Muži v Česku 11-12 2024

MARTIN CAREV

To take on the unknown, venture into the unseen and dare all? This is the spirit that gave birth to TUDOR, a spirit carried forward by every woman and man who wears this watch. Without it, there is no story, no legend and no victory. This is the spirit that drives David Beckham every single day. This is the spirit embodied by every TUDOR Watch. Some are born to follow. Others are born to dare.

RANGER

téma

Technologická normalizace

I pětatřicet let po sametové revoluci jsme znovu často obětí vyslovených myšlenek. To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nikdo neposlouchá!

rozhovor

Kupředu pravá, zpátky ni krok!

Rozhovor s historikem Radkem Schovánkem nejen o praktikách StB, výrobě sledovacích zařízení a otevírání zámků zahraničních ambasád.

46 věřte nevěřte

Umíme čekat potichu?

Kdo vymyslel ty písničky, které nám hrají do ucha, zatímco čekáme na operátora, který možná vyřeší všechny naše problémy?

o kom se mluví

Jiří Chadraba

Hlavní hrdina seriálu Vlastně se nic nestalo nám vyprávěl nejen o tom, jak se mu na place spolupracovalo s koordinátorkou sexuálních scén.

muž z obálky

Martin Carev

Jeden z nejmocnějších influencerů poslední dekády se rozhodl sbírání lajků pověsit na hřebík a proslavit se i jinde než na sociálních sítích.

dress code

Street style v Česku

Tentokrát jsme vyrazili na lov originálních outfitů na mezinárodní konferenci Pulse Prague 2024, kde se sešli designéři a architekti z celého světa.

časomíra

Longines: Legend Diver Švýcarská hodinářská značka stála v 50. letech minulého století u zrodu fenoménu potápěčských hodinek, který se drží na vlně popularity dodnes.

gear

Zlaté české ručičky

Přinášíme vám jedinečnou selekci novinek, se kterými na podzim přišli čeští umělci a designéři. A kdo ví, možná vás inspirují k nákupu originálních dárků!

Foto: Matúš Tóth, Anders Tukler a David Turecký

explore

108

Švédsko očima umělců

Tři švédští umělci, kteří svá díla právě prezentují v Praze, vás v naší cestovatelské rubrice zvou k objevování svých domovských měst.

údržba

118

Vůně plné příběhů

Jaké novinky vás čekají na předvánočním trhu s parfémy, jakou vůní uděláte radost svému autu či interiéru a jaká je nová česká parfémová značka?

menu

140 132

Bramborový salát

Oslovili jsme tři šéfkuchaře, aby nám prozradili recept na svůj bramborový salát. Vybrat si můžete z české legendy či asijské a fusion verze.

Ti nejlepší z nejlepších

Rozhovor s Pavlem Mandrlou, novým ambasadorem barmanské soutěže World Class, která se dá bez nadsázky označit za barmanské Oscary.

kultura

156

Vzkříšení legendy

Do divadla Spirála na pražském Výstavišti se po letech vrátil život a tak jsme se zeptali uměleckého šéfa Lukáše Vilta, na co se můžeme těšit.

knihovna

162

Ondřej Cihlář

Svou bohatou knihovnu nám tentokrát představil

Ondřej Cihlář z pražského divadla Vosto5, který má sám na kontě několik publikací.

po přečtení použijte

168

Agentský manuál

Jak se správně maskovat, které filmy s agentskou tematikou vidět, které dovednosti si osvojit a jaké fígle znát, abyste byli dobří agenti.

ŠÉFREDAKTOR Petr Jansa, petr.jansa@newlookmedia.cz ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA Miloš Štěpař, milos.stepar@newlookmedia.cz ART DIRECTOR Štěpán Bejr REDAKCE Václav Rybář, Kay Buriánek, Adam Maršál, Radek Kovanda, Jindřich Hubený, Michal Borský EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍCI Martin Faltejsek, Šimon Gut, David Hron, Petr Karšulín, Jano Kimák, Sandra Kisić, Michaela Ohemová, Darina Sieglová, Soňa Šajdáková, Roxy Teslychko, Matúš Tóth, David Turecký, Alena Gurin Stará, Štěpánka Strouhalová, Vojtěch Velický JAZYKOVÁ KOREKTURA Simona Vondráčková, Eva Bejrová INZERCE Michaela Hromádková, Michaela.hromadkova@newlookmedia.cz, tel.: 602 853 496 Andrea Manhartová, andrea.manhartova@newlookmedia.cz, tel.: 725 862 010 / Hana Trněná Pavelková, hana.pavelkova@newlookmedia.cz, tel.: 737 217 000 Jakub Šuťák, jakub.sutak@newlookmedia.cz, tel.: 731 083 500 MANAŽER DISTRIBUCE Monika Matějková, monika.matejkova@newlookmedia.cz, tel.: 606 417 661 FOTO NA OBÁLCE Matúš Tóth; Martin Carev má na sobě vestu, 2 599 Kč a košili, 1 399 Kč, oboje Finshley & Harding, prodává Van Graaf; klobouk Barbour, 1 820 Kč, prodává Zalando TISK Triangl, a.s. PŘEDPLATNÉ SEND, spol. s.r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00 Praha 9 Horní Počernice, Tel.: 225 985 225, GSM: 777 333 370, send@send.cz DISTRIBUCE PNS a.s. EVIDENČNÍ ČÍSLO / ISSN E 22825 / 2533-4506 PERIODICITA dvouměsíčník VYDAVATEL New Look Media s.r.o., Apolinářská 3, 128 00 Praha – Nové Město IČO: 06162894 INSTAGRAM @muzivcesku WEB www.muzivcesku.cz

Každý si zaslouží svého Standu

Časopis Muži v Česku, který právě držíte v ruce, není úplně standardní. A teď nemluvím o tom, že jde o výroční 50. číslo (tímto blahopřeji bývalému šéfredaktorovi a aktuálnímu majiteli vydavatelství Miloši Štěpařovi, pod jehož křídly vychází). Ale abych se dostal k jádru pudla… Tento úvodník, který většinou píšu v den uzávěrky, vzniká se čtrnáctidenním předstihem ve chvíli, kdy mám k dispozici necelou třetinu podkladů od našich skvělých redaktorů a externistů, kteří pro vás pravidelně píší, fotí, ilustrují a odvádějí další práci, jež je pro vznik časopisu zásadní. Proč? Protože většina z těchto lidí má děti (nebo minimálně psy) a rozhodli se s nimi trávit podzimní prázdniny. A také proto, že náš stěžejní psavec Vašek Rybář, který pro vás pravidelně připravuje třeba obsáhlá témata a řadu dalších textů, se stal před pár týdny otcem. Už dvojnásobným. „Další vydání je venku! Cover girl se jmenuje Sophie a ve třech letech začne šéfovat Dolce Vitě,“ okomentoval zaslanou fotku novorozeněte svým typickým humorem. A já mu tímto ještě jednou gratuluji. Tady je však nutné poznamenat, že Vašek nemá skluz kvůli tomu, že by dcerku týden zapíjel. Ne. On je totiž jedním z těch neuvěřitelných chlapíků, kteří dělají práci otce na plný úvazek. A neflákají to. Krom rozšiřování sbírky angličáků, výroby marvelovských masek a cest přes půl světa pro Tatranky, si teď do svého životopisu připíše znalost rodokmenu panenky Barbie a přehled o místech, kde mají ty nejdokonalejší repliky šatů z Ledového království. Prostě a jednoduše, jeho životní mise se tento měsíc značně ztížila. A i když my chlapi máme vždy všechno pod kontrolou a umíme být organizovaní v každé situaci, je mi jasné, že i otec na mateřské si musí projít svým šestinedělím. Proto na Vaška netlačím, neprudím a nepřepínám. Prostě vím, že své texty odevzdá včas. Tečka!

Já sice otcem nejsem, a nejspíš ani nikdy nebudu, ale přesně vím, jakým otcem bych chtěl být, kdyby se to stalo. Pro svůj vzor totiž nemusím chodit nijak daleko. Paradoxně,

můj táta si to nemyslí. V létě jsme spolu seděli na zápraží na naší chalupě a já ho zas a znova nutil, aby mi vyprávěl historky ze svého mládí, které jsem slyšel už tisíckrát a které tolik miluju. Táta je zas a znovu opakoval a pak se z ničeho nic zadíval do dálky a pronesl větu, která mi nedá spát. „Já o tom furt přemýšlím. Strašně mě mrzí, že jsem byl pořád jen v práci a nevěnoval se ti tak, jak bych chtěl.“ Víte, bylo mi šest, když padl režim a lidé měli najednou možnost zvolit si svou vlastní budoucnost. Můj táta se rozhodl podnikat a se svým parťákem Radimem založil malou truhlárnu ve sklepě činžáku v pražské Libni. Začalo jim to fungovat, firma rostla, ze sklepa se postupem času stala obrovská hala a z výroby poliček se stala velkovýroba, která nábytkem vybavovala celé hotely.

Ano, táta trávil hodně času v práci a já byl většinu času s mámou či babičkami, ale když zapátrám v paměti, rozhodně mě nezanedbával. Každé ráno, když jsem vstal, jsem měl na stole připravený chleba s marmeládou a kakao. Pak mne svým vytuněným bourákem hodil do školy, sem tam mě vzal na nákupy cool oblečení (aby o tom máma nevěděla), které mi spolužáci záviděli, nechal se přemluvit, aby mi pořídil psa (na tu cestu kolem Olšanských hřbitovů nikdy nezapomenu), bral nás na dovolené k moři, platil lekce kytary, angličtiny a bruslení… A když měl náhodou volno, makal na naší chalupě, kterou dal vlastníma rukama do kupy tak, že v ní teď s veškerým komfortem trávíme nejen léto. Byl to táta, kdo mě naučil řídit, kdo mi koupil první auto a dodnes je to on, komu volám, aby mi přivrtal poličku, pohlídal psa nebo opravil toustovač. A nejen mně. I moji kamarádi si zvykli na to, že když cokoliv potřebují, volají, abych poprosil Standu o pomoc. A on nikdy neřekne ne – vyrobí kuchyň, koupí jídelní stůl se slevou, dofoukne gumy, otevře zabouchnuté dveře… A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. „Každý by měl mít takového svého Standu,“ řekla mi před pár dny kamarádka a já nemohu jinak než souhlasit. Prosím, vy všichni, kteří jste se stali tátou nebo to pánujete, buďte pro své děti takovými otci, na které se mohou vždy spolehnout. Buďte pro ně vzorem, kamarádem, psychologem, a když to bude potřeba, klidně je seřežte. „Tak ty chceš skákat z balkonu? Tak počkej, já tě ještě zmlátím, abys měl důvod!“ vytanula mi na mysl Standova hláška z mých pubertálních let, díky které jsem se probral z hysterie a začal se smát. A pokud patříte k těm šťastným, kterým ještě mobil oznámí, že volá „táta“, užívejte si to a myslete na to, že jednou na vás vaše děti budou koukat stejně. Pokud budete mít štěstí.

PETR JANSA šéfredaktor

To chceš

Trvalo to, ale konečně je zase tady. Nejoptimističtější období roku, kdy se vám deprese vyhýbá obloukem.

Den začíná později a končí dřív, takže můžete dlouho a bez výčitek vyspávat. Nemusíte řešit zdravou stravu, protože objemný kabát špeky skryje a plážová sezona je ještě daleko. Pokud máte chuť sportovat, nemusíte nikam dojíždět – stačí obout běžky a vyrazit do nejbližší hospody… Anebo víte co? Zůstaňte doma a udělejte si radost něčím z našeho výběru.

TEXT Petr Jansa

Rumové potěšení

Pokud patříte k početné skupině českých rumových fanoušků, určitě nám dáte za pravdu, že jeden z nejlepších rumů světa má kořeny na ostrově Barbados. Novinka od značky Planteray (do letošního roku Plantation) označená jako PXXO 20th Anniversary je v jejím portfoliu vcelku unikátní. Nezraje totiž dvakrát jako ostatní rumy, ale hned třikrát. Nejprve v sudech z amerického bílého dubu na Barbadosu, poté ve Francii v sudech po koňaku Ferrand, sladkou tečku pak rumu dodává poslední fáze zrání v sudech po sherry Pedro Ximénez z Andalusie.

→ Planteray, 1 500 Kč / 700 ml, www.warehouse1.cz

Něco na zub

Letos je tomu už dvě stě let, co si obyvatelé a návštěvníci italského Milána mohou pochutnávat na delikatesách z legendární cukrárny Marchesi 1824. Nejde přitom jen o čokoládu, domácí želé, vyhlášené plněné kobližky bombalone nebo dorty připomínající umělecká díla. Vyhlášené je také jejich vánoční panettone, pro které si chodí místní a které si odsud objednávají italští emigranti, aby jim během svátků připomnělo chuť domova. Díky Prada Group, která rodinnou cukrárnu před deseti lety koupila, se naplno rozjel e-shop, vznikly nové pobočky a teď i nová kniha, která mapuje celou historii podniku. → Assouline, 4 050 Kč, www.assouline.com

Palác plný pokladů

Nezáleží na tom, jestli sbíráte mechanické hodinky, tenisky, angličáky, nebo VHSky s osmdesátkovými pornofilmy. Každá taková sbírka si zaslouží být uložena na místě, které je stejně jedinečné jako ona sama. A možná právě pro vaši sbírku vznikla limitka pěti komod, jež našly inspiraci v původním kousku z roku 1950 od Gia Pontiho. Stejně jako tehdy jeho otec Piero i Barnaba Fornasetti pro novou kolekci využil dřevo z kořene ořechu a ozdobil ho motivem „Architettura Archetipo“. Ten u zavřené komory zobrazuje Palác Balbi v Janově, při otevření pak odhaluje hlavní nádvoří Akademie Brera.

→ Fornasetti, info o ceně v obchodě, www.fornasetti.com

Zpátky v čase

Nebudeme se vás ptát, jestli si občas nostalgicky nevzpomenete na svého Game Boye. Je nám jasné, že vlastně docela často. A taky je nám jasné, že vás určitě potěší novinka Analogue Pocket – vytuněná limitka přenosné herní konzole v osmi jedinečných barevných odstínech. Je kompatibilní s knihovnou více než 2 780 herních cartridgí vzniklých pro Game Boy, ale umožní vám si hraní užít mnohem víc, než jak tomu bylo tenkrát v dobách vašeho dospívání. Třeba i díky rozlišení, které má 10x lepší než původní Game Boy. A pozor, umí toho ještě mnohem víc – třeba vytvářet a mixovat hudbu.

→ Analogue, 5 850 Kč, www.analogue.co

Čím delší, tím lepší

Nebojte, nebudeme vám tlouct do hlavy zaručené cviky na prodloužení vaší chlouby. Tady je řeč o tkaničce, která umožňuje, aby vám kalhoty padly stejně dobře před vánočním obžerstvím jako po něm. Pokud je nějaká značka skutečným mistrem stylové ležérnosti a uvolněnosti, je to americký nezávislý brand Fear of God z LA. Funguje už jedenáctým rokem a stojí za ním návrhář Lorenzo Manuel (syn legendárního hráče MLB Jerryho Manuela). A jelikož na materiálu záleží, tyhle kalhoty jsou jen z té nejlepší vlny a bavlny.

→ Fear of God, 60 180 Kč, prodává www.mrporter.com

Jeskynní malby

Věřte tomu nebo ne, během paleolitu měli lidé zimy ještě delší a nudnější, než je tomu dnes. Ostatně co dělat ty dlouhé hodiny v jeskyni bez knih, filmů a mobilního telefonu, že? I díky tomu vznikla celá řada ceněných maleb, které lidstvo fascinují dodnes. Můžete se chopit štětce a zkusit nějakou sami vytvořit! Nebo můžete zachovat klid, uvařit si grog a z gauče obdivovat, jak si s inspirací jeskynními malbami ve 21. století poradili jiní. Třeba finský ilustrátor Matti Pikkujämsä, který svou tvorbu promítl na vlněnou deku.

→ Lapuan Kankurit, 3 854 Kč, prodává www.arki.cz

Prostě borovice

Není třeba vymýšlet příběhy o tom, jak tvůrce parfému v dětství zakopl o pařez a borová větvička ho přitom šlehla přes promrzlý nosík. Nic takového. Parfémová voda Pine je prostě tím, čím je – čistou esencí borovice. Soustřeďuje se na jedinou nótu a v portfoliu stockholmského výrobce je tak jedinečným úkazem. Sedm předešlých parfémů se totiž soustředilo na směsi vonných nót, které měly evokovat třeba středověkou čarodějnickou mast, bájnou antickou rostlinu, nevysvětlitelný zvuk… Nebo božský nektar, kterým bůh Indra nakrmil novorozeně, jež porodil král bez mléčných žláz.

→ Stora Skuggan, 3 500 Kč, prodává www.myskino.cz

Boty na celý život

Kvalitní bota se pozná tak, že jí čas od času necháte vyměnit podrážku, ale jinak vydrží celý život. A přesně takové jsou boty od značky John Lobb, která má kořeny až v 19. století. Ševcovský učeň z Cornwallu nejprve odešel za prací do Londýna, během zlaté horečky šil v Austrálii boty s dutou patou, aby do ní mohli horníci schovávat zlaté nugety… A v roce 1863 se stal oficiálním obuvníkem prince z Walesu. A dnes? Firma žije dál, má po světě 19 obchodů a boty stále šije ručně. Klasiky jako tyhle Chelsea Boots si na e-shopu můžete dokonce customizovat – od materiálu přes barvu až po podrážku.

→ John Lobb, od 54 750 Kč, www.johnlobb.com

Nadčasová klasika

Jeho obleky ušité na míru nosí Lewis Hamilton i Valentino Rossi. A jakmile si sáhnete na látky, ze kterých je šije, budete je chtít nosit i vy. Německý módní návrhář s kořeny v Turecku Umit Benan je prostě mistr luxusních materiálů a propracovaných střihů. Se svou linií Umit Benan B+, kterou představil v roce 2019 jako doplněk ke svému made to measure ateliéru, však myslí i na nás, kterým stačí konfekce tzv. na lítačku. Třeba univerzální rolák ze směsi bavlny a kašmíru, který oceníte jak při běhání po městě, tak na horské chatě.

→ Umit Benan B+, 46 050 Kč, exkluzivně prodává www.mrporter.com

Vohulte to!

Svůj historicky první reprák pojmenovaný Sabre představili už v roce 1985. Těžko říci, zda si Brian O’Rourke se synem Alanem tehdy uvědomovali, že jim pod rukama vznikla nadčasová klasika, která bude mít úspěch i v novém tisíciletí. Ať tak či onak, ten úspěch je skutečný a důkazem může být nový systém pojmenovaný Sabre-R, který v sobě kombinuje dokonalý zvuk, moderní technologie a vybroušený retro design vycházející z originálních beden. Vyvolá ve vás pocit, že tuhle reprosoustavu i se streamovacím zesilovačem R610 prostě potřebujete mít doma na polici.

→ Ruark, 54 900 Kč, www.ruarkaudio.com

Hudební hodinky

Neuvěřitelných sedmdesát let uplynulo od chvíle, kdy světlo světa spatřila legendární elektrická kytara Fender Stratocaster. Svého času na ni hrávali Jimi Hendrix, Eric Clapton, David Gilmour nebo třeba Ritchie Blackmore z Deep Purple. Možná i proto chtěl Fender Custom Shop na oslavu tohoto výročí vytvořit něco opravdu unikátního a tak se spojil s luxusní značkou Bvlgari. Vznikla limitovaná edice 1 200 kusů mechanických hodinek Aluminium GMT x Fender s hliníkovým pouzdrem (40 mm), hnědou gumovou korunkou a náramkem ze stejného materiálu, která má opravdu skvěle znějící tikot.

→ Bvlgari, 116 050 Kč, www.bulgari.com

Stylová ochrana

Na sjezdovce je vcelku jedno, jestli svítí sluníčko, nebo je zataženo. Ostrá bílá barva sněhu pálí do očí za každé situace. I proto je dobré se na hory vybavit kvalitními lyžařskými brýlemi s ochrannými zatmavenými skly. To vám ale asi nemusíme vyprávět, když to ví i Pharrell Williams odkojený písčitými plážemi americké Virginie. Tenhle chlapík rozhodně nezapře, že pár sjezdovek v Alpách i Aspenu už nejspíš sjel, protože jeho první lyžařská kolekce pro Louis Vuitton je nejen stylová, ale i maximálně funkční. Mimochodem, krom brýlí či lyžařských kombinéz si můžete pořídit třeba i snowboard.

→ Louis Vuitton, 22 500 Kč, www.louisvuitton.com

Dobré ráno, krásné ráno

Pokud je během zimních měsíců něco opravdovým utrpením, je to vstávání. Probouzet se do tmy je prostě a jednoduše za trest, ale nic není ztraceno. Originální lampička spojená s budíkem totiž nabízí vcelku elegantní řešení. Už 30 minut před vaším plánovaným probuzením se totiž začne pomalu rozsvěcet a vám začne klesat melatonin. Tím to však nekončí. Než přijde čas vstát, začnou se nenápadně ozývat uchu lahodící zvuky přírody, které se naplno rozezní v hodině H. A večer? Večer bude naopak svítit červeným světlem, které vás ukolébá.

→ Lexon, 1 990 Kč, prodává www.gentlemanstore.cz

Vždy připraven

Ať už jezdíte na kole, procházíte se, nebo běháte, multifunkční společník Thule Chariot Sport 2 to bude dělat s vámi. A nebude u toho mít hloupé poznámky ani žádné šprajcy. Díky nově vylepšenému doplňkovému setu vám navíc zvládne dělat společnost i při běžkování. Jak? Svůj multifunkční sportovní vozík velmi jednoduše přestavíte na saně s integrovaným nastavitelným odpružením, které lze zapínat a vypínat dle vašeho preferovaného lyžařského stylu. Anebo si s ním můžete vyrazit zabruslit. Jak říkáme, tenhle parťák nezklame vás, vaši ratolest, ani línějšího domácího mazlíčka.

→ Thule, 10 930 Kč, www.thule.com

Umění sbalené na cesty

Limitované vánoční kolekce produktů s hravými motivy života v horské krajině se už do DNA značky Montblanc zapsaly nesmazatelným inkoustem. A letošní svátky samozřejmě nemohou být výjimkou. Zatímco vloni kolekci zdobily ilustrace evokující vizuální styl z 20. a 30. let minulého století plný tlumených barevných odstínů, letos se můžete těšit na jednoduché černé „perokresby“ na slonovinovém podkladu, na kterých vyniknou i ty nejmenší detaily. Na plátěné doplňky jsou vyšity černou nití, na polykarbonátovém kufru s koženými detaily pak natištěny.

→ Montblanc, 28 000 Kč, www.montblanc.com

The Cure

Songs of a Lost World

Čtrnácté studiové album

The Cure vyšlo na sklonku roku 2024 po dlouhých šestnácti letech čekání.

TEXT Kay Buriánek

Jaké je? Dá se vůbec nějak smysluplně uchopit a popsat jeho geneze, kvalita v kontextu jejich tvorby i obecně, zasazení do současné hudební produkce nebo jeho relevance? Dá se o něm vlastně vůbec nějak polemizovat, pochybovat, teoretizovat, srovnávat, nebo jen stačí poslouchat a nechat ho prostupovat našimi smysly bez tendence vytvářet si na něj nějaký názor? Mnoho otázek, málo odpovědí. The Cure jsou něco jako mezigenerační plazma, součet pozitivně nabitých částic, které se kumulují do extatického čehosi, co se jen stěží dá jakkoliv definovat. Znáte snad jiné hudební uskupení, které se svými kořeny v raných osmdesátých letech dokáže oslovovat publikum z generace X až po generaci Z bez uzardění a pocitu trapnosti a jehož recepce je spontánní, emocionálně vřelá a nenucená? Já ne. The Cure zkrátka byli, jsou a budou bez ohledu na to, co si o nich a jejich existenci myslíme. Robert Smith je chlápek, jehož nitro je nelehké pochopit, ale většinu věcí má tak jasně pojmenovaných a poskládaných, že je zcela zjevné, jak ho nebaví se čemukoliv přizpůsobovat. Vlastně ta sveřepá autonomie je jedna z elementárních věcí, která stojí u zrodu fascinujícího a jedinečného hudebního fenoménu. A uvědomování si vlastní mortality dává celému lehce nihilistickému konceptu jasnější kontury a smysl, přibližující ho hlubšímu pochopení. Pokud se o pochopení vůbec dá mluvit. Nokturnální bezbřehá a bezhraniční hudba jako by byla ostrovem svobody v pravidly a zákonitostmi sešněrovaném hektickém světě současnosti. Byli vůbec The Cure někdy mladí? Zdá se, že už jako teenageři v době, kdy kolem nich v Anglii zuřila punková revoluce, bylo na téhle temně elegantní kapele z Crawley cosi podezřele dospělého. Od poslední desky Cure uplynulo 16 let a od posledního hitu tři desetiletí. A přesto Robert Smith a spol. pokračují ve

svých tříhodinových koncertech a jejich nové album zjevně nemá zájem dohánět čas po svém prodlouženém těhotenství, spokojí se s vlastním neuspěchaným tempem. I když ve svém katalogu za čtyři dekády existence mají pestrou paletu nálad od milostných písní (The Lovecats), šťavnatých popových skladeb (Just Like Heaven) až po psychedelické výlety (The Caterpillar), nic z toho, co najdete na Songs of a Lost World, snad kromě riffového nářezu v Drone:Nodrone, nezvyšuje tempo nad rámec poklidné procházky. Na rozdíl od mnoha svých hudebních souputníků v roce 2024 nemají dnešní The Cure potřebu dokazovat svou životaschopnost nebo relevanci. A proč by měli? Vytvořili si už kdysi dávno svůj vlastní zvuk – gotický, epický, a přesto podivně minimalistický – a nemusí se době, trendům ani nám podřizovat. Songs of a Lost World možná nepředstavuje nějaký obrovský kvalitativní pokrok oproti vrcholům Bloodflowers, 4:13 Dream nebo jakémukoli jinému albu po vydání Wish. Ale působí jako deska, která přišla v pravý čas s koncentrovanou dávkou The Cure bez nutné a mnohdy nudné vaty, jež provázela jejich pozdější alba. Osm písní přináší příběhy o smrti (I Can Never Say Goodbye je o nečekaném odchodu Smithova staršího bratra Richarda), smrtelnosti (krásná And Nothing Is Forever) a obtížnosti bytí v přítomném okamžiku (All I Ever Am). Smithův hlas i po tolika letech zní stále svěže, uvolněně a naléhavě zároveň a jeho schopnost psát úsporné a přitom řemeslně dokonalé texy je obdivuhodná. Ale možná největší poklona, kterou lze Songs of a Lost World složit, spočívá v tom, že už teď působí nevyhnutelně, jako dílo moudré a půvabné, které se přirozeně táhne od chvíle, kdy se The Cure před dávnými lety chopili svých nástrojů. → www.thecure.com

Gladiátor II

Ridley Scott vyráží znovu do boje a hodlá spasit Řím i váš oblíbený multiplex.

TEXT Václav Rybář

Už se zase nebavíte? Ridley má pro vás řešení. Vrací do hry Gladiátora. Rád bych teď šel v textu proti vaší první reakci, ale mám asi stejný názor – proč navazovat na film, který má dokonalý konec, v němž se umírající Maximus znovu setkává se svou rodinou? Jenže osmdesátník Ridley podobnou úctou k ikonám netrpí, ostatně před pár lety znovu zapíchnul lopatu do vetřelců a dopadlo to poměrně neslavně. Taky ale natočil Marťana nebo Poslední souboj, takže i přes všechny křížky na krku má pořád ještě řemeslo pevně v ruce. Jeden z nejdražších letošních filmů natáčel dlouhé měsíce na Maltě a kromě Denzela Washingtona a dua šílených císařů do něj propašoval vodní bitvu v Koloseu nebo obrněné nosorožce. A taky Lucia, toho malého kluka z prvního filmu, který je ve skutečnosti Maximovým nemanželským synem. Čtvrt století po triumfu zneuctěného generála, jenž dostal na kolena mladého císaře, musí i on najít své místo v historii. Proti němu budou stát ostré meče i ostrá slova, dojde na bitvy i manipulace. Podle prvních ohlasů je druhý Gladiátor nefalšovaným velkofilmem. V kontextu originálu možná zoufale zbytečným, ale při anemické podzimní

nabídce se darovaným římským koním na zuby nekouká, zvlášť když vesele řehtají. V hlavní roli se objeví Paul Mescal, pro spoustu mainstreamových diváků neznámá tvář, ale zároveň velmi šikovný herec festivalových hitů, jištěný zpovzdálí zmíněným Denzelem Washingtonem a dalšími legendami v rolích těch, co si dělají zálusk na tahání za nitky v rozervaném římském impériu. Na intriky je ve velkorysé stopáži (148 minut) prostoru dost, ale činy tu mluví hlasitěji než slova, takže se těšte i na souboje muže proti muži či napínavé bitvy, ať už v prostorách slavné arény, nebo i jinde. Jak často myslíte na římské impérium? Ridley Scott v podstatě bez přestávky. A za to můžeme být vděční, protože nikomu jinému by Hollywood nedovolil, aby natočil spektakulární sandálový epitaf. Už proto byste do kina měli vyrazit, nejlépe v plné zbroji.

→ v kinech od 14. listopadu

Pokud byste do konce roku měli zajít do kina jen na jediný film, určitě by to měl být Gladiátor II. Už jen kvůli těm skvělým akčním scénám v Koloseu a bravurním výkonům Paula Mescala a Pedra Pascala.

Čepice Donalda Sutherlanda

Ikonická čepice britských kamelotů a členů obávaného gangu Peaky Blinders ze stejnojmenného filmu se v módě drží už desítky let. Své o tom věděl i Donald Sutherland, který ji poprvé vynesl v 70. letech a od té doby na ni nedal dopustit.

TEXT Petr Jansa

Je to jen pár měsíců od chvíle, kdy svět opustil Pinkley z Tuctu špinavců, Hawkey Pierce z nemocnice MASH 4077, Felliniho Casanova, plukovník Fetisov z Občana X, Calvin Jarrett z Obyčejných lidí či prezident Snow z Hunger Games. Ne, tady nešlo o žádný hromadný masakr, nýbrž o odchod jednoho z největších umělců uplynulých sedmi dekád. Donald Sutherland byl nejen skvělý herec, jenž zazářil ve více než 150 bijácích, z nichž některé se nesmazatelně zapsaly do filmové historie, ale i ikona stylu.

Jako starší pán proslul perfektně střiženými obleky, které mu v kombinaci s bílou hřívou a plnovousem dodávaly neuvěřitelnou noblesu a které neměly daleko ke skvostům z londýnské Savile Row. Vždy prudce elegantní, a přesto minimalistické, což herci umožňovalo vynést k nim výraznější doplňky. Těmi pro něho byly velmi často výrazné brýlové obruby, které rád střídal a které dokázaly ozvláštnit sebevětší klasiku. Do paměti módních nadšenců se pak Sutherland zapsal svými kostýmy, které oblékal v roli prezidenta Snowa v sérii Hungry Games – vínový brokátový smoking, tmavě modré asymetrické sako se stojáčkem či minimalistický černý kabát s kožešinovým šálem – to vše doplněné výraznou broží v podobě bílé růže.

Nebylo to však poprvé, kdy byl Donald Sutherland módními kritiky zvolen módní ikonou. Svět se mu podařilo ohromit už v bohémských 70. letech, kdy se na rozdíl od svých kolegů vyhýbal výrazným vzorům a přednost dával spíše jednoduché barevné paletě oživené mixem materiálů, výraznými střihy či originálními doplňky. Košili v bílém slim fit obleku rebelsky nahradil černým tričkem, ke košili si naopak oblékl kožené sako se špičatým límcem. Jindy jako by se proměnil z floutka v britského gentlemana, když lněnou košili doplnil vlněnými herringbone kalhotami s vysokým pasem a čepicí ve stejném designu, pruhovanou kravatou a sametovým dvouřadovým kabátem. Dalším ikonickým kouskem z jeho sedmdesátkového šatníku byl dvouřadový semišový kabát, který rád nosíval s lehkou bílou košilí s volánem.

Donald Sutherland během focení portrétů v Římě. To probíhalo v roce 1975, kdy kanadský herec oslavil 40. narozeniny.

Samostatnou kapitolou hercova jedinečného stylu pak byly pokrývky hlavy. Od klasických širáků přes bucket hat až po vlněnou bekovku, které někdo říká newsboy cap, jiný baker boy cap a někdo zase hatteras. Ať tak či onak, jde o čepici, jejíž střih je složený z malého kšiltu a osmi vzájemně sešitých dílů tkaniny završených knoflíkem. Hlavní výhodou této bekovky je, že je díky svému širokému tvaru a vysoké měkké koruně maximálně pohodlná. Možná i proto ji Sutherland nosil při nejrůznějších příležitostech a kombinoval ji s mnoha outfity.

Samotná historie této čepice sahá až do 19. století, kdy sloužila jako levná pokrývka hlavy pro chudší vrstvy obyvatel Velké Británie a Irska. Postupně si ji oblíbili nejen dělníci, ale i kameloti, od kterých získala jeden ze svých názvů. Nejčastěji se vyráběla z tweedu či vlny, díky čemuž byla nejen odolná, ale i praktická. Z dělnických čtvrtí si postupně našla cestu i do vyšší společnosti, ale asi největší službu jí v roce 2013 udělal britský seriál Peaky Blinders, pro jehož hlavní postavy byla tato pokrývka hlavy zásadní součástí šatníku.

O nadčasovosti tohoto doplňku svědčí i fotografie

Donalda Sutherlanda datující se do roku 1975, kdy si herec pod taktovkou Federica Felliniho zahrál roli stárnoucího Casanovy. Tehdy mu bylo 40 let, ale jeho outfit kombinující obyčejné tričko, sametový oblek a právě tvídovou čepici mu dodával neuvěřitelně uvolněný a mladistvý look. A dodá ho i vám.

Čepice Stetson, 2 790 Kč, www.cowboysandindians.cz

Foto: Bardo Fabiani a Stetson

Nové skleněné ozdoby od Františka Jungvirta. www.klimchi.cz

Prostředníček fyzice

Podle všech učebnic by X-29 neměl létat, ale protože u NASA rádi experimentují, přece jenom letadlo s křídly dopředu do vzduchu poslali.

TEXT Václav Rybář

Existujících letounů s negativní geometrií křídla byste spočítali na prstech jedné ruky. Vždycky se spekulovalo o tom, že netradiční konfigurace umožní lepší manévrovatelnost, ale limitace materiály dlouho umožňovala pouze stavbu malých a pomalých letadel. V osmdesátých letech se to však změnilo díky příchodu kompozitních materiálů a právě tehdy DARPA zadala stavbu experimentálního letadla (proto X) společnosti Grumman. Ta už měla na svědomí slavnou F-14 Tomcat (se zatahovacími křídly nejen pro pohodlnější parkování) nebo třeba lunární modul Apolla. Na X-29, která měla krátce přezdívku Polecat, proto Grumman spolupracoval s NASA. Zní to bláznivě, ale Američané hledali způsob, jak mít ve vzduchu náskok před nepřátelskými letouny, takže X-29 chvilku dokonce vedla v boji o stíhačku nové generace. Dva postavené kousky přitom byly hotovými Frankensteiny – hlavní trup měly z F-5A, podvozek a řízení aerodynamiky z F-16 Falcon. Křídla mířila dopředu v úhlu 33 stupňů a kachnovitá křidýlka vpředu pomáhala s vyvažováním. To ale samo o sobě nestačilo, letadlo bylo v téhle konfiguraci přirozeně nestabilní. Hlavní myšlenkou bylo, že bude podobně neposedná stíhačka schopná manévrů, které konkurence nesvede, ať už jde o rychlost či preciznost.

Žádný lidský pilot by ale nebyl schopen udržet X-29 v klidu, takže Grumman vyvinul unikátní fly-by-wire systém, který letadlo stabilizoval čtyřicetkrát za sekundu. Systém měl tři počítače a tři záložní analogové gimbaly, přičemž letadlo bylo schopné udržet stabilitu i s jedním z celkem šesti „hlídačů“. Kdyby však i ten poslední selhal, ve zlomku sekundy by ho protikladně působící síly roztrhaly na kousky. Dokonce dřív, než by se pilot stihl katapultovat. S vědomím, že pomáhá pokroku, vzlétl v prosinci roku 1984 do vzduchu testovací pilot Chuck Sewell. A za pár desítek minut v klidu přistál. X-29 fungoval, dokonce se mu povedlo překonat i rychlost zvuku. Netradiční stíhačka měla být budoucností nadzvukového létání, vývojáři videohry F-29 Retaliator ji zvěčnili jako budoucnost amerického letectva a já za jejím kniplem na hodinách výpočetní techniky strávil mnoho hodin. Další testy v reálném světě bohužel nepotvrdily ani vylepšenou manévrovatelnost, ani další výhody neortodoxní konstrukce. Zbývala jen rizika, nedostatek náhradních součástek a nutnost vyškolit piloty na nový typ letadla. I proto zůstala devětadvacítka v experimentální fázi a z hangáru v roce 1991 zamířila rovnou do muzea, kde dodnes budí zaslouženou pozornost.

téma

Citát, který nám nedá spát

„Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým, – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán.“

George Orwell (román 1984, vydán roku 1949)

Technologická normalizace

35 let po sametové revoluci jsme znovu často obětí vyslovených myšlenek. Místo vězení a postihů nám ale většinou hrozí spíš frustrace a stísněnost názorových bublin. To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nikdo neposlouchá!

TEXT Václav Rybář ILUSTRACE Vojtěch Velický

Jinde v tomto čísle máme rozhovor o praktikách StB, v němž dojde řeč i na odposlechy. Je to fascinující čtení o tom, co všechno museli agenti tajné služby obšlehnout nebo vykoumat, aby mohli nenápadně sledovat své spoluobčany.

Síť špehů byla velmi hustá, od agentů v autech, jejichž nárazníky byly vybavené mikrofony, přes rafinovaně ukrytá miniaturizovaná zařízení ukrytá ve vycházkových holích, židlích nebo tenkých stěnách poliček. Měli jsme tu falešné štamgasty v hospodách, domovní důvěrníky, přesvědčené nebo přinucené spolupracovníky, ale prim hrála technika, o níž se mezi běžným lidem spekulovalo, že ji lze vpašovat kamkoliv. I stěny mají uši a byl to právě trezorový snímek Ucho, který tu paranoiu dokonale zhmotňuje.

Minulému režimu přirozeně vyhovovalo, že se lidé báli. Ve skutečnosti Výzkumný ústav ministerstva vnitra bastlil komerční elektroniku, kterou kupoval ze zahraničí, a často bojoval

s výdrží baterií a nejrůznějšími poruchami, které přirozeně nemohl reklamovat. Historie špehování je samozřejmě mnohem košatější. Ve slavném a dodnes hojně citovaném Umění války od Sun Tzu je detailně popsána síť agentů, včetně jejich rolí, ať už jde o krtky zaryté hluboko v týlu nepřítele, dvojité agenty, dezinformátory, jež mají rozsévat bludy a falešné zprávy, nebo milenky nepřátelských oficírů, které sbírají informace pasivně a nenápadně. Aztékové zdokonalili špehování skrz diplomatické kanály, Egypťané a Řekové rychle pochopili, že nejzranitelnější jsou lidé v chrámu božím. Vždyť i zpověď v kostele je čím jiným než dobrovolným přiznáním všeho a vesnické drbny se jdou vždy pochlubit panu farářovi ještě dřív než dotyčný hříšník.

Kde to mám podepsat?

Kam se tak širokým obloukem snažím dostat?

Dějiny špionáže jsou plné úspěšných operací,

Udržet jazyk za zuby je na první pohled banální, ale pro lidskou mysl neuvěřitelně komplexní věc, protože najednou mozek zaměstnáváte neustálými kalkulacemi při komunikaci s tím, před nímž máte něco zatajit. Pro některé je schopnost tajemství udržet doslova nedosažitelným milníkem.

které vychází ze slabin člověčí přirozenosti. Jinými slovy jsou lidi od přírody upovídaní a dřív nebo později na sebe všechno prozradí. Máme tendenci mluvit o sobě a o ostatních, protože tím přinášíme do konverzace nové informace, což zvyšuje naši hodnotu coby konverzačního partnera. Samozřejmě se tato míra sdílnosti liší podle povahy, někteří lidé jsou vrby a raději naslouchají, než aby povídali, jiní to mají přesně naopak. Ale snaha navazovat úzké vztahy s novými lidmi a natahovat verbální pravici, resp. odhalovat své nitro, coby symbol důvěry a snahu dozvědět se něco intimního také o vašem diskuzním protějšku, to je lidská přirozenost, která je mnohdy naším největším nepřítelem. Zvlášť když vám někdo svěří tajemství.

Udržet jazyk za zuby je na první pohled banální, ale pro lidskou mysl neuvěřitelně komplexní věc, protože najednou mozek zaměstnáváte neustálými kalkulacemi při komunikaci s tím, před nímž máte něco zatajit. Tuší něco? Ví to snad? Mohl by odhalit, že já to vím? A co když zjistí, kdo mi to prozradil? Pro některé je schopnost tajemství udržet doslova nedosažitelným milníkem. Mnohé muže např. zapírání nevěry zevnitř sžírá natolik, že se raději přiznají a vsugerují si, že jde vlastně o polehčující okolnost. Ve skutečnosti ulehčují jen svému svědomí, které se s blokováním zásadní informace jen horko těžko vyrovnává.

Tenhle text ale nebude o tom, jak mezi sebou udrží tajemství jamesové bondové novověku, ačkoliv je to jistě velmi zajímavé téma. Začali jsme StB a jejím sledováním běžných lidí, a tam taky navážeme, protože u čtyřicátého výročí slavného románu 1984 se vyplatí rozhlédnout kolem sebe a přiznat si, jaká kvanta informací všude kolem sebe dobrovolně zanecháváme. Nejde jen o neviditelnou digitální stopu, ale lhostejný přístup k tomu, co všechno jedním kliknutím nebo

tahem prstu po displeji odsouhlasíme armádám onlinových špionů. Celých 25 % všech kyberútoků souvisí se špionáží (vojenskou, průmyslovou atd.). To jsou ti agenti s povolením zabíjet, bulharské deštníky s otrávenou špičkou, cílené odposlechy, infiltrační operace, sem tam nějaká ta eliminace. Co z toho všeho má běžný člověk kromě toho, že to hltá v knížkách a filmech? Těch zbylých 75 %, při nichž dochází ke sběru dat, která následně mohou být monetizována. Ale ještě než se ponoříme do těch místy abstraktních digitálních pastiček, ještě bych rád podotkl, že kdo nezažil normalizační výslechy a manipulace StB, ten se může poučit u libovolné soutěžní reality show, v níž „náhodně“ posbírané lidi někdo zavře do domu. Vyvolení, Big Brother, částečně i ten Survivor nebo Love Island, abychom citovali to, co aktuálně letí. I tady manipulaci zajišťují lidé za neprůhledným sklem (producenti místo agentů), mohutně podporovaní slabinami lidské povahy. Tisíckrát byste si mohli říct, že jste na podobné zacházení připravení a máte tzv. nakoukáno, ale mýlili byste se.

Dobrovolně naštěstí podobným očistcem prochází jen někteří z nás. Co se naopak týká každého, je plíživá normalizace internetového věku, personalizovaná asi nejviditelněji algoritmy sociálních sítí. Markeťáci nahradili tajné agenty, virtuální sušenky plní roli štěnic ve vaší domácnosti a mobilní telefon je vševidoucím okem kapitalismu, v jehož odrazu jsme již všichni otupěli. My koukáme do propasti a propast kouká zpátky na nás. Chcete být připojení k internetu? Vyrovnejte se s tím, že internet bude připojený k vám! Dělám z toho trochu divadlo, ale ten vztah je skutečně obousměrný, aniž by si to mnozí uvědomovali. Náš komfort má svou cenu, ne nadarmo se říká, že pokud je něco zadarmo, tak tím zbožím není nabízený produkt nebo služba, tím zbožím jste vy coby koncový uživatel.

Peníze, nebo život!

Od dob prvních instalací Windows jsme si zvykli bezmyšlenkovitě scrollovat na konec mnohastránkových smluvních podmínek a kliknout na Souhlasím, abychom už už měli otravnou část nudného úkonu za sebou. Stejně tak klikáme u nově navštívených webů na souhlas u vyskakovacího okna s cookies, aniž bychom vlastně tušili, kolika subjektům daná stránka naše informace poskytne. Často jde o nikoliv desítky, ale stovky až tisíce nejrůznějších agentur, které se zaštítí výzkumy nebo snahou o zlepšení internetové kultury, etikety, provozu, dosaďte si cokoliv. Ve skutečnosti jde o sběr dat, jejich balíčkování, analýzu a prodej někomu, kdo vám o pár měsíců později nabídne něco, co zaručeně „potřebujete“. Cookies lze často odmítnout až v druhém nebo třetím pop-upu, občas musíte dokonce ručně odfajfkovat několik stran partnerských subjektů, jiné weby (např. Seznam) podmiňují návštěvu tím, že buď vydáte svá data, nebo zaplatíte předplatné. Je to doslovné naplnění výhrůžky „peníze, nebo život“. Střípek svého života totiž dobrovolně prodáváte, kdykoliv se připojíte k internetu. Pro zjednodušení řekněme, že používáte služby Googlu, ať už jde o vyhledávač, mapy, chytrého asistenta nebo prohlížeč Chrome. Občas použijete YouTube, protože se nudíte nebo na dovolené potřebujete zjistit, jak složit stan, co jste včera postavili v kempu, kam vás dovedla navigace od stejné firmy v telefonu s Androidem. Není náhoda, že se firma už nejmenuje Google, ale Alphabet alias Abeceda. Skutečně chce být vaším životním parťákem od A do Z. Jenže na rozdíl od vás si všechno pamatuje a ukládá. Podle nařízení EU vám Google (Alphabet) musí nastřádané informace kdykoliv poskytnout a umožnit vám jejich smazání. Dokonce máte právo využit institutu zapomnění, tj. pokud se na internetu

vyskytují o vaší osobě nepravdivé informace a Google je vesele indexuje, máte právo být zapomenut. Neobejde se to bez soudů a je to zdlouhavý proces, ale i tak je to pokrok oproti dřívější internetové zvůli. Moderní civilní špionáž se od té studenoválečné liší tím, že se vás tajný agent vždy zdvořile zeptá, jestli může poslouchat. Jenom si na chvilku půjčí mikrofon či fotoaparát vašeho mobilního telefonu. Ochotně kývnete, protože to váš život činí jednodušším. Ve skutečnosti můžete Googlu všechny pokusy odepřít, ale řada aplikací přestane fungovat úplně nebo vám nebude nabízet to, co chcete – doporučovaná videa, fotky oblíbených celebrit, roztomilých koček a citáty oslavovaných vizionářů. Sociální weby se zakázanými chůvičkami a „zlepšováky“ jsou vlastně dost asociální, je to jako byste byli v onlinové videohře zcela sami. Když je zapnete, zjistíte, že sami nejste, ale zároveň si nemůžete být jistí, kolik z té masy lidí kolem vás skutečně existuje.

Ještě před pár lety jste v hlavním feedu na Facebooku měli především příspěvky svých kamarádů, existujících lidí, které jste si do své party sami přidali nebo vás oni pozvali do té své. Jenže Mark Zuckerberg si řekl, že těch kamarádů máte málo a že váš feed by mohl být pestřejší, abyste na jeho síti strávili víc času. A tak vám tam začal dávat to, co by vás na základě dřívějšího vyhledávání mohlo zajímat. Algoritmus postupně ovládl feedy nás všech a od příspěvků kamarádů našich kamarádů jsme se dostali k něčemu, co dnes odborníci označují za zombie internet. Náhodně generované příspěvky od umělé inteligence, pod kterými brebentí další boti a jen tu a tam sem zabloudí živá duše, většinou zcela nevědomá toho, že je obklopená tajnými agenty, co čekají na její data a snaží se ji nachytat na bezelstnost a nezkušenost. Zejména starší lidé často uvíznou

Algoritmus postupně ovládl feedy nás všech a od příspěvků kamarádů našich kamarádů jsme se dostali k něčemu, co dnes odborníci označují za zombie internet. Náhodně generované příspěvky od umělé inteligence, pod kterými brebentí další boji a jen tu a tam sem zabloudí živá duše.

Až 75 % lidí je přesvědčeno o tom, že je chytří asistenti v mobilech odposlouchávají 24/7, a dokládají to tím, že se jim v prohlížečích objevují kontextové reklamy na zboží, o kterém jen promluvili nahlas v blízkosti mobilního telefonu, nebo chytrého reproduktoru.

v tenatech soukromých farem plných botů, co tahají z důvěřivců čísla kreditek nebo alespoň adresy, telefonní čísla, jména vnoučat nebo značku automobilu – cokoliv, co by se dalo zpeněžit dál po cestě. Osloví miliony, uloví tisíce, prodají stovky a vydělají desítky dolarů denně. Na pohodlný život v nějaké indické vesničce to bohatě stačí.

