Magazín TVS+ květen 2020

SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU

ČÍSLO DVĚ — KVĚTEN 2020

ROZHOVOR

)

U MOR

O S ALEN

A ) PRO DNA OTÁZK

12 + JE

IE

ANDEM

SY P SY I PLU

NU

TÉMA ) MI

NIZE K É M É V KAŽD IVÉ JÁDRO D JE PRAV NŠTAJNOVOU – s. 5 10 AJI – s.

M KR V NAŠE

6 E – s. 1

P. RAD

CHAŘ IMA KU

OVÉ H A L D PO O STUDNIÁ MONTÁŽ BOR

J + OD

PRODE

2 572

2 57 Tel. 57

NABÍZÍME ŠIROKÝ SORTIMENT PODLAHOVIN + KOMPLETNÍ PODLAHÁŘSKÉ PRÁCE!

Podlahové studio Radim Jegla, 687 03 Babice 38

Po - Pá 9.00 - 12.00 13.00-17.00

www.podlahyjegla.cz • info@podlahyjegla.cz

TVS PLUS

INZERCE

Speciální nabídka OBI ZLÍN Od 11. 5. do 7. 6. 2020 ve dnech pondělí až čtvrtek si v OBI ZLÍN můžete vybrat jakýkoliv produkt, který chcete o 15 % zlevnit.

11. 5. – 7. 6. 2020 uplatnění jen ve dnech pondělí–čtvrtek

SLEVA 15 % na jeden produkt

SLEVA 15 % na jeden produkt

Slevový kupon Jak to funguje?

Kupon odstřihněte a předložte před nákupem na pokladně v prodejně OBI. Sleva vám bude od hodnoty nákupu odečtena na pokladně. Slevu nelze kombinovat s jinými slevovými akcemi či kupony, je jednorázová a nelze ji uplatnit dodatečně. Slevy se nesčítají.

Dále se sleva nevztahuje na kauce, zálohy, půjčovnu nářadí, knihy, paliva, služby, dárkové a věrnostní karty a na objednávky on-line.

Editorial )

ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Alenou Mornštajnovou

V každé mé knize je pravdivé jádro.............. 5

O NÁS PRO VÁS )

Slávek Hanáček......................................... 9

TÉMA )

Minusy i plusy pandemie v našem kraji....... 10

12 + JEDNA OTÁZKA )

Pro P. Radima Kuchaře ............................ 14

MOZAIKA )

Střípky ze života v našem kraji................... 16

DUŠA V PÉŘÍ )

…ptáte se Jožky Kubáníka........................ 17

KOMIKS )

Nedělní chvilka s Janem a Jeanem.............. 17

Milí čtenáři, už skoro dva měsíce žijeme v poněkud zvláštní době, se kterou žádný z nás neměl předchozí zkušenost. I těch pár týdnů mělo samozřejmě jakýsi vývoj. Po počáteční silné obavě z neznámého a vlastně neviditelného nebezpečí jsme se trošku oklepali a každý se podle svých možností začal v nové situaci chovat po svém. Chci tím hlavně říct, že sadu všech nutných opatření jsme každý snášeli trošku jinak. Někdo s větším nadhledem, jiný s respektem. I naše redakce prošla obdobím dobrovolných karantén, prací z domova a velmi omezených osobních kontaktů, a to jak mezi kolegy, tak i s našimi respondenty při natáčení zpravodajských relací. Jiná televizní produkce se ale zastavila úplně. Od poloviny března jsme vám nenabídli žádný sportovní týdeník ani žádný nový díl našich pravidelných seriálů. Zato jsme ve spolupráci se ZUŠkou nebo Slováckým divadlem přinesli hned několik koncertních záznamů a myslím, že u této praxe rádi zůstaneme. Ne všichni naši diváci totiž vědí, že i v malém městě se může hrát opravdu špičková klasika. Abychom to shrnuli – všechno zlé je k něčemu dobré. Dokázali jsme si poradit v nezvyklé době a dokázali jsme hlavně sami sobě, že zvládneme i nečekaný a nepříznivý zásah osudu do našeho poklidného a vlastně velmi šťastného života. Teď nás čeká nesnadná cesta zpět, ale jak se ukázalo, máme všechny předpoklady to společně zvládnout.

Jan Dudek

Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Hana Klapilová (603 486 310), Dana Kosíková Dudková (777 711 032), Staňka Janíková (732 415 104); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 11. května 2020; příští číslo vyjde 22. června 2020.

Anketa Jak se nedávná situace života v izolaci dotkla vašeho sportu nebo sportoviště?

)

MARTINA SALČÁKOVÁ profesionální házenkářka Se snoubencem házenkářem, který je zároveň sportovním referentem města Zubří, chodíme od uzavření házenkářských hal hrát tenis a běhat do lesů. Tím současně plníme bezkontaktní výzvu navštívit 19 zajímavých míst v přírodě, kterou pro občany vymyslel.

MIROSLAV KADLEC fotbalový internacionál Já bych chtěl v první řadě pozdravit všechny sportovce. Co se týká mé zkušenosti s nouzovým stavem, tak bych ji rozdělil do dvou rovin. První je osobní. Tři březnové týdny se mě, dnes rekreačního sportovce, dotkly brutálně. Žádná aktivita, žádné kontakty, jen

nutný domácí provoz. Druhá rovina je pracovní a ta je pořád velmi nejasná. Jako regionální manažer agentury Sportinvest vůbec neumím odhadnout, jak bude například vypadat nejbližší přestupní termín… A ještě jedna věta na závěr. Moc děkuji a vážím si vás, kteří jste byli za nás za všechny v první linii!

JOSEF INGR trenér basketbalistů Jiskry Kyjov Situace je taková, že od začátku vládních nařízení máme zavřenou halu i venkovní sportoviště, takže dva měsíce jsme neviděli balón ani koš. Všichni doma posilujeme a snažíme se v rámci možností hýbat. V basketbale je již rozhodnuto, že veškeré soutěže až na nejvyšší mužskou soutěž byly předčasně ukončeny, takže ani po rozvolnění opatření se soutěže nerozeběhnou.

Zatím se ale čeká, jak budou soutěže ukončeny, jestli bude někdo sestupovat či postupovat.

JIŘÍ DURĎÁK ředitel Aquaparku UH Nucené uzavření aquaparku se dotklo jak návštěvníků, tak našeho

čtyřicetičlenného týmu. Na situaci jsme reagovali rychle. V rámci úspor jsme takřka okamžitě vypustili všechny bazény a zahájili opravy, údržbu a čištění. Aktuálně jsme připraveni na otevření. Napustit a ohřát vodu nám bude trvat týden. Co ovšem nevíme, je to, kdy to budeme moci udělat a za jakých podmínek. Osobně pohlížím do budoucna s optimismem.

DAVID MIŠŤÚRIK ředitel Sportparku Rybníček V plném rozsahu a velmi tvrdě.

Museli jsme zastavit všechny činnosti a následky budeme sanovat ještě několik let. Situaci navíc komplikují nejasná vládní nařízení a alespoň u nás v podstatě žádná pomoc od státu. V dubnu jsme rozběhli tréninky tenisových hráčů a tenis pro veřejnost. Další aktivity postupně uvedeme do provozu v průběhu května.

