Šestí na světě: Čínská basketbalová pohádka očima Jiřího Kalemby

ŠESTÍ

NA SVĚTĚ

Čínská basketbalová pohádka očima Jiřího Kalemby

ŠESTÍ NA SVĚTĚ Čínská basketbalová pohádka očima Jiřího Kalemby

Praha, 2020

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

Poděkování Za významný příspěvek na vydání této knihy srdečně a upřímně děkuji České basketbalové federaci klubu ERA Basketball Nymburk klubu BK Pardubice Blance Žánové, ředitelce ZŠ Sadská Livebros Lukáši Lhotskému (Pycanovi) Martinu Hajdovi Honzovi, Aleně a Klárce Přindovým

ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ Martinu Peterkovi – za významné zprostředkování pomoci České basketbalové federace Kat Haškové – za průběžné rady a cenné poznámky při vzniku textu a neskutečnou psychickou podporu

4—5

Úvod Basketbal patří k nejrozšířenějším kolektivním sportům na světě.

Existuje několik žebříčků popularity, ale spousta faktorů poukazuje na to, že právě basketbal je s celkovým počtem přes 450 milionů registrovaných hráčů ve 213 zemích 1 za fotbalem druhým nejrozšířenějším. K tomu přičtěte publikum, které se odhaduje až na dvě miliardy fanoušků, ohromnou popularitu nejslavnější soutěže NBA a dostanete sport, který je zkrátka globálním fenoménem.

Světovou velmocí jsou dlouhodobě a tradičně Spojené státy, kolébka této hry. Mezi historicky nejúspěšnější země se řadí Sovětský svaz, Jugoslávie (a její nástupnické státy) a v současnosti rozhodně Španělsko, Francie, Řecko či Argentina. Československo patřilo v evropském měřítku k nejúspěšnějším zemím. Na prvním poválečném mistrovství Evropy ve Švýcarsku se Čechoslováci dokonce stali mistry Evropy. Celkem posbírali na kontinentálních šampionátech 12 medailí. Tu poslední – stříbrnou – v roce 1985. To bylo zhruba naposledy, kdy domácí mužský basketbal udělal mezinárodní rozruch.

Ve světovém kontextu dosáhl tuzemský basketbal na šesté místo na mistrovství světa v roce 1970 a naposledy se českoslovenští basketbalisté představili na světové scéně v roce 1982.

Od té doby nic. Proto už samotný postup na šampionát do Číny představoval pro český basketbal výrazný milník. Nejspíš nikdo nečekal, jaký fantastický příběh tam čeští lvi napíšou.

1

Zpráva FIBA International Migration Report z roku 2017 (fiba.com)

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

MS 2019 bylo největším turnajem v historii. Poprvé se ho účastnilo 32 týmů. Hostilo ho 8 měst v nejlidnatější zemi světa.

Tato kniha má být svědectvím o tom, co basketbalově odhodlaná a bojovná parta trenéra Ronena Ginzburga v Číně dokázala, co předváděla na palubovce, co zažívala v zákulisí a s jakými výzvami jsme byli jako novináři konfrontováni.

Je to můj osobní pohled na věc. Nečekejte tu moc statistik a tabulek. Rozhodně netvrdím, že mám monopol na oficiální narativ šampionátu, ale dostali jsme se tak blízko všemu, že vám chci předložit co nejdetailnější obraz čínských příhod. Občas přejdu do hovorové češtiny. To proto, že mi některé věci úplně spisovně napsat nejdou a v hlavě mi znějí spíš tak, že je někomu vyprávím třeba u piva.

6—7

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

Kapitán Pavel Pumprla po zápase s Polskem.

Předmluva Senzace. Pohádka. Masakr. Historický počin. Nálepek naše šesté místo z MS získalo hodně a většina se pohybovala v podobných superlativech. Ale mně samotnému se ani po několika měsících od skončení turnaje nedaří všechno pořádně uchopit, natož popsat. Jedno je mi ovšem naprosto jasné. To, že to pro nás všechny byl nezapomenutelný zážitek. Evidentně se také podařilo basketbalu alespoň na chvíli vystoupit ze stínu tradičních oblíbenců, tedy fotbalu a hokeje. A pokud k tomu přidáme fakt, že tohle umístění vyrovnalo historicky nejlepší výsledek české nebo československé mužské reprezentace, tak si myslím, že by byla velká škoda, aby se na tento počin rychle zapomnělo.

