Dolce Vita, 5 2024

Matěj

landrover.cz/range-rover

AGENDA

Silencio otevírá nový klub v New Yorku

ARCHITEKTURA

ROZHOVOR

S režisérem

Matějem

Chlupáčkem

AGENDA

Dům barev a světla v Los Angeles

52 58 62

GAMPA & Sféra v Pardubicích

66 30 48 75

BACKSTAGE

V mikulovské

dílně Daniela

Piršče vzniká křehký svět

INTERIÉR

Srdcem bubenečského bytu je rozlehlá chodba

PULSE

INTERIÉR

Naše nové útočiště v Curychu

Nejlepší středoevropský design a architektura ve výběru PULSE awards

ARCHITEKTURA

Zapomentué

kino v indickém

Chandigarhu

86 94

90

PROFIL

Příběh Ester

Krumbachové

DESIGN

Jakými televizemi jsme přijímali informace ve 20. století

102

ARCHITEKTURA

Ikonické domy stříbrného plátna

INTERIÉR

Vznešená proměna aténského skladiště

122

DESIGN

Milánský design week v odstínech hliníku i hnědého dřeva

138

MÓDA

mladí návrháři i ikonické filmy v progresivním dialogu

INTERIÉR

Na návštěvě milánského bytu se značkou Brokis

168 172

AGENDA

Navštivte výstavy, které nás zaujaly

Na skok v nové pražské kavárně Neosly 116

130

ARCHITEKTURA

3 000 architektonických detailů na výstavě v Miláně

GASTRO

174

SHOWROOM

Vychytávky pro váš snadnější život

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

ŠÉFREDAKTORKA Lenka Šubrtová

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková

VEDOUCÍ REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

FOTO NA OBÁLCE Branislav Šimončík

AUTOŘI

Renata Koblicová

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Filip Beránek

Nazar Chernyy

Aleš Jungmann

Tereza Kabelková

Branislav Šimončík

Adam Štěch

Vojtěch Veškrna

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.;

Apolinářská 3 120 00 Praha 2

PRODEJNÍ

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s.  r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz. Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

PERLOVÉ TÝDNY

14. – 19. 5. PRAHA 1 Na Příkopě 16 • 21. – 26. 5. BRNO Česká 23

4. – 9. 6. OSTRAVA Avion Shopping Park

5. – 2. 6. BRATISLAVA

11. – 16. 6. PRAHA 1 Pařížská 7

Filmy mají kouzelnou vlastnost, jedinečnou schopnost přenést nás do různých světů, vyvolat hluboké emoce a obohatit naši představivost. Provází mé cesty, jsou mi zdrojem inspirace jak v architektuře, tak módě a vedly i naše myšlenky v redakci při výběru tématu květnového vydání.

Můj oblíbený? Napadá mě hned několik titulů a především staveb v nich, jež mě zaujaly mnohdy dřív než hlavní postava. Miluju filmy, ale pravdou je, že mé subjektivní hodnocení často podléhá síle hudby a kulis, v nichž se odehrávají. Třeba Single Man, americký film z roku 2009, který natočil jako svou režijní prvotinu slavný módní návrhář Tom Ford podle knižní předlohy Christophera Isherwooda. Dramatický děj zasadil do útrob modernistické Schafferovy rezidence, kterou postavil jeden z mých nejoblíbenějších architektů, John Lautner, a to v roce 1949 pro matku svého kolegy. Dům z červeného dřeva, betonu a skla, ukrytý v zalesněném údolí na úpatí pohoří Verdugo v Kalifornii, se otevírá dubovému lesu a Colin Firth v něm po boku krásné sousedky v podání Julianne Moore utápí žal a osamění. Nebojácnost, s níž Lautner zasazoval své stavby do příkrých svahů a skalisek, učarovala hned několika filmovým producentům, ale o tom všem se rozepisuje Adam Štěch v článku Filmová architektura.

Sorrentinův opus na život stárnoucího spisovatele se šarmantním Tonim Servillem v hlavní roli, Velká nádhera, na můj seznam míst nezbytně nutných vidět připsal hned několik zákoutí Říma. Slavnou klíčovou dírku mám již odškrtnutou! V domácích kulisách mi v hlavě uvízl film Amerika z roku 1994 režiséra Vladimíra Michálka, který vznikl podle knižní předlohy Franze Kafky s unikátními scénickými návrhy malíře a sochaře Jaroslava Róny a s Jiřím Lábusem excelujícím v roli strýce Jakoba. Výtvarné ztvárnění připomíná filmy Karla Zemana a bezvýchodnost situace hlavního hrdiny umocňují scény točené v Národním památníku na Vítkově nebo v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad z 30. let od architekta Plečnika.

Když se ponoříme do světa filmů, často zjistíme, že jsou víc než jen formou zábavy. Vizuální kompozice, kamera a režie mají stejný umělecký význam jako jakýkoli obraz nebo socha. Jsou mocnou formou umění, která má schopnost hluboce ovlivnit náš život.

A foto momentka pro tento měsíc je vzpomínkou na město filmu, Los Angeles, a je pozváním na rande s květnovou dolCevitou. ●

šéfredaktorka Lenka Šubrtová

ELIO armchair by Yabu Pushelberg OTTO dining table by Marc Merckx

Konsepti Praha, Komunardů 32

Konsepti Brno, Heršpická 11d

Nekonečný příběh

TEXT

Lenka Šubrtová 〔LŠ〕, Jan Králíček 〔JK〕, Adam Štěch 〔AŠ〕

Na odvětví nebo prostoru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře

dolCevity.

BYE BYE, BLACKBIRD

design 〔AŠ〕

Historici designu o něm mluví jako o nejradikálnějším z radikálů. Italský designér Gaetano Pesce, který odešel 3. dubna ve věku 84 let, se symbolicky rozloučil retrospektivní přehlídkou v milánské Biblioteca Ambrosiana, kterou ještě stačil sám připravit. „Výstavou Nice to See You jsem chtěl poukázat na některé důležité aspekty své práce. Po mnoho let se snažím, aby moje objekty nebyly jen harmonickým spojením funkce a formy, ale především nositeli důležitých poselství. Jsem potěšen, že řada mladých designérů jde právě tímto směrem,“ napsal Pesce o své tvůrčí filozofii. Experimentální nábytkářskou tvorbou nastolil zcela nový diskurz užitého umění, které se i díky němu stalo svébytným vyjadřovacím prostředkem, jak to například demonstruje jeho feministicky pojaté křeslo Up pro značku C&B (Dnes B&B). „Ačkoli se jeho dílo zdálo být rozmarné, je také dost politické. Na rozdíl od jiných způsobů komunikace může Pesceho židle přinést politické prohlášení přímo do domácnosti,“ napsal ve svém nekrologu pro New York Times Fred A. Bernstein.

FIRE WALK WITH ME

interiér 〔LŠ〕

Zapomeňte na Studio 54 a přivítejte Silencio New York, nejnovější pobočku ikonického pařížského nočního klubu, který navrhl David Lynch. Nové Silencio spojuje esenci francouzského vkusu s charakterem New Yorku a jeho autorem je majitel Crosby Studios, Harry Nuriev, známý také svými aktivitami v oblasti sběratelského designu, módy a virtuální reality. Při tvorbě nového interiéru se rozhodl odstranit dřívější složitý labyrint místností. „Prostor jsem zjednodušil o jednu prostřední, obdélníkovou červenou kapsli, která vyniká a slouží jako hlavní taneční parket,“ vysvětlil. „Pracoval jsem s barevnou kombinací, texturou a osvětlením, abych klubu vdechl sexy atmosféru, ale také špetku ironie, o což se snažím u většiny svých projektů.“ Prostor ve tvaru šperkovnice je ukotven monolitickým DJ pultem a barem, který se táhne podél jeho zadní části. Zatímco hlavní parket se rychle zaplňuje tanečníky svíjejícími se v oduševnělých elektronických rytmech, VIP hosté mohou odpočívat v monochromatických saloncích, ukryti před zraky ostatních za závěsy vesmírných kajut. Obrysy místností sledují tenké pruhy zářícího červeného osvětlení, které rámují dveře a otvory do různých malých salonků. Stěny a podlaha pokryté červeným plyšovým kobercem jsou odkazem na atmosféru Lynchova seriálu Twin Peaks. Celé aranžmá pak dává pocit, jako by se člověk ocitl v zákulisí velkého divadla.

Design by Martin Ballendat

Lotus

BLACK LODGE

móda 〔JK〕

Poté, co je zavražděna královna maturitního plesu Laura Palmerová, přijíždí do Twin Peaks zvláštní agent FBI Dale Cooper. Píše se 8. duben 1990 a americká ABS vysílá první díl seriálu Davida Lynche a Marka Frosta. Kultovní drama, kde svérázný agent FBI vyšetřuje vraždu mladé ženy v ještě svéráznějším městečku Twin Peaks, nyní dostává novou podobu v pánské kolekci na podzim a zimu 2024/25 japonské značky Undercover. „Wonderful and Strange“ zahrnuje formální oblečení, outdoor, ale i běžné a každodenní oblečení. Boty vznikaly ve spolupráci s Vans, Georgem Coxem a Guidi, klobouky s Kijimou Takayukim. Řada oděvů vypadá na první pohled extrémně ležérně, ale mají propracované výšivky nebo jiné couture techniky v detailu. Celkový dojem? Temná atmosféra, co sluší každému, kdo si náhrává osobní deník na kazetový diktafon.

SURREÁLNÉ DRAMA

móda 〔JK〕

Dokonalé šaty na červený koberec vznikají několik týdnů, někdy i měsíců. Ty, které si na sebe oblékla herečka Carey Mulligan ve středu 21. února 2024 na 74. Berlinale, navrhl v pařížském ateliéru módního domu Schiaparelli jeho krealtivní ředitel Daniel Roseberry. Silueta přesýpacích hodin vychází z tématu jarní haute couture kolekce. Dvoudílné šaty bez ramínek z černého sametu a žeržeje v tělově-pudrové barvě mají dvě diametrálně odlišné části. Ta přední, minimalisticky korzetová, ostře kontrastuje s dramatem, co se odehrává vzadu, kde se drapérie kaskádovitě spouští až na zem.

PROSTOR PRO FANTAZII

design 〔LŠ〕

Fascinující textury a pohyb mořských živočichů i rostlin inspirovaly kreativního ředitele české značky Klimchi Františka Jungvirta pro novou kolekci útlých váz s ostny. Silueta vázy má evokovat japonskou rybu fugu, podle níž dostala svůj název, a její ostny pak symbolizovat schopnost přírody se bránit. Vznikly vázy plné života s přesahem do umění, čekající na fantazii diváka. Průsvitné sklo v tmavších barvách připomíná barvy mořských živočichů a zároveň zrcadlí hru světla oceánů. Uměleckého focení se ujalo duo Shotby.us, známé svým experimentálním přístupem. Výsledná série fotografií nás přivádí do imaginárních světů neprozkoumaných mořských hlubin. Generické sci-fi tvary, smyšlené rostliny a živočichové, jejich barvy a vlastnosti lákají pod vodní hladinu víc než samy mytické Sirény.

INTERNATIONAL FESTIVAL OF ARCHITECTURE & DESIGN

hlavní partneři partneři

mediální partneři

BAREVNÁ ŠKÁLA JEMNOSTI

design 〔AŠ〕

Od ocelové monochromatičnosti přes jemné odstíny modré až po uhlazené polychromované maskování. Estetika současného designu se na příkladu tří zcela odlišných příkladů nábytku, módního doplňku a vázy ubírá cestou barevné saturace a jemnosti světla. Jihokorejské studio Sibisibi kombinuje v nábytku Flat 3D-tištěný plast a šedivý hliník. Populární světle modrou s podobným éterickým dojmem použila v aktuální kolekci střevíčků i značka Mugler nebo hamburská designérka Anna Resei, která ji zakomponovala do své kolekce doplňků „A New Kind of Water“.

TRANSFER ONDŘEJE TRÉGLA

móda 〔JK〕

Životní přesuny od těch studijních (ČVUT, Technická univerzita v Liberci, ESMOND v Paříži a Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem) až po ty pracovní (stáž u Zoltána Tótha a v Acne Studios) inspirovaly designéra Ondřeje Trégla k tématu jeho diplomové práce. Hlavní impuls přišel ale ve Stockholmu. Vytvořil si tři základní moodbordy, ze kterých konstruoval svou širokoškálovou ready-to-wear kolekci, jež bude mít 21 looků. Návrhářský deník si plnil skicami od léta 2023, kdy cestoval mezi Švédskem, Českem, Slovenskem, Itálií a Francií. Sportovní i pracovní oděvy, turistické oblečení nebo šusťákové šaty zastřešuje jedno velmi osobní téma: fotbal.

„Produkování je hobby a režírování je vášeň,“

říká a ve svých třiceti letech spoluvlastní produkční společnost, v níž se svou kolegyní staví skvělé projekty od A do Z. Svou kariéru u filmu začal Matěj Chlupáček trochu podobně jako Quentin Tarantino. Dětství strávil ve společnosti videokazet z půjčovny svých rodičů a zkouknul klidně i tři filmy denně. Nakonec se v sedmnácti rozhodl, že natočí vlastní film a z tohoto vytýčeného směru už neuhnul. My jsme si jeho práce všimli až díky celovečernímu snímku Úsvit, ale během našeho povídání přišla řeč také na spoustu jiných projektů ze stáje Barletta.