Jsme opravdu moc rádi, že námi organizované letní příměstské tábory budou probíhat v plném rozsahu. Na této situaci ale nacházíme i pozitiva. Naše vztahy se zákazníky se prohloubily, měli jsme čas promyslet další projekty a připravit programy pro osoby finančně postižené dnešní situací.

EDITORIAL, ANKETA ) 3

Obsah )

)

ROZHOVOR SE SPISOVATELKOU ALENOU MORNŠTAJNOVOU

Text: Kateřina Nosková Foto: Vojtěch Vlk, Kateřina Nosková (s. 7) Text: Tomáš Ježek, Foto: Kateřina Nosková

Kdy se ve vás zrodila touha stát se spisovatelkou? Byl to dětský sen, nebo něco, k čemu jste dospěla až v pokročilejším věku?

Nevzpomínám si, kdy jsem se rozhodla, že chci psát knihy. Někdy mám dojem, že jsem s tou představou žila od dětství. Knihy byly vždycky součástí mého života.

Když jste psala svou první knihu Slepá mapa, nikdo z vaší rodiny o tom nevěděl. Proč jste to tajila?

Neřekla bych, že jsem něco před svou rodinou tajila. Jen jsem o tom nemluvila.

A důvod byl docela prostý: nebyla jsem si jistá, jestli knihu dokončím. Ale já nikdy nemluvím o tom, co právě píšu, takže na tom se nic nezměnilo.

Svou první knihu jste psala přibližně deset let. Čím to?

Tím hlavním důvodem byl nedostatek času. Učila jsem, překládala, starala se o rodinu, a tak jsem mohla psát jen po chvilkách – většinou o prázdninách.

A zároveň jsem zjistila, že vlastně psát neumím. Na první knize jsem se to teprve učila.

Co vy a syndrom prázdné stránky?

Něco takového neznám. Fakt je, že někdy je pro mě těžké se soustředit a převést obrazy, které vidím před sebou, do slov, ale není to nic nepřekonatelného.

Prostě jdu chvíli dělat něco jiného.

Vracíte se k napsanému textu a máte tendence ho zpětně vylepšovat?

Pokaždé když sedám k počítači, si nejdříve přečtu, co jsem napsala předchozího dne, někdy i celou předcházející kapitolu.

Samozřejmě že něco upravím, vymažu nebo připíšu, ale to dělá asi každý.

Vaše knihy se čtou jedním dechem.

Píšete i vy s lehkostí?

Vůbec ne. Dost nad psaním přemýšlím, chci, aby věty plynuly a přitom byly výstižné, aby v textu nebylo nic navíc.

Odstavce si čtu nahlas. Denně nenapíšu víc než jednu nebo dvě stránky.

Co bývá ve vašem případě impulsem pro napsání knihy? Vlastní zážitek, touha vyjádřit se k nějakému tématu,... ?

Na počátku je většinou téma, které mě zajímá. V případě Tichých roků to byla síla slov a mlčení, vztahy v rodině, v případě Hany to byla tyfová epidemie ve Valašském Meziříčí a příběh sžívání dvou zcela odlišných bytostí. Potom samozřejmě vymýšlím příběh, atmosféru knihy a dělám rešerše. Během toho mě napadají další věci a souvislosti. Když sedám k počítači, mívám o knize docela jasnou představu.

Stává se vám, že se v průběhu psaní odkloníte od původního záměru a nakonec vznikne něco úplně jiné-

ho, než jste zamýšlela původně? Úplně jiného ne, ale kniha se mi v průběhu psaní pokaždé trochu promění. To je to, co mě na psaní tolik baví. Nikdy nevíte, jaká kniha nakonec vznikne.

Všechny vaše knihy působí velice uvěřitelně a autenticky. Vycházíte v nich z vlastní či rodinné zkušenosti, nebo je vše čistá fikce?

V každé mé knize je pravdivé jádro. Ale aby kniha působila autenticky, je potřeba hodně rešeršovat.

Jak dlouho trvají a v čem spočívají vaše přípravy před samotným psaním?

Příprava na psaní je někdy stejně dlouhá jako psaní samotné. Samozřejmě záleží na tom, jaké doby a jakého období se kniha týká. Čtu knihy z toho období, dívám se na filmy o té době, a pokud je to možné, snažím se mluvit s pamětníky.

Příběhy vašich knih se odehrávají v dobách, které jsou v dějinách naší země vnímány jako smutné a tragické, ať už je to období holocaustu, padesátých let nebo normalizace. Čím vás tato dějinná období přitahují a proč si právě je vybíráte jako pozadí svých příběhů?

Neřekla bych, že mě něčím přitahují ta období, pro mě není podstatná doba, ale chování lidí, vztahy mezi nimi, to, jak

ROZHOVOR ) 5

V každé mé knize je pravdivé jádro

se vyrovnávají s těžkostmi, které se jim postavily do cesty.

Dovedete si představit, že by se příběhy vašich příštích knih odehrávaly pouze v současnosti?

Představit si umím všelicos, ale píšu to, co mě baví.

ROZHOVOR ) 6

Ve svých knihách se soustředíte zejména na ženskou linii. Je pro vás těžké vžít se do mužské role?

V mých knihách jsou i mužští hrdinové. Jako ženě jsou mi ženské postavy samozřejmě bližší, ale napsat mužskou postavu mi nedělá problém.

Držíte si od svých postav odstup, nebo jim propůjčujete i něco ze sebe?

Musím si udržovat odstup, abych mohla příběh rozvíjet dál.

Výrazným motivem v románu Hana je věneček, který přinese do rodiny hlavní hrdinky smrt. Proč právě věneček?

Věneček jsem zvolila záměrně ze dvou důvodů. Jednak je to symbol smrti –

věnce klademe na hroby, ale i nevinnosti – dřív se říkalo, že dívka přišla o věnec – neboli o nevinnost. A smrt i ztráta nevinnosti – i když možná v jiném smyslu slova – jsou mimo jiné i témata Hany. A dalším důvodem bylo, že mám věnečky ráda.

Co říkáte na divadelní zpracování Hany, které v minulém roce uvedlo Národní divadlo Brno? Neměla jste z toho obavy?

Věděla jsem, že Hanu svěřuji do správných rukou. A nemýlila jsem se – divadelní zpracování Hany se panu režisérovi Martinu Glaserovi moc povedlo.

Můžeme se těšit na zfilmování některého z vašich románů?

Připravuje se film Hana v režii pana Milana Cieslara. Doufám, že se situace podstatně nezkomplikuje a film skutečně vznikne.

Jaká kniha vás v životě nejvíc „dostala“?

To nedokážu říct. Ale mám ráda knihu Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga. Tu jsem četla několikrát.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Ve volném čase píšu nebo čtu. Taky ráda pracuju na zahradě nebo si docela obyčejně povídám s kamarádkami u kávy.

Jak vypadá takový běžný den Aleny Mornštajnové?

Když právě nejsem někde na cestách, což dost často bývám, dopoledne vyřizuji korespondenci a praktické záležitosti a pak píšu. Po obědě jdu většinou na kratší procházku a pak zase píšu až do večera. A večer si čtu.

Po vydání Hany jste se stala na české literární scéně fenoménem a vaše knihy patří dlouhodobě k nejprodávanějším na trhu. Jak si vysvětlujete, že zrovna o vaše knihy je takový zájem?

To netuším.

Vnímáte ze strany čtenářů vzrůstající očekávání a nároky, aby i knihy, které budou následovat, byly stejně dobré? Cítíte se pod tlakem?

