MAGAZÍN SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN TELEVIZE TVS PRO JIHOVÝCHODNÍ MORAVU
ČÍSLO JEDNA — ÚNOR 2019
+
ROZHOVOR
S ONDŘEJEM OLIVOU – s. 05
TÉMA
NOVÉ LOGO TVS – s. 08
MOZAIKA
STŘÍPKY ZE ŽIVOTA V NAŠEM KRAJI – s. 10
12 + JEDNA OTÁZKA
PRO JOŽKU KUBÁNÍKA – s. 12
SPOLKOVÝ ŽIVOT
OKRAŠLOVACÍ SPOLEK CALMA – s. 14
KULTURNÍ SERVIS
KAM ZA KULTUROU – s. 18
ofsetová tiskárna
vizitky
pozvánky
hl. papíry
bloky
obálky
samopropisy
woblery
samolepky
etikety
letáky
skládačky
návody
kalendáře
časopisy
zpravodaje
katalogy
brožury
knihy
složky
plakáty
Agentura NP v.o.s., nám. Hrdinů 612, Staré Město, tel.: 572 555 570, email: potyka@agenturanp.cz
INZERCE
R.K. SERVIS, spol. s r.o. Správa a údržba domů a bytů Masarykovo nám. 157/8, Uherské Hradiště Správa a údržba bytových a nebytových domů:
• • • • • • • • • •
držitel ISO 9001:2008 www.rkservis.com
více než 24 let na trhu správa více než 3000 bytů a 300 nebyt. prostor organizace zřízení a ustanovení SVJ vedení podvojného účetnictví vč. vypracování daňového příznání zajištění komplexní údržby bytů a domů zajištění zákonných revizí vč. odstranění závad vedení pasportizace bytů a domů nepřetržitou havarijní službu právní pomoc a ochranu při řešení problémů
(rekonstrukce apod.)
Tel.: 572 552 674, 572 553 695 l e-mail: rkservis@rkservis.com
Více informací na www.rkservis.com
Obsah )
Editorial ) Dobrý den, milí čtenáři.
ANKETA )...................................................... 3 ROZHOVOR ) s Ondřejem Olivou
Největší strach mám z toho, že mě nic nenapadne.................................. 5
Pro mnohé z vás bude asi překvapení, když vám řeknu, že držíte v rukou tiskovinu, která se těší úctyhodnému věku 20 let. Narodila se spíše z nutnosti na podzim v roce 1998, aby prošla různými změnami a vývojem až po dnešní vydání. A věřte mi, tato chvíle je významná a přelomová i pro mne. Magazín TVS plus opouští pohodlné teplo domova, tedy sou-
TÉMA ) To, na čem nám záleží
Nové logo Televize TVS................................ 8
městí Uherské Hradiště, Staré Město a Kunovice, a vypravuje se za diváky regionálního programu TVS po celé jihovýchod-
Střípky ze života v našem kraji................... 10
12 + JEDNA OTÁZKA )
Pro Jožku Kubáníka................................. 12
ní Moravě. Dnešní číslo, 1/2019, nesnese žádné srovnání se všemi jeho předcházejícími podobami. Dnes vám představujeme nejen nový Magazín TVS+, ale svým způsobem i trend a očekávanou změnu, která se odehraje v televizi TVS v neděli 10. března 2019. V den 20. narozenin naší televize se změní
SPOLKOVÝ ŽIVOT ) Marie Calma Veselá
celá její tvář a my budeme moc rádi, když u této změny
se šťastně usmívá
budete s námi. Berte tedy novou grafiku, obsah, ale i způsob distribuce magazínu TVS+ jako ochutnávku budoucnosti
Okrašlovací spolek Calma......................... 14
KULTURNÍ SERVIS ) ....................................... 17
regionálního televizního vysílání ve Zlínském kraji a části
PŘIPRAVUJEME… )
vám 6x do roka nabídneme zdarma tento magazín, abychom
TVS v zimě nespí...................................... 18
jižní Moravy. Na více než padesáti místech celého regionu byli spolu s programem TVS nebo jeho výstupy na sociálních sítích v ještě lepším kontaktu.
KOMIKS )
Jan Dudek
Nedělní chvilka s Janem a Jeanem.............. 18
Vydavatel: J. D. Production, s.r.o.; IČO: 25592939; evidenční číslo: MK ČR E 16466; vychází 6x ročně; adresa redakce: Panská 25, 686 04 Kunovice, redakce: Tomáš Ježek (722 910 326), Petra Kučerová (737 436 150), Kateřina Nosková (720 041 071); e-mail: kreativna@televizetvs.cz; inzerce: Hana Klapilová (603 486 310), Dana Dudková (777 711 032), Staňka Janíková (732 415 104); grafická příprava: Kreativna TVS; tisk: Agentura NP, Staré Město; náklad: 16.500 výtisků; vydavatel nenese odpovědnost za obsah inzerce; nevyžádané příspěvky se nevracejí; toto číslo vychází 8. února 2019.
Anketa Co vám v poslední době udělalo radost?
)
RADOVAN JANČÁŘ, spisovatel, ředitel Knihovny BBB v Uherském Hradišti Největší radost mám z faktu, že celá širší rodina se těší dobrému zdraví. Potěšily mne i výsledky podzimních komunálních voleb v Uherském Hradišti a pak už zbývají takové ty drobné radosti života. Po letech krásná úroda trnek, durancií i jablek, s čímž je spojeno samozřejmě i množství
vypálené slivovice, náš nový pes roste jako z vody a má se čile k světu, knihovna funguje jak má... Velkou radost mám z poslední knihy o životních osudech generála Jana Vančury Právo má přednost před mocí! a zejména z toho, že ještě pořád existuje dost lidí, kteří se zajímají o pozapomenuté příběhy z bouřlivého 20. století.
MILENA MARCILISOVÁ, herečka Městského divadla Zlín Největší radost mi dělá moje třiapůlletá vnučka Adélka. A po umělecké stránce mě velice těší, že naše představení Upokojenkyně navštěvuje tolik usměvavých a vděčných diváků a že odcházejí spokojení a do hlediště se vracejí. Pak taky to, že jsem dostala krásnou příležitost v připravované science komedii Moskyti. A mám radost, že už bude brzy jaro!
RENATA SMUTNÁ, starostka města Strážnice Jejda! Já se raduju odjakživa ráda, z kdejaké maličkosti, takže těžko vybrat, co byla ta největší radost! Ale asi několik nádherných výletů či vycházek do přírody, které se mi podařilo uskutečnit v prvních týdnech nového roku. Bělounký sníh a čas, který najednou tak zvolnil… To byla fakt paráda.
ANTONÍN VRBA, novinář i osoba verejně činná, Velká nad Veličkou V poslední době ně udělauo radost, tedy upresním 19. ledna, že sem sa dožiu životního jubilea – rovnéj šedesátky. Takéj mám radost, že snáď bude zima lepší jak v minulých rokoch, protože to je hodně dúležité, aby byua v dalších měsícoch zem pripravená k úrodě.
EDITORIAL, ANKETA ) 3
MOZAIKA )
ROZHOVOR S ONDŘEJEM OLIVOU
) ROZHOVOR ) 5
Největší strach mám z toho, že mě nic nenapadne
Text: Tomáš Ježek, Kateřina Nosková Foto: Kateřina Nosková
Jak se dnes žije sochaři v Česku? Já to označení sochař nemám moc rád a ani se tak necítím. Mám s tím trochu problém. Nedávno jsem třeba dělal výstavu společně se studenty AVU v Praze a jeden student mi řekl, že je sochař. Já to řemeslo dělám už asi osm let naplno, ale nikdy bych to o sobě neřekl, protože to označení mi přijde velice ušlechtilé. Když už to o sobě musím říct, tak s velkou bázní a pokorou.