TEXT Tereza Finková FOTO Filip Beránek

Matěj Chlupáček

TF Kromě výjimečného příběhu mě film Úsvit zaujal i svou architekturou, scénografií a kostýmy. Do jaké míry jako režisér a producent zároveň ovlivňujete výtvarnou podobu filmu? MCH Úsvit vznikal docela dlouho. Když jsem ho začal plánovat, napsal jsem si stostránkový treatment, který popisoval nejen přístup k postavám, příběhu, ale právě také vizualitu filmu. Ta měla být od začátku hodně vyhraněná tím, že se odehrává v baťovském světě, jenž je známý svou architekturou, ale i „škatulkováním“ věcí. To vše jsem se snažil promítnout nejen do architektury prostor, ale třeba i do kostýmů. Když jsme pak s producentkou Majou Hamplovou vybírali pro Úsvit architekta, padla volba na Heinricha Borárose, což je původem maďarsko-slovenský architekt, který ale dlouhá léta pracuje v Čechách a je mimochodem držitelem ceny Evropské filmové akademie za film Alois Nebel. Má hodně výtvarný rukopis, pracuje i v divadle a má smysl pro symboliku, která byla v Úsvitu nesmírně důležitá. Takže všechny lokace jsme s Henrim vybírali společně.

Lidi se obecně bojí kroků do zahraničí, přitom opravdu stačí jen vzít telefon nebo napsat zprávu. A samozřejmě mít projekt připravený tak, abyste ho mohli okamžitě odprezentovat.

TF Můžete trochu rozvést zmíněnou symboliku, která je v Úsvitu důležitá?

MCH Baťovské ženy nosí výhradně červenou, jsou pojmenovány jen funkcí svého manžela, ty postavy ani ve scénáři, ani ve filmu nemají žádná jména. Všichni muži kolem Aloise, ředitele továrny, nosí zase cihlovou, všichni pracovníci nosí zelenou a Helena jako jediná figura obléká pouze modré šaty, což je vlastně v rozporu s dobovým vnímáním ženy, která neměla vybočovat z řady. Helena ale byla jiná.

TF Kromě architekta jste si pro film vybral ještě několik dalších výrazných spolupracovníků, jako je například americká koloristka Natasha Leonnet.

Co bylo vlastně jejím úkolem?

MCH Každý film, potom, co se sestříhá, prochází tzv. color gradingem. Přijdete do postprodukčního studia a veškerý materiál, který jste natočili, musíte obarvit, dát mu barevnou stylizaci. Já jsem Natashin dlouhodobý fanoušek. Vdechla barevný život filmům jako La La Land nebo Whiplash. Těsně předtím, než jsme začali připravovat Úsvit, zrovna dokončila snímek Spiderman: Napříč paralelními světy. A shodou okolností žila v 90. letech v Čechách, kdy tady půl roku pracovala jako postprodukční supervizorka filmu Mission Impossible, který se tu natáčel. Skrze jednu společnou kamarádku jsem se k ní dostal a napsal jí zprávu na Instagram, že bych byl moc rád, kdyby s námi dělala na filmu Úsvit.

Ona se pro ten projekt nadchla a vlastně se mnou pracovala už na prvních barevných koncepcích během natáčení kamerových testů rok a půl před natáčením filmu. Vizuální klíč jsme hledali společně, stejně jako jsme rozhodovali, zda film natočit na digitál nebo na filmovou surovinu, nakonec tedy zvítězila „pětatřicítka“.

TF Jak se vám podaří pro český film získat takové zahraniční jméno?

MCH Lidi se obecně bojí kroků do zahraničí, přitom opravdu stačí jen vzít telefon nebo napsat zprávu. A samozřejmě mít projekt připravený tak, abyste ho mohli okamžitě odprezentovat. Mít to stručné, krásné a vědět, co chcete. V momentě, kdy to všechno umíte dát dohromady, tak vám nic nebrání v tom pracovat vlastně s kýmkoli. Stejné to bylo vlastně i se

Simonem Goffem, autorem hudby. Napsal jsem jeho agentce a spolupráce mohla začít.

TF Film Úsvit nezískal žádného Českého lva, ačkoli měl skvělé recenze.

Mrzí vás to? A jak moc je toto ocenění pro filmaře směrodatné?

MCH Směrodatné to není vůbec. Určitě člověku udělá radost, ale nemyslím si, že to říká něco o kvalitách snímku a ani to žádným způsobem nepomáhá další cestě filmu v kinech. Úsvit měl premiéru v říjnu, jeho festivalová cesta začala na začátku letošního roku v Palm Springs (když nepočítám premiéru v Karlových Varech) a od té doby cestuje po festivalech po celém světě. Čeští lvi v zahraničí nikoho nezajímají. Ten film je podle mě natolik výlučný tematicky, že většina filmové akademie, která se skládá z lidí, jimž je přes 60 let, vlastně k tomu tématu nenajde jednoduchou cestu.

TF Znamená to tedy, že pro Českou filmovou akademii platí We have never been modern, což je anglický název filmu Úsvit?

MCH Myslím si, že jo. Obecně mě hlasování akademie trápí a snažíme se s tím v prezidiu něco dělat. Je totiž založeno na čistě subjektivních dojmech, co je dobré a co ne. Ale myslím si, že například o filmu, který jde kandidovat na Oscara, má rozhodovat více faktorů, jako je kredibilita zahraničního sales agenta, festivalová premiéra, srozumitelnost tématu v zahraničí. Je to podle mě víc strategická než kvalitativní volba. Akademici si pletou Oscara s Českým lvem a v důsledku toho neměl český film nominaci na Oscara 30 let.

TF Česká televize právě odvysílala osmidílný seriál To se vysvětlí, soudruzi, který jste produkoval a pět dílů i režíroval. Hned v tom prvním se objevila novostavba Dílny Opatov od ateliéru 111 architekti, což mě upřímně nadchlo. To vy jste z nich udělal dobové JZD a „místo činu“?

MCH Ano, hrozně jsem toužil po něčem, co bude mít sci-fi nádech, bude se hodit do konkrétního příběhu a sehraje roli JZD, v němž se děje něco nelegálního. Viděl jsem snad všechna zemědělská družstva v Česku i na Slovensku, hledal jsem v Polsku, ale nic se mi nelíbilo. Bylo nesmírně těžké to správné místo najít. V dobrém slova smyslu jsme i bojovali s architektem seriálu Milanem Býčkem, který trval na tom, že to musí být dobová stavba, ale já jsem tvrdil, že to musí být právě taková zcela jiná, specifická budova.

TF Jak je vůbec tento seriál přijímán veřejností?

MCH Ten seriál je bizarní v tom, že je to nejúspěšnější český seriál, co se týče zahraničí. Povedlo se nám s ním dostat na seriálové festivaly Berlinale Series a Cannes Series, zastupuje nás ZDF studios, po padesáti letech je to první česká koprodukce s Německem, a získává ohromné množství pozitivních ohlasů zvenku. V Čechách se stalo to, že ho miluje 450 tisíc lidí, kteří se na to dívali, což je málo, potřebovali bychom milion, aby to tady bylo úspěšné. Ale Češi jsou dlouhodobě vychováváni konzervativním nedělním televizním oknem — buď se dojímají, bojí u detektivky nebo smějí u komedie —, tak vůbec nedokážou přijmout tu kombinaci žánrů v To se vysvětlí, soudruzi. Je to dosud největší projekt našeho studia Barletta v rámci produkcí.

TF Váš první film Bez doteku jste natočil v 17 letech. Jak se to stalo? Jak středoškolský student sežene peníze na takový projekt?

MCH S financemi mi tenkrát extrémně pomohl můj táta, který skrz partnery sehnal rozpočet pět milionů korun (dodnes je finančním ředitelem Barletty). Zbytek financovala Česká televize, která do něj vstoupila koprodukčně, ale až po natočení filmu, protože předtím tomu projektu moc nevěřila. Já jsem tedy nebyl producentem svého prvního filmu, produkoval jsem až svůj druhý film Hany, který přišel rok potom.

TF Takže Bez doteku jste „jenom“ režíroval…

MCH Byla to docela jízda. Odešel jsem z druháku střední školy, abych se mohl plně věnovat přípravě filmu. Do školy už jsem se mimochodem nikdy nevrátil. Opustil jsem rodný Liberec a přestěhoval se do Prahy. A vůbec jsem si nepřipouštěl, že by to nevyšlo. Bral jsem to tak, že musím natočit film, který jsem chtěl celý život dělat. Samozřejmě to ale byl stres, zpochybňoval jsem každý krok a bál se, jestli to vyjde. Ale když do toho vlaku naskočíte, musíte tu jízdu dokončit.

Každou sérii jsme se snažili natočit jiným způsobem, který reflektuje vnitřní svět, v němž se Iveta nacházela. Osmdesátky, první série, je celá zahalená v dýmu, dvojka je naopak točená v opulentním devadesátkovém nevkusu. Třetí série je zpracovaná bulvárním, dokumentárním, špinavým způsobem.

TF Jak jste si v českém filmovém rybníčku udělal ty správné kontakty?

Předpokládám, že mladý kluk z Liberce neznal osobně moc lidí od filmu.

MCH Na začátku mého filmového příběhu stáli dva lidi, kteří mi pomohli do toho světa nějak vplout. První a nejdůležitější je kameraman Alexander Šurkala, jehož práci jsem obdivoval při sledování seriálu Terapie na HBO. Zároveň mám rád „jeho“ filmy Karamazovi, Habermannův mlýn, Šeptej a hrozně jsem si přál s ním točit. Napsal jsem mu e-mail, poslal mu scénář, jemu se líbil a za dva týdny jsme se potkali v Praze. Vůbec netušil, že mi je 17, myslel si, že jsem absolvent FAMU a dělám svůj debut. Pomohl mi sehnat tým a provedl mě celým procesem natáčení. Byl se mnou u mnoha prvních projektů až do Polednice. Nakonec jsme spolu točili i třetí sérii Terapie, což byl ve 20 letech můj splněný sen. Tím druhým člověkem byla herečka Hana Vagnerová, která hrála v mých prvních dvou filmech a pomohla mi dostat se do těch správných kruhů. Takže já jsem si filmovou školu vlastně zažíval v praxi.

TF Jak jste se filmově vzdělával?

MCH V období mezi deseti a sedmnácti lety jsem byl schopen vidět tři až čtyři filmy denně. Moji rodiče vlastnili videopůjčovnu, doma jsme měli stovky, možná tisíce videokazet. Naši jsou velcí filmoví fanoušci, takže jsem do filmu vplouval skrze jejich kurátorské oko. Později jsem si už vybíral sám, na co se budu dívat.

TF To mi trochu připomíná příběh Quentina Tarantina, který ale ve videopůjčovně sám pracoval.

MCH Jistá podobnost tam je. (smích) Shodou okolností ale teď v Barlettě spoluvyrábíme film o kameramanovi Robertu Richardsonovi, který s Tarantinem natočil všechny jeho filmy. Když tehdy ještě studentka

kamery Jana Hojdová psala svou diplomku na FAMU, dělala ji právě o Richardsonovi. Napsala mu a požádala ho o korespondenční rozhovor, aby mohla do práce doplnit informace, a on jí odepsal: Ahoj Jano, přijeď za mnou do L.A., budeme si povídat. Jana se s ním začala přátelit a točit ho na place tarantinových filmů. Během covidu spolu byly několik měsíců zavření v jeho domě na Cape Cod, a tak začal vznikat tento krásný dokument. V této chvíli jsme ve střižně a děláme ho v koprodukci s Janinou firmou Bridge films a s HN film.

TF To se tedy máme na co těšit. A jaké další novinky v Barlettě chystáte?

MCH Odpremiérovali jsme novou sérii Málo mě znáš o Ivetě Bartošové, která schytává nádherné recenze a je přirovnávaná ke knížce o Gottovi od Pavla Klusáka, z čehož máme radost. Za měsíc bude mít premiéru finální, třetí minisérie Ivety, která uzavře celou čtyřletou etapu. Do toho jsme dotočili Dceru národa, první seriál pro Canal+ v Česku, s Antonií Formanovou v roli Zdenky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského. Před týdnem jsme dokončili animovaný loutkový film Život k sežrání, což je adaptace slavné francouzské knížky od Mikäela Olliviera. Režírovala ho Kristina Dufková a už teď je prodán do 15 zemí světa a my právě ladíme jeho festivalovou strategii.

TF Minisérie Iveta sklízí dobré recenze za výtvarnou stránku. Její retro look někdo dokonce přirovnal ke Stranger Things. Jakým způsobem jste ji pojali?

MCH To mě těší, protože do toho šlo velké množství energie. My jsme se každou tu sérii snažili natočit jiným způsobem, který reflektuje životní etapu a vnitřní svět, v němž se Iveta právě nacházela. Osmdesátky, první série, je celá zahalená v dýmu, kouři, dvojka je naopak točená v opulentním devadesátkovém nevkusu. Třetí série je zpracovaná takovým bulvárním, dokumentárním, špinavým způsobem. Jsou to tři jiné projekty, jež ale tvoří jeden celek, který podle mě reflektuje její psychický stav. Iveta je pro mě holka s nějakými sny, která se vrhla do světa, který ji úplně zdecimoval, byl jiný než její vnitřní nastavení.