Kdo by byl ale reálně schopen a ochoten sepsat něco, co by dávalo smysl, a naopak nějak nesrazilo vše, co se nám podařilo?

Odvážím se říct, že nikdo z hráčů, ani z realizačního týmu tyhle ambice neměl, a tak jsem se obával, že zůstane jen u zbožného přání. A proto, když jsem se doslechl, že se Jirka chystá přenést všechny své čínské zážitky na papír a za přispění podporovatelů i vydat, tak mé srdce zaplesalo a vše do sebe zapadlo. Jirku považuju za totálního basketbalového nadšence, který dává své práci a basketbalu spoustu času i energie, a zároveň si myslím, že dokáže vše popsat s tolik potřebným odstupem a nadhledem. To je ta ideální kombinace, která by měla přiblížit všechny nasbírané pocity a dojmy nejen basketbalové, ale i širší veřejnosti.

Užijte si čtení této jedinečné knížky, která, jak doufám, bude jedním z dalších skvělých zážitků, které vám můj milovaný sport přinese.

Pavel Pumprla kapitán reprezentace na MS 2019 v Číně

8—9

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

第一 Čína, basket a splněný sen září 2018 V životě se každému občas přihodí věci, které vás prostě dostanou. Myšleno pozitivně. V naší novinářské práci to znamená naživo prožít nějaký mimořádný sportovní úspěch, ideálně spojený s českým sportovcem. Olympijská medaile, vítězství v Davis Cupu, titul mistra světa nebo Evropy. To jsou velký události, který silně rezonujou, a pokud máte rádi sport, což já od dětství mám, tak si tyhle momenty chcete profesně vychutnat. A divákům zprostředkovat nádherný a silný emoce, který takovou slávu doprovází.

Přiznám se, že od roku 2006, kdy jsem začal pracovat ve sportovní redakci České televize, mě zrovna tyhle zážitky tak trochu míjely. Výjimkou budiž titul cyklokrosového mistra světa Zdeňka Štybara v roce 2010 a triumf mosteckých házenkářek ve Vyzývacím poháru.

Bral jsem to ale jako součást sportovní selekce, kterou jsem ve svých začátcích učinil. „Prostě basketbal, házená a curling asi nebudou nikdy cloumat našim národem,“ říkal jsem kdysi kamarádům u piva, když se mě ptali, kdy už konečně budu komentovat „něco pořádnýho“. „To je samý travní lyžování a curling, koho to asi tak zajímá?“ ptal se mě kdysi na Kladně s jízlivým úsměvem „kamarád“ po pátém kousku. Asi měl trochu pravdu. Tak nějak jsem tušil, že půjde o hrstku fajnšmekrů. Ale na druhou stranu zrovna curling se během mého komentátorského působení od roku 2006 dost výrazně posunul ve vnímání veřejnosti. Když totiž čeští curleři (Zdravím Jirku Snítila!) v roce 2013 hráli postupový zápas s Němci o historickou účast na olympiádě v Soči, dívalo se na jejich počínání s kameny a košťaty na půl milionu diváků. Od té doby je curling docela „in“ a každá významnější akce s českou stopou 10 — 11

se rozhodně nedá označit za divácky marginální. Ve skrytu duše jsem si přál, aby takový všeobecný zájem někdy zažil i mužský basketbal, který miluju a od svých 12 let sleduju a taky tak trochu hraju (resp. neustále se o to pokouším).

Střih. Bum, bác! Je 16. září 2018 a já doma potmě a potichu (Děti spí.) sleduju závěr kvalifikačního zápasu v Bosně. Češi vítězí v Sarajevu 85:80 a je hotovo. V závěru kvalifikace naše basketbalisty o postup na mistrovství nikdo a nic připravit nemůže.