Píšu, protože mě to baví. Jakmile se to pro mě stane zátěží, začnu se věnovat ně-

ROZHOVOR ) 7 čemu jinému. Život je příliš krátký na to, aby člověk dělal věci, které ho nebaví. Ale pravda je, že s každou další knihou cítím větší zodpovědnost vůči svým čtenářům.

Nechci je zklamat, ale na druhou stranu chci psát tak, jak právě chci, ne tak, jak se to ode mě očekává.

Jádrem vašich knih jsou těžká až tíživá témata. Necítíte potřebu napsat příště něco odlehčenějšího?

Vůbec si nemyslím, že mé knihy jsou tíživější než život. Každý život přináší hezké, ale i zlé chvíle. A mě zajímá, jak se lidé dokáží se životem vypořádat.

Jestli si umí užít ty chvíle klidu, jestli je vůbec poznají, a jestli se dokáží přenést přes těžká období, aniž by je to nějak poznamenalo.

Ale odlehčenější knihu jsem už napsala. V dětské knize Strašidýlko Stráša není žádné zlo. A doufám, že je tam i trochu humoru. Alespoň jsem se o to snažila.

Mají vaše knihy nějakého společného jmenovatele?

Ano, řekla bych, že to jsou lidské vztahy a již výše zmiňovaná potřeba umět se vyrovnat s těžkostmi, které život nutně přináší.

Psaní které z vašich knih jste si nejvíc užila a u které jste se nejvíc natrápila?

U první knihy – Slepé mapy – jsem se učila psát, ale nedá se říct, že jsem se trápila. Druhá kniha – Hotýlek – se mi psala poměrně lehce. Ráda píšu mozaiky lidských životů a Hotýlek takovou mozaikou je. Hana byla tíživá svým tématem, ale psala jsem ji se zaujetím, protože to byla kniha o mém městě. A v Tichých rocích je téma neporozumění mezi nejbližšími lidmi, což bylo něco, co mě vždycky zajímalo. Když píšete se zaujetím, není to trápení.

Čím vším je pro vás psaní? Co při něm pociťujete?

Vždycky jsem chtěla psát knihy, takže psaní je pro mě naplněním životního cíle.

Ale na druhou stranu je to i práce. Když se zvedám od počítače, říkám si, z čeho jsem tak unavená, když jsem vlastně jen seděla a věnovala se činnosti, kterou mám ráda.

Za co jste v životě nejvíc vděčná?

To je hrozně těžké říct, aby to nevyznělo kýčovitě. Život mi nadělil hodně věcí a lidí, za které jsem mu vděčná, ale

to jsme asi všichni. Nadělil mi ale i věci, za které je těžké děkovat, ale jsem mu vděčná za to, že mi dal sílu se s nimi vyrovnat.

Alena Mornštajnová (*1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Pracovala jako lektorka anglického jazyka a překladatelka, nyní se živí jako spisovatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015. Především díky svému románu Hana z roku 2017 se Alena Mornštajnová stala jednou z nejoblíbenějších současných českých autorek.

Román se v současnosti překládá do jedenácti cizích jazyků a získal několik ocenění. Od června 2019 uvádí Národní divadlo Brno pod režijní taktovkou Martina Glasera jeho divadelní adaptaci. Ve stejném roce vyšel zatím poslední román Aleny Mornštajnové Tiché roky.

Foto: Kateล ina Noskovรก

V této rubrice zpovídají členové týmu naší televize vždy někoho ze svých kolegů. V minulém čísle to byla šéfredaktorka Zuzana, která nás opustila a bude se věnovat mateřským povinnostem. Dnes je to služebně nejstarší člen týmu, který je v televizi TVS již přes 20 let, kameraman a maskot televize Slávek Hanáček.

Jakou bys dělal profesi, kdybys nebyl kameramanem? Lákala tě někdy i jiná činnost? (Nikča) Kdybych nebyl kameramanem, byl bych rybářem. Už odmalička jsem byl členem rybářského kroužku. Chodili jsme na řeku Olšavu lovit ryby. Kapitální úlovky 5 – 10 cm.

Jak ses dostal k práci kameramana a co tě na ní nejvíc baví? (Jirka) Odmalička jsme spolu s bratry natáčeli a fotili. Založili jsme filmové studio s názvem KVAS (Kunovská video amatérská společnost). Co mě nejvíce baví na profesi kameramana? Práce s přirozeným světlem, setkávání s různými lidmi, kteří Vás obohacují svými příběhy a životem.

Tvoje nejsledovanější video byl Rybářův sen, chystáš pokračování?

(Jirka) Ano, scénář už je napsaný, ale bude to jiná profese. Spolu s kolegou se to chystáme natočit.

Doma máš čtyři holky, není to na tebe trochu přesilovka? (Barča) Zdá se to tak. Musím si vytvořit přirozenou autoritu a mít hluboko do kapsy.

Slávo, jak zvládáš nebo jsi zvládal toto nelehké období v karanténě se čtyřma babama? (David) Výborně. Stal se ze mě muž několika profesí: učitel, kuchař, manažer, rozhodčí a psycholog.

Slávku, jaký je tvůj nejlepší rybářský úlovek? A nejhorší? (Vláďa) Můj nejlepší nerybářský úlovek je moje manželka, zabrala na poprvé. A už ji mám skoro 20 let na udici. Nejhorší mi zatím nezabral.

Slávku, mohl bys našim čtenářům prozradit nějakou veselou příhodu z natáčení? (Vláďa) Zážitků je více, ale na jeden si vzpomínám. Při natáčení v Itálii jsme měli natáčet předem domluvený rozhovor s velvyslancem za ČR ve Vatikánu panem

)

Stropnickým. Čekali jsme na něj dlouho.

Najednou se objevil a rychle, rychle jdeme na to. Není moc času. Redaktor připravený, já si připravuji záběr a kameru a co čert nechtěl! Omylem jsem kameru zapnul a nevěděl jsem o tom. Kamera začala natáčet, ale já to v tom zmatku nezpozoroval. Pan Stropnický si upravil kravatu a řekl: „Chlapi, jdeme na to“. A já myslel, že zapínám kameru, ale kameru jsem vlastně vypnul. Pak p. Stropnický domluvil a já kameru vypnul, ale kamera začala nahrávat. Celí nadšení, že se nám rozhovor podařil, odebrali jsme se na oběd. A při večerní kontrole záběrů z natáčecího dne jsme zjistili, že na záznamu rozhovoru s p. Stropnickým je jen: „Chlapi, jdeme na to“ a „Na shledanou“.

Máš výbornou slivovici. Prozraď recept! Pálíš ji doma nebo s daní?

(Mirek Pechura) To je pravda. Recept je jednoduchý.

Musíte se o ovocný produkt starat s láskou jako o vlastní manželku, a proto je nutné tuto jedinečnou událost provádět pod odborným dozorem v pálenici.

Naposledy sis málem uřízl ruku pilou, čím se hodláš zabít příště?

(Mirek Pakr) O zabití nepřemýšlím. Byla to chvilka nepozornosti, kdy při řezání drážky do zdi mi flexa sjela a vjela do bicepsu. Ano, v tu chvíli při mně stál nejeden anděl strážný.

