ROZHOVOR S FOTBALISTKOU NIKOLOU SEDLÁČKOVOU
) ROZHOVOR ) 5
Fotbal je mi šitý na míru!
Text a foto: Kateřina Nosková
Jak se máš? Dobře! Mám po práci, takže teď už jenom pohodička.
Kdo tě přivedl k fotbalu? Byli jsme parta dětí, dva kluci, dvě holky. Nejdřív jsme začali s karate, ale potom nás kluci dotáhli na fotbalový trénink, kde jsme byly mezi zhruba dvaceti kluky jen dvě holky, což bylo v té době samozřejmě nenormální, i když nám to tak vůbec nepřipadalo. Rodiče z toho moc nadšení nebyli. Ne že by mi fotbal přímo zakazovali, ale asi by mě raději viděli v něčem jiném. Mě ale fotbal začal bavit, chytla jsem se a už jsem u něj zůstala.
Jaké byly tvé fotbalové začátky? Začala jsem s klukama jezdit na zápasy a protože jsem byla nejmladší, nejmenší a navíc holka, tak jsem nemohla odmlouvat. A tak jsem se ocitla v bráně. Dodnes si pamatuju na zápas, kdy jsme dostali asi 17 gólů. To bylo tehdy pro mě jako pro malou holku hodně traumatizující.
Kudy vedly tvé fotbalové kroky? Začala jsem asi v 7 letech na vesnici. A potom zhruba ve 14 letech jsem dostala nabídku jít do Hodonína, kde jsem hrála asi 4 roky, než mě oslovilo Slovácko. Nejdřív jsem hrála za juniorky a pak jsem asi v 17 letech přešla do áčka žen. Ty začátky tam nebyly úplně jednoduché, protože jsem nejdřív odehrála třeba jen 10 minut z celého zápasu, ale postupně jsem dostávala víc a víc prostoru. Musela jsem si to vykopat. V tom vidím velký rozdíl oproti dnešku.
V čem konkrétně? My jsme to měly jako mladé hráčky v áčku opravdu těžké, musely jsme se
prokopat přes starší holky, na kterých to stálo. Dnes už těch týmů a ani holek není tolik a holky to dnes mají dost ulehčené, protože o ty své pozice nemusí tak tvrdě bojovat. Mě to v podstatě mrzí i za ty holky samotné, protože ta cesta ti dá hrozně moc...
Máš nějaký fotbalový vzor? Mám. Od malička je to bývalý brazilský obránce Roberto Carlos, který hrál za můj oblíbený Real Madrid. Vždycky jsem obdivovala jeho styl hry. Je to rychlostní typ hráče, který má v noze dělobuch.
Messi, nebo Ronaldo? Já netíhnu ani k jednomu z nich. Pro mě jsou to spíš takové modelíny, které se předhánějí v něčem, čemu pořádně nerozumím. Ale kdybych si měla jednoho z nich vybrat, tak řeknu Ronaldo. Přijde mi týmovější.
Co by podle tebe nejvíc pomohlo ženskému fotbalu ke zviditelnění? To je těžké. Ženský fotbal vnímají lidi jinak než mužský. Často se u fanoušků setkáváme i s takovými ohlasy, že patříme do kuchyně k plotně. Zviditelnění ženského fotbalu by mohla pomoct genderově vyvážená forma reklamy. Kdyby se v reklamách společně s klukama objevovaly i ženy – fotbalistky. Jinde ve světě to tak funguje.
Máš nějaké předzápasové rituály? Dneska už ne, ale měla jsem. Dřív jsem se před každým zápasem večer dívala na film Transformers.
Kolik jsi za svoji kariéru dostala červených karet? Jednu. Hrály jsme s reprezentací kvalifikační zápas v Ázerbájdžánu. V tom
zápase nejdřív zfaulovaly mou nejlepší Text: Tomáš Ježek, kamarádku tak, žeFoto: mělaKateřina rozseknutou hlaNosková vu. Vylítla jsem na rozhodčí a za to jsem dostala první žlutou kartu. Následně jsem dala gól hlavou a v té euforii jsem si sundala dres. Za to byla druhá žlutá a šla jsem ven. Já ale moc karty nedostávám, jsem moc hodná. Občas dostanu žlutou, ale spíš za kecy.
Co tě dokáže na hřišti vytočit? Na hřišti rozhodčí a určité typy hráček. Teď jsme nedávno hrály s Brnem, jedna mladá holčina mě zfaulovala a následně na mě ještě vyjela, ať vstanu a neválím se. Nemám ráda, když mladá „telata“ štěkají na starší. Měl by tam být aspoň nějaký základní respekt.
A co tě dokáže vytočit mimo hřiště? Nedochvilnost. A když se se mnou někdo baví a dívá se při tom do telefonu.
Snažíš se mladším holkám z týmu předávat zkušenosti, nebo to není tvoje parketa? Trenér to po mně chce, ale já na to moc nejsem. Když ale vidím, že mladším holkám můžu pomoct a ony pomoct chtějí, tak jim poradím. Ale spíš tím způsobem, že jim řeknu, jak bych to udělala já, ne jak to mají dělat ony. Třeba do toho časem dospěju.
Jako hráčka jsi velice univerzální – na jakém postu se cítíš nejlépe? Cítím se dobře na každém postu, ale nejvíc mi sedí střed obrany. Tam mám přehled a můžu si tým dobře odřídit. Nejvíc by mě bavil asi kraj zálohy, ale už na něj bohužel nemám roky. Tam se nemusíte až tak extrémně soustředit na bránění a můžete víc tvořit hru.
