Magazín TVS+ říjen 2020

SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

FOTBAL JE MI ŠITÝ NA MÍ RU! ROZHOVOR ) S NIKO LOU SEDL

ÁČKOVOU – s. 5

TÉMA ) VÝSLEDKY

KRAJSKÝCH

12 + JEDNA OTÁZKA

VOLEB 2020

) PRO VÁCLAVA MÍL

– s. 10

KA – s. 14

ČÍSLO PĚT — ŘÍJEN 2020

INZERCE

Obsah )

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Nikolou Sedláčkovou

Fotbal je mi šitý na míru!............................ 5

O NÁS PRO VÁS )

Tomáš Ježek.............................................. 9

TÉMA )

Jak dopadly volby va Zlínském a Jihomoravském kraji............................. 10

SPORTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY )

Jak brodští fotbalisté získali titul mistrů repubiky....................................... 11

MOZAIKA )

Střípky ze života v našem kraji................... 12

12 +JEDNA OTÁZKA )

Pro Václava Mílka .................................. 14

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA )

Pletení ze slámy Františka Zusky ............... 16

DUŠA V PÉŘÍ )

…ptáte se Jožky Kubáníka........................ 19

jsme skoro na konci října, zase uprostřed nouzového stavu a žijeme další složité období roku 2020. Smiřujeme se s různými typy omezení, jejichž jediným cílem je pozdržet nebo lépe zastavit poměrně strmý růst denních potvrzených případů koronavirové nákazy. Není to příliš lichotivé, ale tak jako je Česko ve statistikách aktuálně na evropské špici, tak jihovýchodní Morava je na té české. Je ale možné, že než se k vám naše páté číslo Magazínu TVS+ dostane, situace se aspoň trošku změní. Uherskohradišťsko už nebude okupovat nejvyšší české příčky a možná i celá země zamíří do tak často zmiňovaných lepších časů. Nevím přesně, kdy přijdou, ale spolu s vámi se na ně opravdu těším a zkusím jim jít naproti bez zbytečné nervozity a strachu. A teď k ostatním událostem, které se dějí bez ohledu na to, kolik včera přibylo pozitivně vyhodnocených testů. Po krajských volbách čekají Jihomoravský i Zlínský kraj zcela nové vládnoucí koalice.

Ze dvou senátorů, kteří v podzimních volbách obhajovali v regionu svůj mandát, se to podařilo jen Tomášovi Goláňovi v obvodu 78, zatímco v obvodu 81 nahradí Iva Valentu starosta Starého Města Josef Bazala. Ať už jsme své hlasy dali komukoliv, toto je realita a následující období ukáže, jestli naše volba krajům nebo Senátu prospěla.

Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Hana Klapilová (603 486 310), Dana Kosíková Dudková (777 711 032), Staňka Janíková (732 415 104); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 26. října 2020; příští číslo vyjde 3. prosince 2020.

Anketa Jaká byla vaše letošní úroda trnek?

)

JAROSLAVA HANÁČKOVÁ Holešov Až se zima zeptá, co jsem dělala v létě, s klidným srdcem mohu říci, že jsme ani já, ani můj manžel, nezaháleli.

Naše trnková plantáž nás letos zklamala, neodolala a podlehla jarním mrazíkům. Zachránil nás soused – zapřisáhlý abstinent. Ten má rád z trnek jen povidla v buchtách. Věnoval nám celou úrodu.

Tak už to kvasí a zase se budeme mít čím v zimě vnitřně zahřívat.

TOMÁŠ SEDLÁČEK Uherské Hradiště Pokud vím, tak obecně byl letošní ročník docela dobrý. Velmi slušnou úrodu trnek jsme měli na rodinné chatě na Smraďavce. Na zahradě v Podolí to bylo slabší, ale zachránila nás durancia na olšavském břehu, kterou sadil ještě můj pradědeček. Takže dvě bečky kvalitního materiálu už pěkně kvasí a těším se, že vypáleným mokem oslavíme kolaudaci našeho nového domu.

IRENA KONEČKOVÁ Veselí nad Moravou Letošní úroda trnek byla tak dobrá, že jsem si mohla bez řečí uvařit i povidla a něco dokonce nasušit. Což jinak nehrozí, bo všechno jde na slivo-

vicu. Nemusela jsem se tajně vkrádat na zahradu a trnky krást, ale byly mi vydány dobrovolně, ba i s úsměvem. Takže za mě byla úroda fakt dobrá.

EVA STEJSKALOVÁ Vsetín U nás na Valašsku není trnek nikdy dost. I když úroda nebyla vůbec špatná, vždy může být i lepší. Ale zdá se, že na boj s koronavirem budeme i v nadcházejících měsících připraveni.

Radomír Gorec Zlín Úroda trnek v našem kraji byla velmi bohatá. Všichni samovýrobci slivovice i těch povidel hlásili nadstandardní úrodu a díky dostatku deště i malé ztráty v průběhu zrání.

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Milí čtenáři,

ROZHOVOR S FOTBALISTKOU NIKOLOU SEDLÁČKOVOU

) ROZHOVOR ) 5

Fotbal je mi šitý na míru!

Text a foto: Kateřina Nosková

Jak se máš?

Dobře! Mám po práci, takže teď už jenom pohodička.

Kdo tě přivedl k fotbalu?

Byli jsme parta dětí, dva kluci, dvě holky. Nejdřív jsme začali s karate, ale potom nás kluci dotáhli na fotbalový trénink, kde jsme byly mezi zhruba dvaceti kluky jen dvě holky, což bylo v té době samozřejmě nenormální, i když nám to tak vůbec nepřipadalo. Rodiče z toho moc nadšení nebyli. Ne že by mi fotbal přímo zakazovali, ale asi by mě raději viděli v něčem jiném. Mě ale fotbal začal bavit, chytla jsem se a už jsem u něj zůstala.

Jaké byly tvé fotbalové začátky?

Začala jsem s klukama jezdit na zápasy a protože jsem byla nejmladší, nejmenší a navíc holka, tak jsem nemohla odmlouvat. A tak jsem se ocitla v bráně. Dodnes si pamatuju na zápas, kdy jsme dostali asi 17 gólů. To bylo tehdy pro mě jako pro malou holku hodně traumatizující.

Kudy vedly tvé fotbalové kroky?

Začala jsem asi v 7 letech na vesnici.

A potom zhruba ve 14 letech jsem dostala nabídku jít do Hodonína, kde jsem hrála asi 4 roky, než mě oslovilo Slovácko. Nejdřív jsem hrála za juniorky a pak jsem asi v 17 letech přešla do áčka žen. Ty začátky tam nebyly úplně jednoduché, protože jsem nejdřív odehrála třeba jen 10 minut z celého zápasu, ale postupně jsem dostávala víc a víc prostoru. Musela jsem si to vykopat. V tom vidím velký rozdíl oproti dnešku.

V čem konkrétně?

My jsme to měly jako mladé hráčky v áčku opravdu těžké, musely jsme se

prokopat přes starší holky, na kterých to stálo. Dnes už těch týmů a ani holek není tolik a holky to dnes mají dost ulehčené, protože o ty své pozice nemusí tak tvrdě bojovat. Mě to v podstatě mrzí i za ty holky samotné, protože ta cesta ti dá hrozně moc...

Máš nějaký fotbalový vzor?

Mám. Od malička je to bývalý brazilský obránce Roberto Carlos, který hrál za můj oblíbený Real Madrid. Vždycky jsem obdivovala jeho styl hry. Je to rychlostní typ hráče, který má v noze dělobuch.

Messi, nebo Ronaldo?

Já netíhnu ani k jednomu z nich. Pro mě jsou to spíš takové modelíny, které se předhánějí v něčem, čemu pořádně nerozumím. Ale kdybych si měla jednoho z nich vybrat, tak řeknu Ronaldo. Přijde mi týmovější.

Co by podle tebe nejvíc pomohlo ženskému fotbalu ke zviditelnění?

To je těžké. Ženský fotbal vnímají lidi jinak než mužský. Často se u fanoušků setkáváme i s takovými ohlasy, že patříme do kuchyně k plotně. Zviditelnění ženského fotbalu by mohla pomoct genderově vyvážená forma reklamy. Kdyby se v reklamách společně s klukama objevovaly i ženy – fotbalistky. Jinde ve světě to tak funguje.

Máš nějaké předzápasové rituály?