Vadí ti, když o sobě někdo prohlašuje, že je sochař? Mám pocit, že ti, kteří nejvíc mluví o tom, jací jsou umělci a sochaři, o tom jen mluví, ale není za nimi vidět žádná práce. To se ukáže až třeba za 10 let, jestli je člověk opravdu sochař. Nebude o tom mluvit on, ale budou za něj mluvit jeho díla, když budou dobře provedená a budou v sobě mít energii. Do té doby to pravda nebude.
Ty jsi vyrostl v umělecké rodině na Velehradě, takže jsi měl od malička k umění blízko. Věděl jsi už od začátku, že se vydáš tímto směrem? Nevím, jestli jsem o tom byl přesvědčený úplně celou dobu. Už když jsem dělal v Hradišti UMPRUMku, jsem k tomu směřoval, ale to finální rozhodnutí přišlo až po pražské akademii. Velkou zásluhu na tom měl i profesor Róna, který nám říkal: „Když už tady studujete, musíte to dělat naplno a věnovat se tomu.“ A tehdy jsem věděl, že to dělat chci, nebo že udělám maximum, abych to zkusil. v
Tree in the box, foto © archiv Ondřeje Olivy.
Asi není jednoduché zariskovat a vzdát se běžných jistot? Jak říkáš. Já jsem si na svou první výstavu v roce 2011 musel půjčit dost peněz, asi 250 tisíc. Protože jsem věděl, že když tu výstavu neudělám do roka po absolvování akademie, tak „zmizím“. Možná to není pravda, možná je. Já jsem ten pocit každopádně měl a rozhodl jsem se to risknout.
A jak to tehdy dopadlo? Na té výstavě se samozřejmě nic neprodalo, takže výborně! (smích) Pravdou je, že prvních pár let bylo finančně dost těžkých. Já jsem třeba jeden rok svým blízkým říkal, že nebudu dávat žádné dárky na Vánoce, protože jsem na to prostě neměl. Všechno jsem investoval do výstav. Měl jsem ale velkou výhodu v tom, že jsem měl zázemí doma na Velehradě, kde jsem nemusel platit nájem za bydlení a ateliér, takže všechny peníze, které jsem vydělal na výstavách, jsem pak zase znovu investoval do nových věcí. Je to vlastně takový nekonečný kruh, ve kterém se člověk nemůže zastavit.
Ve světě to funguje tak, že existují skauti a agenti, kteří si vezmou umělce pod svá křídla a starají se o něj. Ty se zastupuješ sám? U nás to tak funguje asi jenom v Praze, kde jsou dvě tři galerie, které vyloženě tlačí ty svoje umělce a plánují jim výstavy. To je na jednu stranu super, ale na druhou stranu jsou ti umělci opravdu pod tlakem, protože galerista jim třeba
řekne, že musí teď hned udělat deset věcí. Když si člověk dělá věci sám, zase má tu jistotu, že si to udělá podle sebe. Že uspořádá výstavu v kvalitní galerii a s lidmi, se kterými ji opravdu pořádat chce.
Všiml jsem si, že vystavuješ často. Kde na to bereš energii a čas? Je to tak. Já bych teď opravdu regulérně potřeboval k sobě do ateliéru tak dva tři lidi, abych toho mohl udělat více a rychleji. Protože teď dělám činnosti, které by klidně mohl zvládnout někdo pod mým dohledem, a já bych se mohl věnovat něčemu jinému. Ideální by byl nějaký student nebo někdo, kdo třeba přes zimu nepracuje.
Takže ta všeobecná představa, že umělci nic nedělají, je mylná? Ta opravdu neplatí. Je to boj. Ale ať si lidi klidně myslí, že to tak funguje. Mně to nevadí. Oni jsou pak hrozně překvapení, když vidí to výsledné dílo, a říkají: „Kdys to jako udělal, když nic neděláš?“
Ty žiješ v ústraní, takže musíš světu neustále připomínat, že existuješ a tvoříš. Pomáháš si sociálními sítěmi?
Mám pocit, že oproti některým kolegům jsem v tomto dost laxní. Sochy vznikají velice pomalu, takže tam ani nemám pořádně co dávat. Někdy z toho mám depresi, když vidím podle fotek na internetu, jak všichni ostatní makají, ale ona je to kolikrát spíš faleš. Já jsem to párkrát taky udělal, že jsem přidal fotku, která není aktuální. Ono to pak vypadá,
ROZHOVOR ) 6 jako že člověk maká, ale ve skutečnosti je třeba někde v Himalájích. Takže je to takové zavádějící.
Souhlasíš s tím, že by tvůrce měl myslet na to, aby jeho dílo mělo nějaký přesah do budoucna? Určitě, dílo by mělo být nějakým způsobem aktuální teď, ale i potom. To se týká třeba hrobu Josefa Masopusta, kde jsem se rozhodl použít symboliky míče a srdce, protože obojí je nadčasové. A to je podle mě hrozně důležité.
Umění hrálo v určitých dobách v životě společnosti významnou roli. Dovedeš si představit, že bys jako sochař žil v nějaké jiné době? V renesanci. To bylo nejvíc. Ale já jsem nad tím vlastně nikdy nepřemýšlel. Nejsem si jistý, jestli by se mi chtělo celý život sochat do kamene jednu sochu. Já jsem rád, že žiju v téhle době. Dnešní svět je super v tom, že člověk může cestovat po celé planetě a může vidět naprosto všechno. A to je to, co mě naplňuje. Takže žít celý život jenom ve Florencii nebo v Římě by asi nebylo úplně ono. V renesanci ale zase nevěděli, že něco jiného existuje... Ještě se nad tím budu muset doma v klidu zamyslet.
podobné sochy už existují. A pak si kolikrát říkám, tak tohle by bylo super! Ale bohužel už to někdo udělal přede mnou. Já mám takovou tezi, že jeden konkrétní nápad se objeví současně třeba u dvaceti různých lidí po celém světě. Ale jeden ji neudělá, protože neví jak, další si třeba řekne, že je to hloupost, takže ve finále ji udělá jen jeden člověk. Vždycky nad tebou ale visí to varování, že když to neuděláš ty, udělá to místo tebe někdo jiný. Ty věci zkrátka přicházejí a odcházejí a člověk to ani nemůže ovlivnit. Musí být ale neustále těm okolním podnětům otevřen. Já mám největší strach z toho, že mě nic nenapadne. To je taková moje noční můra.
Že ti vyschne zdroj té inspirace? Ano. Mě se spoustu lidí ptá, co je mým zdrojem inspirace? Já kdybych to věděl, tak mám vyhráno, protože bych měl už do konce života jasno, co budu dělat. Ale tak to bohužel nefunguje. Samozřejmě můžu říct, že mě inspiruje příroda, lidi, společnost, věci okolo mě. Ale nedá se to slovy popsat. Je to o tom neustálém hledání.
Ta nevědomost je možná udržovala v klidu?
Takže ty nemáš strach, že by o tvoje věci nebyl zájem, ale že nedostaneš ten prvotní nápad?