Jak by měl vypadat tvůj ideální den? (Kamča) Můj ideální den je vlastně stále. Ráno se probudím, má 4 děvčátka přijdou za tatínkem do postele. Jsme zdraví, máme střechu nad hlavou, máme co jíst, máme se rádi, jsme šťastní… Není to ideální?

Byl bys radši o dvacet roků mladší, nebo o dvacet milionů bohatší?

(Michal) Nad tím moc nepřemýšlím. Dělám věci tak, abych tady ještě chvilku byl.

Jak dlouho si myslíš, že vydržíš?

(Tomáš) Čas určený na tomto světě je v jiných rukou.

Vedeš své děti k povolání, které vykonáváš? (Mojek) Ne, svým dětem nechávám volnost. Čas ukáže, k čemu si najdou samy cestu a co je bude naplňovat.

Kolik domů ještě hodláš postavit, aby po tobě pojmenovali ulici?

(František) Mám tři dcery, tak minimálně tři.

Jak se má tvoje kýla? (Katka) Moje kýla se má výborně. Vzájemně se napínáme a testujeme. Mám na ni jeden zručný trik. (Slávek měl jít na operaci s kýlou, ale z důvodu náhlé pandemie byla operace odložena, pozn. red.)

Slávo, věříte, že do důchodu půjdete přímo z TVS? (Jan)

To si nedovedu troufnout odhadnout.

Pokud Pán Bůh zdraví dá a budu pro TVS mít ze své profese co nabídnout.

O NÁS PRO VÁS ) 9

O nás pro vás

Minusy i plusy pandemie v našem kraji

)

Text: redakce

TÉMA ) 10

1. Jak jste se vypořádali s téměř dvouměsíční společenskou izolací?

2. Co by si měla společnost z této nové zkušenosti vzít?

Tyto dvě otázky položili mnozí z nás sami sobě a jistě jste je řešili i se svými blízkými. A tak jsme si řekli, že ačkoliv je koronavirových témat všude kolem nás nad hlavu, zkusíme je poslat i našim obchodním partnerům, známým a příznivcům. V průvodním textu jsme je požádali o přístup neformální, a pokud budou mít pocit, že by to šlo, tak laděný s lehkým optimismem.

Jsme rádi, že se téma setkalo s dobrým ohlasem, protože co si budeme namlouvat - anketní otázky nemáme nikdo příliš v oblibě. Nabízíme vám tedy postřehy a odpovědi starostů a starostek, podnikatelů, reprezentantů kultury, ale také stanoviska, která odrážejí „obyčejný“ lidský postoj.

Je to velmi pestrý koktejl myšlenek, ze kterého lze vybrat jeden společný odkaz. Zkusme si tyto zážitky uložit na dobré místo v paměti, abychom je v případě potřeby měli hezky po ruce.

Ing. Stanislav Blaha – starosta města Uherské Hradiště První týdny karantény jsem to upřímně ani nestihl zaznamenat – měl jsem takovou hromadu práce, že i kdybych se mohl potkávat s přáteli, nezbyl by mi na to čas ani energie. Dnes už je situace jiná – s blízkými si voláme, posíláme fotky přes telefon. Posezení na zahrádce u grilu to sice není, ale mám radost i z toho. Jsem vášnivý rybář, a tak musím ještě dodat – ryby na Štěrku naštěstí karanténu nezaznamenaly a připlouvaly i na vzdálenost menší, než jsou dva metry. A výhledy? Společně zvládneme všechno. I náš obývák doma se přeměnil na rouškovou manufakturu – kdo by to byl ještě v lednu řekl? Spousta firem otočila výrobu a začala tisknout ochranné štíty, vyrábět dezinfekci nebo respirátory. Ukázalo se, že dokážeme neuvěřitelné věci. A já bych si přál, abychom si to všichni zapamatovali. Abychom si tu vůli a schopnost táhnout za jeden provaz přenesli i do doby pokoronavirové.

nejbližších. Je však pravda, že tentokrát byla situace pro celou společnost zásadně odlišná, týkala se celé země a bylo jedno, zda žijeme ve městě či na vesnici, zda jsme děti nebo dospělí. Mně osobně chyběli přátelé a širší rodina, se kterými bývám běžně v úzkém kontaktu. Na druhou stranu mám velké štěstí, že se k nám dočasně nastěhoval syn s rodinou a mohli jsme spolu strávit dlouhé týdny karantény. Navíc jsem měla po velmi dlouhé době trochu více prostoru a času na sebe. Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré, a tak i takto výjimečně obtížná doba může nejspíš přinést nové možnosti pro naši společnost, budeme-li je chtít vidět. Já osobně bych si chtěla více podržet v paměti a přenášet do svého každodenního života prožitý pocit lidské pospolitosti a spolupráce, vědomí, že všichni jsme na této planetě na jedné, vlastně malé lodi.

V každém lidském životě někdy dojde k tomu, že jsme donuceni okolnostmi zůstat sami, v lepším případě v kruhu

další vnučku, i když bez oslav, ale s o to větší radostí. Snažím se být pozitivně naladěný, stále aktivní a věřím, že se brzy vrátíme do normálu. Přál bych nám všem, abychom si po této zkušenosti uvědomili, jak se nám tu dobře žije! Nemusí být všechno tak samozřejmé… Važme si všech lidí, kteří dělají svou práci poctivě a zodpovědně. Buďme k sobě ohleduplnější, milejší a pozitivní. Snad si i naši politici vezmou z této situace ponaučení.

Vraťme naší společnosti více soběstačnosti. Mysleme globálně a jednejme lokálně.

Naše tuzemská výroba, služby a produkty – to je naše budoucnost. Stát by měl více podpořit naše firmy, podnikatele a živnostníky.

Ing. Gabriel Slanicay – spolumajitel a generální ředitel společnosti LINEA NIVNICE Ing. Antonín Kadlček – spolumajitel a jednatel společnosti KASKO

Mgr. Renata Smutná – starostka města Strážnice

Ilustrační fotky rozmanitých variant roušek se nesnaží v žádném případě situaci zlehčovat nebo parodovat. Jsou spíše nositelem myšlenky, že lidská imaginace, radost ze života a neutuchající energie jsou nezničitelné. A to je ta nejlepší zpráva, které se nám v tomto pro svět tak těžkém období dostalo. (pozn. red.)

Společenskou izolaci beru v tomto období jako povinnost pro ochranu zdraví nás všech a tak jsem k tomu osobně i přistoupil. Myslím, že to zvládáme s celou rodinou zatím bez problémů. Navíc si toto období budeme určitě dobře pamatovat, protože jsme se rozrostli o

Zvýšenou poptávku po našich výrobcích (HELLO šťávy, sirupy, dětská výživa) jsme v době koronakrize řešili zavedením šestidenního pracovního týdne. Takže nikoliv izolace a karanténa, ale vysoké pracovní úsilí, za což i touto cestou děkujeme našim zaměstnancům.

Bc. Blanka Kovandová – šéfka vnějších vztahů, Městské divadlo Zlín

Josef Bazala – starosta města Staré Město Vezmu to z jedné vody. Chodím pravidelně do práce, snažím se chránit ochrannými prostředky. Doma je taky práce dost, tak se jistě nenudím. Jsou za námi Velikonoce, největší křesťanské svátky, a to společenství věřících mně opravdu schází. Ale těch situací je mnohem víc – návštěvy divadla, košty vína, koncerty, společenské události, obyčejné setkávání s lidmi, to všechno nám jistě chybí. Doufám, že tento příběh skončí a budeme opět žít normálním životem.