Dneska už ne, ale měla jsem. Dřív jsem se před každým zápasem večer dívala na film Transformers.

Kolik jsi za svoji kariéru dostala červených karet?

Jednu. Hrály jsme s reprezentací kvalifikační zápas v Ázerbájdžánu. V tom

zápase nejdřív zfaulovaly mou nejlepší Text: Tomáš Ježek, kamarádku tak, žeFoto: mělaKateřina rozseknutou hlaNosková vu. Vylítla jsem na rozhodčí a za to jsem dostala první žlutou kartu. Následně jsem dala gól hlavou a v té euforii jsem si sundala dres. Za to byla druhá žlutá a šla jsem ven. Já ale moc karty nedostávám, jsem moc hodná. Občas dostanu žlutou, ale spíš za kecy.

Co tě dokáže na hřišti vytočit?

Na hřišti rozhodčí a určité typy hráček.

Teď jsme nedávno hrály s Brnem, jedna mladá holčina mě zfaulovala a následně na mě ještě vyjela, ať vstanu a neválím se.

Nemám ráda, když mladá „telata“ štěkají na starší. Měl by tam být aspoň nějaký základní respekt.

A co tě dokáže vytočit mimo hřiště?

Nedochvilnost. A když se se mnou někdo baví a dívá se při tom do telefonu.

Snažíš se mladším holkám z týmu předávat zkušenosti, nebo to není tvoje parketa?

Trenér to po mně chce, ale já na to moc nejsem. Když ale vidím, že mladším holkám můžu pomoct a ony pomoct chtějí, tak jim poradím. Ale spíš tím způsobem, že jim řeknu, jak bych to udělala já, ne jak to mají dělat ony. Třeba do toho časem dospěju.

Jako hráčka jsi velice univerzální – na jakém postu se cítíš nejlépe?

Cítím se dobře na každém postu, ale nejvíc mi sedí střed obrany. Tam mám přehled a můžu si tým dobře odřídit.

Nejvíc by mě bavil asi kraj zálohy, ale už na něj bohužel nemám roky. Tam se nemusíte až tak extrémně soustředit na bránění a můžete víc tvořit hru.

Na jakém postu bys naopak hrát nechtěla?

V útoku. Já netrefím bránu. Je mi hrozně malá.

Když dáš gól, tak je to ale o to lepší pocit, souhlasíš?

Dát gól je samozřejmě hezký pocit, když jsi v té euforii. Já se ale neumím radovat. A to se netýká jen fotbalu, ale i osobního života. Neumím dát najevo emoce. Držím je v sobě.

ROZHOVOR ) 6

Máš spočítané, kolik jsi dala za svou kariéru gólů?

Přesně spočítané to nemám, i když by to asi nebylo tak těžké. Určitě to není víc než deset gólů... Ale když jsem se nachomýtla u nějakého přímáku nebo penalty, tak mi to myslím vždycky vyšlo.

No... já si vzpomínám minimálně na jednu neproměněnou penaltu... … která byla do tyčky s Brnem, ano, já vím... Ale ta byla fakt jediná!

Když uděláš v zápase chybu, ať už je to neproměněná penalta nebo minela v obraně, neseš si to pak v sobě a ovlivní to tvůj další výkon?

Ano. I když se snažím to do konce zápasu vytěsnit, tak podvědomě to v sobě pořád mám. A trápí mě to ještě dlouho po zápase.

Záleží, s jakým soupeřem se ta chyba stala.

Když s nějakým slabším soupeřem, tak to mám v hlavě třeba týden. Když jde o Spartu nebo Slavii, tak třeba i půl roku.

V roce 2017 jsi dostala nabídku přestoupit po devíti letech na Slovácku do Slavie, současného nejlepšího českého klubu – jaká byla tvoje reakce? Váhala jsi?

Dlouho jsem váhala. Když někde hraješ deset let, tak je těžké všechno opustit.

A pro mě jako pro citlivého člověka to bylo o to těžší. Nakonec jsem si ale řekla, že už je asi na čase to zkusit a jít do toho.

Chtěla jsem se výkonnostně posunout dál.

Jak sis jako holka z Moravy zvykala na život v Praze?

Nezvykla jsem si. První dva roky pro mě byly opravdu těžké. Někam jdeš a nevíš kam, nikoho neznáš. To se ti v Hradišti nestane. Praha pro mě byla strašně cizí.

Chodila jsem prakticky jen do práce, na trénink a zpátky domů.

Byla jsi třeba na Karlově mostě?

(dlouhé zamyšlení) No... památek jsem za ty tři roky moc neprošla, vlastně asi žádnou. Často jsem chodila na Náplavku.

Ale jo, na tom Karlově mostě jsem myslím byla... minimálně vím, kde je!

Co ti v Praze nejvíc chybělo?

Hradiště samotné. Klid malého města.

Já nesnáším davy lidí, takže třeba jízda metrem pro mě byla utrpení. Velká města pro mě nejsou.

Jaké bylo nastupovat v dresu Slavie proti bývalým spoluhráčkám ze Slovácka?

Nebylo to jednoduché. Nejdřív jsem chtěla napsat do smlouvy, že proti Slovácku nebudu hrát. Potom jsem to ale přehodnotila. A bylo to hodně zvláštní... přijedeš domů a všichni od tebe mají nějaké očekávání, všichni tě sledují. A já pozornost nesnáším. Kdyby bylo na mně, hraju fotbal bez diváků.

Z mého pohledu je to v současné době tak, že někde nahoře je Sparta a Slavie, pak je mezera, Slovácko, mezera a pak zbytek pelotonu.

Proč to tak je?

Je to na prvním místě o penězích.

Když se někde objeví talentovaná hráčka, vytáhne si ji Sparta, nebo Slavie.

Dokud tady ty nadějné holky nebudou zůstávat, těžko se to změní, protože kvalita je potom samozřejmě na straně soupeře. Je hrozně těžké proti nim hrát, když vám po sezóně odejde třeba šest kvalitních hráček, nemáte pak na čem stavět. Ve Spartě a Slavii mají ten základní kámen, který tvoří osm až devět hráček, pořád stejný a tým jenom doplňují těmi talenty, co k nim přijdou. A potom je to samozřejmě o psychice. Mladé holky, ale kolikrát i ty zkušenější, mají z těchto silných soupeřů podvědomý strach, takže potom nepředvádí takové výkony, jaké standardně předvádí. Jindy jsou víc vidět, jsou živé, aktivní, ale v těchto zápasech se schovávají, neříkají si o přihrávky a bojí se.

Jaké jsou ve fotbale tvoje největší přednosti?

Asi v organizaci hry jako takové. Naučila jsem se hodně komunikovat a řídit si to lidově řečeno „hubou“. A standardky.

… a slabiny?

Nedůraz v soubojích. Jsem moc měkká.

Bojím se, že holkám ublížím. S klukama je to něco jiného, do těch klidně zajedu. (smích)

Máš za sebou několik zápasů za reprezentaci a v dresu Slavie jsi nastoupila taky v Lize mistrů – co je pro tebe víc?

ROZHOVOR ) 7

Určitě reprezentace. Ta je pro mě světovější. Je to extra výběr dvaceti nejlepších hráček České republiky, takže to pro mě byla velká pocta a zároveň odměna. Na druhou stranu při zápasech Ligy mistrů jsem měla opravdu husinu a bylo to pro mě emotivnější. Možná je to nesrovnatelné...

Máš ještě nějaký fotbalový sen?

Chtěla bych ještě zkusit cizinu. To je střípek, který mi chybí do té mozaiky.

Ale už jsem na cizinu asi stará, nejlepší je odejít tak do 24 let, kdy se ještě jako hráč rozvíjíš. Kolem 25 let se rozvoj utne, jestliže tedy nejsi extra talent. A to já nejsem a nikdy jsem nebyla. Měla jsem všecko dost vydřené. Někdo udělá nožičky napoprvé, mně to trvalo třeba tři roky a ještě s dopadem. To dělám doteď. (smích)

Opravdu si myslíš, že by ses dostala tam, kde jsi teď, bez talentu?

Tak asi trošku talent mám, ale kdybych to měla vyjádřit procentuálně, tak 30 % je talent a 70 % píle a dřina.

Nikola Sedláčková (*1990, Kyjov) je česká profesionální fotbalistka hrající na postu obránce. V současné době hájí barvy ženského týmu 1. FC Slovácko, kde prožila většinu své fotbalové kariéry.

