmi lůžky. Další obytné přívěsy postavily například ČSAO Brno, Agrostroj (který?) a ROMO Fulnek. Vpád ruských vojsk v srpnu 1968 však měl po jediném roce za následek znovu uzavřené hranice a zákaz cestování. Naivní sen o lepším světě skončil.  ■

8

4 Plovoucí Karosa SW2 s přívěsným lodním motorem (1969) 5 Americký Studebaker s přívěsem Sodomka W1 (1940) 6 Aero 50 Dynamic s přívěsem Sodomka W2 (1940) 7 Obytný přívěs Sodomka W2 se prodával za 18 500 Kč 8 Karosa SW1 na propagačním snímku (1967)

11/2020 THauto

59


eXtra

Foto Tom Hyan

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Vysoké Mýto (CZ)

► MUZEUM ČESKÉHO KAROSÁŘSTVÍ

Aero 50 Dynamik (1940), jeden z osmi až devíti vyrobených vozů tohoto typu, unikátní exponát, renovovaný vysokomýtským muzeem z totálního vraku

Foto Helena Hyanová

Muzeum českého karosářství je příjemným překvapením, expozice využívá budov bývalého soudu a vězení přímo v centru Vysokého Mýta...

60

auto 2020/11

TH


Foto Helena Hyanová

3

Foto Tom Hyan

1 2 4

5 6

V

roce 2011 získalo Vysoké Mýto dotaci Evropské unie na zvelebení chátrající historické stavby na náměstí Přemysla ­ Otakara II. v samotném centru města; myšlenka umístit do budov někdejšího ­ soudu včetně dvou pater vězeňských kobek expozici mapující české karosářství se stala opravdu dobrým a logickým nápadem. Vysoké Mýto bylo totiž vždy centrem českého karosářství, v roce 1895 se tam usadil Josef Sodomka starší (1865 – 1939); nejprve pracoval sám a o deset let později už založil společ­ nost První východočeská parostrojní výroba kočárů J. Sodomka, z níž se stala nejslavnější českoslo­ venská karosárna s visačkou Carrosserie Sodomka, po roce 1948 pak národní podnik Karosa, známý výrobce autobusů, a nakonec IVECO Bus Czech Republic, a.s., součást nadnárodní skupiny IVECO, výrobce autobusů a užitkových automobilů. Produkce autobusů nadále ve Vysokém Mýtě pokračuje, přes­ tože značky Sodomka a Karosa byly dávno zrušeny, podnik však patří k zářným příkladům toho, že všechny továrny nemusely být v porevolučním kvasu vytunelovány a odsouzeny k předčasnému zániku... Po úpadku zájmu o kočáry, koňské povozy a saně

hledala Sodomkova společnost novou výrobní náplň. Pod vedením Josefa Sodomky mladšího (1904 až 1965) se kolem roku 1925 rozběhla perspektivní výroba automobilových karoserií, nejen zakázko­ ­ vých na podvozky nejrůznějších osobních vozů, ale i série jak osobních, tak nákladních karoserií, a to včetně autobusů, jež nakonec ve Vysokém Mýtě přežily do dnešních dnů. Sodomkův podnik se vě­ noval i jiné výrobě, typickými příklady jsou obytné, autobusové i nákladní přívěsy, dětské miniautomo­ bily a letadla (větroně). V roce 1947 Sodomka navrhl také moderní skútr, který je nyní součástí zrenovo­ vané expozice v šestnácti celách bývalého vězení (v zadním traktu muzea). V bývalé budově soudu v přední části muzea jsou ve dvou podlažích vystavena především skutečná vozidla, která se čas od času obměňují; samozřejmě expozice nemohou být obrovské, nejde o žádné ­tovární haly, ale o upravené místnosti běžného ob­ jektu. V zadním traktu však zaujme (rovněž ve dvou podlažích) kuriozní výstava v celách někdejšího ­vězení, kde najdeme dobové fotografie i dokumenty, ale také výrobní stroje a zařízení, modely a součásti. V přízemí je to Historie českého karosářství, ►►►