To určitě ano. Když začínám dělat novou věc a mám představu, jak bude vypadat a do jakého konkrétního prostoru ji umístím, tak si vždy nejdřív udělám na internetu takovou rešerši, jaké
Ano, přesně tak. Zatím mě teda vždy nakonec něco napadlo, ale bojím se toho. Na druhou stranu je ale důležitá i sebereflexe. Protože když si nějakým nápadem nejsem stoprocentně jistý, tak to potom
lidi poznají. Někdy je potřeba ty nápady vyselektovat, aby vzniklo něco skutečně dobrého.
Dáváš někdy na rady ostatních, nebo si do umění vůbec nenecháš mluvit? Já nikdy nemluvím o věcech, které ještě nejsou hotové nebo definitivní, protože mám obavu, že když se o té věci začnu bavit, tak se potom nepovede. A to bych pak vnímal jako osobní selhání.
Máš k tomu nějaký důvod? Zažil jsi takové zklamání? Na výstavách už jsem několikrát zažil, že za tebou někdo přijde a chce od tebe něco koupit. Člověk se samozřejmě nadchne, protože už se vidí, jak za ty utržené peníze bude dělat další věci. A tak se pochlubí ostatním. Jenže z 99% to pak nevyjde a pak musíš všem vysvětlovat, žes nakonec nic neprodal. Oni to zklamání zažijí jenom jednou, ale ty ho prožíváš dál a dál. To je hrozné sebetrýznění. Takže jsem si zvykl o některých věcech dopředu prostě nemluvit.
Takže ani tvoji nejbližší nevědí, na čem pracuješ?
Když za mnou třeba taťka (otec Ondřeje Olivy je akademický sochař Otmar Oliva, pozn. redakce) přijde do ateliéru, tak vidí, na čem dělám, a trochu se o tom bavíme. Ale nikdo kromě mě neví, jak bude ta věc vypadat ve finále. Takže když jsem třeba dělal Tree in the box, tak nikdo nevěděl, že tu korunu nakonec uříznu.
Nemáš tedy nikdy pochybnosti, žes měl něco udělat jinak? Žes třeba tu korunu stříhat neměl?
ROZHOVOR ) 7
Ne. To jsem věděl opravdu od začátku, protože ta socha byla inspirována něčím konkrétním. Inspirací byly stromy ve Vídni v Schönbrunnu, kde jsme byli se ženou před rokem na výletě. Byl to takový ten krásný říjnový víkend, kdy bylo nádherné teplo, vyloženě letní víkend. A ty obrovské asi dvacetimetrové duby, které jim tam rostou, jsou ořezané do naprosto přesných tvarů. A mně to přesně sedlo do toho plánovaného konceptu.
Můžeš ten koncept trochu víc přiblížit? Byl to koncept „urban tree“, tedy ovlivňování společnosti přírodou a přírody člověkem, kdy lidi dělají neměnné zásahy do přírody, které jsou agresivní a potlačují původní význam. Protože když se strom ořízne do přesného tvaru, tak je to vlastně nesmysl. A ta moje socha vznikla právě kvůli tomu řezu, ne naopak. Kdyby ten strom nebyl uříznutý, tak by to byla nádherná socha a všichni by říkali: „Teda, to je super socha, krásný strom!“ Ale protože je tam ten řez, nutí to lidi k zamyšlení. A to je ono. Já chci, aby si člověk ty otázky kladl. O tom je contemporary art. Jak říká Anish Kapoor, umění nemá dávat odpovědi, ale má klást otázky...
Plánuješ v blízké době nějakou výstavu? Chtěl bych udělat něco většího v roce 2020.
Pro sochaře jsou velice důležité výstavní prostory. Stává se někdy, že výstavu odmítneš? Někdy ano. Teď třeba chystám výstavu v Náchodě a trochu se toho obávám, protože jsem ten prostor dopředu neviděl
Foto © archiv Ondřeje Olivy.
a nevím, jak to dopadne. Ty moje věci jsou v podstatě takové kresby v prostoru, hodně pracuji se stínem, takže prostor je opravdu důležitý. Na druhou stranu je ale možná lepší, když jsou ty věci vystavené aspoň někde, než aby trčely doma ve skladě.
Nikdy nevíš, koho může tvé umění oslovit. To je pravda. Tomu přesně odpovídá tvrzení, že není malých výstav. I sebemenší výstava může být zajímavá a důležitá, protože náhoda je všudypřítomná.
Uvažuješ o nějaké výstavě v blízkém okolí? Rád bych udělal v Hradišti nějakou větší výstavu, ale ještě nevím kde. Už před pěti lety jsem plánoval výstavu ve starých Fuchsových lázních, ale bohužel z toho sešlo.
Mně by se tam ta výstava líbila teď, když jsou ty prostory lázní úplně zničené.
Ono to tak bylo vymyšlené. Moc se mi líbila ta možnost otevření lázní pro lidi, kteří tam prakticky strávili mládí. Bylo by to dokonalé propojení toho starého prostoru a mladých umělců z Hradiště a okolí. Už jsem měl nachystaný katalog, navybírané autory, termín, slíbenou podporu města i partnerů, ale původní majitelé trvali na bezpečnostních úpravách prostor a na tom to ztroskotalo. A teď nevím, jestli mám dostatek energie dávat to zase celé dohromady. Ale bylo by to super.
ONDŘEJ OLIVA (*25. 5. 1982) Studia: 2010 Pedagogické minimum ; 2005–2010 Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Sochařství I. Jaroslava Róny); 2003 –2005 Univerzita Palackého v Olomouci; 2002–2003 Zlínská soukromá odborná škola umění (ak. soch. Radim Hanke); 1998–2002 Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti.
Jeden díl připravovaného seriálu Krása proměňuje (viz str. 18), se odehrává ve velehradském ateliéru Ondřeje Olivy. Tento díl z dokumentárního cyklu získal nedávno 3. cenu poroty na mezinárodním festivalu televizních filmů Festival dobrých zpráv. Ocenění poroty festivalu pořádaného televizí Noe naši redakci potěšilo. Jestli film osloví i vás, budete moci brzy zjistit na televizních obrazovkách Televize TVS.
To, na čem nám záleží TÉMA ) 8
NOVÉ LOGO TVS Logo jako symbol firmy Obecně rozšířenému názoru, že logo (značka) firmy se nemá často měnit, se nedá moc vytknout. Značka je samozřejmě vizitkou firmy, je vzkazem k zákazníkům, že firma stojí na pevných základech a že v tradici je i kus kvality. V loňském roce vyvolala velkou odezvu zpráva, že i nám tolik známá čokoláda Milka (ano, ta všudypřítomná fialová kráva) mění své logo. Nemění se výrazně, ale přece. Tato změna přišla po dlouhých 117 letech! Tato zpráva byla spíše jistou kuriozitou, že firemní logo vydrželo více než jedno století neměnné. U dnešních firem a jejich značek se změna odehrává mnohem častěji. Dnes se dokonce změna loga vychýlila na druhou stranu osy a loga se počínají často měnit záměrně. Má to své důvody. Jedním z hlavních důvodů je skutečnost, že to, jak lidé vnímají firmy a jejich značky, se proměňuje. Digitální doba posledních desetiletí proměnila způsob vnímání lidí neobvykle rychle a dřívější konzervativní přístup firem ke své image vzal za své.
Text: Tomáš Ježek Logo: Kreativna TVS
identifikuje s chováním své televize, se může stát její součástí, jejím klientem. To jsou obecně platné vzorce, které dnes chceme mít na zřeteli.