Spokojené lidské zdroje

Teď přichází na řadu ono okřídlené „ať si s těmi daty dělají, co chtějí, já jsem přece bezvýznamný človíček, nenechám se vmanipulovat do koupě něčeho, co nepotřebuji, a to, kde bydlím nebo pracuji, je komukoliv úplně, ale úplně k ničemu“. Takhle většinou argumentují lidé, co tiše trpí všechen ten sběr dat, protože mu na oplátku služby nabízejí bezproblémový chod. Přitom stačí trochu odzoomovat a v makropohledu je okamžitě vidět, že data Franty Vomáčky z Libně jsou možná sama o sobě bezcenná, ale data celé Prahy, celé ČR, celého CEE regionu už jsou v kontextu s daty dalších větších celků poměrně relevantní. Určují trendy, pomáhají analyzovat chování demografických, příjmových i geografických skupin. Jen si musíte těch balíčků od podobných překupníků sehnat dost na to, aby vám mozaika začala dávat smysl. Tu nějaký sběr sušenek, tu analýzu věrnostních karet toho či onoho řetězce (dávají vám slevu nebo body na stavebnici zdarma? Ti jsou „hodní“!), onde analýzu přesunů z místa A do místa B, kdy vám Google namluvil, že vaše data sbírá proto, aby vám ukázal, kde je zrovna zácpa, a poradil, kudy ji nejrychleji objet.

Je úsměvné, že někteří politici bijí na poplach až teď, s mediálně vděčným nástupem umělé inteligence. Sběr uživatelských dat začal ve chvíli, kdy se národy ve velkém připojovaly na internet, tj. na přelomu devadesátých a nultých

let. Otupělost onlinového národa už dávno překročila všechny hranice. Umělá inteligence?

Vždyť máme všichni v kapse chytrého asistenta, kterého se pětkrát denně zeptáme, jaká je nejvyšší hora Ameriky, kdo vyhrál Grammy v roce 2007 nebo jak rychle roste bambus. Každá taková otázka je promptně zodpovězena a stejně rychle zanalyzována v kontextu s naším dosavadním spotřebním chováním. Až 75 % lidí je přesvědčeno o tom, že je asistenti odposlouchávají 24/7, a dokládají to tím, že se jim v prohlížečích objevují kontextové reklamy na zboží, o kterém jen promluvili nahlas v blízkosti mobilního telefonu, chytrého reproduktoru apod. Vždy se to smázne tím, že pravděpodobně nevědomky tento segment už googlovali. Případně se techbros posmívají za to, že kontextová reklama dlouhé týdny poté nabízí zboží, které už si na nějakém e-shopu dávno koupili, takže zas tak chytří ti špioni asi nejsou. A obří nadnárodní firmy mezitím dál sklízí své jedničky a nuly a naše osobní data sviští virtuálním prostorem. Zvykli jsme si, tu a tam něco vypneme a máme ze sebe lepší pocit. Bereme internet takový, jaký dnes je – normalizujeme aktuální situaci plnou elementů, jež nás polarizují, matou a provokují. Umělá inteligence jen zrychlí celý proces absorbování našeho chování, následného se přizpůsobení a uzamykání uživatelů do zlatých klícek s líbeznou ozvěnou, kdy uslyšíme jen to, co slyšet chceme, resp. co k nám někdo pustí. Nabízí se smutná analogie se spokojenými lidskými zdroji, co ve virtuální realitě sní své každodenní životy, přesně tak popsal „bezbolestnou“ vzpouru strojů legendární Matrix z roku 1999. Držme si palce, abychom se tu a tam dokázali odpojit. Jestli momentálně v rukou místo telefonu svíráte aktuální číslo našeho časopisu, není ještě vše ztraceno.

Posuňte se Vpřed

Fotoaparát EOS R8 poskytuje fotografům nástroje pro kreativnější plnoformátovou tvorbu. Je vybavený 24,2megapixelovým plnoformátovým snímačem typu CMOS s vysokou citlivostí ISO a širokým dynamickým rozsahem. Je ideální volbou pro fotografování portrétu, akcí a krajiny, kde nabízí širší, umělečtejší perspektivu

Více informací naleznete na Canon.cz

rozhovor

Kupředu pravá, zpátky ni krok!

Letos v listopadu uplyne neuvěřitelných 35 let od sametové revoluce, která Československo po desítkách let nesvobody vrátila zpátky na západní stranu světa a zajistila nám a našim dětem prožít plnohodnotný život ve svobodné a demokratické zemi. Dnes už si jen málokdo umí představit, že ještě před pár desítkami let nebylo možné svobodně cestovat, že sledování neschválených filmů, čtení zakázaných knih a poslouchání západní hudby či rozhlasových stanic bylo přísně trestáno. Nikdo si nemohl být jistý, že právě jeho nesleduje tajná policie, která nešla pro ránu daleko. O tom, kde se StB vzala, kdo pro ni pracoval a jaké praktiky k vynucování poslušnosti používala, jsme se bavili s historikem a badatelem Radkem Schovánkem (60), který právě této části naší historie zasvětil svou porevoluční kariéru.

TEXT Petr Jansa FOTO David Turecký

Existovalo u nás něco podobného jako StB ještě v době, kdy nebyli u moci komunisté?

Pojem „státní bezpečnost“ vznikl v roce 1937. Tehdy to bylo v souvislosti s děním v Sudetech a s tím, jak německá menšina přestávala být loajální k československému státu. Nicméně tajnou policii má každý režim, každý stát. Důležité je, čím se ta tajná policie zaobírá. Česká dnes řeší terorismus, špionáž nebo organizovaný zločin, ne to, kdo si opíše jakou knihu nebo co kdo poslouchá, jak tomu bylo během komunismu. StB tehdy využívala zpravodajské prostředky proti obyčejným lidem a byla obrovská. Mnohem větší, než je dnes BIS. Sice to nevíme úplně přesně, protože ty počty se v průběhu

let měnily, ale StB měla něco mezi 13 a 15 tisíci příslušníky.

Včetně všech spolupracovníků?

Ne, to mluvím jen o kádrových příslušnících. Pořád je to ale nic proti východnímu Německu, jejichž Stasi měla asi 120 tisíc příslušníků. Tam měli dokonce Ministerstvo státní bezpečnosti.

Jak to u nás v průběhu let bobtnalo? V začátcích to asi ještě nebyl takový moloch.

Nebyl. A v těch začátcích, kdy byla StB nejmenší, byla paradoxně nejúčinnější, protože používala nejbrutálnější metody. Počet zaměstnanců se ustálil v druhé polovině 50. let po nástu-

pu Rudolfa Baráka na Ministerstvo vnitra. Přesněji to bylo v roce 1953 po zrušení Ministerstva národní bezpečnosti. Počet příslušníků pak osciloval mezi 9 a 14 tisíci. Na konci 60. let byl nižší, pak zase narostl. Prostě kopíroval politickou situaci v zemi a řídil se tím, co od StB vyžadovala komunistická strana. Státní bezpečnost byla její nástroj a za všechno, co dělala, je zodpovědná právě komunistická strana.

Co u StB pracovalo za lidi v úplných začátcích?

Ještě v roce 1953 téměř 60 % příslušníků StB nemělo dokončenou základní školu. Byli tam lidé, kteří si prošli válkou a kteří měli důvěru Sovětů, protože třeba už během války působili

v NKVD. A pak tam byli nováčci, kteří sice neuměli psát na stroji a nic nevěděli, ale své nedostatky vynahrazovali bezbřehou brutalitou. Násilí se v StB vyskytuje až do jejího konce. Třeba zpráva z počátku 60. let, která se zabývá používáním nezákonných metod mezi lety 49 a 54 v případě vyšetřování bývalých vojáků konstatuje, že se nenašel nikdo ze zatčených, kdo by nebyl podroben fyzickému násilí. Dokonce zmiňuje, že vyšetřovatelé se zpočátku báli, jestli soudci nebudou protestovat, až jim budou do soudní síně nosit lidi na nosítkách se zlámanýma nohama nebo vytrhanými nehty. Ale žádný ze soudců neprotestoval a obviněné vesele posílali do vězení i na šibenici.

Nebyla ta brutalita praktikována na základě příkazů z Moskvy?

Myslím, že ne. Na to jsme si stačili sami. Když k nám na podzim 1949 přišli první poradci z Ruska, řekli, že nejvyšším důkazem je doznání vyšetřovance. A když tohle řeknete někomu, kdo je vyučeným řezníkem nebo bývalým boxerem, první, co ho napadne, je člověka mlátit, dokud se nepřizná k čemukoliv. Prostě to byli primitivní lidé, kteří dostali moc nad životem a smrtí všech, kteří se jim dostali do rukou.

Co bylo hlavní motivací lidí, aby se dali k StB?

Motivace byly různé. U některých lidí to mohla být touha po moci, u jiných třeba jen nějaké romantické představy, ze kterých pak většinou velmi rychle vystřízlivěli. Mluvil o tom třeba pozdější defektor Josef Frolík. Když pochopil, co je StB zač, už toho věděl příliš mnoho na to, aby odešel. Ostatně odejít z StB bylo dost problematické po celou dobu její existence, až ke konci to nebylo tak horké.

Ale bylo to možné, že?

Bylo. Znám lidi, kteří od StB odešli na vlastní žádost. Většinou pak na ně byli

nasazování agenti nebo byli nějakou dobu prověřováni, zda se nescházejí s bývalými kolegy nebo se nechystají navázat nějaké spojení se zahraničními zpravodajskými službami.

Měli zaměstnanci Ministerstva vnitra nějaké benefity, třeba vyšší plat? Platy určovaly tarifní tabulky, které tam byly asi dost vysoké. Výhodné ale bylo, když příslušník StB působil v zahraničí pod nějakým krytím, třeba jako diplomat. To se mu odpracovaná doba počítala do důchodu dvakrát. A pokud v zahraničí působil bez diplomatického krytí, třeba jako zástupce ČEDOKu nebo ČSA, počítala se mu třikrát. Když se pak vrátili po 15 letech v zahraničí, už měli odpracováno 45 let v první kategorii. K tomu si přidejte ještě deset let práce po návratu do Československa a představte si, jak asi jejich důchod vypadal.

Já jsem v archivech našel, že náčelník Antonín Kavan bral v roce 1954 měsíčně 2 800 Kčs a jemu podřízený referent nějakých 950 Kč. No vidíte. A já, když jsem v roce 1983 nastupoval do prvního zaměstnání, tak jsem dostal 980 Kčs měsíčně a 10 dní dovolené k tomu.

Znamená to, že StB a spokojenost jejích zaměstnanců byla pro režim zásadní?

Státní bezpečnost jen málokdy trpěla nedostatkem financí. Výjimkou byl přelom 40. a 50. let, ale to bylo zejména proto, že se hroutila ekonomika a v zemi byl všeobecný chaos. Ale třeba už v polovině 70. let disponovala StB velmi vyspělou technikou. Třeba videomagnetofonem SONY zabudovaným v dětském kočárku. Taková kamera měla hodnotu, za kterou by se tehdy v Praze dal koupit dům.

Oni používali západní techniku?

Ano, drtivá většina techniky, kterou používala StB, byla z dovozu, často komerční. Nicméně si vyráběli i vlastní.

Odposlech, který nasadili v prosinci 1980 v Paříži u Pavla Tigrida v redakci exilového časopisu Svědectví, byl z jedné třetiny ze západních součástek a ze dvou třetin z těch vyrobených v Československu. Vyrobit lepší baterii než tu, která se dala ve Francii běžně koupit v supermarketu, se jim ale nepovedlo. Jejich odposlech, který byl na životnosti baterie zcela závislý, tedy moc dlouho nefungoval.

Za jakým účelem vlastně vznikly sledovací útvary?

Bylo to na sledování vnějšího a vnitřního nepřítele, jak StB definovala své protivníky. To znamená jak na západní diplomaty a domnělé špiony a agenty, tak na tu část společnosti, kterou označovali jako „bývalí lidé“. Byli to živnostníci, lidi, které okradli o majetky a vyřadili je ze společenského života. To byla složka, která se věnovala vnitřnímu nepříteli. Každá část sledovačky sledovala svoji část. Od 60. let 1. odbor sledoval diplomaty, 2. odbor cizince a 3. odbor disidenty, tedy vnitřního nepřítele.

A odbory vzájemně spolupracovaly?

Pokud to bylo třeba, tak ano. Pokud se disident Václav Havel setkal s diplomatem a ten den na Havla nebyla nasazena sledovačka, schůzku zachytila sledovačka toho diplomata a předala informace tomu, kdo vedl složku Václava Havla.

Odposlechy, sledovací kočárky, kabelky se zabudovaným foťákem, zapalovače… To všechno si sami vyráběli?

Ano. Existoval Výzkumný ústav Ministerstva vnitra, který se těmhle věcem věnoval. Co se technologie týče, drželi se světového trendu, ale neprodukovali nic špičkového nebo dokonalého. V čem ale byli machři, bylo maskování. Byli velmi manuálně zruční – třeba odposlech dokázali zabudovat do dřevěné laťky 2,5 x 3 x 20 cm, která se dala dát pod

„Státní bezpečnost jen málokdy trpěla nedostatkem financí.

Třeba už v polovině 70. let disponovala velmi vyspělou technikou, jako videomagnetofonem SONY zabudovaným v dětském kočárku. Taková kamera měla hodnotu, za kterou by se tehdy v Praze dal koupit dům.“

„StB až do roku 1989 pronikala na západní ambasády, otvírala trezory, četla šifry a kopírovala šifrovací bloky. Toho si ostatně nejvíc cenila KGB, té schopnosti zlatých českých ručiček otevírat zámky. Například na japonské ambasádě z asi 26 zámků odolal jediný, jinak otevřeli všechno.“

stůl nebo pod židli a vypadala jako výztuž. Už v 60. letech dokázali dát americkému velvyslanci do pracovny vysílač v podobě knižní poličky, která nebyla silná ani dva centimetry.

Bylo to běžné, že se StB dostala do budovy západní ambasády?

Napsal jsem o tom knížku, která by měla vyjít příští rok. StB až do roku 1989 pronikala na západní ambasády, otvírala trezory, četla šifry a kopírovala šifrovací bloky. Toho si ostatně nejvíc cenila KGB, té schopnosti zlatých českých ručiček otevírat zámky. Například na japonské ambasádě z asi 26 zámků odolal jediný, jinak otevřeli všechno. Už od 50. let byla StB v otevírání zámků nejlepší na světě. Samozřejmě nevíme, co uměly západní tajné služby, ale co se týče východního bloku, Čechoslováci byli nejlepší zámkaři.

Bez kompliců na ambasádách by to ale nezvládli, nebo ano?

Samozřejmě že všichni Čechoslováci, kteří tam pracovali, byli nějakým způsobem schváleni StB. Na ambasádě mohl pracovat jen člověk, který měl smlouvu se Správou služeb diplomatického sboru, což byla odnož StB.

Když si vzpomenu na lidi, jejichž identita byla odkryta v Cibulkových seznamech, neumím si moc představit, že by jako agent z Bondovky pronikali na ambasády. Existovaly různé kategorie agentů StB?

Pojem agent v západním chápání je úplně o něčem jiném. U nás to byl prostě člověk, který podepsal spolupráci a s příslušníky StB spolupracoval, zatímco pojmem agent se například u CIA označují její zaměstnanci.

Jaký je rozdíl mezi agentem a důvěrníkem?

Kategorií bylo víc. Byla kategorie tajných spolupracovníků, kteří sami řídili agenty. To byli rezidenti, většinou bývalí příslušníci StB, kterých bylo několik set. Druhou nejvyšší kategorií

byli agenti a pak informátoři a držitelé propůjčených a konspiračních bytů. V roce 1971 pak vznikla ještě kategorie spolupracovníků, kteří byli označováni jako důvěrníci. To byla pomocná agentura, která nutně ani nemusela vědět, že spolupracuje s StB. Příslušníci tajné policie se často představovali jako kriminalisté, používali jejich odznaky… No a typický důvěrník byl třeba recepční v hotelu. Já sám narazil na důvěrníka v podobě lékařky, která pracovala v Jičíně a pozvala si mě na rentgen plic. A jak už to na rentgenu chodí, musel jsem všechny věci nechat v šatně, včetně klíčů, a zatímco mne jakoby rentgenovala, StB si udělala otisky klíčů, aby se dostala do bytu, kde jsem bydlel.

Přišel jste na to?

Ano, velice rychle. Za prvé jsem to předpokládal, takže jsem doma nic neměl, jen to, co jsem opisoval. A pak jsem tam měl rádio na poslech Svobodné Evropy. Byl to vyřazený vojenský přijímač Československé výroby Lambda 5, který jsem si koupil přes časopis Amatérské rádio. Byl to velmi kvalitní a citlivý krátkovlnný přijímač s velkým množstvím pásem, ale blbnul mu vypínač. Tím, že byl lampový a ty lampy se používáním ničily, vždycky jsem dával pozor, abych ho nenechal zapnutý a poslouchal až vypínač cvakne. No a najednou jsem přišel domů, kde nikdo nebyl a rádio bylo zapnuté. Jinak ale člověk neviděl nic. Návštěva StB se nedala moc poznat.

Jak vypadal takový běžný den příslušníka StB?

Normálně, jako v každé kanceláři. Estébák přišel do práce a v trezoru měl deset spisů k vyřízení. Něco se dozvěděl den předtím, tak o tom napsal záznam, vyplnil nějaké lustráky. Když měl ten den schůzku s agentem, tak na ni šel a pak z toho zpracoval zápis. Když ne, třeba si přehrál nebo přečetl přepsané odposlechy nebo si prošel spisy a zjišťoval s kolegy, co je nového.

Prostě normální zpravodajská činnost, která se moc neliší od práce dnešních vyšetřovatelů. Co se mění, je zaměření té služby. Estébáci se prioritně nezabývali tím, jestli někdo pašuje drogy nebo něco ukradl. Jejich úkolem bylo zjišťovat, kdo přepsal jakou knížku a jestli nešíří samizdat. To je ta věc, která byla nelegitimní.

Říkám si, že v době, kdy nebyly počítače, to muselo být vcelku složité, ne? Vůbec ne. Mechanismus byl stejný, jen dnes to chodí po drátech a e-mailech. Tehdy to chodilo kurýrní poštou. Ale systém předávání informací, centrálních blokací, odkazů, je stejný už od Rakouska-Uherska. V současnosti se nezměnilo nic, jen se to všechno dělá přes počítač.

Ale stejně, když si představím, že potřebuji získat informace na určitého člověka, jak bez počítače zjistím, kdo je na něj nasazený?

Když bych byl estébák a chtěl zjistit informace o nějakém člověku, tak ho vylustruju. Když to potřebuju rychle, vylustruju ho a na lustrační požadavek do pravého horního rohu napíšu „blesk“. To znamená, že do druhého dne dostanu odpověď, jestli na něj někdo vede svazek a jestli jsou na něj nějaké materiály v archivu. Když na něj někdo vede svazek, dostanu telefonní kontakt na toho estébáka a zavolám mu, řeknu, co potřebuju a proč. Když je svazek v archivu, zajdu do archivu a přečtu si ho. Když není ani jedno, tak se podívám, kde ten člověk pracuje, protože něco o něm musím vědět, když mě zajímá, podívám se, kdo rozpracovává ten objekt, a zeptám se, jestli mají nějakého agenta, který ho pokrývá. A když ho mají, řeknu, aby ho úkolovali na toho a toho člověka.

Tušíte, kolik lidí StB sledovala? Za dobu existence komunistického režimu to může být velmi hrubým odhadem kolem 2 milionu lidí.

„Sledovačka se potřebovala dostat do různých prostředí a k tomu potřebovala

pestrou paletu lidí. Byli tam muži i ženy různého věku, dokonce třeba i šestnáctiletá teenagerka nebo invalidé na vozíčku. A každý z nich měl v šatnách garderoby tři nebo čtyři kompletní outfity.“

Personální složení sledovačky asi muselo být pestré. Kdo všechno tam pracoval?

Sledovačka se potřebovala dostat do různých prostředí a k tomu potřebovala pestrou paletu lidí. Byli tam muži i ženy různého věku, dokonce třeba i šestnáctiletá teenagerka nebo invalidé na vozíčku. Každý z nich měl v šatnách garderoby tři nebo čtyři kompletní outfity, tak si to můžete vynásobit. Bylo to velké.

Byli členové sledovačky zaměstnanci hotelů nebo restaurací?

Ne. V těch podnicích pracovali důvěrníci nebo tam měli přímo kádrové příslušníky. Třeba náměstek v hotelu Intercontinental byl přímo kádrový příslušník StB. A samozřejmě když do Violy chodil Havel s Kohoutem, zverbovali číšníka, co je obsluhoval, a udělali z něj agenta. V každém hotelu, kde se ubytovávali cizinci, byly vždy připravené dva až čtyři pokoje s odposlechy. Stačilo, aby příslušník StB zavolal recepčnímu, že daného cizince má ubytovat právě tam.

Bylo běžné, že u StB pracovaly ženy?

Ve vedoucích funkcích jsem nikdy na žádnou nenarazil.

Bylo to velmi maskulinní prostředí. Ženy na Ministerstvu vnitra pracovaly třeba jako písařky, hodně jich pak dělalo právě ve sledovačce, na odposleších telefonů. Odposlouchávat byty často odmítaly, protože z toho měly psychické problémy. Samy měly své rodiny a nedělalo jim dobře vstupovat do života cizích lidí, poslouchat jejich hádky, hlasy dětí. Jejich citlivost byla v tomhle oboru překážkou.

Zaznamenali pracovníci sledovačky nějaké zásadní úspěchy?

Vím snad o jediném případu, kdy ta sledovačka odhalila něco velkého. Týkalo se to bývalého příslušníka oblastního odboru rozvědky v Českých

Budějovicích Josefa Hněvkovského, který se rozhodl nabídnout své služby zahraniční zpravodajské službě a právě díky sledovačce skončil na 12 let ve vězení. Stalo se to při rutinním sledování amerického diplomata, který neměl tušení, že je sledovaný a dal si s Hněvkovským o půlnoci schůzku na Petříně. Když pak odešel, sledovačka ještě pár minut počkala a najednou se objevil cizí chlap, který mířil do zaparkovaného auta. Podle státní poznávací značky pak zjistili, že je to bývalý příslušník StB.

Jak to, že nebyli úspěšnější?

Někteří diplomaté, kteří byli sledováni, byli ve skutečnosti rozvědčíci, proto si uměli se sledovačkou poradit. U disidentů to bylo horší, ti na to nebyli školení.

Václav Havel to ale uměl.

On byl velmi pozorný. Dokonce to má napsané v dokumentech, že byl velmi pozorný ke svému okolí a několikrát sledovačku odhalil. Navíc jezdil velmi agresivně autem, projížděl semafory na červenou a to sledovačce samozřejmě dost komplikovalo práci.

Jaký vliv měla na fungování StB Moskva?

Naprosto zásadní. Československo bylo jen kolonií Moskvy. Když Sověti založili Vědeckotechnický odbor rozvědky na kradení různých patentů,

do půl roku jsme ho měli i tady. StB používala spoustu rusismů, právě aby Rusové rozuměli tomu, o co se jedná. To byla třeba orientýrovka, ustanovka a podobné věci. Jejich vliv byl naprostý po celou dobu a sovětští poradci, kterých u nás bylo kolem dvaceti, měli přístup kamkoliv. Dokonce i když StB vlezla na španělskou ambasádu, byli tam s nimi přímo i příslušníci KGB. Měli tu i svoji agenturu, o které lidé z StB nevěděli. No a v neposlední řadě každý, kdo chtěl v StB zastávat funkci náčelníka odboru, musel absolvovat tříměsíční, a později dokonce půlroční školu v Moskvě.

Čistě teoreticky, kdyby v Rusku padl režim, mohou se tam objevit dokumenty, které u nás byly před revolucí skartovány?

Možné to je, ale já myslím, že by se v nich spíš našla jména některých agentů, o nichž ještě nemáme tušení. Ale nečekám, že by to bylo něco velkého. Hlavní centrum KGB pro řízení agentury v Československu bylo v Kyjevě, takže očekávám, že ty zajímavější zprávy k nám dorazí spíše z Ukrajiny.

Tušíte, kolik složek a dokumentů se u nás skartovalo a co obsahovaly?

Hodně se skartovala 50. a 60. léta, protože u nich už procházely skartační lhůty. V roce 1989 StB zničila převážnou část svazků pro boj s vnitřním nepřítelem, které měla v ruce a které byly živé. Mohlo jít o blbosti, ale klidně i o důležité věci. Ke skartaci šlo většinou to, o čem se domnívali, že by za to mohli být v novém režimu trestně postižitelní. Moc dobře věděli, že

MA HLER MA R T INŮ

to, co dělají, je tenký led. Část archivu zničili v Brně a v Plzni, ale zachovaly se třeba kompletní svazky diplomatů nebo svazky po ekonomické linii. Protože všechny dokumenty StB se psaly v několika kopiích, díky digitalizaci a OCR se dá většina těch svazků velmi slušně rekonstruovat.

Kdo byl takovou šedou eminencí, která se v StB držela od začátku až do konce?

Lidi jako Antonín Kavan, který tam přežil do začátku 80. let, lidé jako Stanislav Padrůněk, kteří měli velký vliv v 60. letech. To byl asi největší mozek, jaký kdy StB měla. Chtěl toho brutálního molocha přebudovat v kontrarozvědku, která by dávala smysl a nechytala každého, kdo jen poslouchá Svobodnou Evropu. Protože se přidal k obrodnému procesu, zbavili se ho. 60. léta byla obzvláště v zahraničí zlatou érou StB. Chodili po Francii a Německu a prosili: „Pomozte nám finlandizovat Československo a vybudovat průmysl.

Chceme být druhou Jugoslávií!“ No a bohužel, část zvláště levicových politiků na Západě jim to uvěřila a zapletla se do jejich špionážních sítí. Všechno to skončilo rokem 1968, kdy asi 7 příslušníků rozvědky defektovalo a vyzradilo celou agenturní síť. Všichni lidé na Západě pak věděli, že cokoliv řeknou někomu z Československa, to se okamžitě dostane do Moskvy. V 70. a 80. letech pak StB neměla šanci držet krok se západními zpravodajskými službami a stala se čistě politickou policií, která hlídala pouze vlastní občany.

Takže pro Sověty přestala být StB důležitá?

Nepřestala. Především díky tomu, že dokázala pronikat na ty západní ambasády a fotit šifrovací bloky. Když se to povedlo třeba na ambasádách Belgie či Portugalska, což byly státy NATO, bylo to pro Sověty velmi cenné. V té době měla rozvědka dva úspěchy. Prvním byl v polovině 70. let agent Karel Köcher, který byl vyslán

do USA jako disident a který pracoval jako externí analytik přímo v CIA. Druhým úspěchem byli v první polovině 80. let takzvaní Rudí kovbojové. Šlo o amerického seržanta Lee Conrada, který se nabídl ke spolupráci a v Německu v americké armádě vybudoval celou síť dalších agentů. Když pak byl v druhé polovině 90. let odsouzen na doživotí, soudce řekl, že kdyby vypukla válka mezi Východem a Západem, díky Conradovi by Západ prohrál.

Narazil jste v tom hrozném světě StB i na něco dobrého?

Určitě. Ono se pořád mluví o všech těch agentech, protože je to sexy, ale pravdou je, že devět lidí z deseti jim tu spolupráci odmítlo. A dokonce část těch, kteří souhlasili, se z ní po nějaké době snažila vyvlíknout. Samozřejmě se objevují zrůdy, které spolupracovaly pětatřicet let a mají na svědomí doslova životy lidí, ale je jich velmi málo. Drtivá většina lidí se při styku s StB zachovala slušně.

Nová éra

značky Škoda

Budoucnost značky Škoda je stále více elektrická. Mladoboleslavská automobilka pokračuje ve své strategii elektromobility, která v následujících letech předpokládá uvádění nových modelů zaměřených na různé skupiny zákazníků. Enyaq na trhu již úspěšně působí 3 roky, nyní se k zákazníkům dostává jeho menší sourozenec Elroq.

Pro Elroq je připravena škála devíti barev karoserie včetně exkluzivní zelené Timiano.

Zcela nová Škoda Elroq je prvním plně elektrickým modelem české značky ve strategicky důležitém segmentu kompaktních SUV. Zároveň je také prvním modelem, který si osvojuje nový designový jazyk Modern Solid. Ten spojuje robustnost, funkčnost a autentičnost. Bohatá standardní výbava zahrnuje zadní parkovací kameru, proaktivní ochranu cestujících při hrozící srážce, asistenta změny jízdního

pruhu a 13“ infotainment. Ten se vyznačuje intuitivním rozhraním a přehledným designem. Řidiči si mohou nastavit až pět zkratek k často využívaným funkcím vozu a tři zkratky pro aktivaci aplikací. Nabízí také přehlednější strukturu menu, vylepšený navigační systém a jednodušší ovládání klimatizace. Pod displejem infotainmentu se nachází také lišta s fyzickými tlačítky pro snadný přístup k dalším často používaným funkcím. Virtuální kokpit poskytuje přehled o všech klíčových jízdních údajích. Na přání je k dispozici head-up displej s funkcemi rozšířené reality. Zobrazuje rychlost, rozpoznané dopravní značky, informace o tempomatu a asistenčních systémech i navigační pokyny. Rozšířená realita navíc promítá další informace do zorného pole řidiče. Může jít o dynamické navigační šipky, značky cílů, uvítací a rozlučková loga i pomocné prvky pro řízení.

Jeden z nejdostupnějších elektromobilů na trhu Škoda Elroq se poměrem ceny a užitné hodnoty přibližuje vozům své třídy se spalovacím motorem. Díky svým kompaktním rozměrům, prostornému interiéru a výborným jízdním vlastnostem se skvěle hodí do městského prostředí i na výlety do přírody. Vysoce atraktivní zaváděcí cenou od 799 000 Kč včetně DPH se řadí k nejdostupnějším vozům svého segmentu. Kromě základní varianty Essence je v nabídce vyšší stupeň Selection, který již tak bohatou výbavu rozšiřuje o další položky včetně navigace, parkovacích senzorů vpředu, volby jízdního režimu či vyhřívání volantu a předních sedadel.

Škoda Elroq přináší pokročilou konektivitu a je nabitá touhou objevovat. Aplikace MyŠkoda nabízí širokou paletu funkcí a specifických služeb pro elektromobily, například umožňuje obsluhu wallboxů Škoda Charger. Vysoký nabíjecí výkon a optimalizovaný předehřev lithium-iontových akumulátorů zajišťují krátkou dobu nabíjení.

Udržitelné materiály, čisté linie a intuitivní ovládání – to jsou základní atributy prostorného interiéru.

Díky pečlivě vyhlazené aerodynamice dosahuje Elroq 85 dojezdu více než 560 km v režimu WLTP, což stačí i pro cesty na delší vzdálenosti. Na nich cestující jistě ocení velkorysý vnitřní prostor, včetně největšího zavazadlového prostoru ve své třídě a mnoha chytrých úložných řešení. Interiér se vyznačuje čistým designem, intuitivními funkcemi infotainmentu a udržitelnými, přitom odolnými materiály.

věřte nevěřte

Umíme čekat potichu?

Dnes si povíme něco o písničkách, co vám vyhrávají do ucha, zatímco čekáte na operátora, který možná vyřeší všechny vaše problémy. A nejen o nich.

TEXT Václav Rybář ILUSTRACE Vojtěch Velický

Zas vám nefunguje internet. Voláte na linku operátora a ozve se tradiční „Všichni operátoři se věnují zákazníkům, kteří se dovolali před vámi. Jste sedmý v pořadí. Vyčkejte prosím na spojení”. A pak to přijde a spustí se extrémně komprimovaná hudební smyčka. Je to trylek, co není vlezlý, většinou jde jen o hudbu bez zpěvu, jejíž žánr lze jen obtížně určit. Brzy podupáváte do tempa a čekáte. Deset minut, dvacet minut nebo třeba hodinu.

Prapůvod ušních červů Takzvaná hold-on music, tedy hudba vyhrávající při čekání na spojení, se datuje někam do šedesátých let minulého století. Tehdy se pokládal transatlantický telefonní kabel a počet hovorů prudce rostl, což kladlo větší nároky na operátorky. Ty musely občas nechat zákazníka čekat na lince, než na něj dojde řada. Telefonní spojení však bylo nestálé a při čekání v tichu pozvolna rostla panika, že byl hovor

ztracen. Lidé tak pokládali sluchátka a znovu vytáčeli číslo, čímž fronta ještě narůstala. Telefonní společnosti to řešily vysíláním jemného šumu v pozadí (tzv. comfort tone), díky kterému telefonista věděl, že linka drží signál, ale stále šlo o čekání v tichosti a na místě, protože od přístroje se nešlo hnout. To se pak minuty vlečou a riziko, že zákazník zavěsí (a firma o něj přijde) se zvyšuje. Legendární továrník Alfred Levy přišel na řešení úplnou náhodou, když při jednom takovém hovoru jeho přístroj zachytil nedaleké vysílání rádiové stanice. V roce 1966 si patentoval telefonní přepojovací systém, který počítal s muzikou. Respektive s muzakou. Co to je? Jde o hudební žánr, lépe řečeno podkres, který můžete slyšet v obchodních domech, ve výtazích a na dalších místech, kde neurčitá muzikální kulisa vytváří dojem nebo chcete-li atmosféru. Před devadesáti lety s touhle psychologickou hrou přišel vynálezce George Owen Squier, který mimochodem vymyslel i multiplexování (sdružování

několika signálů do jednoho), což je technika, jež prvně našla využití právě v telefonii.

U nás se tomu dodnes říká „výtahová hudba“. Prostě takové to notování v pozadí, které si nikdo nepamatuje, mající za úkol rozbít trapné ticho v prostoru, který musíte chtě nechtě občas sdílet s neznámými lidmi. I volání na zmíněné linky je často chtě nechtě, ale díky Levymu si ho můžete zkrátit nějakou tou hudbičkou a občasným ujištěním, že se na problému pracuje. Proč vám nehrají do ucha hudební hity? Protože datové potrubí vyhrazené tomuto kanálu je miniaturní, takže se většinou jedná o deseti-, dvacetisekundové smyčky, často k nepoznání zkomprimované. Algoritmu snáz odolá hudba než zpěv a elektronická hudba je pro tyto účely vůbec nejlepší. Občas se ale může stát, že se vám ta hudba zalíbí a snažíte se zoufale zjistit, o co vlastně jde. Přesně to se stalo tisícům amerických klientů, když při opakovaných telefonátech do nejrůznějších institucí zaslechli povědomou skladbu.

Přesně to se stalo Dicku Corbettovi, který se do písničky zamiloval natolik, že občas při krátkých čekacích dobách požádal obsluhu telefonu, aby ho zařadila ve frontě trochu dál, protože se zrovna do chytlavého songu zaposlouchal. Po několika měsících ho napadlo, že by si mohl tu píseň pustit i ve chvíli, kdy zrovna nečeká na výsledky vyšetření prostaty. Jenže mu nikdo nebyl schopen říct, o jakého skladatele jde. Jedinou odpovědí bylo, že jde o automatizovanou hudbu, která je součástí dodané ústředny. Psal se konec devadesátek, internet nebyl ani zdaleka vševidoucím místem a do Googlu jste museli psát programovacím jazykem, abyste z něj dostali relevantní výsledky. Dick se ocitl ve slepé uličce a musel žít se svým ušním červem.

Opus No. 1

Á propos ušní červi. Podle výzkumů mezi americkými středoškoláky jich cca 97 % jednou měsíčně zažije ušního červa. Stačí pár sekund chytlavé písničky a interpret má u vás v hlavě ustláno na dlouhé dny, někdy dokonce týdny. Začnete si ho broukat, čímž spouštíte řetěz událostí, protože i pouhým broukáním či pískáním můžete nakazit další osobu. Opakováním melodie si náš mozek zapisuje informaci hlouběji. Nesnažte se s tím bojovat, je to přirozený cyklus. Pokud ho chcete urychlit, dodejte mu další potravu. Začněte projíždět nové songy a nahraďte starého červa novým. Opakujte, dokud nebudete s výsledkem spokojení.

Ušní červi napadají všechny generace, ale mají snazší práci, když jste unavení nebo znudění a zaslechnete jednoduchou melodii. Může to být refrén nového popíkového songu, ale může to být i Baby Shark. Ano, teď jsem to napsal a vám už to naskakuje, protože občas ani nemusíte písničku slyšet, stačí, že si na ni vzpomenete. V odborném jazyce se ušní červ jmenuje INMI alias Involuntary Music Imaginery, nedobrovolná hudební manifestace. Pokud písničku nedokážete dostat z hlavy, občas pomůže ji poslouchat stále dokola, dokud se jí nepřejíte. Zní to jako dvojnásobné mučení, ale prý to pomáhá. Dickovi, abychom se vrátili k původnímu tématu, ale nepomáhalo nic, a ze všeho nejvíc ho štvalo, že nemůže zdroj své frustrace dohledat. Jednoho dne ale dorazil do kanceláře své nemocnice a asistentka zrovna byla na čekačce. Zeptal se jí na původ té hudby a ona si uvědomila, že ačkoliv ji poslouchá dennodenně sedm let v kuse, vlastně o ní vůbec nic neví. Zavolala známého z IT oddělení, ale ten se jí vysmál, že

Podle výzkumů mezi americkými středoškoláky jich cca 97 % jednou měsíčně zažije ušního červa. Stačí pár sekund chytlavé písničky a interpret má u vás v hlavě ustláno na dlouhé dny, někdy dokonce týdny. Začnete si ho broukat, čímž spouštíte řetěz událostí, protože pouhým broukáním či pískáním můžete nakazit další osobu.

nemá absolutně tušení. Odkázal ji na technickou podporu. Tam se dozvěděla, že ústředny pro americké nemocnice vyrábí firma Cisco, největší světový dodavatel těchto systémů.

Po téhle stopě Dick šel a dovedla ho až do knihovny, kde místní dobrá duše našla na internetu, že existuje něco jako „základní hudební podkres ústředen firmy Cisco“. Následně znělku našla na YouTube a Dick poprvé uslyšel povědomé tóny odjinud než ze svého telefonu. K rozlousknutí celé záhady už chybělo jen málo. Dickovi nakonec pomohla jeho dcera Sara, která pracovala pro rozhlasovou show This American Life. Její reportéři kontaktovali Cisco a v záznamech společnosti se podařilo dohledat autora i název skladby. Jmenuje se Opus No. 1 a složil ji Tim Carleton. Spolu s Darrickem Deelem ji Tim složil v šestnácti letech během jediného odpoledne roku 1989. Jako středoškolák si hrál se svým syntetizérem a na čtyřstopu zaznamenal pětiminutovou instrumentaci. V mysli obou kluků šlo jen o běžné úterní odpoledne dvou technologických hračičků, ale Darrick mu o šest let později zavolal a ptal se, jestli ten song pořád ještě někde má. Carleton zajel k rodičům a z půdy vysvobodil zaprášený přehrávač. Během jediného večera song nahrál znovu s kvalitnějším vybavením a tak vzniknul Opus No. 1.

Darrick Deel totiž v té době pracoval v technickém vývoji firmy Cisco, která chystala na trh novou generaci ústředen se zabudovanou čekací

hudbou. A protože nikdo nechtěl utrácet peníze za práva na existující songy, napadlo Deela, že by mohl nabídnout bezplatnou alternativu a propašovat tak jeho a Carletonův výtvor do ústředen po celém světě. Momentálně jich je v provozu cca 65 milionů. Opus No. 1 je v nich jako pomyslný easter egg tou základní hudbou. Pokud se ji někdo proaktivně nerozhodne změnit, slyší ji každý zákazník, který se ocitne ve frontě.

Nečekané zadostiučinění

Tim Carleton za Opus No. 1 nikdy nedostal ani cent, a než ho rozhlasový pořad kontaktoval, vůbec si neuvědomoval, že jeho skladba se stala ušním červem pro desítky tisíc lidí. Na YouTube pod jejími nahrávkami najdete spoustu nadšených i naštvaných komentářů, jde o kult, který nedobrovolné posluchače jednoznačně polarizuje. Po odvysílání reportáže se sláva anonymní skladby ještě znásobila. Opus No. 1 se objevil na Spotify, takže z něj Carleton a Deel konečně mají nějaké ty drobné – aktuálně má na platformě přes dva miliony přehrání. Vznikla i taneční coververze a pivařský gigant Bud si píseň licencoval pro svou reklamu během Super Bowlu, kdy třicetisekundový televizní spot vyjde na sedm milionů dolarů. Lze tedy předpokládat, že Tim Carleton na svém syntetizátoru konečně královsky vydělal. A davy lidí u televizních obrazovek pochopily, že se svým ušním červem nejsou ve vesmíru samy.

o kom se mluví

Jiří Chadraba

Jiřího Chadrabu znáte z minisérie Vlastně se nic nestalo, kterou právě uvádí Česká televize. Mladý herec v ní ztvárnil Romana, předplatitele platformy OnlyFans. Když na to jeho holka přijde, jejich vztah končí. Je sledování pornografie důvodem k rozchodu? Jak se točí odvážné milostné scény? A proč se na cestu k herecké profesi vydal přes chemickou školu?

TEXT David Hron ILUSTRACE Vojtěch Velický

Náhodou – tak se prý třiadvacetiletý Jiří Chadraba dostal ke své první velké televizní roli. Na úplně jiné natáčení pouze doprovázel svou přítelkyni a kluka s rozcuchanými vlasy si všimla scenáristka Darja Miková. Když ve spolupráci s Janem Vejnarem psala pro Českou televizi sérii Vlastně se nic nestalo, vzpomněla si při obsazování jedné z hlavních postav právě na Jiřího Chadrabu.

Šestidílný seriál o jednom vztahu, ale také platformě OnlyFans, sexfluencingu a milostném životě mladých se neobešel bez bouřlivé odezvy. A není se co divit, když se nachází v progra-

mu veřejnoprávní televize. Pro starší generace je intimita sexuálního života zcela tabu, pro jiné diváky zase není milostný život mladých lidí důležité téma. „Vlastně se nic nestalo je ale jedním z těch seriálů, které mají ve veřejnoprávní televizi své místo – přináší témata, která se na první pohled nemusí líbit všem,“ říká rozhodně Chadraba. „Vždyť nejde o to divákům nutně přinášet velkolepou zápletku či katarzi. Jde o to, že se s těmi tématy setkáte, že vás seriál přinutí reflektovat vaše vlastní hranice.”

Nastolení diskuze, ale také určení si osobních limitů, se tvůrcům Janovi

Vejnarovi a Darije Mikové rozhodně povedlo. „Setkal jsem se i s reakcí, proč by něco jako předplácení si intimního obsahu mělo být důvodem k rozpadu vztahu,“ vypráví Jiří. „Někdo to vnímá jen jako problém sledování OnlyFans, ale já si myslím, že jde primárně o důvěru – a jakmile ji jednou ztratíte, je těžké ji obnovit.”

Na úhlu pohledu záleží

Televizní minisérie Vlastně se nic nestalo samozřejmě není ochuzena o odvážné milostné scény, kterým předcházela důkladná příprava. Během natáčení měli herci k dispozici

profesionální koordinátorku intimity Janku Neustupovou. „Ukazovali nám prezentace záběrů, co budeme točit a z jakého úhlu. Na předtáčení jsme se dotýkali, zkoušeli, jestli je to takhle pro všechny v pořádku, zvykali jsme si na sebe,“ popisuje herec, který se svými kolegyněmi také vymýšlel milostnou choreografii pro kameru, na vše dohlížela koordinátorka, aby to proběhlo ke spokojenosti všech zúčastněných.

„V některých pozicích jde o milimetry. Třeba na kameře to vypadá, že

mi herecká partnerka sedí na klíně, ale ve skutečnosti je posazená blíž ke kolenům. Měli jsme také k dispozici různé bariéry a polštářky, takže jsme se takřka nedotýkali,“ prozrazuje Chadraba, který si spolupráci s koordinátorkou intimity pochvaluje kvůli udržování bezpečného prostředí na place.

Šašek natruc chemikem

Jiří Chadraba měl k divadlu a herectví vždy blízko díky dědečkovi Ladislavovi Valešovi, který vede amatérský

Herec Jiří Chadraba zaujal v minisérii Vlastně se nic nestalo, vidět jste ho ale mohli i ve filmech Zambiho párečky a Tancuj Matyldo, či v seriálu Vytoč mého agenta.

„Na základce jsem byl třídní šašek a jako šašek jste automaticky brán trochu jako hňup, který si dělá ze všeho prdelky a v hlavě nic moc nemá.

Já si chtěl později dokázat, a asi i ostatním, že tomu tak není!“

Kdo

vám v poslední době udělal radost?

Moje rodina, která mě přijela podpořit na premiéru nové divadelní inscenace Kdo je tady praporčík? Hrajeme ji v Tvůrčím domě Elišky Peškové.

↓

Co

jste si naposledy koupil?

Moc hezké ponožky.

↓

Jaký

parfém rád používáte?

Man In Black od Bvlgari

↓

Který

film z nedávné doby jste viděl a můžete ho doporučit?

Americký dokumentární film Will & Harper. Najdete ho na Netflixu.

↓ Čí

knížku máte teď na nočním stolku?

Dějiny 20. století od Paula Johnsona.

soubor Rádobydivadlo Klapý. V něm se seznámili Jiřího rodiče, on sám v něm také účinkoval. „Vyrůstal jsem prakticky v divadle, nad nímž jsme bydleli, a místo večerníčku jsem se v pyžámku chodil dívat na představení,“ vzpomíná. Jeho cesta na divadelní prkna se ale neobešla bez odbočky.

„Na základce jsem byl třídní šašek a jako šašek jste automaticky brán trochu jako hňup, který si dělá ze všeho prdelky a v hlavě nic moc nemá. Já si chtěl později dokázat, a asi i ostatním, že tomu tak není,“ říká Jiří, který odešel studovat aplikovanou chemii. Představa kariéry v tomto oboru ho ale zcela nenaplňovala. „Určitě by to bylo možné, ale ne úplně uspokojivé pro moji duši,“ myslí si Chadraba, který se podáním přihlášky na DAMU rozhodl vrátit k herectví.

Byl přijat, ale studium na katedře činoherního divadla mu nakonec přineslo zklamání. „V prváku musíte absolvovat měsíční přijímač, kdy studenti vyšších ročníků připravují plán, jak vám srazit hřebínek, abyste si nemysleli, že jste ti vyvolení, co teď budou hrát divadlo nebo ve filmu. Museli jsme jim vykat, nosit svačiny. Jde o zvláštní formu šikany, kdy vás v podobě hry konfrontují s mnoha nepříjemnými situacemi. Občas přecházely i mou osobní hranici,“ vypráví mladý herec. Protože byl covid, na fakultě se vyučovalo kontaktně pouze dva měsíce a pro studenta Jiřího Chadrabu postrádalo studium smysl.

Na konci prvního ročníku se proto rozhodl ze školy odejít.

„Nedokázal jsem se ztotožnit s negativní motivací, která je na katedře vedená. Nemám rád respekt vynucovaný tlakem, nedokážu přijmout autority, kterým nedůvěřuji,“ říká Chadraba, který věří, že se herecké profesi může věnovat i bez školy.

Divadlo v obýváku

Hvězdu z minisérie Vlastně se nic nestalo jste mohli spatřit také v nezávislém filmu Zambiho párečky nebo seriálu Vytoč mého agenta. Jiří Chadraba zároveň hostuje v divadelním spolku Jedl a osobně zve na divadelní představení Míru zdar, které se odehrává přímo v obývacím salónů Winternitzovy vily na pražském Smíchově. Děj vychází ze vzpomínek na původní obyvatelku domu Jenny Winternitzovou, pro jejíž rodinu navrhl vilu architekt Adolf Loos. Z domu je vyhnali nacisté a po válce ho zabrali komunisté.

Jiří Chadraba také právě připravuje s režisérem Janem Haluzou celovečerní sci-fi film o cestování v čase.

„Je to o klukovi, který pomocí staré kamery cestuje v čase o 24 hodin zpátky a snaží se zachránit svou lásku, z jejíž vraždy je obviněn. Film bude mít podobnou atmosféru jako snímky o Indianu Jonesovi. Je tam spoustu kaskadérských kousků, zkrátka šíleně zábavná věc,“ říká herec o snímku, v němž bychom ho mohli spatřit v následujícím roce.