TF Ve vašich filmových a seriálových projektech se střídají podobní herci, respektive herečky jako Eliška Křenková, Anna Fialová. Jsou to vaše oblíbenkyně? Vytváříte si váš herecký okruh, jak je to běžné u některých režisérů?

MCH Nemyslím si, že mám nějaký oblíbený herecký kroužek, ani producentka Maja Hamplová, která dělá obsazení, žádný kroužek nemá. Eliška byla jasná volba pro Úsvit, kam byla v timelinu našich projektů obsazena poprvé. Pak přišla Iveta, kde se nám na roli Ivany Bartošové, sestry Ivety, nesmírně hodila a epizodní role v jednom dílu seriálu To se vysvětlí, soudruzi, to už byla taková legrace.

TF Máte raději ženské hrdinky?

MCH Stoprocentně. Já jsem vlastně netočil nic s vyloženě mužským hrdinou. Seriál Zrádci k tomu nějakým způsobem inklinoval, protože tam byl Cyril Dobrý, ale druhou hlavní postavu hrála Lenka Krobotová. Ženské postavy jsou citlivější a mám pocit, že jim vnitřně víc rozumím než těm mužským. ●

MATĚJ CHLUPÁČEK

*1994 Na začátku 2. ročníku střední školy opustil rodný Liberec, aby v Praze natočil svůj první celovečerní film. Jmenoval se Bez doteku, zvládl ho ještě před 18. narozeninami a za kamerou i před kamerou stála známá jména — Alexander Šurkala a Hana Vagnerová. Spolu s Majou Hamplovou založil produkční společnost Barletta, v níž vzniká několik skvělých filmových a seriálových projektů ročně. Jako producent se podílel na filmech Hany, Polednice, Stínohra a Úsvit a na seriálech To se vysvětlí, soudruzi, Iveta nebo Zrádci. Jako režisér právě objíždí světové festivaly s Úsvitem, dokončil Dceru národa, točil několik dílů „soudruhů“ nebo třetí sérii Terapie.

ŽENA V HLAVNÍ ROLI

❶ IVETA

Ivetu Bartošovou si ve třech minisériích natočených pro VOYO zahrála Anna Fialová.

❷ ÚSVIT

Do filmu Úsvit byla Eliška Křenková obsazena v timelinu projektů studia Barletta poprvé. Pak následovaly další role.

❸ TO SE VYSVĚTLÍ, SOUDRUZI Například jedna epizodní v seriálu České televize v díle nazvaném Paní, vy jste vdova, kde si zahrála mladou vdovu, kterou elektrickým proudem straší její mrtvý manžel.

❹ DCERA NÁRODA

V prvním projektu, který v Česku dokončila společnost CANAL+, se v hlavní roli Zdenky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského, objeví Antonie Formanová.

CREDIT Za poskytnutí prostor na focení děkujeme kavárně Anežka a Národní galerii Praha, která nám zpřístupnila Klášter sv. Anežky. Anežská 812/12, Praha 1, ngprague.cz, anezkapraha.cz.

NOVÁ

PŘÍRODA

architektura 〔AŠ〕

Tvorba španělského ateliéru SelgasCano, který založili v roce 1998 architekti José Selgas a Lucía Cano, se v posledních letech stala synonymem barevné, lehké a transparentní architektury plné svěžích, inovativních řešení. A to jak po konstrukční, tak formální stránce. Jejich práce je známá především díky výrazné polychromii, projekty doslova vyzařují barevnou energii. „Zajímají nás takové budovy, jež navazují určitý vztah k přírodě. Nikoli ty, které se přírodu snaží napodobovat nebo maskovat, ale jsou spíše v přímém protikladu nebo v rozporu,“ hovoří tvůrci o svých projektech, jež aktuálně realizují například i v Kalifornii. Po dokončení tamějšího sdíleného pracovního

centra Second Home v roce 2019, který představuje jakousi buněčnou strukturu desítek oválných pracovních prostor propojených koridory osázenými vegetací, se teď v Los Angeles vrhli na rezidenční projekt zasazený do strmého kopce Mount Washington.

Dvoupodlažní dům vyčnívá ze svahu jako lahodný architektonický dezert. Celý je pokryt výraznou mřížkou tvořenou lakovanými trubkami z recyklovaného hliníku. „Navrhli jsme exteriérovou obálku domu, aby zahalila všechny vnitřní a vnější prostory do kompaktní barevné struktury, poskytla úkryt před sluncem a rámovala fantastické výhledy do krajiny,“ popisují koncept architekti. Zatímco exteriéru dominují abstraktní struktury z hliníkových trubek v různých odstínech žluté, oranžové nebo zelené, interiér charakterizuje kombinace sytě oranžové podlahy a obložení s vestavěným nábytkem z oregonské borovice. Jako by zde dřevo se svou výraznou strukturou odkazovalo k počátkům kalifornského modernismu a projektům architektů Rudolpha Schindlera nebo Gregoryho Aina, kteří tento materiál používali již ve třicátých letech.

kosmetika 〔LŠ〕

VŮNĚ MÓDY

Značky Acne Studios a Editions de Parfums Frédéric Malle se potkávají na křižovatce módy, kosmetiky a umění. Výsledkem je neodolatelná jemnost připomínající dotek kašmíru, kterou umocňuje přítomnost elegantního bílého pižma.

design 〔JK〕

SCI-FI

Výrobce klobouků a čepic Borsalino se v rámci své iniciativy na podporu nastupujících mladých tvůrců spojil s designérem Niklasem Jerochem ze studia Radical Softness, který technologií 3D tisku z PLA (biologicky odbouratelného materiálu získávaného z laktózy, kukuřice a škrobu) vytiskl futuristicky vyhlížející vázy Organic Angel.

design 〔JK〕

KURZ

GEOMETRIE

Hodinky Hermès Cut si pohrávají s geniální jednoduchostí. Ostře vykreslené linie jim propůjčují přitažlivost a osobitou identitu.

HALABALA NA DRUHOU

Ostravská galerie Plato není výjimečná pouze svou budovou, která se stala jedním z finalistů ceny Miese van der Rohe za evropskou architekturu, ale i vnitřním vybavením. Speciálně pro prostory bývalých městských jatek vznikla kolekce ohýbaného trubkového nábytku podle návrhu Yvette Vašourkové, Igora Kovačeviće, Marie Štefanové, Elišky Málkové a Mariny Gonthier ze studia MOBA. Mobiliář galerie je založen především na prvorepublikové tradici funkcionalismu, který posouvá díky komplexnímu tvarování trubkových konstrukcí do současné polohy. Autoři stojí i za hydroponickou stěnou s kapacitou 900 bylinek a salátů měsíčně a instalací rostlin v multifunkčním sále.

TRADICE A TŘENÍ

móda 〔JK〕

Když Jean Paul Gaultier opustil svůj módní dům a dal jej spolu s řemeslnými ateliéry k dispozici jiným návrhářům, snad ani nemohl tušit, jak se jeho odkazu dostane ještě většího významu. Dialog mezi JPG a britskou designérkou Simone Rocha je plný kontrastů. Nahota, kůže, tělo. Prsa, pas, boky. Rovnováha zábran. Subverze, provokace a očekávání. Řemeslná zručnost a kolize. Bravo!

Startovací bydlení s fitness pod 4 mil.

Bydlení vám kompletně zařídíme do 10 týdnů, takže můžete začít bydlet, nebo pronajímat opravdu bez starostí!

Navíc ke všem 2+kk získáte voucher v hodnotě 250 000 Kč na vybavení od Bonami.

HERBÁŘ

grafický design 〔LŠ〕

Nejnovější kreativní počin módního domu Louis Vuitton pod názvem A Perfume Atlas nabízí zcela unikátní pohled do nitra savoir faire parfumérského mistra Jacquese Cavalliera Belletruda. Kniha zve čtenáře, aby následovali tvůrce na jeho cestách za hledáním výjimečných ingrediencí v různých koutech světa. Je oslavou vysokého parfumérství, které je disciplínou poetickou i vědeckou zároveň. Potěší všechny milovníky přírody a krásy. Každá stránka je smyslnou cestou napříč kontinenty za poklady měnících se ročních období. Od májové růže z Grasse přes bangladéšský oud z Assamu až po bergamot z Kalábrie. Kniha dává nahlédnout do tajů těch nejžádanějších surovin, odhaluje tajemství jejich sklizně, extrakce, destilace a mísení, a to prostřednictvím více než dvou stovek akvarelů. Pro celistvý smyslový zážitek je milovníkům značky určena exkluzivní limitovaná edice, jejíž součástí je unikátní pouzdro se 45 lahvičkami s těmi nejjemnějšími extrakty surovin, které osobně vybral a zkombinoval Jacques Cavallier Belletrud. V prodeji bude  ve vybraných buticích za 5 000 euro.

ELEGANTNÍ PUNK

design 〔AŠ〕

RAY OF LIGHT

Stříbrná crossbody kabelka designérky Eva Vontorové, tvořící pod značkou Ether, je inspirována krabicí od mléka. Autorka ji „oblékla“ do kvalitní italské kůže, doplnila cvoky a odnímatelným a nastavitelným řemenem s ramenním polstrováním. Dostala název Imo mini a v nabídce je i v černé barvě nebo bez pokovení. Skvěle padne do ruky, pojme i nejnovější velké smartphony, ale hlavně neexistuje outfit, se kterým by si nerozuměla.

Paprsek světla stojací lampy Beam designéra Davy Grosemanse metaforicky sleduje cestu vzduchem od země nahoru a zanechává za sebou v záři zhmotněnou základnu z nerezové oceli.

móda 〔LŠ〕

Vyžádejte si vzorkovnici COLOR pro Vaši profesionální práci

Kliky M&T jedinečná nabídka18­ti odolných povrchů

CHCI TĚ!

móda 〔JK〕

Kolik kultovních kabelek může ještě vzniknout?

A jak se to vlastně stane? Představujeme dvě novinky a jednu pozapomenutou ikonu, co mají reálnou šanci se právě teď propracovat na vrchol v potravním řetězci. Tak schválně, která z nich to dokáže?

Jak vypadá ideální showroom? Jako místo, kde chcete žít, nebo v případě nuselského obchodu značky luxusního povlečení Lejaan jako místo, kde chcete usnout. Jaromírova ulice, na jejímž začátku se obchod usídlil, je rušnou městskou třídou plnou činžovních domů, hluku tramvají, vlaků i šumu z nedalekého Nuselského mostu. Stačí ale otevřít dveře nově zrekonstruovaného domu z počátku 20. století a atmosféra se zásadně promění. „Při navrhování prostoru mě vedla představa, jak navodit pocit pohodlí, intimity, jak evokovat příjemné ranní

probuzení, kdy je svět (ještě) přátelským místem,“ vysvětluje Peter Požár ze studia Delicode svůj koncept. Za pomoci jemné béžové barevnosti, zaoblení veškerých rohů, plynoucích organických linií a ambientního osvětlení vznikla klidná místnost s prostorem přesně na jednu postel, důmyslně členěný pult a posezení pro hosty. Showroom Lejaan nabízí veškerý sortiment k vyzkoušení i porovnání a každých pár měsíců zcela nový set up postele. Typická scénografická dekorace v proskleném pultu, speciálně namíchaná vůně i sound design se tu skládají ve skutku příjemnou kompozici. Zážitek z nakupování povlečení Lejaan můžete zakončit kávou nebo svačinou ve vedlejší kavárně Neosly (s. 172).

Bag, Chloe

Low Key Hobe, Louis Vuitton

Bracelet

Le City Bag, Balenciaga

UVÁDÍME

VE STAVOVSKÉM DIVADLE

Tučková

O ZTRÁTĚ FILMOVÉ

ILUZE

TEXT Kamil Fila

〔Psal filmové kritiky pro Aktuálně.cz, Respekt, založil vlastní web „Ještě větší kritik, než jsme doufali“ zaměřený na filmovou tvorbu, v současnosti je šéfredaktorem webu Kinobox a s Alenou Julií Novotnou vydává podcast Hodný, zlý a kritický. Pro Dolce Vitu se zamyslel, jaké filmy ho nejvíce zasáhly po vizuální stránce.〕

Kvůli čemu se vlastně díváme na filmy? Většina lidí asi odpoví, že kvůli oddechu, ději a oblíbeným hercům a herečkám. Ani jedno není přímo „výtvarnou“ nebo „vizuální stránkou“. Málokdo si jde přímo oddechnout do galerie obrazů, mnohdy děj dokážeme odtušit i na půl oka při poslouchání dialogů a herci a herečky málokdy sami o sobě mohou být „výtvarným dílem“ či pouhou podívanou. Charisma, ale i herecké schopnosti se neodvozují pouze od vzhledu, tkví v hlase, autenticitě nebo nadživotní nedosažitelnosti.