Díky svým výkonům zaujala pražskou Slavii, kam po dlouhých devíti letech na Moravě v roce 2017 přestoupila. V sezóně 2019/2020 slavila s týmem Slavie titul v 1. lize žen. Nikola nastupuje jak na pozici stopera, tak i na krajích obrany. Její předností je kopací technika a organizace hry. Talentovaná fotbalistka má na svém kontě i několik startů v seniorské reprezentaci žen včetně kvalifikace na EURO nebo na mistrovství světa a odehrála také několik zápasů v Lize mistrů.

V srpnu 2020 přestoupila ze Slavie zpět do týmu 1. FC Slovácko.

Máš nějaký „nefotbalový“ sen?

Mám. Chtěla bych dělat MMA (smíšená bojová umění, pozn.red.). Vždycky jsem k bojovým sportům tíhla. Není to o tom, že dáš někomu přes hubu a sama jsi samá modřina.

Líbí se mi ten sport jako takový. Je boží! Jsem holt taková romantická duše...

Je jich víc. Se Simonou Krainovou, Pepou Vojtkem a Evou Burešovou. A kdyby ještě žila, tak s Věrou Špinarovou, tu jsem milovala.

Až skončíš s aktivní kariérou, chtěla bys u fotbalu pokračovat třeba v pozici trenéra?

Na filmu Attila. Je to dokument o slovenském MMA bojovníkovi. Byla jsem v kině sama a brečela jsem.

Chtěla. Já už jsem měla tu čest trénovat juniorky Slovácka v roce 2015, kdy jsme vyhrály titul. Moc mě to bavilo. Ty holky jsem dobře znala a lidsky jsme si sedli i s druhým trenérem. Problém je, že se mi nechce studovat. Myslím si, že tu teorii, kterou do tebe nahustí, pořádně nevyužiješ. Není nad praxi.

Byl někdy okamžik, kdy jsi chtěla s fotbalem skončit?

Ne. I když jsem měla přetrhaný křížový vaz v koleni, což je dnes pro holky často důvod k ukončení kariéry, tak mě to ani tehdy vůbec nenapadlo. Řekla jsem si, že se dám do určité doby do pořádku a tak se i stalo. Tu nohu jsem měla stoprocentně připravenou. Hodně jsem si vytrpěla, ale stálo to za to.

S jakou celebritou bys chtěla strávit večer?

Na jakém filmu jsi byla naposledy v kině?

Jak nejraději odpočíváš?

Při běhání. A vaření. Já moc odpočívat neumím...

Jak vypadá tvůj ideální volný večer?

Ráda si zajdu někam na drink. Nebo se jdu jen tak sama projít, dám si sluchátka do uší, zapnu Kabáty a jdu.

Jak vypadají tvoje večery před zápasem?

Nachystám si věci, uvařím jídlo na další den, pustím televizi a jdu brzo spát.

Zásadně před zápasem nepiju a nechodím ven.

Máš nějakého blízkého člověka, za kterým můžeš jít, když je ti špatně?

Když jde o fotbalové záležitosti, tak ano. Mám kamarádku, která hraje fotbal za Ajax Amsterdam, a s tou si voláme a píšeme skoro každý den, posíláme hlasovky... Řešíme spolu fotbalové věci.

Osobní ne. Ty jsou jenom moje a nechci se o ně s nikým jiným dělit. Ale někdy si všechny ty myšlenky, které se mi honí hlavou, vypíšu na papír. Mám deníček, kterému se svěřuji.

Je něco, na čem ujíždíš?

Na dětských a fantasy filmech jako Pokémoni a Želvy Ninja, to je od malička moje srdcovka. A teď jsem na mobilu začala hrát Šmouly. Už mám celou vesničku. A pak taky ujíždím na čokoládě, to je ale spíš závislost.

Co ti dělá v životě největší radost?

Když ráno vstanu, můžu se hýbat a jsem zdravá. Od té doby, co jsem měla zraněné koleno, se o sebe víc starám. Dřív jsem před zápasem chodila na párty, měla špatnou životosprávu a nevážila si určitých věcí. A vyústilo to tím zraněním. Na druhou stranu jsem ale za něj i vděčná, protože mi otevřelo oči a změnilo mě.

Kde vidíš sama sebe za deset let?

Dovedu si představit, že se odstěhuju natrvalo někam do ciziny, třeba do Nizozemska, to je mi jako země blízké.

Nemám tady žádné závazky.

Za co jsi v životě nejvíc vděčná?

Za to, že můžu hrát fotbal a že jsem se v něm našla. Je mi šitý na míru.

Foto: Kateล ina Noskovรก

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů.

Dnes je to náš kolega Tomáš Ježek, kreativní ředitel. Volnomyšlenkář, bohém tělem i duší a človek, který nerespektuje autority...

Kdybys mohl mít vlastní pořad v TVS, o čem by byl? (Barča) Tak to bych měl rád svou talkshow, kam bych si zval pro mě zajímavé hosty z celého spektra společnosti. Celebrity, ale i tetky, co prodávají na trhu, mohl by mezi nimi být i třeba bezdomovec, feťák, který nikoho nezajímá... Protože každý člověk má co říct, když se ho správně zeptáte. A mohl by to být i nekorektní humor na hraně... občas trestní oznámení je pro televizi taky úžasná reklama.

Ty píšeš knihy. Kolik už jich na svém kontě máš? (Barča) Já nepíšu knihy, jen do knih přispívám.

Ale jednu osobní knihu mám teď na lektorském posudku. Je to taková intimní věc, takže o tom radši nebudu mluvit.

Ta vznikla už dávno, když jsem se ještě tak rozkoukával po světě. Ale je to rarita v tom, že bych ji rád vydal pod pravým jménem. Protože doposud jsem všechno vydával pod pseudonymem...

Čí to byl nápad nalíčit tě namodro v hlavní roli filmu Fantomas? (Jirka) Tak to byl dlouhý spor. Ona to měla být původně zelená, nakonec Francouzi, protože jsou to nacionalisti, chtěli modrou.

Tak je z toho taková tyrkysová. Já jsem do toho ale nemohl moc mluvit, tenkrát jsem ještě neměl to postavení megastar, abych to mohl nějak ovlivnit.

Kdyby ses vrátil zpět do dětství se zkušenostmi, které máš nyní, udělal bys ve svém životě něco jinak?

(Jirka) To je vážná otázka. Asi bych se nevracel do Česka. Často si říkám, jak by se odvíjel můj život, kdybych v roce 1994 neemigroval z Německa sem. Měl jsem tam firmu a od roku 1989 i zelenou kartu do USA a Kanady, jenže přišel ten slavnej Listopad. Ale nic není náhoda. A je to tak správně! Protože pak bych nebyl tady s vámi, v té partičce hipsterů, chytrolínů i fakerů, co mě fakt baví.

Život tě už na první pohled a hlavně poslech baví. Co z něj tě ale opravdu nebaví? (Laďa)

)

Naprosto jsem přestal sledovat politiku.

Já vím, že to je strašná sranda, když člověk poslouchá ty nevzdělané, ambiciózní sociopaty, ale v důsledku člověka zamrazí, protože vstupují do našich životů a ovlivňují je. A to už taková sranda není. Volit jdu, po očku to sleduju, ale nenechávám to ulpívat v hlavě víc jak pár vteřin.

Pojem kalokagathia vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty. Zanechal jsi nějakou stopu ve sportu? (Laďa) Já jsem ve sportu výraznou stopu nezanechal, ale sport zanechal zásadní stopu ve mně. Jsem sportovní fanda. Skoro půl století hraju basket. Mám jen strach, aby mě nepostihlo to, že se začnu ke stáru zlepšovat.

Tome, co jsi provedl nejšílenějšího?

Vím, že máš hodně historek, ale co z toho bylo už přes čáru? (Nikča) Třeba když jsem jel za totáče coby studentík za kamarádama na čundr do Banátu. Neměl jsem s sebou vůbec nic.

Jenže jsem netrefil správný vlak a dojel omylem do Bulharska. Odtud jsem šel pěšky, bez peněz, bez kreditek a telefonu domů. Načerno vlakem, stopem a tak. Pak jsem uviděl za plotem řeku, a tak jsem si šel zaplavat. No byl to Dunaj a na druhém břehu byla Jugoslávie. Tak jsem strávil prázdniny ve vězení v Temešváru. Nejkurióznější byla moje eskorta. Pohraničníci měli jenom samopaly a jízdní kola. Čekali jsme půl dne u silnice a já vůbec netušil proč. Pak přijela Dacia s rodinou a oni jim zabavili ve jménu státu kvůli mně auto.