Neskutečný. Plnej totálního nadšení píšu tweet s chybou, kterou mi v tu chvíli podobně euforicky naladěné prostředí českého Twitteru odpouští, nebo si jí nevšímá.

Jiri Kalemba @Kalis11 . 16. 9. 2018 po 32 letech je @ceskybasketbal na MS!! Paráda!! @FIBAWC here we come!!

2

4

131

Jiri Kalemba @Kalis11

Lidi, vy jste na me tak hodny, ze jste mi ani nikdo o hlavu neomlatil tu chybu...po 36 letech prece, Jiri, a po 37 si tam zahrajou :)) 2:11 odp. . 17. 9. 2018 3 Lajky

ČESKÝ BASKETBAL SE NA MS PŘEDSTAVÍ POPRVÉ V HISTORII! Ty jo, před pár lety by nikoho ani nenapadlo, že by český nároďák měl sebemenší šanci se na šampionát probojovat. Jenže časy se (naštěstí) mění, jak zpívali Golden Kids. Takže s rozšířeným počtem účastníků na 32 a změnou kvalifikačního systému se jistá šance naskytla. Posílený neblahou zkušeností z fiaska na Eurobasketu 2017, kde naši nevyhráli ani mač, a s mimořádnými lídry v osobách Tomáše Satoranského a Honzy Veselého ŠESTÍ NA SVĚTĚ

se národní výběr bez velkého zájmu a nějakých velkých prohlášení pustil na podzim 2017 do práce. Island, Finsko, Bulharsko.

Vlastně v klídku a jen s jednou prohrou Češi postoupili do další fáze a bylo potřeba rázem zpozornět. Pokud by totiž uspěli hned v prvním dvojbloku zápasů s Ruskem a s Bosnou, mohlo být hotovo. A taky, že bylo.

Hopsal jsem rozjařeně po bytě a divoce přemítal o tom, co se právě v Sarajevu stalo. „Mistrovství světa, mistrovství světa! ..tvl! Čína, Čína!“ opakoval jsem si pořád dokola. Bylo mi ihned jasný, že jestli někdy byla šance se sportem mýho srdce něco echt pořádnýho zažít, bylo to právě teď. Neměl jsem samozřejmě vůbec tušení, jestli a jak se mě ta operace bude, nebo může týkat. Nevěděl jsem v tu chvíli, jestli se na koš bude házet na Velký čínský zdi, nebo jestli se bude driblovat hůlkama… S čím přijdou tamější soudruzi, to byla otázka. Já jsem jen věděl, že i kdyby se hrálo na pontonu plujícím po Žluté řece, tak u toho prostě nesmím za žádnou cenu chybět.

12 — 13

jirikalemba

ČEZ Arena (Pardubice)

80 To se mi líbí jirikalemba Jsou momenty, na který se nezapomíná..a já mám teď díky @fotograf.patrik jeden takovej pěkně doma v rodinným albu. A jednou u něj budu vnoučatům vyprávět..to bylo tehdy, když......Saty Skvěle Setnul Rusy víc Zobrazit všechny komentáře (3) 9. října 2018

第二 Jak se rodila operace Čína V naší branži je to s podobnými cestami dost ošemetná věc.

Je spousta důvodů, které rozhodují o tom, jestli a kam se vydáte.

Roli hrají subjektivní faktory – věnujete se danému sportu? Jak dlouho, jak intenzivně? Podíleli jste se na podobně velkých projektech? Jste profesně spolehliví a ví například garant projektu, že dané pracovní nároky na místě zvládnete?

A pak jsou tu i faktory objektivní – jaký je rozpočet na akci?

V jak velkém objemu ji budeme vysílat? Jak drahá jsou vysílací práva? Je v tu dobu dostatečně velké místo ve vysílání? Atd. V případě basketbalového mistrovství světa, které bylo díky české účasti jedním z nejvýznamnějších podniků roku 2019, se už dříve rozhodlo o tom, že jej odvysíláme v plném rozsahu, tedy všech 92 zápasů – pokud možno živě nebo na webu či platformě HbbTV. Vznikl tedy naprosto unikátní a rekordní projekt s kontinuálním vysíláním a důrazem na původní zpravodajství, které měly v Číně obstarávat dva štáby – jeden jednočlenný nezávislý, hledající vlastní příběhy, a jeden přikovaný k českému reprezentačnímu týmu. Mimo olympijské hry, fotbal a hokej se jednalo o historicky největší operaci, kterou jsme kdy ve vysílání ČT sport z velké mezinárodní akce zrealizovali.