Věřím, že nás tato situace posílí, ale i poučí, abychom vše nebrali jako automatické a samozřejmé. Abychom si vážili jeden druhého a naučili se i skromnosti a pokoře. Přeji všem, aby se opatrovali, dávali na sebe pozor a hlavně byli zdraví.

MgA. Jan Slavík – hudebník a manažer F-dur Jazzbandu Jako starší pár zvládáme s manželkou tuto situaci poměrně dobře a někdy je

nám i mnohem lépe než dřív. Nastálo bychom to však jistě nechtěli! Jde víceméně o dobu, kdy máme více času na věci, které jsme dříve nestíhali, a to především proto, že v době volna jsme se snažili využít čas na koníčky, kulturu, turistiku atd. Na krátkou dobu je to i příjemné.

Ne však nadlouho! Společnost by se měla určitě z této situace ponaučit a především změnit svět byznysu. A hlavně více šetřit přírodu! Tento způsob života ničí naši planetu a velmi rychle ji může zničit zcela. Lidé jsou pouze součástí přírody, což si stále neuvědomujeme a myslíme si, že ji můžeme ovládat. Toto je malé ponaučení, že to tak vůbec není, a budeme-li pokračovat v „bývalém“ způsobu života, můžeme dopadnout daleko hůř!

Adam Dudek – PR manažer agentury Ogilvy Karanténní opatření se mě osobně dotkla minimálně, pominu-li práci z domova. Jestli je to dobře, si ale jistý nejsem. Největší překážkou pro mě tedy byla uzavřená kadeřnictví a největším zážitkem pak to, když moji přerostlou kštici vzala do svých rukou ochotná kolegyně.

Ponaučení z toho pro mě plyne takové, že příště asi přece jen raději počkám na otevření holičství.

Ing. Jaroslava Bedřichová – starostka Ostrožské Nové Vsi V mém soukromém životě jsem využila společenské izolace ke zklidnění a nalezení času na rodinu a své blízké. Více času mi dovolilo seskládat si žebříček hodnot a uvědomit si, že je v životě nejdůležitější žít s druhými a pro druhé, a to je to nejcennější, co v životě máme. Je potřeba si opravdu vážit zdraví, života každého z nás. Doba pandemie nám totiž ukázala, že běžný chod života není samozřejmostí. Doufám, že nás všechny v obci toto nelehké období semklo. Až toto období pomine, tak si přeji, aby lidé žili ve svých rodinách a v naší obci dál v soudržnosti, lásce, pokoře a ve zdraví. Moc bych si přála, abychom si uměli i nadále vzájemně pomáhat, táhnout za jeden provaz a vážit si jeden druhého. Neklesejme na mysli, ale s odhodláním a optimismem se dívejme dopředu. Žiji v naději, že válku s virem vy-

hrajeme a toto období zdárně zvládneme.

PhDr. Ivo Frolec – ředitel Slováckého muzea Dvouměsíční společenskou izolaci nepociťuji nijak dramaticky. Interní provoz jednotlivých pracovišť Slováckého muzea byl přerušen pouze krátce, takže s kolegy jsem v kontaktu stále. Samozřejmě nám však chybí návštěvníci. Odpadly ale věci podružné, takže na rodinu mám dokonce více času než obvykle. Tím samozřejmě nechci zlehčovat vážnost nouzového stavu v zemi. Otázkou je, do jaké míry se na něm podílí příroda či sama společnost.

Ale vše zlé je i k něčemu dobré. Třeba si lidé lépe uvědomí, že všude kolem nás omílaný všestranný rozvoj, efektivita, ekonomický růst, trh, zisk a třeba i víkendové pobyty v nákupních centrech nejsou těmi nejdůležitějšími hodnotami lidského života a že bohatý stát automaticky neznamená všeobecné štěstí a spokojenost. S jídlem totiž roste chuť, a tím pádem i nároky. Není špatné přibrzdit, či dokonce hodit zpátečku a vrátit se k tradičním lidským hodnotám.

Ing. arch. Zdeněk Grňák – architekt V rámci ČR to nebyl podstatný problém. Pokud jsem potřeboval být s někým v kontaktu pracovně nebo soukromě, dalo se to zvládnout. Překážkou byly a jsou neprůchodné hranice.

Nepříjemné bylo potlačení sportovních, kulturních a jiných “volnočasových” aktivit. Pozitivem je akcelerace využití digitálních technologií a poznání, že jejich prostřednictvím lze řešit téměř vše – jen se to musím pořádně naučit. Nikdy by mě nenapadlo, jak je jednoduché zatáhnout brzdu a zastavit téměř veškeré ekonomické a společenské aktivity. Důvod může být diskutabilní nebo dokonce pochybný, výsledky devastující pro všechny nebo pro určenou skupinu či část společnosti.

Proto je nutné dobře promyslet, komu tuto pravomoc v zatím ještě demokratickém systému svěřit. Snad si všichni konečně uvědomíme, že je nebezpečné pustit k moci psychopaty, lháře, hlupáky atp. Je nutné brát s rezervou média, jejichž cílem je hledání senzací a rozsévání děsu – nenechme se vystrašit! Pozitivní je, že si lidé v krizi dokáží pomoci – sami sobě i navzájem. Bylo by hezké využít

TÉMA ) 11

Necítím se společensky izolovaná v tom základním významu – nejsem zavřená na samotce. Doma nás dokonce přibylo – z Anglie se nám díky koronapandemii do rodného hnízda vrátil na čas i dospělý syn. Na půldomek je nás tedy až až, navíc přes zahradu máme babičku s dědou, od kterých jsme se neodstřihli, ale za dodržování pravidel s nimi trávíme víc času než obvykle. A když už bych ráda byla chvíli sama, vezmu psa a jdu do lesa, který máme hned za domem. Tedy na samotu to líp fungovalo před koronakrizí. Teď fakt, že máme za domem les, objevila i celá řada dalších lidí, takže je tam mnohem živěji, než jsem zvyklá. V širším kruhu pak opravdu trochu strádám a sociální izolaci pociťuji – s kamarádkama pořádáme hromadné besedy přes chytré telefony, ale není to ono. Stýská se mi po osobním kontaktu s celou řadou lidí a stýská se mi po divadle. Společnost by neměla zapomenout na to, že je silná. My jsme silní! Umíme si poradit, improvizovat, vzájemně pomoct a umíme být disciplinovaní. A společnost by neměla zapomenout na všechny podivné předražené zásilky česko-čínského přátelství, nesplněné sliby a hladové zabíjačky – minimálně do voleb si to zkusme pamatovat.

situace ke společenskému a ekonomickému restartu, bohužel nevidím politickou vůli ani vizi.

TÉMA ) 12

MUDr. Petr Sládek – ředitel Uherskohradišťské nemocnice Myslím, že já osobně jsem moc společenskou izolací netrpěl, protože jsem byl téměř trvale v nemocnici se svým skvělým týmem, a pokud ne, byl jsem rád doma a v klidu. A co bychom si měli z této situace odnést? Především pokoru! Protože něco tak malého jako je virus, dokáže něco tak velkého a šíleného, přestože máme nejmodernější přístroje i léky. Také bych si moc přál, aby se nám přeskládal žebříček životních hodnot, aby bylo méně sobectví, více ohleduplnosti, tolerance a sounáležitosti. Pak máme šanci s něčím takovým i v budoucnu bojovat.