Odjížděli jsme do města do basy a rodina s dětma zůstala stát u cesty se slzami v očích. Jestli jim auto vrátili a kdy, to nevím. Rumunsko v roce 1980. Na dobu komunismu to bylo docela jeté, protože jít na dlouho do basy mohl člověk za cokoliv.

A rumunský kriminál, to je přes čáru!

Když ti nakreslím jednorožce – necháš si ho vytetovat? (Nikča) Jednorožci mají spoustu podob. Určitě se na něčem dohodneme.

Bez Boha není nic! Jsem bytostný katolík, ale jsem taky protestant, muslim i buddhista. Bůh je jen jeden, jako je jeden vesmír. Bůh je smajlík. Když vědci zjistili, že základem atomu je vlnová délka, která drží celý svět pohromadě, tak jsem si oddychl. Ta vlnka, to je ten boží úsměv. Trvalý, bezdůvodný úsměv, ve kterém je skrytá všechna pravda světa.

Taková ta kostelnická, tradicionalistická podoba katolické církve, jak ji známe tady na Slovácku, mi není blízká. Když si někdo myslí, že je víc než ten druhý, tak je to vždycky špatně. Bůh je všech a miluje všechny úplně stejně, jestli chodíš do kostela nebo místo toho sedíš v hospodě a piješ jeden škopek za druhým. Keep smiling!

Kdyby sis napsal knihu sám o sobě, jaký by měla název? (Lucka) No název by to musel být pořádně bizarní. Třeba: LÁSKA a BOLEST. S podtitulem: Miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem!

Co bys dělal, kdyby ses ráno probudil s půlmetrovým hárem? (Michal) Tak na to fakt občas myslím. Móda se mění a s ní i vlasový styling. Já bych si dneska nechal vzadu udělat klasický vojenský střih a jen vpředu přes obličej bych se nechal půlmetrovou patku. Ale jak se znám, určitě bych časem experimentoval. V podstatě mám svůj účes zvaný Mach3 docela rád. A hlavně mi nedává moc možností ke změnám.

Tome, jak těžké je být géniem?

(David) Ach Davide, však to znáš, je to pěkná řehole. Nejen že ti nikdo z okolí nerozumí, ale hlavně nerozumíš mnohdy ani sám sobě. Jen se v tobě vytváří proudy, které musí ven, ale nějak to ovlivnit, uchovat, roztřídit? Marná snaha. Pomáhají mi procházky se psem, zásadně chodím i v mrazech bez čepice. Jen tak se dá mozek trochu ochladit a dostat do nižších otáček. Zároveň je chůze zdravá pro kardiovaskulární systém. Doporučuji!

O čem si nejčastěji povídáš s kardinálem Tomášem Špidlíkem? (Katka) Naše rozpravy začaly v roce 1995 v Římě, kde tenkrát kardinál žil, a trvají dodnes, protože je Špidlík pohřbený na Velehradě. Kdysi mi povídá: „Ty si Tomáš, já jsem Tomáš, co s tím uděláme?“ My si povídali o všem možném. Jen na stěžování on nikdy nebyl. Před ním se nenapláká.

Ale vždycky, když za ním přijdu, začínám slovy: „Tak jsem tu, řekněte mi, padre, co s tím konečně uděláme?“

O NÁS PRO VÁS ) 9

O nás pro vás

Věříš v Boha? (Lucka)

TÉMA ) 10

Jak dopadly krajské volby ve Zlínském a Jihomoravském kraji

) Text: redakce

Krajské volby v JIHOMORAVSKÉM KRAJI vyhrálo ANO 2011 s necelými dvaceti procenty. Podobně jako v mnoha dalších krajích však nebylo schopné sestavit v zastupitelstvu koalici. Tu naopak utvořilo sdružení Starostové pro jižní Moravu (10,2 %) s Piráty (13,8 %), ODS (12,8 %) a KDU-ČSL (15,5 %). Lídr lidovců Jan Grolich se podle dohod stane hejtmanem. Kandidátku Starostů vedl starosta Kyjova František Lukl. Tomu připadne místo jednoho z náměstků. „Moc děkuji za podporu v celém kraji. Je to zavazující a velmi inspirativní. Přijal jsem výzvu být neuvolněným členem rady pro oblast kultury

Jan Grolich památkové péče cestovního ruchu meziobecní spolupráce, to znamená oblasti, kterou znám a kde mohu přinést kus své zkušenosti,” řekl k výsledku František Lukl. Doplnil také, že nechce být sběratelem funkcí, na které by časově nestačil. Omezí proto svou činnost ve Svazu měst a obcí, kde je celorepublikovým předsedou. Chce se plně věnovat Jihomoravskému kraji a Kyjovu. „Na druhou stranu považuji za podstatné, že Starostové jsou s ODS v jednom klubu a součástí rady Jihomoravského kraje.

V příštím roce nás totiž čeká velká výzva spojení nemocnic v rámci kraje a je nutné,

abychom zachovali co nejširší péči i finance pro kyjovskou nemocnici,” doplnil Lukl.

Do Zastupitelstva Jihomoravského kraje se dostala ještě sociální demokracie, sdružení Spolu pro Moravu a SPD. Tyto strany také skončily v opozici. Z Hodonínska a Kyjovska v něm budou zasedat například senátorka Anna Hubáčková z Ratíškovic, poslanec za SPD Lubomír Španěl ze Šardic nebo Pirát Ivo Vašíček z Čejkovic. Místo v něm naopak uniklo starostovi Hodonína Liboru Střechovi.

Zatímco v Jihomoravském kraji vznikla povolební koalice na půdorysu plánované spolupráce středopravých stran v příštích parlamentních volbách, ve ZLÍNSKÉM KRAJI se vítěznému ANO 2011 koalici sestavit podařilo. ANO získalo celkem 19,08 % hlasů a 9 zastupitelů, stejně jako druhá KDU-ČSL, která získala celkem 18,62 % hlasů. Třetí Piráti budou mít v příštím zastupitelstvu 6 mandátů při zisku 13,26 % hlasů stejně jako čtvrté hnutí STAN, které získalo 12,69 % hlasů. V zastupitelstvu bude ještě ODS s 5 zastupiteli, ČSSD bude mít 4 zastupitele a SPD a Trikolóra po třech. Hejtmanem se stane lídr ANO a starosta Rožnova pod Radhoštěm Radim Holiš. Tomu se podařilo dojednat poněkud překvapivou koalici s Piráty, ODS a ČSSD, která bude mít v pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu většinu 3 hlasů.

Hledat příčiny toho, proč ve dvou sousedních krajích dopadlo koaliční jednání při velmi podobném volebním výsledku jinak, není nijak snadné. V Jihomoravském kraji se staly hlavními volebními tématy například rozpočtové určení daní a z nich vyplývající podfinancování kraje, obecné téma hrozby sucha a vodních zdrojů nebo dopravní dostupnost jihomoravské metropole. V sousedním Zlínském kraji se stala klíčovým a možná i plebiscitním tématem

Radim Holiš otázka stavby nové, nebo rekonstrukce původní Baťovy nemocnice. „My jsme už v kampani jasně definovali argumenty, proč jsme proti nové nemocnici, a to se nezměnilo ani po volbách. Takže za nás, za hnutí ANO ve Zlínském kraji, stále platí, že jdeme do dostavby a rekonstrukce stávající nemocnice a nová nemocnice pro nás v této chvíli není bezpečné řešení,“ uvedl lídr vítězné kandidátky a příští hejtman Zlínského kraje Radim Holiš.

Pokud bychom měli přistoupit na to, že výsledek krajských voleb je současně i vyslovením se občanů pro stavbu nové, nebo rekonstrukci původní zlínské nemocnice, není jejich výsledek ani přesvědčivý, ani snadno čitelný. Stavbu nové nemocnice totiž v předcházejícím zastupitelstvu schválili nejen poslanci KDU-ČSL a STAN, ale i bývalí zastupitelé ODS, SPD a jeden zastupitel ČSSD. Otázka tedy může znít i tak, jak pevné budou pro nové zastupitele stranické košile nebo jak svobodně budou moci vyjádřit své nejlepší osobní přesvědčení. Nezanedbatelným důvodem slabší vyjednávací pozice KDU-ČSL, druhé v pořadí krajských voleb, může být i netrpělivost, neústupnost a velmi individualistický politický styl bývalého hejtmana Jiřího Čunka.