Vesta, 2 599 Kč a košile, 1 399 Kč, oboje Finshley & Harding, prodává Van Graaf; klobouk Barbour, 1 820 Kč, prodává Zalando.

Jeden z nejvlivnějších českých influencerů a tvůrců na youtube si získal pozornost statisíců fanoušků svým zábavným obsahem, cestami po celém světě a účastí v reality show Survivor. Nyní Martin Carev slaví deset let od zahájení své kariéry. Jak zvládá nástrahy online světa? Proč pro něj bylo důležité získat vysokoškolský titul? A na jaké cesty se chce se svými followery ještě vydat?

TEXT David Hron FOTO Matúš Tóth

Žiju život, jaký chci

Martin je šestadvacetiletý influencer, který v roce 2014 spustil youtubový kanál Jmenuju se Martin. K jeho nejsledovanějšímu obsahu patří video Kdyby byly písničky v realitě, které dosáhlo více než šesti milionů zhlédnutí. Jde o vtipné konverzace, kde běžné rozhovory nahradil pasážemi z nejslavnějších českých songů. Sám nezpíval, nicméně tuto činnost skvěle ovládá. Dokázal to třeba v reality show Tvoje tvář má známý hlas nebo ve výtahu pražského hotelu Alcron, kde probíhalo naše focení a kde nás svým zpěvem dlouhé minuty oblažoval. Dnes je Martin především cestovatelem, díky němuž se jeho fanoušci mohli podívat do Kapského města, Kanady, Namibie, Íránu nebo naposledy na Maledivy, kde jim prostřednictvím obrazovek umožnil zaplavat si se žraloky. Své followery, kteří fandí sportu, zase dostal do zákulisí Wimbledonu, kam se obyčejný smrtelník jen tak nepodívá. Už v roce 2017 se objevil v žebříčku nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích magazínu Forbes a dnes ho jen na instagramu sleduje více než 536 tisíc lidí. Teď by ale chtěl sbírání followerů pověsit na hřebík. Proč? Chce se naplno věnovat moderování. Zkušenosti s ním ostatně má – jako ambasador modelingové soutěže Elite Model Look už čtvrtým rokem provází diváky jejími castingy. Jak ale dokazuje v našem editorialu, vcelku obstojně by zvládal i profesi tajného agenta. Když jsme mu dali do ruky dětský kulomet s pěnovými náboji, nikdo z týmu nezůstal na živu...

Vy si rád hrajete, co? Jaká byla vaše oblíbená dětská hra?

Hodně mě bavil had.

Tak pozor. Toho já hrál na tátově Nokii 5110 už v době, kdy jste se narodil. Kdy jste dostal svůj první mobil? To už had musel být vcelku retro!

To mi mohlo být nějakých sedm let. Byla to taková stará Nokia, na které nešlo dělat nic jiného než volat a hrát toho hada. Tehdy jsme ji měli s bráchou napůl.

Když jste začínal s natáčením prvních youtube videí, ta technika ještě nebyla moc vyspělá. Byla to velká improvizace?

Byla. První videa jsme s kamarády natáčeli na tablet a telefon, takže ta kvalita nebyla

nic extra. Ale o to ani tak nešlo. Pro nás to tehdy byla hlavně zábava. Když jsem pak zjistil, že mě to baví a že bych se tomu chtěl věnovat, začal jsem si na novou výbavu šetřit. A na kameru, světla a mikrofon mi nakonec něco přispěl táta. Dneska si říkám, že to bylo zásadní, protože bez té techniky by asi moje videa asi takový úspěch neměla.

Vlastní youtube kanál Jmenuju se Martin jste si založil v roce 2014. Co vás k tomu vlastně vedlo?

Jo, deset let. Dlouhá doba! Tehdy jsem sledoval hodně youtuberů. Třeba GoGoManTV a další lidi, kteří hráli hry, a spoustu zahraničních youtuberů. Vždycky mě bavilo jejich videa sledovat, ale nikdy mě nenapadlo, že bych je sám točil. Až si jeden z mých známých dal na facebook příspěvek, že právě na youtube dosáhl jednoho tisíce odběratelů. A to jsem si řekl, že když to dal tenhle týpek, tak to zvládnu taky. Tak jsem si založil kanál a začal natáčet.

Kdy jste onoho tisíce odběratelů dosáhl? Docela rychle, asi po měsíci. Vytvořil jsem si tehdy takový plán, a hlavně jsem s každým videem otravoval všechny úspěšné youtubery a prosil je o sdílení. Těch lidí jsem obeslal asi padesát, a nakonec to sdílel pouze jeden z nich, ale i tak to bylo užitečné. První placenou spolupráci jsem měl asi rok poté, největší úspěch přišel asi po pěti letech. To bylo období, kdy mělo youtube největší hype. Dalších pět let jsem se pak dostával do klasičtějších médií a teď se snažím z influencera stát veřejně známou osobností.

Pro nás starší a pokročilé to zní stejně. Co si pod tím mám představit?

No, podle mého influencer skutečně je veřejně známá osobnost, ale jen v té bublině sociálních sítí. Když bychom se zeptali někoho, kdo nemá youtube, tiktok nebo instagram, netušil by, o kom je řeč.

Takže teď youtube opouštíte?

To ne, i když za poslední roky jsem pro youtube rozhodně natáčel méně a střídal ho s instagramem. Určitě mám ale v plánu videa na youtube znovu točit, až přestavím svou obytnou dodávku a začnu s ní cestovat.

Sako Hugo, 7 999 Kč, prodává Van Graaf; košile Liu.Jo, 1 349 Kč, prodává HalfPrice; kravata Paul Smith, 3 480 Kč, prodává Zalando; čepice Goorin Bros, 2 500 Kč, prodává Space.

Oblek Lindberg, 4 800 Kč, prodává Zalando; rolák Marks & Spencer, 1 699 Kč; boty Polo Ralph Lauren, 7 460 Kč, prodává Zalando.

„

Na Wimbledonu jsem se těšil na jahody se smetanou, se kterými

je tenhle slavný tenisový turnaj spojený už od počátku 20. století.

Ve výsledku to nebylo nic extra, ale jinak to byl velký zážitek.

Vidět všechny tenisové hvězdy na jednom místě byl úplný ráj.“

To by mohl být pro moje diváky zajímavý obsah.

Poslední video ze zákulisí Wimbledonu bylo ale na youtube první novinkou po dvou letech…

Fakt? Upřímně, nijak zvlášť to nehlídám. S Wimbledonem jsem se soustředil spíše na instagram. Ovšem nebojím se toho, že by mě publikum z youtube opustilo. Jakmile vytvoříte zajímavý obsah, lidi si ho najdou. Takže youtube vůbec není mrtvej. Youtube šlape!

Mimochodem, bylo něco, co vás na Wimbledonu překvapilo?

Samozřejmě jsem se těšil na jahody se smetanou, se kterými je Wimbledon spojený už od počátku 20. století. No a světe div se, ve výsledku to nebylo nic extra. Ale jinak to byl samozřejmě velký zážitek. Byl jsem tam s kamarádkou Lindou Noskovou, která hraje profesionálně, a měl jsem tak přístup i do míst, kam se normální smrtelník nedostane. Vidět všechny ty tenisové hvězdy na jednom místě, to pro mě byl úplný ráj.

Vraťme se ale na sítě. Máte ještě v počtu sledujících nějakou metu?

Asi ne, protože počet odběratelů úplně nereflektuje, jak je influencer populární nebo úspěšný. Spíš se teď chci věnovat zajímavým projektům v klasických médiích a dostat se třeba do role moderátora.

Ve společnosti panuje přesvědčení, že mladí lidé tradiční média nesledují, protože tisk a televize mladé generaci nerozumí, a tak mladí mají svůj vlastní svět na sociálních sítích. A vy, úspěšný influencer s půl milionem followers, se chcete dostat do klasických médií?

Je myslím dobré najít si v tom nějakou rovnováhu. Podle mě by se influencer měl snažit být i ve světě klasických médií a celebrity by se zase měly více angažovat na sociálních sítích. Úspěšný člověk by se měl starat o obojí.

Takže v klasických médiích vidíte budoucnost?

Určitě. Když se v minulém století rozjela televize, lidi taky nepřestali poslouchat rádio nebo číst knížky. To se nemění.

Jaké klasické médium má podle vás největší potenciál oslovit mladou generaci?

Jednoznačně televize, která je hodně vizuální a dokáže nabídnout poutavý audiovizuální obsah. Na to bych si klidně vsadil.

Láká vás moderování, máte ale i mnoho dalších talentů – zpíváte, umíte hrát na klavír. Hudební průmysl by vás nelákal?

V hudební branži je to těžké. V Česku je hodně populární třeba rap, který bych neuměl, protože se v raperské komunitě nepohybuji. Folkový písničky by mě zase nebavily. Elektronická hudba, kterou mě baví poslouchat, nemá v Česku zatím takovou oblibu.

Takže si myslím, že bude lepší držet se té cestičky, kterou už mám vyšlapanou, případně se pustit do odvětví filmu nebo videoprodukce. Než jsem odjel na natáčení soutěže Survivor, hrál jsem chvíli v seriálu Ulice. Klidně bych se hraní věnoval i dál, ale mám hodně tetování, což může být trošku problém. A za druhé by musel přijít nějaký správný projekt, kde by to kliklo. Takže uvidíme, třeba se něco poštěstí.

Když zmiňujete tetování, kolik jich máte? Něco kolem třiceti, nejsem si jistý. Některá pro mě mají speciální význam, jiná se mi

Boty Polo Ralph Lauren, 7 460 Kč, prodává Zalando.

Oblek Lindberg, 4 800 Kč, a košile Versace Jeans Couture, 8 750 Kč, oboje prodává Zalando; boty, Pull and Bear, 1 199 Kč.

Tílko, 27 500 Kč; kalhoty, 17 800 Kč; boty, 19 800 Kč, kabela, 43 500 Kč, vše Fendi.

líbila jen esteticky. Ale naštěstí jsem se nad každým tetováním fakt zamyslel. Když se mi nějaká kérka líbila, počkal jsem si třeba rok, abych si ověřil, že ji opravdu chci. Jedno z posledních tetování je otevřená klec. Znamená pro mě, že žiju život, jaký chci.

Myslíte už na další kérky?

Zvažuju přidat něco na záda, která mám zatím úplně čistá. Bude to nějaký větší kousek, ale čekám na pořádnou zimu, protože když svítí slunce, člověk se potí a tetování nemá prostor se zahojit.

Bolest vás neodradí?

Tahle bolest je jen dočasná. Jednou skončí.

Proč jste vystudoval titul MBA?

To bylo kvůli mé mamce, která je učitelka a je pro ni důležité, abych titul měl. Jsem tak vychovaný, ale fakt, že mám vysokou školu, mi do života nějaké obrovské štěstí nepřináší.

Ne? A co vám tedy štěstí přináší?

V životě potřebuju sport. Hlavně tenis. A pak takové ty klasické věci jako kamarádi, dobré jídlo. Nemám nějaké přehnané nároky. Ještě před pár lety bych řekl, že štěstí je pro mě poznávat úžasná nová místa. Dnes už ale vím, že i ta nejúžasnější místa začnou jednou člověku připadat normální. V tomhle člověk štěstí nenajde.

Jak se na vaši profesi influencera dívá vaše rodina, příbuzní?

Na začátku tomu samozřejmě nerozuměli a nechápali, že by to mohlo mít nějaký potenciál, takže se na to dívali spíše skepticky. Ale když jsem si začal vydělávat vlastní peníze, to mi bylo asi šestnáct, a mohl jsem se osamostatnit, došlo jim, že na tom asi něco je.

V jednom rozhovoru jste přiznal, že přístup k instagramu si cíleně omezujete. Není to paradox?

Pravidelně trávit čas na sociálních sítích není špatný, ale je to jako se vším. Člověk by měl i v používání instagramu znát nějakou míru. Já měl třeba pocit, že mi až moc záleží na názorech lidí ze sociálních sítí, které v reálném životě vůbec neznám. Záleželo mi, aby mi lidi psali pozitivní reakce. Pak se mě negativní komentář příliš dotknul. Pustit si svět sociálních sítí takhle k srdci není dobrý. Mít určitou distanc je podle mě důležité. Takže jsem si nainstaloval takovou aplikaci a vždycky, když instagram otevřu, tak se musím zhluboka nadechnout a počkat asi šest vteřin, než se mi načte. A často se mi stává, že si řeknu: „Dyk já tam vlastně vůbec chodit nechci.“

Můžete být konkrétní? Kolik času strávíte denně s mobilem v ruce?

Tak tři až čtyři hodiny. Celý den bez mobilu jsem nebyl už dlouho, vlastně od soutěže Survivor, kdy jsem si vyzkoušel, že to jde. Nicméně se to snažím omezovat, třeba když jsem s jinými lidmi. Když s někým trávím čas, nechci telefon vůbec brát do ruky. To je něco, co mi vadí i u ostatních.

Zmínil jste Survivor. Proč jste se chtěl téhle drsné reality show zúčastnit?

Vždycky mě to lákalo. Hodně jsem Survivor sledoval, bavilo mě to. Tahle soutěž pro mě představovala další zážitek, který jsem si chtěl odškrtnout. Pokusit se přežít na opuštěném ostrově, zcela mimo civilizaci, bez telefonu a na tak dlouhou dobu, to je věc, která se nepoštěstí jen tak někomu. To bych si musel našetřit fakt hodně peněz a dobrovolně se na dva měsíce od všeho odstřihnout.

„Potápění se žraloky na Maledivách bylo v pohodě. Člověk zná

žraloky z Čelistí, slýchá hrozné zprávy, že žralok někomu ukousl nohu. Naše krev je ale na ně moc železitá. Většina útoků dopadne tak, že si žralok kousne, a když zjistí, že mu to nechutná, plave dál.“

Je to ale také dost náročná až bolestivá zkušenost.

S tím do toho musí člověk jít, připravit se na to. Když se na Survivor díváte doma z gauče, může to vypadat hodně dramaticky. A je pravda, že se někdo občas zhroutí. Nicméně dá se to přežít, není to konec světa.

Byla účast v tomto sledovaném pořadu důležitá i pro vaši kariéru influencera?

V nárůstu followerů nevím, mohlo mi přibýt nějakých pár desítek tisíc. Ale obecně si myslím, že lidi mé působení v soutěži bavilo. Měl jsem na to veskrze samé dobré reakce.

Po návratu z ostrova jste si nechal narůst knírek. Proč?

Nenechal jsem si ho nárůst, on mi spíš narostl, protože během Survivoru jsem se nemohl holit. Já ani nevěděl, že mi vousy rostou, protože jsem se do té doby holil žiletkou dohladka. Ale reakce na knírek mám dobré. Jak řekl Ondřej Novotný, moderátor pořadu, prý už konečně nevypadám na třináct, což beru jako kompliment.

Neláká vás nějaká další reality show? Nebo třeba Oktagon MMA, když už vás Ondřej nepovažuje za děcko?

No, nejsem si úplně jistý, jestli bych byl schopný podat nějaký zajímavý výkon. Nicméně kdyby Ondra ten nápad měl a přišel s ním za mnou, určitě to moc rád proberu. (směje se)

Jste velký cestoval, jaké destinace teď máte na svém wishlistu?

Na seznamu mám určitě Nový Zéland, Nepál, Mongolsko, Japonsko, Kazachstán a pak také severské státy.

Vloni se vám splnil jeden z cestovatelských snů a podíval jste se na Antarktidu. Jaké to tam bylo?

Super, protože tam není žádná civilizace. Ať už dnes jede člověk kamkoli na světě, tak ho tam většinou čeká nějaký hotel, benzinka, nějaká silnice. Ale na Antarktidě, tam není vůbec nic. Možná jen výzkumná stanice. Tam má prostě hlavní slovo příroda a člověk se tam cítí pouze jako host.

Musíte být před cestou na Antarktidu fyzicky zdatný, mít nějaké speciální vybavení?

Fyzicky zdatný určitě ne, na Antarktidu jezdí i důchodci. A co se týče vybavení, musíte mít vysoké boty a teplé oblečení. Ale sekery do ledu rozhodně nepotřebujete.

Z této cesty jste přivezl dechberoucí video z pozorování velryb, které byly opravdu blízko. Bál jste se?

Ani ne, za prvé jsem věděl, že mě ta velryba nesežere, protože není masožravá. Živí se planktonem. Za druhé bylo vidět, že úmyslně plavaly za námi, počkaly si na nás a podplavaly naši loď tak, aby do nás nenarazily. Byly to opatrné velryby.

A teď na Maledivách to byli opatrní žraloci, se kterými jste plaval?

Nečekal jsem to, ale bylo to úplně v pohodě. Člověk zná ty žraloky z Čelistí a slýchá ty hrozné zprávy, že žralok někomu ukousl nohu. Oni ale nejsou lidožraví. Naše krev je na ně moc železitá a nechutná jim, takže po ní nijak zvlášť neprahnou. Většina útoků dopadne tak, že si žralok kousne, a když zjistí, že mu to nechutná, plave dál. Takže při tom potápění jsem se cítil bezpečně.

Sako, 70 000 Kč; kalhoty, 31 000 Kč; ponožky, 7 100 Kč, boty, info o ceně v obchodě, vše Dior; klobouk Tonak, 5 500 Kč.

Oblek, 89 100 Kč a tenisky, 19 500 Kč, oboje Gucci; klobouk Tonak, 1 740 Kč.

The Unveiled Minerva

100

Oblek Gucci, 89 100 Kč; košile Finshley & Harding, 1 399 Kč, prodává Van Graaf; hodinky Montblanc 1858

Chonograph z limitované edice

kusů, 1 261 500 Kč a nůž na dopisy, 9 300 Kč, oboje Montblanc.

Hodinky Montblanc 1858 Geosphere CARBO₂ 0 OXYGEN z limitované eice 1969 kusů, Montblanc, 239 800 Kč.

Styling: Jano Kimák

„Na další cestování jsem si pořídil speciální obytnou dodávku, Mercedes T1 z roku 1989. Musím dávat velký pozor, aby se mi po cestě nerozsypala. Ale kdybych si koupil moderní auto, nemělo by duši. Cestovat s tak starou károu je daleko víc cool. Je to super auto!“

Make-up: Michaela Ohemová / YSL

Ohemová / Balmain Hair

Vlasy: Michaela

Asistentka stylisty: Soňa Šajdáková

Asistent fotografa: Šimon Gut

Produkce: Petr Jansa

A v Íránu jste se taky cítil bezpečně? Přeci jen má ta země v očích západního světa negativní konotace.

Je pravda, že než jsem se tam vydal, každý mne od té cesty odrazoval. Je znát, že lidi cítí nedůvěru, že mají z té země nějaký pocit nebezpečí. Z mých zkušeností je to ale přesně naopak. Všichni lidi tam byli neuvěřitelně laskaví. A tamní příroda je neuvěřitelně nádherná.

Sáhl jste si někdy při svých cestách na fyzické či psychické dno?

Hodně náročná byla Svatojakubská cesta, na kterou jsem se vydal z portugalského Porta a cestou do Santiaga de Compostella ušel něco mezi 250 a 300 kilometry. Tehdy mě nohy bolely opravdu fest, člověk si ale zvykne na všechno.

Na další cestování jste si pořídil speciální obytnou dodávku. Co je to za model?

Je to Mercedes T1 z roku 1989. Hledal jsem ji opravdu dlouho, až jsem na ni narazil v jednom bazaru.

A sakra! Uvědomujete si, že to auto je o deset let starší než vy?

Samozřejmě, že je to obrovský vykřičník a musím dávat velký pozor, aby se mi někde po cestě nerozsypala. Ale kdybych si koupil moderní auto, nemělo by duši. Cestovat s tak starou károu je přece jen daleko víc cool. Teď s ní tedy jezdím hlavně po mechanicích, ale pokaždé na mě lidi mávají a zdraví mě. Je to super auto.

Pracujete na její přestavbě?

Ano, interiér ještě není hotový, ale až se tak stane, bude to velice pohodlné bydlení

na kolečkách. Chtěl bych tam mít správně velkou postel, gauč, kuchyni, zkrátka všechno. Původně jsem plánoval některé staré kousky interiéru zachovat, ale vybavení už bylo příliš opotřebované, takže se nakonec všechno vyndá a udělá se znovu od základu.

Kam s ní po přestavbě vyrazíte?

Myslím, že první cestu bych mohl dát do Dolomit, což je docela blízko, hory s nádhernou přírodou. Potom by se mi líbilo s dodávkou někde zakempit na měsíc, surfovat, dát si pohodičku, třeba v Barceloně. A určitě chci s obytným autem zajet do Norska, kde jsou ohledně tohoto druhu dopravy dost benevolentní. Moc to neřeší a jejich příroda je nádherná.

Nedávno jste se vrátil z Barcelony, kterou jste tituloval nejlepším městem v Evropě. Čím si to zasloužila?

Já už tam byl tolikrát! Je to tam fakt krásné, super počasí po většinu roku, lidi žijí venku, cvičí jógu, mají skvělé pláže, super jídlo. Život v Barceloně je hrozná pohoda. Vím, že místní Katalánci turisty moc nemusí, ale kdyby je tam neměli, tak nemají moc pracovních příležitostí. Myslím, že si ani neuvědomují, co jim turismus přináší. Samozřejmě, že pokud se turisté ve městě chovají nevhodně, ruší noční klid, dělají nepořádek, tak je to jiná věc.

Když teď máte za sebou prvních deset let influencerství, kde si přejete být za dalších deset let?

Bude to znít jako klišé, ale doufám, že budu šťastný, mít kolem sebe příjemné lidi, pevná přátelství. Přeji si, aby se dařilo mojí rodině, abych už třeba měl i vlastní rodinu. Takový život by byl určitě dost dobrý.

Zleva: vlněná bunda Brooksfield, 9 590 Kč, prodává www.gentlemanstore.cz; kašmírový rolák Polo Ralph Lauren, 10 800 Kč; manšestrové kalhoty Carhartt, 2 990 Kč.

Foto: Petr Karšulín

Text a styling: Petr Jansa

Věci, které nestárnou

Nedávno jsem četl biografii Sidonie Nádherné, která strávila svůj život zvelebováním zámku Vrchotovy Janovice. Jen díky její snaze a díky tomu, že zámek byl udržovaný a překrásně zařízený, přečkal nacistickou okupaci. Vše prostě bylo až moc dokonalé na to, aby to Němci toužili zničit. Podobný osud měl Laichterův dům na pražských Vinohradech, který je dodnes považován za architektonický skvost. Bylo tomu tak už v době, kdy ho podle návrhu Jana Kotěry nechal vystavět nakladatel Jan Laichter. Stavba původně sloužila nejen jako činžovní dům a domov jeho rodiny, ale i jako sídlo nakladatelství s majestátní schodišťovou halou zdobenou výmalbou Františka Kysely a lustrem z dílny Františka Anýže. Když lustr nesvítí, osvětluje malované stěny vitrážové okno. A právě za ním se nachází prostor bytu, v němž svého času vařila Luisa Laichterová a který obývala hospodyňka, paní Mařenka. Alespoň tak historii nově zrekonstruovaného apartmánu popisuje pravnuk původních majitelů Štěpán L. Laichter, který fanouškům architektury a historie nabízí unikátní možnost strávit v tomto skvostu nějaký čas. Třeba s některou z knih, kterými je vybavena zdejší čítárna. Ačkoliv… „Nakladatelství bylo v roce 1949 zlikvidováno komunistickým režimem a více než 27 tisíc knih bylo odvezeno ke spálení. To připomíná právě tahle knihovna s ukázkami knižní produkce z 50. let a prázdnými knihami, které kvůli cenzuře nikdy nevyšly,“ říká Štěpán, když zkoumám hřbety svazků zasvěcených Leninovi. Apartmán v prvním patře je vybaven nejen výše zmíněnou čítárnou, ale i ložnicí, ze které se po točitém dřevěném schodišti dostanete do nižšího patra s koupelnou a saunou. Zdi i veškerý mobiliář působí dojmem, jako by se sem vrátily z minulosti, a přesto vypadají maximálně současně. Krásné věci prostě nestárnou. Dalším důkazem mohou být nadčasové módní kousky, které jsme v apartmánu odložili a které vám mohou dělat radost i za mnoho let.

Přidaná hodnota

Až si v následujících dnech začnete doplňovat zimní šatník, neberte zavděk první věcí, která vás praští do očí. Stejně jako jste nároční sami na sebe, buďte nároční i na věci, které si pořizujete. Krom vizuální stránky a kvality materiálu dbejte i na to, aby měl přírůstek do vaší skříně něco navíc!

TEXT Petr Jansa

Nová ikona

Trvalo to zhruba čtvrt století, ale dočkali jsme se. Značka Patek Philippe před pár týdny představila novou řadu hodinek Cubitus, která cílí nejen na stávající zákazníky, ale i na mladší generaci. Nové pouzdro o průměru 45 mm je vyrobené z kombinace zlata a oceli, samotné oceli či platiny a vyniká čtvercovým tvarem se zaoblenými rohy. Vizuálně jako by doplňovalo modely Aquanaut a Nautilus a tvořilo tak jakýsi třetí díl skládačky. Zatímco ocelové modely jsou poháněny kalibrem 26-330 S C představeným už v roce 2019 (je vybaven novou funkcí stop-second, která umožňuje nastavit přesný čas nejen na minuty, ale i na sekundy), platinová varianta obsahuje zbrusu nový strojek se zlatým minirotorem a novou komplikací zobrazující velké datum, den v týdnu, měsíční fázi a vteřiny. Oproti výše zmíněnému kalibru je jen o 1,46 mm silnější. Více na www.patek.com

Královský krejčí

Když jste nejúspěšnější klub v historii Ligy mistrů a jeden z vašich hráčů má hodnotu jako celá pražská Sparta, můžete si dovolit něco víc. Třeba si na své cestovní outfity najmout jednoho z nejlepších krejčích na světě. Speciální spolupráce Realu Madrid a italské značky Zegna byla pod heslem „Každý král potřebuje krejčího“ představena před rokem a teď se kousky z ní konečně dostávají i na oficiální e-shop značky. Pořídit si můžete ucelenou kolekci oblečení (od tepláků a mikin až po precizně střižené obleky) a doplňků včetně semišových bot Triple Stitch v černo-oranžovém provedení (cena: 29 000 Kč). Pokud by vám to bylo málo, na webu si můžete domluvit osobní termín, během kterého vám krejčí celou kolekci přizpůsobí na míru a na záda klidně přidělají číslo vašeho oblíbeného hráče. Více na www.zegna.com

Dvouřadový kabát z italské směsi vlny a kašmíru (21 500 Kč) pochází ze speciální limitované kolekce GANT 240 Mulberry Street, která vzdává hold newyorské módní scéně 80. a 90. let. Název kolekce odkazuje k malému butiku, který Gant v New Yorku provozuje od roku 2023. Více na www.gant.com

Foto: Petr Karšulín a archiv módních značek

Shora po směru hodinových ručiček: semišová bunda BOSS, 21 990 Kč; vlněná kravata s motivem tartanu

Polo Ralph Lauren, 3 400 Kč; kožená taška Montblanc, 65 500 Kč; kožené kotníkové boty BOSS, 7 490 Kč.

Vlněná vesta, 14 500 Kč a semišové Chelsea boots, 17 000 Kč, oboje Polo Ralph Lauren.

Chrám pánské módy

Stává se jen málokdy, aby pánská móda měla v jednom butiku převahu nad tou dámskou. A přeci se to děje.

Dvoupatrový chrám z valné většiny zasvěcený pánskému oblečení a doplňkům všech linií značky BOSS najdete v nově zrekonstruované budově z 19. století na pražských

Příkopech, kde v minulosti sídlilo známé casino. Prostoru o rozloze téměř 900 metrů čtverečních dominují původní kamenné sloupy, velkorysé schodiště i krbová římsa z tmavě zeleného mramoru. To zásadní se však nachází na štendrech. Krom klasické nabídky linií HUGO a BOSS tu najdete i speciální kolekce vzniklé ve spolupráci s automobilkami

Porsche či Aston Martin nebo selekci oblečení vybranou Davidem Beckhamem. Součástí butiku je i VIP lounge, kde můžete využít služby stylisty či nákupy v soukromí.

Více informací v butiku BOSS, 100 YARDS, Na Příkopě 23-27, Praha 1

Hip Hap Hop

Zatímco v Česku si počátky hip-hopu vybaví jen pár nadšenců především ve spojitosti se skupinami PSH nebo Chaozz, v USA se tento specifický hudební styl pojí s celou subkulturou, která vynikala originálním módním stylem. A právě jím je inspirována speciální kolekce, kterou ve spolupráci se značkou Adidas navrhla britská designérka Wales Bonner. Ta není u německého brandu žádným nováčkem. Naopak, první limitku tenisek pro něj navrhla už v roce 2020 a okamžitě se po ní zaprášilo. Stejné to bylo s pětadvaceti dalšími designy a není pochyb o tom, že úspěch bude mít i její aktuální počin.

Více na www.adidas.com

Druhá vlna

Je to více než patnáct let, kdy se japonský návrhář Tokito

Yoshida poprvé spojil s britskou značkou Barbour a k obrazu svému přetvořil jednu z jejich kultovních voskovaných bund Beacon. Jeho výtvor měl takový úspěch, že se objevil i v bondovce Skyfall – samozřejmě že na agentovi 007. Letos se spolupráce Barbour a Tokita Yoshidy vrací v další a mnohem širší limitce, ve které najdete hned několik bund a kabátů, ale třeba i svetr na zip nebo propínací mikinu

s koženými knoflíky.

Více na www.gentlemanstore.cz

dress code

STREET STYLE V ČESKU VOL. 6

SPECIÁL

Začátkem října proběhla v Praze mezinárodní konference zaměřená na architekturu a design PULSE Prague 2024. Nechyběl na ní slavný japonský architekt Kengo Kuma, který zde převzal cenu Jana Kaplického za celoživotní dílo, ale i celá řada dalších architektů a designérů. Na následujících stranách vám představíme pětici mužů, kteří se konference zúčastnili a jejichž osobitý styl rozhodně stojí za to. Stejně jako jejich dílo…

TEXT Petr Jansa a Sandra Kisić FOTO Martin Faltejsek

Antoine Roset (46)

CEO značky Ligne Roset Francie

Móda je pro něho důležitá, protože se jejím prostřednictvím může vyjádřit. Rád nosí obleky, ale netráví v nich všechen čas. Vždy záleží na situaci a programu, který má. Jeden den to může být oblek, další den smoking a do kanceláře si pak nejraději oblékne mikinu a džíny. Po 11 letech, které strávil v USA, si pohodlné oblečení oblíbil, a vzhledem k tomu, že je CEO značky, nikdo ho nesoudí.

Snubní prsten pochází z dílny jednoho newyorského šperkaře. Máme s manželkou stejný. Je velmi jednoduchý, jen uvnitř máme vyryté datum a osobní vzkaz.

Opasek je vyrobený na míru od řemeslníka, který má dílnu blízko mého bytu. Baví mě, že jde o lokální věc. Mám ho už nějakých osm let a jak stárne, získává krásnou patinu.

Džíny jsou od francouzské značky Asphalte, která sídlí v Bordeaux a mnohem víc než jiní výrobci si zakládá na ekologické výrobě a udržitelnosti.

Tmavě modré sako z čisté merino vlny je od značky Boggi Milano. Líbí se mi jeho střih a dobře se mi nosí.

Hodinky Audemars Piguet mi věnovala má žena a musím říci, že je to jedna z nejvzácnějších věcí, co jsem kdy dostal.

Košili mám ušitou na míru. To je jedna z věcí, u kterých mi záleží na tom, aby opravdu skvěle padly. Tuhle šila francouzská manufaktura JLR, která vyrábí jen košile. Už mě tam znají, takže přijdu do obchodu, ukážu na materiály, které se mi líbí, a za tři týdny mi dorazí domů balíček.

Tenisky jsou Stan Smith od Adidas. Ležérní boty, které se dají nosit k různým outfitům. Prostě klasika, která je navíc velmi pohodlná, a to je pro mne důležité.

Kacper Gronkiewicz (49)

Architekt a interiérový designér Polsko

Ačkoliv to vypadá, že preferuje černou, v interiéru i v oblékání dává většinou přednost výraznějším barvám a jejich kombinaci. Když už si na sebe oblékne černý outfit, snaží se, aby měl zajímavé detaily, a doplňuje ho originálními šperky. K jeho nejoblíbenějším kombinacím patří tričko, svetr a klasické chinos kalhoty.

Tohle sako nemám od žádné slavné značky. Původně jsem si ho koupil na pohřeb svého otce, ale od té doby ho nosím na události, které mi dělají radost. Ostatně, v některých kulturách není pohřeb něco smutného, je to naopak oslava života.

Prsten i brož, kterou mám v klopě, jsou tvořeny magnetickými kuličkami z ložisek, které vyrábí česká firma SKF. Dělám to docela často, že dávám věcem novou funkci. Nedávno na mne na bleším trhu v Paříži doslova vykouklo něco, co mne očarovalo. Byl to mechanismus, který svého času sloužil jako oči mrkací panenky. Nosím je teď jako velmi surrealistickou brož.

Brýle preferuji klasičtější. Samozřejmě musí být něčím zajímavé, ale dávám přednost těm, které nejsou extravagantní. Tyhle jsou od Toma Forda.

Tohle tričko je pro mne velmi důležité. Dostal jsem se k němu díky výstavě fotografií v Sopotech, kde mne zaujaly fotky obrovských hromad textilního odpadu v Ghaně. A právě tam z nich jedna komunitní organizace jménem The Revival upcykluje nové kousky jako tohle tričko.

Barevné tenisky jsou věc, která mne hodně baví. Tyhle jsou od Nike.

Jan Vondrák (43)

Architekt studia Mjölk Česko

K módě získal vřelý vztah už v dětství díky svým rodičům, kteří chtěli mít „hezké dítě“ a i v těžkých podmínkách komunismu ho dokázali hezky obléknout. Jediný problém nastává, když má moc práce a je unavený. To módu odsouvá na vedlejší kolej. V poslední době mu taky hodně pomáhá manželka Marie, se kterou má podobný vkus a čas od času mu nějaký kousek do šatníku pořídí.

Zrovna tahle džínová bunda byla jedním z posledních úlovků mé ženy. Koupila mi ji v sekáči a je to značka Brooklyn Jeans. Ten „recycling“ mě dost baví, a to jak v práci, tak i v oblékání. Nemám moc rád fast fashion. Radši budu mít míň věcí, ale budu je nosit do roztrhání.

Tyhle boty od Nike jsem si původně koupil na basketbal, ale zjistil jsem, že retro styl není moc praktický na hraní. Strašně mě z nich bolí kolena. Přeci jen ty pěnové podrážky jsou docela game changer.

Pokud jsem ráno unavený a nechce se mi česat, beru si kšiltovku. Tuhle mám od rybářské značky BKK, jednoduše proto, že rád chodím na ryby. Přijde mi to dobrý, protože všichni nosí buď sportovní, nebo nějaké hrozně cool. Na ryby ji ale paradoxně nenosím.

Triko je od kodaňské značky Wood Wood.

Hodinky nosím chytré, ačkoliv mi vlastně vůbec nejde o tu chytrost. Ale jak hodně sportuji, tak jsem si zvykl mít něco na ruce.

Džíny jsou výjimečně z fast fashion řetězce H&M. Mívám totiž potíž s hledáním velikosti. Mám totiž 32/36 a to není ve skinny střihu tak snadné sehnat.

Christian Lodgaard (54)

CDO značky Flokk

Norsko

Oblečení, které má na fotografii na sobě, je to nejformálnější, co v jeho šatníku najdete. Kravatu je nucen nosit dvakrát do roka během schůzky nad výroční zprávou, jinak se jí vyhýbá. Ať už jde o nábytek, který navrhuje, nebo o oblékání, je velkým fanouškem kvalitní vlny, do které se rád zahaluje od hlavy až k patě.

Svetr je z merino vlny a je taky od značky Oscar Jacobson. Teď to možná vypadá, že v Norsku nemáme žádnou módní scénu, ale máme! Třeba skvělou značku Holzweiler a pak samozřejmě celou řadu outdoorových firem jako Helly Hansen nebo luxusnější Norwegian Rain a další.

Boty mám od portugalského ševce, který má dílnu v Kodani. Je to hodně kvalitní kůže a super řemeslné zpracování. Upřímně, mám je asi 7 let a pořád vypadají jako nové. Doma mám jedny ještě starší vintage boty od britské značky Lotus, které jsem si pořídil už v roce 1989. Pořád jim měním podrážku, ale svršek skvěle drží. Kvalitní kůže je u bot hodně důležitá.

Co se vlněného oblečení týče, mám pár ověřených firem, od kterých si ho kupuji. Tenhle tmavě šedý oblek je od švédské značky Oscar Jacobson, pár jich mám i od značky Tiger of Sweeden, která má kvalitní vlněné kousky.

Mám jediné mechanické hodinky a nosím je už 25 let. Baví mě ten jejich zvuk, ten fakt, že fungují mechanicky. Jsou to Speedmaster od značky Omega, které mají průměr pouzdra 39 mm. To mi vyhovuje, protože mám malé zápěstí.

Tričko, ponožky i spodní prádlo mám také ze super jemné vlny. Je to materiál, ve kterém můžete vyrazit na túru, v noci ho vyvětrat a ráno ho znovu obléct. Neuvěřitelně příjemný a praktický, který vás udrží v teple, nezvlhne a nezapáchá.

Jiří Krejčiřík (35)

designér Česko

„Nečekejte nic fancy,“ hlásí v úvodu našeho povídání a hned dodává, že rád nakupuje v second handech. Proč? Jednoduše proto, že mu nevyhovuje dnešní nadvýroba v módním průmyslu a inklinuje ke kvalitním materiálům, které postupně mizí. Dříve přitom byly naprosto běžné. Vidí to třeba u košil z 80. a 90. let, které získal z šatníku svého otce.

Kalhoty jsou taky ze sekáče. Rád v nich nakupuji. Baví mne ta myšlenka, že když je to oblečení výběrové a není zničené, ten second hand mu umožní prožít nový život. I já, když si koupím nějakou věc a po nějaké době už se v ní necítím dobře, rád ji přenechám někomu dalšímu. Určitě je to lepší, než ji vyhodit.

Košili jsem objevil v second handu 1981 v Nuslích, ale jak jsem zjistil, je to custom, není vůbec obrandovaná, takže netuším, kdo jí ušil.

Tričko mám z Cosu.

Hodinky nosím od holandského designéra jménem Piet Hein Eek.

Mosazný prsten mám z blešáku v Berlíně, ten stříbrný je od Pauline Hagan, což je britsko-francouzská šperkařka, která žije a tvoří v Praze.

Boty jsou klasiky od Dr. Martens a v nich ponožky Mute, které navrhl ilustrátor Patrik Antczák pro značku Ferdinand. Každá je jiná.

časomíra

Longines: Legend Diver

Překonávat limity a snažit se prozkoumat i ten nejnižší bod Země, to pohání moderní lidstvo již dlouhá léta. Aby mohli potápěči, kdysi primárně ti armádní, vykonávat kvalitně svou práci, bylo nutné měřit jejich čas strávený pod hladinou. Boom potápěčských hodinek z padesátých let následovala i značka Longines.

TEXT Jindřich Hubený

Dnes si lze potápěčský kurz udělat v průběhu letní dovolené, do hloubky téměř dvaceti metrů se tak dostane každý zdravý smrtelník se zájmem o pozorování podmořského života. Hotový potápěč si pak na zápěstí zapíná vlastní či zapůjčený „počítač“, tedy elektronický přístroj na měření všech zásadních ukazatelů potřebných pro pobyt pod vodou (hloubka, čas ponoru a další údaje). Jenže před sedmdesáti lety žádné takové „kompjůtry“ neexistovaly a potápěči byli závislí na vlastní zkušenosti a díky progresivnímu přístupu některých hodinářských značek také na hodinkách. Mezi nejznámější

potápky dodnes patří Rolex Submariner a Omega Seamaster. Právě tyhle značky vyrobily hodinky odolné vůči tlaku dvaceti barů jako první, jen pár let po nich, v roce 1957, je následoval Breitling s modelem Superocean. Zahanbit se nedali ani další švýcarští výrobci hodinek, neboť stále se zvyšující zájem o rekreační potápění měnil dosud zaběhlá pravidla a zkoumání mořské flory a fauny se stalo dostupnější. Na konci padesátých let vyrazila tehdy již světově proslulá a oblíbená značka Longines na trh hned se dvěma vodotěsnými modely. Jeden z nich, Legend Diver, se vyrábí dodnes.

Speciální pouzdra Švýcarská značka ze Saint-Imier vládla v minulém století různým sportům. Byla časomírou mnoha automobilových i cyklistických závodů a měření času a vývoj stopek je jí blízký dodnes. S hlubinami to nebylo jiné. Již v roce 1936 vyrobila vodotěsný chronograf, o dva roky později si použitý systém těchto odolných stopek nechala patentovat. V roce 1958 představila model Nautilus Skin Diver ref. 6921 (název vám sice může evokovat model jiné značky, ten ale přišel na trh až o osmnáct let později). Byl vodotěsný do 150 metrů a využíval speciální utěsňo-

vací pouzdro s technologií „Compressor“ od společnosti Ervin Piquerez, S.A. (EPSA). Know-how této kdysi skvěle prosperující firmy na výrobu pouzder odráželo tehdejší poptávku po vodotěsných hodinkách. Své produkty dodávala mnoha významným hodinářským značkám, kromě Longines také manufakturám Jaeger-LeCoultre, Universal Genève či Hamilton. Originálně upravená „těla“ hodinek byla vybavena speciální pružinou, která se při zašroubování dýnka utáhla. V případě každého dalšího zvýšení tlaku se přitáhla ještě víc a podtlakově ochránila strojek uvnitř.

Souputníkem reference 6921, která se vyráběla jen pár let a dodnes tak patří mezi sběratelsky nejvyhledávanější, byla reference 7042, přezdívaná též Super Compressor,

Longines Legend Diver, 39 mm, automat, rezerva 72 hodin, otočná luneta, cena: 75 400 Kč, prodává www.carollinum.cz

vybavená ještě modernější generací pouzdra. To bylo vodotěsné až do 200 metrů a mělo průměr 42 mm. Poznat ho můžete podle dvou šroubovacích korunek. První na pozici 4. hodiny klasicky sloužila pro řízení ruček a natahování, druhá na pozici 2. hodiny pak otáčela vnitřní lunetou, která umožnila potápěčům odpočítávat čas strávený pod vodou. Pro tento model jsou signifikantní také ručky, hodinová ve tvaru šipky, respektive koncovky šípu, minutová v podobě meče. V šedesátých letech se na černém číselníku vyjímala jejich luminiscence, nejdříve na bázi radia a následně tritia.

Následníci a nováčci

Značka Longines byla jednou z prvních, které došlo, že jí návrat

Hodinky z kolekce Legend Diver mají na dýnku již tradičně vyobrazeny potápěče. Všechny jsou vodotěsné do hloubky 300 metrů.

Foto: archiv Longines

Hodinky Longines do ČR nově distribuuje společnost Carollinum, zakoupíte v síti autorizovaných prodejců a na www.carollinum.cz.

do historie a reinterpretace starých designů může pomoci v růstu popularity, a to napříč generacemi. V roce 2007 tak uvedla modelovou řadu Legend Diver a netrvalo dlouho a tyhle stylové potápěčské hodinky s odkazem na dědictví slavného brandu se staly bestsellerem. Jejich design si zakládal právě na signifikantních prvcích reference 7042 – zůstala zachována funkce dvou korunek, stejně jako tvar ruček a pozice čtyř číslic na ciferníku (3, 6, 9, 12). Zpočátku se nezměnil ani původní rozměr pouzdra, až časem se kolekce rozšířila o další velikosti, barvy číselníků, materiály pouzder i limitované edice. U moderní generace hodinek značka z vodotěsnosti neslevila, odolají tlaku až 30 barů (splňují certifikaci ISO 6425 a jsou tak stoprocentní DIVER’s watch). Automatický

Důkazem, že dnešní hodinky Legend Diver našly inspiraci v historii, je tento model z roku 1959.

strojek najdeme jak v 36mm, tak i 39 a 42mm modelech. Některé reference jsou navíc vybaveny datumovkou na pozici 3. hodiny.

Novinky letošního podzimu v 39mm pouzdře ale o tom, kolikátého dnes je, mlčí. Datumovka jim byla odebrána, design číselníku naopak podpořily výrazné barvy – oranžová terracotta, zelená, modrá či šedivá. Jsou doprovázeny velmi kompaktním a přizpůsobivým kovovým tahem, který může být samozřejmě variován s koženým či NATO řemínkem. To nejdůležitější se však ukrývá uvnitř pouzdra – jde o oblíbený kalibr L888 s křemíkovým vláskem a frekvencí setrvačky 3,5 Hz, velmi přesný chronometr certifikovaný COSC s rezervou nátahu až 72 hodin. Pokud tedy na dva tři dny hodinky odložíte, půjdou dál. Mnohem pravděpodobnější ale je, že tyhle nové longinky z ruky nebudete chtít sundat.

V obchodní čtvrti v Londýně potkáte za den klidně půl tuctu phantomů, ale tohohle si rozhodně nespletete. Třeba i kvůli poznávačce AU 1, která odpovídá té z filmu a nový majitel s ní bude oficiálně jezdit. Cenu vozu a jeho úprav odmítla automobilka sdělit, ale vzhledem k tomu, že už jen hodnota zlatého bločku ve tvaru vozu, jenž se ukrývá v trezoru mezi předními sedačkami, dosahuje ceny průměrné škodovky, miřte ve svých odhadech hodně vysoko.

Text: Václav Rybář Foto: archiv Rolls-Royce

Zlato, utratil jsem všechny naše peníze!

Rolls-Royce Phantom Goldfinger je dost možná nejvíc upravený Rolls, co kdy vyjel z továrny. Oslavuje šedesát let stejnojmenné bondovky, která změnila dějiny akčního žánru. Když se to vezme kolem a kolem, bondovky jsou vlastně jakousi jeho kronikou, dokola napodobovaným etalonem, ať už jde o jejich hrdinu, jeho báječný životní styl, nebo fantastické hračky, s nimiž deklasuje protivníky. Všichni si jistě vzpomeneme na ikonického Aston Martina DB5, který se s výbavou plnou gadgetů objevuje právě v tomto filmu. Jenže agent 007 tu má protivníka sobě rovného, Aurica Goldfingera, který má možná na první pohled luxusního veterána Rolls-Royce Phantom III Sedanca de Ville, ale i tento vůz má pár skrytých trumfů. A navíc má oku lahodící dvoubarevný lak, též odkazující na Goldfingerovu posedlost vzácnými kovy.

Personalizační oddělení Rolls-Royce se při napodobování slavného vozu nedrželo zpátky. I tady najdete dvoubarevné lakování a spoustu pozlacených detailů, včetně slavné sošky Spirit of Ecstasy. Pozlaceno je také mnoho prvků interiéru, najdete tu i mapu k Fort Knox, kde jsou federální zlaté rezervy, a strop plný hvězd odpovídá konstelaci z roku 1964. Největším překvapením je pak zlatá golfová hůl v kufru vozu, další odkaz na slavný film. S těmi se tu skutečně nešetřilo, přímo před spolujezdcem je profil slavného švýcarského průsmyku Furka, kde se odehrává automobilová honička mezi Bondem a Goldfingerem. Tady měl Aston před čtvrt století starou limuzínou jednoznačně náskok, ale nový Phantom by dal sportovnímu vozu i přes úctyhodné rozměry jednoznačně zabrat, protože přeplňovaný dvanáctiválec pod kapotou má 570 koní a stovku zvládne za 5,3 sekundy. V bondovce Goldfinger si mimochodem odbyla premiéru ještě jedna ikona stříbrného plátna – Ford Mustang první generace. Dojde dokonce i na honičku, během níž gadget Bondova Astona prořízne Mustangu kolo. Jenže s tím debutem to není tak jednoduché. Goldfinger měl premiéru 17. září 1964. O týden dříve však na francouzských stříbrných plátnech začali promítat Četníka ze St. Tropez, v němž hraje Ford Mustang ještě o poznání větší roli! Tak alespoň vidíte, že o ta kulatá výročí letos opravdu není nouze. → www.rolls-roycemotorcars.com

Návrat svaté trojice

McLaren a Ferrari už si zase vjíždí do vlasů a rychlých pruhů. Porsche zatím číhá v záloze, nicméně naposledy jsme tu podobný souboj měli před deseti lety.

TEXT Václav Rybář

McLaren P1, LaFerrari a Porsche 918

Spyder – trio tisícikoňových hybridních bestií, které se jaly porušovat fyzikální zákony a hned v několika publikacích si to spolu rozdaly o titul nejpokrokovějšího supersporťáku.