Cesta z města do celého kraje První kresba loga zohledňuje fakt, že Televize TVS chystá internetové vysílání a že se budoucnost sledování TV obecně pomalu ale jistě přesouvá do mobilních medií. Idea mobilního telefonu, ve kterém se odehrává svět našeho vysílání…
První kresba je doplněna o znak, který doplní grafickou značku názvu. Tímto znakem je závorka. Závorka bude jednotícím prvkem v celé další vizualizaci televize.
Chování na prvním místě Kritéria, podle kterých lze hodnotit způsob vnímání firem, tedy to, čeho si lidé na firmách nejvíce cení, jejich chování, poslání, identita či značka, se přeskupují. Nejvyšší prioritou při hodnocení firem se stalo podle nejnovějších průzkumů to, jak se firma chová. Jak poskytuje užitečné informace, dává praktickou pomoc, umožňuje pomáhat ostatním, pomáhá nám se s ostatními integrovat. Toto chování firmy je hodnoceno výše, než to, jaké má firma poslání. Všechny její vizuální podoby, tedy značka a výtvarná propagace, by měly zobrazovat to, jak se firma chce chovat a co chce pro své klienty. A to je náš případ. Pro naši regionální televizi je životně důležité, jak nás diváci vnímají, jak rozpoznávají naše chování, naše cíle a naše ideály. Divák chce přesně znát naše vzorce chování, chce vědět, co od nás může očekávat a co mu přijetí naší práce přinese. Jedině tehdy, když se divák
)
Televize TVS za 20 let své existence prošla mnoha změnami. Začínala jako Městský informační kanál v Uherském Hradišti, a její působení se postupně rozšiřovalo v rámci regionu směrem na Slovácko (Kyjov, Hodonín). V roce 2006 koupila první licenci pro televizní vysílání a získala tak možnost svůj program šířit tzv. „vzduchem“. Od roku 2014 se vysílání šíří i pozemním digitálním signálem. Původnímu rozsahu vysílání odpovídalo i logo a název televize. Nejprve MIK (městský informační kanál), později Televize Slovácko. Dnes je záběr působení naší televize nepoměrně větší než před pár lety a zahrnuje prakticky celý Zlínský kraj i východní část kraje Jihomoravského. Zjednodušeně se dá říci, že naši televizi lze sledovat od Břeclavi až po Vsetín. A protože opravdu chceme, aby se více než jeden milion diváků, který přijímá náš signál, s námi mohl identifikovat, museli jsme definitivně opustit název Televize Slovácko, který byl i součástí našeho loga.
To, na čem nám záleží Logo dostává barvy. Zde jsme přiznali respekt k tradici. Ty dvě barvy byly po dlouhou dobu zákadní barevnou kombinací televize. K ponechání původních barev přispěl i fakt, že žádná další televize, nejen v ČR, ale i v Evropě, tuto barevnou kombinaci nepoužívá.
Heuréka! Tak toto je logo Televize TVS, které budete v brzké době na vaší obrazovce vídat. Doufáme, že ve vás vždy vyvolá pozitivní emoce.
Televize je určena všem divákům jihovýchodní Moravy a její programové schéma tomu také chce odpovídat. Na svých obrazovkách tak můžete vídat TV Magazín ZK, TV Magazín Valašska, TV Magazín Hodonínska atd. Chceme být se svým zpravodajstvím všude tam, kde žijí naši diváci. Proto značku Televize Slovácko nahradila značka Televize TVS. A co vlastně znamená TVS? Tato zkratka znamená vše, čím chceme být. Tedy Televizí Vašeho Srdce, televizí s Tradicí, Vizí, žijící Současností, do budoucna můžeme s nadsázkou říci také Televizí Vašich Snů. Změna loga je prvním krokem na nové cestě k vám, divákům. Další kroky jsou již o programu, rozšíření zpravodajství o publicistické pořady atd. Naše jediné přání je, abyste po této cestě kráčeli s námi.
Partneři ankety:
Mediální partneři:
Mozaika MOZAIKA ) 10
Střípky ze života v našem kraji
)
ZLÍN
Rozzářený Památník Tomáše Bati připomněl památku Jana Palacha V sobotu 19. ledna uběhlo přesně 50 let ode dne, kdy na následky svého protestu proti okupaci Československa zemřel dvacetiletý student Jan Palach. Jeho poselství si ve Zlíně připomněli lidé všech věkových kategorií tichým rozsvícením svíčkového řetězu, který dosáhl délky 700 metrů. K uctění Palachovy památky se připojil i nově zrekonstruovaný Památník T. Bati, jenž se na závěr světelného happeningu rozzářil do okolí. „Jeho oběť je připomínkou vzdoru vůči lžím, křivení charakterů lidí a dalším praktikám totalitní moci. Toto poselství a důležitost svobody jsme si připomněli tichým rozsvícením svíčkového řetězu,“ prohlásil Petr Michálek, ředitel Městského divadla Zlín a zastupitel města. Délka náměstí T. G. M. je přibližně 770 metrů, v minulosti zde hořelo přes osm set svíček.
lázeňský a wellness balíček. Ve vítězném balíčku s názvem „Za krásami Východní Moravy“ se skrývá ozdravný pobyt s poznávacím programem, který hosty zavede do vybraných oblastí Zlínského kraje. „Letošní doprovodný program obsahuje prohlídku baťovské architektury ve Zlíně, Vizovice, Zoo Zlín či filmové ateliéry. V dalších letech budeme hostům představovat Valašsko, Slovácko a Kroměřížsko. Naší snahou bylo odlišit se od ostatních poskytovatelů na trhu, vzbudit zájem hostů o historii a současnost okolí Luhačovic a nepřímo podpořit cestovní ruch v regionu,“ sdělil výkonný ředitel Lázní Luhačovice Jiří Dědek. Turisty také láká řada kulturních akcí, jako je Mezinárodní festival dětských folklorních souborů nebo Festival Janáček. Aby však byly Luhačovice ještě atraktivnější, plánují Lázně několik nových projektů, mezi nimiž je např. kompletní revitalizace kolonády a haly Vincentka, která by měla být hotová do konce tohoto roku.
lého projektu je Antonín Kučera, jehož fotografie tvoří přibližně třetinu všech snímků. Ostatní záběry pocházejí z dílny dalších přispěvatelů webu, kterých je více než 260, což svědčí o obrovském zájmu lidí o historii Hodonína. Zatímco první fotografická kniha obsahovala zajímavosti z města, do druhého dílu se dostala místa na první pohled sice ne tak atraktivní, ale přesto známá. Čtenáři se tak mohou podívat např. na stavbu městské knihovny, úpravu ramene řeky Moravy, Švejcárnu či na sídliště Rudy Filipa.
KUNOVICE
Nová publikace o Kunovicích
STRÁŽNICE
Josefská výstava vín ve Strážnici V Kulturním domě Strážničan se v sobotu 13. 3. 2019 uskuteční výstava strážnických vín s koštem. Bílá vína budou prezentována v přízemí v hlavním sále, červená vína v klubových prostorech 1. poschodí. Výstava potrvá od 14:00 do 23:00 hodin. K poslechu bude hrát cimbálová muzika Michala Miltáka. Občerstvení zajištěno.