1 Praga Piccolo model 1939 v názorném řezu, prozrazujícím smíšenou stavbu karoserie Sodomka s dřevěnými výztuhami 2 Luxusní kabriolet Tatra 30 Sodomka pro MUDr. Ivu Morgensternovou z Brna, dodaný 31. března 1931 (výstava Tatra) 3 Sodomkova karosárna zahájila výrobu vozidel tažnými typy, vlevo bryčka z roku 1914 pro Václava Honsu z Běstovic, vpravo lehký kočár Mylord z počátku minulého století 4 Walter 4B, čtyřválec 1,7 litru o výkonu 20 kW (27 k), karosovaný v roce 1930 Sodomkou, zapůjčený do muzea Společností přátel Carrosserie Sodomka 5 Jeden z nesčetných návrhů aerodynamických automobilů 6 Luxusní kupé Aero 50 Dynamik na dobovém snímku Sodomka (1941)

11/2020 THauto

61


► MUZEUM ČESKÉHO KAROSÁŘSTVÍ Kabriolet na základě poslední generace Praga Piccolo z let 1939 – 1941; Sodomkova karosárna jich vyrobila pětasedmdesát pro pražskou automobilku

1

Foto Helena Hyanová

2

Jawa Minor jako kabriolet Sodomka, dvoudobý dvouválec 615 cm3 o výkonu 14 kW (19 k) z roku 1939

1 Sodomkův skútr, poháněný americkým dvoudobým motorem Fairbanks-Morse s karburátorem Tillotson (1947) 2 Detail poháněcího ústrojí Sodomkova skútru 3 Dětská šlapací miniauta vyráběl Sodomka od roku 1935, kdy je představil na Pražském autosalonu

3

Foto Tom Hyan

Dětský automobil Sodomka ve stylu Aero 50 Dynamik s motocyklovým motorem Jawa Robot 98 cm3, uloženým vzadu se třístupňovou převodovkou (1940)

62

auto 2020/11

TH

jednotlivé kobky jsou věnovány počátkům karosář­ ství a nejvýznamnějším karosářům, produkci čes­ kých karosáren dvacátých a třicátých let minulého století, tvorbě karoserií na míru podle požadavků klienta, ukázce truhlářských prací a kolárny, klem­ pířské dílně, výpravně a dvěma modelovacím pro­ vozům; v patře pak je stálá expozice Karosářství ve Vysokém Mýtě. Jednotlivé expozice jsou věno­ vány Josefu Sodomkovi staršímu i mladšímu, zlaté éře Carrosserie Sodomka 1931  –  1940 (hlavně osobní vozy), autobusům Sodomka (1928 – 1947), ostatním výrobkům firmy, válečným létům, znárod­ nění a privatizaci podniku (od Sodomky přes Karosu a Irisbus po IVECO Bus) a současnosti vysoko­ mýtského podniku skupiny IVECO. Jak se bohužel stalo v této zemi zvykem za vlády ko­ munistů, odměnili se znárodňovatelé Josefu Sodom­ kovi mladšímu nejen zabavením podniku a zameze­ ním vstupu do vlastní továrny (k jiným podnikatelům, včetně karosáře Oldřicha Uhlíka, se zachovali ob­ dobně), ale i další perzekucí včetně věznění, což způsobilo zdravotní problémy, vrcholící invalidním ­ důchodem a předčasnou smrtí. Sodomkův podnik přežil stejně jako odkaz velkého díla, jež reprezentují


Foto Tom Hyan

4 4 Pohled do jedné z bývalých vězeňských kobek s expozicí poválečné historie (kabriolet Tatra 600 Sodomka pro J. V. Stalina) 5 Z výstavy Tatra: třínápravová T26/52 se speciální vojenskou nástavbou od firmy Hrček a Neugebauer z Brna (chassis 1931, nástavba 1936)