Mgr. František Lukl, MPA – starosta města Kyjova Týdny strávené v nouzovém stavu byly náročné, především na psychiku některých lidí. Určitá forma nesvobody, povinnost nosit roušky, nezdržovat se venku nad rámec nezbytného, to je příjemné asi jen málokomu. Z týdnů plných bezpečnostních opatření se ale rekrutovali noví hrdinové. Zdravotníci, záchranáři, prodavačky, popeláři a mnohé další profese v takzvané první linii. DOBRO, které nouzový stav od jeho počátku provází, bychom si měli dlouho pamatovat. Od kořene tohoto libozvučného slova je totiž odvozen výraz DOBROVOLNICTVÍ. A lidí, kteří se nezištně zapojili do pomoci potřebným, jsou v Kyjově a okolí stovky. V desítkách domácností se po mnoha letech rozcvakaly šicí stroje při výrobě bavlněných roušek. Švadlenkám a šičům město dodávalo potřebný materiál, další lidé se jim jejich poslání snažili zpříjemnit – vinaři dobrým vínem, domácí cukrářky zase třeba nějakou dobrotou. Další dobrovolníci zajišťovali nákupy potravin či výdej léků seniorům nebo zdravotně postiženým. Byli i tací, kteří přicházeli s hmotným či finančním

darem. Právě díky tomuto zástupu lidí, kteří nabídli pomocnou ruku, jsme myslím uplynulé týdny zvládli velmi dobře.

Věřím, že mnohé z nás toto období navíc obohatí – třeba si budeme více vážit svého zdraví, budeme ohleduplnější vůči druhým, neodmítneme pomoc těm, kteří ji budou potřebovat. Moc bych si přál, abychom se k takovým hodnotám jako společnost více přiblížili.

telefonu, takže o kontakt se zákazníky „íčka“ jsem úplně nepřišla.

Díky této nové zkušenosti možná většina lidí zjistí, kolik věcí nutně nepotřebuje po materiální stránce, ale co vše jim chybí po stránce duševní – chození do práce, setkávání v kavárně, kulturní a jiné zážitky. Těšme se tedy na návrat k normálu a na krásné léto s pokud možno co nejvíce reálnými zážitky.

Mgr. Lucie Březinová – učitelka AJ a TV na ZŠ Za Alejí, Uherské Hradiště Jakkoliv je současná situace nelehká a náročná, je to příležitost k tomu, aby se děti naučily, jak řešit nenadálé problémy, jak doma pomáhat nebo jak si rozvrhnout čas. Na druhou stranu mnozí žáci doma zažívají sociální izolaci, je však možné, že v této situaci začali přemýšlet nad tím, že škola neplní jen funkci vzdělávací, ale že je to současně i místo, kam se chodí bavit, setkají se se svými spolužáky a učiteli. Já sama jsem izolaci přestala vnímat, soustředím se hlavně na to, co umím nejlépe, a to je učení. S entuziasmem se každý den setkávám se svými studenty z I. i II. stupně přes videokonference, sociální sítě a další moderní technologie, které se dozajista staly nezbytnou součástí našich životů.

Příprava výuky anglického jazyka je velmi náročná, určitě náročnější než při běžné výuce, ale vždy se snažím respektovat možnosti dětí a jejich rodičů. Je pro mě také velmi důležitá zpětná vazba, obzvlášť na nižším stupni. Dávám dětem dostatek času na vypracování zadaného úkolu, a vždy se snažím poskytnout pomoc a podporu. Samozřejmě budu moc ráda, až se vše vrátí do normálu a já se opět setkám se svými dětmi a kolegy.

Bc. Hana Patková – vedoucí Městského informačního centra, Uherské Hradiště Nejhorší byl první týden karantény, než jsem se srovnala s „nuceným“ pobytem doma. Zabavila jsem se šitím roušek, čtením, posloucháním koncertů Berlínské filharmonie, stěhováním nábytku a hlavně jsem se mohla věnovat svému vnukovi, který se v této době naučil chodit, takže bylo o zábavu postaráno.

Vzhledem k charakteru práce, kdy jsem denně v kontaktu s lidmi, byla pro mne společenská izolace o to horší, ale mohla jsem poskytovat alespoň informace po

Mgr. Zuzana Pelikánová – specializovaná sestra intenzivní péče a kardiologie, Univerzitní nemocnice Sahlgrenska, Goteborg Z Česka jsem stihla odletět na poslední chvíli po krátké návštěvě doma, den před uzavřením hranic. Nejistota, strach a tlak ve vzduchu by se daly krájet. Zhluboka se nadechnout a setřást ze sebe ten kolektivní nános všemožných emocí jsem mohla až po přistání v Goteborgu. Tady se oproti normálu změnilo opravdu málo. Život tady plyne o něco poklidněji než obvykle.

Lidi se snaží neshromaždovat a nesedět ve velkých skupinách. Ale chodí ven, jedí venku, kafíčkují, sportují. Až na výjimky respektují doporučení. Já osobně jsem coby zdravotní sestra moc izolace nezažila. Díky doporučením, která tady většina lidí dodržuje, jsou doma všichni i se sebemenší rýmou. To samozřejmě způsobuje nedostatek personálu ve zdravotnických zařízeních. Když se k tomu připočte větší tlak na intenzivní lůžka, je z toho docela honička pro ty, co jsou zdraví. A já pořád ne a ne dostat rýmu, takže moje koronavirové měsíce se nesou v duchu dost hektickém. Pracuji v největším švédském dětském kardio-centru v Goteborgu a jelikož jsem pracovala 9 let na ARO s dospělými, půjdu teď pomoct k dospělým, než se počet koronavirových dospělých na dýchacích přístrojích tady sníží. A co by si měli lidé z tohoto období odnést? Někdo se uvidí v ochraně přírody, které pomalé tempo lidí nepochybně svědčí, jiní začnou vzývat zdravotníky jako hrdiny, jiní uvidí jako nový směr života čistotu okolo sebe, někdo měl možná čas se konečně zastavit a strávit čas se svými blízkými... Sto lidí, sto příběhů. Já bych nám všem přála, abychom dokázali být šťastní a užívat si život se vším, co přináší. Ať s koronavirem, nebo bez něj, ať už někdo seděl dva měsíce doma, nebo měl honičku.

Shazujeme kila!

Jdeme příkladem a dáváme na celý rok 100 Kč měsíčně dolů na všechny nové tarify internetu.

www.nordictelecom.cz 800 666 777

- 10

0

mě K na síčně č rok !

Akce platí pro nové zákazníky do 31. 5. 2020.

Zde může být i vaše reklama!

Informujte se o podmínkách na adrese: obchod@televizetvs.cz INZERCE

CK VELIGRADTOUR

Mariánské nám. 122, 686 01 Uh. Hradiště tel.: 572 551 045 / 602 749 301 veligrad@veligrad.cz, www.veligrad.cz Rakousko Tulln květinový veletrh Největší květinový a zahrádkářský veletrh v Rakousku

5. 9.

2020

Holandsko poznávací s návštěvou sýrových trhů, odjezd Uh. Hradiště

15. 9. – 19. 9.

2020

7.000 Kč

Korsika + Sardínie koupání i poznávání, lodní výlety, odjezd Uh. Hradiště

20. 9. – 29. 9.