Na sklonku loňského roku byla dokončena nová dvoudílná publikace s prostým názvem Kunovice mapující historii i současnost města. Pro její vydání se vedení města Kunovice rozhodlo v roce 2016 poté, co byla zcela rozebrána kniha Kunovice v proměnách času. Texty knihy, na níž se podílel široký autorský kolektiv vedený Jiřím Mitáčkem, jsou doprovázeny bohatým obrazovým materiálem – fotografiemi, kresbami a mapkami. Publikace vychází v počtu 1.000 výtisků a zájemci si ji mohou koupit v Městském informačním centru Kunovice nebo ve vybraných knihkupectvích.
KYJOV
HODONÍN
LUHAČOVICE Dobový ples v Kyjově přenesl návštěvníky do 30. a 40. let
Luhačovice získaly Velkou cenu cestovního ruchu Zlínský kraj se letos opět představil na veletrhu Regiontour v Brně, odkud si luhačovické lázně odvezly Velkou cenu cestovního ruchu v kategorii nejlepší
Antonín Kučera představil druhý díl nostalgické knihy o Hodoníně Po čtyřleté pauze vychází druhý díl knihy Hodonín nostalgický. Převážně fotografická publikace, jež navazuje na stejnojmenné webové stránky, obsahuje 1500 snímků, které ukazují, jak Hodonín vypadal v minulosti. Autorem knihy i ce-
Dámy v róbách, pánové ve slušivých oblecích, vojáci někdejší československé armády, Wehrmachtu, britské či americké armády, nebo dokonce ruští kozáci. Účastníci dobového plesu, který byl už podeváté organizován Military muzeem z Vlkoše, opět ukázali, že si se svým oblečením skutečně umí vyhrát! Atmosféru plesu ve stylu Orient expresu utvářela vedle kostýmů návštěvníků i kapela Me-
lody Gentlemans nebo ukázky dobových tanců. Společenská událost nalákala nejen obyvatele Kyjova, ale i mnoho přespolních včetně cizinců z Polska, Německa, Rakouska, Slovenska, a dokonce Spojených států. Součástí plesu byla také benefiční aukce a ocenění spisovatele Jiřího Padevěta a válečného veterána Tomáše Slámy.
podařilo vybrat rekordních 95.590 Kč. Tato částka bude přidána k investičním prostředkům organizace DECENT Hulín p.o. a bude použita na nákup nového osobního automobilu pro potřeby nově vzniklé terénní odlehčovací služby.
místostarostka Hana Večerková s tím, že se obyvatelé a návštěvníci města budou muset po dobu rekonstrukce obrnit nutnou dávkou trpělivosti.
HOLEŠOV
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Tanec andělů ve Starém Městě přispěl na dobrou věc „Ušlechtilé skutky můžeme konat, aniž vládneme zemi a moři.“ Tímto Aristotelovým výrokem se inspirovali tanečníci Kurzů baletu a taneční skupiny INARIS, kteří se rozhodli svým tancováním pomoci dobré věci. Výtěžek z této akce byl věnován nemocné holčičce léčící se z onkologického onemocnění. Částka 11.460 Kč byla společně se sochou Andělky, coby symbolem věčné ochrany, předána nic netušící baletce Anežce a jejím rodičům. Síla toho okamžiku, kdy všichni tancovali pro společné přání, byla tak mocná, že jen to stačilo, aby všem vykouzlila úsměv na tváři a pohladila duši.
Pravá slovácká zabijačka na Rochusu
Holešov zve k návštěvě kluziště
V sobotu 23. února od 11:00 do 15:00 přiblíží pořad Slovácká zabijačka masopustní období trvající od Tří králů do Popeleční středy. Šikovní řezníci nabídnou poctivé jitrnice, škvarky, klobásy, ovarovicu a mnohé další dobroty, které na tradiční slovácké zabijačce nesmí chybět. Program doplní dětská dílnička, obchůzka fašančárů a masopustní mečový tanec „pod šable“. Návštěvníci se mohou těšit také na domácí patenty, báleše i koláčky. A když přijdete do skanzenu Rochus ve čtvrtek 21. 3. 2019 od 14:00 do 17:00 na Den otevřených dveří a větrání peřin, poznáte, jak se skanzen připravuje na začátek návštěvní sezóny.
Již třetí sezónu provozuje město Holešov v zimních měsících mobilní ledovou plochu, která je umístěna v zámecké zahradě. O tom, že je o bruslení mezi lidmi zájem, svědčí, že ho ke konci ledna navštívilo více než 5 000 sportovců, a právě to je důvodem, proč si vedení města už teď láme hlavu nad tím, jak umožnit bruslení i v dobách, kdy město potkají ekonomicky chudší roky. Provozní doba kluziště: pondělí a středa 12-20hod, úterý, čtvrtek a pátek 12-18hod, sobota a neděle 10-14 a 15-20hod. Cena za jeden blok bruslení pro dospělé 40 Kč, děti 20 Kč. Tak neváhejte a přijďte si zabruslit!
OTROKOVICE
BLATNIČKA
HULÍN
Rekonstrukce mostu v Otrokovicích si vyžádá dopravní omezení Novoroční benefice v Hulíně První lednová sobota letošního roku se v Hulíně nesla ve znamení hudby, zpěvu a dobročinnosti. Slavnostní podvečer byl ve společenském sále Městského kulturního centra v Hulíně věnován 7. ročníku novoroční benefice, která se letos pořádala ve prospěch hulínských sociálních služeb, jež se od ledna rozšířily o terénní odlehčovací službu. Celý večer se odehrál ve velice příjemné a přátelské atmosféře, jež byla umocněna např. vystoupením mladých umělců, při kterém sál doslova bouřil nadšením. Ve stejném duchu probíhalo i zveřejnění výsledků novoroční sbírky, ve které se letos
Plánovaná rekonstrukce mostu přes železniční trať v ulici Nadjezd v Otrokovicích, která bude zahájena 18. února 2019, si vyžádá dopravní omezení, jež budou muset lidé trpět přibližně sedm měsíců, tedy zhruba do konce letních prázdnin. „Uzavřením mostu M-1 přes železnici dojde k uzavření úseku v délce 466 metrů. Důvodem je nutná kompletní rekonstrukce spodní stavby a nosné konstrukce mostu,“ upřesnil hlavní stavbyvedoucí Bohdan Petura. Uzavírka mostu přinese změny v jízdních řádech MHD, zrušení či přemístění zastávek MHD a stanovení objízdních tras. „Je třeba si uvědomit, že most sloužil padesát let bez větších zásahů a musí být opraven tak, aby sloužil dalších padesát let,“ uvedla
Blatnička zažila „Košt o najlepší kysané zelé na Slovácku“ V sobotu 26.1. se v Blatničce na Hodonínsku konal již 9. ročník tradičního koštu, na kterém bylo sesbíráno celkem 177 vzorků kysaného zelí z různých míst Slovácka a sousedního Slovenska. Do zaplněného kulturního domu se přijela pobavit například početná skupinka ze slovenské obce Trstín složená převážně z žen, které si prostředí na Slovácku nemohly vynachválit. Návštěvníci nakonec dali nejvíce hlasů chutnému vzorku zelí, který připravila učitelka mateřské školy z Bílovic Marta Šimková. Ta byla za svůj kulinářský výkon odměněna největším keramickým zelákem. „Samozřejmě, že vám neprozradím moji domácí výrobu. Řeknu jen, že hlávky zelí byly z Blatnice,“ bránila se s úsměvem při přebírání ceny sympatická kuchařka.
MOZAIKA ) 11
STARÉ MĚSTO
12 + jedna otázka PRO JOŽKU KUBÁNÍKA 1. O čem se vám naposledy zdálo? O domě na Andělu, kde jsem byl sám a přece nebyl. Nikoho jsem neviděl, jen jsem to věděl. No chápete to?