Když bych tedy měl odpovědět na otázku, které filmy mě nejvíce zasáhly po vizuální či výtvarné stránce, musel bych sáhnout někam do rané, „němé“ kinematografie, protože jenom tam bylo možné, aby můj dojem nedotvářel zvuk. I když, co si budeme povídat, většina z nás si nedokáže představit černobílé burlesky bez rozverného klavírního doprovodu a spousta lidí nezná slavnou sci-fi Metropolis bez elektronických kláves Giorgia Morodera nebo ho mají spojený jen s videoklipem Radio Ga Ga od skupiny Queen.

Pamatuji se ale, jak na mě ty obrazy beze zvuku zapůsobily tak silně, že jsem v nich viděl zvláštní samostatnou obrazovou symfonii — byl to Muž s kinoaparátem od Dzigy Vertova z roku 1929. (Já ho tedy viděl tak o 70 let později.) Zde najednou bylo jasné, že Vertov nesnímá jen „svět, tak, jak je“, ale že ho nějakým způsobem formuje a ze samotných spojů mezi obrazy dělá poezii. Nebyl v tom první, ale využil tu snad všechny tehdy dostupné prostředky. Už to nebyla jen fotografická kvalita, kontrasty světla a stínu a obecně proměnlivá tonalita, ale byly to více expozice, prostřihy, rytmické návaznosti. Už nešlo jen o mizanscénu — kompozici věcí před objektivem, ale o pohyb mezi záběry, o ony mezizáběry, meziobrazy či ideje vyvolávané v našem mozku, naši schopnost domyslet si, co se děje mezi jedním a druhým obrazem. A to nejenom, jaký čas mezi nimi uplynul a co se stalo z jednoho stavu do druhého. Nešlo jen o kauzalitu, pochopení řetězce příčin a následků, jakýchsi nárazů věcí do sebe, ale i o to, co náš mozek dovede chápat asociativně a symbolicky a jak si uvědomujeme, že sledované obrazy jsou produktem nějakého aparátu.

Upřímně, Vertova už nikdo nepřekoná. Ten prvotní úžas nad tím, že tu máme nejen něco realistického a ikonického, co nám dávaly první filmy o příjezdu vlaků a podobně, ale i úžas nad tím, že si uvědomujeme veškerý čas trvání obrazů a jejich vztahy. Už to není jen tak, že někdo zapne kameru, něco nasnímá a pak to utne nebo v kameře dojde film. Najednou je sám film rytmickou skladbou, nejen plátnem, na němž se maluje světlem nebo dokonce „oknem do světa“ a věčnou mumifikací minulosti.

Muž s kinoaparátem je dodnes fascinující tím, jak přináší dvojí kouzlo kinematografie a ihned ho ruší. Můžeme díky němu vidět, jak vypadal Sovětský svaz ve 20. letech, v tomto ohledu zůstává cenným záznamem doby. Vidíme také, že Vertov filmem nechtěl jen rozbít a znovu syntetizovat svět, ale vyloženě vytrénovat naše oko vidět víc a vidět jinak. On tehdy říkal a musel říkat, že mu jde o vybudování „nového sovětského člověka“. A já v tom vidím spíš touhu vybudovat z obyčejných lidí kyborgy. Nasadit nám do mozku jakousi filmovou protézu, naučit nás ostřit na dálku, umět si promítnout najednou více obrazů na sebe, chápat rychlost a kinetiku moderního světa. Muž s kinoaparátem je ten nejlepší 68minutový videoklip všech dob, aniž by potřeboval jakoukoli hudbu k doplnění. Je sám hudbou a evokuje nás jakousi industriální synestezii — slyšíme i to, co nevidíme, rozšiřujeme si spolupráci smyslů, aniž by ten jeden musel být vůbec zapojený poslouchání něčeho reálného. „Nemůžeš slyšet obrazy“ říkají dnes internetové memy, které se zároveň vtipem snaží dokázat, že obrazy ve skutečnosti slyšíme, pokud máme zafixovaný nějaký filmový dialog nebo reklamní znělku či jiného ušního červa a známý obraz nám ony zvuky navodí. Ale Muž s kinoaparátem nepracuje s naší kulturní pamětí, neodkazuje se k ničemu starému, svou skladbou obrazů vytváří něco nového a něco navíc. Co je na něm zásadní, že vždy během chvíle ruší iluzi, že jsme „uvnitř obrazů“ a že kráčíme spolu s dějem. Muž s kinoaparátem nemá děj. Je o chlapíkovi, který vyjde do ulic s kamerou a kamera se „lepí“ na další objekty — stává se továrním jeřábem stoupajícím do oblak nebo lokomotivou, jež se řítí vpřed. Je v tom naprosté překonání lidství k něčemu strojovému nebo božskému. Vždy ale víme, že vše, co vidíme, je produktem práce techniky — nejen jeřábu či lokomotivy, ale hlavně kamery, vývojky, kopírky, střihačského pultu. Proto vždy vystupujeme z onoho proudu obrazu někam dál, výš, jinam, jsme v ustavičné distanci. Žijeme tím, že rušíme kouzlo kinematografie. Bez ohledu na to, kolik krásných jiných filmů uvidím, kolikrát se dojmu, zasměju nebo nechám strhnout napětím, vždycky ve mně bude ten poučený divák, který za vším vidí aparát a vidí jeho nelidskost i krásu. S Vertovem jsem přišel o nevinnost pohledu a moje oko už nikdy nepodlehne žádné iluzi naplno. ●

Ve jménu Gočá

ra a cihel

Na konci září minulého roku byl po rekonstrukci otevřen areál bývalých Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích, jemuž kromě historických budov mlýna a sila postavených podle projektu Josefa Gočára v letech 1909—10 dominuje působivá novostavba od architektonického ateliéru Šépka architekti. Vlastně se jedná o dva objekty — zatímco ve spodním bloku se usídlila galerie města Pardubic GAMPA, vrchní část obývají Centrální polytechnické dílny Sféra. „Mezi oběma jsme ponechali mezeru s průhledem, aby velká hmota novostavby nepůsobila jako bariéra, která uzavírá areál od okolí. Díky vyzdvižení objektu Sféry je ve vyšších patrech zajištěn klid potřebný pro práci studentů, zatímco GAMPA, která je umístěná ve spodní části, je více propojena s nově vzniklým veřejným prostorem,“ komentuje projekt architekt Jan Šépka.

Galerie představuje jakýsi sokl, který je kompletně cihelný, stejně jako budovy mlýnů a sila, a barevně i materiálově navazuje na veřejný prostor. Ten získává další dimenzi i tím, že se schodiště vedoucí na střechu galerie může lehce proměnit v amfiteátr pro 250 osob. Mimochodem, autorem víceúčelového náměstí obklopeného starými i novými budovami je rovněž Jan Šépka se svými kolegy. Sféra je přístupná dvěma schodišti, která vytvářejí zároveň i statickou podporu objektu. Dílny jsou určeny především žákům základních a středních škol a nabízejí špičkově vybavené učebny a laboratoře pro výuku technických a přírodovědných oborů.

„Při řešení objektu jsme si kladli otázku pravdivosti architektonického výrazu. Naší odpovědí je přiznaná konstrukce a materiálové provedení. Tam, kde vidíte cihly, jsou opravdu zděné nosné stěny, kde je pohledový beton, jedná se o nosnou betonovou konstrukci, a kde se nachází obklad z cortenového plechu, je nenosný plášť panelů. Celá stavba k nám hovoří, tak jak byla provedena,“ vysvětluje Šépka základní ideu projektu.

Všechny materiály architekti barevně ladili k cihelnému zdivu. V případě betonu se muselo odlít téměř 30 různých vzorků v podobě kostek, než se podařilo namíchat kýžený červeno-hnědý odstín. „Tyto kostky jsme se rozhodli zazdít do cihelného zdiva ve vstupní hale jako vzpomínku na hledání správného odstínu,“ odhaluje Jan Šépka malý architektonický „vtípek“.

Ultimátní přístup k barevnosti i východisko, že budova bude materiálově

koherentní v exteriéru a interiéru, však nebyl přijat s všeobecným nadšením. Dlouho se řešilo, zda je cihlová barva vhodná pro stěny galerie. Vedení GAMPA bojovalo za obecně užívanou bílou barvu stěn, která prezentovanému umění dle jeho slov „sluší“ nejvíce. Jan Šépka si ale za svým barevným konceptem, který napomáhá ke sjednocení pestrého architektonického areálu v jednotný celek, stojí a jeho názor podporuje jak řada odborníků, tak vedení města Pardubice. A také podle reakcí nadšených návštěvníků, kteří dosud jeho první pardubickou stavbu navštívili, je patrné, že jeho neústupnost v této problematice stála za to. ●

Všechny materiály Jan Šépka barevně ladil k cihelnému zdivu.

V případě betonu se muselo odlít téměř 30 různých vzorků v podobě kostek, než se podařilo namíchat kýžený barevný odstín.

❶ Novostavba GAMPA a Sféra uzavírá areál Automatických mlýnů ze severní strany.

❷ Vertikální komunikaci v obou objektech zajišťují schodiště a výtahy.

❸ Konstrukce dílen je založena na nosných betonových žebrech v rastru 3 × 3 metry, která podepírají při fasádě X-nosníky. Překlenout devítimetrové rozpony pomáhají metrové nosníky s otvory, jež umožňují instalovat rozvody přiznané v interiéru.

❹ V samotném středu objektu Sféra navrhli architekti dvoupatrový promítací prostor s centrálně umístěnou koulí, na

kterou je možné promítat a simulovat přírodní jevy naší planety.

❺ Impozantní vstup do budovy se štítem z cortenového plechu. Venkovní scéna na schodišti galerie je chráněná vykonzolovanou částí hmoty dílen a je možné ji úplně zakrýt výsuvnou roletou.

❻ Galerie je rozdělena do několika místností, které lze uzavírat posuvnými a harmonikovými dveřmi. Dá se propojit také s exteriérem.

❼ Pohled z věže bývalého sila na střechu Sféry, za níž vykukuje hrad Kunětická hora.

Srdcem bytu z 30. let v pražské Bubenči je i po rekonstrukci velkorysá chodba. Studio Cosmo tu zachovalo světlo a dobové prvky.

❶ Zelená knihovna s kulatým zrcadlem nahradila v zádveří původní příčku se dveřmi.

❷ Architekti ze Studia Cosmo chtěli výběrem materiálů a barev podpořit prosvětlenost bytu.

❸ Skříň v ložnici po otevření odhalí skryté pracovní místo s úložnými prostory.

❹ Pro obklad koupelny architekti zvolili bílou kulatou mozaiku evokující 30. léta.

❺ Prostor chodby dotváří svítidlo dánské značky Audo.

❻ Výrazný masivní stůl je do bytu navržený na míru, židle jsou od značky Audo.

Byt v pátém patře činžovního domu v pražské čtvrti Bubeneč měl dostatek světla už před rekonstrukcí. Architekti ze Studia Cosmo se proto rozhodli prosvětlenost ještě podpořit notným využitím bílé barvy na stěnách, skříních, v kuchyni i na lustrech a také zachováním původních prosklených dveří. „Byt byl naposledy renovován v 90. letech. Naštěstí se tehdy neponičily dobové prvky jako dveře a okna. Mohli jsme je tedy pečlivě repasovat a ponechat původní,“ popisuje architektka Tereza Kabelková. „Co se týče dalších originálních prvků z 30. let, inspirovali jsme se hlavně v materiálech. Zaujala nás mosaz na kličkách dveří i oken, kterou jsme použili na bateriích v koupelně a na dalších malých detailech. Pro podlahu jsme vybrali kvalitní masivní parkety, jež je možné několikrát zbrousit, zároveň jsme se snažili velmi pečlivě vycházet z toho, jak skladba parket vypadala původně.“

Stěžejním místem téměř sto let starého bytu je na dnešní poměry opravdu velkorysá chodba. Přestože se rekonstrukcí dispozice výrazně změnily, prostorná hala vedoucí do jednotlivých pokojů zde zůstala. „Kdyby se byt navrhoval dnes, architekti by se ji snažili minimalizovat. Tehdy se k tomu ale přistupovalo jinak, a my jsme se proto rozhodli chodbu zanechat jako takové ‚srdce domu‘. Byl to logický krok i z hlediska stavby, protože je lemovaná nosnými zdmi,“ vysvětluje Tereza. Chodbě po rekonstrukci dominuje zádveří s výraznou zelenou knihovnou, v jejímž centru visí velké kulaté zrcadlo. Poměry stran polic v knihovně jsou odrazem mřížky bílých dveří, které knihovnu lemují po obou stranách — zvýrazněný mřížkovaný rastr se tak v prostoru opakuje hned několikrát. Zelené zádveří se díky kulatému zrcadlu i možnosti vystavení váz, knih a dalších osobních předmětů stává výtvarným objektem.

Inspirace dekádou 30. let se odráží také ve výběru bílé kulaté mozaiky v koupelně, jež navozuje až lázeňskou atmosféru. Vedle hlavní koupelny je ještě jedna menší se soukromým vstupem z jednoduše řešené ložnice, kde velká šatní skříň skýtá skryté pracovní místo. Zásuvné dveře bílé skříně odhalí barevnou niku, kterou lze na noc zavřít a vyčistit tak prostor pro spánek. ●

Starosvětská elegance, ozvěny brutalistické architektury i estetika Švýcarské riviéry se propisují do interiérů

hotelu Locke am Platz v Curychu.