2020

15.000 Kč

Berlín Aquapark Tropical Islands, Drážďany 2x ubytování se snídaní, prohlídka Berlína, celodenní koupání v aquaparku, Dráždany – zámek, Primark

5. 10. – 8. 10.

2020

4.500 Kč

900 Kč

ZAJIŠŤUJEME DOVOLENÉ I V ČESKÉ REPUBLICE Pro firmy, kolektivy a jakékoli další skupinky zajistíme zájezd na přání klienta. Na našich stránkách www.veligrad.cz naleznete velký výběr zájezdů k mořím, na hory i poznávací zájezdy.

Rádi Vám poradíme a s ochotou zajistíme Vaši dovolenou.

IČO: 292 75 156 • DIČ: CZ 292 75 156 • KB UH č.ú.: 107-6932440257/0100

12 + jedna otázka PRO P. RADIMA KUCHAŘE

Spíše než zážitek to bylo rozhodnutí stát se knězem. Tím se můj život jasně nasměroval.

4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl?

To nevím. Pokud bych se něčeho mohl zbavit okamžitě – bez práce, nemělo by to pro mne takovou hodnotu. Co nic nestojí, za nic nestojí. Vytrvale se snažím odbourávat všechny své asertivní nedovednosti.

5. Máte nějakou posedlost?

1. O čem se vám naposledy zdálo?

To nevím. Návrat do světa snů je namáhavý a asi i bezúčelný.

2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte?

Na začátky a konce května, kdy se stavěl a kácel máj. Sešli se všichni lidé z ulice k táboráku, opékalo se, povídalo a zpívalo a my děcka jsme se schovávali do zahrádek domků, když jsme hráli na schovku, nebo jsme hráli vybíjenou.

Byla družná a skvělá nálada, nikdo nechyběl.

3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život?

Slovo posedlost pro mne představuje neblahý stav duchovní zátěže. Pokud se ale ptáte na to, co mě baví, je to poznávání. Například loni jsem začal studovat třetí cizí jazyk. Jdu v přírodě a dívám se na rozkvetlý porost a ptám se, co je to asi za bylinu? Vidím hvězdy a říkám si, jak jsou asi veliké vzhledem ke Slunci, jak jsou daleko od sebe a jak se vůbec hvězdy rodí? Zkrátka, svět pro mě představuje množství tajemství, která mne baví odhalovat.

6. Čeho se bojíte?

Otevírám ve své mysli šuplík s názvem „strachy“ a nic moc nenacházím. Spíše jsou tam obavy, abych v životě vykonal dobře tu práci, která je mi určena.

7. Litujete ve svém životě něčeho?

Lituji svých hříchů.

8. Co je vaším největším životním úspěchem?

Nevím, čemu patří takové prvenství,

) pokud jde o největší úspěch. Snad za pořádnou výhru považuji akceptaci neúspěchu jako součásti mé kněžské práce.

Pochopil jsem, že neúspěch patří k mému životu a má pro mě pedagogický význam.

Z lidského pohledu byl Ježíšův kříž považován za největší neúspěch – a jak to nakonec dopadlo, víme. Zde si beru vzor.

9. Co vás nejvíce motivuje?

Neznám silnější životní motiv pro sebe, než je láska – k Bohu a k člověku.

10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla?

Schopnost posílat lidi s jistotou do nebe.

11. Co vám na současném světě nejvíce vadí?

Při své práci s lidmi je pro mne nejtěžší odbourávat předsudky. Jsou to všechny zarytosti a nedopochopenosti vůči víře a Bohu. Protože ale poznávám příčiny těchto postojů, zůstávám trpělivý.

Opakovaně padající kapka vody vyhloubí jamku do kamene.

12. Co vás naposledy rozplakalo?

Bída světa, kterého jsem součástí, a trápení druhých lidí.

13. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít? Život sám je pro mě dostatečné umělecké dílo, ze kterého netřeba přebíhat do ničeho strnulého. Je pro mě potěšení poznávat kreativitu největšího Umělce, který se ve svých nápadech nevyčerpá.

Foto: Kateřina Nosková

P. RADIM KUCHAŘ (* 1983) kněz, školní kaplan na Stojanově gymnáziu Velehrad

Mozaika MOZAIKA ) 16

Střípky ze života v našem kraji

)

ZLÍN

Město nechá zpracovat urbanistickou koncepci na využití areálu KNTB Pokud dojde ke stavbě nové nemocnice v Malenovicích, co bude se stávajícím

Hradiště neuvěřitelných 25 tisíc roušek.

V jejich řadách jsou nejen švadlenky, ale také lidé ochotní pomáhat se sháněním potřebného materiálu nebo s rozvozem. „Z celkových 1800 lidí, kteří sledují naši skupinu, se do spolupráce přímo zapojilo asi 200 lidí,“ uvedla zakladatelka facebookové skupiny a jedna z tvůrců iniciativy Květoslava Zpěváková. Roušky začali členové iniciativy nejdříve zdarma dodávat do obchodů, které trpěly velkým nedostatkem pomůcek. S městem Uherské Hradiště byl ale projekt ve spojení od prvopočátku. Jeho distribuční dosah je totiž mnohem vyšší než možnosti dobrovolnických uskupení. Na konci dubna tak předali členové skupiny další zásoby ochranných pomůcek starostovi města. V plném kufru auta se skrývalo 2100 látkových roušek. Krizový štáb města denně přijímá žádosti o ochranné prostředky, a tak dokáže roušky poslat přímo tam, kde mohou skutečně pomoci.

OTROKOVICE

areálem Krajské nemocnice Tomáše Bati?

To má vyřešit urbanistická koncepce, na které spolupracuje Zlínský kraj se Statutárním městem Zlín. „Tato lokalita velice zajímavou plochu. Hlavním bodem, co a sociální služby. Zdravotnictví by současně mohlo být zastoupeno ve formě menší polikliniky a soukromých ambulancí pro tuto nově vzniklou lokalitu,“ vyjádřil se k využití areálu primátor Zlína Jiří Korec. Podle kraje je nutné investovat do současného areálu nemocnice, a proto je důležité vědět, které objekty budou zachovány i po jejím případném přesunutí do Malenovic. Do těchto budov by totiž byly při opravách investovány větší prostředky než do těch, které by byly po případném přesunu určeny ke zbourání.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

Dobrovolníci předali městu 2100 ušitých roušek Za měsíc ušili dobrovolníci z iniciativy Dobrovolně proti koronaviru Uherské

Obyvatelé Hodonína mohou znovu adoptovat strom V minulém roce poprvé vyzvalo město Hodonín své obyvatele, aby adoptovali strom. S výsledkem této výzvy je nadmíru spokojené, a tak ji letos vyhlásilo znovu. „Do akce se loni zapojilo více než 20 lidí a zalévalo se zhruba 30 stromů. Teď na podzim a na jaře se zasadilo 150 nových stromů. Lidé si mohou vybrat i starý strom, ale k adopci samozřejmě upřednostňujeme novější výsadbu, aby stromy měly šanci zakořenit a růst. Každý strom, který přežije díky péči občanů, má pro nás nevyčíslitelnou hodnotu,“ uvedl místostarosta Hodonína Ladislav Ambrozek.

Adoptovat strom je jednoduché. Stačí si vybrat strom, který budete chtít zalévat, a pokud chcete být ve statistikách, zaevidovat se na e-mailové adrese kotek.leo@ muhodonin.cz.