2. Na co z dětství nejraději vzpomínáte? Na vůni gramofonu, když jsem byl nemocný a jen tak si vlezl pod stůl a poslouchal Hurvínka, na prarodiče, když byli rádi, že mě vidí a nestyděli se to dát najevo, na pocit, že se nemůže nic stát…
3. Je nějaký zážitek, který vám změnil život? Ano. Třeba ten, když jsem byl poprvé v divadle. Jarda Kyncl hrál Čarodějnici a já jsem se ho bál tak, že vůbec nechápu, proč jsem od té doby chtěl být hercem. A taky když jsem objevil Paříž a u Seiny si poprvé ulomil čerstvou bagetu a sýr a lokl si vína nazvaného Staří papežové. A všechno se změnilo i od chvíle, kdy jsem poznal paní Květu a ona ve mě uvěřila.
4. Kterého svého zvyku byste se okamžitě zbavil, kdybyste mohl? Zvyk je železná košile. Chtěla byste po mně snad, abych se svlékal?
5. Máte nějakou posedlost? Ano. Jsem posedlý harmonií, aby všechno do sebe zapadalo, nikde nic netrčelo a všechno mělo smysl.
6. Čeho se bojíte? Všeho. Bohužel. Bojím se plavat, když nedosáhnu na dno, bojím se otevřít
Foto: Kateřina Nosková
JOSEF KUBÁNÍK (* 1974) herec a tiskový mluvčí Slováckého divadla v Uherském Hradišti
)
v létě okno, aby mi do pokoje už zase nevletěl netopýr, bojím se zimy, bojím se pocitu, že jednoho dne bude všechno jinak.
7. Litujete ve svém životě něčeho? Ne. Věci jsou, jak jsou.
8. Co je vaším největším životním úspěchem? Že pořád žiju.
9. Co vás nejvíce motivuje? Jistota, že někomu za to, abych byl motivován, stojím.
10. Kdybyste mohl získat jednu jedinou schopnost, která by to byla? Létat. A jen tak si zamávat křídly a být za chvíli někde úpně jinde a nečekat na zpozděný rychlík.
11. Co vám na současném světě nejvíce vadí? Že si lidi myslí, že sprostota a nenávist je nějaká velká frajeřina. A že za jejich zpackané životy může ten, na koho nadávají.
12. Co vás naposledy rozplakalo? Před chvílí vzpomínka na dětství.
12 + 1. V jakém uměleckém díle byste chtěl žít? V obrazu místo Mony Lízy. Jste uprostřed Paříže, všichni si vás fotí, pořád o vás mluví, jste za neprůstřelným sklem, takže máte pocit absolutního bezpečí a jen se tajemně usmíváte.
SPOLKOVÝ ŽIVOT ) 14
MARIE CALMA VESELÁ SE ŠŤASTNĚ USMÍVÁ OKRAŠLOVACÍ SPOLEK CALMA
) Text a foto: archiv spolku Calma
Luhačovický okrašlovací spolek Calma se ve svém názvu hrdě hlásí k odkazu elegantní dámy a organizátorky kulturního dění v lázeňském městě Marie Calmy Veselé. Se jménem této významné luhačovické osobnosti úzce souvisí hlavní činnost spolku, jež se soustředí především na kostýmové akce ve městě a lázních, jejichž prostřednictvím se členové sdružení snaží současníkům připomínat eleganci a etiketu doby před 100 lety, kdy luhačo-
vické lázně prožívaly svou nejslavnější éru. I když jde v první řadě o zábavu, nenápadně se za působením okrašlovacího spolku skrývá i vzdělávací podtext a především snaha vzbudit v obyvatelích a návštěvnících města zájem a lásku k našemu kulturně-historickému dědictví. Historie Luhačovického okrašlovacího spolku Calma se začala psát v roce 2002, kdy místní muzeum připravovalo několikadenní projekt „Navštivte lázně
před 100 lety“, jehož cílem bylo přiblížit návštěvníkům dobu budování moderních Luhačovic na počátku 20. století. Kromě muzejních výstav o dějinách lázeňství, řady divadelních a hudebních vystoupení a kulturních programů se toho roku uskutečnily také historické módní přehlídky a projekt secesního fotoateliéru, pro který si muzeum nechalo ušít prvních deset replik secesních kostýmů. Původní myšlenka muzejního fotoate-
Tanečnice Calmy Crazy Flappers, 2016.
SPOLKOVÝ ŽIVOT ) 15
Kloboukovský den v roce 2018, Zlín.
Natáčení filmu Světlé místo, 2016.
liéru se nakonec rozrostla v občanskou aktivitu, která nakonec vyvrcholila záměrem vytvořit v Luhačovicích sdružení, které bude svým zaměřením podobné dřívějšímu okrašlovacímu spolku, který v lázeňském městě působil na přelomu 19. a 20. století. Nejvýznamnější akcí v Luhačovicích, na jejíž přípravě a realizaci se spolek podílí, je Historický den, který je součástí každoroční slavnosti Otevírání pramenů. Sdružení se dále zapojuje do organizace celé řady společenských a kulturních akcí, jako je např. Kloboukový den s oslavou narozenin Marie Calmy Veselé, Rozmarné loučení s létem, festival náhražkových káv Café Calma, Piknik v bílém, komentované historické módní přehlídky či promenády. Spolek je iniciátorem vzniku uměleckých děl ve veřejném prostoru a je taktéž zakladatelem každoroční akce Slavnost ptačích budek v Luhačovicích, vydavatelem publikací a Okrašlovacích novin. Všechny tyto aktivity spolku slouží k propagaci města a lázní a přispívají ke zvyšování atraktivity místa pro návštěvníky Luhačovic, k oživování kulturních tradic a vytváření harmonické občanské společnosti.
Historické okénko V roce 2014 si Luhačovice připomněly 130. výročí založení luhačovického okrašlovacího spolku, jehož historie, úzce propojená s historií lázní, je velice barvitá a pozoruhodná. Spolek pro okrašlování a pořádání zábav v Luhačovicích byl ustanoven dne 6. 7. roku 1884 a mezi zakládajícími členy spolku byla jména vážených luhačovických občanů i lázeňských hostů. Na základě veřejného hlasování byli do
vedení spolku jednohlasně zvoleni lékárník Ignác Seichert jako předseda, hraběcí nadlesní Karel Kvíčala jako místopředseda, děkan František Taufer a Jan Žadinek, coby zapisovatel a současně pokladník. Podle stanov bylo cílem spolku napomáhat potřebám léčebného místa, zavádět taková vylepšení, která by zpříjemňovala pobyt hostů v lázních, rozšiřovat věhlas léčebného místa a podporovat lázeňskou správu v jejích snahách. V počátcích okrašlovacího hnutí byla snaha aktivistů o zajištění čistoty a úpravy blízkého okolí, která se postupně rozvinula v promyšlené úsilí o ochranu „domoviny“ s důrazem na českou kulturní tradici. Okrašlování domoviny spočívalo v propojení ochrany přírody s péčí o kulturní a historické památky. Spolek organizoval výstavy, přednášky, semináře či koncerty a usiloval o propagaci a úpravu turistických cílů výstavbou odpočinkových míst, laviček, naučných stezek nebo výsadbou stromů a okrasných zahrádek. Prostředky na svoji činnost čerpal spolek z ročních příspěvků stálých členů, příležitostných a čestných přispěvatelů, z dobrovolných darů a z výtěžků rozličných zábav pořádaných spolkem. Velký rozmach spolkových aktivit nastal ve dvacátých letech 20. století, kdy sdružení pravidelně zveřejňovalo v Lázeňských listech své výroční zprávy, v nichž jen prostý výčet aktivit zabral řadu stránek. Po první světové válce přebraly hlavní roli ve vedení spolku ženy, manželky filantropů, lázeňských lékařů a zaměstnanců akciové společnosti, k nimž se v době lázeňské sezony přidávaly i agilní partnerky významných návštěvníků lázní. V duchu vlastenec-
Marie Calma Veselá (1881 –1966) Marie Calma Veselá byla česká operní pěvkyně, básnířka, spisovatelka a přední organizátorka kulturního dění v Luhačovicích. Lázeňské město navštívila poprvé v létě 1908, kdy se seznámila s ředitelem lázní Františkem Veselým, za něhož se ještě téhož roku provdala. Během dvou sezon strávených v Luhačovicích se Marie Calma zasadila o vznik lázeňských novin a rozvoj kulturního dění. V roce 1909 manželé Veselí Luhačovice opustili kvůli investičním neshodám se správní radou a do města se vrátili až v roce 1922, rok před Františkovou smrtí. Calma přežila manžela o 40 let a pro dobré jméno Luhačovic vykonala za svého krátkého působení tolik, co mnozí nestihli za celý život.