Teď budu chvíli trochu osobní a naprosto upřímnej, jo? To, že se cítíte v něčem dobrej a k něčemu kompetentní, ještě vůbec, ale vůbec nezaručuje, že se vás podobná akce rozsahu mistrovství světa nebo olympijských her bude týkat. Protože o tom zkrátka nerozhodujete vy, ale jiný vlivy. Sám jsem to už v minulosti zažil, takže jsem se snažil příliš neupínat k tomu, že bych se do Číny podíval. Znáte to sami, že jo? Na něco se moc těšíte, pak to z nějakýho důvodu nevyjde a vy jste o to víc zklamaní.

Když jsem si svoje šance přebral zcela logicky, tak jediný volný post, který se u té operace na místě nabízel, byl reportér.

14 — 15

Tedy ten člověk, co dělá rozhovory se zpocenými hráči po zápasech a láduje do ČT věci pro zpravodajské relace jako Branky, body, vteřiny, Sportovní zprávy nebo vysílání studií na ČT sport.

A toho jsem už já roky nedělal. Štafetu převzali mladí, šikovní a talentovaní vlčáci Martin Hoffman s Jirkou Janotou. Já se už nějakou dobu u basketbalu i dalších svých sportů soustředím hlavně na komentování a moderování zápasových studií. Vzhledem k tomu, že ta se budou rozhodně vysílat z Prahy a komentátorský post je u basketbalových zápasů doménou zkušeného kolegy Jakuba Bažanta, dohromady mi tak nějak vyšlo, že budu nejspíš stejně jako před pěti lety sedět v Praze a komentovat zápasy Írán – Srbsko a Filipíny – Francie. A o Číně si můžu nechat jen zdát. (Jo a nic proti Íránu ani Filipínám! Ty dvojice jsou stejně smyšlený .)

Jenže víte, jak to v životě chodí. Člověk míní… A tak se ke mně při jednom zcela všedním obědě v naší televizní kantýně naklonil kolega Jirka Janota a špitl: „Hele, jak je to s tou Čínou? Pojedeš tam?“ Snažil jsem se udržet špionsko-spiklenecký tón konverzace, který se mi nad talíři s UHO zamlouval. „Já vůbec nevim, Jirko, nikdo o tom se mnou nemluvil, ale spíš si myslim, že ne. Nebo ty víš něco jinýho?“ Je mi jasný, že na kurzech diplomacie by mi za tuhle okatou snahu vyloudit nějaké informace nezatleskali, ale co jsem mohl ztratit? Oběd už jsem beztak dojídal. A Jirka mě svou další větou fakt překvapil. Mladší generace by nejspíš zahlásila, že mě úplně rozsekal: „No, řiká se, že bys tam měl jet ty.“ Pauza.

Znáte Nafrněnou od Báry Polákový? Určitě znáte. „Když se to prsim tě říká, se to prsim tě ví!“ Takže ono se to ví?!

Chvilku mi trvalo, než jsem v hlavě zastavil myšlenkový vlak představ a čerstvou várku drbů si nějak rozumně přebral. Všechny rodící se dotazy jsem dokázal ukázněně zkoncentrovat do prostého: „Proč já?“ Ukázalo se, že mí mladí, nadějní kolegové jsou také velmi plodní, a to nejen v práci. Dva z nich čekali v době mistrovství nové přírůstky do rodin. A zkušenější kolega Smetana si zase se třemi dětmi v baráku nemohl dovolit odjet nikam. ŠESTÍ NA SVĚTĚ

„Takže mi chceš říct, že prostě došli lidi?“ optal jsem se pravdomluvného Jiřího. Ten nad talířem čím dál rychleji stydnoucího UHO přitakal.

