O stromečku, který se snažil být užitečný
Na kraji lesa rostl malý smrček. Každý den se rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, k čemu vlastně na světě je.
„Podívejte na ten velký dub, a ten vysoký smrk jak vyhlíží do krajiny“ povzdychl si jednou.
„Mají pevné větve a ptáci si v nich staví hnízda.“
„A tamta jabloň u cesty? Dává lidem krásně voňavá jablíčka.“
„A já? Jsem jen obyčejný malinký smrček. K ničemu nejsem.“
Smrček z toho byl víc a víc smutný.
Starý jezevec, který šel kolem, se zastavil a zavrtěl hlavou.
„Co to slyším? To není pravda, malý smrčku. Každý má na světě své místo.“
Smrček ale nevěřil a dál smutně hleděl na ostatní stromy a přemýšlel k čemu je prospěšný. Jednoho dne se začalo ochlazovat. Vítr foukal stále silněji a první sněhové vločky padaly na zem. Zvířátka pobíhala sem a tam a hledala úkryt před mrazem.
Malý zajíček utíkal přes mýtinu, ale silný vítr ho zastihl uprostřed cesty.
„Brr, tady je ale zima! Kam se schovám,“ třásl se zimou.
Smrček neváhal a natáhl své větve.
„Schovej se ke mě!“ volal na zajíčka.
Zajíček se přitiskl k jeho kmínku, kde bylo méně větru.
„Děkuji ti smrčku! U tebe je krásně pod větvičkami.“
Silný vítr se proháněl krajinou a zvířátka hledala kam se schovat.
Smrček tak schoval i veverku, malou sýkorku a jezevce.
Každý našel pod jeho větvemi kousek tepla a bezpečí.
Jakmile se vítr utišil, zvířátka vylezla ven.
„Děkujeme ti smrčku, za to, že jsi nás schoval,“ děkovala zvířátka.
Smrček najednou pochopil...
Nemusel být velký jako dub, ani mít sladká jablka jako jabloň. Všechny ty stromy, které obdivoval buď ztratily na zimu listy a nebo byly tak vysoké, že nemohly poskytnout úkryt zvířátkům. A on byl ten, který dokázal schovat zvířátka, protože jeho dlouhé větve sahaly až k zemi.
Byl užitečný tím, že ochránil druhé.
A od té doby už nikdy nepochyboval o tom, že každý na světě má svůj smysl.
Hlavní myšlenka: Touha pomáhat
Ponaučení: Každý z nás je důležitý a může pomáhat druhým, i když si myslíš, že jsi malý nebo obyčejný.
Test paměti:
Proč byl smrček nešťastný?
Pamatuješ si zvířátka, které se schovaly pod stromeček?
Otázka pro Tebe:
Kdy jsi někomu pomohl/a?
V čem jsi pomohl/a ?
Pomáháš rád/a druhým?
Vymysli svůj vlastní příběh čím by jsi chtěl být v přírodě a jak by jsi pomáhal/a.
O kosíkovi se žlutým zobáčkem
V koruně staré hrušně bydlel kos jménem Kája. Měl krásná černá pírka, rychlé nožky a... nápadně žlutý zobák, který zářil jako sluníčko.
„Podívejte na něj,“ posmívali se občas jiní ptáci.
„Jeho zobák je tak žlutý, že vypadá jako citron!“
Kája z toho byl smutný, přál si být nenápadný jako ostatní kosové.
Schovával se mezi listím, aby ho nikdo neviděl a už ani nechtěl zpívat, i když měl krásný hlas.
Jednoho dne vypadlo z hnízda malinké ptáčátko. Volalo maminku, ale nikdo ho neslyšel – až na Káju.
Kájovi to lámalo srdce, když slyšel ten ukrutný pláč. Ale bál se, že ho někdo zahlédne a budou se mu opět posmívat. Nakonec si dodal odvahu a rozhodl se pomoci. Věděl, že je ptáčátko v nebezpečí, když vypadne z hnízda, protože by ho mohla sníst kočka.
Rychle přiletěl blíž a svým silným hlasem zavolal o pomoc. Slunce právě zapadalo, takže jeho žlutý zobák mezi větvemi doslova zářil.
Maminka svého malinkého ptáčka díky tomu hned našla.
„Děkuji kosíku,“ řekla dojatě.
„Kdybys neměl tak jasný zobáček, možná bych svého drobečka nenašla.“
Kája se usmál a pocítil něco krásného – radost.
Poprvé byl na svůj zobák hrdý.