kých nálad se oblékaly do národních krojů, organizovaly bazary cukroví, vybíraly prostředky na charitu a organizovaly zábavní večírky. Aktivity spolku bohužel utichly s vypuknutím druhé světové války. Na lepší časy se však nezačalo blýskat ani po jejím konci – v roce 1951 byly všechny spolky a sdružení v Československu, včetně těch okrašlovacích, zrušeny komunistickým zákonem. Na historii spolku se podařilo navázat až Luhačovickému okrašlovacímu spolku Calma, který byl založen na počátku nového tisíciletí.
)
KROMĚŘÍŽ
ZLÍN Michal Prokop & Luboš Andršt & Jan Hrubý trio Koncert bigbeatových legend
Miroslav Zikmund 100 let
Umělecká díla inspirovaná jeho životem a dílem
Místo: 14 15 Baťův institut, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně Termín: 18. 1. - 5. 5. 2019 Cesty inženýrů Hanzelky a Zikmunda neinspirují jen cestovatele, spisovatele a filmaře, ale i výtvarníky. U příležitosti 100. výročí narození Ing. Miroslava Zikmunda vystavuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně soubor uměleckých děl inspirovaných životem a dílem legendárních českých cestovatelů. Návštěvníci uvidí kresby, grafiky, malby, keramické, dřevěné i kovové plastiky.
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Kosmické jaro
Groteskně nostalgická hra vesmírného rozměru napsal: Ladislav Smoček režie: Michal Zetel Místo: Slovácké divadlo Premiéra: 2. 2. 2019, Představení: 4. 2., 16. 3. , 21. 3. Hra jednoho ze tří zahraničně nejhranějších českých dramatiků (po Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi), režiséra a spolutvůrce poetiky pražského Činoherního klubu, nese název inspirovaný obrazem světově významného českého abstraktního malíře Františka Kupky. Hra nabízí takřka čechovovské existenční otázky, stejně jako „moderní“ ekologická témata související s hledáním
Místo: Dům kultury v Kroměříži Termín: 12. 2. 2019, 19.00 hod. Zpěvák nezaměnitelného soulového feelingu Michal Prokop, kytarista Luboš Andršt a houslista Jan Hrubý – tři vynikající hudební osobnosti, které se jednou provždy zapsaly do tuzemské Rockové síně slávy.
VELEHRAD
Veřejná prezentace rozhlasového cyklu Parnas na Velehradě
Místo: Velehradský dům sv. Cyrila a Metoděje Termín: 27. 2. 2019, 17.30 hod. Při příležitosti 1150. výročí úmrtí sv. Cyrila se v poutním areálu na Velehradě uskuteční veřejná prezentace rozhlasového cyklu “Parnas: Veľkomoravské literárne pamiatky”. Hostem akce bude PhDr. Tatiana Kusá, redaktorka Slovenského rozhlasu. Na závěr setkání bude představena nová publikace Deo Gratias o velehradské bazilice s myšlenkami kardinála Tomáše Špidlíka SJ.
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Prague Stuckists
Místo: Galerie Slováckého muzea Termín: 31. 1. 2019 – 17. 3. 2019
v
Ukázka z novin Luhačovického okrašlovacího spolku Calma.
Prague Stuckists je výtvarný projekt, který se soustředí na klasické výtvarné techniky, především malbu. Jde o volné sdružení nezávislých uměleckých individualit, v němž jsou rovnoměrně zastoupeni výtvarníci mladší a střední generace z Prahy a Brna. V současnosti působí ve složení Robert Janás, Igor Grimmich, Lukáš Orlita, Marek Slavík, Jan Spěváček a Tomáš Spevák. Tvůrci Prague Stuckists hájí principy demokratičnosti a plurality ve výtvarném umění, podporují respekt k tvorbě druhých umělců a možnost alternativních pohledů na současné výtvarné dění, bez nároku na objektivitu.
ZLÍN
Petr a Lucie
Muzikál o lásce v sutinách režie: Patrik Lančarič
Místo: Městské divadlo Zlín Premiéra: 9. 2. 2019, Představení: 12. 2., 16. 2. , 20. 2., 14. 3., 15. 3., 20. 3., 21. 3. Muzikál na motivy světoznámé novely z pera držitele Nobelovy ceny, velikého humanisty a pacifisty, Romaina Rollanda. Silný příběh o křehké mladé lásce převeden do písní v obrazech. Působivé dílo vznikající díky náhodně objevené nahrávce fenomenálního slovenského hudebníka Deža Ursinyho. Nahrávce, o které si všichni mysleli, že neexistuje. BEAT, či neBEAT?
ZLÍN
Slavoj Kovařík
Vždy jsem měl rád noci
Místo: Galerie Václava Chada, Zlínský zámek Termín: 17. 1. – 17. 3. 2019 Komentovaná prohlídka: 13. 2. 2019 v 17.00 hod. Retrospektivní výstava obrazů Slavoje Kovaříka, studenta baťovské Školy umění, otevírá program nového roku v Galerii Václava Chada na zámku ve Zlíně. Je zaměřena zejména na tvorbu z 50. a 60. let minulého století a některá Kovaříkova díla jsou veřejnosti zpřístupněna vůbec poprvé.
KULTURNÍ SERVIS ) 17
Kulturní servis
smyslu existence člověka a každého tvora na planetě či ve vesmíru.