Tehdy vlastně hypersporťáku, protože podobným autům byla v minulém

desetiletí každá škatulka malá. Jak to dopadlo? Někdo vyhlásil

McLaren za nejpokrokovější, Ferrari za nejzábavnější a Porsche za nejlákavější a vhodné pro každodenní používání. Přesvědčivý vítěz z tohoto klání nevzešel, Bugatti si uchovalo post nejrychlejšího auta na planetě, ale

všechny automobilky vyprodaly zásoby svých vozů a ty se o dekádu později staly ceněnými sběratelskými kousky.

Tak proč si to celé nezopakovat? S novou generací hypersportů však McLaren a Ferrari (Porsche bude mít určitě zpoždění, ale nelitujte ho, jeho 911 GT3 variant se prodá mnohoná-

sobně víc než těchto ultradrahých experimentů) vstupují do arény plné malosériových raket, líbivých restomodů a plně elektrických kejklí, co zvenku i zevnitř připomínají spíš origami než tradiční automobilový design. Není tedy divu, že McLaren W1 a Ferrari F80 svým názvem i náčiním odkazují spíš k tradici a pod kapotou skrývají hybridní techniku.

McLaren W1 navazuje na legendární modely F1 a P1. Designově má mnohem blíž tomu druhému, ale najdeme v něm rackovité dveře, aktivní zadní spoiler, který auto protáhne o desítky centimetrů a radikálně promění jeho aerodynamiku, nebo zážehový osmiválec, který se elektrickou energií zvládne nadopovat na hodnotu přes 1 200 koní. V kombinaci s nízkou hmotností to stačí na krásné hodnoty, ačkoliv ani ve zrychlení (2,7s na sto),

ani v maximálce (elektronicky omezená na 350 km/h) McLaren rekordy trhat nechce. Jde prostě o závoďák pro běžné silnice, zbavený jakýchkoliv limitů a nabízený v limitovaném počtu 399 kusů. Nemusím asi dodávat, že jsou všechny za 60 milionů korun kus beznadějně vyprodané.

Co postaví Ferrari proti téhle divoké kočce? Chtělo by se říct, že Ferrari 12Cilindri s retročumákem a protaženou karoserií by mohlo stačit, ale to je ve skutečnosti standardní model pro běžné smrtelníky. Ferrari F80 navazuje na analogové F40 a částečně i na LaFerrari (občas neoficiálně označované jako F60). Za podobných dvanáct stovek koní jako u McLarenu tady zaplatíte až 90 milionů korun, ale za příbuzenský vztah s ostatními eFky to zjevně lidem stojí. Pod kapotou rudé střely je třílitrový

vysokootáčkový šestiválec o výkonu 900 koní, dopovaný třemi elektromotory. Všechny jednotky si Ferrari vyvinulo samo, takže tu platí Enzovo okřídlené „u Ferrari si kupujete motor, zbytek auta vám dodáme zdarma”. V Maranellu vznikne 799 kusů pro ty nejváženější zákazníky, produkce odstartuje napřesrok a potrvá až do roku 2027.

To už snad bude na světě i protivník od Porsche. Německá automobilka loni představila hypersport Mission X, ale ten je na rozdíl od McLarenu a Porsche plně elektrický a nyní se ukazuje, že trh movitých sběratelů má o EV hypersporty spíše mizivý zájem. Porsche se ale nevyplatí podcenit, může se stát, že bude jako už mnohokrát v historii platit, že kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

Jen ti nejváženější zákazníci, kteří už mají nějaké to Ferrari zaparkované v garáži, si budou moci pořídit jeden ze 799 kusů nového modelu F80. Jeho přeplňovaný šestiválec nabídne výkon 900 koní, kombinovaný výkon se třemi elektromotory pak dosáhne 1200 koní.

Rodinný koráb krát sedm

Představte si vůz, který spojuje sílu, komfort, bezpečnost a nejmodernější technologie. Vůz umožňující zažít každý okamžik naplno. To vše nabízí BMW X7. Velké prémiové SUV, které posouvá hranice možného.

TEXT Václav Rybář

BMW X7 většinu lidí zaujme již na první pohled. Jeho výrazný design, inspirovaný ikonickými prvky BMW, je ještě více umocněn osvětlenou maskou chladiče BMW Iconic Glow, která si uchovává nezaměnitelný charakter i v noci. Dynamické proporce a široká paleta exkluzivních laků a materiálů vytvářejí vůz, který se stane středem pozornosti, kamkoliv přijede. Vrchol nabídky v SUV segmentu ale není

velkolepý jen zvenku. Uvnitř BMW X7 ukrývá bezbřehý luxus a pohodlí. Vysoká kvalita materiálů, ztělesněná například na skleněném voliči převodovky, ovladači iDrive nebo tlačítku start/stop s názvem CraftedClarity, precizní zpracovaní a nejmodernější technologie, to vše vytváří útulné prostředí, ve kterém se budete cítit jako doma. Prostorný interiér nabízí dostatek místa až pro sedm cestujících,

kteří si mohou vychutnat pohodlí špičkových sedadel navozující dojem cestování první třídou soukromého tryskáče (kdo by chtěl skutečně kapitánské posezení, ten může zvolit i variantu se sezením pro šest lidí, kdy mají i cestující v druhé řadě samostatně stojící sedadla).

Velkorysý zavazadlový prostor, který má při obsazení pěti osobami objem 750 litrů, umožní vyhovět každé

situaci. Plánujete jezdit v sedmi? I tady má BMW řešení v podobě stylového střešního boxu vlastní produkce, který najdete v nabídce originálního příslušenství. Má objem 520 litrů, pokročilou aerodynamiku, funkční prvky z nerezu a otvírání z obou stran.

Přední části vozu v interiéru dominuje BMW prohnutý displej s orientací na řidiče, který nijak nepřevyšuje palubní desku, díky čemuž má řidič vynikající výhled směrem dopředu. Inovativní světelná lišta s broušeným křišťálovým vzhledem umístěná pod ozdobným obložením slouží jako funkční a výrazný prvek interiéru, neboť barevně reaguje na různé situace. Panoramatická skleněná střecha Sky Lounge se strukturou vrstveného skla nabízí optimalizovanou ochranu proti ultrafialovému záření a vysokou úroveň akustického komfortu. Nemusíte se ale bát, že byste vlastní auto neslyšeli. Pod kapotou BMW X7 se vždy skrývá srdce plné síly. Na výběr je z několika výkonných motorů. Mimořádně živého zážehového šestiválce BMW TwinPower Turbo s výkonem 280 kW (381 koní) nebo vrcholného zážehového osmiválce BMW M TwinPower Turbo, který do-

sahuje výkonu až 390 kW (530 koní). Dostupný je rovněž úsporný vznětový mild hybridní šestiválec s výkonem 352 koní. Společně s inteligentním pohonem všech kol xDrive, adaptivním podvozkem a vzduchovým odpružením na obou nápravách zajišťuje model X7 nezapomenutelné

jízdní zážitky na jakémkoliv povrchu. Vrcholná osmiválcová verze BMW X7 M60i má v základní výbavě i zatáčení zadních kol, díky čemuž je ve městě mnohem agilnější, než byste z jejích rozměrů usuzovali. Pro ostatní motorizace je tento prvek k dispozici v rámci dodatečné volitelné výbavy. A právě teď mají zákazníci BMW možnost využít exkluzivního bonusu v hodnotě 120 000 Kč na její pořízení. Nabídka je časově omezená a váže se na objednávky do 31. prosince 2024. Pro bližší informace kontaktujte BMW Autorizovaného dealera nebo koukněte na www.bmw.cz.

BMW X7 je skutečnou autoritou na každé silnici a ve spojení s nejmodernějšími technologiemi, které se starají o bezpečí a komfort, zpříjemní každou vaši jízdu. Driving Assistant Professinal, parkovací asistent, integrace chytrého telefonu nebo možnost odemknout dveře bez nutnosti aktivního použití klíče nebo mobilní telefon s nahraným klíčem od vozu, to vše staví BMW X7 do role luxusního a bezpečného doprovodu pro každý den.

Integrace mobilních služeb je absolutní. Kromě podpory Android Auto a Apple CarPlay můžete skrz chytrou aplikaci a digitální klíč svůj vůz mobilem také odemknout a nastartovat.

Vrcholná verze X7 M60i s osmiválcovým motorem má výkon 530 koní a mnoho prvků či doplňků sportovního oddělení M v interiéru a exteriéru.

Vítejte na palubě Enterprise NCC-5008

Každému autu, které řídím, vymýšlím přezdívku, která mu dokonale sedne. V případě nového SUV Peugeot 5008 jsem nemusel dlouho přemýšlet. Tenhle koráb, vyráběný kompletně ve Francii, mi totiž svými ladnými tvary a futuristickým interiérem připomněl jednu z nejkrásnějších lodí Hvězdné flotily…

TEXT Petr Jansa

Také jste jako teenageři milovali seriál Star Trek? A když se o nějaké dvě dekády později vesmírná série objevila na filmovém plátně, všechen svůj program jste hodili za hlavu a na nový příběh kapitána Jamese T. Kirka a jeho věrného Spocka jste hned běželi do kina? Pak pro vás mám dobrou zprávu – nový Peugeot 5008 budete milovat. Proč? Minimálně pro ten pocit, který budete mít za volantem. Oproti druhé generaci tohoto modelu se interiér značně proměnil a působí futurističtějším dojmem, než jsme u dnešních automobilů zvyklí. A že jsme zvyklí na

ledacos. Když o tom tak přemýšlím, v minulosti to byly především vozy Citroën, které se designem svého interiéru vymykaly běžným standardům doby. To už ale pár let neplatí a vypadá to, že nejnovější modely vozů se lvem ve znaku převzaly štafetový kolík. Abyste si mohli udělat představu, budu konkrétní. Nejprve mne však nechte pronést zásadní větu: Pane Sulu, připravte se zažehnout trysky! Nový Peugeot 5008 je opravdu velké auto, které oproti předchozí generaci vyrostlo do všech stran – největší nárůst o celých 15 centi-

metrů zaznamenalo do délky, což se podepsalo na objemu zavazadlového prostoru – pojme až 748 litrů. Možná vás napadne, že pokud po vzoru druhé generace vyjmete třetí řadu sedadel, kufr se promění v hangár na jumbo jet. Tady však nastává lehká změna. Šesté a sedmé sedadlo lze samozřejmě sklopit a prakticky zapustit do podlahy, ale už je nelze zcela vyjmout. Těch chybějících dvaatřicet litrů vám ale 5008 vynahradí jinak. Třeba skvělou přístupností těchto sedaček díky systému Easy Access a také pohodlnější druhou řadou. Tu už netvoří tři

samostatná úsporná sedadla, nýbrž pohodlnější sedačka nabízející na krajních místech téměř stejné pohodlí, jaké mají šťastlivci vpředu. Nevěříte?

I ve druhé řadě si můžete posouvat sedadla až o 15 cm a nastavit je v pěti různých polohách, takže…

To už se ale dostáváme do první řady. Ta je oním místem, kde se i několikanásobný taťka může vrátit do mládí a proměnit se v neohroženého kapitána Kirka. A když je řeč o neohroženosti, není to tak úplně mimo. Tenhle koráb je totiž vybaven více než čtyřicítkou asistenčních a bezpečnostních systémů, které nejen že usnadní řízení, ale pomohou i s bezpečností. A co si budeme povídat, pokud si pořizujete sedmimístné rodinné SUV, zjevně máte na bezpečnosti své posádky eminentní zájem. Nechybí adaptivní tempomat s funkcí Stop & Go, poloautomatická změna jízdního pruhu nebo včasné doporučení rychlosti – třeba když se spustí déšť. Mimochodem, při překročení rychlosti se ozve jakési klingonské žblunknutí, které vás už při třetím nepatrném překročení padesátky v obci skutečně donutí zpomalit (určitě se dá i vypnout, ale ne na první dobrou).

Sedadlo je pohodlné, prostorné a posazené opravdu vysoko, takže umožňuje skvělý výhled ven i nerušený pohled na levitující 21palcovou prohnutou obrazovku, která propojuje palubní displej s tím multimediálním. Levitace je samozřejmě nadnesená (tak daleko ještě nejsme), ale v kombinaci s ambientním podsvícením je pocit vznášejícího se prvku dokonalý. Oproti předešlé generaci zmizela i řada ovládacích tlačítek, které byly nahrazeny černobílým digitálním dotykovým ovládáním. Ano, někteří z nás raději mačkají, než se letmo dotýkají, ale pokrok nezastavíš. Fyzická tlačítka však zůstávají na volantu a středovém tunelu, který je robustnější než v minulosti a v člověku vyvolává pocit, že se nachází minimálně v první třídě u Emirates. Jen ta elektrická roletka oddělující člověka od souseda tu chybí. Co však nechybí, je pocit útulnosti, který interiéru dodává kombinace jedinečných materiálů. Nechybí mezi nimi hliník, lakovaný plast, kůže či hrubá látka, kterou je pokryt nejen středový panel, ale i přístrojová deska. Po ruce je celá řada odkládacích ploch a schránek, ale přiznám se, že prostor pro odložení a bezdrátové dobíjení

mobilu (na samém začátku středového tunelu pod dotykovým ovládáním) mi připadá špatně dostupný. Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykl na umístění voliče automatické převodovky skrytého za volantem vedle startovacího tlačítka. Zejména při startování uprostřed noci, kdy je páčka téměř neviditelná, jsem si málem musel posvítit mobilem. A to by se u hvězdné lodi typu Enterprise, která brázdí temný vesmír, stávat nemělo.

Drobné nedostatky však 5008 odpouštím především díky velmi příznivé akční ceně, která u testovaného Hybridu 136 e-DCS6 ve výbavě Allure začíná na neskutečných 820 000 Kč, s výbavou GT pak na 920 000 Kč. Fanoušci elektromobility mohou sáhnout po třech verzích s elektromotory, včetně 320koňové čtyřkolky s dojezdem 500 km. U nich už se však nedostaneme pod milion. Nabízenou motorizací asi nadsvětelné warpové rychlosti nedosáhnete, ale v dnešním provozu a při současném stavu silnic to ani není třeba. Hlavní je pohodlí a spokojenost posádky. A já vám zaručuji, že díky nové 5008 budou tyto „veličiny“ na maximálních hodnotách.

→ Více na www.peugeot.cz

Když se člověk podívá na design nové 5008 a srovná ji s první generací, připadá mu jako by je dělilo minimálně století. Ve skutečnosti je to jen pár let, ale ten posun v designu i pocitu z řízení je neuvěřitelným skokem kupředu.

Nový a ještě lepší Qashqai

I když nám to kdysi dělalo problém, dnes zvládáme jeho jméno vyslovit bez problémů. Za tři a půl roku od uvedení třetí generace tohoto modelu Nissanu se ho v Evropě prodalo 350 tisíc kusů a nadále je populární volbou v segmentu crossoverů. Teď se etalon mezi jazykolamy vrací.

TEXT Václav Rybář

Japonský průkopník se vrací na scénu s faceliftem, který přináší nejen komplexní estetické osvěžení, ale především významné technologické aktualizace. Filozofií změn modelu Qashqai je zachovat podstatu toho, co zákazníci milují, posílit jeho silné stránky a přidat ještě více intuitivních a komfortních technologií. Přední maska vozu Qashqai prošla rozsáhlou modernizací a vytváří ještě výraznější první dojem. Inspirována vzory šupin starobylého samurajského brnění se nyní skládá z desítek trojrozměrných

čárkovitých prvků lakovaných vysoce lesklou černou barvou, které jako by se vznášely v prostoru mezi okrajem kapoty a držákem registrační značky. Nové přední světlomety mají ještě ostřejší vzhled a adaptivní modul dálkových světel je nově doplněný menší jednotkou pro širší rozložení světla, což je užitečné pro lepší viditelnost za zhoršených světelných podmínek a mlhy. Nová jsou také sekvenční směrová světla, další výrazný detail, díky němuž budete v provozu k nepřehlédnutí.

Skvěle uvidíte i vy, protože osvěžený Nissan Qashqai disponuje vylepšeným systémem Around View Monitor, který je nyní vybaven funkcí 3D. Ta řidiči umožňuje sledovat vůz nejen shora, ale také zvolit jeden z osmi různých pohledů vnější kamery, aby si mohl vůz prohlédnout zepředu, zezadu, ze stran nebo z rohů a případně identifikovat neviditelná vnější nebezpečí.

Je zde i funkce známá jako „neviditelný pohled z kapoty“, díky níž řidič vidí rentgenově skrz auto polohu předních kol, což mu umožňuje přesně

manévrovat ve stísněných prostorech. Díky tomu už vám nehrozí, že si kvůli vytočenému kolu při nájezdu do úzké uličky odrazíte gumu, nebo dokonce poškodíte disk.

Faceliftovaný Qashqai je prvním vozem v evropské nabídce Nissanu s integrovanou službou Google v rámci infotainmentu NissanConnect, který umožňuje bezproblémovou interakci mezi digitálním životem zákazníka a jeho vozem. Aktualizovaný model je díky tomu standardně vybaven Mapami Google a po přihlášení k osobnímu účtu Google mohou řidiči přistupovat ke svým oblíbeným místům a bodům zájmu. Tím se snižuje závislost na mobilním telefonu i mobilní síti. Nechybí ani Google Assistent a obchod Google Play, kde si můžete stáhnout oblíbené aplikace přímo do svého vozu. Ať už preferujete navigaci přes

Waze, nebo třeba poslech hudby přes Spotify. Samozřejmostí je bezdrátové nabíjení o výkonu 15 W, jež umožňuje dobíjení telefonů bez přebytečných kabelů a zároveň pohodlné využívání bezdrátového připojení k Apple CarPlay a Android Auto.

S aktuální ceníkovou slevou začíná Qashqai v základní výbavě pod hranicí 600 tisíc korun. Oblíbená vyšší výbava Tekna v kombinaci se zážehovým přeplňovaným čtyřválcem o objemu 1,3 litru a výkonu 158 koní v případě kombinace s pohonem všech kol a automatickou převodovkou vyjde na necelých 850 tisíc. Jedná se o mild-hybridní ústrojí s rozumnou dynamikou, které mimo jiné nabízí vyhřívané přední sklo, volant a sedačky v rámci paketu Cold Pack, komfortní 10,8” head-up systém, prémiový audio systém od Bose s deseti reproduktory

a dvojitým subwooferem nebo 19” kola z lehkých slitin. Vrcholem nabídky je pak verze e-POWER. V této jedinečné technologii se spalovací motor používá výhradně k výrobě elektřiny a neustále dobíjí citlivější elektromotor napájený z baterie. Tento elektromotor je jediným zdrojem energie pro kola. Ve srovnání s tradičním spalovacím motorem tak získáte tišší a úspornější jízdu. Kombinovaný výkon této soustavy je 190 koní, ale hlavní výhodou je rychlá reakce, vyšší dynamika a také nižší spotřeba bez nutnosti jakéhokoliv dobíjení. QASHQAI e-POWER je standardně vybaven systémem e-Pedal Step, který umožňuje ovládání jízdy (zrychlení/zpomalení, rozjezd) pomocí plynového pedálu. Tato technologie poskytuje plynulý a uvolňující zážitek z jízdy. → Více na www.nissan.cz

Výhled z kapitánského můstku je excelentní, ale abyste si neodrazili drahá kola o obrubník, můžete využít jednu z kamer, která vám jako rentgen zneviditelní kapotu a ukáže úhel natočení předních kol. Ve městech velmi cenná funkce.

Americká svoboda bez emisí

Jeep Grand Cherokee už dávno není jen ikonou z pruhů a hvězd. V nové plug-in hybridní verzi 4xe se mu ale znovu otvírá cesta k evropským zákazníkům.

TEXT Václav Rybář

Pátá generace ikonického modelu

Grand Cherokee narostla do délky a co se výbavy týče, úspěšně šlape na paty evropským prémiovým SUV, zatímco v terénu jim vesele ujíždí o parník. Evropský zákazník měl ale doposud smůlu, protože motorizace prodávané v USA nesplňovaly přísné emisní limity starého kontinentu. Teď však Jeep vrací úder s dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem doplněným o plug-in hybridní technologii. Zájemci o koupi tohoto modelu mají možnost využít nabídky okamžitě dostupných skladových vozů, ale pozor – do showroomů dorazilo jen limitované množství aut, takže neváhejte

dlouho. Jeep Grand Cherokee je nabízen výhradně jako plug-in hybrid ve výbavových verzích Limited a Summit Reserve.

Jak se plug-in hybrid chová? Zmíněný dvoulitr je doplněný o výkonný elektromotor (s čistě elektrickým dojezdem 51 kilometrů) a celkově generuje 381 koní a 637 N.m točivého momentu. To stačí na luxusní zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,3 sekundy, přičemž elektromotor zajistí i svižné rozjezdy nebo tichou jízdu po městě. Grand Cherokee má v genech ale především praktičnost, takže zákazníky jistě potěší, že kombinovanou silou pohonných jednotek utáhne na

kouli až 2,3 tuny a ve zcela přepracovaném interiéru nabídne víc místa pro posádku i zavazadla než kdy dřív. Jemná evoluce designového jazyka zvenku dělá z Grand Cherokee prémiovější SUV, ale až po nastoupení do vozu pochopíte, proč Jeep kope stejnou ligu jako jeho evropští rivalové. Palubní deska se vyznačuje novými úzkými výdechy ventilace a klimatizace, nově uspořádanou a přehlednější středovou konzolí, 10,1palcovým dotykovým displejem infotainmentu, 10,25palcovým digitálním přístrojovým štítem a také v tomto segmentu vůbec prvním 10,25palcovým interaktivním dis-

Na polňačce je "Číro" jako doma, ale nová generace působí zvenku i zevnitř luxusněji a kultivovaněji, než kdy dřív! Přispívá k tomu i hladký a tichý chod plug-in hybridní verze 4xe.

plejem pro spolujezdce vpředu, který je k mání v nejvyšší výbavě Summit Reserve. Ta zahrnuje také 21palcová leštěná kola, sedadla čalouněná kůží Palermo, vnitřní obložení z pravého ořechového dřeva nebo audiosystém McIntosh s 19 reproduktory.

Víte, čím se liší vozy Jeep od evropských prémiových značek? Občas je potkáte na ulici zastříkané blátem a jejich řidič se směje od ucha k uchu. Jeep se totiž terénu nebojí a otvírá svému majiteli úplně novou dimenzi zážitků, pokud se rozhodne svůj vůz vyvenčit i mimo silnici. Legendární terénní schopnosti mají na „svědomí“ dva systémy pohonu všech kol – Quadra-Trac II a Quadra-Drive II se zadním diferenciálem s elektronicky řízenou svorností (eLSD). Oba systémy jsou vybaveny aktivní rozvodovkou, která zlepšuje trakci tím, že posílá točivý mo-

ment na kolo s největší přilnavostí. Exkluzivní vzduchový podvozek Jeep Quadra-Lift™, nyní s elektronickým poloaktivním tlumením, zaručuje světlou výšku až 27,8 cm a brodivost 61 cm. Systém automaticky upravuje nastavení tlumičů podle měnících se podmínek na silnici, což zlepšuje komfort, stabilitu a ovladatelnost, nebo může být ovládán manuálně pomocí ovládacích prvků na středové konzoli a pro optimální jízdní vlastnosti nabízí pět nastavení světlé výšky.

Při dovádění v terénu se nemusíte bát ani o baterky v podlaze. Ty jsou chráněny několika vrstvami plechu a bateriový modul zahrnuje speciální okruh pro vyhřívání a chlazení, který udržuje baterii v optimální teplotě pro co nejlepší výkonnost. Systém zahrnuje speciální topnou soustavu a chladič, který podle potřeby využívá ke snížení

teploty chladicí kapaliny chladivo klimatizace.

Jeep Grand Cherokee je samozřejmě v základu stálou čtyřkolkou. Standardně je točivý moment rozdělován v poměru 48 : 52 ve prospěch zadní nápravy. V případě nutnosti ale dokáže systém přenést až 100% síly na nápravu s největší trakcí. Součástí standardní výbavy je také redukční převodovka, jejíž aktivace trvale uzamkne středový diferenciál a zařadí redukční stupeň vhodný pro plazivou jízdu v náročném terénu.

Na všechny vozy poskytuje Jeep svým zákazníkům zákonnou dvouletou záruku a dodatečné 3 roky smluvní záruky (do 100 000 km) Maximum Care (na celý vůz), dvouletou záruku na lak a sedmiletou na prorezivění karoserie. Na vysokonapěťovou baterii je poskytována záruka 8 let nebo 160 000 km.

Hračky od Ježíška

Už nějaký ten pátek máte napjatý rodinný rozpočet a udělat si radost nějakou technologickou vychytávkou tak (alespoň podle ostatních členů rodiny) nepřichází v úvahu? Ještě že můžete napsat Ježíškovi, který vás určitě nenechá ve štychu a nějakou tu hračku vám nadělí. Abyste mu mohli přesně specifikovat svá přání, máme pro vás tipy na novinky, které budete milovat.

TEXT Václav Rybář

Knihy, do kterých můžete čmárat

Před dvěma lety Amazon představil Kindle Scribe, napůl knížku, napůl zápisník. Psací část byla primárně určena k tomu, aby si lidé psali poznámky ke knihám, ale trh šel jinudy. Drtivá většina zákazníků na Scribe víc píše, než čte, a tak Amazon přichází s druhou generací, která má lepší displej s tenkými kraji. Ty jsou nově bílé, takže to skutečně vypadá, jako kdybyste psali po listu papíru. Vylepšení doznal i stylus s funkcí gumování tak realistickou, že budete chtít odfouknout zbytky gumy jako z opravdového papíru. Díky AI umí Scribe lépe konvertovat psané poznámky do strojového textu, dokonce umí k vašemu škrabopisu najít v databázi i podobný psací font, případně vylepší v reálném čase vaše rámečky nebo bubliny, aby obstály při firemní prezentaci.

→ www.amazon.com

Čas

jsou peníze

Apple přichází s novou generací mobilů, notebooků a tabletů s čipem M4. A jedním z nejlákavějších strojů je základní MacBook Pro M4 –vesmírně černý nebo stříbrný 14palcový profík s výše zmíněným závratně rychlým čipem, třemi porty Thunderbolt 4 a 16 GB pamětí v základní konfiguraci. Je skoro dvakrát rychlejší než jeho 13palcový předchůdce s čipem M1. Prodává se od 8. listopadu a vyjde vás na 49 990 Kč. Jistě, za stylový notebook to není malá částka, ale MacBook Pro je zlatým standardem své třídy. Lehký jako pírko, a přesto odolný, s dostatkem výkonu na cokoliv, předpřípravou na implementaci Apple Intelligence (až k nám do EU konečně doputuje), špičkovým displejem a výdrží baterie 24 hodin.

→ www.apple.cz

Legenda vstupuje do nové fáze

Leica, to je pojem, za který si fanoušci rádi připlatí. Jako že hodně rádi, protože novinka řady Q je vyjde na 170 tisíc korun. Ne, nezbláznili jsme se ani my, ani oni. S Leicou dostáváte naprosto špičkové zpracování ve všech směrech, korunované výjimečnou optikou a fantastickou odolností. Je to vintage feeling, ale postavený z těch nejmodernějších technologií. Kvétrojka 43 to splňuje do puntíku, protože přináší 60megapixelový snímač z vyššího segmentu a žiletkově ostré sklo 43mm s f/2 ASPH. Díky obřímu snímači umí Leica dělat výřezy 43, 60, 75, 90, 120, nebo 150 mm bez ztráty kytičky, takže vám zoom rozhodně chybět nebude. To vše při zachování nízké clony a nově s rychlým a neomylným fázovým ostřením.

→ www.leica-camera.com

4K sbalené na cesty

Přenosné projektory většinou neobstojí ve srovnání se zavalitými bratříčky a u čínských rychloznaček je třeba se mít na pozoru. Xgimi je ale na trhu už deset let, má všechny potřebné certifikáty a její projektory se umí automaticky přizpůsobit barvě i sklonu zdi, přičemž jejich optika patří k těm lepším. A pak je tu Horizon S Pro, relativně drahý mobilní projektor (stojí cca 53 000 Kč), který však umí nativní 4K, má všechny důležité konektory, oficiální certifikaci IMAX pro iluzi obřího domácího kina a repro od Harman/Kardon. Pointa je v tom, že takhle převybavený stroj žádná z tradičních západních značek nenabízí. Pokud tedy často cestujete mezi domovem, kanceláří, chatou či dovolenkovou destinací a chcete mít obří plátno a bouřlivý zvuk vždy po ruce, je tohle schůdnější varianta než kupovat čtyři různé televize.

→ www.xgimicz.cz

I letošní podzim přinesl celou řadu důkazů, že zlaté české ručičky zatím ještě nevymřely. A co víc, v blízké budoucnosti se k tomu ani nechystají. Na Designbloku totiž představila své novinky celá řada slavných a osvědčených designérů, umělců a firem, ale také mladé naděje, o kterých ještě zaručeně uslyšíme. My jsme všechny prohodili mikronovými síty dobrého vkusu a vybrali novinky, které za nás mají šanci odolat zubu času a vrtkavosti trendů.

TEXT Petr Jansa

JÁ V ROCE 2024

Designérku Moniku Martykánovou poznáte na první pohled díky nezaměnitelnému účesu. A stejně tak poznáte její porcelánové sošky, které jsou vždy propracované do nejmenších detailů a rozhodně jim nechybí nápad a vtip. Úspěch měla už její Dobrá matka z roku 2015, která našla inspiraci v míšeňské sošce z 18. století a které Monika přidala multifunkčnost matky 21. století – do jedné ruky jí dala vysavač, do druhé hrnec, k uchu mobil a kolem nohou děti. Hitem se pak stala její limitovaná série tří sošek Alegorie covidu z roku 2021, prostřednictvím kterých zvěčnila tři lidi v nevšedních situacích, jež většina z nás prožila během pandemie. Jejich následná ruční výroba (od každé sošky vzniklo 50 kusů) Moniku na nějakou dobu vytrhla z kreativního procesu, a tak se k představení svého dalšího počinu dostala až letos. Jak už název napovídá, tentokrát jde o něco trochu jiného. Monika už není v roli pozorovatelky, ale v pozici přímé aktérky. Sedí v ikonickém ušáku z IKEA a jediné, co má na sobě, je ručník, pod kterým jí schnou vlasy. Soška představuje intimní moment sebepřijetí nejen samotné autorky, ale jakékoliv ženy, která zvažuje hodnotu osobního klidu a štěstí ve střetu s nároky, které od ní očekává dnešní společnost. Zachytila moment ze svého života, který se odehrál v den jejích 30. narozenin. I proto soška vznikla v symbolickém počtu 30 kusů a vyjde na symbolických 30 000 Kč. Mimochodem, více než polovina už je pryč…

Designér: Monika Martykánová Web: www.martykanova.com

02 OFFICE

Legenda z Českého Švýcarska založená roku 1794 v průběhu let proslula především výrobou nožů a kancelářských potřeb. Když už nic jiného, určitě vám ve vzpomínkách z dětství utkvěl jejich nožík ve tvaru rybičky, se kterým vyrážel do lesa na houby snad každý z nás. Letos značka Mikov překvapila zbrusu novou minimalistickou kolekcí šesti kancelářských potřeb, mezi kterými najdete ořezávátko, dopisní nůž, skalpel, pravítko, úhloměr a trojúhelník. To vše vyrobené z nerezu a duralu (ořezávátko) s jedinečnou povrchovou úpravou DLC, která spočívá v tenké vrstvě uhlíku, jež má podobné vlastnosti jako diamant – vysokou tvrdost, nízké opotřebení, odolnost vůči chemickým látkám. Elegantní černý matný povrch předmětů navržených designérkou Natálií Navrátilovou (ta stojí třeba za designem vybraného nádobí a příborů české značky Fabini) skvěle koresponduje s grafikou a papírovým obalem, které zpracovala studentka grafického designu na UMPRUM Kateřina Pravdová. Ceny začínají na 490 Kč, celou sadu pak pořídíte za zvýhodněnou cenu 3 990 Kč.

Značka: Mikov

Designér: Natálie Navrátilová

Web: www.mikov.cz

03

EDICE 1

Zakladatel projektu Kamera Ondřej Wolf má ambici stát se celoevropským výrobcem a prodejcem prémiové fototechniky, modifikací, servisu a příslušenství. Inspirací se mu stala kalifornská firma Singer, která úspěšně provádí renovace automobilů Porsche a ozvláštňuje je prostřednictvím špičkových materiálů a originálních detailů. Podle Wolfa na evropském trhu něco podobného chybí, a proto na nic nečekal a vrhl se do práce. První limitovaná edice, navržená designérem Michalem Froňkem, se věnuje proměně legendárního fotoaparátu Leica M2, který se vyráběl v letech 1957–1968. Pod značkou Kamera vznikne pouhých 15 kusů, každý bratru za 177 000 Kč. Jak už však bylo naznačeno, nepůjde o klasickou renovaci vintage kusu, ale o kombinaci původní Leicy M2 s nejnovějšími technologickými postupy a prvky. Například původní plastové okénko, které časem žloutne, nahradí ručně broušené sklo, gumový vulkanit bude vyměněn za žraločí kůži, vznikne pět nových tlačítek z oceli (původní jsou vyrobené z měkké mosazi) a celý fotoaparát se zahalí do zcela nového černého povlaku DLC, který je mnohem tvrdší než běžně používané povrchové úpravy. To z fotoaparátu Edice 1 učiní téměř nepoškrabatelný kousek. Mimochodem, pokud jste si Edici 1 chtěli nadělit pod stromeček, už to nestihnete –výroba totiž trvá 40 dní.

Značka: Kamera Designér: Michal Froněk Web: www.kamera.design

SOUND OF LIGHT

Studio IHOR, za kterým stojí životní partneři Sára Matysová a Ihor Sabadosh, si během čtyř let své existence stačilo vybudovat vcelku zřetelný designový jazyk, díky kterému jeho produkty snadno poznáte. Nejinak je tomu s novinkou v podobě dekorativních akustických svítidel, které dvojice designérů vytvořila ve spolupráci s ukrajinskou značkou Re:Quiet. Hlavní myšlenka celého projektu je jednoduchá. Zatímco své byty a domy v duchu trendy minimalismu zbavujeme koberců, tapet a dalších dekorací (jejich vedlejší praktickou funkcí je právě pohlcování zvuku), máme čím dál větší problém s udržením optimálních akustických podmínek. Řešením může být právě nepostradatelný prvek interiéru v podobě svítidla opatřeného akustickými panely (ano, díky tomu nemusíte řešit místo pro umístění samostatného panelu). Ty firma Re:Quiet vyrábí z tlustého filcu vzniklého z recyklovaných PET lahví. Děje se tak přímo v Kyjevě zasaženém válkou, takže krom toho ekologického má projekt i aktivistický přesah. Studio IHOR chce totiž dokázat, že ukrajinský výrobce může být i přes válečný stav spolehlivým obchodním partnerem. Pod názvem Sound of Light najdete jak závěsná, tak i volně stojící svítidla, jejichž tvary i barevné kombinace lze díky variabilitě filcových prvků snadno měnit.

Značka: Studio IHOR

Designér: Sára Matysová a Ihor Sabadosh

Web: www.ihor.cz

UNREALITY

Stav na bojišti se každý rok mění. Letos z pomyslného souboje karlovarské a nižborské sklárny vychází vítězně Rückl se svou kolekcí Unreality. Alespoň z našeho pohledu. K rozhodnutí nám pomohla i limitka vázy Glacial Pleats, na jejímž finálním designu spolupracovala umělecká šéfka Kateřina Handlová s módním návrhářem Lukášem Macháčkem. První vlaštovkou jejich spolupráce byla kolekce tří druhů broží vyrobených z recyklovaného skla, které našly svou inspiraci v dechberoucí kráse křehkého a čistého ledu. Právě tyto kousky se staly středobodem limitované edice patnácti kusů ručně broušených váz, jejichž fluidní tvary se protínají a narušují tak jejich organický vzhled. Stejně tak jako brože i váza je inspirována ledovci, ale i přírodními strukturami a charakterem textilního materiálu, který zde zastupuje Lukášův hlavní obor. Možná vás překvapí, že váza, jež je na třech místech propíchnutá, je plně funkční. A co víc, jehlice lze vyjmout a použít způsobem, k němuž byly původně určeny – tedy jako módní doplněk. Váza nebo chcete-li originální držák na brože má na výšku 40 cm a pořídíte ji za 99 000 Kč.

Značka: Rückl

Designér: Kateřina Handlová a Lukáš Macháček Web: www.ruckl.com

NEŘESTI

Lukáš Novák se na české umělecké scéně pohybuje už pěkných pár let. Poprvé výrazně zaujal v roce 2018 kolekcí skleněných váz Lost And Found, která byla jakýmsi znovuzrozením 200 let staré sklářské techniky lithyalinem, jež vynalezl novoborský sklář Friedrich Egermann. Na ni později navázal kolekcí Amaline, ve které staré techniky kombinoval s novými nápady a barvami. Dal tak vzniknout objektům, jež připomínaly pohled na modrou planetu z vesmíru. V roce 2021 následovala první úspěšná série nástěnných objektů Pretty Little Mirage, později pak Pretty Mirage, které stály na počátku spolupráce Lukáše s aukčním domem KODL a jeho sekcí KODL Contemporary. Prodejní ceny Novákových děl začaly v aukcích vysoce převyšovat ceny vyvolávací a v září letošního roku se umělec se svým dílem Vertical Blue dokonce umístil v top 10 nejdražších prodejů současného umění za 1. pololetí. Jeho nejnovějším počinem je série Neřesti, k jejichž vytvoření ho inspirovala série barokních soch Matyáše Bernarda Brauna a jejichž prostřednictvím zachytil sedm hlavních hříchů. Tavené skleněné plastiky z unikátní směsi drceného skla budou draženy v rámci 92. aukce Galerie KODL, která se koná 24. listopadu 2024.

Designér: Lukáš Novák Web: www.lukasnovak.org

Foto: Honza Zima, archiv designérů a značek

CUTTING EDGE

To, co je pro Itálii mramor, je pro Česko pískovec. Ovšem zatímco mramor je často zastoupen jak v interiérech, tak i v exteriérech, pískovec většinou zůstává venku. To se teď rozhodla změnit královédvorská kamenická firma, která má s pískovcovým mobiliářem mnohaleté zkušenosti, a tak dobře ví, že vhodným opracováním může stejně tak dobře zdobit exteriér jako interiér. Ke spolupráci přizvala designérské studio Lexová&Smetana, jejichž zadáním bylo navrhnout řadu jídelních stolů, v níž by se snoubila kresba vyhnánovského pískovce a ušlechtilá ocel. Výsledkem je řada jídelních stolů Cutting Edge pro 4 – 8 osob, která je svým tvaroslovím a zpracováním detailů pro pískovec značně netypická. Použitý kámen z lomu Vyhnánov totiž obsahuje vysoký podíl křemene, který mu dodává vysokou čistotu a jemnozrnitost – ty umožňují pro tento druh nerostu netypické leštění. Díky unikátní kresbě kamene a odstínům od bílé až po oranžovou je každý kus originálem.

Značka: Hrdina & České pískovce Designér: Terezie Lexová a Štěpán Smetana Web: www.hrdina-piskovce.cz

POČÁTEK

Tvorba Terezy Talichové navazující na bohatou tradici výroby dřevěných hraček v Československu není žádnou novinkou. Designérka však pravidelně přichází s novými tvary figurek a zároveň stále zachovává pravidlo ruční aplikace barevných motivů, které z každého kusu dělají jedinečný originál. Letos svou kolekci dřevěných sošek rozšířila o novou sérii Počátek, ve které svým osobitým způsobem vzdává hold fascinujícímu světu fyziky. Hravou formou ztvárnila elementární částice, mezi kterými nechybí axion (objevený v roce 1977, kdy se narodila), kvarky a antikvarky, pozitron či iont. V sérii jsou nově i figurky dosahující impozantní výšky až 50 cm nebo originální kousky z ořechového dřeva nazvané Hvězdné děti. Za zmínku však určitě stojí i projekt Tititi plus. Ten měl svou premiéru v roce 2020, kdy Talichová představila sérii figurek ve spolupráci se slavnými českými ilustrátory. Letos na něj navazuje spoluprací se studenty pražské Střední a Vyšší uměleckoprůmyslové školy na Žižkově, kteří se její tvorbou inspirovali a posunuli ji na další úroveň. Možná i díky tomu tradice výroby dřevěných hraček u nás v blízké budoucnosti neupadne v zapomnění.

Značka: Tititi

Designér: Tereza Talichová Web: www.tititi.cz

Za švédským designem a uměním se můžete vydat do pražského Vnitroblocku, nebo rovnou do Švédska. Třeba muzeum Röhsska v Göteborgu si pro návštěvníky připravilo novou výstavu dějin severského designu. Zabírá celé jedno patro a představuje se na ní přes 500 ikonických předmětů a příběhů, které za nimi stojí. Výstava probíhá od 9. listopadu 2024. Více na www.rohsska.se

Švédsko

očima umělců

Skandinávská země vyvolává celou řadu pozitivních asociací. Rybaření! Ibrahimović! IKEA! Švédská… Ale nic, víme, co vás ještě napadlo, ale o tom tenhle článek není. Ve Švédsku by prostě chtěl žít každý. Ne, vážně – pojďme si to shrnout: švédský pas je dle Global Passport Indexu aktuálně nejvýhodnějším cestovním dokladem, který otevírá brány do 128 zemí bez víza; severská země se třemi korunkami ve znaku je na základě různých průzkumů považována za nejlepší místo, kde vychovávat děti; podle mezinárodních ukazatelů je také druhou nejbezpečnější zemí na světě; letos skončila čtvrtá v žebříčku nejšťastnějších států, a co se kvality života týče, obsadila místo první. Proč tomu tak je? To asi všichni tušíme. Zodpovědný přístup k životnímu prostředí, panenská příroda, kvalitní vzdělávání, našlápnutá ekonomika, nízká korupce, vychytaný důchodový systém,… A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Zima tady díky Golfskému proudu není nijak dramatická, a když na ni dostanete chuť, polární kruh je pár kilometrů na sever. Už balíte kufry?

Ještě než se vydáte na cestu, trochu toho Švédska můžete nasát i v Praze. A teď nemyslíme na Čerňáku nebo na Zličíně ve frontě na masové koule. Své kroky nasměrujte do holešovického Vintroblocku, který od 14. listopadu do 18. prosince hostí výstavu s názvem Objev Švédsko. Stojí za ní Simona Šindelářová a Irena Janáčková, milovnice a popularizátorky této severské země, které se zabývají cestovatelským servisem. Do Vnitroblocku přivezly současné švédské výtvarné umění, fotografii, interiérový design, ale i hudbu. A protože jsme chtěli představit Švédsko trochu jinak než jen jako zemi dlouhých nocí, hokeje a sociálních jistot, rozhodli jsme se poptat tří umělců, jejichž díla budou na výstavě zastoupena, co by nám při návštěvě svého domovského města doporučili. Zakousněte se do skořicového šneka (případně si nalijte panáka Absolutky) a vydejte se s námi na malou tour po Stockholmu, Göteborgu a Uppsale. A prosvištíme si při tom i pár slovíček. → www.objev-svedsko.cz

Stockholm

s Henrikem Meierkordem

Švédské hlavní město je domovem hudebníka Henrika Meierkorda, jehož stěžejním instrumentem je violoncello, ovládá ale i jiné nástroje. Skládá ambientní hudbu, experimentuje s různými žánry a nechává posluchače rozjímat a nořit se do tónů a zvuků. Pražskou výstavu zahajovalo jeho společné vystoupení se švédským elektronickým duem Strulgattu, kdy nechal svoje cello rozeznít v symbióze se syntetizátory.

→ henrikmeierkord.bandcamp.com

Moderna Museet

59.3261505, 18.0847092

O tom, že moderní umění potřebuje ve Stockholmu vlastní muzeum, se mluvilo dlouho. Do finiše to pak dotáhl malíř a grafik Otte Sköld coby tehdejší ředitel Národního muzea. První vlaštovkou byla v roce 1956, ještě během rekonstrukce haly na ostrově Skeppsholmen v centru města, výstava Picassovy Guernicy. Oficiálně se pak muzeum otevřelo v roce 1958. Sköld bohužel jen pár měsíců poté zemřel. Jeho portréty nebo grafiky jsou ale součástí sbírek muzea, ve kterých jsou zastoupeny i superstars jako Dalí i řada současných autorů. V roce 1968 tu měl Andy Warhol první výstavu na evropském kontinentu. Vedle aktuálně běžících přehlídek surrealismu nebo německého expresionismu tady ještě stihnete výstavu italského konceptuálního umělce

Maurizia Cattelana, jehož instalace baví a provokují po celém světě. Jeho ikonická díla jako papež sražený meteoritem nebo Hitler na kolenou zde budou k vidění do 12. ledna 2025. Dojmy z expozic tady pak můžete rozebrat nad kávou a croissantem nebo zajíst obědem. → www.modernamuseet.se

Foto:

Fredrik Ohlander, Patrick Federi / Unsplash, Moderna Museet

Södermalm

59.3200978, 18.0508134

„Stockholm je krásné město s dobrými restauracemi a mořem všude okolo. Vydejte se do jiných částí města, než vám doporučí turistické kanceláře. Já mám rád Södermalm,“ radí Henrik. „Začal bych procházkou na horu Skinnarviksberget, odkud budete mít město jako na dlani.“ Mačky a cepín nechte doma, vrchol tohoto skalnatého kopce je 53 metrů nad hladinou moře. Ostrov býval kdysi zemědělskou oblastí. Pak tu začaly růst dělnické domky a pár takových dřevěných, červeně natřených chalup se ještě dochovalo. V té době tady taky pravděpodobně stávalo první skandinávské divadlo Björngårdsteatern, i když historické zdroje mluví spíš o putyce a dějišti krvavých sportů včetně těch s medvědy. Björn totiž znamená medvěd. Takže Björn Borg se vlastně jmenuje Medvědí hrad? Aha, haha. Fajn, tak zpátky k tématu. Ačkoli stará zástavba padla z většiny za oběť industrializaci, čtvrť si zachovala malebný ráz a dnes si v ní libují umělci a bohémové. Henrik by vás vzal do menších galerií Candyland nebo Tegen 2. Pak můžete zajít do jeho oblíbené kavárny Hornsgatan 33, která je dle jeho slov „very cool“ a mají tam i pivo. Asi není náhoda, že právě v Södermalmu žily osudové ženy jako Greta Garbo nebo Lisbeth Salander, krutopřísná literární hrdinka z trilogie Milénium od Stiega Larssona.