Největší sportovní úspěch v historii města slavila před čtyřiceti lety parta fotbalistů z ulic okolo brodské sokolovny. Pod hlavičkou Přesného strojírenství Uherský Brod – jak se v roce 1980 nazývala místní zbrojovka – vybojovali titul mistrů republiky v malé kopané. Tak se tenkrát říkalo dnešnímu futsalu. Než byla tato fotbalová varianta na konci osmdesátých let přijatá pod křídla FIFA a u nás ji zastřešil ČMFS (dnes FAČR), hrálo se na venkovních hřištích. Tehdy se začala psát bohatá historie a první mistr republiky v malé formě fotbalu byl korunovaný v roce 1971.

Jablonec byl desátým jubilejním městem, které uspořádalo národní finále. „Bylo mu svěřeno i proto, že Jablonec je proslulý zkušeným funkcionářským kádrem a výtečnými organizátory sportovních podniků. To vše se potvrdilo do písmene. Desáté finále bylo po organizační stránce nejlepší ze všech, což byl jednotný hlas především těch družstev, která jezdí na finále častěji. Skvělé ubytování na Maxově, hladký průběh bojů, výborně udržovaná hřiště na stadiónu na Střelnici,“ napsal v Mladé frontě z 6. října 1980 o jabloneckém šampionátu slavný sportovní novinář Jaroslav Šálek. Den před tím vyskočil na stupeň vítězů kapitán týmu Michal Polák a zvedl nad hlavu broušený pohár pro mistry republiky. „Uherskobrodští se tedy vracejí ze svého třetího národního finále triumfálně, v roce 1973 byli v Kolíně bronzoví, loni v Olomouci až sedmí. A všichni věří, že toto vítězství pohne kolem dějin malé kopané u nich doma, že se o jejich činnosti konečně dozví i vedení závodu, kde pracují a jehož jméno nosí na dresech, a že se už snad konečně najde nějaký prostor, kde by mohli malý fotbal hrát po celý rok. S opravdickými brankami,“ pokračoval Jaroslav Šálek ve svém článku. Než se ale brodští fotbalisté zapsali zlatým písmem do historie, vedla k titulu ještě dlouhá cesta. „Na krajské finále do Ivančic jsme kvůli marodce jeli jenom v šesti hráčích.

Neměli jsme nikoho na střídání. Přesto jsme porazili neporazitelný Ajax Morýsovy domy Gottwaldov, který vyhrál mistrovský titul v letech 1974 a 1976. Měli jsme fantastického brankáře Zdenka Přílezského, říkali jsme mu Had, ten vychytal, co se dalo. Takového gólmana nepamatuju. No a tak jsme jeli na to národní finále,“ vzpomíná kapitán Michal Polák. Podle spoluhráčů hrál v Ivančicích nejlepší fotbal svého života. Do finálového turnaje v Jablonci postoupilo osm vítězných týmů z krajských kol. Broďané

vyrazili bez elitního gólmana Zdeňka Přílezského, který mezitím narukoval na vojnu. „To byla velká ztráta, přemlouvali jsme ho, aby napsal ministrovi obrany, aby mu odložil nástup na vojnu, ale to by bylo stejně marné. Já si myslím, že to Had potom aj obrečel,“ vybavuje si Michal Polák. Ve skupině Brod převálcoval Solo Sušice 14:0, reprezentační výběr československé armády 1:0 a za umělého osvětlení porazil později třetí tým Karviné 4:1. „To byl jediný gól, který jsme na turnaji dostali. Tam se zranil nový brankář Pavel Šmíd, tak musel jít chytat další. Volba padla na Laďu Mišura.

Semifinále jsme hráli v neděli s Jabloncem.

Domácí měli velkou podporu v hledišti, ale vyhráli jsme 2:0. Řekli jsme si, že jestli chceme vyhrát, tak nemožeme večer popijat. Tak jsme se sebrali a šli jsme spat,“ prozradil recept na zisk titulu útočník »Prestro«. Finále se hrálo na prvoligové trávě stadionu Střelnice. „Nečekaným druhým finalistou byli svazáci z pražského Motorletu. Mají svůj plácek, hrají však především velký fotbal v podnikových turnajích, někteří provozují závodně hokej, házenou. Sami byli překvapení

)

Text: Vladimír Salčák Foto: archiv Filipovské instituce fotbalových amatérů

už na sklonku léta, kdy vyhráli pražské finále nad takovým slavným soupeřem, jakým je v malé kopané FC Hammerle, dvojnásobný vítěz národního finále z let 1977 a 1978. V Jablonci si vytkli umístění do čtvrtého místa, pak však prohráli jediný zápas (a zbytečně) a v semifinále porazili další slavný tým, Důl 1. máj Karviná 2:0. Ve finále pak ovšem proti tak sehranému soupeři, jakým je Uherský Brod, šanci neměli. »Prestro«, kterýžto název mají hráči na teplákových soupravách, znamená podnik přesného strojírenství, kde všichni fotbalisté pracují při výrobě loveckých a sportovních zbraní, dělají se tu však také součástky do letadel. Při všem je bezpodmínečně nutná maximální přesnost, a jak se zdá, fotbalisté si ji osvojili i na hřišti. Jejich kombinace je strojově přesná, dávají ukázkové góly a vůbec se dá říci, že odhalili všechny taje malé kopané a stali se v ní doslova mistry už předtím, než titul skutečně získali, jejich střední útočník Vláďa Hroch si také zaslouženě přišel pro cenu nejlepšího hráče turnaje,“ shrnul brodský triumf Jaroslav Šálek v Mladé frontě.

Zleva nahoře: Karel Pančocha, Pavel Zajda, Josef Pražan, Vladimír Hroch, Ivan Michlík, Josef Mudrák, dole Pavel Novák, Pavel Šmíd, Michal a Vladimír Polákovi, Vladimír a Jiří Mišurovi.

SPRTOVNÍ POHLEDY ZPÁTKY ) 11

Jak brodští fotbalisté získali titul mistrů republiky

12 + jedna otázka PRO VÁCLAVA MÍLKA

)

1. O čem se Vám naposledy zdálo?

Tak to je hned na úvod těžká otázka. Já si totiž sny většinou nepamatuji. A snad také proto jim nepřikládám žádnou váhu, takže i ty, co si třeba ráno ještě vybavím, brzy zapomenu.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Nějak cíleně na dětství nevzpomínám.

Asi že se ještě necítím dost starý. Bydlíme teď v domě po mých prarodičích, tak se mi teď často při různých domácích pracích vybavují vzpomínky na situace, které jsem zde v dětství zažíval.

Zejména na všelijaké průpovídky mého dědy, kterými vždycky doprovázel různé činnosti, u nichž jsme mu my děti mohly asistovat. Tak třeba, když jsem teď něco natíral, tak jsem si vzpomněl na jeho hlášku: Díra nedíra, furt to natírá. On pořád něco ze sebe sypal, ale běžně si na to nevzpomenu. Jen při té práci.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Pokud bych se mohl dívat z nějakého nadhledu na můj dosavadní život, tak bych asi myslel, že se v něm nic radikálně nemění. Na druhou stranu mám pocit, že mi každá intenzivní emoce mění život.

Tak nevím, asi by to bylo příliš soukromé.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

Tím trochu podsouváte, že zvyky jsou zlozvyky. Zlozvyků si všímám spíš na druhých. Takže třeba právě tohle, nevnímat se jako izolovaná entita, ale jako součást určité širší lidské pospolitosti, které jsou vlastní v ní přítomné zvyky i zlozvyky.

5. Máte nějakou posedlost?

Třeba jsem posedlý potřebou hledat ve všem to dobré.