TVS v zimě nespí PŘÍPRAVUJEME… ) 18
PŘIPRAVUJEME…
)
Text: Tomáš Ježek
KRÁSA PROMĚŇUJE je název seriálu,
KRAJ FOTOGRAFŮ. Nový seriál z pro-
ŘEMESLO MÁ POCTIVÉ DNO. Nový
který se v naší televizi již rok připravuje. První série je krátce před dokončením. Co se skrývá za tak trochu tajemným názvem? Za krásou, která má tu moc proměňovat, jsme se vydali s televizním štábem do ateliérů umělců. Neputovali jsme daleko. Všechny ateliéry, které jsme navštívili, jsou v našem kraji. V nich žijí a pracují, mnohdy skryti před zraky sousedů, sochaři, malíři, grafici. Jejich díla je možné spatřit v mnoha galeriích u nás i v zahraničí, ale genius loci místa, kde tvoří, prostor, kde se rodí krása, se nepodaří vidět tak často. Patnáctiminutové díly, každý vždy v jednom ateliéru, nás provedou světem umění a pokusí se nám přiblížit cestu, kterou musí každé umělecké dílo urazit, než se dostane do výstavních prostor. Cestu nejen výrobní, ale hlavně duchovní. Každým dílem nás provází slovem i sám autor.
dukce naši Televize TVS si dal za cíl zmapovat náš kraj, tak jak jej vidí skrze skleněné čočky objektivů naši fotografové. Jednotící linkou není fotografované místo, ale autoři fotografií. Všichni pochází z tohoto kraje, většina z nich tu stále žije. Každý díl seriálu nabídne krátké imprese fotografií seskládaných do výsledného cyklu samotnými autory. V každém dílu spatříme jeden uzavřený fotografický příběh. Na tomto seriálu spolupracujeme s Městskými kiny v Uherském Hradišti. Jejich výstava fotografií s názvem Ohlédnutí, která pravidelně mapuje uplynulý rok z pohledu fotografů, nám poskytla cenný archiv, jak autorů tak samotných fotografií. Seriál má připravených již mnoho dílů, přesto není uzavřený. Každý, kdo má zájem se na tomto projektu spolupodílet, se může ozvat na adresu – knoskova@televizetvs.cz.
seriál vznikající v naší „filmové huti“ se dotýká lidské činnosti, která má v našem kraji mnohaletou tradici – lidového řemesla. Tato tradice je u nás stále živá, vždy se najde někdo, kdo nenechá upadnout lidové řemeslo do zapomenutí. Každý známe okřídlené rčení že řemeslo má zlaté dno. A je to skutečně tak. Avšak tradiční lidové řemeslo není a nikdy nebylo zdrojem velikých příjmů. Tato tradice často děděná po staletí v rodinách z pokolení na pokolení je spíše známkou pokory a poctivosti. Zrcadlí nejenom šikovnost, ale také způsob života, v myšlení i konání. Píle a dlouholeté zkušenosti z nás učiní zručného řemeslníka, ale teprve láska k řemeslu dá našim výrobkům punc skutečného, poctivého řemesla. Navštivte tedy spolu s námi keramiky, hrnčíře, obuvníky, kováře, tiskaře, řezbáře, pekaře a dráteníky. Již brzy.
Nedělní chvilka s Janem a Jeanem MŮŽU SE NĚCO ZEPTAT? NA CO SE NEJRADŠI DÍVÁTE V TELEVIZI?
JÁ? JÁ SE NIKDY NEDÍVÁM NA TELEVIZI. NIKDY!
A PROČ NE? TO MĚ ZAJÍMÁ…
A PROČ JO? PROČ BYCH MĚL? PŘEMÝŠLEJTE O TOM!
HMM… MÁTE VLASTNĚ PRAVDU.
NO TAK VIDÍTE…
MEDIÁLNÍ KONZULTANTI TELEVIZE TVS RADÍ: Kdo jste se nikdy nedíval na televizi, máte možnost to zkusit. Nevíte-li, kde začít, klidně si nalaďte kanál s Televizí TVS. (Upozornění: jakmile se stanete TV diváky, těžko se tomu odvyká!)
StudijNí obory • 23-41-M/01 Strojírenství – počítačová podpora konstrukce a výroby • 26-41-M/01 Elektrotechnika – počítačové a řídicí systémy • 53-41-M/03 Praktická sestra • 65-42-M/01 Hotelnictví a cestovní ruch učebNí obory • 65-51-H/01 Kuchař • 65-51-H/01 Kuchař – číšník pro pohostinství • 65-51-H/01 Číšník – barman, servírka – barmanka • 29-54-H/01 Cukrář pro výrobu večerNí Studium • 53-41-M/03 Praktická sestra Navštívit nás můžete po předchozí telefonické domluvě na čísle 572 433 914. Kontakt:
Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická uherské Hradiště Kollárova 617, 686 01 uherské Hradiště, tel.: 572 433 911 e-mail: ssphz@ssphz-uh.cz
www.ssphzuh.cz
Další informace o vzdělávací nabídce poskytne ing. jitka ryndová, tel: 572 433 912, e-mail: ryndova@ssphz-uh.cz
INZERCE
HASIČSKÝ PLES sobota 9. 2., 20.00 hod., KD Vésky vstupné: 100 Kč
Hrají Madison a CM Slačáci.
CYKLUS JAZZ MARTA TÖPFEROVÁ & MILOKRAJ
TIPY KLUBU KULTURY
čtvrtek 21. 2., 19.30 hod., Reduta, vstupné:
NEDĚLNÍ POHÁDKA: KAŠPÁRKOVY POHÁDKY
vstupné: 110 Kč
Marta Töpferová – zpěv, cuatro, Stanislav Palúch – housle, Marcel Comendant – cimbál, David Dorůžka – kytara, Peter Korman – kontrabas.
neděle 10. 2., 15.00 hod., Reduta vstupné: 70 Kč
Hraje Hoffmannovo divadlo.
PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V KLUBU KULTURY pondělí, středa, čtvrtek od 15 do 17 hodin vstupenky online: www.vstupenky.kkuh.cz tel.: 572 430 421, info@kkuh.cz, www.kkuh.cz změna programu vyhrazena
DIVADELNÍ PÁTKY VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
PŘIPRAVUJEME 2. 3. KNIHOVNICKÝ TANEČNÍ VÍNEK
pátek 15. 2., 19.00 hod., KD Vésky
ČECHOMOR
vstupné: 100 Kč (A3V polovic)
FAŠANK V SADECH
Hraje Divadelní spolek Čapek.
FAŠANK VE VÉSKÁCH sobota 16. 2., 17.00 hod., KD Vésky Pořádá Spolek Vésky.
VÝSTAVY GALERIE VLADIMÍRA HROCHA
MARIÁN KOMÁČEK GRAFIKA (do 28. 2.)
ZAZPÍVEJ, SLAVÍČKU
7. 3. CYKLUS JAZZ: INVISIBLE WORLD TRIO 9. 3. PLES SLOVÁCKÉHO DIVADLA A RAY SERVICE 12. 3. ZUŠ SLOVÁCKO: KONCERT SÓLISTŮ A SOUBORŮ 15. 3. SPOLEČENSKÝ PLES S POLONÉZOU DIVADELNÍ PÁTKY VE VÉSKÁCH: NA ZAJÍČKA ANEB KOMU NENÍ RADY, TOMU UCHO UTRHNI
(PŘEDVÝBĚROVÉ KOLO)
JIŘÍ SIBINSKÝ GRAFIKA/OBRAZY
19. 3. CYKLUS MUSICA:
pondělí 18. 2., od 13.00 hod. malý sál Klubu kultury
(6. 3. – 3. 4.)
23.–24. 3. FESTIVAL IQ PLAY
44. ročník postupové přehlídky dětských interpretů lidových písní oblasti Uherskohradišťsko a Zlínsko.
REDUTA
MÉTA 55. ročník členské výstavy (1. 2. – 20. 3.)
DUO KATEŘINA ENGLICHOVÁ A VILÉM VEVERKA 30. 3. KOŠT V SADECH 6. 4. TICHÁ VÍNA REDUTA