❶ Schodišťové stěny obložené nerezovými panely.

Zvlněné těžké závěsy a měkké koberce terakotové barvy. Mlčky stojící torza mramorových sloupů nesoucí sochy... Atmosféra jako vystřižená z filmů Davida Lynche.

❷ Dvě kožené, tmavě zelené klubovky čekají u recepce, až se pro ně uvolní pokoj. Společnost jim dělá mramorový podstavec s modernistickou kovovou sochou.

❸ Dřevěnými panely obložený bar je párován se stoličkami čalouněnými zeleným sametem a osvětlen lampičkami Billa od Gia Pontiho.

❹ Sytě červené přehozy přes postel jsou sladěny s dekorativními závěsy umístěnými za jejím čelem.

❺ Nábytek na míru, kterým jsou vybaveny všechny prostory hotelu, navrhlo londýnské studio Sella Concept a vyrobila manufaktura Parla.

Poslední článek evropského hotelového řetězce Locke s pořadovým číslem 15 byl nedávno otevřen v Curychu ve čtvrti Enge. Parky, botanické zahrady a Curyšské jezero má na dosah ruky, v okolní zástavbě se mísí elegantní budovy z přelomu 19. a 20. století s brutalismem šedesátých a sedmdesátých let. Tyto faktory se podařilo zakladatelce londýnského studia Sella Concept, Tatjaně Von Stein, propsat do jeho interiérového designu. „Vše ukazovalo na velmi vrstevnatý koncept, který konfrontuje modernismus s klasickým divadelním šarmem,“ doplňuje autorka.

Locke am Platz obývá šest pater původní hotelové budovy z 80. let, šlo tedy především o zevrubný redesign jejích interiérů. Uvnitř najdete 80 jednotek, včetně 40 hotelových pokojů pro krátkodobé pobyty a také studiové byty, každý s vlastní obývací částí a kuchyňským koutem, ložnicí a koupelnou. Útulné byty mají připomínat dámské budoáry — charakterizují je teplé červené a žluté tóny i výrazné vzory a nábytek na míru. Kuchyňské kouty byly navrženy s kontrastními červenými skříňkami a petrolejově modrými mramorovými zády, dřevěné police jsou zaplněné knihami, sochami a dekoracemi. „V pokojích jsem například červené sametové přehozy na postel doplnila stejně barevnými zvlněnými závěsy, které rámuji čelo postele. Je důležité vyvolat drama, navodit pocit jemnosti i pořádnou dávku rozkoše,“ vysvětlila Von Stein.

Vstupní hale s recepcí a dalším společným prostorům v přízemí budovy, která je propojená s ulicí celoprosklenou fasádou, dominuje paleta kontrastních materiálů — těžké oranžové sametové závěsy a koberce se odrážejí v panelech z nerezové oceli, jimiž je obložena stěna schodiště, dřevo si tu podává ruce s leštěnými povrchy. Designérka tyto materiály vybrala proto, aby vytvořila „rovnováhu mezi tvrdým a měkkým.“

„Jednotlivé prostory v přízemí – restauraci, bar, salonek a jídelnu – jsem propojila různě velkými a výtvarně pojatými otvory, což je typický prvek modernistického interiéru,“ popisuje Tatjana Von Stein. Modernistickou érou je inspirován také design barového pultu, jehož stěny jsou zdobeny geometrickými dřevěnými panely, zatímco vršek je pokryt mramorovým povrchem. Restaurace Choupette pak v sobě odráží širší interiérový koncept a zahrnuje mimo jiné žluté závěsy a zelené lavice potažené sametem od londýnské textilní společnosti Yarn Collective. ●

Říká, že Prahu už má odžitou. Usadil se v Mikulově, kde v domě

U Divokého muže v klidu tvoří a v jednom ze svých oblíbených klobouků pozoruje čas, který mu plyne pod rukama jemně poprášenýma bílým porcelánovým prachem. Daniel Piršč patří již několik dekád k tomu nejlepšímu, co český porcelán má.

Daniel Piršč

Ateliér Dana Piršče jsme navštívili před nadcházejícím festivalem Křehký, v rámci nějž již tradičně otevírá svůj dům veřejnosti. Bývalý zájezdní hostinec pak po celý víkend žije dlouho do noci a stává se oázou a útočištěm všech designu chtivých poutníků. Zastihli jsme ho v přípravách na výstavu „White out“, která bude mít premiéru na Designbloku a kterou kurátor Radek Wohlmut zasadí do nádherných kulis románských sklepení Pražského hradu. Její menší ochutnávku nabídne právě Křehký Mikulov 24.—26. května. „Budu tam mít nové věci i pár starších v novém kabátě,“ ukazuje na dlouhý stůl s řadou jednobarevných biskvitů (nepolévaný matový porcelán) čekajících na glazování. „Některé nápady mám už dlouho ‚v šuplíku‘, tak teď je možnost je oživit,“ vysvětluje a hned zamyšleně dodává: „Teda uvidíme, kolik toho stihnu a co se tam bude hodit.“

Kávový servis Maryša, talíř Tralalák, trojrozměrné tapety, sochy tygrů nebo čalouněná svítidla z biskvitového porcelánu. To je část předmětů, jimiž se výtvarník a designér Daniel Piršč dostal mezi elitu ve svém oboru. Drží se přirozené bílé barvy vyzdvihující tvarovou dokonalost a purismus a občas osvěží platinou nebo zlatem. Techniku pokovení použil například ve spolupráci s parfumérským domem Pigmentarium. Stojan na vonné tyčinky povznesl na umělecké dílo s názvem Incense Altar. Velká část jeho tvorby je věnována stolování a patří na stůl, přesto nevytváří klasický tableware s danými pravidly, ale užívá si svobodu tvorby a hravosti dekorativismu. Funkce by dle jeho slov neměla pronásledovat formu. „Přece jen je to brácha a ségra, pokud jde o užitý design. Ale trochu mást lidi mi přijde zábavné.“ Důkazem je loňský úspěch zploštělé neglazované vázy Barzoj, v níž si Piršč hraje s optickým klamem a nechává nás pochybovat o tom, co vidíme. „Když se nad samotným pozorováním viděného zamyslíte, tak z toho vyjdou prapodivně deformované výsledky,“ vysvětluje nad vázou, která mě vrací do dětských vzpomínek, v nichž hrdinu animovaného filmu přejede parní válec a je z něj plakát, který se však záhy postaví na nohy. „Jasně že každý tenhle fenomén vnímá jinak, já jsem chtěl jen ‚naznačit‘. Vlastně to často potřebuju sám. Mám je kolem sebe v dílně i doma a tuhle ‚skutečnost‘ mi připomínají každý den,“ uzavírá.

Ve své tvorbě neustále posouvá technologické hranice výroby porcelánu až na samou únosnou mez. „Možnost přijít s novým

krajina domovem

postupem je velmi lákavá,“ zamýšlí se. „Je jen otázka, jestli to stojí za to. I technologie umí být příliš svůdná. Myslím tím, že když projekt postavíte primárně na novém postupu, tak ačkoli je velmi zajímavý, může hlavní ideu úplně zabít. To pak nedává smysl.“ Křehkost detailu ve spojení s monumentálním tvarem dostaly jeho elegantní bílé vázy Filigrán zdobené krajkovým dekorem pro originální aranžování květin mezi „Czech 100 Design Icons“ a mezinárodní slávu mu přinesly také již zmíněné 3D tapety, v nichž kombinuje kapky, kříže, květy růží i amorfní tvary a po stěnách interiérů nechává bloudit letadla a ptáky. O jeho vnímání hranic a souvislostí nemáme pochyb. Zkušenou rukou a rozpoznatelným rukopisem vede nejen keramické „těsto“, ale i studenty Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Bratislavě. Musela jsem se tedy zeptat, jak vidí „porcelánovou“ budoucnost. „Když budeme mluvit o menších projektech, limitkách a řekněme art designu, tak je vše růžové a parádní, protože je tady opravdu mnoho mladých talentovaných tvůrců. Problém nastává, když do té rovnice přidáme jakoukoliv fabriku. Tam už to chce také  vůli z jiného směru a v tomto smyslu i hodně pokory.“

Sám sebe označuje jako brutálního zastánce estetismu a ten je cítit z celého studia i domu, jímž nás provází. Pirščova díla jsou zde rozmístěna jakoby náhodou a místu záměrně nedominují, naopak se stávají pozorovateli běžného života a mísí se s designovým nábytkem a starými bazarovými kusy. Už za pár týdnů tu bude zase pěkně rušno. ●

Možnost přijít s novým postupem je velmi lákavá. Je jen otázka, jestli to stojí za to. I technologie umí být příliš svůdná. Myslím tím, že když projekt postavíte primárně na novém postupu, tak ačkoli je velmi zajímavý, může hlavní ideu úplně zabít. To pak nedává smysl.

❶ Retušovací stůl. Sbírka všeho, co je třeba opravit a znovu vypálit. Estetický chaos různých produktů, který vzniká, když je práce hodně a není čas uklízet, a tak se prý klidně stane, že se na něm objeví i věc, která už se dávno nevyrábí.

❷ Ve vstupní hale Domu U Divokého muže se odehrávají vernisáže a parádní večírky. Letos v květnu v rámci festivalu Křehký Mikulov tu bude již potřetí výstava keramických ateliérů vysokých uměleckých škol.

❸ Pojezdový regál. Naprosto nezbytná věc pro manufakturní výrobu bílých pokladů.

❹ ❺ Markéta, pravá ruka a partnerka Dana Piršče, je šéfovou celé dílny. Ve formách tu mají něco přes 300 produktů, z nichž každý potřebuje trochu jiný postup. Kdo si to má pamatovat a kdo si má pamatovat, kde co je? Přece Markéta!

❻ Pořádek v nepořádku. Náš fotograf zachytil dokončování formy na porcelánové sluneční hodiny.

Pět zemí střední Evropy a desítky aktuálních projektů ze tří kategorií: architektura, interiér a design představuje časopis dolCevita v kurátorském výběru vytvořeném speciálně pro kreativní platformu PULSE. V rámci jejího druhého ročníku uvede 2. — 3. května konferenci v Ostravě, během které proběhne vyhlášení užších nominací mezinárodních cen ve zmíněných disciplínách. Renomované zahraniční osobnosti zasedající v letošní porotě tak mají možnost pojmenovat a ocenit to nejlepší, co v Česku, Polsku, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku za uplynulé dva roky vzniklo. Propojení nejenom našeho bezprostředního evropského regionu, ale také odlišných kreativních disciplín je vizí konference a cen PULSE.

Česko

Veřejná budova 〔VB〕

Rezidenční budova 〔RB〕

Rekonstrukce 〔R〕

Veřejný interiér 〔VI〕

Rezidenční interiér 〔RI〕

Produktový design 〔PD〕

Studiový / experimentální design 〔ED〕

ARCHITEKTURA

LÁVKA V LITOMYŠLI 〔VB〕

Ehl & Koumar architekti / Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Ladislav Dvořák, Ladislav Šašek ▶ 2022  Litomyšl 〔Nová lávka s výtahem, která nahrazuje původní nadchod z roku 1981, zajišťuje pěší bezbariérové spojení centra města s obytnou čtvrtí a zatraktivňuje cestu přes rušnou silnici I/35.〕

ŠTVANICKÁ

LÁVKA 〔VB〕

Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek, Vít Najvárek ▶ 2023  Praha 〔Lávka z bílého ultra-vysokohodnotného betonu spojuje Karlín s Holešovicemi a ostrovem Štvanice. Je navržena jako minimalistická městská socha.〕

SÍDLO KLOBOUCKÉ

LESNÍ 〔VB〕

Mjölk architekti / Jan Mach, Jan Vondrák ▶ 2022  Brumov-Bylnice 〔Nové sídlo Kloboucké lesní představuje na tisíci metrech základní ideály udržitelného stavebnictví.〕

SKATEPARK

ŘEPORYJE 〔VB〕

U/U Studio / Jiří Kotal, Martin Hrouda, Jan Maleček ▶ 2022  Praha Řeporyje 〔Galerie, skatepark, parkour, pumptrack, letní kino a dřevěná pódia pro konání kulturních akcí tu jsou spojeny do jednoho fungujícího celku.〕

VINAŘSTVÍ GURDAU 〔VB〕

Aleš Fiala ▶ 2022  Kurdějov 〔Umístění vinařského domu uprostřed vinic s sebou přineslo vysoké nároky na architektonické a krajinářské začlenění. Velká péče byla věnovaná delikátnímu zaříznutí stavby do terénu a její návaznosti na zeleň kulturní i přírodní.〕

SPEIGELBAUDE 〔RB〕

A1 Architects / Lenka Křemenová, David Maštálka, Pavla Feistnerová (atelier 1:1 architekti) ▶ 2022  HAMMER AM SEE 〔Chata „Zrcadlovka“ s výhledem na jezero a impozantní Ještěd připomíná odlesk slávy starých zašlých časů, kdy ještě bývala lokalita vítaným letoviskem, hostitelem večírků, místem pro setkání výletníků a trampů.〕

VILADOMY KAMENICE 〔RB〕

NEW HOW architekti / David Zámečník ▶ 2023  Kamenice 〔Areál viladomů, mezi nimiž vzniká nepravidelný společenský prostor s původními vzrostlými stromy, vytváří pomyslnou bránu do centra Kamenice.〕