→ cic.cdep.ro

Djurgården

59.3277742, 18.1317132

„Půjčte si kolo a projeďte si Djurgården, kde je krásně po celý rok. Najdete tady plno hezkých kaváren a míst,“ doporučuje Henrik. Většinu tohoto ostrova pokrývá zeleň, a kdyby stromy uměly mluvit, mohly by vám vyprávět o dávných činech vikingů a snad by vám sečetly i trofeje, které ve zdejších hvozdech skolil švédský král se svými urozenými hosty. Dnes už se tu na jeleny a losy nestřílí. Typické zástupce severské fauny ale potkáte v místní zoo. Bývalý lovecký revír se transformoval v místo pro rekreaci a už téměř třicet let spadá pod národní park Ekoparken. Byl to vůbec první národní park v centru města na světě. Djurgården ale nejsou jen stromy, kytky a zvěř. Pokud už vás přestane bavit relaxovat a zatoužíte po adrenalinu a troše toho rámusu (nebo máte hyperaktivní děti), zapamatujte si název Gröna Lund Tivoli. Tento zábavní park s horskými dráhami se začal stavět už v první polovině 19. století. Stojí na břehu ostrova, z atrakcí tak budete mít super výhled. Pokud se tedy v té rychlosti vůbec stihnete něčím kochat. → www.ekoparken.org

Uppsala

s Gabrielem Wentzem

Výstava Objevte Švédsko nabídne tisky i videoart grafika, který je provázaný s hudební formací Strulgattu & Meierkord. Vytváří pro ně přebaly alb a videa. Nám dal pár tipů ze své základny v Uppsale. „Je to univerzitní město blízko Stockholmu. I když je malé, pořád je to čtvrté největší město ve Švédsku. Všude se ale dostanete pěšky,“ vysvětluje. „Nejradši mám chvíle, kdy v létě lidé u řeky tančí tango nebo salsu.“ → www.instagram.com/gabrielwentz

Katedrála

59.8582320, 17.6326006

Dominantou města je katedrála, vysvěcená v roce 1435. Bohabojné cestovatele bude zajímat, že tady sídlí arcibiskup a hlava švédské církve. Příznivci kuriozit zase ocení, že s výškou 119 metrů jde o nejvyšší kostel v zemi. Jeho gotická klenba zbožně shlížela na zástupy aristokratických rodin, až do roku 1620 pod ní totiž probíhaly korunovace králů. Řada šlechticů tady taky složila svoje kosti. Svatostánek je zasvěcen švédskému patronovi, králi Eriku IX. Svatému, který vedl zemi v letech 1156 až 1160. Rád by vládl i dál, kdyby si konkurenční dynastie neobjednala jeho vraždu. Holt středověk. V místě, kam dopadla Erikova useknutá hlava, pak vytryskl pramen vody. Údajně. Prostě legenda o zázraku, tehdy to měli lidi rádi a s ověřováním informací si nikdo moc hlavu nedělal. Ta Erikova hlava (se zbytkem těla) je pohřbená právě tady v katedrále. Z místního hradu sem pořád míří šest děl (aka baterie Styrbiskop), která připomínají poklidnou a přátelskou atmosféru, jež v 16. století panovala mezi církví a tehdejším králem Gustavem I. Vasou. → www.svenskakyrkan.se

Uppsala

Foto:

Fyrisbiografen

59.8583883, 17.6290380

„Vždycky si rád zajdu na kafe do cukrárny Fågelsången, kde potkávám mix studentů a starších lidí,“ říká Gabriel. Cukrárna se sedmdesátiletou tradicí kromě vynikající kávy láká na denně čerstvé domácí pečivo nebo velký výběr sendvičů. Atraktivitu jí dodává i výhled na romantický Labutí rybník s vodotryskem. Vodní plocha je součástí parku pod hradem. Až se dostatečně pocouráte okolo a dorazíte poslední zákusky, protože cukrárna vpodvečer zavírá, vyrazte do kina. „Celoročně mě baví menší nezávislé kino Fyrisbiografen,“ pokračuje. Jde o jedno z nejstarších švédských kin, jehož historie sahá až do roku 1911 a které si před pár lety prošlo výraznou rekonstrukcí. A po filmu? Musíte zkusit bar Domcraft, který od kina není daleko. Na čepu je každý týden dvacet jiných piv regionálních i zahraničních značek. Pivní fajnšmekři si budou čvachtat. Mimochodem „öl“ je pivo, ne olej, dobrý vědět. Podnik deklaruje, že tady můžou lidi sdílet lásku ke sladu, chmelu, jalovci a chininu. Takže se specializují kromě piva na co? Jasně, gin a tonic. V týdnu to tady jede do jedenácti, o víkendu do jedné. V neděli je zavřeno. Kocovinu si kurýrujte doma. → www.fyrisbiografen.se

Open Mind

59.8599613, 17.6286442

Tady se žije dle hesla: Save the vinyl! Navzdory urputné technologické evoluci jsou vinylové desky pořád in, na rozdíl od reprezentantů řady slepých vývojových větví v historii záznamových médií. DJům, milovníkům oldschoolu a plného zvuku při návštěvě největšího obchodu s deskami v Uppsale, který vede hudební znalec Dan Olson, jistě povyskočí srdeční tep o několik bpm. Na přehrabování víc než dvěma desítkami tisíc elpíček či singlů si vyhraďte dostatek času, s čímž se tady počítá, a dostanete k tomu i kafe. Open Mind už jednadvacet let nabízí desky různých žánrů z druhé ruky, takže rozhodně hrozí, že tady můžete ukořistit i nějaký ten nesehnatelný release. Občas tady natrefíte i na živou hudební produkci. Open Mind Records svého času fungoval taky jako label, který zhmotnil tvorbu místních rockerů a metalheads. Další zastávkou na výpravě za vinylovými poklady pak může být second hand Restyle. Máte to za rohem, doslova za dvěma rohy.

→ www.instagram.com/open_mind_records

Göteborg

s Richardem Anderssonem

„Žiju v Göteborgu, ale pocházím ze Stockholmu. Mezi těmito dvěma městy je hodně zásadních rozdílů. Historicky to závisí na faktu, že Göteborg je dělnické město s významným obchodním přístavem a trhem v centru města. Stockholm jako hlavní město je spíš zaměřené na kulturu a ekonomii. Pro kreativního umělce jsou to rozdílná východiska, ale já se na to ve své tvorbě snažím nebrat ohled,“ vysvětluje Richard Andersson, malíř, scénograf a kostýmní výtvarník, který působil v řadě významných švédských divadel a operních domů.

→ www.richarda.se

Ölstugan Tullen

57.6859111, 11.9186924

Podnik v roce 2010 navázal na tradiční pivnici Tullen, do které se v Göteborgu chodilo na zlatavý mok a smažené vepřové s fazolemi a zelím a další místní klasiky od roku 1892 až do konce 70. let minulého století. Restaurace sází na domácí kuchyni, lokální dodavatele surovin a rozumné ceny. Je to ideální místo na rychlý oběd, posezení s rodinou i večer s partou kumpánů. Otevřeno mají 365 dní v roce a žije to tu od rána do noci. Koncept Ölstugan Tullen se postupně rozrostl, dnes má pobočky v sedmi švédských městech a v Göteborgu najdete hned tři. Richard Andersson je pracovně často na cestách, ale když se vrátí do města, dost možná na něj narazíte v Ölstugan Tullen Majorna na třídě Mariagatan. V okolí můžete obdivovat unikátní architekturu z konce 19. století. Takový typický landshövdingehus, který jinde ve Švédsku neuvidíte, má první podlaží z cihel a další dvě patra ze dřeva. To kdysi někoho napadlo obejít městskou vyhlášku, která nařizovala kvůli riziku požárů stavět dřevěné budovy maximálně na dva štoky. A prošlo to. → www.olstugan.se

Göteborg

Galerie Röda Sten

57.6895843, 11.9021740

Industriální objekt stojí na břehu řeky Göte, která o pár metrů dál ústí do průlivu Kattegat mezi Švédskem a Dánskem. Nad galerií sviští doprava po mostě Älvsborgsbron, který je s více než 900 metry jedním z nejdelších mostů v zemi. Okolo se prohánějí skejťáci a o kus dál na jediném graffiti legálu ve městě trénují puberťáci svoje dovednosti při workshopu, který pro ně galerie pořádá zdarma. Tahle lokace se bude vašim followerům na instagramu dost zamlouvat. V minulosti to tady ale spíš vypadalo jako plac pro natáčení severské kriminálky. Budova z roku 1940 sloužila coby teplárna a pak jako skladiště nebezpečného odpadu. Dnešní padesátníci sem dnes nejspíš nostalgicky chodí vzpomínat na noci, které tady na přelomu 80. a 90. let protančili na divokých rave parties. Město tehdy nemělo pro tuhle zábavu pochopení a chtělo zpustlý dům zbourat. Naštěstí se prostoru v první půlce 90. let ujali fandové moderního umění a dali mu nový život. Na konci listopadu bude galerie, která je otevřená různým formám soudobého umění, oznamovat program na příští rok, tak se nechme překvapit, s čím přijde. Součástí budovy je i stylová restaurace s kavárnou.

→ www.rodastenkonsthall.se

Porslinspojken

57.6913830, 11.9360053

Stará rezidenční oblast Majorna leží mimo centrum u řeky. Původně to byla docela ponurá čtvrť a místními ulicemi se ploužili domů po šichtě dělníci z přístavu. Dnes to tady má daleko pozitivnější vibe, děje se tu plno kulturních akcí, v restauracích a barech to šumí, na své zákazníky čekají designérské butiky i obchůdky „s příběhem“. Jeden takový najdete u tramvajové zastávky Göteborg Majvallen. Jmenuje se Porslinspojken, do češtiny přeloženo Porcelánový kluk. Tím klukem je jedenatřicetiletý Jonas Martinson, který svoji sběratelskou vášeň ve dvaceti přetavil v oduševnělý byznys. Vykupuje a prodává kvalitní porcelán, keramiku nebo sklo se zaměřením na skandinávský design 20. století. Na stejné ulici mají sympaťáci Louise a Johan prodejnu a půjčovnu vintage nábytku, osvětlení nebo uměleckých děl od zdobného art deca přes chladný industriál po hřejivý folklor. Když už tady budete, nevynechejte ani nedaleké second handy Patinaverkert s nábytkem a interiérovým vybavením a sousední Lilla Patinaverkert s oblečením a doplňky. → www.porslinspojken.se

Zleva: Parfémová voda Corail Oscuro, Diptyque, 6 900 Kč / 100 ml; vyhlazující a zpevňující krém Le Lift, Chanel, 3 610 Kč / 50 ml; tělový scrub Orange & Jasmine, Zielinski & Rozen, 870 Kč / 200 ml, prodává Symbols Prague; noční oční krém Rejuvenating Night Cream, La Mer, 6 800 Kč / 30 ml; plnicí pero z limitované edice Jane Austen, Montblanc, 114 100 Kč; multifunkční pleťový krém s intenzivním hydratačním a lymfatickým účinkem The Cream, Iraye, 3 750 Kč / 50 ml, prodává Ingredients; hodinky Star Legacy Moonphase z limitované edice 1786 kusů, 122 600 Kč; povlak na polštář Strokes, In August Company, 1 390 Kč.

Styling a text: Petr Jansa Foto: Petr Karšulín

Domácí úkol

Asi už to bude nějaký ten pátek, co jste dostali domácí úlohu… Nebo se pleteme? Abyste úplně nezvlčili, tak pro vás jednu máme. Ale nebojte se, nebudeme po vás chtít vypočítat čtvrtou odmocninu z pí, zpracovat slohové cvičení na téma blockchainové technologie a jejího potenciálního využití mimo kryptoměny, ani sepsat analýzu a srovnání existencialismu podle Sartra a Nietzscheho. Nic takového. My po vás chceme, abyste se během nadcházejících zimních měsíců prostě a jednoduše zkusili dát do kupy, a to jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Jak na to? Začněte zlehka třeba tím, že si zastřihnete svůj porost a tentokrát krémem vyživíte nejen ruce a obličej, ale i zbytek vysušeného těla. A dál? Každý den si zkuste najít minimálně hodinu na čtení knihy, která se od doby, co jste ji koupili, pokryla pořádnou vrstvou prachu. A při té příležitosti vypněte mobil i chytré hodinky, zaklapněte notebook a zapalte si vonnou svíci či tyčinku, které navodí tu ideální relaxační atmosféru. V neposlední řadě vyzkoušejte nějaký nový parfém, který ještě neobalamutil vaše čichové buňky a jehož vonné nóty vám osvěží mysl. Hotovo? Pak ještě dopřejte své pleti léčbu šokem a nechte na ni působit kosmetické novinky, které se honosí těmi nejnovějšími hydratačními, regeneračními a anti-age patenty. Věřte tomu, nebo ne, některé budou makat na vašem omlazení, zatímco budete spát. Pokud tápete, možná byste mohli zkusit ty, které jsme pro vás nafotili v interiérech Leichterova domu na pražských Vinohradech. Ostatně právě sem se můžete bez obav uchýlit, když ve vlastním domě nebudete mít před koncem roku na splnění výše zmíněných úloh chvíli klidu.

→ Více na laichter.house/cs

Vůně plné

příběhů

Už dávno nestačí přijít s reedicí osvědčené komerční vůně, naplnit jí sériově vyráběný flakón, nafotit k ní kampaň s nějakým sexy chlapíkem a čekat, že vám zákazníci utrhají ruce. Svět vůní je už tak přeplněný, že je nutné zákazníkům nabídnout nějakou přidanou hodnotu – netradiční ingredienci, umělecky zpracovaný flakón nebo prostě jen zajímavý příběh…

TEXT Petr Jansa

Benátská pentalogie

Ve zcela nové kolekci pěti butikových vůní vzdává značka Bottega Veneta hold italským Benátkám a věcem, se kterými si je lidé po celém světě spojují. Ručně foukané skleněné flakóny plné bublinek odkazují k muránskému sklu, uzávěry zase k dřevěným pilotům, na nichž jsou vystavěny benátské paláce. A stojánek z tmavě zeleného mramoru Verde Saint Denis? Ten je reminiscencí benátské architektury. Pod kolekcí parfémů je podepsán kreativní ředitel značky Matthieu Blazy, který dal luxusním vůním složeným z přírodních ingrediencí originální jména i myšlenku. Každý z parfémů (cena: 9 900 Kč / 100 ml) má totiž připomínat atmosféru dokonalého dovolenkového dne na různých místech po celém světě – od osvěžující ranní koupele ve vlnách až po hřejivý drink, který si vychutnáte za soumraku. → Více na www.bottegaveneta.com

Parfém pro váš vůz

Když přijde řeč na to, jak voní automobily, většině z nás se okamžitě vybaví vůně novoty nebo benzínu. No jo, ale co když už váš luxusní kočár není nejnovější nebo ho místo starých dobrých fosilních paliv pohání elektřina? Pak je na čase sáhnout po stylovém a elegantním difuséru, který nejen že bude v interiéru skvěle vypadat, ale také ho provoní vůněmi, jež vám zpříjemní čas i v té nejotravnější zácpě. Italská značka Acqua di Parma své difuséry do auta (cena: od 4 990 Kč) poprvé představila v roce 2021 s tím, že ona dodala deset ikonických vůní evokujících Itálii, o design difuséru se postaralo studio GamFratesi a o koženou schránku, která perfektně ladí i k těm nejluxusnějším interiérům, slavná italská manufaktura Poltrona Frau, která své zkušenosti se zpracováním luxusní kůže sbírá už od roku 1912. Vybírat můžete z různých barev kožených pouzder, ale sáhnout můžete i po luxusnějších variantách z exotické kůže. V nabídce je pštros i krokodýl.

→ Více na www.acquadiparma.com

Pokud jste někdy trávili dovolenou na Blízkém východě, určitě ve vás zanechaly stopu výrazné parfémy, kterými je provoněn tamní vzduch i kůže místních obyvatel. Jsou výrazné, originální, tajemné a vydrží pekelně dlouho. A právě tyto vůně do Česka přiváží parfumerie FAnn, která vám umožní vyzkoušet je na vlastní kůži. Vybírat můžete z arabských značek Afnan, Rue Broca, Lattafa, Armaf nebo třeba Zimaya (cena: 799 Kč / 100 ml).

Více na www.fann.cz

Zleva: Tělový olej Vetiver Lemon, Zielinsky & Rozen, 950 Kč / 100 ml; parfémová voda Patchouli Ink, Montblanc, 3 750 Kč / 125 ml, prodávají vybrané parfumerie Douglas; parfémová voda Primo, Trussardi, 1 548 Kč / 50 ml, a toaletní voda Ivy, Gant, 1 791 Kč / 50 ml, oboje prodává Fann.

Shora po směru hodinových ručiček: Vonná svíčka Étoile, Diptyque, 1 800 Kč / 190 g; vonná svíčka Sapin, Diptyque, 1 050 Kč / 70 g; stojánek na vonné tyčinky In August Company, 890 Kč; vonná svíčka Friandise, Diptyque, 1 050 Kč / 70 g; dřevěný tác z černého ořechu, 1 890 Kč, miska na ramen, 1 490 Kč, a sada vonných tyčinek, od 480 Kč / balení, vše In August Company.

Pražský kolotoč

Praha patří v předvánočním období k těm nejkrásnějším městům na světě, a to nejen svou výzdobou a atmosférou, ale i vůněmi, které se linou z vánočních trhů i kostelů. A právě směsí vůní mystického kadidla, gurmánské skořice a přírodní borovice je vytuněný vosk nové svíčky Black Madonna (cena: 2 590 Kč / 200 g) od české značky Meadows. A tím to rozhodně nekončí – svíčka je umístěna v tmavě modrém flakónu z ručně foukaného skla, jehož odstín evokuje půlnoční oblohu nad Prahou a aby byla iluze pražských Vánoc dokonalá, ke svíčce je přibalený i otáčivý kolotoč s motivy domů na Staroměstském náměstí. O jejich design se postarala Tereza Hradilková z Porigami, o design papírové krabičky, ve které je vše pečlivě uloženo, zase grafik Jan Košátko.

→ Více na www.meadows.cz

Holicí strojek Philips OneBlade Intimate (cena: 849 Kč, www.philips.cz) je vyvinutý přímo pro holení intimních partií. Jeho speciální břit

SkinProtect brání pořezání a podráždění pokožky, o maximální pohodlí při holení se zase stará trojitý systém ochrany. Můžete ho používat na sucho, ale třeba i na mokro ve sprše. Tím, že neholí úplně dohladka, se nemusíte bát zarůstajících chloupků a holit můžete v jakémkoliv směru, díky čemuž se dá použít na jakoukoliv část těla. Nasazovací hřeben umožňuje volit délku zastřižení od 0,2 do 3 mm.

Knižní podtóny

Dnes už kultovní vůně Ink od značky Pefumer H se zapsala do historie především tím, že parfumérce Lyn Harris se povedlo její složení poskládat tak, aby voněla jako inkoust čerstvě aplikovaný na listu papíru. Ve spolupráci s britským spisovatelem Nigelem Slaterem, který píše většinou o jídle, teď vytvořila její upravenou verzi Ink Re-written, která je více dřevitá a které dominuje jalovec. Mezi dalšími ingrediencemi najdete íránské elemi, francouzskou anděliku, galbanum, černý pepř, indický papyrus nebo santalové a cedrové dřevo. „U nové verze parfému Ink jsem si zamiloval ty hluboké knižní podtóny. Když ji nosím, mám pocit, že stojím uprostřed krásné knihovny, jejíž zdi jsou obložené dřevem,“ nechal se slyšet spoluautor novinky a jasně vyjádřil, že parfémová voda Ink Re-Written (cena: 3 850 Kč / 50 ml) je určena všem knihomolům. → Více na www.ingredients-store.com

Recharge!

Cítíte, že to přichází? Jste unavení, přepracovaní a tušíte, že vyhoření je blízko? Utečte ze zajetého koloběhu a dobijte si baterky na místě, kde vám zdravé jídlo a přírodní minerálka vypustí váš břišní balón, plíce zaplaví léčivý vzduch a mozek vyklidní síla panenské přírody prostoupené pozitivními vibracemi tibetských mís. Cílová destinace? Mariánské Lázně.

TEXT Štěpánka Strouhalová

K tomu, abyste propadli kouzlu tohoto místa a pochopili, proč se sem osobnosti jako král Eduard VII., Frederik Chopin či Johann Wolfgang Goethe opakovaně vracely, vám bude stačit pár dní. Město v lese, les ve městě, klid v duši a blaho v těle – tak by se daly charakterizovat Mariánské Lázně a hotel Falkensteiner Spa Resort, kde vám ukážou, jak změnit paradigma a užívat si život jinak než v chronickém stresu. Jediné, co musíte udělat, je zabalit kufr a vytvořit rezervaci. A mimochodem – auto nechte doma, vy víte, že stres číhá i za volantem. Do Mariánek se ostatně můžete vydat i vlakem InterJet (jedním z nejmodernějších vlaků ve střední Evropě) a už cestou sem se zrelaxovat pohledem na kouzelnou českou krajinu.

To zásadní vás však čeká až ve chvíli, kdy dorazíte na místo. Do klidného

útočiště, které vás vytrhne ze stresuplné reality a na kterém budete moci jako pštros do písku zapíchnout svou hlavu do… léčivé rašeliny. Tato klidná a objevná cesta vám umožní proniknout do tajů vlastního zdraví a pohody v oáze hlubokého odpočinku. Základem je se dobře vyspat. I proto vás na pokoji secesního pětihvězdičkového hotelu Falkensteiner čeká polštářové menu, které vám umožní snít si na obláčku z levandule, uprostřed lesního klidu, kde si pohovíte jako medvěd během dlouhé zimy. V tom vám pomůže i unikátní mariánské klima, jež má jedinečný potenciál díky okolním lesům nasyceným bioaerosolem nabitým negativními ionty. To ostatně loni tomuto mikroregionu přineslo status klimatických lázní.

Aby byl slibovaný recharge maximálně účinný, vyhraďte si ve

svém diáři čtyři dny, během kterých se budete moci nenápadně vytratit z práce a naplno si vychutnat zdejší blahodárný program „Heal, Restore, Relax“. Ráno po probuzení si dáte doušek z fontány mládí u pramene Alexandra, který je bohatý na železo a volný CO2. Pak přijde na řadu snídaně – i kdybyste tu zažili jen ji, vaše chuťové buňky budou jásat nadšením. Kuchyně pod vedením maestra Miroslava Matějky, která je chloubou hotelu, je plná chutí a zdraví. Jistě, nemůžete sníst koně i s podkovou, není to vůbec nutné. Tady vás totiž naučí jíst tak, abyste měli plný žaludek, a přesto hubli. Jak? Prostě dají pozvolna do kupy rovnováhu vašeho metabolismu. Cílem je odlehčená strava přizpůsobená pro lázeňské kúry, složená převážně ze zeleniny, ovoce, semínek, místních

Koupele v pramenu Alexandra s vysokým obsahem CO2 jsou jako fontána mládí! Uvolňují svaly a dokonce snižují i krevní tlak. Vyhlášený hotel se stoletou historií, Falkensteiner Spa Resort Mariánské Lázně, toho však nabízí mnohem víc.

Hotelové zázemí disponuje prvotřídními službami, které začínají péčí o vydatný spánek! Pět bazénů, z toho jeden se slanou vodou, jsou chloubou hotelu. Tou další je pak gurmánská kuchyně šéfkuchaře Miroslava Matějky, která je promyšlená do posledního detailu ve prospěch vašeho zdraví.

ryb a fantastických polévek jako z gastronomického restaurantu.

Další zásadní výhodou zdejšího pobytu je wellness, které zahrnuje nejen čtyři vyhřívané bazény (venkovní i se slanou vodou), ale i svět saun se čtyřmi saunami. Originální koncept myslí na každý aspekt těla i duše a nabízí holistický program propojující moderní vědu i alternativní metody. Lekce jako jóga, chi gong, bioenergetická cvičení či vodní ai chi vám pomohou zklidnit mysl a vnímat přítomný okamžik. Ten si však nejlépe vychutnáte při terapii shinrin-yoku, která vás vezme do lesa na „koupání“ v magické krajině, abyste si dobili baterie a posílili zdraví. Terapie má údajně 1001 přínosů pro organismus: snižuje příznaky deprese a úzkosti, zlepšuje krevní tlak, snižuje hladinu glukózy v krvi… A když se rozložíte na podložce ke zvukové masáži s tibetskými mísami, zapomenete na

svět kolem a proberete k životu i tu neutrápenější buňku ve svém těle.

Zatímco CO2 straší svět, zde ho používají ke stimulaci krevního oběhu a úlevě od svalových bolestí. Zabalí vás do pytle, nafouknou ho CO2 a vy doslova vzlétnete do ráje bez bolesti. Jako bonus se vám krásně prokrví pokožka a sníží krevní tlak! A aby toho nebylo málo, další relaxaci si můžete užít v rašelinových zábalech, při božsky uvolňujících holistických masážích či koupelích z pramene Alexandra. Když pak vaše tělo projde omlazením a vy už budete mít dost povalování v koupelích, můžete nový elán do života korunovat večerem v Library baru se živou hudbou a pianem, na kterém hrával už Johann Strauss. Pochutnat si tu můžete třeba na originálním koktejlu z místních likérů a přitom listovat klasikou ze zdejší bohaté knihovny, kde má na třech policích své místo i dílo Johanna Wolfganga

Goetheho, který v Mariánkách prožil romanci s Ulrikou von Levetzow. Zda za to mohlo kouzlo její osobnosti, nebo mu zamotala hlavu nově získaná životní energie, je otázkou. Nicméně hlava se zde zatočila i Fryderiku Chopinovi, který skončil v náruči hraběnky Potocké, nebo anglickému králi Eduardu VII., který tu prožil pobláznění s neznámou kloboučnicí. Devětkrát! Díky tomu tehdy nejspíš ve městě začalo fungovat kasino i golfové hřiště, které je dnes nejstarším v Česku (založeno bylo roku 1905) a které je svým majestátním prostředím skutečně královské.

Staňte se součástí tohoto příběhu, načerpejte potřebnou energii a nechte se unášet na vlně pohody, která vám dodá potřebnou dávku zdraví, životní vitality a možná vám vlije do žil i novou inspiraci.

→ Více na www.falkensteiner.com/ spa-resort-marienbad/

Foto: archiv Falkensteiner

Bezpečná zóna

Philips uvádí na český trh novinku – Philips OneBlade Intimate. Tento pomocník, speciálně vyvinutý pro pohodlné holení intimních partií a podpaží, klade maximální důraz na ochranu pokožky před podrážděním a pořezáním.

Přístroj OneBlade Intimate je nepostradatelnou součástí pánské koupelny, který se postará o snadné a rychlé oholení „tam dole“ – bez podráždění, pořezání a jakýchkoliv kompromisů. Pyšní se trojitým systémem ochrany čítající zaoblené hrany a rohy břitu či ochrannou vrstvu, která zajistí bezpečné a snadné holení. Speciální břit SkinProtect pak vašim intimním partiím poskytuje dodatečnou ochranu. Součástí balení je také obousměrný zastřihovací hřeben, který umožňuje snadnou a rychlou úpravu chlupů i na větších oblastech těla. Hodí se jak pro běžné holení, tak i na trendy zastřihování. Pečuje o ty nejcitlivější partie vašeho těla a nezradí vás před žádnou akcí.

Sexy tělo je oholené tělo

Přirozený vzhled u žen už dávno neboduje. Polovina z nich dává přednost zastřiženému intimnímu ochlupení a 20 % by si vybralo oholené mužské tělo. S Philips OneBlade Intimate lze během pár minut dosáhnout obojího. S tímto pomocní-

kem se v podstatě není možné pořezat, a protože neholí zcela dohladka, zarůstající chloupky a vyrážka se stanou minulostí. Vychytaný břit se přesně přizpůsobí vašemu tělu, ať už má jakýkoliv tvar, či velikost, a zároveň si od pokožky udržuje bezpečný odstup.

Každý preferuje jinou délku ochlupení, takže je důležité vyzkoušet více možností a zjistit, jaká vyhovuje vám. S tím vám Philips OneBlade Intimate také pomůže. Jeho rychle se pohybující břit (100x za sekundu) si snadno poradí i s těmi nejdelšími chloupky. Ochlupení v citlivých partiích umožňuje zkrátit na délky od 0,2 do 3 milimetrů, přičemž přesnou délku si můžete zvolit pomocí zastřihovacího hřebene. Další výhodou je, že se s ním dá holit v jakémkoliv směru a to jak na sucho, tak na mokro.

Přestaňte lovit vlka

Pokud zkrotíte své intimní ochlupení, můžete se těšit, že konečně přestanete v trenýrkách lovit vlka, budete se méně potit a vaše chlouba také lépe vynikne. Navíc je známá věc, že pokud máte oholené intimní partie, hygiena pro vás bude mnohem snazší než s přírodním porostem.

Nastal čas zbořit poslední zbytky mýtu o tom, že chlap má smrdět i z fotky, a to tak, že by se ho lekl grizzly v lese. Vyberte si pohodlí, zdraví a zapomeňte na svědění a pálení „tam dole“. Philips OneBlade Intimate vám dokáže, že holení intimních partií může být bezpečné, snadné a že pár minut v koupelně navíc může kvalitu vašeho života vystřelit o několik levelů výš. → www.philips.cz

Vůně chrlícího draka

Vědci tvrdí, že olfaktorická neboli čichová paměť je o 30 procent silnější než jiné typy paměti. Vůně jsou tak mocný nástroj, který v nás dokáže probudit dávné vzpomínky a vyvolat silné emoce. Své znalosti psychologie, kosmetického průmyslu a designu nyní zužitkovali přátelé Jerguš a Jan k vytvoření novinky na niche parfumérské scéně – vůně House of Cor. Jak voní sebeláska? A v kolik hodin je ideální vyrazit na sběr damašské růže?

TEXT David Hron FOTO Petr Karšulín

Pokud chcete nejdříve přijít na kloub jménu této parfumérské novinky, vězte, že „cor“ pochází z latinského slova „corementis“, tedy srdce nebo také jádro mysli. „Naše parfémy obsahují nadprůměrný podíl absolue esenciálních přírodních olejů, které lidem pomáhají intenzivně prožívat vůně a vzpomínky. Nechceme tvořit vůně jako pouhé doplňky, ale jako osobité parfémy, které se stanou mostem k emocím a jedinečným, často dramatickým okamžikům v životech našich zákazníků,“ vysvětluje Jerguš Križák.

Jeho cesta k vytvoření vlastní parfumérské značky byla dlouhá. Jerguš studoval na University of the Arts v Londýně, poté absolvoval spotřebitelskou psychologii na University of Sussex, kde se intenzivně zajímal o čichovou paměť. Získané poznatky využil během působení v luxusním parfumérském segmentu v marketingovém oddělení a výzkumu spotřebitele, kde začal rozvíjet svou myšlenku na vlastní parfumérskou značku. Vybudovat vlastní projekt mu nakonec trvalo tři roky.

„Parfumérství je skutečné umění, které vyžaduje hluboké znalosti chemie a olfaktorické paměti,“ upozorňuje Jerguš. „Musíte se naučit rozlišovat jednotlivé složky a jejich kombinace, abyste vytvořili jedinečné vůně. Strávili jsme mnoho času získáváním ingrediencí a porozumění chemii vůní,“ dodává. Zatímco Jerguš se věnuje technické stránce, jako je výběr surovin a skladba vůní, jeho kolega Jan se zaměřuje na estetickou stránku a design produktů.

Inspirace citem nejvřelejším

Parfémy House of Cor jsou vyráběny ve francouzském městě Grasse, které je považováno za srdce světového parfumérství. Ve spolupráci s místními mistry parfuméry tu vznikají vůně, které reprezentují jedinečnou vizi a myšlenky zakladatelů House of Cor. Samotný proces tvorby jednoho parfému obvykle trvá půl roku. „Pracujeme s parfuméry, kteří naše představy převádějí do konkrétních chemických formulací,“ vysvětluje Jerguš. Pod jeho vedením zatím vznikly tři niche vůně a každá je inspirován jedním aspektem lásky.

Při tvorbě jejich kompozice je důležité použití luxusních přírodních olejů. „Přírodní složky vytvářejí vůně, které jsou pro čich příjemnější, zatímco čistě syntetické parfémy mohou být příliš intenzivní a způsobovat až bolesti hlavy,“ říká Jerguš. Přírodní vůně jsou dlouhotrvající a působí jako jemný opar kolem svého nositele, oproti ohlušující intenzitě syntetických parfémů. Často se pak stává, že kolemjdoucí se zastavují a omámení parfémem s přírodním složením se se zájmem ptají, co to tak voní.

Tři symboly lásky

Značka House of Cor doposud nabízí tři vůně – Amer, Agapé a Filautia – z nichž každá má svůj specifický charakter. Bledě modrý flakon Amer je parfém s vůní mandlí, připomíná Amaretto s jemně hořkým nádechem a pudrovým podtónem. Tato orientální vůně s moderní jiskrou

je přitažlivá a velmi útulná, ideální pro zimní večery. A snad ji můžeme s čistým svědomím označit za vůni velmi mužnou. Vedle toho lahvičku s nápisem Agapé charakterizuje vzácne dřevo oud. V hlavě italský citron a brazilský pomeranč, v srdci zase jasmín sambac s pelargoniípřesně tato kombinace symbolizuje podle zakladatele House of Cor čistou a opravdovou lásku.

Posledním z trojice je Filautia, a sice vůně inspirovaná damašskou růží. “Představuje zdravou sebe-lásku a vychází z tradičních vzpomínek na výrazné vůně s obsahem růží," popisuje Jerguš. Aby ale vůně byla přístupnější i mladší generaci, ve spolupráci s parfuméry z Grasse ji doplnil o další citrusové tóny yuzu a čaj maté, které zjemňují intenzitu damašské růže - ingredience velmi speciální, neboť její esence se sbírá mezi osmou a devátou hodinou ranní, kdy jsou vonné oleje v rostlině nejkoncentrovanější.

Všechny vůně z domu House of Cor jsou unisexové. Zajímavým aspektem je přitom možnost jejich vrstvení. „Nositelé našich parfémů mohou experimentovat a vytvářet si tak vlastní vůni, která se stane jejich osobní charakteristikou,“ vysvětluje Jerguš. Nyní již pracuje na rozšíření vonného portfolia House of Cor a parfémy uvede na jaře příštího roku. Nové vůně by měly být odlišné nejen od dosavadní nabídky, ale také se zcela odlišovat od současných trendů na parfumérském trhu.

Parfémy House of Cor jsou dostupné na webových stránkách www.houseofcores.com nebo v butiku Smyssly v Hrzánské pasáži, Celetná 12 v Praze.

V Alma Café na vás krom originálního vaječňáku čeká od začátku adventu i vánočka s máslem a jamem, tvarohová štola s domácím marcipánovým srdcem nebo třeba mix šesti druhů cukroví. To si můžete vychutnat v kavárně, odnést si ho domů, nebo jeho degustaci spojit s nákupem vánočních dárků na adventním Alma Marketu. Ten tu proběhne od 7. do 8. prosince. Více na www.almaprague.cz

Text: Petr Jansa Foto: archiv Alma

Ne, abyste to sežrali!

Je jedno, kolik vám je let. Ten zlozvyk vyhledat pečlivě schované vánoční cukroví a ujídat ty nejlepší (a tím pádem i nejpracnější a nejméně zastoupené) kousky ještě před Štědrým dnem je prostě tradice, kterou si snad nikdo z nás nenechá vzít. Dobrovolně se vystavujeme drsným nadávkám, slůvkům jako rozchod či rozvod a v některých rodinách možná i takovému lehčímu domácímu násilí. Kdo by ale odolal včelím úlům naplněným krémovým vaječňákem, išelským dortíčkům s čokoládovou polevou a ořechem nebo lineckým kolečkům, kvůli kterým jsme ochotni riskovat doslova všechno? Co na tom, že od 24. prosince až do Silvestra se budete osychajícímu cukroví vyhýbat obloukem a odmítat ho, ačkoliv ho do vás ty samé osoby, které proti jeho předčasné konzumaci protestovaly, budou rvát při každé příležitosti. Nedá se svítit, to nejzábavnější na vánočním cukroví je jeho hledání a následná tajná likvidace. Ten pocit, že by vás mohl někdo přistihnout při jeho loupeži. Pokud však nechcete zas a znova riskovat narušení předvánoční pohody, máme pro vás jednoduché řešení – nechte letos domácí rukodělné výrobky ležet ladem a objednejte si krabici od profíků. Od Myšáka můžete mít šest druhů (cena: 1 698 Kč / 1 kg), sedm vytuněných druhů najdete v krabici z Café Imperial Dolce (cena: 1 875 Kč / 900 g), dvanáct jich má v krabici Cukrář Skála (cena: 1 490 Kč / 1 kg), oblíbená cukrárna Povidloň z Lipna nad Vltavou nabízí druhů devět (cena: 1 250 Kč / 1 kg) a zaječická cukrárna Epifany vám naservíruje hned deset druhů včetně včelích úlů (cena: 1 970 Kč / 1 kg). Pro dietáře je tu mini balení s pěti druhy (včelí úly mají s nasekanými pistáciemi) z pražské kavárny KRO (cena: 425 Kč / 350 g). A co nabízí gastronomický zázrak Alma? Podívejte se vlevo!

Šťastné

a veselé!?

Že Vánoce jsou svátky klidu, pohody a rodinného štěstí? Ale kdeže. Většinou to všechno zastíní obžerství, proleženiny a rodinné šarvátky. Abyste to náročné období ve zdraví přežili, máme pro vás pár tipů na zklidňující a léčivé preparáty, oázy klidu a nové sklo. Jím můžete nahradit to, co letos padne za vlast…

TEXT Petr Jansa

Svatá trojice

Existuje alkohol, který se pije. Další, a mnohem vzácnější skupinu tvoří ten, který se vychutnává (a svým způsobem tak i léčí). Sem patří trojice rumů Havana Club z řady Icónica, která zastupuje to nejlepší, co Kuba nabízí. Není proto divu, že právě tyto rumy se dočkaly nového designu svých lahví. Jako první přišel vloni na řadu nejvzácnější Máximo Extra Añejo (cena: 62 499 Kč), u kterého už nelze mluvit o „flašce“, ale spíše o luxusní křišťálové karafě, v níž je uložen. Letos ho pak následovaly rumy Selección de Maestros (cena: 1 299 Kč) a Gran Reserva Añejo 15 Años (cena: 5 199Kč). → Více na www.prestigeselection.cz

Únik z reality

Legendární Grand Hotel Evropa na pražském Václavském náměstí po nekonečných deseti letech opět otvírá své brány, a to pod křídly mezinárodní značky W Hotels. Samozřejmě že se tu v jednom ze 161 pokojů a apartmánů můžete na pár nocí ubytovat, ale onen slibovaný únik z reality vám umožní i mnohem kratší pobyt. Stačí si udělat rezervaci v historickém Grand Café, ve kterém vám dnes místo pana Šroubka své menu naservíruje šéfkuchař Nenad Janović. Zkušenosti sbíral v kodaňské restauraci Studio či michelinskou hvězdou oceňované restauraci Geranium. V Le Petit Beefbar au Grand Café se teď odklání od klasického konceptu steakhouse a klade důraz na sdílené pokrmy s prémiovými a lokálními druhy masa. A tím nekončíme. Než se na jaře otevře střešní bar s výhledem na Prahu, můžete se zašít v baru Minus One, kterému šéfuje jeden z nejlepších barmanů světa roku 2023 Jan Šebek. Těšit se můžete třeba na originální drinky s příběhem, které si užijete nejen prostřednictvím ingrediencí a prémiového skla, ale i speciálního servisu. → Více na www.wprague.com

Chlapi sice nestárnou, protože zrají jako dobré víno, nicméně po čtyřicítce už chce to zrání tak trochu podpořit. Pomoci v tom může komplex vitaminů, enzymů a dalších látek Multivitamin 40+ od WeCare (cena: 1 290 Kč), který posiluje imunitu, udržuje v kondici svaly i kosti a v neposlední řadě podporuje správné trávení, psychickou pohodu i kognitivní funkce mozku.

Asijské osvěžení

Ať už se ve střední Evropě zeptáte kohokoliv, většinou odpoví, že jeho nejoblíbenějším jídlem je řízek. Ten vedle smaženého kapra a bramborového salátu neodmyslitelně patří i na českou vánoční tabuli. Že se takového jídla nejde přejíst? Ale kdeže… Už na Štěpána vám poleze ušima. Pak přichází touha těla po odlehčení, které nabízí třeba thajská kuchyně. Speciálně silný vývar pho vás v chladných zimních dnech doslova pohladí. Nejnovější spot, kam na něj zajít, najdete na pražském Smíchově. Na růžku, kde donedávna sídlilo vyhlášené Taro bratrů Khanha a Gianga Ta. A zatímco majitelé se nezměnili, zaměření podniku ano. Jak název Pho 100 napovídá, u známého čtvercového baru si teď pochutnáte na slavném vývaru, který tady ale chuťově i vzhledově vyšperkovali k dokonalosti. Vývar se táhne celou noc, jsou v něm domácí rýžové nudle a krom hovězího mají i zeleninový. → Více na www.pho100.cz

Šťastný nový rok!

Aby rok 2025 za něco stál, dle tradice je nutné jeho příchod řádně oslavit sklenkou šampaňského. O jakou značku půjde a z čeho víno budete pít, je vedlejší. Pro dobrý pocit však doporučujeme pořídit designové sklenky, které podpoří slavnostní chvíli a ze kterých se bude dobře pít. Třeba ty, jež pro belgickou značku Serax navrhla designérka Kelly Wearstler. Jmenují se Amber Zuma (cena: 3 800 Kč / 4 ks) a vynikají rovným tvarem a barevnou gradací v jantarovém odstínu, která perfektně ladí s hnědou keramikou.

→ Více na www.serax.com

První předvánoční stres přichází s prvními tóny vtíravého songu Mariah Carey. Čím blíž je Štědrý den, tím častěji ho slyšíte. Kolikrát za den to člověk zvládne, je velmi individuální. Pro všechny případy si však raději pořiďte originální adventní kalendář od Dammann Frères (cena. 756 Kč, www.cajedf.cz), ve kterém každý den najdete jeden sáček skvělého čaje, jenž vás vrátí do pohody.

Bramborový salát

K Vánocům patří stejně neodmyslitelně jako řízek, kapr, vanilkové rohlíčky nebo svařák. Každá rodina má ten svůj jediný a nejlepší recept a debaty o tom, co do bramborového salátu vlastně patří, a co je absolutně přes čáru, jsou stejně třaskavé jako spory sportovních fanoušků. Pokud ten svůj ještě nemáte, nebo naopak hledáte inspiraci, jak rodinnou tradici obměnit, máme pro vás hned tři recepty od předních českých šéfkuchařů.

TEXT Darina Sieglová FOTO David Turecký

Čím více se budete ptát, tím více si budete jisti, že jediným společným jmenovatelem každého bramborového salátu jsou brambory a majonéza. Kořenová zelenina, celer, řapíkatý celer, cibule, hrášek, šunka, vejce, tatarka, kečup, worcester, zakysaná smetana, krájet, strouhat, protlačovat… Někdo přísahá na to a někdo se pohoršuje nad tamtím. Každý má prostě ten svůj jedinečný recept, který léta piluje a na který nedá dopustit.

Původ bramborového salátu, jak ho známe dnes, je nejasný, nejvíce stop však vede do Ruska. Ostatně v mnoha zemích jej na menu najdete právě jako „russian salad“. První bramborový salát je připisován francouzskému šéfkuchaři Lucienu Olivierovi, který ve své moskevské restauraci v 19. století servíroval ruský salát zvaný Olivier. Původně to byla mísa obložená různými druhy masa, raky, humry a kaviárem, s vařenými bramborami a vejci uprostřed. Lucien si všiml, že hosté ingredience promíchávají, a tak ho napadlo vyrobit z nich salát se speciálním dresinkem. Svůj recept prý nikdy nikomu neprozradil, takže autorem dnešní podoby salátu je Olivierův učeň Ivanov, který ve třicátých letech vymyslel o něco chudší variantu bez luxusních surovin.

Do české kuchyně se bramborový salát, jak jej známe dnes, dostal až za první republiky. Jako příloha ke smaženému kaprovi se údajně poprvé jedl okolo roku 1924, a to jen v bohatých měšťanských rodinách. Ke všeobecné slávě mu pomohla až 40. léta, kdy byla vyšlechtěna speciální odrůda brambor určených právě pro bramborový salát – Keřkovské rohlíčky. Vznikla křížením Višňovských rohlíčků a Parnassie a splňuje hlavní předpoklady pro přípravu téhle lahůdky –pevnou konzistenci a střední moučnatost brambor. O desetiletí později už byl bramborový salát nedílnou součástí českých Vánoc.

Pokud byste zapátrali hlouběji ve starých českých kuchařkách, objevili byste bramborový salát stejně opulentní jako jeho ruská varianta. Magdalena Dobromila Rettigová uvádí ve své Domácí kuchařce z roku 1826 recept na salát z „rozličných zbytků“, jako je studená telecí pečeně, šunka, uzený jazyk nebo kapoun, které se pokládaly na zatepla nakrájené brambory polité zálivkou z vařených žloutků, olivového oleje a octa s nasekanou cibulí. K bramborám se přidávaly i sardele a slanečci, vařené bobové lusky a vařený květák politý octem, nasekané žloutky a bílky.

Oblíbená klasika

V Café Savoy se bramborový salát dává k řízkům i na chlebíčky. Poručit si ho ale můžete k čemukoliv, na menu ho mezi přílohami totiž najdete po celý rok. Receptu, který už na samém začátku podniku sepsal tehdejší šéfkuchař Oldřich Sahajdák, se tu drží dodnes. „Zatím se nikdo neodvážil původní recept změnit,“ tvrdí současný šéfkuchař Martin Čáslavka.

Přes den rušná kavárna, večer klidná restaurace – právě takový je oblíbený podnik na pražském Újezdu, který letos slaví pod hlavičkou Ambiente své 20. narozeniny. Mimochodem, oslavy budou probíhat od 17. listopadu až do konce února 2025, přičemž se můžete těšit na speciální narozeninové menu, které se bude každý měsíc měnit.

Historie Café Savoy se ale začala psát daleko dříve. Už v roce 1893 byla v přízemí domu dekadentní kavárna. Na konci roku 2001 byl prostor zrekonstruován a svou atmosférou se navrátil do časů vídeňské noblesy. Elegantní secesní interiér je obložen dřevem a mramorem, nad ním se klene sedmimetrový neorenesanční strop, který je památkově chráněný. Pro Café Savoy je charakteristická nejen stěna s vystavenými lahvemi od vína, ale také pekárna v suterénu, do které můžete přes prosklenou stěnu nahlížet a pozorovat pekaře a cukráře při práci.

Přes den Café Savoy připomíná slavné vídeňské kavárny, večer si tu můžete užít noblesní večeři inspirovanou francouzskou kuchyní. A tomu všemu z kuchyně poslední dva roky velí Martin Čáslavka. „Držíme se české kuchyně s dotekem Rakouska, respektive Vídně, a nebráníme se ani vlivům z Francie. Tudíž foie gras nebo šneci nám na lístku krásně sedí, zatímco kdyby někdo z nás chtěl zabrousit do Skandinávie, musíme ho, respektive sami sebe, zastavit,“ líčí skladbu jídel Café Savoy Martin. Než zakotvil v oblíbeném podniku na pražském Újezdě, prošel nejednou kuchyní. Vyzkoušel si roli pizzaře, přičichl k fine diningu i práci v zahraničí, aby se nakonec vrátil domů a stal se šéfkuchařem restaurace, která si za dvacet let své existence stihla vybudovat obrovskou tradici. „Začínal jsem jako pizzař, ale až když jsem se dostal na Dolní Moravu a pracoval pod Petrem Svoreněm, poznal jsem, že gastronomie se dá dělat i jinak než ve „čtyřce“ bez větráku a vaření mě začalo opravdu bavit. Petr mě toho neskutečně moc naučil,” vzpomíná Martin, který v pozici šéfkuchaře Café Savoy vystřídal Františka Skopce. „Nastoupil jsem jako řadový kuchař. Až později jsem začal Františkovi dělat sous-chefa, a když pak Fanda dostal nabídku stát se kreativním šéfku-

chařem Ambiente, zeptal se mě, jestli po něm nechci místo šéfkuchaře převzít,” dodává Martin. Atmosféru prvorepublikového podniku a z toho vyplývající standard nastavili v Café Savoy předchozí šéfkuchaři – Roman Frencl, Michal Mlejnek a František Skopec. „A my se jí držíme,” směje se šéfkuchař, který se sice na nové pozici ještě trochu zabydluje, ale už zavádí nové nápady. „Od září pořádáme nedělní obědy ve stylu sunday roast: pečeně, yorkshirský pudink, omáčky, zelenina,” vyjmenovává.

Suroviny:

10 brambor varného typu A či B / 100 g celeru / 100 g mrkve / 5–7 nakládaných okurek / 1 bílá cibule / 5 vajec / 7 lžic majonézy / 4 lžíce hořčice / lák od okurek dle chuti / sůl a pepř na dochucení

Martin Čáslavka

Postup:

1. Brambory uvařte ve slupce doměkka a ještě zatepla je oloupejte. Celer a mrkev nakrájejte a uvařte v osolené vodě.

2. Brambory nakrájejte na kostičky – ručně nebo s pomocí kráječe. Okurky a cibuli nakrájejte najemno.

3. Vejce vařte 10 minut, pak je oloupejte a nakrájejte stejně jako brambory.

4. Vychladlé ingredience smíchejte se zbylými surovinami, dochuťte lákem, solí a pepřem.

5. Mísu se salátem překryjte potravinářskou fólií a nechte v lednici odležet, nejlépe přes noc.

Salát z nálevny

Jablka, kukuřice a hmoždíř. V japonském bramborovém salátu jde nejen o ingredience, ale hlavně o strukturu. „Oproti našemu českému salátu se brambory nekrájí na úhledné kostičky, ale pěkně rozmačkají v japonském hmoždíři suribachi nebo jednoduše v ruce,“ vysvětluje šéfkuchař Jakub Horák, který už si bez něj Vánoce neumí představit.

Jakub je držitelem titulu Washoku World Challenge, světové soutěže, ve které se umístil na 1. místě. Japonskou kuchyní žije, a i když sám s japonskou pokorou říká, že je teprve na začátku své cesty, už teď je to chodící encyklopedie japonské gastronomie. Stačí jen zadat heslo, pohodlně se usadit a Jakub sype z rukávu jednu zajímavou informaci za druhou.

Dlouhá léta pracoval v pražské restauraci Yamato, skoro rok žil v Japonsku a nevynechá jedinou soutěž, která může jeho kuchařské umění posunout zase o kousek dál. Také dostal nabídku stáže v japonské michelinské restauraci v Paříži a v Praze ho můžete chytnout na některém z pop-upů, kurzu vaření nebo si ho můžete pozvat k sobě domů – ať už na privátní kurz, nebo aby vám jednoduše uvařil.