KYJOV

nám není lhostejná, naopak ji vnímáme jako by tam mohlo do budoucna vyrůst, je bydlení

HODONÍN

Otrokovice se zapojily do akce Do práce na kole Celorepubliková akce Do práce na kole, která startuje v měsíci květnu, každoročně směřuje k ozdravení měst a motivuje k pohybu. Jubilejní desátý ročník ale prošel vlivem aktuálních událostí radikální změnou – velká část zaměstnanců i podnikatelů totiž vyměnila svá pracoviště za kuchyňský stůl, péči o děti nebo šití roušek. „Letos je možné zaznamenávat nejen cesty z práce a do práce na kole, pěšky nebo na koloběžce, ale také třeba zdravotní vycházky nebo cesty na nákupy,“ sdělila cyklokoordinátorka za město Otrokovice Renáta Krystyníková. Ti, kteří nevycházejí z domu vůbec, mohou evidovat také své domácí sportovní aktivity, jako je jóga, posilování či jízda na rotopedu. Akce by měla kromě čistějšího prostředí bez aut přinést také rozptýlení a v době rušení všech kulturních, společenských i sportovních akcí nabídnout výzvu, která přispívá k lepší kondici i dobré náladě. Kromě zdravého pohybu může být motivací také výhra.

Na každého člena vítězného týmu totiž čeká koloběžka.

Mlékárenský komín možná přežije demolici areálu Příští měsíce by mohly napovědět o budoucím využití a podobě bývalé mlékárny a pivovaru v centru Kyjova. Nevzhledný areál si nedávno připomněl kulaté výročí – je to právě pět let, co město bývalou mlékárnu za osm milionů korun koupilo.

Později k ní přibyl i sousední pivovar. Rozlehlá rozvojová plocha v srdci města zatím čeká na budoucí využití, kterým se v současnosti zabývají architekti. Prioritou by mělo být bydlení v kombinaci se službami.

Dominantou brownfieldu je více než 30 metrů vysoký, mírně nakloněný mlékárenský komín. Tato kyjovská rarita by mohla plánovanou demolici stávajících budov přežít a sloužit jako historický odkaz.

Jasno o budoucím využití areálu bude ve druhé polovině roku, kdy budou známy výsledky veřejné soutěže na architektonický a investorský záměr.

…ptáte se Jožky Kubáníka

)

Nejraději jsem měl tu se žlutými kytičkami, Sylvo. Ale při jedné procházce na ni začalo nalétávat tak 12 včel najednou, tak jsem ji zahodil.

Co nám podle vás dá čínská chřipka? (Petr K.) Poznání, že ne všechno z Číny chceme mít doma. Na druhou stranu jsem měl v záchvatu vzteku chuť výrobky Made in China z mého bytu vyhodit, ale nechal jsem toho, když mi došlo, že by mi zbyla jen flaška slovácké slivovice.

Nesnáším cibuli. Jsem v pořádku?

(Vlasta) Jistě, Vlasto, já ji nesnáším taky. Ale jestli začnete snášet vejce, měla byste si s tím asi zajít.

Kam letos pojedete na dovolenou?

(Zdeněk) Obávám se, Zdeňku, že tam, kam vy.

Jsem v poslední době nějaká rozladěná. Co s tím? (Hanka) Jestli vám nepomohl lékař, zkuste ladiče.

Informujte se o výhodném bonusu, o možnostech a podmínkách na adrese: obchod@televizetvs.cz nebo u svého mediálního konzultanta

Stihla jsem v březnu využít VIP vstupenky do první řady v Národním divadle, měla jsem i VIP salónek s večeří a užila jsem si i pečenou kachničku. Co mi chybí? (Renata)

2

1

VIP žlučníkový záchvat.

Ráda se dívám v televizi na horory. A vy? (Petra) Rád se dívám v televizi na sebe, takže to máme vlastně stejné.

Přemýšlím, že bych se svěřila do péče plastických chirurgů. Co si o tom myslíte? (Jaroslava) Fandím vám, Jaroslavo. Jen si dobře rozmyslete, jak moc budete chtít vylepšit. Znám jednu herečku, která chtěla povytáhnout kůži, a probudila se s bradavkama na lopatkách.

Jsem chovatelka papoušků, ráda bych vám některého dala jako dárek. Máte papoušky rád? (Marika) Já jím všechno.

Potkal jste někdy pohádkovou bytost? Třeba skřítka nebo vílu? (Jarka) Potkal jsem párkrát Jiřinu Bohdalovou. Když promluvila, měl jsem pocit, že ke mně hovoří celá pohádková tvorba České televize najednou.

Přeji vám krásné jaro a dušu v péří!

(Otázky pro Jožku Kubáníka posílejte na adresu kreativna@televizetvs.cz.)

3

LÉČEBNÝ BONUS TELEVIZE TVS V HODNOTĚ JEDNOHO MILIONU KORUN

Nedělní chvilka s Janem a Jeanem TAK CO ŘÍKÁTE NA MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI POSLEDNÍCH MĚSÍCŮ?

JÁ? NIC. VŮBEC NIC.

ALE VŠICHNI SE K TOMU VYJADŘUJÍ. SPATŘUJÍ V TOM VELIKOU ŠANCI PRO ZMĚNU V CHOVÁNÍ LIDÍ... JÁ V TOM NEVIDÍM VŮBEC NIC.

JSTE MYSLITEL, FILOZOF! NĚCO K TOMU MUSÍTE ŘÍCT…

HMMM… PODLE MĚ SE NESTANE VŮBEC NIC. ROZUMÍTE?

MEDIÁLNÍ KONZULTANTI TELEVIZE TVS RADÍ: Myslete optimisticky! Jestliže se něco změní, tak určitě k lepšímu. A začněte u sebe stejně jako naše televize, která se rozhodla v rámci léčebného bonusu podpořit své klienty částkou 1 milion korun.

KOMIKS, DUŠA V PÉŘÍ ) 17

Duša v péří

Máte nějakou hezkou roušku?

(Sylva)

INZERCE

Výhradním distributorem stavebních strojů značky HITACHI pro Českou a Slovenskou republiku je společnost NET spol. s r. o.

www.rypadla-nakladace.net

OTEVÍRACÍ DOBA PO ÚT ST ČT PÁ SO 572 552 062

Centrum UH

7-17 7-17 7-17 7-17 7-17 8-12 777 718 333

Benzina LIDL

PRŮMYSLOVÁ 1147, UH. HRADIŠTĚ

SBĚRNÝ DVŮR A V ÝKUPNA SUROVIN

pro občany města Uh. Hradiště, Kunovic, St. Města a dalších smluvních obcí

VÝKUP ŽELEZA, BAREVNÝCH KOVŮ, PAPÍRU A AUTOBATERIÍ ODBĚR KOMUNÁLNÍCH, OBJEMNÝCH A NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ, SKLA, PLASTU A STAVEBNÍ SUTĚ ZPĚTNÝ ODBĚR PNEUMATIK A ELEKTROZAŘÍZENÍ SKARTACE DOKUMENTŮ

ODBĚR ODPADŮ OD FIREM

P R O N Á J E M KO N T E J N E R Ů bioodpad stavební suť komunální odpad dřevo, sklo a jiné

Děkujeme, že nám pomáháte přetvářet odpady v suroviny. www.sbernesurovinyuh.cz