CHATA KOSTKA 〔RB〕

0,5 Studio ▶ 2023  Lipnice nad Sázavou 〔Modifikovaný návrh typové chatky, kterou architekti vyvinuli společně s firmou Chytrý dům. Kostka stojí na kamenných základech staré chaty o půdorysu 7 x 5 m.〕

BYTOVÝ DŮM BRATISLAVSKÁ 51 〔RB〕

CL3 / Roman Gale, Radek Pasterný, David Bureš ▶ 2022  Brno 〔Sedmipodlažní hranol navržený do proluky v ulici Bratislavská svou polohou uzavírá nedokončený městský blok činžovních domů z předválečného období.〕

ZEN HOUSE 〔RB〕

Jan Tyrpekl ▶ 2023  Heinburg an der Donau 〔Stojí na odlehlém místě v komplexu farmy, Nabízí unikátní zážitek v přírodě, kde je možno relaxovat, přespat, debatovat u ohně, zkrátka činnosti, které potřebují specifickou atmosféru.〕

OBNOVA ČERVENÉHO

KOSTELA 〔R〕

ateliér-r / Miroslav Pospíšil, Daria Johanesová ▶ 2023  Olomouc 〔Původní luteránský kostel, který dlouhá desetiletí sloužil jako sklad knih, se proměnil v kulturně-společenské centrum. Součástí rekonstrukce byla i nová přístavba, spojnice kostela s ředitelstvím knihovny.〕

GOČÁROVA

GALERIE / AUTOMATICKÉ MLÝNY 〔R〕

Transat ▶ 2023  Pardubice 〔Historický komplex budov od Josefa Gočára, který byl v provozu více než 100 let, zažívá transformaci na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť.〕

CÍSAŘSKÉ LÁZNĚ

〔R〕

Petr Hájek Architekti / Petr Hájek, Martin Stoss, Nikoleta Slováková ▶ 2023  Karlovy Vary 〔Nový koncertní sál vznikl unikátní vestavbou do dvorany historického objektu neorenesančních Císařských lázní, jednoho ze symbolů karlovarského lázeňství.〕

VÝSTAVNÍ

SÁL V PODKROVÍ

ARCIDIECÉZNÍHO MUZEA 〔R〕

Šépka architekti / Jan Šépka, Jan Bárta, Marek Fischer ▶ 2023  Olomouc 〔Do prostoru historického podkroví vložili architekti nový betonový objekt s vrchním osvětlením, jenž má dostatek svislých stěn pro vystavování.〕

STODOLA V POŠUMAVÍ

〔R〕

BYRÓ architekti / Jan Holub, Tomáš Hanus ▶ 2023  Zbytiny 〔Vnitřní prostor stodoly se snažili architekti co nejvíce otevřít, prosvětlit a doplnit subtilními, pokud možno nenápadnými zásahy a pokud možno s použitím materiálu, který byl na chalupě k dispozici.〕

INTERIÉROVÝ DESIGN

KNIHOVNA V KLÁŠTEŘE

ŽELIV 〔VI〕

Šépka architekti / Jan Šépka, Jan Bárta, Marek Fischer ▶ 2023  Želiv 〔Komunisty zcela zničená barokní knihovna v klášteře premonstrátů v Želivě získala současný mobiliář z betonu a plechu.〕

EDUKAČNÍ CENTRUM ČESKÉ FILHARMONIE 〔VI〕

0,5 Studio / Pavel Nový, Vít Svoboda ▶ 2022  Praha 〔Architekti v prostorách pražského Rudolfina záměrně pracovali s různými atmosférami, které mohou ve struktuře edukačního kurzu působit na vnímání a soustředěnost posluchačů.〕

OBCHOD BYSSINE 〔VI〕

Nora Sopková, Martin Petřík, Tomáš Kotrč ▶ 2022  Praha 〔Architekti spolu se scénografkou vytvořili dokonalou kombinaci luxusních, řemeslně zpracovaných a vintage kousků.〕

POD VRŠKEM 〔RI〕

No Architects / Jakub Filip Novák, Daniela Baráčková, Lenka Juračková ▶ 2022  Praha 〔Rekonstrukce a přístavba pozdně prvorepublikové vily s nezaměnitelným výtvarným rukopisem studia No Architects.〕

OVENECKÁ 33 〔RI〕

Objektor architekti / Jakub Červenka, Václav Šuba, Vojtěch Šaroun, kreativní koncept Tereza Porybná ▶ 2022  Praha 〔Experiment s různými stylovými prvky a hranicemi mezi soukromým a veřejným prostorem založený na spolupráci více autorů.〕

MASNÁ 130 〔RI〕

ORA / Jan Hora, Jan Veisser, Barbora Hora, Klára Mačková ▶ 2023  Český Krumlov 〔Adaptaci prvního patra více než 500 let starého domu v centru Českého Krumlova pro ubytování s cílem zachovat a odhalit původnost stavby.〕

BYT SOCHAŘE 〔RI〕

NEUHÄUSL HUNAL / David Neuhäusl, Matěj Hunal ▶ 2023  Praha 〔Klient, sochař a sklář, si přál ve svém bytě sklářskou dílnu, naopak si nepřál dveře. Architekti v tomto projektu experimentovali s maximálními možnostmi klasického panelákového bytu.〕

DESIGN

MARIE B 〔VI〕

Olgoj Chorchoj / Michal Froněk, Jan Němeček ▶ 2023  Praha 〔Základem interiéru restaurace je půlkruhový barový pult kolem kuchyně, mobiliář navrhl Matěj Pollág, vizuální identitu Studio Najbrt.〕

KANCELÁŘE MAR.S  ARCHITECTS 〔VI〕

mar.s architects / Martin Šenberger ▶ 2023  Praha 〔V návrhu se syrovost původních materiálů bývalé kabelovny prolíná s nově vloženými prvky, které spolu vzájemně fungují a tvoří harmonický „cute industrial look“.〕

VANGUARD / VNG 903 〔RI〕

SKULL studio / Bet Orten, Matěj Hájek ▶ 2023  Praha 〔Design loftu VNG 903 — Světoběžník je setkání (post)industriální architektury s duchem modernismu počátku 20. století. 〕

HARMONIC 〔PD〕

Jan Plecháč x Moser ▶ 2023 〔Kolekc váz reprezentuje vysokou řemeslnou hodnotu a zároveň nechává rozehrát kontrasty jemných, ručně broušených linií s masivním dnem.〕

KNIHOVNA

〔PD〕

Vrtiška & Žák x Fleysen ▶ 2023 〔Tenký kov, podle kterého poznáte produkty značky, použili designéři na příčky a police místo kovu vyrobili z desek s laminátem nebo dřevěnou dýhou.〕

OVERLAY 〔PD〕

Lucie Koldová x Brokis ▶ 2023 〔Kolekce svítidel je inspirována architekturou, hraje si s objemy a kombinuje materiály jako sklo a beton.〕

SEASIDE SOFA 〔PD〕

studio Lexová & Smetana x Polstrin ▶ 2023 〔Jednotlivé díly modulární kolekce sedacího nábytku lze libovolně skládat do sestav, nebo je lze využít jako solitéry.〕

KOLEKCE MORSE

〔PD〕

Studio Segers x mmcité ▶ 2023 〔Kolekce sedacího nábytku je určena do exteriéru i prostředí interiéru, oživí letištní haly, parky či nábřeží řek.〕

ROOTS

ALTAR 〔ED〕

Jiří Krejčiřík ▶ 2023 〔Sběratelský nábytkový solitér byl vyroben v limitované edici 12 kusů.〕

RISEN FROM THE ASHES 〔ED〕

Tadeáš Podracký ▶ 2023 〔Lustr byl navržen pro rakouskou galerii Schloss Hollenegg.〕

RESURECTIO 〔ED〕

Anna Jožová ▶ 2023 〔Objekt vytvořený pro výstavu Made by Fire v Moravské galerie v Brně představuje kmen ze zdánlivě mrtvého spáleniště.〕

EROSION

〔ED〕

Johan Pertl ▶ 2023 〔Série Erosion je inspirována postupným a nikdy nekončícím rozpadem všeho kolem nás, zejména krajiny, pobřeží a údolí kolem řek.〕

MASTERCREAM 〔ED〕

Matěj Polách ▶ 2023 〔Porcelánový set na delikatesy zdůrazňuje požitkářské kvality porcelánu.〕

Slovensko

Veřejná budova 〔VB〕

Rezidenční budova 〔RB〕

Rekonstrukce 〔R〕

Veřejný interiér 〔VI〕

Rezidenční interiér 〔RI〕

Produktový design 〔PD〕

Studiový / experimentální design 〔ED〕

SÍDLO FIRMY MTS B3 〔VB〕

Form A21 ▶ 2023  Krivá 〔Křivky fasády se vinou zvlněnou oravskou krajinou ve více vrstvách, člení hmotu na menší části, měřítko se přizpůsobuje drobnější zástavbě ve výrobním areálu.〕

RODINNÝ DŮM 〔RB〕

ARCHITEKTURA

WARM NEST 〔VB〕

ARCHEKTA + Ark-shelter / Viktor Mikovčák, Martin Mikovčák, Michiel De Backer ▶ 2022  Knokke-Heist 〔Onkologický denní stacionář v Belgii postavený po vzoru Maggie's center. Jde o spolupráci slovenských a belgických architektů.〕

KAVÁRNA NORMA 〔VB〕

studio GutGut / Štefan Polakovič a Lukáš Kordík ▶ 2023  Piešťany 〔Kavárna vznikla na základech původních veřejných toalet v městském parku a je vítaným zpestřením pro jeho návštěvníky.〕

MĚSTSKÝ ÚŘAD

A KNIHOVNA LEOPOLDOV 〔VB〕

studio Zerozero ▶ 2022  Leopoldov 〔Budova je koncipována jako důležitý městotvorný prvek, jež vytváří demokraticky otevřený prostor pro komunikaci občanů s vedením města.〕

KSA_Studeny / Ján Studený ▶ 2023  Pernek 〔Dům pro sestru a její rodinu zabudoval architekt do svahu a přes prosklenou fasádu umožnil obyvatelům výhled na bukový les.〕

REZIDENCE VALČÍKOVA 〔RB〕

Ilja Skoček ml., Rudolf Netík ▶ 2023  Praha 〔Pětipodlažní bytový dům tvoří keramický kubus obytné části doplněný „apendixy“ betonových konstrukcí schodišť a teras.〕

CIHLOVÝ DŮM 〔RB〕

Mikulaj-Mikulajová / Andrea Ambrovičová, Juraj Mikulaj, Jana Machalová ▶ 2022  Záhorské Sady, Bratislava 〔Tři masivní domy z režného cihlového zdiva jsou vzájemně spojené lehkými, průhlednými prostory.〕

DŮM V MŘÍŽCE

〔RB〕

Beef architekti / Rado Buzinkay, Andrej Ferenčík, Lukáš Valenčin, Zuzana Capková ▶ 2022  Trnava 〔Elementární kulisy fasád, které ohraničují čtvercový půdorys domu, skrývají členitou organickou vnitřní strukturu.〕

ZASAZENÝ DŮM

〔RB〕

Pauliny Hovorka Architekti PHA / Braňo Hovorka, Martin Paulíny ▶ 2023  Suchý vrch, Banská Bystrica 〔Materialita tohoto horizontálního domu je postavená na pravdivosti přírodních materiálů, jejich klidné barevnosti, odolnosti a přirozeném stárnutí.〕

SLOVENSKÁ NÁRODNÍ

GALERIE 〔R〕

Architekti BKPŠ Kusý — Paňák / Martin Kusý, Pavol Paňák ▶ 2023  Bratislava 〔Areál SNG zahrnující historické budovy i kontroverzní poválečnou dostavbu ze sedmdesátých let od architekta Vladimíra Dedečka, se loni opět otevřel po rekonstrukci.〕

BYTOVÝ DŮM NOVÝ SVĚT

〔R〕

Mikulaj & Mikulajová / Andrea Ambrovičová, Juraj Mikulaj ▶ 2023  Bratislava 〔Po rekonstrukci jednoho většího bytu ve druhém patře se architekti odvážně pustili do celého domu ze 70. let.〕

PRADIAREŇ 1900 〔R〕

Almássy Čečetka architekti + Bouda Masár architekt ▶ 2022  Bratislava 〔Konverze historické průmyslové budovy, která je jedinou zachovanou částí historické Uherské cvernové továrny, kde se vyráběly nitě.〕

INTERIÉROVÝ DESIGN

KANCELÁŘE BK II 〔VI〕

Kuklica Smerek architekti ▶ 2023  Bratislava 〔„Kancelářský stroj“ vložený do prostoru staré továrny.〕

RESTAURACE BISTRIC 〔VI〕

winwin architects ▶ 2023  Bratislava 〔Interiér restaurace vyzdvihuje hmat, sluch a čich jako netypické smysly pro vnímání prostoru.〕

KANCELÁŘE LIGHTING

BEETLE 〔VI〕

What Architects / Ondrej Kurek, Tomáš Krištek, Mária Šebová ▶ 2022  Bratislava 〔Estetiku diktovanou surovými povrchy a odhalenými technickými detaily v prostorách Pradiarně 1900 zjemňují architekti funkčními textilními prvky.〕