„Japonský bramborový salát mi poprvé udělal můj šéfkuchař v Yamatu Marek Hora a já jsem se do něj okamžitě zamiloval. Je zajímavý zpracováním zeleniny, která se nechává čerstvá: okurka a cibule se jen nasolí, okurka, aby zkřehla, a cibule, aby se zbavila nepříjemné štiplavosti. A pak samozřejmě texturou, pro kterou je velmi jednoduchý důvod. Takto připravený salát se totiž dá jíst hůlkami,” směje se Jakub a radí použít na salát bílou cibuli, která je svou sladkostí nejvíce podobná japonské cibuli tama negi. „Do salátu se navíc dává méně majonézy než do české verze, takže je lehčí. A chuťově je daleko zajímavější, kukuřice je do sladka, jablko dodává kyselost. Ta celková chuť je prostě v puse zajímavější,” dodává.

Tenhle bramborový salát byste v Japonsku vedle řízku hledali marně. V japonských hospodách Izakaya se podává jako drobné jídlo k pivu, vínu či jinému alkoholu. „Izakaya je vlastně taková nálevna, kam Japonci chodí po práci. U nás se dávají buráky, chipsy nebo popcorn, v Japonsku mají ocumami – drobná jídla jako fazole edamame, nakládaná zelenina nebo právě bramborový salát, který vám nandají kopečkovačem na zmrzlinu,” popisuje Jakub.

Kultura pití je podle Jakuba v Japonsku hodně zakořeněná. „Japonci hodně pracují a je zvykem dvakrát třikrát do týdne zajít po práci na drink, popovídat si bez stresu, upustit páru a užít si zábavu. Vždy se začíná pivem, které je na uhašení

žízně, a další volba pití už je na vás. Můžete si dát saké, whiskey nebo šóčú, což je slabší pálenka ze sladkých brambor, rýže, obilí nebo všeho dohromady. Mladí Japonci pijí ale převážně víno nebo pivo,” vyjmenovává Jakub.

O japonské gastronomii i kultuře toho podle něj víme stále žalostně málo. „Kultura Japonska je tu hodně nepoznaná a zkreslená. Dal jsem si životní úkol, že to chci propagovat, jak by to mělo být, jak by to mělo vypadat a jak by to mělo chutnat,” prozradil.

Suroviny:

400 g vařených brambor / 2 vařená vejce uvařená natvrdo / 70 g bílé cibule / 70 g okurky hadovky / 50 g vařené mrkve / 30 g kukuřice (konzervované nebo čerstvě uvařené) / 50 g kyselého jablka / 50 g japonské majonézy / 10 ml japonské sójové omáčky / sůl podle chuti / pepř podle chuti

Jakub Horák

Postup:

1. Uvařené a oloupané brambory spolu s vejci lehce rozdrťte v hmoždíři na větší kusy nebo je jemně rozmačkejte rukama v míse.

2. Cibuli nakrájejte na jemné proužky a vložte do misky. Lehce ji osolte a nechte odležet 15 minut, aby pustila šťávu. Poté ji vymačkejte, propláchněte studenou vodou a postup opakujte. Následně ji přidejte do mísy s bramborami a vejci.

3. Okurku nakrájejte na tenká kolečka. Lehce ji osolte a nechte odležet 15 minut. Důkladně ji vymačkejte, propláchněte vodou, znovu vymačkejte a přidejte k ostatním surovinám.

4. Kyselé jablko nakrájejte na tenké plátky, vařenou mrkev na půlkolečka silná 1 mm a oboje přidejte do mísy.

5. Přidejte kukuřici, japonskou majonézu a sójovou omáčku, sůl a pepř. Všechny ingredience důkladně promíchejte a podle potřeby dosolte a dopepřete. Hotový salát nechte odležet v lednici alespoň jednu hodinu, nejlépe však do druhého dne.

Smažené porno

Salát, ze kterého si sednete na zadek. Klidně by se mohl jmenovat „Hříšné myšlenky na talíři“ nebo „Opilcovo noční vaření“. Jsou v něm totiž smažené brambory, sladkokyselá zelenina, dostatek majonézy a jako bonus na másle opékané kyselé okurky. Přijde vám to divočina? Možná. Ale až tenhle salát od Ládi Vaníčka ochutnáte, nebudete se chtít dělit!

„Když jsem ten recept kdysi vymýšlel, říkal jsem si, co s těmi surovinami mohu udělat jinak. Vejce jsem proměnil do žloutkového gelu, ale s bramborami, s těmi toho moc vymyslet nejde. Ty buď upečeš nebo usmažíš,” směje se šéfkuchař restaurace Mlýnec Láďa Vaníček. V restauraci, kterou najdete hned u Karlova mostu, začínal před 10 lety na studené kuchyni a postupně prošel všemi myslitelnými posty, až se vypracoval na ten šéfkuchařský. Nejvíce ho ale zformovala práce v Le Palais, kde pracoval pod Radkem Šubrtem. „Vedl mě pevnou rukou, dal mi směr do budoucna a udělal ze mě kuchaře, který má svůj názor,” vzpomíná.

Základem jeho salátu jsou nakládaná zelenina, hořčičné semínko, pažitka, majonéza a smažené brambory. To ostatní prý v zájmu zachování čisté kuchyně a duševní pohody můžete klidně vypustit. Salát za ty roky, kdy je v receptovém repertoáru Mlýnce, prošel vývojem a postupně k němu přibývaly další suroviny, ať už šlo o škvarky nebo smažený kadeřávek. „Těch komponentů je tam dnes opravdu hodně. Chtěl jsem předělat ty tradiční suroviny, které se do salátu dávají, proto je v něm třeba hrášková majonéza. Někdo má hrášek v salátu rád, někdo ne, ale majonézu milujeme všichni,” vysvětluje skladbu salátu. Restované okurky prý vznikly náhodou, ale smažení brambor byla jasná volba. „Všichni všude milují smažené, je to vždy jedna z nejprodávanějších položek, proto třeba z našeho menu nikdy nezmizí croqueta. Pokud někde děláme catering, vždy je to jedna z položek a lidi to milují,” dodává šéfkuchař.

Na Štědrý den si Láďa doma chystá tradičnější salát, ale komponenty jako nakládaná zelenina, řapíkatý celer nebo dijonská hořčice jsou stejné. Nedává ani jablko, ani šunku, ani hrášek, zato do salátu přidává citronovou kůru a trochu cukru. „Baví mě na tom ta sladkokyselost. Základem je hodně majonézy, salát nesmí být sucháč. A taky musí chutnat všem, aby mi z něj nikdo nic nevybíral,“ směje se a dodává, že daleko více práce má vždy s tím, co se doma k salátu podává. „Syn, kterému je pět, nejí kapra, ale jí ryby, manželka nejí kapra ani ryby a já jím kapra i řízek. A když k nám vloni ještě přijeli rodiče manželky, dělal jsem sobě filé z kapra, filé z candáta pro syna, tchánovi na přání podkovy z kapra a tchyni na dietě rybu na vodě,” vyjmenovává Láďa.

Restaurace Mlýnec má na Štědrý den vždy zavřeno a tak může svátky slavit doma s rodinou.

„Hned 25. prosince ale děláme vánoční brunch, který je mezi českými hosty velmi oblíbený,” prozrazuje šéfkuchař a hned dodává, že klidné Vánoce vzápětí střídá divoký Silvestr, kdy to prý u Karlova mostu vypadá, jako by venku vypukla válka.

Suroviny na sladkokyselý nálev: 500 ml octa / 500 ml vody / 250 g cukru / 125 g soli / 50 g hořčičného semínka

Suroviny na salát: 200 g mrkve / 200 g celeru / 100 g řapíkatého celeru / 60 g šalotky / 700 g brambor typu B

Suroviny na hráškovou majonézu: 200 g hrášku / 1 lžíce dijonské hořčice / šťáva z 1 citronu / 3 žloutky / sůl a čerstvě mletý pepř / 200 – 300 ml slunečnicového oleje

Suroviny na žloutkové pyré: 5 vajec / 1 lžička sójové omáčky Kikoman

Suroviny na dokončení: 150 g kyselých okurek / 125 g másla / 100 g škvarků / 30 g kadeřávku / 1 svazek ředkviček / kadeřávek usmažený v oleji při 180 °C / nakládané ředkvičky

Láďa Vaníček

Postup:

1. Na nálev svařte ocet s vodou, cukrem a solí.

2. Hořčičná semínka 5x povařte – dejte je do studené vody, přiveďte k varu, slijte a postup minimálně 4x zopakujte. Tak je zbavíte hořkosti. Přidejte do nálevu.

3. Mrkev, celer, řapíkatý celer a šalotku očistěte a nakrájejte na malé kostičky. Spařte vroucí vodou a naložte do nálevu.

4. Brambory oloupejte a nakrájejte na malé kostičky. Ideálně je nechte přes noc ve vodě, aby se zbavily škrobu, poté je propláchněte a vysušte. Smažte je nejdříve v oleji rozpáleném na 130 °C do bleda, poté vyjměte, nechte je zchladnout a opět je smažte v oleji rozpáleném na 190 °C do křupava a dozlatova.

5. Na hráškovou majonézu dejte do mixéru hrášek, dijonskou hořčici, citronovou šťávu, žloutky, sůl, pepř a za stálého mixování pomalu přilévejte olej, aby vznikla konzistence majonézy.

6. Na žloutkové pyré oddělte žloutky od bílků. Dejte je do plastového sáčku, přidejte sójovou omáčku a vařte v sous vide při 70 °C 50 minut. Poté zchlaďte a vymixujte.

7. Zbylý bílek opečte na pánvi, přistrouhejte citronovou kůru a nakrájejte ho na kostičky.

8. Kyselé okurky nakrájejte na nudličky a cca 4 minuty restujte na másle.

9. Vše promíchejte, ozdobte kadeřávkem a nakládanými ředkvičkami.

Ti nejlepší z nejlepších

Pavel Mandrla je jméno, které se v barmanském světě bude v příštích letech skloňovat v mnoha pádech. Stará se nejen o portfolio značek patřící pod Diageo Reserve, kde najdete Don Julio, Tanqueray, Zacapa nebo třeba Ketel One, ale nově se stal také ambasadorem barmanské soutěže World Class, která se dá bez nadsázky považovat za barmanské Oscary. Lepšího ambasadora si tahle soutěž přát nemohla – Pavel o ní totiž dokáže mluvit tak nadšeně, že na to jeden long drink nestačí. No a po dvou už budete podepisovat přihlášku, i když vůbec nevíte, co je to jigger a s lahví umíte házet maximálně do tříděného odpadu.

TEXT Darina Sieglová FOTO David Turecký

Co rád pijete?

Já mám rád všechno, u mě je to o příležitosti, kde, kdy a s kým. Rád piju rum, ale rád si dám i koktejl, mám rád whiskey a propíjím se ke koňaku. Ale důležitější než to, co piju, je pro mě, jak to zapadá do atmosféry a k lidem, se kterými zrovna jsem. Mám rád dobré drinky a dám si je raději než celý večer popíjet panáky. To jednoho celkem rychle společensky unaví.

Kudy vedla cesta kluka z jižních Čech na světovou barmanskou scénu?

Za všechno může můj starší bratr. Chodil jsem na sportovní základní školu, kde byli samí kluci, a bratr v té době chodil na hotelovku, tam byly samé holky. Takže i když si rodiče mysleli na gymnázium, hotelovka byla jasná volba. Bratr v té době začal házet lahvemi a mě se to líbilo. Kvůli němu jsem se dal na barmanství a díky

němu jsem se o pár let později dostal do pražského Baru Black Angels, kam mě vzali na zkoušku. Mysleli si, že po třech dnech už mě neuvidí, ale já vydržel. Nakonec jsem tam strávil skoro 10 let. Na konci covidu se mi narodila dcera a mně došlo, že život barmana není s rodinným životem slučitelný. Malou jsem viděl málo a nechtěl jsem o ty první roky přijít. To už mi nikdy nikdo nevrátí. Pak si mě díky World Class všimli ve Stocku a oslovili mě na spolupráci s Roku Ginem. Poté se otevřela pozice Zacapa ambasadora a po dlouhém výběrovém řízení jsem ji získal. A zbytek už znáte.

Rum Zacapa je v Česku velmi oblíbený. Ostatně jsme jednou z mála zemí, která Zacapa ambasadora vůbec má. Čím to je?

Zacapa byl vlastně jeden z prvních prémiových rumů, které se k nám dostaly. Dnes na vás na každém

e-shopu těch rumů vyběhne nespočet, ale v té době tady ještě nebyl tak silný rumový trh. Zacapa si ale vybudovala neskutečnou základnu hlavně proto, že je to rum, který je sám o sobě tak propracovaný a delikátní, že nikdy nikoho neurazí. Funguje skvěle jako dárek, lidi ho kupují, protože je to pěkná prestižní láhev a je v ní jeden z nejlepších rumů, který jsem kdy pil. A pro mě je to i srdcová záležitost. Pamatuji si na jeden ročník World Class, kdy byl jednou z disciplín blind tasting, tedy ochutnávání vzorků. Když jsme se na to s kolegou připravovali, jeden druhému jsme v práci nosili skleničky a zkoušeli, jestli to poznáme. A byli jsme v to hrozní! Měl jsem set vzorků rumu a chytal úplnou paniku, protože jsem netušil, co je co. Jeden mi ale chutnal nejvíc a byla to Zacapa. Mě si vlastně ten rum získal sám od sebe. Za mě je to úžasný produkt – propracovaný do detailů od jednotlivých

částí výroby až po samotné balení.

Master blender je Lorena Vásquez, což je první žena v tomto oboru. V každé části té výroby udělala něco unikátního a výsledkem je neskutečně sofistikovaný rum.

Vaše pozice se jmenuje Diageo Reserve a World Class ambasador. Co si pod tím představit?

Ambasador je vlastně prodloužená ruka marketingu, takže se snažíme edukovat lidmi v barech a restauracích, aby věděli, jak s naším portfoliem pracovat. Abyste přišli do baru a měli jste tam nejen krásnou nabídku destilátů, ale aby vám byli schopni říct, jaký je mezi značkami rozdíl, v čem je třeba zajímavý Johnnie Walker, proč je Tanqueray lepší než třeba jiný gin… Zkrátka abyste jako zákazníci dostali co nejlepší servis. Jako World Class ambasadorovi mi nejvíce času zabírá samotná soutěž. Můj typický den vypadá tak, že ráno přijdu k autu, naskládám do něj láhve, plátno a projektor, odjedu do baru a tam si povídáme, o čem je rum, o čem gin a o čem tequila, ochutnáme vzorky, zkoušíme si namíchat pár drinků, představím jim World Class, zeptám se, co potřebují, s čím mohu pomoci a pak jedu zase o bar dál.

V posledních letech se na globálním finále World Class umisťujeme na předních příčkách. Čím to je?

Já si myslím, že co se pohostinství týče, jsme úžasný národ. I když si to o sobě často ani nemyslíme nebo to nevidíme, jsme v tom skvělí. Máme dobré restaurace, výborné bary, a i přestože jsme fakt malá země, služby jsou tu na ohromné úrovni. Spropitné tady bereme jako ocenění práce a rozhodně pro nás není samozřejmostí. Odměňujeme servis a dobrý pocit, který to v nás vyvolává. Když to srovnám s Amerikou, tam je přístup trošičku jiný. Spropitné je součást platu a automaticky se očekává. Ať je to špatné, dobré, nebo nejlepší na světě, vždy očekávají

alespoň 10 %, takže se tam ta snaha o lepší pohostinnost buduje velmi těžko. V nás je to prostě zakořeněné desítky, možná i stovky let.

A jak nás na barmanských soutěžích vnímají?

Když se budeme bavit o globální scéně, pořád jsme malá země a podle toho nás berou. To znamená, že musíme vynaložit dvakrát takovou snahu. Když přijede Američan nebo Kanaďan, je to velký. S nimi se prostě automaticky počítá a berou se jako favorité. A není divu, u nás se vybírá z relativně malé skupiny, v Americe je počet barmanů násobně větší a na soutěž jedou jen ti nejlepší. Člověk se vlastně nechce dostat do skupiny těch velkých zemí, protože pak stojí proti absolutní špičce. Na druhou stranu si myslím, že po těch posledních letech a úspěších, kterých dosáhl Víťa Cirok, Honza Šebek a vlastně i Adrián

Michalčík, ostatní už nechtějí být ani ve skupině s Českou republikou. Vědí, že za posledních pár let jsme dosáhli skvělých výsledků, to je top šestka, třetí místo, páté místo…

Většina barmanů, kteří se takto skvěle umístí, má ve svém životopise karlovarský Becher’s Bar. Tak si říkám – co tam lidem dávají do pití? Jsou to poslední tři soutěžící – Víťa Cirok, Honza Šebek a teď František Dandáš. Bezpochyby tam ta spojitost je. A to hlavně s Víťou, který dostal nabídku na správu Becher’s Baru, a i když si všichni ťukali na čelo a říkali, že je blbost odjíždět z Prahy, tak ji vzal. Pro něj to byla výzva. Už byl vytrénovaný – dvakrát si prošel světovým finále, a hlavně je to skvělý leader, který se z ničeho vypracoval na velmi vysokou úroveň. I díky tomu k sobě umí přitáhnout šikovné barmany, kteří chtějí být také úspěšní a kteří za ním klidně půjdou až do Varů. Ať už to byl Honza Šebek nebo kluci z Le Fleur, Víťa je schopný z nich vydolovat maximum. Nevím, jestli je to tím, jaké

jim dává výzvy nebo je to v nějakém drilu, ale funguje to.

Co pro barmana znamená účast na soutěži World Class?

V rámci budoucí kariéry jim to obrovsky otevírá dveře. Dostat se do globálního finále, do světové pětky, vám otevře dveře nejen v Česku, ale napříč Evropou i celým světem. Pro někoho, kdo má velké ambice a chce v kariéře něco dokázat, je World Class jednoznačně nejlepší vstupenka.

Nově jste se stal World Class ambasadorem a před pár měsíci jste se byl v doprovodu Petra Kymly na soutěži také poprvé podívat. Jaké to bylo? Nikdy jsem si to nedokázal představit. Letos v září mě s sebou Petr vzal na světové finále do Šanghaje, abych to celé viděl na vlastní oči. Neskutečně mě to nadchlo a úplně jsem mu záviděl, že měl tu možnost být na světovém finále už po desáté. A taky jsem mu hned řekl: „Petře, tys vždycky říkal, že to bylo dobrý nebo hezký, ale tohle je něco neskutečnýho! Tímhle musíme všechny naočkovat, to je obrovský zážitek!“ Všechno je to skvěle připravené – program, bary, vše jede na milion procent. Pro mě to byl nejlepší barový event, na kterém jsem kdy byl! Ono se sice říká, že World Class je skvělá barmanská soutěž, ale ona je bezkonkurenčně nejlepší na světě. To není mistrovství, to je olympiáda! Tam prostě chcete být, protože je tam každý, kdo něco znamená. Co člověk, to důležitá osobnost barového světa. Jsou tam lidi, co stojí za značkami, další, co s nimi pracují, ti, co je vymýšlejí, plus jsou tam barmani z celého světa. Prostě doslova baroví Oscaři, kde je jedna celebrita vedle druhé.

Takže nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se?

Je to tak. Když se člověk snaží, na World Class se mu může otevřít spousta dveří. Ne nadarmo se říká, že není tak důležité ten World Class vyhrát, jako

Kolikrát se vám poštěstí, aby vám váš oblíbený koktejl namíchal ambasador nejslavnější barmanské soutěže na světě? Nám se to poštěstilo. Pavel Mandrla nám v pražském Black Angel’s Baru osobně připravil Zacapa Old Fashioned.

spíš přemýšlet, co budu dělat, až vyhraju. Vítězství není cílová stanice, spíš nástupní. Co udělám s výhrou, co bude potom, co budu dělat, když se dostanu do top 6, jak s tím naložím, jaké budou moje další kroky. I v tomhle je důležité plánování, kde chci v rámci soutěže být.

Jaké byly vaše dojmy ze Šanghaje jako takové?

Bylo to zajímavé, protože je to pořád komunistická země. Asi dva měsíce před odletem jsme dostali brožuru s pokyny v rámci soutěže, informovali nás, že nefunguje AI a že nefungují Meta služby, což je v dnešní době, kdy je člověk zvyklý vše streamovat na sociálních sítích, hodně zvláštní. Ale ten prvotní strach vlastně vystřídalo totální nadšení ze soutěže. Já jsem se cítil jako největší fanoušek. Chtěl jsem si s každým dělat fotku, ale zároveň jsem si furt říkal: „Nebuď trapnej!“

Co jste si ze soutěže odvezl?

Málokdy se mi stalo, že by něco tak moc předčilo mé očekávání. Dal jsem si proto jako svou misi v pozici World Class ambasadora co nejvíce přiblížit našim barmanům atmosféru toho globálního finále. Přeji absolutně každému, aby to mohl zažít, a doufám, že se mi to podaří na barmany přenést a že se jich do dalšího ročníku přihlásí co nejvíc.

Vy sám jste někdy soutěžil?

Já jsem ve World Class byl asi třikrát, někdy v té první polovině. Tehdy jsem čerstvě nastoupil do Black Angels, odkud byl i první vítěz Jarda Janoušek. V té době jsem vůbec nevěděl, co to World Class je. Poprvé jsem poslal fotku a recept a ani jsem se nedostal dál, podruhé už se mi podařilo probojovat se do českého finále a potřetí jsem se dostal jen do top 12. S oblibou říkám, že jsem nebyl dost dobrý, abych tu soutěž vyhrál, ale byl jsem dost

chytrý na to, abych se přihlásil znova. Barmansky vás už jen ta účast hodně posune, protože se chcete ukázat a chcete vymyslet drink, který je za hranicemi vašich osobních možností. Člověk se snaží ze sebe vydolovat i to, co tam není. A pak se potká s ostatními, zkouší jejich drinky, dívá se na jejich techniku, na jejich přípravy. Pochytí nějakou myšlenku, implementuje ji a obohatí se už jen tím, že se dívá kolem sebe.

Není vám líto, že jste se do globálního finále nikdy neprobojoval?

Hrozně mě to štve! A řekl jsem to i Petrovi, který mi ambasadorství předával, že kdybych věděl, jak to ve skutečnosti na globálním finále vypadá, každý rok bych tvrdě trénoval, dokud bych jednou nevyhrál! Když jsem letěl zpátky ze Šanghaje, uvědomil jsem si, že už soutěžit nemůžu. Tak jsem si dal pro další ročník jiný úkol – přivézt globálního vítěze!

Dospěli jsme, ale zdaleka nekončíme

Lukáš Ždárský má zvláštní schopnost vdechovat zapomenutým prostorům nový život. Každý podnik, který za posledních 10 let podnikání otevřel, odráží nějakou jeho životní etapu – Radlická kulturní sportovna, která byla první, byla hodně o společné zábavě. Kavárna co hledá jméno byla o klidu u kávy a Vnitroblock je skvělá zašívárna pro pracovní schůzky. Před rokem otevřel Gram – dospělou restauraci se špičkovou gastronomií, kterou se Lukáš se svým týmem jednoznačně zařadil mezi přední pražské restauratéry.

TEXT Darina Sieglová

Rozhovor jsme spolu dělali přes půl planety, kdy trávil dovolenou na Bali, a jak sám prozradil, k plánům, které měl ještě před odletem, přibylo spoustu dalších. „Už mě tu manželka hubuje, jak si pořád něco zapisuju,” smál se na úvod.

Gram právě slaví rok, jak vlastně vznikl nápad otevřít restauraci v Praze na Vinohradech?

Původ Gramu je někde na cestě vlakem z Bratislavy do Prahy, kdy mi Honza, můj současný společník na Záhřebské, říká o nápadu udělat malou kavárnu na Vinohradech. V té době už jsme měli podniky zaběhnuté a přemýšleli, jestli se na chvíli zastavíme a budeme je opečovávat nebo tomu týmu dáme zase nový impulz a do něčeho se pustíme. Musím ale říct, že ani já, ani Honza jsme neodhadli, jak velký projekt to bude.

Radlická kulturní sportovna, Kavárna co hledá jméno, Vnitroblock, to všechno byly spíše opomíjené prostory a odpovídá tomu i jejich dnešní interiér, Gram je ale od začátku jiný.

Ano, ten prostor byl v době, kdy nám přišel do cesty, čistý a v dobrém stavu. Jediné, co mu chybělo, bylo využít svůj potenciál. Atrium sloužilo jen jako recepce pro zadní kancelářské prostory.

Jak náročné bylo vybudovat kavárnu, restauraci, galerii a prostor na eventy na recepci?

Honzova původní myšlenka malé kavárny se naštěstí přerodila do Gramu už na papírech. Aby ten koncept fungoval, bylo tam celý den rušno a bylo to komplexní, museli jsem se vydat tímhle směrem. Také to mohla být ultra prémiová věc, kterou otevřete jen na večery, ale to není něco, v čem my žijeme, kam chodíme nebo kde máme tu ambici. Nás baví ta místa oživovat, zařídit, aby tam chodilo co nejvíce lidí, aby tam byli od rána do večera, zkrátka aby tam bylo rušno. Ono to totiž ovlivňuje i atmosféru. Jakmile je místo prázdné, málo nabité atmosférou od lidí, tak to pak nefunguje. To je úplně jiný druh gastronomie a ten my neděláme.

První prostory jste přestavoval spolu s kamarády. Na Gram už jste si najali odborníky?

Bylo to celé komplikované, protože do toho vstupovalo hodně parametrů. Kolem roku 2000 byl celý prostor zastřešen architektem Petrem Frantou, který je autorem například paláce Flora nebo Terminálu 1 na pražském letišti. Jeho rukopis je v atriu velmi vidět a samozřejmě má na to autorské právo, takže jsme tam nemohli naběhnout, obouchat stěny, vymalovat to na černo a rozjet to. Ten interiér vyžadoval, aby ho s námi navrhoval někdo, komu bude pan architekt Franta věřit, protože jsem ho do projektu přizvali. Ujali se toho Tomáš Prouza z D3A a Petra Barotková, což je taková ověřená dvojka. Měli za úkol společně s námi ten interiér navrhnout tak, aby respektoval původní návrh, ale také aby splňoval naše představy o využití prostoru při eventech a potřeby provozu. Druhým parametrem, který byl velmi důležitý, je to, že samotný dům je SVJ. To znamenalo, že některé stavební úpravy musely být schváleny většinou. Rekonstrukci jsme navíc dělali za provozu kancelářské budovy vzadu, všechny práce jsme tak museli plánovat s ohledem na nájemníky i zaměstnance. Ražení stěn se muselo dělat v pátek odpoledne nebo třeba v sobotu dopoledne, kdy lidi nebyli ani doma, ani v kancelářích. Tohle bylo hodně komplikované.

Jak se lišily představy architektů a lidí z provozu? Tyto dva tábory většinou nebývají ve shodě, architekti to chtějí mít krásné a lidé z provozu zase funkční a ne vždy se to potká. Přesně tak! Úkolem bylo navrhnout „space plan“ tak, aby to bylo nejen pěkné, ale aby to i provozně fungovalo. A máte pravdu, že architekti často dávají provoz a lidi, kteří tam budou každý den, na vedlejší kolej. Když jsme přišli do prostoru poprvé, první návrhy architektů byly s barem zasazeným do středu prostoru, pod kupoli. Což designově dávalo smysl, ale když se

na to podíval člověk z provozu, hned viděl, že to bude bar, který nebude mít záda, bude obtížné do něj natáhnout všechny trubky a také rozdělí prostor napůl, takže o něm pak jeden nemá dobrý přehled. Proto jsme se rozhodli, že bar utopíme na jedné straně. Je to praktické i z pohledu pořádání eventů, kdy by bar pod kupolí ten prostor úplně zaplácnul. Zpětně bych našich rozhodnutí měnil minimum, ale chápu, že když někdo přijde poprvé a provoz nezná, může si myslet, že jsme úplně blbí, že jsem ten bar utopili u stěny.

Kdo je autorem interiéru?

Nábytek tvořil Pavel Božák se svým projektem Lord Roxor. Roxorový nábytek má neuvěřitelnou pevnost, může být celoročně venku nebo s dřevěným podsedákem či textilním polstrem v interiéru. Zároveň je roxor nesmrtelný, takže do provozu ideální. Svítidla jsme po návrhu od Lightconcept zrealizovali jako partnership s Moltoluce. Rakouský výrobce, který nás nadchl variabilitou, minimalistickým

designem i řadou zaměřenou přímo na galerijní osvětlení. Naše provozy jsou totiž vždy i galerií a Gram si zasloužil, aby zde bylo profi osvětlení, které dokážeme stmívat a světelný kužel upravovat dle potřeby.

Gram je oproti vašim předešlým podnikům dospělý, je to to dáno prostorem nebo tím, že jednoduše stárnete?

Je to přesně tím druhým, odráží to nás a naši bublinu, která s námi stárne. Už to není o tom, že jsme schopni nalít do plastového kelímku levný gin a tonic z PET lahve a takhle pařit na Radlický, kde byly jen 4 stěny a strop. Dnes už ti lidé mají rodiny a děti a chtějí něco víc. My sami si vybíráme, kam půjdeme, máme rádi dobré jídlo, a pokud jsme z toho chtěli vytvořit zajímavou destinaci, museli jsme to povýšit. Zároveň si o to říkala i sama lokalita. Vinohrady jsou plné expatů a lidí, kteří si zaslouží dobrou gastronomii – nepřepálenou, ale poctivou.

Do Gramu si můžete zajít na kávu, oběd či večeři, nebo si vzít něco malého z místní pekárny sebou. Více na www.gramprague.cz

Což takhle dát si... Ostravu

Máte Ostravu zaškatulkovanou jako špinavé průmyslové město, které ožívá maximálně jednou za rok během hudebního festivalu Colours of Ostrava a kde před vysokou gastronomií dávají přednost svérázným pitkám ve slavné Stodolní ulici? Pak jste v Ostravě už hodně dlouho nebyli. Krom spousty kulturních zážitků se sem dnes můžete klidně vydat na gastro výlet. A rozhodně toho nebudete litovat!

TEXT Petr Jansa

01

Nha Cretcheu

Česká klasika, čínské bistro, pizzerie, burgrárna, sushi… Také už „samou rozežraností nevíte, co byste do tý huby dali?“ jak v jedné filmové klasice pronesla Helena Růžičková? Ostrava nabízí jedinečné řešení. Asi jen tady si totiž na našem území můžete pochutnat na menu inspirovaném kapverdskou kuchyní. Ve své restauraci Nha Cratcheu v centru Ostravy ho připravuje šéfkuchař Jamie Santos. Každý všední den nabízí speciální týdenní nabídku složenou z osmi různých jídel, večer pak à la carte menu, na kterém nechybí jeho specialita – mořské plody. Určitě zkuste tuňákovou pomazánku s opečeným chlebem, originální rybí polévku à la tropical či grilovanou chobotnici. Pro všechny ostatní, kteří mořským potvorám neholdují, je tu třeba kachní magret nebo vegetariánská dýně na grilu. A pokud už dopředu víte, že vaše kroky budou mířit do Ostravy, zkuste štěstí a zamluvte si místo na speciální zážitkové večery či kurzy vaření, které tu čas od času probíhají. Místo vás sice neohromí designovým interiérem, ale design na talíři a chuť Jamieho jídla to plně vynahradí. → www.nhacretcheu.cz

CØKAFE

Což takhle otevřít kavárnu, řekl si bývalý profesionální volejbalista Richard Mauler a s pomocí svého otce šel na věc. Z jedné kavárny se jich postupem času vyklubalo hned pět, přičemž ta poslední se usídlila v nejmodernější budově v Ostravě (Organica). Její vzdušné interiéry plné betonu, skla a oceli jsou opravdu velkolepé. Stejně jako pobočku v Dolních Vítkovicích ji navrhlo architektonické studio Ark. Funguje tu moderní systém objednávek bez obsluhy rovnou z mobilu, nabídka je na digitálních tabulích… Nicméně nás to stejně víc láká do výše zmíněné pobočky v Dolních Vítkovicích, která sice není tak moderní, ale zase má jedinečného ducha. Své brány otevřela v roce 2019 a hned se zařadila mezi nejoblíbenější gastro podniky mimo centrum města. Její součástí je pražírna kávy a zatím i pekárna a cukrárna (ty majitel plánuje přesunout). Pečivo tu vzniká pod heslem „když sladké, tak z másla, když chleba, tak z kvasu“. A kdybyste měli chuť spíše na jiný druh kvasu, stačí se přesunout do protějšího kinobaru Etéž, který má stejného majitele. → www.cokafe.com

02

HogoFogo Bistro

Jako kdyby nějaký David Copperfield vytrhl cihlový dům se zahradou z centra Berlína a přenesl ho do Ostravy. Přesně tak na náhodného kolemjdoucího může působit budova z roku 1893 od architekta Bohumila Židlického. Svého času zde bydlel místní lékař, dnes tu najdete bistro HogoFogo, které úspěšně funguje už od roku 2015. Mezi jeho nesporné výhody patří překrásná zahrada, která v nehostinné džungli působí jako oáza. Podnik založili tři kamarádi, kteří tu pracují dodnes – Terka a Pavel jsou v kuchyni, Pítr za barem. V průběhu let se ale jejich tým rozšířil a dnes tu má vše na povel šéfkuchařka Zuzka, která vytváří neuvěřitelné kreace. Každý týden připravuje nové hravé menu, které je inspirované tradicemi, přírodou i udržitelností, a přesto je neuvěřitelně odvážné a inovativní. Třeba takový hovězí karboš s bramborovou kaší tu rozhodně nevypadá tak, jak byste čekali.

→ www.hogofogobistro.cz

Tsuri

Uprostřed panelákového sídliště v Porubě byste asi asijský gastro klenot nehledali. Ostrava je ale město netušených možností, a tak se zde přesně tohle přihodilo. Restaurace Tsuri sushi & fushion tu úspěšně funguje už od roku 2017, kdy se ze své norské mise vrátil zdejší šéfkuchař a majitel v jednom, Jakub Lašek. Přípravu sushi ovládal už před svým odjezdem, ale zkušenost ze zahraničí, kde se učil od mistra světa v soutěži World Sushi Cup, jeho dovednosti posunula na úplně nový level. K tomu přidal ještě japonské gyoza knedlíčky, tempuru, nudlový ramen nebo restovaný vepřový bok s hoisin omáčkou a rýží. A samozřejmě polévky. Zdejší signature je polévka s kokosovým mlékem, smetanou, citronovou trávou, limetovým listím a domácí srirachou. A to samozřejmě není všechno. Každých čtrnáct dní tu najdete novou speciální nabídku, která nejenže skvěle vypadá, ale také chutná. → www.tsuri.cz

03

Zendino

Všechno to začalo obrovským vejcem, které se v červnu tohoto roku přikutálelo do nově zrekonstruované budovy sousedící s legendární kavárnou Elektra. Z něj se vyklubalo překvapení v podobě nového asijského bistra. Interiér plný barev je velká divočina, ale o to víc si člověk připadá, jako by se z Ostravy teleportoval do asijského bistra někde na druhé půlce zeměkoule. Ostatně i chutě jsou takové, jaké člověk od podniku s heslem „pravá chuť Asie“ čeká. Od jarních závitků a gyoza knedlíčků přes pho a pad thai až po červené kari s rýží (myslí samozřejmě i na vegetariány). A pozor – mají tu i sladké speciality. Mezi těmi najdete sladkou lepkavou rýži s karamelovo-kávovou omáčkou, sezamové kuličky plněné kokosem báhn rán nebo vietnamské churros. No a pokud by na vás divočina místního interiéru byla moc nebo jste prostě jen natolik unavení, že se vám do centra města nechce, prostě a jednoduše objednávejte přes Wolt. → www.zendino.cz

04 05

DOPORUČUJE

Nejen že film Konkláve vás zavede do vatikánského zákulisí, kam během volby papeže mohou jen kardinálové, ale také nastíní že tahle volba je mnohem větší a nepředvídatelnější drama, než celé americké prezidentské volby. A mimochodem, krom Ralpha Fiennese a Stanleyho Tucciho se na plátně objevuje i Isabella Rossellini.

Text: Václav Rybář Foto: © 2024 Paramount Pictures

Konkláve

Jsou dobré filmy a pak jsou ty boží. O tomhle to platí i pro všechny nevěřící, protože volba nového papeže může být stejně tak obřadem jako i napínavou detektivkou. Edward Berger, režisér netflixovské adaptace Na západní frontě klid, se na křídlech oscarového triumfu v kategorii nejlepší cizojazyčný film vznesl k dalšímu převodu knížky na stříbrné plátno. Nutno říci, že Richard Harris se svou sondou do církevního nitra mu sedí o poznání víc. Svým způsobem jde o filmy z opačného konce spektra. Rozmáchlost Remarquea vs. uzavřenost Harrisovy Konkláve, kdy je hrstka velmi vlivných lidí uzamčena na jednom místě a rozhoduje o budoucnosti jedné z nejdůležitějších institucí planety. Berger se vyžívá v obrazových metaforách, k nimž zdobný Vatikán ochotně vybízí. Dává si na čas a pečlivě zkoumá jednotlivé úkony, gesta a oficiality. Všechno má své místo, všechno má svůj důvod. Postavy v čele s famózním Ralphem Fiennesem zastupují symbolicky jednotlivé frakce církve - liberálnější pojetí víry, snahu obrodit církev snášenlivostí a dát větší prostor ženám, konzervativní směr italského kardinála Tedesca, nebo nigerijského kardinála Adeyemim s jeho problematickým vztahem k menšinám. Je to komorní, ale nikoliv školometské, naopak vám tenhle detektivní koncert výjimečných herců nabídne fascinující průřez dějinami, ač se odehrává v současnosti plné horkých hlav. Reálný svět je přirozeně trochu komplikovanější než autenticky se tvářící dramatizace, přesto je Konkláve důležitou lekcí a pozvánkou do kina pro starší a pokročilé. Nejde tu o záchranu světa skrz komiksáky, naopak o snahu o jeho ovládnutí skrz neméně vlivné muže v ne nepodobně barevných hábitech. Berger má další oscarovou nominaci jistou, stejně jako řada zúčastněných herců. U Konkláve platí, že méně je někdy více, ovšem právě volba kontroverzního tématu jí u lidového publika i odborných porot zajisté pomůže k vyšší atraktivitě. Film, který je lékem na rozmáchlost soudobých blockbusterů, se ale vyplatí vidět v kině. Bergerova fascinace vatikánskými freskami, fotogenickými rituály a kontrasty ve všech koutech Sixtínské kaple je něčím, co obzvlášť vynikne na velkém plátně. Běžte co nejdřív, než vám nějaký detail zápletky kamarád či kolega vyzvoní. Čím míň toho o filmu budete vědět, tím lépe. → v kinech od 31. října

Landman

Taylor Sheridan je zlatým teletem amerických televizí, protože průměrně každý rok vyprodukuje dva tři seriály. Většinou v nich hrají prim ostří chlápci s kloboukem, ať už jde o Yellowstone a bezpočet jeho odnoží nebo právě Landman, takovou věrohodnější verzi Dallasu, v níž naftaři bojují s politiky i běžným lidem o to, aby jim z černého zlata zůstalo za nehty co nejvíc zlata opravdového. Billy Bob Thornton v hlavní roli vás vezme do Texasu, kde se na ropných plošinách skutečně nejde pro ostré slovo daleko. Seriál vychází z podcastu Boomtown, který ukazuje svět ropných magnátů bez příkras. Na SkyShowtime přirozeně najdete i všechny ostatní sheridanovky, takže pokud chcete potěšit muže ve vašem okolí, dejte mu pod stromeček předplatné!

→ na SkyShowtime od 20. listopadu

Heretik

Přichází šířit slovo boží, aniž by tušily, že nejtěžší zkouška jejich víry je teprve čeká, až překročí práh domu okouzlujícího pana Reeda. Zazvonit na domovní zvonek a přijmout jeho pozvání na borůvkový koláč se ukáže jako ten nejhorší nápad, i když venku hřmí a leje. Skutečné prozření totiž přichází ve chvíli, kdy se za dvěma mladými mormonkami zavřou dveře. Hugh Grant v netradiční roli dobrotivě vyhlížejícího souseda, co vám do čaje cvrnkne trochu toho mámení, aby měl hráče do své zvrácené hry. Prodavače falešných hrnců a falešné víry nemá nikdo rád, ale tady jim snad nakonec začnete i fandit. Sychravý podzim je pro podobné horůrky jako dělaný, takže jestli vás místo bubáků straší obrýlení důchodci z nákupáku, tohle je přesně pro vás.

→ v kinech od 21. listopadu

The Agency

Michaelu Fassbenderovi věříte zákeřného androida, profesionálního zabijáka i dobráckého chirurga. Proč byste mu tedy i s navijákem nezbaštili tajného agenta? Napínavý seriál The Agency vychází z úspěšného francouzského originálu Le Bureau des Légendes z roku 2015. Fassbender si tu zahraje bývalého operativce, co se nechá přemluvit, aby svůj spokojený rodinný život nechal běžet a vrátil se do akce. To se ví, že bouchačky a sledovačky jsou zábavnější než výměna plenek a smažení palačinek. Hvězdně obsazené drama bude na hony vzdálené od amerických komedií s podobnou zápletkou a Markem Wahlbergem v hlavní roli. Tedy doufejme. Co jiného nám ostatně zbývá…

→ na SkyShowtime od 29. listopadu

Beatles 64

Na Brouky už před pár lety vzpomínal Peter Jackson, když je hodil do barvy a nečekané šťavnatosti. Teď je řada na Martinu Scorsesem, jenž nás vezme o šedesát let zpátky na začátek Beatles mánie. Jde o pečlivou dokumentaci první návštěvy legendární kapely v USA. Od přistání letadla v New Yorku až po vystoupení v televizní show, které se tehdy stalo nejsledovanější událostí všech dob, pronásledovaly kapelu davy fanoušků, a především fanynek. Dnes už zaručeně nic takového neuvidíte, ale dokument vás vrátí v čase do méně komplikovaných dob, kdy šlo zařídit absolutní štěstí tím, že jste párkrát hrábnuli do strun a pohodili ofinou.

→ na Disney+ od 29. listopadu

Hra na oliheň

Na Netflixu se budou dárečky rozbalovat v korejském stylu, protože největší divácký hit posledních let se konečně vrací. Brutální hra o jackpot, co se neodmítá, naláká protagonistu první sezony zpět do sevření jejích pořadatelů. A zatímco se snaží novým hráčům vysvětlit, že nemohou vyhrát, sám je chodícím důkazem toho, že to jde. Dvojka Olihně tak bude plná očividných protikladů, kdy lidé tváří v tvář pohádkovému bohatství směle ignorují rychlík do záhuby, protože „jim se to přece zaručeně stát nemůže“. Cítím v tom trochu těžkopádný komentář pozdního kapitalismu, ale nezapomínejme, že právě trefnými podoteky si Hra na oliheň našla cestu do srdce globálního publika. Tak třeba se to povede i napodruhé. Vsadíte si na to, protože jste stejně nenapravitelní jako postavy ze seriálu?

→ na Netflixu od 26. prosince

Černá holubice

A ještě jednu soudobou špionáž, tentokrát v Londýně. A s Keirou Knightley, protože s kým jiným? Jestli drobné krásce uvěříte, že dovede judisticky hodit stokilového habána, určitě nebudete mít problém se zápletkou, v níž jedna tajná agentka pozve nevědomky na rande jiného tajného agenta. Svět je přece malý a Londýn rovnou miniaturní! Jak se změní vaše zaměstnání, založené na tom, že emoce musíte nechat v šuplíku, když vám střílí po skorosnoubenci? A proč zase doufám, že to bude víc drama a míň komedie? Ukázky slibují takovou tu britskou odměřenost a Ben Whishaw hrál v bondovkách s Craigem odzbrojujícím způsobem novodobého Q, takže můžete s přimhouřením oka tenhle seriál považovat za odnož bijáků s agentem 007!

→ na Netflixu od 5. prosince

Deus Artis

Jedinečná výstava shrnuje téměř padesátiletou fotografickou činnost kameramana a režiséra Jaroslava Brabce, který svým objektivem zachytil významné osobnosti nejen českých uměleckých dějin.

Brabcovy fotografie byly dlouhá léta širší veřejnosti neznámé, objevovaly se sporadicky a více méně neoficiálně. O to cennější jsou dnes, protože nám umožňují nahlédnout do života klasiků české výtvarné scény, kteří už nejsou mezi živými. Brabec nás prostřednictvím svých černobílých fotek zavede třeba do ateliéru Jana Zrzavého, Zdeňka Buriana, Václava Boštíka, Josefa Sudka nebo třeba Karla Nepraše. Návštěvy v jejich habitatu se postupně stávaly návštěvami u přátel, což Brabcovým portrétům dodává jedinečnou lidskost a autenticitu. Na výstavě jsou však zastoupeni i nejvýznamnější současní čeští tvůrci, jako Eva Koťátková, Magdalena Jetelová, Krištof Kintera, Jaroslav Róna, Josef Koudelka a mnoho dalších. V počátcích tvorby se Brabcův zájem soustředil především na české umělce, ale postupně se rozšířil i o osobnosti umění světového. Své místo tak zde má třeba i Yoko Ono, Gerhard Richter nebo čínský umělec Ai Weiwei. Společně s výstavou spatřila světlo světa také stejnojmenná kniha, která na 512 stranách servíruje nejen výše zmíněné fotografie, ale také materiál ze setkání s hudebními skladateli, například s Philipem Glassem a Krzysztofem Pendereckim, nebo se spisovateli Pavlem Kohoutem, Arnoštem Lusti-

Jaroslav Brabec svým objektivem zachytil třeba i Jana Zrzavého (vlevo), Zdeňka Buriana (vpravo nahoře) a Josefa Sudka (vpravo dole).

gem či Lenkou Reinerovou. Fotografie jednotlivých umělců jsou doplněny i krátkými osobními texty Jaroslava Brabce, které vypovídají nejen o portrétovaných, ale i o autorovi samotném.

→ Deus Artis, 24. 10. 2024 – 9. 2. 2025, DOX, Poupětova 1, Praha 7, více na www.dox.com

Text: Václav Rybář Foto: archiv galerií a nakladatelství

Kniha, kterou i uslyšíte

Nemůžete se formule 1 nabažit a nestačí vám závody, dokumenty, posty na sociálních sítích? Můžete se ještě potěšit krásnou knihou!

Během více než sedmdesátileté historie se závody formule 1 proměnily z okrajové záležitosti v globální fenomén, který sleduje více než miliarda fanoušků. Piloti se utkávají v rychlostech přes 300 kilometrů za hodinu na více než dvaceti závodních tratích. Jejich souboje jsou vrcholnou zkouškou možností a výdrže nejen strojů, ale i lidí. Kniha Grand Prix podrobně a poutavě líčí minulost, současnost i budoucnost F1, od prvního mistra světa Giuseppa Fariny přes ikonického Lewise Hamiltona k úřadujícímu Maxi Verstappenovi. Představí vám závodníky, s nimiž tito velcí jezdci sváděli souboje. Zjistíte, jaké ovládali stroje a které reprezentovali stáje. Kniha přináší informace o všech aspektech dnešního sportu: o fungování moderních týmů od továren až po vybavení garáží, o designu vozů nebo o bezpečnosti automobilových závodů. Neoddělitelnou součástí je velké množství nádherných barevných ilustrací zobrazujících klíčové

Průvan na poličce

Jestřábe, vyprávěj

Politika, média, veřejný prostor, to vše Jindřich Šídlo sleduje, komentuje a glosuje přes třicet let. Prošel různými typy médií, dnes je možná nejznámější díky sociálním sítím – je jedním z nejsledovanějších Čechů na síti X. A vášnivým fanouškem fotbalu. Co říká o svém dětství, rodině a novinářských začátcích?

V čem mu satira dává větší svobodu? A je svěřovací typ? O tom všem se dočtete v knižním rozhovoru s novinářem Michaelem Rozsypalem. Já si to všechno pamatuju Jindřich Šídlo, Michael Rozsypal

jezdce, vozidla i další aspekty světa formule 1. Jejich autorem je oceňovaný výtvarník Davi Augusto. A kdo se za královnou motorsportu ohlížel? Nikdo jiný než Will Buxton, momentálně asi nejpopulárnější novinářská tvář motoristického sportu.

→ Grand Prix, Will Buxton, nakladatelství Prostor

Nostalgie pod stromeček

Je vám čtyřicet a vzpomínáte na filmy svého mládí?