5

Foto Helena Hyanová

6 Speciálně karosovaná Tatra 57B z Pražského autosalonu 1947

6

především unikátní karoserie třicátých let na pod­ vozcích Aero, Tatra, Walter, Praga, Škoda, Bugatti, Rolls-Royce, Studebaker, La Salle, Nash, Lancia, Packard, Graham-Paige a dalších. Sodomka samo­ zřejmě nebyl jediný, karoserie stavěly také Karosa Praha-Holešovice, Uhlík Praha-Strašnice, Petera Vrchlabí, Bohemia Česká Lípa, Pavala – Krmíček Praha-Žižkov, J. Barnet Lukavice u Kyšperka, T. Lepil a synové Slavíkovice u Brna, V. Brožík a synové ­Plzeň, Doležal a Blabla Rousínov a mnohé další firmy. Chloubou muzea je aerodynamický kabriolet Aero 50 Dynamik s originálním řešením stahování plátěné střechy bez vnějšího nůžkového mechanismu a řa­ dou pozoruhodných prvků, k nimž patří kapkovité blatníky zakrývající kola, dlouhá přední kapota ukrý­ vající dvoudobý dvoulitrový čtyřválec Aero 50  HP s pohonem předních kol, zapuštěné světlomety, do­ minantní mřížka přídě, náznak stabilizační ploutve na zádi a na svou dobu luxusně vybavený interiér. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let údajně vzniklo osm, až devět vozů, které se liší detaily, dochovaly se dva, jeden v USA (zvaný Arizona) a jeden vrak u nás, jenž v letech 2005 – 2008 vysokomýtské muzeum ­renovovalo. Je to světový unikát, když ten americký

utrpěl svéráznou opravou. Podobně se také sériové vozy Aero 50 Sodomka lišily od sériových pražských výrobků Aero 50 především šípovitou mřížkou přídě a výrazně aerodynamičtější karoserií. Návštěva muzea je zajímavou procházkou moto­ ristickou historií, která by neměla být zapomenuta. V pořadí již čtvrtou sezonní výstavou v expozici muzea je výběr automobilů Tatra s individuálně ­ ­zhotovenými karoseriemi, jež by měla být k vidění do konce letošního roku; předcházely ji výstavy před­ stavující plzeňskou Brožíkovu karosárnu (založenou roku 1845), pražskou karosárnu Oldřicha Uhlíka a také karosárnu Petera z Vrchlabí. Za jedno vstup­ né můžete navštívit rovněž blízkou expozici firmy Stratílek, výrobce hasičských stříkaček, a to v jiné budově Regionálního muzea Vysoké Mýto na ulici A. V. Šembery číslo 125. Největší akcí muzea je ­každoroční Sodomkovo Vysoké Mýto, festival s vý­ stavou karosářských skvostů a srazem vozidel, letos odročený ze soboty 6. června na 5. září, takže se ­konal ve stejný den s mnoha jinými veteránskými ­akcemi, jejichž pořadatelé chtěli využít skuliny mezi koronavirovými zákazy české vlády, o nichž nikdo netuší, kdy začnou a kdy vlastně skončí.  ■

MUZEUM ČESKÉHO KAROSÁŘSTVÍ

(Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě) Náměstí Přemysla Otakara II. číslo 96, 566 01 Vysoké Mýto www.muzeumkarosarstvi.cz; karosarstvi@muzeum-myto.cz Telefon +420 601 362 349 Otevřeno denně 9.00 – 17.00 h (za normálního stavu) Základní vstupné 100 Kč, snížené 60 Kč

11/2020 THauto

63


► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Renault

► Prodej vybraných motocyklů z muzea Morbidelli proběhl na aukci Bonhams, odložené z dubna ve Staffordu na srpen 2020 v Bicesteru. Patřily k nim Benelli 250 GP 1950, vítězný stroj Dario Ambrosiniho, vydražený za 138 tisíc liber, Benelli 250 GP 1964 s podpisem Tarquino Proviniho za 149 500 liber (rekord aukce), Benelli 250 Bialbero GP Mono 1959 po Silvio Grassettim za 83 950 liber, Mondial 175 Bialbero GP 1954 (Provini) za 34 500 liber a další. Ve sbírce byl údajně i čtyřválec Ducati 125 z roku 1964, dílo legendárního Fabia Taglioniho, ► Syn italského farmáře Giancarlo Morbidelli vystudoval techniku a pracoval v továrně, než koncem padesátých let založil firmu na výrobu a opravy dřevoobrábě­ cích strojů. Zaměstnával až 300 lidí a exportoval do 40 zemí. Vášeň pro dvě kola (sám jezdil v mládí motocyklové soutěže) ho inspirovala ke sbírce, 1968 založil Reparto Corse a motocykly Morbidelli vyhrály čtyři tituly MS (zúčastnily se 1969 – 1981). První GP dobyl Gilberto Parlotti v Brně 1970 (Morbidelli 125). Po ukončení výroby motocyklů roku 1982 podnik prodal SCM Group z Rimini. Výroba dřevoobráběcích strojů pokračovala v Pesaru do roku 2010, než ji SCM převedl do svých provozů v Rimini.