SOM STORE

〔VI〕

D415.studio / Peter Gonda ▶ 2023  Bratislava 〔Kompozice lineárních paravánů s možností magnetického uchycení zboží postupně odhaluje vystavené produkty.〕

OPTIKA IOKO 〔VI〕

Alan Prekop ▶ 2022  Bratislava 〔Nejde jen o klasický provoz optiky, ale o vytvoření prostoru pro nezávislý design. Architektura interiéru se odvolává na materiály, ze kterých jsou produkty vyráběny.〕

BYT 29A 〔RI〕

Martin Skoček ▶ 2023  Bratislava 〔Byt se nachází v rondokubistickém domě od Klementa Šilingera, na hranici bratislavského Starého Města.〕

APARTMENT S 〔RI〕

Grau Architects ▶ 2023  Bratislava 〔Transformace bytu v projektu Guthaus spočívala v jednoduchém začlenění materiálů bez komplikovaných struhlářských prvků.〕

RODINNÝ DŮM ŠAĽA II 〔RI〕

benkobenkova / Jana Benková, Juraj Benko ▶ 2023  Šaľa 〔Návrh architektů vytvořil promyšlený rámec pro přeměnu domu, schopný dalšího rozvoje a přizpůsobení se potřebám obyvatel.〕

RE-FLAT 〔RI〕

studio RAN ▶ 2022  Košice 〔Hlavním cílem rekonstrukce bylo přeměnit velkorysý dvoupokojový byt na plnohodnotný třípokojový se zachováním prostorových kvalit a zároveň zdůraznit jeho historickou hodnotu.〕

SKYFLAT 〔RI〕

What Architects ▶ 2023  Bratislava 〔Dynamické schéma oblých budov komplexu Sky Park přenesli architekti také do interiéru bytu, kdy dispozici rozčlenili samostanými bloky pro ložnici, kouplenu a WC.〕

DESIGN

JÍDELNÍ STŮL IKONA

〔PD〕

design Alojz Karpiš x Karpiš nábytok ▶ 2023 〔Ikona je královna křivek, při jejíž výrobě byly posunuty hranice vyrobitelných tvarů.〕

TULI UNOFFICIAL OFFICES

〔PD〕

Michal Riabič ▶ 2023 〔Rozšířená kolekce kancelářského nábytku, který se dá jednoduše přesouvat, kombinovat a vyměňovat.〕

WAM SÉRIE 〔PD〕

Karolína Diasníková ▶ 2023 〔Modulární set křesla a stolku je navržen do veřejných interiérů, díky jeho vysoké odolnosti je ale možné umístit ho i do exteriéru.〕

PŘÍBOR TERRA

〔PD〕

Zuzana Kasanová x Berndorf Sandrik ▶ 2023 〔Příbor vyrobený pomocí technologie 3D tisku kovu.〕

BUTTERFLY

〔PD〕

Dalibor Marek ▶ 2023 〔Modulární policový systém se skládá z vertikálních dělících kovových trubek a kovových polic tvarovaných laserem.〕

LAMPY HEAD LIGHTS

〔ED〕

Emil Taschka, Marek Šilpoch ▶ 2022 〔Ocelový rám zdobený foukaným sklem — klasická česká řemeslná technika dala vzniknout kolekci osvětlovacích objektů.〕

VÁZA PORCSTONE 〔ED〕

Lubomír Ontkóc ▶ 2023 〔Na konvenční vázu tradičního tvaru aplikuje designér horninu, jejíž výtvarné a materiálové vlastnosti vytvoří po vypálení vlastní dekor.〕

KOLEKCE NIGHT LINE 〔ED〕

Eva Polgaryová ▶ 2023 〔Série sedmi porcelánových fosforových váz má dvě tváře — denní a noční. 〕

PINK MATRIX COLLECTION

〔ED〕

MADbyMAD / Maťa Durikovic ▶ 2023 〔Kolekce je výsledkem dlouholetého experimentování s bioplastickým materiálem.〕

HOUSING SOCIETY 〔ED〕

Damián Cehlárik ▶ 2022 〔V Housing Society je standardní model nábytkové stěny, který se nachází téměř v každé obývací místnosti v bytech panelového domu, přepracovaný tak, aby reprezentoval běžné věci v širším kontextu.〕

Polsko

Veřejná budova 〔VB〕

Rezidenční budova 〔RB〕

Rekonstrukce 〔R〕

Veřejný interiér 〔VI〕

Rezidenční interiér 〔RI〕

Produktový design 〔PD〕

Studiový / experimentální design 〔ED〕

DŮM VOLYŇ

〔RB〕

PLATO 〔R〕

KWK Promes / Robert Konieczny, Michał Lisiński, Dorota Skóra ▶ 2022  Ostrava (Odvážná konverze historické budovy bývalých městských jatek pro účely galerie současného umění.〕

ELEKTRÁRNA POWIŚLE 〔R〕

APA Wojciechowski Architekci ▶ 2023  Varšava 〔Areál elektrárny z roku 1904 v centru města se stal po 12leté revitalizaci živoucí čtvrtí spojující bydlení, práci a služby s kulturou.〕

ARCHITEKTURA

POLSKÉ VOJENSKÉ

MUZEUM 〔VB〕

WXCA studio / Szczepan Wroński, Marta Sękulska Wrońska, Pawel Grodzicki ▶ 2023  Varšava 〔Růžový beton formuje geometrické a disciplinované nové křídlo Polského vojenského muzea stojící v místě varšavského opevnění z 19. století.〕

POLSKÉ HISTORICKÉ

MUZEUM 〔VB〕

WXCA studio / Szczepan Wroński, Marta Sękulska Wrońska, Pawel Grodzicki ▶ 2023  Varšava 〔V místě bývalé varšavské citadely vyrostlo také nové muzeum polské historie.〕

LAKESIDE OFFICES 〔VB〕

Grup 5 Architekci / Rafał Grzelewski, Piotr Bzdel ▶ 2023  Varšava 〔Moderní kancelářská budova harmonicky doplňuje své okolí.〕

KIDO MATEŘSKÁ

ŠKOLA 〔VB〕

xystudio ▶ 2021  Aleksandrow Lodzki 〔„Žlutý krokodýl“ je technologický hybrid — zatímco přízemí je postaveno z betonu a cihel a pro stavbu prvního patra byly použity CLT dřevěné desky.〕

KOLUMBÁRIUM

〔VB〕

BDR architekci / Konrad Basan, Paweł Dadok, Maria Roj ▶ 2023  Radom 〔Pískovcové zdi kolumbária na hřbitově v polské Radomi působí vlídným a kontemplativním dojmem.〕

Pankowska & Rohrhofer / Kasia Pankowska, Manuel Rohrhofer ▶ 2023  Volyň 〔Dřevěná konstrukce ve tvaru písmene A připomíná takzvané Brda domky, které byly běžným typem pro státem podporované rekreační oblasti během komunistické éry v Polsku.〕

DŮM V KONSTACINU 〔RB〕

BDR Architekci / Konrad Basan, Paweł Dadok, Maria Roj ▶ 2023  Konstancin-Jeziorna 〔Návrh domu v lázeňském resortu nedaleko Varšavy v sobě zahrnuje myšlenku života v blízkosti přírody.〕

APARTAMENTY PRZY WARZELNI 〔RB〕

JEMS Architekci ▶ 2023  Varšava 〔Nový bytový dům stojí na místě bývalé sladovny Varšavských pivovarů.〕

MURAWA 2 〔RB〕

Insomia studio / Szymon Januszewski ▶ 2023  Poznaň 〔Na malé ploše vyrostlo 16 bytových domů se středně velkými a velkými byty.〕

DŮM LES

〔RB〕

Studio Onu / Kuba Tomaszczyk ▶ 2022  Nowa Wies Leborska 〔Dům je výsledkem rozhovoru mezi tradičním stylem regionu Kašubsko, místními materiály a přírodním prostředím.〕

DIVADLO WYBRZEZE

GDAŇSK 〔R〕

WAPA Warsztat Architektury Pracovnia Autorska / Krzysztof Kozłowski ▶ 2023  Gdaňsk 〔Rekonstrukce hlavní divadelní budovy v centru města, která byla v 60. letech vystavěna na ruinách předválečné stavby.〕

BIRCH HOUSE 〔R〕

Paradowski studio ▶ 2023  Varšava 〔Rekonstrukce bývalých studentské ubytovny v rodinný dům.〕

DŮM WIATRAK 〔R〕

04 architekci / Mateusz Piwowarski, Michał Kucharski, Sylwia Ciesielska ▶ 2023  Lubartow 〔Největší výzvou bylo sladění relativně malých rozměrů starého mlýna s bytovou funkcí, která měla splnit požadavky rodiny s dvěma dětmi.〕

INTERIÉROVÝ DESIGN

BAR V PIVOVARU TENCZYNEK 〔VI〕

Projekt Praga ▶ 2023  Tenczynek 〔Bar se samoobslužnou „pivní fontánou“ v areálu pivovaru ze 16. století nedaleko Krakova.〕

LÉČEBNÉ CENTRUM MIGRE 〔VI〕

Hanczarstudio ▶ 2023  Vratislav 〔Interiér centra pro léčbu migrény je navržen tak, aby se vymykal tradičním lékařským prostředím.〕

KNIHOVNA NOWY HORYZONT 〔VI〕

GK-Atelier / Grzegorz Kłoda ▶ 2023  Krasnik 〔Knihovna, která prošla spektakulární metamorfózou je stále plná nadšených čtenářů.〕

PASTRY CLUB WODA 〔VI〕

Znamy się / Paweł Tatara, Aleksandra Majdzik, Wojciech Nowak, Bogna Kawa-Nowak, Urszula Dachnij, Katarzyna Janczak, Anna Petryszyn ▶ 2022  Bydhošť 〔V bývalé staré kotelně v historickém komplexu Rother's Mill na Mlýnském ostrově v Bydhošti vznikl podnik, který osciluje mezi výběrovou pekárnou a nočním klubem.〕

BABA BISTRO

〔VI〕

Paradowski studio ▶ 2023  Vratislav 〔Skvělému jídlu v tomto podniku konkuruje dokonalá kombinace kvalitních materiálů.〕

BYT POPS 〔RI〕

Studio Furora ▶ 2023  Krakov 〔Vlnité lemování a židle Verner Panton S-Chair jsou leitmotivem tohoto prázdninového apartmánu, jehož interiér je mnohem hravější, než kdyby se jednalo o trvalý domov.〕

EKLEKTICKÝ BYT

〔RI〕

Studio Mistovia ▶ 2023  Varšava 〔Tmavé ořechové dřevo a terrazzové akcenty jsou v bytě uměleckého ředitele a jeho jezevčíka kombinovány s masivním nábytkem.〕

BYT PRO MLADOU RODINU 〔RI〕

Katarzyna Baumiller studio ▶ 2022  Varšava 〔Do vznešeného předválečného bytu vpustila Baumiller velkou dávku hravosti.〕

BYT PRO ARCHITEKTA 〔RI〕

J Creative Studio / Justyna Hys-Bochińska ▶ 2023  Gdyně 〔Byt v posledním patře modernistického činžáku z roku 1937 se nachází jen pár minut od nekonečného mořského pobřeží. Longboard vždy připraven!〕

BYT V KRAKOVĚ 〔RI〕

Studio Lessness / Natalia Horak ▶ 2023  Krakov 〔Designérka a scénografka zaplnila svůj byt uměním, neobvyklými řešeními, designem z 80. a 90. let a také sbírkou artefaktů z filmových scén.〕

DESIGN

ŽIDLE SKOOL 〔PD〕

Buck studio x Fameg ▶ 2023 〔Školní židle s dokonalým designem.〕

KLIKY EUPHORBIA & PAPAVERA 〔PD〕

Maria Jeglinska x Aprile handles ▶ 2023 〔Základem návrhu je kvalita dotyku. Kliky se hodí do různých míst, veřejných i soukromých, a nesou jména rostlin z jihu Francie, kde je designérka navrhovala.〕

KŘESLO ISMO 〔PD〕

Krystian Kowalski ▶ 2022/23 〔Fúze elegance a moderního designu. Organický, skořepinový tvar odkazuje na kusy z poloviny 20. století.〕

ZRCADLO Z KOLEKCE OBJECT CD N. 24 〔ED〕

Anna Bera ▶ 2023 〔Zrcadlo má rám z ručně vyřezávaného javorového dřeva a leštěné oceli.〕

SHAPING METHODS 〔ED〕

Tok Studio / Sonia Bąk-Tokarska, Michał Tokarski ▶ 2023 〔Experimentální projekt, který nechal vzniknout dvěma kolekcím skleněných objektů — váz s nepravidelnými geometrickými strukturami.〕

ME,

MYSELF, AI 〔ED〕

Jan Wilczak ▶ 2023 〔Zkoumání nových návrhových řešení pomocí AI a zároveň kritický projekt zaměřený na podstatu kreativity a formování globální vizuální kultury.〕

POSE 〔ED〕

Karolina Kruszewska ▶ 2023 〔Sada pro výuku sexu slepých lidí.〕

KOLEKCE DUNE 〔PD〕

Grynasz Studio x Bizzarto ▶ 2022 〔Modulární kolekce sedacího nábytku připomíná kopce, svahy a písečné duny. Polstrované moduly jsou doplněny dřevěnými komponenty — opěradly, spojovadly a variabilním regálovým systémem.〕

SÉRIE TEPHRA 〔ED〕

Marcin Rusak ▶ 2022 〔Experimenty s botanickým materiálem přivedly designéry k technice Tephra, kdy se rostliny upevní na ploché formy z oceli a juty a zalijí se tekutým zinkem. Po ztuhnutí vypadají jako zasypané sopečným prachem.)