Nebo máte prostě jen pocit, že v devadesátkách se u nás i v Hollywoodu točilo víc bijáků, co jsou vašemu srdci bližší? Na trh přichází kniha, jež se ohlíží za tehdejšími událostmi, filmovými hity i propadáky či seriálovými trvalkami. Zalistujte a sami si ověřte, jestli byly ty devadesátky tak divoké, jak byste si je chtěli pamatovat. A jestli jsou Přátelé pořád nejlepší seriál na světě.

Devadesátky ve filmu kolektiv MovieZone

Proč se s lidstvem nechtějí emzáci kamarádit

Autor fantastických knížek, které nastavují lidstvu zrcadlo (21 lekcí pro 21. století, Sapiens), je zpátky s kritickým pohledem na zlozvyk lidstva střílet se opakovaně do nohy a pádit vstříc sebezničení. O AI a jejích hrozbách už vyšlo mnoho knih, ale Harari to jako obvykle bere od píky, resp. od pazourku a přináší své postřehy v nevídaném kontextu. Nejde o feel-good čtení, ale pokud chcete mít před vlastní náturou náskok, rozhodně doporučujeme.

Nexus Yuval Noah Harari

Nové formy autokracie

Anne Applebaum nepíše takové to povídání, co hladí po srsti, naopak nás z pozice historičky východního cípu Evropy varuje před tím, co je v posledních letech, měsících a týdnech čím dál aktuálnější. Autokracie je opět sexy, protože ve 21. století používá nové zbraně. Pokud chcete intriky nových mocipánů odhalit včas, tuhle knihu nutně potřebujete. Když už s ní někoho nepřesvědčíte o novodobých hrozbách, můžete ho s ní vzít alespoň přes hlavu.

Autocracy Inc.

Anne Applebaum

Legendární Robbie Williams se v září 2025 vrátí do Prahy a slibuje, že tahle show bude nejodvážnější, jakou kdy předvedl.

Opičák ze Staffordshire

Koncem prosince dorazí do kin další životopisný film o hudební legendě. Tenhle však bude úplně jiný, než čekáte. A jelikož by vás po jeho zhlédnutí mohlo

mrzet, že jste propásli příležitost a nestihli koupit lístky na koncert, právě teď je ideální čas. Robbie Williams totiž míří nejen do kin, ale i do pražské O2 areny.

TEXT Petr Jansa

Už je to tak! Letošní dlouhatánský seznam životopisných filmů, které odvyprávěly příběhy hudebních ikon jako Bob Marley, Amy Winehouse nebo třeba Charles Aznavour ještě nevyjevil poslední položku. Těsně před koncem roku totiž do kin vstoupí film Better Man. Lidé znalí sólové kariéry britského zpěváka Robbieho Williamse okamžitě vědí. Právě song s tímto názvem byl totiž dvojkou tracklistu na jeho druhém sólovém albu Sing When You’re Winning z roku 2000. Proti hitům jako Rock DJ, Supreme nebo chytlavé konverzačce s Kylie Minogue sice trochu zapadl, ale o to větší pozornosti se mu teď po uvedení stejnojmenného filmu dostane. Jak už se totiž po premiérách filmů o hudebních legendách stává, prodeje alb a množství streamů letí raketově vzhůru, aniž by umělec musel hnout zadkem. Rob-

bie ale nehodlá sedět v koutě a můžete si být jistí, že zadkem hýbne. Začne 22. ledna v jihoafrickém Kapském městě, a ještě než 20. září svou tour nazvanou Live 2025 v Helsinkách završí, staví se v Praze. Přesněji to bude 7. září. „Tohle turné bude mé nejodvážnější – nemohu se dočkat, až vás příští rok uvidím. Zazní písně z filmu Better Man a také nějaká nová hudba… ale o tom již brzy,“ nechal se slyšet Williams a svým fanouškům tak nalil třetí dávku euforie do žil – k filmu a turné zjevně přidá ještě nové album. Když vynecháme vánoční album z roku 2019, pak je tu řeč o první nové hudbě od alba Swing Both Ways, které mělo svou premiéru před více než deseti lety. Hudební novinku ale zatím nechme stranou a pojďme se věnovat tomu, co je jisté. Krom pražského koncertu, který se začal prodávat před pár dny (cena vstupenek začíná na 2 690 Kč a my doufáme, že už není vyprodáno jako v roce 2006, kdy Williams za jediný den prodal 1,6 milionu vstupenek a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů,) je to film Better Man. Ten sice stojí na zpěvákově skutečném životním příběhu (včetně dětství a členství v boybandu Take That), ale od podobných snímků se bude přeci jen lišit. Robbie totiž bude ve filmu vyobrazen jako CGI opičák. Proč? Režiséra Michaela Graceyho (Největší showman) to napadlo poté, co o sobě Robbie neustále mluvil jako o opičákovi. Pěkná krávovina, co? Nicméně musíme uznat, že trailer díky tomu působí skvěle a film tak určitě nebude dalším materiálem o hudební legendě, který byl tak nudný, že raději neměl vzniknout.

→ Better Man – v kinech od 26. 12. 2024; Robbie Williams Live 2025, 7. 9. 2025, O2 arena, Praha

Hudební novinky

Rapová zkouška dospělosti, proletariát, hardcore a britpop, veteráni noiseu i síla hudební komunity.

To je podzim 2024.

TEXT Kay Buriánek

Tyler, The Creator Chromakopia

Pamatujete na toho drzého výrostka, co provokoval černobílým klipem k Yonkers, kde si hraje se švábem, za který dostal v roce 2011 cenu MTV Video Music Award pro nejlepšího nováčka? Obecně je tenhle druhý singl z druhého Tylerova alba Goblin považován za zlomový v jeho kariéře. Od té doby ušel dlouhou cestu, hrál si, dělal byznys, fabuloval a rostl. V kontextu zrání se dá říct, že jeho nové album je jeho uměleckým Rubikonem, bodem, v němž se předchozí vývoj překlopil do druhé vlny dospělosti. Když Tyler, The Creator dostal s experimentálním albem Igor svou první Grammy za nejlepší rapové album roku 2020, přebíral ocenění se svojí matkou Bonitou Smith po boku. „Odvedla jsi skvělou práci při výchově tohohle kluka,“ zažertoval tehdy. Poté, co mu v roce 2021 Call Me If You Get Lost vyneslo další Grammy za nejlepší rapové album, se zdá, že se nyní ocitl na další životní i umělecké křižovatce, a my doufáme, že konečně našel sám sebe. I když Chromakopia není Tylerova nejlepší deska, pořád je o třídu výš než ostatní a i nadále je osvěžujícím protikladem ke všemu ostatnímu v hipohopovém mainstreamu.

High Vis

Guided Tour

Britpop byl ve svých počátcích vždycky tak trochu zrcadlem třídní tenze ve Velké Británii. Navzdory svým hlubokým kořenům v britské hardcorové scéně čerpá londýnská pětice High Vis z této tradice a na novince Guided Tour představuje strhující britpopový manifest a syrově nervní power balady. I když Guided Tour do značné míry zrcadlí osobní triumfy, kdy několik členů High Vis opustilo zaměstnání, aby se mohli věnovat hudbě na plný úvazek, a frontman Sayle se zbavil závislosti na alkoholu a oženil se, High Vis zůstávají i nadále pragmatiky v rovině sociálních problémů a jejich pojmenovávání. V rovině hudební však došlo k vzrušujícímu posunu – reverby, mohutné refrény, sdílená DNA s Blur z éry Leisure i s ranou tvorbou stadionových U2. Podařilo se jim mistrně propašovat témata dělnické třídy do oslnivého britpopu, aniž by se vzdali svého hardcorového étosu. A jako třešnička na místy zhořklém dortu je titulní singl Mind’s a Lie, skoro triphopově plující na samplu DJe a zpěváka z jižního Londýna Ella Murphyho a připomíná dobu dávno před punkem, kdy Sayle a bubeník Harper jeli hlavně v technu, jungle a houseu. Boží!

The Jesus Lizard Rack

Ach, ty ošemetné návraty titánů. Po řadě originálních alb z konce 20. století si The Jesus Lizard vysloužili přízvisko „nejlepší kapela 90. let“. V roce 1999 však po vleklém rozpadu, který následoval po odchodu bubeníka Mac McNeillyho, oficiálně skončili. V průběhu let se sem tam sporadicky objevovali, ale až doposud tu nebyly žádné známky nově nahraného materiálu. Teď je tady ale moment, na který jejich skalní fanoušci čekali, album Rack. Je pravda, že většina nového materiálu nese typický otisk jejich neurotického soundu, strojové přesnosti, psychopatického pitvoření a dikce geniálního sebedestruktivního poloboha Davida Yowa. Simse ale prosakuje i notná dávka melancholie. The Jesus Lizard v roce 2024, to je jedno oko ohlížející se přes rameno, druhé upřené k tomu, co zbývá z cesty před nimi. Je to, jako kdyby vyjeli na kopec a tam, kde by se většina lidí zastavila, aby se rozhlédla, a pak s částečně zataženými brzdami zvolna sjížděla ze svahu, se The Jesus Lizard rozhodli, že na to serou a dupli na plyn, aby se bez špetky sentimentu rozmázli o zeď neúprosně tekoucího času.

Show Me The Body

Corpus II

Zkratka, šťavnatost, komunita, spolupráce. Tak by se dalo definovat nové EP newyorských Show Me The Body, pokračující tam, kde dozněl poslední tón, úder a feedback Corpus I. Nejen v kontextu samotných SMTB Corpus II ukazuje schopnost kapely plynule kombinovat žánry a spolupracovat s různými umělci. Je to dynamický a kompaktní počin, který svou neustále se měnící formou udržuje napětí, a co je nejdůležitější, je názornou ukázkou síly společenství a hudební spolupráce, která je v solitérním světě mainstreamového hudebního průmyslu dost často potlačována nebo ignorována. A tak se na ploše šesti blitzkrieg songů objevují hosté jako High Vis v totálním bangeru Stomach, Ian Shelton z Militarie Gun a Regional Justice Centre, B L A C K I E, Zulu nebo hiphopoví YL & Starker. Je to divoká, extrémní, neustále se měnící sonická jízda, která nenudí a testuje naši schopnost se v sekundě adaptovat na nečekaný žánrový zvrat a výrazový kotrmelec. Show Me The Body jsou stále lepší a jejich komunitní přístup k tvorbě je obdivuhodný. Už teď se těším, co přinese jejich další regulérní album.

Vzkříšení legendy

V 90. letech zažívalo kruhové divadlo Spirála zlaté časy. Nejen že se sem hromadně chodilo na muzikály Jesus Christ Superstar nebo Evita, ale v roce 1993 byla stavba dokonce oceněna Grand Prix Obce architektů. O necelých deset let později však provoz ukončily ničivé povodně a unikátnímu prostoru v areálu pražského Výstaviště hrozila demolice. To se naštěstí nestalo a na začátku října se po nákladné rekonstrukci otevřela veřejnosti Nová Spirála, která chce divákům přinášet nevšední zážitky a originální produkci. „Novou Spirálu nenazýváme divadlem, proto ani nemůžeme být konkurencí pro ostatní divadelní domy v Praze. Jsme multifunkční, multižánrový prostor, kde se dá doslova kouzlit,“ vysvětluje v rozhovoru Lukáš Vilt (33), bývalý tanečník a choreograf, který v minulosti výrazně působil v plzeňském divadle J. K. Tyla a pracoval s Qašou nebo Yemim. Nejen že se Lukáš Vilt teď stará o umělecké vedení a dramaturgii Nové Spirály, ale na začátku i pobíhal po zchátralém areálu, počítal trubky v zemi a plánoval, kde budou šatny a kde toalety. Až se sem vydáte za zážitky nebo obhlídkou technologických vymožeností, kterými se Nová Spirála pyšní, zvedněte hlavu ke třetímu balkonu. Tak vysoko při povodních sahala voda.

Jaké škody tady v roce 2002 voda napáchala?

Všechny technologie byly dole ve sklepě, Spirála navíc leží pod úrovní terénu, proto sem natekla spousta vody. Z vyprávění od kolegů vím, že všechno bylo zničené: kostýmy, scénika, jevištní technologie... Všechno vzala voda. Budova Spirály chátrala, existoval i demoliční výměr, naštěstí Magistrát hlavního města Prahy se rozhodl pro rekonstrukci, která stála i s technologiemi a s vybavením kolem

350 milionů. O záchranu se zasloužila akciová společnost Výstaviště Praha v čele s předsedou představenstva Tomášem Hüblem, který v divadle Spirála před povodněmi dokonce sám pracoval v produkci a má k ní proto velmi osobní vztah. Drží nám palce a podporuje nás.

S jakými pocity jste sledovali letošní povodně?

Bylo to napínavé. Povodně přišly přibližně tři týdny před tím, než jsme

měli otevřít. Probíhaly zkoušky, dům byl plný umělců a my jsme dostali za úkol připravit evakuační plán. Chystali jsme se na otevření a do toho jsme chodili po Spirále a řešili, co bude v případě nutnosti potřebovat odstěhovat, co můžeme odnést v rukách a zachránit. Přineslo nám to pár bezesných nocí. Správce budovy držel noční hlídku, celý tým Spirály byl připravený na telefonech hned přijet a stěhovat. Bylo to náročné. Ale říkal jsem si, že to přece nemůže

TEXT Alena Gurin Stará FOTO David Turecký

dopadnout tak, abychom Spirálu znovu neotevřeli kvůli povodním. Naštěstí to dopadlo dobře, otevřeli jsme 3. října a bylo to o to emotivnější.

Jste poměrně mladý, pamatujete původní Spirálu?

Ne, ale učil jsem se o ní na konzervatoři v rámci dějin muzikálu a pamatuji si, že mě budova fascinovala.

Když jste se tu byl podívat poprvé, jak to tady vypadalo?

Před dvěma a půl lety mi kolega, ředitel Honza Makalouš, přinesl technické nákresy a říká: „Tak se zorientuj. Potřebujeme, Lukáši, vymyslet, jak to tam bude fungovat v divadelním provozu.“ Když jsem sem přišel, nebyly tu příčky, bylo tu bahno, rostly tady stromy, keře, pršelo sem. Měli jsme naplánovat, kde budou šatny, kudy se budou pohybovat herci a jak by tady celý provoz mohl probíhat. Po rekonstrukci zde nyní vznikl prostor malého sálu, backstage a administrativní patro přímo pod střechou. Proto se nedalo řídit zkušenostmi z doby před povodněmi. Když sem přišli první diváci a umělci, byl to nezapomenutelný pocit vidět, že to funguje.

Vy jste měl nějaké zkušenosti s architekturou?

Zkušenosti s architekturou mám celkem nulové. Mohl jsem přispět tím, že znám celkem dokonale divadelní provoz a jeho potřeby. Přemýšlel jsem, kde bude maskérna, kolik je na ni potřeba prostoru, kde v backstagi umístit kabinky na rychlopřevleky, na které často není místo nebo se na ně nemyslí. Našli jsme prostor pro pět kabinek a každý, kdo je vidí, říká: „Wow, to je super!“ Spíš jsem do toho vnášel takové praktické záležitosti a dával jsem návody architektům, aby to bylo co nejfunkčnější. Zpětně na to vzpomínám jako na hezkou kreativní práci.

Jak jste se vůbec dostal k práci pro Novou Spirálu?

Věnoval jsem se choreografii a bavila mě produkce různých eventů, ale nenapadlo mě, že se budu kreativně podílet na programu takového prostoru. Vždycky si vyšlu přání, že by mě něco bavilo, a takhle ke mně přišla i Spirála. Vyslal jsem si přání, že bych chtěl dávat dohromady inscenační a umělecké týmy a bavit se s nimi o kreativní vizi, a stalo se to.

Neříkejte, že to šlo takhle snadno. Vlastně trochu jo. Můj partner mi říká, že nechápe, jak můžu nechat některé věci být a neřešit je. Myslím si, že život může být jednoduchý, složitý si ho děláme sami. Věnuji se intuitivně věcem, které ke mně přicházejí, jdu jim přirozenou cestou naproti a nemám předsudky. Přijímám věci a situace takové, jaké jsou. Během covidu jsem byl umělec na volné noze a tak jsem zůstal doma, bez práce. Před tím jsem neuměl vyskočit z kolečka zkoušení od rána do večera, svátky, nesvátky. Ke konci karantény jsem si uvědomil, že život si musíme užívat a dělat to, co nás baví a naplňuje. Chtěl jsem vytvářet něco, co mi bude dělat radost, a nechal jsem se vést osudem. Shodou náhod jsem se seznámil s ředitelem Nové Spirály Honzou Makaloušem chvíli před tím, než začal nabírat zaměstnance. Moje know-how jsou kontakty, velmi vřelé vztahy s kolegy z divadla a s inscenačními týmy. V tom prostředí se pohybuju od svých 15 let. Možná tím jsem Honzu přesvědčil, že můžu být užitečný na pozici programového manažera. Velmi si té nabídky vážím. Nepotrpím si moc na nějaké honosné názvy, a tak si na to pořád ještě zvykám. Jsem Lukáš, který má rád lidi, chce se bavit a vytvářet něco hezkého pro ostatní.

Věděl jste od dětství, kudy se budete profesně ubírat?

V rodině všichni tušili, že se budu ubírat uměleckým směrem. Když

jsem byl malý kluk, vodili mě rodiče cestami, abychom neviděli plakáty cirkusu, co přijel do Litvínova, kde jsem vyrůstal. Hned bych tam totiž chtěl. Cirkus byl pro mě vždycky velký zážitek a ohromně mě to tam bavilo. Kdykoliv jsem slyšel hudbu, pořád jsem se kroutil a nebál jsem se tancovat i v obchodě mezi regály. Rodiče mě přihlásili do tanečního kroužku, kde jsem vybil svoji energii a byl jsem spokojený. Později jsem nastoupil na pedagogickou školu, i když tanec byl vždy na prvním místě. Ve druhém ročníku jsem pak doprovázel kamarádku k přijímačkám na muzikálové herectví a dělal jí taneční doprovod a tam mi nabídli studium. Nastoupil jsem na konzervatoř a ještě na škole jsem získal možnost hostovat v divadle J. K. Tyla v Plzni, kde jsem vytvořil zároveň své první profesionální choreografie k muzikálům. Zjistil jsem, že mě baví organizovat umělce a vytvářet s nimi živé umění. Mám to štěstí, že se mi plní, co jsem si vždy tajně vysnil. Chtěl jsem dělat v nějakém zábavním parku, a jsem na Výstavišti. Chtěl jsem něco tvořit a formovat nový prostor, a jsem ve Spirále.

Cirkus, zábavní park... Jsou to vaše inspirační zdroje? Tíhnete k velkým, barevným kabaretním show?

Ano, baví mě kvalitně zpracované show. Právě připravujeme opulentní show založenou na nádherných kostýmech a rekvizitách. Na podzim 2025 ve Spirále uvedeme retrofuturistickou show Saturn revue ve spolupráci s přední českou burleskou Miss Cool Cat – s Terézií Bělčákovou a jejím kolegou Davidem Jahnem, kteří jsou nositeli kvality v burleskním a revuálním světě. Na to se moc těším.

Čím jste se inspiroval při vytváření show Vzkříšení, která zahajovala provoz?

Když jsme přemýšleli, čím otevřít Novou Spirálu, všichni říkali Ježíš, Evita... Ale chtěli jsme nastartovat novou

„Novou Spirálu prezentujeme jako zážitkový prostor. Divák si například na Madisonské mosty může koupit vstupenku nazvanou jako zážitkové sedadlo a v každém představení se dvanáct diváků stane součástí

jedné scény.“

éru a nezabřednout do stereotypu, že Spirála rovná se muzikál. Pak jsme zvažovali koncert, nabízely se muzikálové koncerty, ale to už jsme všichni viděli v různých variantách. Rozhodli jsme se přivézt originální a moderní formát koncertu a show zároveň. S Honzou Makaloušem jsme objeli pár zahraničních metropolí a navštívili několik zajímavých produkcí. Nejbližším vzorem byla pro mě show ve Friedrichstadt-palast v Berlíně, kde se dřív natáčel zábavní pořad Ein Kessel Buntes. Pořád tam probíhá produkce, která je založená na revuálních číslech, každé z nich je samostatně výtvarný počin. Řekli jsme si, že první show Vzkříšení postavíme takto. Není to divadelní titul s velkým příběhem, je to odpočinková hudební show, která baví

napříč generacemi. Vzkříšení obsahuje lehkou vzpomínku na Ježíše a pak se přesuneme k moderním hudebním směrům. Máme živý orchestr a zároveň divákovi ukážeme, co Spirála umí po technologické stránce. Chtěli jsme do show zařadit takzvané wow efekty, které si budou diváci pamatovat, protože v Čechách možná nic takového neviděli. Například zpěvačka zavěšená v Měsíci několik metrů vysoko a na sobě má nádherné šaty s několikametrovou vlečkou. Na to jsme sázeli a vychází to.

Další představení Madisonské mosty, které mělo premiéru na začátku listopadu, už je ale klasičtější. Nebo taky můžeme čekat něco neobvyklého?

Je to klasičtější divadelní formát, ale opět jsme se rozhodli přidat takové příjemné koření celému příběhu díky technologiím, které Nová Spirála nabízí, jako 3D zvuk nebo videomapping. Je to intimní titul, kterému dominují skvělí herci Vanda Hybnerová a Jan Révai. Ve dvou musí utáhnout celé představení na velké stagi. Zajímavé je, že se pracovně nikdy nepotkali a nyní si museli spolu sednout jak herecky, tak lidsky a během pár týdnů se do sebe profesionálně zamilovat. Je radost se na jejich práci dívat. Novou Spirálu prezentujeme jako zážitkový prostor a divák si například může koupit vstupenku nazvanou jako zážitkové sedadlo. V každém představení se dvanáct diváků stane součástí jedné scény, kdy se přesunou na jeviště a budou

„K technickým novinkám patří videomapping, který je na velmi vysoké úrovni. A pak je tu trackovací zařízení. Dáte herci čip do kostýmu a světla ho automaticky doprovázejí. Díky tomu mapping umí být interaktivní.“

s herci na jevišti. Diváci si opět můžou říct: „Ty jo, tohle jsme ještě nezažili a bylo to super.“ Mám radost ze spolupráce s koproducentkou Petrou Horváthovou s jejím týmem, protože se podařilo uvést v život krásný příběh v originálním prostoru.

Zážitková sedadla jsou celkem odvážný krok. Nebáli jste se toho, že Češi jsou zdrženlivější a míň se chtějí zapojovat?

Ať jsem byl součástí jakéhokoli projektu, všude jsem slýchal: „No, ale Češi se chovají tak a Češi tohle...“

Kdo jiný to má změnit než mladá generace tvůrců a umělců? Myslím si, že Češi se zbytečně podceňují. Máme možnost cestovat a vidíme, jaké produkce se dělají jinde, a je na čase se toho nebát a nabídnout divákům uvolněnou atmosféru, známou z jiných míst. Podle mě mladá generace už je nastavená na tyto formáty kultury a chce se bavit a něco zažít. Každý chce zážitky. Myslím, že divák rád investuje do dražší vstupenky, když ví, že dostane kvalitu a k tomu přidanou hodnotu. To je ostatně naše myšlenka – divák by měl ve Spirále vždy dostat něco navíc.

Napadá mě ovšem hned další stereotyp: o mladých se říká, že už nikam nechodí a jsou jen přilepení u obrazovek. Jak to vidíte vy?

Chodí, ale chtějí právě trošku jinou formu kultury než tu usedlou. Vytvářet pro ně obsah je nelehký úkol, protože jsou náročnější jak tematicky, tak je často baví, když je něco „insta sexy“. Zástupci mladé generace jsou otevřenější, chtějí prožívat a sdílet zážitky v daném momentu s přáteli

i s lidmi, se kterými se neznají. Tím u nás pomalu začínají posouvat hranici vnímání živé kultury, nebojí se mluvit a sdílet své emoce.

Cílíte hlavně na mladé publikum?

Naší cílovou skupinou je jak generace lidí, kteří zažili Spirálu v 90. letech, tak i nová generace, která vlastně vůbec neví, že tady v 90. letech nějaká Spirála stála. Přitom vnitřní část budovy je už z roku 1960, kdy tady bylo panoramatické kino Moskva. Mladý divák nezná historii divadla, jen vidí, že to je něco zajímavého, industriálního a baví ho zažít unikátní prostor. Snažíme se vést dramaturgii tak, aby si tady každý něco našel, aby to nebylo příliš kontroverzní, od toho jsou tu myslím jiné produkce, zkrátka aby to byl kvalitně zpracovaný mainstream na úrovni. Plánujeme třeba gala Pavla Černocha s Janáčkovou filharmonií Ostrava nebo tu bude Lunchmeat pořádat audiovizuální show Ryoji Ikedy.

Já patřím k těm, kteří tady kdysi byli na Ježíšovi, a pamatuju si kruhové otočné jeviště s výjezdy. Co z té doby funguje stejně, a co pamětníky překvapí?

Z původní přestavby z roku 1991 zůstala celá konstrukce hlediště a rampy do spirály, po kterých se dostanete do hlediště. Nová Spirála je unikátní v tom, že má kruhovou stage o průměru 17 metrů. V přízemí se nacházejí odnímatelné čtyři řady sedadel, pak je tu pět balkónů a v každém balkonu jen jedna řada, proto všichni vidí skvěle. Jevištní i stropní technologie jsou úplně nové. Jeviště se skládá z točny, v níž jsou tři propadla, která umí

jezdit nahoru a dolů. Točna je uvnitř prstence a pro diváka to vypadá jako dvě točny, které se točí nezávisle na sobě. K novým technickým specialitám patří videomapping, který je na velmi vysoké úrovni. Dva projektory u stropu mapují jeviště. Ve čtvrtém balkonu jsou umístěny čtyři další projektory, které mapují protější strany nebo objekty na jevišti. A pak je tu trackovací zařízení. Funguje třeba tak, že dáte herci čip do kostýmu a světla ho automaticky doprovázejí. Mapping umí být díky čipu interaktivní. Když například budete promítat vodní plochu a půjdete po vodě, bude vytvářet stopy.

Tak to se budu muset zajít podívat. Ještě mi řekněte, je pro vás nová funkce a všechno kolem otevření nového prostoru náročnější, než jste si představoval?

Když jsem do Spirály nastupoval, měl jsem docela správnou představu, ale v něčem to určitě náročnější bylo. Nejtěžší pro mě nebylo uvést Spirálu do provozu, ale spíš vyvážit pracovně-osobní rovinu. Protože mě spousta kolegů zná na jiné pozici a jako kolegu z jeviště a najednou jim tady říkám nějaká pravidla a rozhodnutí. Myslím, že jsem celkem empatický, ale zároveň chci výsledky a tvrdá ruka nebo rozhodnutí někdy padnout musí. Neříkám, že jsem se vždycky rozhodl správně, ale umím přiznat chybu a omluvit se. Myslím, že lidi se umí domluvit vždy, když chtějí. Trápí mě, když se s někým nejsem schopný domluvit, ale učím se mít určitý nadhled a přijímat některé situace čistě na pracovní úrovni, abych to ustál a mohl posouvat své představy dál.

V knihovně má své místo řada artefaktů. Naposled k nim přibylo porcelánové sousoší koní v běhu, které Ondřej Cihlář s manželkou dostali jako svatební dar.

Snaha je patrná

To je název nové knihy o svérázném pražském divadle Vosto5. A je to pokřik, kterým Ondřej Cihlář s kolegy Jiřím Havelkou, Petrem Prokopem, Tomášem Jeřábkem a Ondřejem Bauerem z divadelního souboru zahajují koncerty své kapely Snaha. „Samozřejmě to vychází z toho, že jsme ve většině naprosto marní hudebníci, ale je fakt, že slogan ,Snaha je patrná‘, se hodí, jak zjišťujeme, snad na všechny naše činnosti,“ usmívá se Ondřej Cihlář u čaje nad bytelným stolem z betonářské překližky. Z té si nechal vyrobit i knihovnu, která v útulném pražském bytě zabírá celou stěnu. Mezi knihami jsou i jeho autorská díla o novém cirkusu, vedle spoluvytváření živelně vtipných improvizací a žánrově i tematicky pestrých inscenací Vosto5 se totiž věnuje také badatelské činnosti a výuce na AMU. Do toho pracuje v Českém rozhlase a moderuje akce a talkshow. Dalo se tedy čekat, že jeho záběr bude široký a v jeho knihovně se najde plno pokladů. A našlo.

TEXT Alena Gurin Stará FOTO David Turecký

Knihu Snaha je patrná si ještě prohlédnout nemůžeme, křtíte ji až po našem rozhovoru. Co v ní najdeme?

S klukama ve Vosto5 žijeme klasickou, řekl bych skoro manželskou sinusoidu výborných vztahů a nadšení, ale občas také alergií a ponorek. Říkáme tomu zkráceně „úspěchy, rekordy, propady“. Naše kamarádka, dramaturgyně Martina Sľúková tyhle zvraty sledovala, velmi se jimi bavila a asi před pěti lety přišla s nápadem je zdokumentovat. Když naše životy postoupily do další fáze a Petr Prokop začal vést vršovický Vzlet, zkoušeli jsme s Vosto5 představení přímo i pro tento prostor.

A Martina chodila k nám do zkušebny, každého se různě pokoutně vyptávala, chodila na naše improvizované Stanďartní kabarety a pak sepsala velmi čtivou koláž rozhovorů, úryvků

z improvizací, našich debat a fotek, ze kterých se jí podařilo myslím naprosto trefně složit obraz našeho vzácného přátelství a sounáležitosti, provázených všemi těmi krizovými momenty, kdy se zároveň nemůžeme vystát. Není to klasická bilanční, pomníková knížka, ale živý tvar. Vydat knihu ovšem není levné, tak to chvilku trvalo. Martina směřovala konec knihy a fiktivní konec naší skupiny k premiéře našeho předchozího představení Sentimetal, ale mezitím jsme se jako zázrakem pokropili kapkami živé vody a před měsícem už jsme uvedli další premiéru, mysteriózní drama Tragédie Liblice. Překonali jsme tím tak rámec knížky, což je vlastně dobrý, protože přes všechno, co se v ní čtenář dozví, náš soubor jede dál a je vidět, že realita si nakonec najde svou vlastní cestu.

Knížka je docufiction. Osobně máte radši literaturu faktu, nebo fikci?

V knihovně vidím spíš fakta. Literaturu faktu mám rád, potřebuju ji k řadě témat a spoustu knih si i kupuju. Na tom je hrozný, že si samozřejmě kupuju víc knížek, než jsem schopný přečíst. V knihovně mám spíš ta fakta, ale i románovou sekci a jsem milovník komiksů. Pak mám knihy u postele a tam je fikce ještě více.

Kolik knížek tam teď máte? Tak dvacet.

Všechny rozečtené?

Částečně rozečtené nebo aspoň rozkoukané. Teď, když jsme byli na svatební cestě na Sicílii, jsem naštěstí konečně jednu dočetl. Úplně mi spadl

„Jednou bych chtěl mít antikvariát, i když tím se asi nedá vůbec

uživit. Antikvariáty mě baví. I knihkupectví. V Táboře je fantastické

knihkupectví s kavárnou – Kafe Knihy Jednota. Je to přesně můj vysněný obchod, ve kterém bych jednou rád skončil.“

kámen ze srdce, že můžu postoupit dál.

Co to bylo?

Skvěle napsaná knížka Fosilie od Michala Kašpárka o střetu generace sněhových vloček s generací X, kterou zastupuje otec hlavní hrdinky a ke které cítím sounáležitost i já. A pak je tam její děda, to je zas generace našich rodičů. Je na tom dobře vidět, jak rychle se svět mění a jak těžko se na změny reaguje. Doufám, že jsem přes svoje studenty na HAMU pořád v kontaktu s tím, co generace Z a mileniálové prožívají a proč, a snad to i chápu, i když máme pro ně už třeba trochu nekorektní humor. Ale až přijde další generace po nich, tak se děsím toho, že už mi z toho půjde hlava kolem a už nebudu mít prst na tepu doby. Což už budou jen další příznaky stárnutí. Jsem třeba úplně zoufalý z toho, jak telefony hubí delší soustředění. Často v tramvaji koukám a kroutím hlavou nad mládeží, jak listuje telefony a u každého příspěvku se zdrží dvě vteřiny, maximálně tři. Říkám si, to je šílený, ti už se nezasoustředí na nic pořádného, pak ale zjišťuju, že to mám vlastně podobně. Já jsem měl teda problémy s dlouhodobým soustředěním vždycky, proto se snažím trénovat soustředění a pozornost četbou. A funguje to. Tu Fosilii jsem zhltnul jedním dechem.

Jak jste na ni narazil?

Objevila ji sestra mé ženy. Jsou dvojčata a sdílejí toho spolu spousty. Byla nadšená, hned ji dala na přečtení ségře, prošlo to celou jejich rodinou a pak to skončilo u mě. Přijde mi dobrý poslat knížku dál, asi ji taky pošlu našim.

Taky svoje knížky půjčujete? Nebojíte se, že se vám nevrátí?

Některé knihy mají přebal a ten si vždycky nechám, abych věděl, že je kniha půjčená. Bohužel si k tomu nenapíšu, komu jsem ji půjčil, takže tady mám sbírku přebalů.

Přišel jste takhle o nějakou, která pro vás byla cenná?

Přišel! O Kouzelné dobrodružství od Alaina-Fourniera. Nevím, komu jsem ji půjčil, a mrzí mě to, protože je to nádherná knížka s křehkým poetickým příběhem. Asi si ji budu muset někde v antikvariátu koupit znova.

Chodíte rád do antikvariátů?

Jednou bych chtěl mít antikvariát, i když tím se asi nedá vůbec uživit. Antikvariáty jsou nádherné prostředí, které mě baví. I knihkupectví. Máme chalupu v Jižních Čechách, v Týně nad Vltavou, kousek pod Táborem, a v Táboře je úplně fantastické knihkupectví s kavárnou – Kafe Knihy Jednota. Je to přesně můj vysněný obchod, ve kterém bych jednou rád skončil. Provozuje ho Lenka Greň, která je v Táboře zásadní kulturní činovnicí, když použiju ten prastarý výraz. Pořádá skvělá čtení a kulturní akce všeho druhu. Vždycky když jedu do Tejna, rád se tam zastavím. Doporučuju všem Jednotu a festival Tabook!

Podařilo se vám v antikvariátu ulovit nějakou vzácnost?

Podařilo. Třeba tyhle Vzpomínky varietního umělce. Obálka vypadá jako nějaký brakový román, ale je to geniální kniha historek, které vypráví cirkusák první republiky. Byl kouzelníkem u Kludského, což byl největší

český cirkus všech dob, podle kterého potom Eduard Bass napsal Cirkus Humberto. Je to hodně vzácná kniha. Bohužel jsem ji objevil až po tom, co jsem dopsal svoji knihu o českém cirkuse, takže jsem z ní nemohl čerpat. Ale třeba ještě budu u nějaké další.

Vy jste vlastně badatel, který napsal první české knížky o novém cirkusu. Jsem hlavně nadšený divák nového cirkusu a z toho pak vzešlo moje bádání. Začalo to nenápadně. Na téma nového cirkusu jsem na DAMU psal diplomku a z ní se zrodila knížka Nový cirkus, první povídání o principech současného cirkusu v češtině. Druhá Orbis cirkus už se věnovala české stopě. Tradiční český cirkus totiž nevznikl jako v Anglii a ve Francii tak, že se na jezdecké výstupy nabalila další čísla. U nás s tím začali kočovní loutkáři třeba ze Šumavy, kteří jezdili do světa a tam viděli, jak je cirkus populární. Proto ke svým loutkovým představením začali v malém přidávat provazochodce nebo žongléry a k jezdeckým číslům se pak dostaly až pozdější velké české cirkusy. Historie cirkusu tak u nás byla propojená s divadlem vždy, což je naše specifická záležitost daná i tím, že Čechy byly periferií Rakouska-Uherska a nestály u nás krásné zděné cirkusové budovy jako ve Vídni, v Paříži nebo v Drážďanech. A dnes je nový cirkus moderní fúzí divadla a cirkusu a to spojení je pro mě velmi magické. Existuje i spousta nových cirkusů, zaměřených více na artistiku, ale těch, která to dobře propojují s divadlem, je míň a často jsou mezi komerčními hity úplnou avantgardou. Na festivalu Aréna bratří Formanů jsem letos

s

Divadlo Vosto5 bude za dva roky slavit už tři dekády existence. V roce 1996 ho spoluzaložili Ondřej Cihlář

Petrem Prokopem coby tehdejší spolužáci z gymnázia.

„Sempé je geniální ilustrátor. Miluju ho už od dětství z Mikulášových patálií. Později jsem zjistil, že dělal i obrázkové knížky s minimem textu pro dospělé, které teď s velkým odstupem vydává Baobab.“

viděl naprosto fantastické představení

Les Dodos nebo loni na Letní Letné Cirque Aïtal, obojí přesně podle mého gusta.

Knihovnu máte plnou artefaktů a suvenýrů. Odkud je máte?

Tady je třeba skautský hrnek z doby, kdy jsme s Jendou Látalem chystali film o skautech. To jsem šel někde v Českém ráji kolem chalupy, kde visely na plotě stovky hrnků. Říkal jsem si, to je báječnej hrnek, ten by se nám zrovna hodil. Když ho šlohnu, nikdo si toho ani nevšimne. Ale krást hrnek zrovna se skautským motivem bylo blbý. Tak jsem to tam pořád okukoval, až vyšel chlapík v teplákách a ptá se, co tam chci. Svěřil jsem se mu se svým dilematem a on říká: „Tak si ho klidně vem, mně je to jedno.“ Takže úleva. Pak je tu třeba cedulka JAWA, kterou jsem dostal od sestry k Vánocům, protože jsem velký „jawák“, mám na chalupě kejvačku. A jsem i obdivovatel

a majitel auta SAAB, tak je tu mám samozřejmě i jako angličáky. Ty má každý kluk.

Je tady i nějaká památka z dětství?

To vám ukážu, tohle je perfektní věc. Je to kronika, kterou jsem si psal, když mi bylo tak jedenáct. Taky jsem si ji ilustroval, třeba tady je obrázek, jak jsem spadl z nějakýho klepače.

„Bolí mě záda. Jdu spát.“ To je kouzelný.

Nebo jsem si zapsal, jak jsme s kamarádem Kubou slavili jubileum, že se známe deset let. Anebo tady, že jsme se „opili“ a viděli jsme zelený koně.

A tady jsem byl v cirkuse Humberto, když přijel do Havířova. V dětství jsme totiž žili ve Slezsku.

Fotograf chtěl, ať se vyfotíte s oblíbenou knihou. Co jste si vybral?

Nádhernou knihu Raoul Taburin od Sempého. Je to geniální ilustrátor.

Miluju ho už od dětství z Mikulášových patálií. Později jsem zjistil, že dělal i obrázkové knížky s minimem textu pro dospělé, které teď s velkým odstupem vydává Baobab. Sempé má jemnou kresbu a člověk může dlouho koukat na všechny detaily. Je to krásná věc o opraváři kol, která jsou jeho vášní. Má ale jedno velké tajemství: neumí jezdit na kole. Kniha je o překonávání strachu a jeho boji sám se sebou, a nebudu prozrazovat, jak to celé dopadne.

Všimla jsem si, že v ní máte ex libris. Je tam srdíčko s mapou České republiky, na které jsou vyznačená tři místa.

Havířov, Praha a Tejn. Jsou to pro mě důležitá místa. Nechal jsem si udělat razítko, ale vlastně si nejsem jistý, jestli to ty knížky neznehodnotí.

Ale zase když ji někomu půjčíte... To je fakt, třeba se potom spíš vrátí.

Angličák Saab a motorka značky Jawa parkují v té části knihovny, která je věnovaná publikacím o historii a současnosti cirkusu.

Po přečtení se raději ohlédněte

Dnešní téma se celé věnuje špehování, odposlouchávání a iluzornímu právu na soukromí. Jako novopečený otec dvou malých dětí moc dobře vím, jak se to soukromí může proměnit. Už chápu, že luxus není mít velký byt nebo dům, hlavně v něm musí být alespoň dva samostatné záchody. Se zámkem na klíč! Možná právě za nimi teď čtete náš časopis. Ale dost o mně nebo o vás. Odposlechy a sběr dat už dávno nejsou jen berličkami ze špionážních románů a filmů. Každý z nás je nikoliv potenciálním, ale reálným zdrojem informací. Obrovské balíky dat o nás všech jsou ukládány na nekonečná disková pole s tím, že by se někdy mohly hodit. Shánčlivost jednotlivých států, nadnárodních korporátů, ale i nepřeberného množství překupníků, je v digitální éře zcela mimo všechna myslitelná měřítka.

TEXT Václav Rybář ILUSTRACE Vojtěch Velický

Mají i vaše stěny uši?

Neposlouchá někdo i vás? Oficiální odposlech je jedním z policejních nástrojů při vyšetřování případů, spolu s analýzou výpisu uskutečněné telefonické komunikace nebo sledováním osob a věcí. Podle statistiky za rok 2023, kterou ministerstvo zveřejnilo letos v říjnu, došlo k odposlechům v celkem 4 302 případech. Je třeba si uvědomit, že jsou tam zahrnuty i tzv. živé případy, které se řeší už několik let. Jen v Praze se to loni týkalo 199 osob. Za posledních deset let počet nařízených odposlechů klesl skoro na polovinu. Vysvětlením může být čím dál tím větší podíl onlinové komunikace prostřednictvím jiných kanálů, které může policie také sledovat. Je však důležité připomenout, že odposlouchávat vás může klidně i soused, kolega nebo v podstatě kdokoliv s pomocí na trhu volně dostupné techniky. Čínské e-shopy jsou plné podobných udělátek a nepípací AirTagy nebo jejich náhražky můžete nevědomky nosit v kapse nebo je mít přilepené na podvozek auta. Být špionem ještě nikdy nebylo jednodušší – o schopnostech a šíři užití současné spotřební elektroniky se agentům StB mohlo jen zdát.

Nejsledovanější města na

světě

Londýn byl dlouhou dobu jedničkou v počtu bezpečnostních kamer na veřejných místech, ale v Asii to vzali v poslední dekádě hopem, takže britská metropole je aktuálně se 600 tisíci kamerami až čtvrtá za hotspoty v Číně a v Indii. Celosvětově už jsme překonali hranici 1 miliardy kamer, ale jejich nasazení se velmi liší. V Berlíně vychází 8 kamer na 1 000 lidí, v Moskvě je to už 18 kamer a v Číně se dostáváme ke třem čtyřem stovkám kamer na 1 000 lidí.

„Nezmiňuj se o dalším tahu, dokud ho neuděláš.“

Amit Kalantri, spisovatel

Korejci nejsou se silami na konci

Dost často se na sociálních sítích lidé baví tím, jak Kim Čong-un zírá na věci, planě vyhrožuje všem okolo nukleární apokalypsou a pořádá pro ruské děti letní tábory ve svých Potěmkinových vesnicích. Jenže v nenávisti k Západu by Kim mohl soutěžit na libovolné olympiádě. Když si z něj dělali otevřeně legraci Seth Rogen a James Franco v komedii Interview, rozjela Severní Korea cílený hack e-mailové komunikace studia Columbia Pictures, načež zveřejněné materiály musel management hasit několik dalších let. Dodnes jde o jednu z nejhlubších a nejupřímnějších sond do nitra Hollywoodu, jehož účetnictví a networking jsou tím nejcennějším know-how v showbusinessu. Severokorejci také kyberútoky zkoušejí likvidovat americké nemocnice, jejichž systémy pravidelně bojují s tzv. ransomware. Na tamních cyberwar ústřednách sedí tisíce odborníků, co tlučou do klávesnic jako o život. V případě nesouhlasu by totiž zamířili rovnou na nucené práce do dolů. Vybraní jedinci jsou pak vysláni do USA v převleku za čínské nebo japonské IT odborníky. Jednoho takového si najala i nezávislá automobilka Fisker. Severokorejský krtek odklonil miliony dolarů do evropských bank, přičemž Kim toto jmění využil na vývoj balistických střel. A Henrik Fisker? Ten uvedl, že tenhle husarský kousek přispěl ke krachu (v pořadí již třetímu) jeho snu o vlastní automobilce. Takže pozor, kdo se směje naposled…

Agenti provokatéři

Nejde jen o značku spodního prádla, ale o velmi oblíbený institut nastrčených agentů, který má naštěstí svá pevně daná pravidla. V USA existuje něco, čemu se říká entrapment, v evropském právu to má ekvivalent v podobě agentů provokatérů, kteří nesmí proaktivně svádět k porušení zákona. Jinými slovy, pokud by vám policista v přestrojení za drogového dealera na ulici nabízel kokain a vy jste si ho koupili, můžete se u soudu hájit tím, že vám ho nutil. Pokud se ale do transakce hrnete dobrovolně, máte zaděláno na velký problém. V případě odposlechů jsou pak přísná pravidla o tom, co lze, či nelze použít v tzv. sekundárním odposlechu, třeba když máte napíchnutou linku, protože pácháte majetkovou trestnou činnost a zavolá vám kamarád, že právě někoho zabil. Myslete na to, až se budete potřebovat někomu svěřit, abyste ulevili svědomí.

Sauronova americká pobočka

Obří brutalistní mrakodrap na Manhattanu (33 Thomas Street) je největší americkou telefonní „ústřednou“. Zlověstná budova bez oken má v sobě stovky kilometrů tlustých kabelů, spoustu blikajících bedýnek, a už dobré půl století se mluví o tom, že je to odposlouchávací centrála NSA. Nikdo to nepotvrdí ani nevyvrátí a pověst mezitím žije svým vlastním životem, takže se budova objevila v bezpočtu špionážních a konspiračních filmů i seriálů. Strážní věž z mramoru má 170 metrů, ale pouhých 29 pater, takže všechny ty servery a přepínače jsou asi vršené až k vysokým stropům. V roce 1991 v budově došlo k výpadku elektřiny. Po celé USA se v tu chvíli přerušilo 5 milionů hovorů, čtyři stovky letišť hlásilo ztrátu komunikace a trvalo několik minut, než systémy přešly na záložní generátory. Jedna jediná budova prorostlá hluboko do páteřní komunikační sítě celého kontinentu.

Teorie rozbitých oken

Možná si při čtení říkáte, že vás se nic z toho netýká. Žijete ve své bublině „hobitím“ stylem, do nikoho a ničeho nerýpete, ideálně chcete, aby vás stát nechal na pokoji a sociální sítě jste už dávno zrušili. Jenže chování stáda má efekt i na zaběhnuté ovečky. Erozi společnosti např. krásně dokazuje teorie rozbitých oken, v níž se na šesti různých experimentech dokázalo, jak rychle člověk zvlčí. Ve zkratce jde o to, že v prostředí, které vykazuje znaky dodržování norem a nařízení, mají lidé tendenci splynout s davem a chovat se podle pravidel. Jakmile však do okolí cedule, která něco na/zakazuje, rozmístíte důkazy o svévolném porušování tohoto nařízení, jakkoliv uměle naaranžované, zvýší se prudce procento lidí (na dvoj- až trojnásobek), resp. pachatelů. Jedno rozbité okno na opuštěné budově vede k mnoha rozbitým oknům. Jedna počmáraná zeď zve další malíře. Nepořádek kolem přeplněných popelnic láká další prasata (nejen ta divoká).

„Nemůžete být skutečným agentem, když celý svět ví, kdo jste, a zná vaše oblíbené pití.“

Roger Moore, herec

Obchodní tajemství

Snažili jste se někdy doma vyrobit oblíbenou omáčku z fastfoodu nebo napodobit chuť a konzistenci horké čokolády z vyhlášené kavárny? Nejlepší recepty a finty si tvůrci nechávají pro sebe!

Recept na Coca-Colu

Legendární formulka, která promění pár ingrediencí v černou limonádu, jíž se prodají téměř dvě miliardy plechovek a lahví denně. Kolem receptu koluje řada dohadů. Prý ho znají jen dva lidé, každý půlku. Originál je v trezoru někde ve Švýcarsku a do jednotlivých poboček se v utajení dopravuje už hotová směs. Proč chutnají Coca-Coly různě v různých zemích? Roli hraje zdroj cukru či sladidla, ale především chuť tamní vody. Ne nadarmo mají Američané rčení „It must be something in the water”.

Recept omáčky do Big Macu

Dobrých burgerů existuje bezpočet, tak proč lidé pořád chodí do McDonald’s? Lidé často spekulovali o tom, že nejslavnější řetězec používá ve svém koření návykové látky, ale šlo spíš o neškodný humor, dokud se nápadu nechytil jeden franšízant, který si chtěl své zákazníky udržet za každou cenu. Populární Big Mac nicméně obsahuje firemní omáčku, která má nezaměnitelnou chuť a láká spoustu fanoušků. Mnozí se ji snažili napodobit doma, existují desítky zaručených receptů, ale originál je pořád jen jeden.