6. Čeho se bojíte? Že jsou situace, ve kterých se mi nic dobrého nepodaří najít.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Určitě bych, kdyby to šlo, udělal řadu věcí jinak. Ale svého života, jak se odvíjí, nelituji.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Já vlastně přesně nevím, co je to úspěch. Tak jak se o něm nejčastěji

mluví, jistě není tím, o co bych usiloval nebo tomu přikládal nějakou zvláštní hodnotu. Takže takové věci bohužel neumím poměřovat na velké, větší a největší. Těší mě pocit z každé obstojně vykonané práce.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Vědomí smyslu. Když vím, proč to či ono dělám, a ten důvod považuji minimálně za hodný pozornosti druhých.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

To si nedovedu představit. Myslím, že se schopnostmi je to jako s týmy. Jednotliví členové nemusí vše zvládat dokonale, ovšem společně mohou být dokonalým týmem. Taky schopnosti nemusíte mít v dokonalé míře, ale musíte ty schopnosti, které máte, umět vzájemně kombinovat. Naopak, i kdybych byl jen v jediné schopnosti dokonalý a jiné neměl, nedokázal bych jako člověk fungovat.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? Říká se tomu život v sociální bublině.

Jde hlavě o to, že se vytrácí schopnost porozumět druhému. Místo poznávání nového se stává cílem šíření informací pouze utvrzovat přesvědčení nebo názory v určité skupině. Ale než střet různých postojů zatím vidím spíš rezignaci na možnost být objektivní. Objektivita je jistým způsobem konstrukt, vzdáme-li se však zcela nároku na ni, zároveň tím vzdáváme možnost domluvit se.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Já jsem bohužel vyrůstal s tím pochybným heslem, že chlapi nepláčou. Takže nepláču. Ale dojmout mě dokáže kdejaká blbost. Třeba film v televizi. Možná proto se vlastně ani na filmy moc nedívám.

12 + 1. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít?

Jako historik umění bych měl asi uvést nějaké výtvarné dílo. Jenže v těch tradičních statických dílech, jako jsou obrazy a sochy, se moc žít nedá a ta nová média jdou často dost na dřeň a to se dlouhodobě také nedá snášet. K našemu oboru se ale počítá i architektura a v té se žít dá, dokonce někdy velmi dobře. Já bych si třeba vybral některý z rodinných domů F. L. Wrighta nebo jeho následovníků.

Foto: Kateřina Nosková

VÁCLAV MÍLEK (* 1979) ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně

Mozaika Střípky ze života v našem kraji

)

MOZAIKA ) 14

KYJOV

Festival Kyjograf nabídl opět české a slovenské filmy Filmový festival Kyjograf, který v kině Panorama organizuje skupina nadšenců, se po roce znovu vrátil do Kyjova. Organizátorům se také letos podařilo zajistit to nejlepší, co vytvořili čeští a slovenští filmaři během tohoto roku, včetně jedné předpremiéry. „Původní vizí bylo přinést do Kyjova evropské snímky, ale pak jsme se rozhodli, že pozveme české filmaře. A bylo to dobré rozhodnutí. Ten festival má obrovské kouzlo a panuje tu skvělá atmosféra,“ uvedla jedna z organizátorů Kyjografu Alena Truschingerová. Hned na úvod festivalu, který se konal o prvním říjnovém víkendu, se promítal zbrusu nový film Krajina ve stínu.

Snímek režiséra Bohdana Slámy pojednává o tom, jak dobu konce druhé světové války prožívala zapadlá vesnice, jejíž obyvatelé neví, jestli patří do Československa, nebo do Německa. Do sobotního programu se podařilo získat předpremiéru slovenského filmu Služebníci, ve kterém režisér Ivan Ostrochovský nastínil další kontroverzní téma, a sice spolupráci katolických kněží s STB v 80. letech. V neděli pak diváci viděli další výjimečný snímek – film Šarlatán od světoznámé režisérky Agnieszky Holland.

ZLÍN

Ve Zlíně se konalo referendum o zlínských vodárnách

Na začátku letošního roku rozhodl Krajský soud v Brně, že má město Zlín při nejbližších volbách vyhlásit referendum týkající se vodárenské problematiky.

Proto občané v rámci voleb do krajského zastupitelstva a Senátu také odpovídali na otázku vodárenství. K referendu přišlo přes 23 tisíc lidí, což je více než 38 procent oprávněných voličů. K tomu, aby bylo hlasování platné, byla potřeba pětatřicetiprocentní účast a nadpoloviční většina se musela vyslovit pro, což se stalo. Celkem 18 874 voličů se vyslovilo pro možnost, že chtějí, aby město dál nepokračovalo při spravování vodáren s firmou Moravská vodárenská, jež je součástí nadnárodního koncernu Veolia. „Jsem velice rád, že občané města Zlína nám ukázali, že ty kroky, které v současné chvíli děláme a děláme je dlouhodobě, jsou správné.

Díky referendu nám občané dali ještě větší mandát v nich pokračovat, což nám může ve vyjednávání jedině pomoci,“ uvedl zlínský primátor Jiří Korec. Bez ohledu na referendum je město v řešení vodárenské problematiky aktivní a dlouhodobě jedná o zkrácení provozní smlouvy a změnách v uspořádání vodárenství v regionu tak, aby byla voda zpět pod kontrolou měst a obcí.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Oskary i Pieroty ovládl Přelet nad kukaččím hnízdem Příznivci divadla se po půl roce konečně dočkali. V březnu totiž překazila předávání cen za rok 2019 karanténa, proto se uskutečnila až v sobotu 10. října.

Datum to ale bylo více než příhodné – právě v tento den před 75 lety zahájilo Slovácké divadlo svou činnost. Na udílení nakonec nejvíce zazářila inscenace Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Igora Stránského, který strávil ve Slováckém divadle téměř 51 let. „Je to pro mě srdeční záležitost, protože tady jsou takové podmínky, že lidi na sebe slyší a jsou k sobě vzájemně vstřícní. A to je ta nejlepší půda pro vznik dobrých a kvalitních věcí,“ nechal se slyšet oceněný režisér. Slováckého Oskara i cenu Největší z pierotů za nejzajímavější herecký výkon si odnesla Pavlína Hejcmanová. Za nejlepší mužský herecký výkon

získal Největšího z pierotů a Slováckého Oskara Tomáš Šulaj. Nutno podotknout, že oba herci vynikali právě v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Cenu komediantů letos herci přisoudili Davidu Janoškovi za výpravu ke queer dramatu Tom na farmě.

VESELÍ NAD MORAVOU

Andělské hody se letos uskutečnily v omezeném režimu Pořádat tradiční hody v době koronavirové není vůbec jednoduché a mnohé obce to letos vzdaly. Veselí nad Moravou si ale své Andělské hody vzít nenechalo a stihlo je zorganizovat ještě před vyhlášením nouzového stavu. I když byli organizátoři nuceni tradiční program radikálně omezit, lidé si své hody přesto užili. „My jsme velice dlouho zvažovali, jakým způsobem hody proběhnou a zda vůbec proběhnou. Jsem velice rád, že nakonec všechna opatření, která byla vydána, umožnila aspoň v tomto improvizovaném scénáři letošní Andělské hody uskutečnit,“ uvedl starosta Veselí nad Moravou Petr Kolář. Zachovány zůstaly trhy, i když v omezené podobě, stavění máje a také košt burčáků. Především v době stavění hodové májky bylo na náměstí Míru plno. „Máju máme z Kuželova a má zhruba 25 metrů. Ty povětrnostní podmínky dnes nejsou pro stavění úplně příznivé, ale snad se to povede,“ dodal letošní stárek Václav Stánec. I přes chvílemi silné poryvy větru se podařilo májku úspěšně vztyčit a pokračovat v oslavách, které si nakonec užili diváci i folkloristé.

HODONÍN

Basketbalisté jsou mistry České republiky v kategorii veteránů Basketbalu se v Hodoníně v posledních letech příliš nedaří. O to překvapivější a cennější byl úspěch, se kterým se tým TJ Sokol Hodonín přišel pochlubit na radnici – titul mistrů České republiky v kate-

OTROKOVICE

V Otrokovicích zahájili první etapu projektu Sázíme budoucnost Město Otrokovice se zapojilo do celorepublikové akce nazvané Sázíme budoucnost. První etapa sázení stromků a keřů pro zdravou krajinu a odolné město proběhla na konci září za kapličkou u silnice mezi Otrokovicemi a Tlumačovem. V brzkých ranních hodinách se milovníci přírody dali do práce a společně zasadili 50 stromků a 370 keřů. Mezi ně patřily například dub letní, trnka obecná nebo růže šípková. „My jsme tu akci pojali tak, že si každý občan mohl vysadit svůj vlastní strom. A protože jich máme jenom 50, tak jsme udělali předregistraci, kam se lidi dopředu přihlašovali.