Od té doby už ho neschovával, už se za svůj žlutý zobá-
ček nikdy nestyděl. Naopak! Byl na něj pyšný, protože věděl, že být jiný může být krásné a užitečné.
Každé ráno usedl na nejvyšší větev a zpíval písničky pro celý les.
Jeho žlutý nos se stal známkou odvahy a laskavosti. I když si ostatní ptáčci z něho dřív dělali legraci, teď všichni věděli, že právě díky svému zobáčku zachránil malého ptáčka.
Hlavní myšlenka: Přijmi sám sebe, odvaha být jiný.
Ponaučení: I když se cítíš jiný než ostatní, právě to, z tebe může udělat někoho výjimečného.
Každý má něco, čím může pomáhat druhým.
Test paměti:
Jakou barvu měl v pohádce zobáček kosíka?
Co udělal kosík, když vypadlo z hnízda malé ptáčátko?
Otázka pro Tebe:
Co dělá kosík skáče nebo chodí?
Co máš rád/a na ptáčcích?
Víš proč se nesmí sahat na mláďátka, která vypadnou z hnízda?
Vymysli si vlastní příběh o ptáčcích.
O veverce Věrce se zlatým srdcem
Uprostřed tichého lesa, kde šuměly stromy a ptáčci zpívali od rána do večera, žila malá veverka jménem Věrka.
Měla hebounký rezavý kožíšek, ocásek jako nadýchaný obláček a oči, které svítily jako kapky rosy na slunci.
Říkalo se o ní, že má něco, co neměl nikdo jiný – laskavé srdce, které vždy poznalo, když někdo potřeboval pomoc.
Jednoho podzimního večera potkala na mýtině plačícího ježečka.
„Proč pláčeš?“ zeptala se tiše.
„Ztratila se mi maminka,“ vzlykal ježeček.
Věrka se nerozmýšlela. Vzala ho za tlapku a vydala se s ním hledat maminku. Hledali dlouho, ale nakonec objevili jeho maminku pod starým dubem, jak ho tam hledá.
To bylo šťastné shledání. Sotva se veverka Věrka otočila, že poběží zpátky, slyšela další volání.
„Veverko Věrko!“ volal malý ptáček.
Zamotal se do kapradí a nemohl se z něj sám vymotat. Věrka k němu přiběhla a pomohla mu.
Věrka veverka měla vždy dobrý pocit z toho, že pomáhá druhým a že pokaždé vše dobře dopadne.
Druhého dne brzy ráno, když Věrka vykoukla ze svého pelíšku, viděla, jak myška nemůže utáhnout kaštan do své nory.
Věrka seběhla po stromě dolů a pomohla myšce s kaštanem.
Nikdy nečekala na poděkování.
Dělala to, protože to cítila v srdci.
Zvířátka si její pomoci brzy začala všímat.
„Věrka, je naše sluníčko,“ říkala srnka.
„Má nejlaskavější srdce v lese,“ šeptal krtek.
Jednoho dne ji čekalo překvapení. Když přišla ke svému oblíbenému pařezu, seděla tam všechna lesní zvířátka. Měli tam přichystaný pro Věrku šiškový dort.
„Věrko,“ řekla sovička, „děkujeme ti, že jsi vždycky s námi, když tě potřebujeme. Dnes je den, kdy ti chceme ukázat, jak moc tě máme rádi.“
Věrce veverce se rozzářily oči. Neřekla ani slovo – jen se usmála. A v tom úsměvu bylo všechno.
Hlavní myšlenka: Když pomáháš druhým s láskou, štěstí si tě vždycky najde.
Ponaučení: I malá laskavost může přinést velkou radost. Stačí mít srdce na správném místě.
Test paměti:
Jak se jmenovala v pohádce veverka? Kterým zvířátkům veverka pomohla?
Otázka pro Tebe: Co hezkého jsi dnes pro někoho udělal/a?
Pomáháš rád/a druhým?
Máš radost, když můžeš někomu pomoci?
Vyprávěj svou pohádku o veverce, nebo jiném zvířátku jak pomáhalo ostatním zvířátkům?
Kos žlutý nos Malý černý kos, žlutý nosí nos.
Za něho se styděl, padat ptáče viděl. Pomohl mu mámu najít, a tak může začít slavit.
Kája se on jmenuje, nosíkem zachraňuje.
Veverka Věrka
Uprostřed lesa tichého, najdeme něco vzácného.
Žije tu veverka, jmenuje se Věrka.
Oči ji svítí jak sluníčko, má laskavé srdíčko.
Všem ochotně pomáhá, úsměv ráda rozdává.