Sice by mě nenapadlo, že místo na největší sportovní akci roku bude determinovat redakční spermiogram, ale budiž. Historie se neptá, jak s oblibou v redakci rádi narážíme na hojně používané novinářské klišé. Takže se nakonec opravdu rozhodlo, že na mistrovství světa pojedu jako reportér já.

Ne že bych neměl pocit, že si to za ty odkroucený roky nezasloužim, to ne, ale něco tak sakra velkýho vás potká jen párkrát za život. Takže když jsem se tu skutečnost po oficiálním jmenování snažil rychle vstřebat, dostal jsem ještě jeden samurajský úkol.

V rámci své současné pozice vedoucího webu a sociálních sítí jsem totiž měl z Číny kromě televizního obsahu obstarávat taky materiály pro „socky“. Asi tušíte, že spojení Čína a sociální sítě 2 je něco jako vojna a mír. Prostě to nejde úplně dohromady. Ale to se nějak poddá. Teď slavíme a balíme, čeká náš totiž Čína, olé!

2

Komunistická vláda v Číně oficiálně kontroluje internet a blokuje některé webové stránky, na kterých by mohli obyvatelé vyhledávat informace nebo mezi sebou komunikovat. Takže můžete absolutně zapomenout na Google, Wikipedii, Twitter, Facebook, Instagram a dokonce i na aplikaci WhatsApp. Jedinou možností, jak blokování přelstít, je připojit se pomocí nainstalované kouzelné appky se zkratkou VPN, která vás připojí na internet jakoby z jiné země (U mě to bylo nejčastěji Japonsko.), a vy pak můžete volně surfovat. To byl jediný způsob, jak například psát příspěvky na Twitter nebo je dávat do instastories ČT sport. Vtipné bylo, že VPN používali i čínští novináři, se kterými jsme na mistrovství přišli do styku.

16 — 17

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

第三 Máte rezervaci? A mohl bych ji vidět?

28. 8.

Tuhle kapitolu bych rád otevřel tvrzením, že drtivá většina věcí v Číně funguje úplně jinak než u nás a většinou hůř. Prostě to tak je. Uvidíte sami, pár historek pro vás mám.

Už třeba při vyřizování víz vám dojde, že cestujete do centrály Velkého bratra. Soudruhům jsem totiž v osmistránkovém formuláři předal kompletní přehled svých osobních dat, rodinných příslušníků, všech zaměstnavatelů, cestovatelské historie i číslo na mobil. Na druhou stranu, pokud do Číny chcete, nic jinýho vám stejně nezbývá. Valná většina všech záležitostí potřebných k pobytu a pohybu po Číně se vyřizovala s dostatečným předstihem. To je u podobných akcí naprosto běžné. Zažádáte o akreditaci, dostanete ji a víte, že můžete přijet. Zažádáte o ubytování v oficiálním media hotelu, dostanete potvrzení a víte, že máte v Číně kde spát.

O to nečekanější bylo naše zjištění, že rezervaci v hotelu nemáme. Po desetihodinovém letu Praha – Šanghaj a dvouhodinovém kličkování předraženého letištního transportu ranní šanghajskou špičkou nám to při pohledu do systému chladně oznámil recepční. „V hotelu prostě nebydlíte.“ To rozhodně není informace, kterou chcete po dvanácti hodinách na cestě a při pučícím jet lagu slyšet. Tak jsme na sebe s Kubou Bažantem a kameramanem Honzou Matoušem němě zírali. Vedle nás hora zavazadel a televizní techniky a v unavených hlavách žádný kloudný nápad. Stáli jsme tam jak tři blízcí neznámí a já se pokusil o zoufalý kontakt s Prahou, kde byly čtyři ráno. Postupně jsem probudil produkční Kamilu Šlaisovou a Markétu Vránkovou z mezinárodních přenosů. Kromě ospalého ujištění, že hotel máme mít zarezervovaný a že „se na to podívají, až budou v práci“, jsem z nich nic víc nedostal.