Na základě toho jsme jim vystavili certifikát a cedulku, kterou si mohli po vysazení na strom pověsit na památku,“ uvedla starostka Otrokovic Hana Večerková.

Při sázení po celou dobu účastníkům akce pomáhali zahradníci technických služeb. Po zasazení dřevin byly hlavně pro děti připravené odměny a během dopoledne pro všechny také opékání špekáčků. Už v tuto chvíli se všichni těší na další etapu sázení.

Nad městem se vztyčila autosocha génia Járy Cimrmana Na hranicích katastru Uherského Brodu a Prakšic byl při výsadbě stromů nalezen významný archeologický objev – pískovcová socha muže v nadživotní velikosti kombinující několik sochařských stylů od gotiky až po dadaismus.

Jedná se patrně o autosochu největšího světového spisovatele, vynálezce, malíře, fyzika, lyžaře a filozofa Járy Cimrmana.

Sochu našli místní cimrmanologové hlavou dolů. Domnívají se, že chtěl Cimrman tímto způsobem poukázat na nový sochařský styl headonismus (z angl. „head“ - hlava), který se poté zkomolil do hedonismu. Ani brodští cimrmanologové však nedokázali odhalit, jak český velikán vypadal – všechny jeho rysy jsou ztrhané.

Cimrmanologové jsou přesvědčeni, že duševní gigant svoji podobu do kamene vytesal po přistání své vzducholodě v Uherském Brodě, kam ho zavál silný vítr při letu do Paříže. Cimrmanovo autosochařství navázalo na jeho autobustu a ovlivnilo také trend známý v moderní fotografii jako selfie. To si ostatně mohou u monumentu s městem za zády pořidit i návštěvníci Uherského Brodu.

KROMĚŘÍŽ

Zástupci města, kraje i arcibiskupství stvrdili spolupráci zasazením lípy O Podzámeckou zahradu v Kroměříži se bude nově starat nejen Arcibiskupství olomoucké, které o zahradu pečovalo doposud, ale také samotné město Kroměříž i Zlínský kraj. Svoji spolupráci stvrdili představitelé všech tří subjektů podpisem memoranda a také symbolickým zasazením lípy v tamní zahradě. „Ten strom nás všechny přežije a bude tady ještě další staletí po nás. Spolupráce mezi všemi třemi subjekty se rozvíjí a já za sebe i za město musím říct, že jde správným směrem,“ uvedl starosta Kroměříže Jaroslav Němec. „Tato akce má zvláštní význam v tom, že to děláme společně. Město, kraj a arcibiskupství. A tímto gestem, i když malým a symbolickým, chceme ukázat, že ve spolupráci pokračujeme a že nám jde o společnou věc,“ dodal arcibiskup Jan Graubner. Také podle hejtmana Jiřího Čunka není spolupráce s městem Kroměříž ničím novým, protože se Zlínský kraj například podílel také na opravách zámku či kroměřížské obrazárny. Jedná se tak pouze o další pokračování v této spolupráci.

MOZAIKA ) 15

UHERSKÝ BROD

INZERCE

gorii veteránů. K historickému úspěchu basketbalistům poblahopřál jejich bývalý spoluhráč a starosta města v jedné osobě Libor Střecha. „Urvat na mistrovství republiky první místo je opravdu obrovský úspěch a na hodonínský basketbal dokonce nebývalý.

Kluci už mě teď lákají, abych si s nimi příští rok zahrál, ale je to na mě už moc běhavé... uvidíme,“ dodává s úsměvem dvoumetrový Libor Střecha. Na turnaj, kterého se zúčastnilo celkem 40 mužstev, ale hodonínští s přehnanými ambicemi neodjížděli, chtěli si hlavně zahrát. „Letos byla sezóna zkrácená a omezená, tak jsme si chtěli udělat nějaký hezký zážitek. Tak jsme se přihlásili na mistrovství republiky veteránů, protože většina našich hráčů už má přes 35 let. Poskládali jsme slušný tým,“ dodal vedoucí mužstva Pavel Novotný. Nejlepším důkazem jeho slov je, že hodonínští basketbalisté na turnaji dokázali vyhrát všechny zápasy a jejich úspěch nesnižuje ani fakt, že všechny věkové kategorie byly letos spojeny do jedné.

POZTRÁCENÁ ŘEMESLA ) 16

Poztrácená řemesla: Pletení ze slámy Františka Zusky Před lety býval oslňujícím tanečníkem a zpěvákem lidových písniček, dnes ohromuje František Zuska dokonalou prací se štípanou slámou, ze které dovede vytvořit prakticky cokoli – od drobných vánočních ozdobiček až po figurální betlém. Ke křehkému umění se pan Zuska dostal náhodou, když na poli zahlédl holčičku sedící s nůžkami a nití v trávě, jak plete vrkoč ze slámy. „Strýcu, nastříhej si obilí a pleť to jako já!“ řekla tehdy desetiletá dívenka čtyřicetiletému Františkovi. To bylo první náhodné setkání rodáka z Kobylí se slámou. A jak se později ukázalo, bylo více než osudové...

) Text a foto: Kateřina Nosková

V roce 1974 jsme byli společně s takovou partou Zlíňáků na dovolené na Držkové a byla tam s námi jedna dcérečka, Martina se jmenovala. A jednou jsme tak obědvali a ona se nám ztratila. Tak jsme ji šli hledat a já jsem ji uviděl, jak sedí ve velkém lánu žita s nůžkami a nití a plete vrkoč ze slámy. Tak povídám: „Martino, nauč mě to!“ a ona na to: „Tak si sedni vedle mě, nastříhej si slámy a dívej se, jak to dělám já.“ To bylo všecko, co mně řekla. Tak jsem si sedl vedle ní, nastříhal si slámu, díval se na ni a upletl jsem ten vrkoč jako ona.

Jakým procesem musí sláma projít, než se z ní dá plést?

Pane Zusko, jaké jste měl dětství?

Já jsem měl ohromně krásné mládí, krásný život, vzácné rodiče. Tatínek nikdy nezvedl na maminku hlas. Nikdy jsme neslyšeli rodiče se hádat. Maminka i tatínek nás vedli k tomu, abychom byli šikovní, abychom se zajímali o všelijaké ruční práce. Já třeba umím udělat ze slámy povřísla, to jsme dělávali celou zimu, umím udělat metly, dodnes předvádím, jak se dělají píšťalky, jak se pletou tatary a na Velikonoce vyškrabuji vajíčka.

Jaké profesi jste se vyučil?

Bylo nás sedm dětí, takže naši se měli co ohánět. Byli jsme chudobní. Co jsme byli bratři, tak tři šli na zámečníky a na strojaře, a já, protože už nás bylo moc krků na uživení, jsem po ukončení měšťanky jel do Zlína s tím, že budu taky strojařem. Když jsem ale dojel do Zlína, tak jsem zjistil, že strojařina už je rozebraná, že můžu jít jedině na zedníka. A já už jsem se nemohl vrátit domů a říct našim, strojařina je plná, živte mě.

Tak jsem se dal na zedníka a tím už jsem zůstal až do konce života.

Jak jste se dostal k pletení ze slámy?

V začátcích jsem samozřejmě vůbec nevěděl, jak se sláma upravuje, nevěděl jsem nic. Na všechno jsem přišel postupně. Sláma se nemůže séct kosou, musí se užínat ručně srpem a pokládat jako svátost, aby se co nejméně polámala. Potom se musí usušit, po usušení se začne stříhat – u prvního kolínka, za prvním kolínkem, u druhého kolínka a tak dál. Horní část je na pletení a ty další se používají například na rozžehlovanou slámu a na věci, kde se více hodí silnější sláma. Všechno se využije. No a potom musíte tu slámu vybělit. Já ji bělím v nerezových hrncích v roztoku peroxidu vodíku. Potom ji musíte pořádně vyprat a znovu nechat úplně uschnout nejlépe na sluníčku. To všechno musíte se slámou udělat, než začnete plést.

Ze slámy se dá uplést všecko, co je zaoblené nebo kulaté. Čtverec se z toho uplést nedá. Já jsem vždycky využívat toho, že jsem technik, že mám technické myšlení a selský rozum. Proto jsem si vždycky nakreslil plánek, když šlo o věci plošné, a na to, co bylo prostorové, jsem si vyrobil nějaké udělátko nebo kopýtko, které jsem potom oplétal. Kde to jde, tam si vždycky vyrobím udělátko.