Recept na WD-40 univerzální mazivo

Stříkněte tam čtyřicítku, jestli vám něco vrže, nejde povolit nebo se to prostě jen točí pomaleji, než by mělo. Kdo maže, ten jede! WD znamená Water Displacement, protože šlo o vodu odpuzující mazivo, které má udržet ošetřené místo bez rzi, mastnoty a špíny. Původní zakázka byla pro NASA a přípravek se podařilo vyvinout až na čtyřicátý pokus. Pracovní označení WD-40 už mu zůstalo a jde o jeden z nejoblíbenějších výrobků svého druhu, jehož složení je přísně tajeno od padesátých let, kdy se WD-40 dostal na trh.

Google a jeho vyhledávací algoritmus

Vzpomínám si živě na to, jak jste do Googlu mohli zadat úspěšný vyhledávací příkaz jen za předpokladu, že jste uměli trochu programovat.

Samá pluska, samé nepřirozeně znějící prompty.

Dnes dovede vyhledávač poradit i babičkám, co

s ním mluví jako s vlastním vnukem, a zvládne i řečové povely v nesrozumitelných akcentech. Od doby PageRanku (pojmenováno podle jednoho z inženýrů Larryho Page) uběhlo 25 let, ale firma patent neustále používá, zlepšuje a chrání jako oko v hlavě.

Stealth technologie

Lockheed Martin

Vojenská tajemství jsou samostatnou kategorií, ale právě neviditelná technologie známá především z bojových stíhaček patří dlouhodobě k americkým trumfům. Řada konkurentů se ji snaží s většími či menšími úspěchy napodobit, ale zatím se to povedlo jen Rusku a Číně, ovšem ne vždy v plném rozsahu. Lockheed Martin přišel s první generací neviditelných letadel už v roce 1958, kdy postavil úspěšné špionážní letadlo U-2, které odolávalo zvědavým očím všech nepřátelských radarů.

Složení žvýkaček Wrigley’s Žvýkačka. Řekli byste si, že jde jen o kus pocukrované gumy, která se draze prodává, aby měly naše dásně nějaký ten fitness. Jenže ve skutečnosti jde o komplikovaný chemický proces, aby byla žvejka ani moc, ani málo tuhá, aby se z ní daly dělat bubliny, aby nám nezůstávala na patře nebo aby její chuť nevyprchala příliš brzy. U Wrigley’s tohle všechno trefili už před sto lety, takže není divu, že své know-how pečlivě střeží před zástupem laciných náhražek, které pak lidé znechuceně plivou už po první minutě.

Jak se praží Nescafé

Dvě odrůdy kávy a voda. Nic víc. A přesto lidé nedají na chuť Nescafé dopustit, ačkoliv to kávové fajnšmekry na celém světě roztáčí k nepříčetnosti. Právě charakteristickou chuť si Nestlé žárlivě střeží, dokonce pečlivě ladí chuť pro jednotlivé regiony, aby si zajistila vyšší prodeje. Ostatní zkoušejí, přichází s vlastními nápady a technikami, ale Nescafé je i po 95 letech mezi kávovými značkami velkým pojmem. Postup je stejný jako u ostatních příkladů: dodržovat mlčenlivost v úzké skupince lidí a tvrdě trestat všechny úniky informací.

Průmyslová špionáž

Historie průmyslové špionáže je dlouhá a bohatá. V osmnáctém století v podstatě stačilo něco zahlédnout a odvézt si myšlenku na jiný kontinent (třeba základy výroby porcelánu v Číně), z Velké Británie do Nového světa zamířila potají celá řada výkresů a např. ze zpracování bavlny a stavby tkalcovských stavů si někteří udělali tak výnosný byznys, že jsou po nich v Nové Anglii na východním pobřeží USA dodnes pojmenována velká města. Britové pak Číně a Indii ukradli pozici čajového impéria, Sověti skrz Berlín zas kradli technologie Američanům, kteří to částečně nechávali být, protože dokud se SSSR spokojilo s kopírováním západních technologií, byla jistota, že budou vždy o krok nebo dva pozadu. Proto ve východním bloku existovala celá řada mizerných náhražek západní elektroniky, ať už šlo o první počítače nebo kapesní digihry. U těch se kradlo zprostředkovaně i od japonského Nintenda, takže myšáka Mickeyho nahradil vlk z ruských grotesek, co chytal místo palačinek vajíčka. Slavná sada her značky Elektronika se na trh dostala poprvé v roce 1984. Jak příznačné. Na sklonku osmdesátých let se Rusové snažili převést Brity a Američany, když jim prodávali licenci na slavný Tetris. Autor hry Alexej Pažitnov z toho nakonec neměl ani dolar, ale celý příběh státem posvěcené krádeže duševního vlastnictví je tak fascinující, že na jeho motivy loni vznikl tragikomický snímek Tetris. Vřele doporuču jeme.

140 868

Tolik jmen najdete v Cibulkových seznamech spolupracovníků StB

Zvířata v tajných

službách

Tohle je témátko na samostatný článek. Určitě už jste slyšeli o poštovních holubech, co zvládnou v dobách války nosit nejen tajné depeše, ale nalétávat jako kamikaze na nejrůznější cíle. Co teprve švábi s připevněnými štěnicemi, co prolezou všude a přežijí cokoliv? Nebo štěnice se štěnicemi… ne, to už si dělám legraci, ale v nasazení skutečného i robotizovaného hmyzu probíhají aktuálně největší pokroky. Nejoblíbenější předlohou pro výrobu špionážních dronů jsou vážky, které přirozeně zvládají „stát“ ve vzduchu a kmitání jejich křídel je v podstatě nepostřehnutelné. Historie zvířecích špiclů však pamatuje i na kočky. V CIA utratili 20 milionů, aby kočce navrtali do hlavy mikrofon, do ucha sluchátko a anténu protáhli celým trupem až po ocas. Byly to vyhozené peníze, protože kočky prostě nelze uspokojivě vycvičit. Holubi se zavěšenými minikamerami odvedou mnohem spolehlivější práci. Dokonce i ti delfíni, ať už dělají špionáž nebo sabotují podmořské kabely, jsou snadno cvičitelní a tajným službám se ke spolupráci povedlo přesvědčit i okouny a kapry. Rusové dokonce pověsili GoPro a další udělátka na velrybu, kterou poslali k norským břehům. Nejnovějším trendem jsou vycpaní ptáci na elektrický pohon – zcepenělé drony –, co vypadají jako živí. Že by na našem textu z minulého čísla bylo něco pravdy?

Zebry na kolech

S průmyslovou špionáží úzce souvisí i kamufláž testovacích prototypů nových vozů. Nemá za úkol objekt schovat, ale spíš poplést nepříteli hlavu. Najdeme ji už v roce 1918 na britských bitevnících. Malíř Norman Wilkinson je tehdy pomaloval černobílým pruhovaným vzorem, aby zmátl ostatní plavidla. Z dálky bylo díky kontrastního nátěru skutečně těžké odhadnout, jak je loď velká nebo kam a jak rychle se plaví. Námořnictvo takhle vyšňořilo až čtyři tisíce lodí. První prototypy z automobilek jezdily bez kamufláže. Spoléhaly na to, že lidé nebudou tušit, co se to kolem nich vlastně prohnalo. A často také spoléhaly na to, že mohou jezdit neomezenou rychlostí. Všeteční fotografové ale brzy vytipovali trasy, po nichž tovární auta jezdí a v padesátých letech se v motoristických časopisech začaly objevovat první fotky. Auta se tedy začala maskovat. Oblečená od hlavy k patě v černobílém vinylovém polepu, který vypadá jako zběsilý rej křížovek nebo zebra nalepená na kapotě. Specifický vzor plný „čmáranic“ a vlnovek je dnes generovaný počítačem a má za úkol skrýt proporce auta, pohltit všechny odlesky. Za podobnými „zebrami“ se dnes a denně honí profesionální fotografové, zdánlivě neškodní špioni, co se odchytem prototypů živí.

Google Takeout

Deset let života: 29,1 GB

Váš život s donáškou, tak by se dala ve zkratce charakterizovat služba Google Takeout, k níž byla společnost Google/Alphabet dotlačena okolnostmi i legislativou různých států. Pokud máte u Googlu účet (což asi máte), umožňuje vám společnost snadné stažení všech dat, která u ní máte. Od fotek v cloudu a videí uploadnutých na youtube nebo na Google Drive přes všechny možné dokumenty až po data, co o vás Google nasbíral skrz používání jeho služeb. A ta poslední položka je zdaleka nejzajímavější. Schválně jsem v seznamu požadovaných dat nezaškrtnul fotky a videa, abych dostal skutečně pouze dokumenty. A přesto na mě za dvě hodiny mrknul e-mail s patnácti balíčky po cca dvou gigabajtech. 29 giga dat, která se datují cca do roku 2012 (mám i jiné gmaily, kde bychom se pravděpodobně dostali na trochu skromnější čísla, tohle je můj aktivní „pracovní“ účet).

Nejzajímavější je logicky skoro půlgigová položka „My Activity“, kde vás Google ujistí, že si pamatuje všechna vyhledávání, všechna pátrání po obrázcích (ano, v roce 2015 se mi moc líbila Charlize Theron, díky za připomenutí), všechny destinace vyplněné do Google Maps, všechny nákupy aplikací, kompletní historie prohlížečů, dvousetmegová historie všech vyhledávání v Googlu, včetně informací o proklicích. A to jsme u prvního z patnácti balíčků. Už z něj by se dala poskládat složka plná šťavnatých informací.

Google vám balíček připraví bez jakékoliv uživatelské kontroly, ale přístup k němu podmiňuje dvoufázovým ověřením identity. Dobrá zpráva? Všechno to po stažení můžete smazat jak z disku, tak z online databáze Googlu.

Facebook nabízí podobný data dump, v němž jde často do mnohem, mnohem větších podrobností. Informace vám ochotně ukáže, ale na jejich archivování máte pramalý vliv. Vše jste předem odsouhlasili. Apple nabízí službu podobnou Takeoutu, ale jde mnohem méně do hloubky. Doporučujeme vyzkoušet, stáhnout a kouknout se do svého digitálního zrcadla. Možná si do budoucna řadu věcí rozmyslíte.

Inkognito odtud potud

Drtivá většina prohlížečů dnes nabízí tzv. inkognito mód, kdy vaše aktivita není ukládána do historie, cookies jsou automaticky odmítány a vy máte falešný pocit bezpečí. Je fér, že v EU vám prohlížeč rovnou řekne, že nejste neviditelní, protože zatímco on si o vaší aktivitě nic neuloží, ostatní účastníci internetového provozu vás vidí jako běžného uživatele, ať už jde o provozovatele serverů nebo internetové providery. Pro větší intimitu potřebujete VPN. Ta vás může schovat nebo předstírat, že se připojujete odjinud. Potíž je v tom, že některé weby takový neviditelný pláštík umí detektovat a jednoduše vás za své brány nepustí. VPN je přesto užitečný nástroj, ale sílu této ochrany se nevyplatí přeceňovat. Chrome prohlížeč od Google svůj inkognito mód trefně ilustruje falešnými brýlemi a knírem. Malé dítě podobným převlekem oblafnete, pro ostatní je to pouze zábavné divadýlko. Podle výzkumů si až 56 % lidí myslí, že v podobném módu nejsou nikde ukládána data, která vyplní do formulářů a vyhledávačů. 40 % uživatelů mělo pocit, že je nelze vystopovat podle přístupového bodu a 27 % dotazovaných věřilo tomu, že malware a viry k nim mají vstup zakázán.

DeleteMe a podobné zmizíkovací nástroje

Už bohužel nastala doba, kdy budeme přímými účastníky digitálních válek. A ochotně si za to zaplatíme. Jestli se chcete sběru dat úspěšně bránit, zauvažujte o předplacení služeb, jako je DeleteMe. Zejména v USA, kde je ochrana citlivých dat méně robustní než v Evropě, mají podobné platformy spoustu spokojených zákazníků. Stačí do nich zadat jména vašich účtů na různých webech a tým odborníků začne prolézat databáze datových překupníků i korporátních gigantů, aby tam o vás něco našel. A když to najde, vyžádá si smazání, zrušení dalšího sběru a vám pak pošle vyčerpávající seznam toho, co o vás našel. Může to být poměrně tísnivé čtení, do kterého jste investovali pár tisíc, ale při dlouhodobém předplatném máte jistotu, že všechny ty boty a sušenky, co vám lezou do života, někdo cíleně likviduje. Možná to v důsledku znamená méně telefonátů, co se vám snaží nabídnout zázračně léčebné kúry, neprůstřelné hrnce nebo bezproblémové půjčky.

„Na světě už není moc tajemství. Někteří špióni si musí vymýšlet, aby se uživili.“

Shelagh Delaney, dramatička

Družice aneb

Velký bratr

Za geostacionární

v kosmu

družice, které obíhají zhruba ve výšce 500 až 600 kilometrů nad námi, můžete poděkovat Hermanu Potočnikovi (rodák z istrijské Puly, maminka ale byla z Československa), který ve své knize před necelými sto lety poprvé spekuloval nad užitečností podobných vševidoucích zařízení. Na konci padesátých let USA vypustilo satelity CORONA, Sověti následovali o pár let později s programem Zenit. Družice vesele fotografovaly, pak někam spadly a musel se z nich vytáhnout film. Později už se přešlo na bezdrátový přenos dat, takže satelity mohou poklidně obíhat mnoho let, než se nahradí novými. Podrobnosti tzv. IMINT (imagery intelligence) jsou samozřejmě tajné. Kořeny této disciplíny sahají k foťákům na letadlech za první světové k dnešním teleskopům, které často obíhají ve výšce pouhých 200 kilometrů (snižuje to jejich životnost, protože musí korigovat dráhu letu tryskami) a zvládnou vyfotit obraz s přesností na deset centimetrů (u Rusů jde podle všeho stále o metry).

Kolik lidí ročně zmizí?

Každoročně je např. ve Velké Británii reportováno zhruba 170 tisíc lidí, ale do toho se samozřejmě počítají i únosy.

Pouhé 1 % z těchto případů je pohřešováno déle než měsíc a součástí oněch necelých dvou tisíců zmizelých jsou i ti, kdo se rozhodnou společnost, rodinu či přátele opustit dobrovolně. Jen pro představu o měřítku, v USA každoročně zmizí víc než půl milionu lidí a dlouhodobě zmizelých je meziročně skoro sto tisíc! O japonském fenoménu jouhatsu jsme nedávno psali. V Japonsku je nejsnazší kompletně zmizet – soukromí je tu přísně hlídáno, místní firmy o obyvatelích nesmí shromažďovat data, policie nedělá namátkové kontroly apod. I jinde ale existují firmy, které vám pomohou zmizet. Jen je musíte hledat jinde než na Googlu, protože ten to na vás potom poví. Na WikiHow je podrobný návod jako zodpovědně a rozumně zmizet ze společnosti. Ale pokud si ho vygooglujete… víte, co se snažím říct, že?

„Čekání. Ať se vám to líbí, nebo ne, tuhle dovednost si nakonec musí osvojit všichni špióni.“

Ally Carter, spisovatelka

UDC

Uprostřed Utahu se ztratí cokoliv. Třeba i obří datová centrála NSA, která ukládá internetový cvrkot. Všechen. Exabyty dat v nekonečných diskových polích, jejichž provoz sežere ročně elektřinu za 40 milionů dolarů. Stavba centrály stála přes dvě miliardy dolarů, ale po 11. září ji prezident Bush mladší schválil jedním jediným podpisem. Byli jste někdy na internetu tam, kde jste být neměli? Někde tady o tom mají záznam. A možná se jim jednoho dne bude hodit, až jim v té změti jedniček a nul umělá inteligence udělá pořádek.

Koho Google úspěšně zapomněl

V rámci GDPR musí Google dodržovat tzv. právo zapomnění. Pokud požádáte o vymazání své osoby z výsledků vyhledávání v kontextu se zažalovaným poškozením dobré pověsti, porušením práva na soukromí nebo např. krádeží citlivých dat, Google vám musí ve stanovené lhůtě vyhovět. Úspěšné pokusy ale skutečně fungují jen na území EU, Čína na podobné žádosti kašle, případně dává za pravdu lokálním subjektům, které se proti nařčení ohradí. Jako celebrita máte větší šanci, že se vaše nactiutrhání zdárně vyšetří, ale soud často rozhodne jen v rámci své regionální jurisdikce, takže se může stát, že citlivá data nebudou dostupná v jedné zemi, ale odjinud se k nim uživatelé bez problémů dostanou. Google každý den obdrží stovky tisíc žádostí o podobný výmaz, ale vyhoví jim pouze částečně. Od evropských institucí už za liknavost v konkrétních kauzách dostal milionové pokuty, ale s instantní spravedlností moc nepočítejte. Jakmile Google něco zjistí, velmi nerad se informace vzdává.

Nejslavnější odhalení tajní agenti

1. Richard Sorge (Německo/SSSR)

2. Aldrich Ames (USA/SSSR)

3. Kim Philby (UK/SSSR)

Sledujte

tyhle sledovačky

Fascinace světem tajných agentů prochází stříbrným plátnem jako červená niť. Podívejte se na báječné pohádky, na kterých tu a tam bývá občas kus pravdy.

Ucho (1970)

Trezorové Kachyňovo Ucho mělo premiéru až po revoluci. Ukazuje zdánlivě nekonečnou noc manželského páru, který si na realitu neustálého špiclování zvykl. S narůstající paranoiou a strachem se však proboří stavidla neustálého předstírání a jejich vztahy i kariéry se najednou začnou bortit. Frustraci a vztek postupně střídá strach a neschopnost vrátit se zpátky k přetvářce. Geniální portrét doby, který by se měl promítat na školách rok co rok.

Rozhovor (1974)

Charakterová studie z pera Francise Forda Coppoly má velmi pomalé, skoro až halucinační tempo, což skvěle ladí s představením Harryho Caula, experta na bezpečnost a dohled. Jeho každodenní práce, odposlech, se změní v noční můru, ve které Harry stále slyší něco, co jej ruší v nahrávání mladého páru v parku. Začíná se obávat toho, že by nahrávka mohla být zneužita. Postupně se zaplétá do labyrintu tajemství a vražd. Gene Hackman je skvělý, zvlášť když přemýšlí nad tím, kdo hlídá hlídače.

Špióni jako my (1985)

Když v odlehlé části Ruska zaujme mobilní odpalovací rampa s raketou SS-50 palebné postavení, rozhodne americká vláda vyslat na místo tým špičkových agentů, kteří by ji zneškodnili. Zároveň však posílá dva poplety, zcela postradatelné a nic netušící, kteří mají upoutat pozornost sovětské kontrarozvědky. Zatímco Rocky IV ze stejného roku za neporazitelnou Ameriku bojoval pěstmi, Chevy Chase a Dan Aykroyd domácí lid uklidňují a jemně mu masírují bránice ve snaze naznačit, že Sověty lze snadno opít rohlíkem.

Spiknutí (1997)

týden přijde s pěti novými. Teď to vypadá, že některá z nich je pravdivá v duchu hesla „i rozbité hodiny dvakrát denně ukazují správně“. Není to komedie, není to romantika a v Americe, zemi konspiracím zaslíbené, to vlastně ani vzhledem k posměšnému charakteru zápletky nemělo moc úspěch.

Nepřítel státu (1998)

Will Smith na útěku před celou NSA sype z kabátu štěnice, skrývá se před všemocnými satelity a odhaluje pletichy sahající až do nejvyšších státních kruhů. A protože to režíruje Tony Scott, je to popíkový sprint plný honiček, přestřelek a těsných

útěků z životu nebezpečných situací. Ještě že tu máme ostříleného Genea Hackmana (viz Rozhovor), který zmatkujícímu utřinosovi poradí, jak vládním špiclům ukázat dlouhý nos. Je to typická hollywoodská pohádka, ale pořád realističtější než třeba sci-fi úprk jménem Oko dravce.

Matrix (1999)

Jak si nejlíp celé lidstvo pohlídat?

Nakukat mu, že žije svobodný život plný vlastních rozhodnutí, zatímco odpočívá v nálevu na hadičkách a je z něj odsávána bioenergie. Vize neuvěřitelně komplexní virtuální reality s publikem natolik zamávala, že mnozí sci-fi zápletku vzali za vlastní a jsou přesvědčeni, že svět kolem nich je jenom klam. Kdo by se ostatně nechtěl probudit a zjistit, že má sexy kamarádku, umí kung-fu a je novodobým Ježíšem? Rád bych připomenul, že i kdyby to náhodou byla pravda, tak Keanu Reeves – ve filmu i ve skutečnosti – je jenom jeden.

Životy těch druhých (2006)

Mel Gibson v typickém devadesátkovém thrilleru balí Julii Roberts a utíká před muži v baloňácích, kteří ho pronásledují, protože na něco přišel. Jenže není jasné na co vlastně. Jeho postava je fanouškem konspiračních teorií, každý

Oscarový německý film o praktikách východoněmecké tajné služby Stasi. Jeho „hrdinou“ je samotář a otrok režimu, který čtyřiadvacet hodin denně poslouchá životy těch druhých. Jakmile dostane na starost divadelního režiséra a slavnou herečku, začne si uvědomovat bezvýznamnost své existence, začne ho hlodat svědomí a pochyby. Kdo je skutečným nepřítelem lidu, a kdo se jen znelíbil konkrétním jedincům?

Jaké ze slov je plné protirežimního jedu, a které jen výtryskem frustrace z bezedné atmosféry strachu?

Přemýšleli jste někdy o tom, že díky jednomu originálnímu dárku můžete někomu změnit život a začít tak psát úplně nový příběh? Možná ho najdete právě na následujících stranách, které jsme protkali nejen tipy na malé i velké dárky, ale i krátkým vánočním příběhem na téma „design a umění“, který pro nás sepsala AI. Je důkazem toho, že duch Vánoc má takovou sílu, že dokáže rozněžnit i robotickou umělou inteligenci.

a dílen žil designér Adam.

LA PAVONI Manuální pákový kávovar Milano je špičkový přístroj, který spojuje italskou tradici s moderní estetikou. Je vyroben z vysoce prémiových materiálů: chromovaná mosaz (bojler, parní tryska a hlava kávovaru), nerezová ocel (základna) a mosambický eben — blackwood (zdobené detaily). Tento designový kávovar je vybaven ruční pákou pro dokonalou kontrolu nad tlakem při extrakci kávy, což vám umožní připravit autentické italské espresso s bohatou chutí a dokonalou cremou!

↘ www.pottenpannen.cz

27 490 Kč

SMEG Lednice v elegantní červené barvě, s mrazicím boxíkem uvnitř, je druhým nejmenším členem ikonické řady lednic 50’s Retro Style. Využití najde u singles nebo mladé bezdětné rodiny v běžném provozu domácnosti, ale také jako designový doplněk pracovny či kanceláře pro příjemné chvíle zábavy. Užitná kapacita vnitřního prostoru je 105 l pro uchování potravin v lednici a 17 l pro mrazicí box.

↘ www.pottenpannen.cz

27 390 Kč

STAUB Ikonické litinové nádobí řady Cocotte vybízí k pomalému vaření, dušení nebo i k přípravě polévek. Zachovejte připravované zelenině všechny vitamíny a původní chuť, masu zase šťavnatost a na váš stůl servírujte s jedinečnou autenticitou smaltovaného nádobí. Právě díky litině, ošetřené navíc smaltovaným povrchem uchovává nádoba teplo nebo chlad daleko delší dobu než běžné nádobí. Další velmi podstatnou výhodou litinového nádobí je použití na všech typech ohřevných ploch, včetně indukce a trouby.

↘ www.pottenpannen.cz

Miloval umění, ale v zimě,

HAVANA CLUB SELECCIÓN DE MAESTROS Exkluzivní rum, který se řadí do kolekce Havana Club Icónica, se vyznačuje nejvyšším obsahem alkoholu v kolekci Icónica. Tento výjimečný rum, společně vytvořený a schválený všemi Maestros del Ron Cubano, je charakteristický teplým jantarovým odstínem a hlubokým rudým odleskem. Nový design láhve symbolizuje společný proces, při kterém Maestros pečlivě vybírají pouze ty nejlepší sudy pro plnění.

↘ www.prestigeselection.cz

MUMM CORDON ROUGE Jiskrné šampaňské Mumm Cordon Rouge je vlajkovou lodí značky G. H. MUMM. Je vytvořené z pečlivě vybraných odrůd vinné révy rostoucích v oblasti Champagne, a to pouze povolenými výrobními postupy, což garantuje nepřekonatelný charakter a kvalitu šampaňského. Má zářivou, slámově žlutou barvu a jemné, pravidelné perlení. Voní po peckovitém ovoci a křupavé briošce. Doznívá harmonicky v citrusovém tónu.

↘ www.prestigeselection.cz

MUMM RSRV CUVÉE 4.5 Je ztělesněním pěti historických vinic vinařství Maison G. H. MUMM. Toto sofistikované šampaňské odhaluje elegantní svěžest, po níž následuje propracovaná a dokonale vyvážená celistvost. Ve sklepích zraje po dobu čtyř let a je oslavou rozmanitosti a prestiže pěti vesnic v kraji Champagne, hodnocených jako Grand Cru. Unikátní směs Cuvée 4.5, vytvořená sklepmistrem Didierem Mariotti, spojuje prestižní odrůdy Chardonnay a Pinot Noir.

↘ www.prestigeselection.cz

ROYAL SALUTE 21 YO THE HARRIS REED EDITION

PINK Prémiová míchaná whisky, která je směsí nejlepších skotských sladových a obilných whisky s vyváženými květinovými a dubovými tóny, je krátce k dispozici v limitované designové edici. Autorem karaf je talentovaný módní návrhář Harris Reed, proslulý propojováním avantgardního stylu s tradicí.

↘ www.prestigeselection.cz

kdy se dny krátily a noci byly dlouhé,

❶ CAPTAIN FAWCETT

Klasické mýdlo na holení, vyrobené podle původní receptury staré více než sto let, vytváří hustou pěnu vonící po bergamotu, mandarince, kardamomu, levanduli a vanilce. K vykouzlení husté pěny stačí už jen štětka na holení a teplá voda. ↘ www.gentlemanstore.cz

859 Kč

❷ ALFABET Legendární performenské duo Thomas & Ruhller se pokusilo o nemožné: společnými silami vytančit abecedu podobně, jako to činila Milča Mayerová v Nezvalově stejnojmenné knize. Jak se jim to povedlo zjistíte v knize Alfabet. ↘ www.pagefive.com

599 Kč

❸ IQOS Značka bezdýmných zařízení slaví 10 let na trhu a při té příležitosti uvádí svoji technologicky nejvyspělejší novinku. Je jí IQOS ILUMA i PRIME, která přináší celou řadu vylepšení pro čistý, plynulý a mnohem flexibilnější zážitek. Nová dotyková obrazovka na nahřívači umožňuje rychle a snadno zobrazit informace důležité pro jeho užívání. Pro personalizaci prožitku je zařízení vybaveno novým režimem pauzy. Přejetím prstu nahoru či dolů po dotykové obrazovce můžete bezdýmný zážitek pozastavit a po chvíli pokračovat tam, kde jste přestali. Zařízení se nemusí čistit a produkuje v průměru o 95 % nižší hladinu škodlivých látek ve srovnání s cigaretami.

2 490 Kč

trápilo ho, že jeho výtvory

XIAOMI Nejkvalitnější obraz televize Xiaomi TV S Mini LED s rozlišením 4K UHD vás vtáhne do děje, ať se díváte na film, nebo hrajete počítačovou hru. Nové televize v úhlopříčkách 55, 65 a 75˝ disponují vestavěnou AI, která se postará o vyladění každičkého detailu, technologie QD-Mini LED zase o dokonalé barvy a vysoký kontrast. Špičkový zvuk s Dolby Atmos je samozřejmostí. Díky integrované Google TV pak máte po ruce vše od Netflixu po Disney.

↘ www.mi.com/cz

BELUGA Ultra prémiová značka vodky Beluga je synonymem pro umění, řemeslo a dokonalost. Vyrábí se v srdci Černé Hory z ekologicky pěstovaného obilí a nejčistší artéské vody. Tajemství její jemné a bohaté chuti spočívá v prvotřídních surovinách a precizním destilačním procesu. Vlajkovou loď Beluga Noble si nejlépe vychutnáte ledově vychlazenou i jako součást prvotřídních koktejlů.

↘ www.warehouse1.cz

od 14 599 Kč

MOTOROLA Smartphone Motorola Edge 50 Neo vás nadchne po každé stránce. Kompaktní rozměry a originální odstín Pantone Poinciana z něj činí stylový módní doplněk a inteligentní funkce zaručují, že jeho používání je zážitkem. S 50Mpx fotoaparátem se snímačem Sony Lytia 700C budete pořizovat nádherné fotografie i v noci. Telefon je odolný dle vojenských standardů a o dostatek energie se stará rychlé i bezdrátové nabíjení.

↘ www.motorola.cz

nenesou radost. Vánoce se blížily, a tak

CAROLINA HERRERA GOOD GIRL BLUSH

ELIXIR Tato smyslná a intenzivnější interpretace vůně Good Girl Blush je nejnovějším přírůstkem do rodiny vůní značky Carolina Herrera. Odhaluje rozmanitost moderní ženskosti díky okouzlující směsi podmanivých růží, opojné vanilky a kouřově jiskřivého pačuli. Čeká na vás v jemně růžovém flakónu ve stylu dégradé s třpytivě zlatým podpatkem.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

RABANNE MILLION GOLD FOR HER Velkolepá květinová vůně Million Gold For Her vyzařuje energii, která vás omámí. Mísí se v ní divoce ženské bílé květiny, jiskřivá růže a návykové pižmo, které ve vás probudí sílu a výjimečnost. Novinku v podobě parfémové vody najdete v elegantním a sofistikovaném flakónu zdobeném novým detailem — článkem z ikonického zlatého řetězu, jenž má kořeny v bohaté historii značky Rabanne.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

RABANNE MILLION GOLD FOR HIM Rabanne Million Gold For Him ztělesňuje luxus a sebevědomí. Vůně spojuje svěží tóny mandarinky s hřejivým kardamomem, skořicí a santalovým dřevem. Ideální pro muže, kteří chtějí zaujmout svou energií i elegancí. Její charismatická kompozice zanechává nezapomenutelný dojem.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

se rozhodl vytvořit něco výjimečného

❶ WEINGUT KNOLL

Víno Grüner Veltliner Loibner Federspiel

2023 působí štíhle a průzračně čistě, což naznačuje, že bude ideální jak pro lehčí jídla, tak i pro samostatné popíjení. Svěží aroma heřmánku, zeleného jablka a hrušky se odráží ve vůni i chuti, přičemž jeho živá kyselinka zajišťuje dlouhou dochuť, která dodává svěžest a energii. Skvěle se hodí ke kaprovi nebo řízku na štědrovečerní večeři.

675 Kč / 0,75 l

❷ DOMAINE NICOLAS ROSSIGNOL

Rossignol Bourgogne

Pinot Noir je mistrovské dílo od renomovaného burgundského vinaře. Ročník 2016 se pyšní brilantním rubínovým odstínem a rozvíjející se vůní zralých třešní, fialek a nádechem koření. V chuti se harmonicky snoubí červené bobulovité ovoce, hedvábné třísloviny a dlouhý, elegantní závěr. Pinot Noir z Burgundska a drůbež na svatého Štěpána je dokonalá kombinace.

1 378 Kč / 0,75 l

❸ CHAMPAGNE EPC

Tato směs tří hlavních šampaňských odrůd —

Pinot Noir, Pinot Meunier, Chardonnay nabízí vůni zralého žlutého ovoce, kterou podtrhují lehké tóny sušeného ovoce.

Na patře je svěží a kulaté, je to čistý a bezprostřední prožitek! Je to cuvée, s nímž bude souhlasit každý, od aperitivu po dezert, protože šampaňské je typ vína, které se nejlépe přizpůsobí stolování. Ideální i jako novoroční přípitek.

975 Kč / 0,75 l

kolekci ručně malovaných luceren.

❹ WEINGUT

BERNHARD OTT

Vynikající lehké a velmi příjemné šťavnaté víno

Am Berg Grüner Veltliner 2023 má povzbuzující ovocný charakter. Je plné a osvěžující zároveň. Voní po ovoci, koření, s jemnými tóny červených jablek, grepů a citrusů. Hrozny jsou sbírány ručně, lisují se celé a kvašení probíhá spontánně v nerezových tancích. Veltlínské zelené se v Rakousku tradičně podává k řízku, proto je nejlepší volbou ke štědrovečerní večeři.

473 Kč / 0,75 l

❺ LAHERTE FRÈRES

V chuti je Champagne

Ultradition Extra-brut elegantní a svěží, s chutí zeleného jablka, hrušky, citrusů a jemnými tóny kvasnic a minerálů. Má vynikající rovnováhu mezi svěží kyselinkou a bohatou ovocnou sladkostí, s dlouhým a čistým závěrem. Intenzivní a komplexní vůně s tóny čerstvých jablek, hrušek, citrusů a bílých květů. V pozadí se objevují jemné tóny mandlí a briošky. Perfektní volba jako přípitek na Štědrý den nebo Nový rok.

1 050 Kč / 0,75 l

❻ DOMAINE DAMBRUN Skvělé víno L’Echapée rouge 2022 je výsledkem náročných procesů vinifikace a zrání stejně jako kvality odrůd Syrah a Grenache, které pro toto víno rostou na vinicích nacházejících se na úpatí slavného Mont Ventoux. Jemná rovnováha mezi štědrostí provensálského slunce a energií bohatých a rozmanitých půd se u tohoto vína projevuje velmi bohatou aromatickou škálou. Je skvělé k pití již jako mladé, ale vychutnat si ho lze i po více než deseti letech zrání. Skvělý doplněk ke kachně nebo huse na svatého Štěpána.

501 Kč / 0,75 l

Každá byla jiná, s motivy zimní krajiny

SISLEY Ikonická vůně Eau du Soir přichází na předvánoční trh v limitované edici, jejíž etiketu i krabičku ozdobila britská umělkyně Fee Greening. Inspirací se jí stala Paříž, kterou ztvárnila jako pohádkové město pod hvězdnou oblohou. Použila k tomu techniku tradiční kresby máčeným perem a tuší. A vůně? Ta je elegantní, nadčasová a chyprová. Hlava je citrusová, srdce květinové a základ pižmo-ambrový.

↘ www.sisley-paris.com/cs

MOSER Váza Drop je inspirována kapkou vody. Tato malá, ale fascinující součást přírody symbolizuje čistotu, neuchopitelnost, křehkost, ale zároveň i sílu. Váza Drop přetváří její prostou krásu v umělecký objekt. Díky promyšlenému designu a precizní ruční práci světlo prolíná vázou jako skutečnou kapkou vody a vytváří působivé efekty. V barevné kombinaci beryl vrstvený šedou připomíná kapku deště padající sametovou tmou.

6 580 Kč / 100 ml

↘ www.moser.com 95 000 Kč

PHILIPS TV 55OLED819 Tento elegantní OLED Ambilight TV vás nadchne realistickým obrazem a silným zvukem Dolby Vision a Dolby Atmos. Krásně tenká obrazovka bez rámečku s úhlopříčkou až 139 cm se postará o to, aby se všechna vaše pozornost soustředila na akci — zatímco záře funkce ambilight ještě zvýší dojem velikosti a umožní vám ponořit se hlouběji do zážitku, který vás doslova pohltí.

↘ www.philips.cz

o ceně

1. Přehozy Hästens, měkké a mimořádně lehké, ručně vyrobeny ze 100% vlny mladých alpak. 2. Měkké pohodlné bavlněné pyžamo s náprsní kapsičkou. Vyrobeno ze 100% bavlněného saténu. 3. Naše nejjemnější saténové prádlo vám dá pocit, že vás obklopuje hebká ulita z prachového peří. Dlouhá bavlněná vlákna propůjčí látce nádherný lesk. 100% česaný bavlněný satén. BE AWAKE FOR THE FIRST TIME IN YOUR LIFE® | HASTENS.COM

HÄSTENS CONCEPT STORE | Vinohradská 33, 120 00 Praha 2 | Štursova 3 Brno - Žabovřesky

❶ BREITLING

Design hodinek

a detaily evokujícími štěstí a klid.

❷ STETSON

Superocean Automatic Super Diver vychází ze šedesátkových potápek. Vynikají

zeleným číselníkem s maskáčovým vzorem, který doplňují výrazné indexy a ručky s vrstvou Super-LumiNova. Uvnitř titanového pouzdra pracuje automatický strojek s rezervou chodu 42 hodin. ↘ www.carollinum.cz

155 000 Kč

Stetson není jen výrobcem čepic a klobouků, v jeho portfoliu najdete i rukavice z ovčí kůže. Mají speciální úpravu, díky které s nimi můžete ovládat třeba dotykovou obrazovku mobilního telefonu. Vnitřní hřejivá vrstva je vyrobena z polyesteru. ↘ www.gentlemanstore.cz

2 490 Kč

❸ OLSSON & JENSEN

Švédská značka v sobě spojuje moderní přístup a vintage prvky, které zaručují časem prověřenou kvalitu. Příkladem může být kolekce nádobí Salt z nepravidelně glazované kameniny, která je ručně vyráběná v Portugalsku. ↘ www.nila.cz

od 579 Kč

❹ THE KOREAN COOKBOOK

Jedna z nejlepších korejských kuchařek obsahuje ohromující sbírku více než 350 receptů. Nechybí ty na tradiční korejská jídla, nudle, hotpoty, knedlíky, kaše, nebo lahodné a netradiční dezerty. ↘ www.pagefive.com

1 180 Kč

lamella

Design by Lucie Koldova

Večer před Štědrým dnem je rozsvítil

GUCCI Flora Gorgeous Orchid je dámská parfémová voda, která odráží okouzlující alchymii vlastního realizovaného snu a pomáhá posílit tvůrčí sílu. Je obohacena infuzí čerstvého vánku, kde akord Ozonic navyšuje bohatství příjemné vanilkové orchideje. Znovuplnitelný flakón má zářivě žlutou barvu a je zdobený ikonickým vzorem Gucci Flora, který pro značku v roce 1966 vytvořil Vittorio Accorner.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

4 300 Kč / 100 ml

CHLOÉ L’Eau de Parfum Intense je návyková květinová vůně pro ženy, která se otevírá živými, šťavnatými malinovými tóny, podtrhujícími smyslnost růže, která se pod ní skrývá. Hodí se pro každou příležitost a vydrží vonět po celý den. Určitě zaujme i designem svého znovuplnitelného flakónu, který získal nový vzhled a který je opatřen elegantním štítkem.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

3 600 Kč / 100 ml

BOSS BOTTLED ABSOLU Nový podmanivý dřevito-kožený parfém je formulovaný v dosud nejvyšší koncentraci z celé rodiny těchto ikonických vůní. Vyzařuje maximální sofistikovanost. Otevírá se texturovaným koženým akordem s povzbuzující esencí kadidla. V srdci tepe pačuli s absolut z myrhy a základ tvoří cedrové dřevo a ovocné esence Davana.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

3 570 Kč / 100 ml

v městské galerii a jejich září

FALCONERI Tip na luxusní a zároveň praktický dárek je kašmírový svetr od značky Falconeri, která se na něj specializuje a nabízí hned několik druhů jeho zpracování. Mezi jejich ikonické produkty patří svetr Ultrafine a Ultrasoft, dostupné v různých barevných variantách, které zaručeně potěší každého.

↘ www.falconeri.com 4 999 Kč / Ultrafine; 5 299 Kč / Ultrasoft

INTIMISSIMI Personalizované hedvábné pyžámko od Intimissimi je perfektním dárkem pro každého, kdo touží po rafinovaném vzhledu a pohodlí. Pyžámka jsou dostupná v jemných, elegantních odstínech i výraznějších barvách a online nyní najdete možnost personalizace, například vyšití iniciál, což udělá dárek opravdu jedinečným.

↘ www.intimissimi.com

INTIMISSIMI UOMO Obdarujte muže svého života stylově s Intimissimi Uomo, značkou inspirovanou životním stylem a potřebami moderního muže. Skvělým tipem na dárek je toto vánoční pyžamo, navržené s ohledem na maximální pohodlí a styl. Ať už v elegantní modré nebo sváteční červené, s tímto dárkem neuděláte chybu.

↘ www.intimissimi.com

❶ PERFUMER H

Ačkoliv značka pochází z Velké Británie, vonné tyčinky si nechává na míru vyrábět v japonském Kjótu u tradičního výrobce. Ten je dodává i do tamních budhistických chrámů. Každá z tyčinek hoří 30 až 40 minut a voní lehce kouřovou dřevitou vůní cedru a kadidla.

↘ www.ingredients-store.com

1 050 Kč

všechny místní obyvatele.

❷ FOLBEUR

Když se spojí kvalitní italská kůže a řemeslná zručnost českých brašnářů, samo o sobě to ještě nic neznamená. Když se ale do vzorečku přidá i minimalistický design, vznikne nadčasová kabelka, která obstojí i v zahraniční konkurenci. Jmenuje se Macaron Petit a nabízí se ve 14 barvách.

↘ www.folbeur.com

8 200 Kč

❸ LONGINES

Elegantní dámské hodinky Mini DolceVita jsou inspirované legendárním modelem Longines z roku 1927. Disponují decentním vodotěsným pouzdrem z nerezavějící oceli, váží 25,1 g a pohání je quartzový strojek. Díky praktickému mechanismu lze řemínek snadno vyměnit za jiný. ↘ www.carollinum.cz

40 300 Kč

❹ DIPTYQUE

Vánoční edice flakónu s parfémovou vodou Orphéon přinese do vašich životů pulzující atmosféru pařížského jazzového klubu, který byl v 70. letech minulého století oblíbeným místem umělců a intelektuálů. Voní po bobulích jalovce, tonka fazolích, cedru a jasmínu.

↘ Prodává Diptyque, Vězeňská 6, Praha 1

4 150 Kč / 75 ml

FOTO

Jeho lucerna se stala symbolem toho,

.PEPPER..FIELD Česká značka se letos stala největším exportérem Kampotského pepře na světě a Češi jeho největšími konzumenty. S jejich vánočními dárky se tak trefíte statisticky do vkusu téměř každému! Letos doplnili dárkové sady o vánoční limitovaný .pepper..gin s hvězdným prachem od Žufánka nebo kouzelným dárkem ve spolupráci s českou značkou LASVIT.

↘ www.pepperfield.cz

2 499 Kč

TOM FORD Dárkový set Tom Ford Ombré Leather je prostoupený květinově koženou vůní, která evokuje krásy pouště amerického západu. Bohatý tón černé kůže se v ní prolíná s pačuli, vetiverem a jasmínem arabským. Ve stylové černé krabici najdete parfémovou vodu o obsahu 50 ml a menší 10 ml verzi se stejnou vůní, která je ideální na cesty.

↘ Prodávají vybrané parfumerie

VOUCHER

KLUBPŘÁTEL MUZEUMKAMPA

CAMPARI Nechte se okouzlit intenzivní chutí a sytě červenou barvou italské ikony. Campari, zrozené z opravdové vášně a označované jako „red passion“, je srdcem těch nejtrendovějších koktejlů. Vychutnejte si třeba osvěžující Campari Spritz — naplňte sklenici ledem a přidejte 2 díly Campari, 3 díly prosecca a 1 díl sody. Promíchejte a vložte plátek pomeranče. Udělejte radost sobě nebo svým blízkým. Například dárkovým setem Campari s elegantní sklenicí, který vás přenese přímo do srdce Itálie.

↘ www.warehouse1.cz

MUSEUM KAMPA Darujte svým blízkým umění! Darujte jim členství v Klubu přátel Musea Kampa, v němž získají neomezený vstup nejen do samotného muzea, ale i do Werichovy vily, na doprovodné programy nebo rodinné workshopy. Dalším bonusem jsou pozvánky na vernisáže, slevy na katalogy a mnoho dalšího. Na viděnou v Museu Kampa!

↘ www.museumkampa.cz/klub-pratel

od 1 100 Kč / rok

5 280 Kč

❶ TAM NAHOŘE

V knize plné nevyprávěných příběhů tatranských chat najdete úvahy o drobných příhodách, ale i skutečné legendy, které by neměly chybět v repertoáru žádného milovníka hor. To vše doprovází 504 fotografií. Ze stejné edice si můžete pořídit ještě knihu Na chrbte! ↘ www.pagefive.com

1 250 Kč

❸ PRINTWORKS

Probuďte ve svých dětech stavitelskou vášeň a pořiďte jim stavebnici Tumbling Tower. A když půjdou spát, můžete ji využít jako společenskou hru pro vás a vaše přátele. Pravidla jsou jednoduchá — jednou rukou budete vytahovat kameny, druhou pít víno. Komu věž spadne, prohrává. ↘ www.nila.cz

799 Kč

❷ THE OLPHACTORY Bright, ale třeba i Hygge, Pause nebo Blessing. To všechno jsou názvy vonných svíček od španělské značky

The Olphactory, která byla založena roku 1997 a která dnes své vonné produkty prodává po celém světě. Tahle voní po skořici s pomerančem. ↘ www.fann.cz

325 Kč / 135 g

❹ OLYMPUS

Pokud jste se rozhodli opustit svět digitální fotografie a vrátit se ke starému dobrému analogovému focení, zrcadlovka Olympus OM-10 je pro vás ideální. Součástí balení jsou i dva objektivy. Jedná se o použitý kousek, který se perfektně hodí pro začátečníky. ↘ www.polagraph.cz

9 999 Kč

světlo do života každého z nás.

ELECTROLUX Tyčový vysavač Electrolux 600 vám pomůže bez námahy vysát všechny povrchy a čalounění, a dosáhnout tak bezchybných výsledků. Zajišťuje prvotřídní sběr prachu a rychlou výměnu hubic, abyste mohli snadno vysát různé povrchy. Hubice PetPro je speciálně navržena, aby zachytila zvířecí chlupy a prach z vašeho nábytku.

↘ www.electrolux.cz

PHILIPS SOUNDBAR TAB6309 S technologií zvuku, který vás pohltí, a mimořádně kompaktním bezdrátovým subwooferem zaplní tento tenký SoundBar 2.1 vybavený technologií Dolby Atmos celou místnost zvukem, aniž by sám zabíral mnoho místa. V kombinaci s Ambilight TV skvěle vylepší atmosféru všeho, co zrovna sledujete.

↘ www.philips.cz

JAVORINA Křesílko Y vstupuje do vašeho domova svým hřejivým objetím jako všestranný doplněk interiéru, který otevírá pestrou škálu použití od jídelny a formálního sezení po univerzální solitér v obývacích prostorách. Tichou estetikou a pohodlím vytváří prostor pro osobní rozjímání.

↘ www.javorina.com

#E-MTB #INTEGRATEDBATTERY

#ELEVATIONASL

Rám double butted hydroformní dural 6061 27.5" (integrovaná baterie), vzduchová, uzamykatelná RST F1RST 110 -15 Air, motor Shimano Steps EP-600, 250 W, baterie Shimano E-806 Li-Ion, 36 V/17,5 Ah/630 Wh, komponenty Shimano Cues 6000 1 × 11 (38/11- 50), hmotnost: 23,4 kg/17".

4% sleva na investiční nemovitost

• Výnos až 16,6 % ročně

• Zajištění výhodného financování

• Profesionální správa jednotky

Jen do 31. 12. 2024 skyline chodov. cz

Roční předplatné časopisu Muži

v Česku

čísel za 570 Kč + dárek v hodnotě 979 Kč

Nemůžete časopis sehnat ve vaší oblíbené trafice?

Aktuální číslo si nově můžete objednat také online za 95 Kč (stejná cena jako na stánku, včetně poštovného). Časopis pak během pár dní dorazí až do vaší schránky.

Objednávejte na send.cz a muzivcesku.cz

Balíček vlasových produktů NIOXIN

Komplexní rutinní péče při prvních příznacích řídnutí vlasů obsahuje šampon (150 ml), kondicionér (150 ml) a bezoplachové sérum (50 ml).

Řídnutí vlasů je jedním z nejčastějších problémů, které trápí mužskou kštici. Řešením může být pravidelné a dlouhodobé používání 3 pečujících produktů z řady NIOXIN SYSTEM 1 s obsahem účinného niacinamidu a biotinu. Vlasy i pokožku hlavy důkladně čistí a revitalizují, stimulují vlasové folikuly a kořínkům dodávají živiny. Dále zabraňují nadměrné tvorbě mazu a celkově zlepšují kondici i zdraví pokožky hlavy. S tím vším pomáhá obsažený kofein, olej z listů Menthy arvensis a máty peprné a v neposlední řadě již zmíněný niacinamide, který je formou vitaminu B3 a má pozitivní účinky na růst vlasů. Více na www.mojewella.cz