18 — 19

Po chvíli jsem si všimnul, že mi na displeji blikla notifikace s mailem od Mezinárodní basketbalové federace FIBA. Třeba nějaký dobrý zprávy o blížícím se mistrovství, říkal jsem si. Tak jsem email zvědavě otevřel a nestačil se divit. „Vážený Jiří Kalembo, chtěli bychom Vám poděkovat za Váš zájem o FIBA mistrovství světa 2019 v Číně. S politováním Vám ale musíme oznámit, že Vaše žádost o akreditaci byla zamítnuta.

Rádi bychom zdůraznili, že toto rozhodnutí je konečné, ale nijak neovlivňuje Vaše šance zažádat o akreditace na některou z budoucích akcí FIBA.“ „Ty vole (pardon), to se mi snad zdá! Děkuju! Jasně, určitě si zažádám, třeba o MS 2023, a vy mě necháte hnít v Indonésii!“ Fakt vám nekecám. V rozmezí několika minut nám borec oznámil, že na hotelu nebydlíme a borci z mezinárodní federace

ŠESTÍ NA SVĚTĚ

mi zrušili akreditaci na MS. Připadal jsem si jak v tom absolutně nejblbějšim vtipu. Díval jsem se okolo, jestli se nejedná třeba o nějakou skrytou kameru. (Ona teda byla, protože skrytý i neskrytý kamery jsou v Číně všude, ale rozhodně ne kvůli točení humorných scének a skečů.)

Byli jsme tři bezdomovci a ke všemu bez práce (předpokládal jsem, že Honzovi s Kubou přišel ten samý mail). Na to, že jsme byli asi tři hodiny v komunistické Číně, je to podle mě docela kumšt. Kolega Bažant začal ztrácet trpělivost, což se projevovalo postupným zvyšováním hlasu při komunikaci s bezradnými dobrovolnicemi u infostánku mistrovství, který byl taktéž umístěn v lobby hotelu. Kromě vypsaných odjezdů novinářských shuttle busů z hotelu do haly jsme ze tří nesmělých slečen nic víc nedostali.

20 — 21

V průběhu týdne mě bavilo pozorovat jejich rozdělení práce.

Jedna jakž takž rozuměla anglicky. Té jsem sdělil nějaký dotaz.

Ona ho bryskně předala kamarádce, která uměla asi nejlíp a nejrychleji hledat v telefonu (Pozor, nikoliv googlit, protože Google je v Číně blokovaný, jak už víme.) a třetí se na mě během této procedury usmívala. Nechci, aby to vyznělo nějak nekorektně, ale byla to taková živá verze Sony opiček. Ty jsou přece taky roztomilý, že jo?

Ale to jsem odbočil. Ještě jednou jsem se jal navštívit recepci a ve své unavené zoufalosti (nebo zoufalé unavenosti?) se pokusil vysmlouvat nějaký volný kamrlík třeba ve sklepě, to mi bylo v tu chvíli úplně jedno. Ukázalo se, že v předchozí komunikaci se pravděpodobně v překladu (nebo ve špatné výslovnosti pana recepčního) ztratila informace, že hotel volné pokoje má, ale za plnou cenu, nikoliv za sníženou, která platí pro akreditované novináře, což jsme my v tu chvíli nebyli. „Kamaráde, mně je úplně jedno, jestli ten pokoj bude stát desítku za noc, pokud máš volnej aspoň jeden, my do něj chceme.“ Takže sláva, nakonec se to po hodinové anabázi povedlo a bydleli jsme. Tuhle výhru jsem zapil čínským pivem Tsingtao z minibaru a hodil sprchu. Další plán? Vyrazit k hale a zjistit, jak je to s našimi akreditacemi.

Jiri Kalemba @Kalis11

Cina zatim jedno velky prekvapeni. Na hotelu rekli, ze tam nebydlime a v tiskaci, ze nemame akreditace..tak aspon, ze knedlicky jsou tu dobry. Snad to MS zacne a snad o nem bude mit kdo psat a TV co vysilat 8:02 dop. . 29. 8. 2019 2 Retweety 94 Lajků

ŠESTÍ NA SVĚTĚ