Na co kladete při pletení největší důraz?

Při práci se slámou dbám vždycky na to, aby to bylo pěkné a precizní. Musíte mít šikovné prsty, protože bez zručnosti uděláte jen velice málo.

Co při pletení pociťujete?

Já se vám přiznám, že pro mě je pletení tak krásná duševní činnost, že u toho třeba ani neposlouchám rádio. To by mě odvádělo. V ten moment jsem myšlenkami napojený jenom na to pletení a žiju jenom tím.

Jakou byste řekl, že mají tradiční lidová řemesla budoucnost?

Lidovým řemeslům dnešní doba nepřeje a z toho je mně smutno. Dnešní mladí

lidé vidí hlavně počítače a moderní techniku, ale rukama se nikomu dělat nechce.

Neexistuje zařízení, které by nahradilo ruční práci.

Máte nějaké následovníky?

Já jsem za svůj život vedl desítky a desítky kurzů. Naučil jsem to spoustu lidí, ale oni většinou skončí u toho, že upletou výrobky pro sebe a pro svou rodinu. Ale už to řemeslo nepředávají dál.

Ono to není úplně jednoduché, protože musíte mít slámu a všechny věci, které jsou k tomu potřeba. A věnovat se tomu řemeslu víc, je velice náročné.

Vnímáte toto řemeslo jako poslání?

Ano. Řeknu to z náboženského hlediska – v Písmu se píše, že když dostanete od Boha hřivnu, máte se co nejvíc snažit, abyste ji zúročili. A tak to beru i já. Dostal jsem tuto hřivnu, sice v pozdních letech, ale dostal. A měl jsem dělat všechno pro to, abych to řemeslo lidi naučil a abych jej zdokonalil. Abych tu hřivnu zkrátka nenechal zakopanou. A toho se držím.

ve své rodné obci Kobylí dostal poděkování za celoživotní přínos k uchování tradičních lidových řemesel, kterého si velmi vážím. Dále jsem dostal titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje a od ministra kultury mi byl udělen titul Nositel tradice lidových řemesel. Ale já si cením hlavně toho, když třeba někde pletu a někdo za mnou přijde a řekne mi: „Strýcu, máte to pěkné!“ To člověka potěší.

Za co jste v životě nejvíce vděčný?

Měl jsem krásný život a měl jsem kolem sebe vždycky výborné lidi. Byli jsme skvělá parta, víc jsem si nemohl přát. Já vždycky říkám, že kdybych se měl ještě jednou narodit, tak bych kromě toho komunismu chtěl znovu prožít ten život ještě jednou.

Jaká ocenění jste za svou celoživotní práci dostal?

Já jsem dostal spoustu ocenění, počínaje medailí na spartakiádě! Za pletení jsem

INZERCE

) 17

Co všechno se dá ze slámy uplést?

všechny a n a o t Na ten íly seriálu d í z o h c d pře la ná řemes e c á r t z o P at on-line ív d o p e t se může itvs24.cz u b e w a n OŘADY! v sekci P

+

Připravte se na další vlnu Je dobré být připraven na jakékoli vlny, které život přinese. Náš stabilní internet na doma bez závazku pro vás teď máme za parádní cenu.

Nordic 5G Internet

Nová Nordic TV

Balíček 5G Internet + TV

-200 Kč

-100 Kč

-350 Kč

na 6 měsíců

na 6 měsíců

na 6 měsíců

Akce platí do 15. 11. 2020. www.nordictelecom.cz

Překvapivá volnost

DUŠA V PEŘÍ ) 18

Duša v péří …ptáte se Jožky Kubáníka

)

Viděla jsem vás v jednom seriálu hrát šéfkuchaře luxusního hotelu, který vysvětluje, jak správně připravit hovězí líčka. Skutečně se vyznáte v gastronomii? (Jaroslava) Ne, Jaroslavo, ale krávu jsem už viděl.

Jako malá jsem měla ráda leporelo, jakmile jsem povyrostla, tak jsem si oblíbila komiksy, teď čtu ráda historické romány. Jakou knížku jste měl jako malý nejradši vy?

(Jitka M.) Vkladní.

Je pravda, že jste jako dítě navštěvoval pionýrský oddíl Tuláci?

(Milan) Ano, je to tak, Milane. Jednou jsme však při jedné túře ztratili spolužačku Andrejku a protože to byl průšvih, tak jsme výprav do lesů zanechali. Ale nedávno jsem ji potkal a potěšilo mě, že je živá a zdravá. I když měla na zádech batoh, tak to vypadá, že se našla teprve teď.

Jsem organizátorkou kulturních akcí a včera se mi zdálo, že po mně pořád něco chce Křemílek a Vochomůrka. Co to znamená? (Petra) Že vám přijde faktura od Jiřiny Bohdalové.

(Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

Slyšel jsem vzpomínat Rudolfa Hrušínského na jinošská herecká léta a doporučoval mladým lidem číst, studovat, vzdělávat se. Co byste rád vzkázal začínajícím hercům vy?

(Kateřina)

Ať se poptají na místo v Bille u pokladny.

Jsem okouzlena Babičkou Boženy Němcové. Tolik mouder se hned tak nevidí. Co byste si od ní rád zapamatoval? (Hubert) Nic, Huberte. Já bych ji nejradši nakopl, kdyby mi celý život furt něco radila.

Letos jsem měl nejrůznější zmrzliny. Čabajkovou, bazalkovou, chuť jehličí, ale nestihl jsem všechny. Nevíte, kde bych mohl ochutnat chuť železa? (Mlsoun) V prosinci si lízněte zábradlí.

Mám pocit, že se z našeho okolí vytrácí to, co běžně znali naši prarodiče. Sám jsem trávil dětství u dědečka a babičky na vesnici a rád na to vzpomínám.

Kdy jste napříkad naposledy viděl jen tak volně kozy? (Petr) Na tyhle sexuální otázky odmítám odpovídat.

Vydal jste další úspěšnou knihu, jmenuje se Herec. Je něco, co byste chtěl mít stejné se slavnou spisovatelkou Joanne Rowlingovou? (Karolína Nová) Nejvíc by mě, Karolíno, potěšila stejná výše konta.

Co rád necháváte až na poslední chvíli? (Dušan) Smrt.

Přeji všem spokojený podzim a jak říkala moje babička – dušu v péří!

www.pappuh.cz

UHERSKÉ

HRADIŠTE

INZERCE

DUŠA V PÉŘÍ ) 19

DĚKUJEME ZA VAŠI DŮVĚRU A TĚŠÍME SE NA SPOLUPRÁCI S VÁMI.

VAŠE KOUPELNA – VAŠE CHVÍLE

Objevte koupelen KOUPELNOVÝ NÁBYTEK „ZOJA“

STOJACÍ WC "KOMBI EKO"

OBI UMYVADLO "SOLA"

Rozměry: š 75 x v 194,3 x h 48,2 cm. Čela a korpus z dřevotřísky s melaninovým povrchem, bílá barva. Umyvadlová skříňka se 3 dvířky a 1 šuplíčkem, keramické umyvadlo a zrcadlo s boční skříňkou, vč. osvětlení 2x 3 W, 250 lm, 5 000 K. (umyvadlová baterie není součástí). OBI č. 1076686

Odtok vnitřní spodní. Keramická splachovací nádrž na vodu 3–6 l.

Bez WC sedátka.

OBI č. 5302617

Rozměry: � 42 cm, v 13 cm, keramické, kruhové, barva bílá.

OBI č. 4348124

3 999,- Kč

1 299,- Kč

1 199,- Kč

uplatnění jen ve dnech pondělí–čtvrtek

L0087_CZ_ad_Centro_191x224_v6.indd 1

siny.cz e z o -k e z u .k w w w

SLEVA 15 % na jeden produkt

Slevový kupon Jak to funguje?

Kupon odstřihněte a předložte před nákupem na pokladně v prodejně OBI. Sleva vám bude od hodnoty nákupu odečtena na pokladně. Slevu nelze kombinovat s jinými slevovými akcemi či kupony, je jednorázová a nelze ji uplatnit dodatečně. Slevy se nesčítají. Dále se sleva nevztahuje na kauce, zálohy, půjčovnu nářadí, knihy, paliva, služby, dárkové a věrnostní karty a na objednávky on-line.

2020. 07. 22. 16:01

TVS

19. 10. – 19. 11. 2020