► K nejdražším automobilům, jaké se prodaly v aukcích, patří Ferrari 250 GTO ze šede­ sátých let (všech 36 vozů existuje v pojízdném stavu). Rekord drží aukce RM Sotheby’s ze 26. srpna 2018 v Monterey (CA), kdy byl model 1962 Series 2 po Philu Hillovi prodán za 48 405 000 dolarů, čímž překonal rekord 38 milionů za GTO na aukci Bonhams 2014. Není to nic proti tomu, když David MacNeil (zakladatel firmy WeatherTech) v červnu 2018 koupil 250 GTO (1963 ex-Ecurie Nationale Belge No.4153) za 70 milionů od soukromého majitele.

64

auto 2020/11

TH

zatímco Captur má stejný motor, ale elektromotory 48,5 a 25 kW. Rozdílem je nejen kombinovaný výkon 103, resp. 118 kW (140 a 160 k), ale také velikost akumulátoru. S kapacitou 1,2 kWh je Clio klasický hybrid, zatímco 9,8 kWh pasuje Captura (a Mégane) na Plug-In Hybrid. Vždy jde o snížení spotřeby, podle metodiky EU jsou uvedeny teoretické hodnoty 4,3/1,4/1,3 l/100 km. Více přineseme po redakčním testu.

FORD + JAKUB VÁGNER Společnost Ford Motor Company představila 1. října v Praze nového ambasadora značky, jímž se stal známý sportovní rybář, cestovatel a spisovatel Jakub Vágner, držitel několika světových rekordů v lovu sladkovodních ryb (ulovil např. Arapainu Gigas s hmotností 154 kg a délkou 3,07 metru). Jakub je příznivcem automobilů Ford, v minulosti si sám opravil a připravil na cesty americký pick-up Ford F-150, a nyní bude ke svým dobrodružným výpravám využívat terénní pick-up Ford Ranger Wildtrack 3.2 TDCI. Jako vyslanec značky přispěje k propagaci lehkých užitkových vozů Ford, s nimiž se chce dovozce vrátit na pozici č.1 na českém trhu.

Foto Ford

► Navzdory koronaviru se čile prodává na aukcích. Trojice legendárních prototypů Alfa Romeo B.A.T. (Berlinetta Aerodinamica Tecnica) sice 28. října našla majitele jen za 14,8 milionu USD, ale to aukční síň RM Sotheby’s považuje za úspěch, přestože očekávala až dvacet milionů. Unikátní vozy, jež jsme před deseti lety obdivovali v kalifornské Blackhawk Collection, se prodaly jako celek. První B.A.T. 5 se představila na Turínském autosalonu 1953, další B.A.T. 7. a B.A.T. 9 v letech 1954 – 1955. Designer Franco Scaglione (Carrozzeria Bertone) vsadil na účinnou aerodynamiku a futuristické studie posadil na podvozkové skupiny Alfa Romeo 1900 Sprint.

RENAULT E-TECH HYBRID Kompletní sestavu elektrických a elektrifikovaných modelů představil Renault v polovině října v Dlouhé Lhotě. Prezentace byla zaměřena především na hybridní vozy Clio a Captur s technologií E-Tech, jež vychází z filozofie elektromobilu s asistencí spalovacího motoru. Systém tvoří dva elektromotory, zážehový motor a sekvenční automatizovaná převodovka (4°M + 2°EM). Hybridní Clio má čtyřválec 1.6/67 kW (91 k) a elektromotory 35 a 14,7 kW,

MOTOR JOURNAL SLAVÍ 20 LET Čas letí velkou rychlostí, a tak se stalo, že spřátelený měsíčník Motor Journal právě oslavil 20 let od vydání prvního čísla! Je to vlastně celá jedna generace, a proto přinesl za dvě desetiletí obrovské množství původních článků, fotografií a vůbec pohledů do dějin fenomenálního vynálezu minulých století, který se rozhodně nevzdá ani v tom jedenadvacátém! Děkujeme Karlu Kupkovi, Janu Martofovi, Jiřímu Mewaldovi, Janu Králíkovi, Kateřině Kupkové i mnoha a mnoha dalším, bez nichž by Motor Journal nebyl takový, jaký je! Přejeme hodně stálých i nových čtenářů!

NOVÉ KNIHY Pěkně se snaží také náš spolupracovník Ing. Jiří Wohlmuth, u knihkupců se objevují jeho další knihy, z kroniky závodních okruhů už je trilogie! Po Středočeských závodech a okruzích vyšly Severočeské, letošní novinkou jsou ovšem Moravské a slezské závody a okruhy (vydala Grada Publishing v Praze). Autor shromáždil dostupné výsledky na různých tratích, doplnil plánky okruhů a zajímavé informace. Na své si tak v publikaci přijdou nejen příznivci Masarykova okruhu v Brně, ale i Ostravy, Havířova, Zlína, Šternberka, Štramberka, Kroměříže a dalších míst, kde se jezdily naše motocyklové i automobilové závody. Bohatě ilustrováno na 352 strankách. Za čtyři stovky to stojí. Doporučujeme!


SLAVNÉ MOTORY

TRABANT 601 (1964) Známým vozem s dvoudobým motorem je Trabant, od roku 1964 uvedený v modernizovaném modelu 601, který představujeme. Dvoudobý vzduchem chlazený dvouválec vychází z nové konstrukce pro Trabant P50 (499 cm3) z roku 1957, od 1962 převrtáním ze 66 na 72 mm zvětšené na 595 cm3 pro P60 a od jara 1964 pro první 601 s novou karoserií. Verze P60/61 měla zvýšený výkon na 17 kW (23 k), jenž v letech 1968 – 1990 dále posílil na 19 kW (26 k) v typech motorů P63/64 a 65/66 (na kresbách; vylepšený od 1974). Výroba Trabantů dosáhla 3 096 099 vozů, z toho 2 818 547 typu 601 a 106 628 typu P60.

Kresba a foto VEB Sachsenring

Dvoudobý dvouválec 595 cm3 (ø 72 x 73 mm) Karburátor BVF 28 HB; kompresní poměr 7,6:1 Výkon 19 kW (26 k)/4000 min‑1 Točivý moment 53 N.m/3000 min‑1


Kresba a foto Ford

SLAVNÉ MOTORY FORD-COSWORTH DFV (1967 – 1983) Nejslavnější motor formule 1, s nímž Ford doslova zachránil MS a drží rekord 155 vítězství (od debutu ve Velké ceně Nizozemska 1967) a také největšího počtu aplikací do vozů F1. Je to první motor Cosworth s originálním blokem; všechny předchozí byly deriváty sériových čtyřválců Ford. Keith Duckworth se inspiroval čtyřventilovými hlavami leteckého dvanáctiválce Rolls-Royce Merlin a závodního čtyřválce Ford-Cosworth FVA (Four Valves/Series A) před vytvořením DFV (Double Four Valve). Vyrobeno 516 motorů DFV.

Osmiválec do V/90°; DOHC 4V; 2993 cm3 (ø 85,7 x 64,8 mm) Kompresní poměr 11,0:1; nepřímé vstřikování paliva Lucas Výkon 295 kW (400 k)/9000 min‑1 (1967) Točivý moment 363 N.m/7000 min‑1 (1967)

Jim Clark (Lotus 49), vítěz VC Nizozemska 1967 při debutu motoru DFV

Profile for TH Auto

TH Auto 11 2020 (listopad)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

TH Auto 11 2020 (listopad)  

Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan

Profile for thauto