Rakousko

Veřejná budova 〔VB〕

Rezidenční budova 〔RB〕

Rekonstrukce 〔R〕

Veřejný interiér 〔VI〕

Rezidenční interiér 〔RI〕

Produktový design 〔PD〕

Studiový / experimentální design 〔ED〕

RESTAURACE STEIRERECK

AM POGUSCH 〔VB〕

PPAG Architects ▶ 2023  Pogusch 〔V restauraci Steirereck am Pogusch, kterou v Rakousku rozšířilo a zrekonstruovalo vídeňské studio PPAG Architects, se nacházejí dva hranaté skleníky pro stolování i pěstování potravin.〕

KANCELÁŘSKÁ BUDOVA

MASCHINENRING 〔VB〕

ARCHITEKTURA

POLYFUNKČNÍ BUDOVA 〔VB〕

MWArchitekten ▶ 2023  Alt-Ems 〔Dialog obytných a pracovních prostor v kontextuálně citlivém projektu studia MWArchitekten vznikl v regionu Vorarlbersko s cílem zahuštění historického centra města.〕

KANCELÁŘSKÁ BUDOVA AM

INN 〔VB〕

Lorenz Atelier ▶ 2023  Niederndorf bei Kufstein 〔Díky až 20 metrů dlouhým spojovacím mostům ke stávajícím budovám AT I/II tvoří nová stavba AT III kompaktní firemní areál.〕

LP Architektur ▶ 2023  Seekirchen am Wallersee 〔V areálu se nachází nová kancelářská budova Maschinenring a sklad. Dřevěná architektura navazuje na lokální tradici.

KINDERHAUS IM PARK 〔VB〕

Bernardo Bader Architekten ▶ 2022  Egg 〔Budova mateřské školy se špičatými sedlovými střechami stylisticky navazuje na tradiční podobu obce a citlivě ho doplňuje.〕

CHATA STRAW FLEA

〔RB〕

Juri Troy Architects ▶ 2023  Murstetten 〔Rakouský ateliér Juri Troy Architects dokončil Straw Flea House, hranatou chatu v historické vesnici Murstetten postavenou z místního dřeva a slámy.〕

VILLA MINIMALE 〔RB〕

Clemens Kirsch Architektur ▶ 2023  Vídeň

〔Letní útočiště vzniklo pro odpočinek, společenské setkávání a zahradničení. Dům, který ve své architektuře kombinuje dřevo a plech, je určen pro čtyřčlennou rodinu.〕

FLORAS GARTEN

〔RB〕

HK Architekten, Hermann Kaufmann + Partner ▶ 2023  Lochau 〔Osm obytných domů s různě rozměrnými bytovými jednotkami nahradilo bývalý tovární areál.〕

DŮM MAX

〔RB〕

Caramel Architekten ▶ 2023  Perchtoldsdorf 〔Čtyřčlenná rodina chtěla uniknout ruchu vídeňského centra a pořídit si dům na venkově, ve kterém by byl i prostorný umělecký ateliér. Architekti navrhli do svažitého pozemku expresivní dům s velkými prosklenými plochami a šikmými stěnami.〕

BYTOVÝ DŮM NEUBAUGASSE 〔RB〕

PSLA Architekten ▶ 2022  Vídeň 〔Městský dům byl koncipován jako hybrid domu a zahrady. Budova je umístěna podél požární zdi v úzkém vnitrobloku typickém pro hustě obydlenou historickou část sedmého vídeňského obvodu.)

DŮM M-M 〔R〕

illichman-architecture ▶ 2023  Kirchdorf an der Krems 〔Citlivá přestavba zhodnotila rodinný dům z 19. století jak po stránce technické, tak vizuální. Balkony na zahradní straně byly vybourány a nahrazeny atraktivnějšími a konstrukčně smysluplnějšími konstrukcemi.〕

OBYTNÝ DŮM BURGGASSE

〔R〕

Hans Hohenfellner ▶ 2022  Feldkirch 〔Objekt bývalé přádelny bavlny z roku 1911 byl citlivě zrekonstruován se všemi původními prvky. Na severní a jižní fasádě přibyly zasklené lodžie v ocelové konstrukci, které lze v létě otevřít.〕

OBNOVA RAKOUSKÉHO

PARLAMENTU 〔R〕

Jabornegg & Pálffy  Vídeň 〔V roce 1874 byl projektem rakouského parlamentu pověřen dánský architekt Theophil Hansen. Díky rekonstrukci se pod eklektickou slupkou skrývá funkčně jasné uspořádání užitných ploch s dokonale řízenými lineárními prostorovými posloupnostmi.〕

OBNOVA BUDOVY KRIECHERE 70 〔R〕

Innauer Matt ▶ 2022  Bezau 〔Tam, kde dříve bývaly ve chlévě krávy, později po desetiletí provozovala svou živnost rodina fotografů Hillerových. Později byl dům pronajat architektům Innauer-Matt. Prioritou celého projektu rekonstrukce bylo zachování fotografického ateliéru.〕

OBNOVA PŮVODNÍ BUDOVY

RESTAURACE STEIRERECK

AM POGUSCH 〔R〕

PPAG Architects ▶ 2023  Pogusch 〔V rámci projektu restaurace Steirereck am Pogusch byla také opravena stará budova klasického alpského střihu, elegantně zakomponovaná do moderního komplexu.)

INTERIÉR

VINOTÉKA DER

WEINFISCHER 〔VI〕

Bogenfeld Architektur ▶ 2023  Hörsching 〔Autoři zasadili do historického interiéru současné barevné prvky včetně nábytku a svítidel, které posouvají historický prostor do současnosti.)

KANCELÁŘE SPOLEČNOSTI

AUBÖCK BAU 〔VI〕

Destilat Architecture+Design ▶ 2022  Enns 〔Vizuální kontakt rozšířených kancelářích stavební společnosti Auböck v hornorakouském Ennsu podporuje neformální komunikaci mezi zaměstnanci a pocit sounáležitosti.〕

REITERS RESERVE PREMIUM SUITES 〔VI〕

BEHF Architects ▶ 2023  Bad Tatzmannsdorf 〔Inspirace pro nová apartmá v hotelu Reiters Reserve Supreme vychází z filozofie hoteliéra, který vybudoval útočiště jako jednotku nezávislou na okolním prostředí.〕

FLORES APOTHEKE 〔VI〕

Bogenfeld Architecture ▶ 2023  2023

Traun 〔Lékárna Flores v nově vznikající čtvrti Dionysen v Traunu u Lince je inspirována ideou kvetoucího života.〕

RAIFFEISEN

LANDESBANK NIEDERÖSTERREICH WIEN 〔VI〕

Studio Patrick Pregesbauer ▶ 2023  Orth an der Donau 〔Do podoby dvou kanceláří a prostoru pro administrativní podporu autor integroval tradiční prvky reprezentace spojené s bankovnictvím a vídeňskou tradicí pohodlí.〕

BYT K 〔RI〕

Destilat Architecture+Design ▶ 2022  Tyrolsko 〔Uprostřed okouzlujícího střediska zimních sportů osvobodilo studio Destilat Architecture+Design dvoupatrový byt od klasického alpského stylu a uvolnilo místo modernímu vkusu mladé rodiny. Cílem bylo naplnit rekreační dům vzdušností a optimalizovat stávající struktury místností.)

DESIGN

ŽIDLE LA ZITTA

〔PD〕

Alexander Gufler x TON ▶ 2023 〔Rakouský designér navrhl pro českou značku TON jednoduchou židli inspirovanou tradičním tvaroslovím, které interpretoval současnými detaily a proporcemi.〕

STOHOVATELNÁ STOLIČKA

NEUBAU 〔PD〕

Klemens Schillinger x Neubau ▶ 2021 〔Stolička Neubau je výsledkem experimentů s ohýbáním překližky do jednoduchých vypouklých tvarů. Výsledkem jsou dva tenké překližkové tvary, které se vzájemně podpírají a tvoří pevný a stohovatelný kus nábytku.〕

STŮL MONO

〔PD〕

Christian Friedl ▶ 2023 〔Cílem designéra bylo postavit stůl z pevného místního dřeva bez samostatných nohou.〕

KOLEKCE REST IN BEAUTY

〔PD〕

Barbara Gollackner ▶ 2023 〔Kolekce devíti stolů Rest in Beauty kombinuje rozmanité zbytkové materiály ze skladů různých řemeslných podniků do překvapivých tvarových i barevných kompozic.〕

NÁPOJOVÝ SET ACCESS

〔ED〕

mischer’traxler ▶ 2022 〔Kolekce konceptuálního nápojového skla konfrontuje uživatele s problematikou globální distribuce pitné vody. Každá sklenice představuje určitý region a vyjadřuje dostupné procento přístupu k čisté vodě.〕

VESSELS OF IMPERFECTION

〔ED〕

Anna Zimmermann ▶ 2023 〔Kolekce nádob vytvořená vídeňskou umělkyní Annou Zimmermann vyniká jedinečným přístupem k procesu odlévání kovů. Typický postup zahrnující vyhlazení švů a vad záměrně narušila a nechala v nedokonalosti vyjevit jejich krásu.)

Maďarsko

Veřejná budova 〔VB〕

Rezidenční budova 〔RB〕

Rekonstrukce 〔R〕

Veřejný interiér 〔VI〕

Rezidenční interiér 〔RI〕

Produktový design 〔PD〕

Studiový / experimentální design 〔ED〕

ARCHITEKTURA

EVANGELICKÝ KOSTEL 〔VB〕

András Krizsán ▶ 2023  Piliscsaba (Nový kostel vyrostl v zahradní čtvrti malého městečka nedaleko Budapešti.〕

FAKULTY ZDRAVOTNICKÝCH VĚD SEMMELWEISOVY

UNIVERZITY 〔VB〕

Studio Fragment / Imre Bödi, Zsolt Frikker ▶ 2023  Budapešť 〔Nová budova prestižní zdravotnické školy doplnila blok městských paláců z přelomu 19. a 20. století.〕

DŮM U BALATONU

〔RB〕

RAPA studio / Ádám Reisz, Krisztián Varga-Koritár, Levente Arató ▶ 2023  Tihany 〔Design domu reinterpretuje místní stavební styly, včetně chalup se šindelovou střechou, kamenných domů s plochou střechou z 60. let a kompaktních letních chat.〕

RODINNÝ DŮM V BUDAKALÁSZI

〔RB〕

Jószef Örfi ▶ 2023  Budakalász 〔V konstrukci černého domu na svažité parcele se mísí otevřené s uzavřeným, malé s velkým a asymetrie se tu setkává se symetrií.〕

SEDM CHATEK KASTU 〔RB〕

Gábor U. Nagy ▶ 2023  Keserűszer, Őriszentpéter 〔Minimalistické chatky pro dvě osoby, postavené téměř zcela z vysoce kvalitního dřeva, v nichž se prolíná interiér s exteriérem.〕

RODINNÝ DŮM U BALATONU

〔RB〕

studio Kontextus / Gábor Kovács, Akos Balog ▶ 2023  severovýchodní břeh Balatonu 〔Pojítkem mezi domem a nedalekým jezerem se stal přírodní materiál, vápenec. 〕

LOVECKÁ CHATA 〔RB〕

Bártfai-Horváth / Gábor Bártfai-Szabó, Zoltán Horváth, Zsófia Hargitay ▶ 2023  Somogytúr 〔Lovecká chata a rodinná chalupa uprostřed chráněného lesa.〕

INTERIÉR

TAPAS BAR UNO MAS 〔VI〕

81 Font / Peter Szendrö ▶ 2023  Budapešť 〔„Chtěli jsme se odtrhnout od obvyklého středomořského stylu, zároveň jsme si ale přáli zachytit španělskou radost ze života v interiéru restaurace,“ říká Peter Szendrö.〕

HOTEL VERNO HOUSE 〔VI〕

BIS Építéz Iroda / András Gyökér, Júlia Losonczi a Veronika Pusztai ▶ 2022  Budapešť 〔Elegantní, klasicistní zevnějšek a typické prvky, jako jsou vysoká okna, přenesli architekti i do interiéru pětihvězdičkového hotelu v centru města.〕

KANCELÁŘE TURBINE AI 〔VI〕

Paradigma Ariadné ▶ 2023  Budapešť (Sídlo úspěšného maďarského start-upu Turbine AI v komplexu Corvin Innovation Campus.〕

KIRALY K40 PENTHOUSE

〔RI〕

Andrea Szakos ▶ 2022  Budapešť 〔Interiérová designérka okořenila metropolitní střešní byt v centru Budapešti tropickým stylem.〕

BYT LOGODI 〔RI〕

Architres studio / Laszlo Csizinszky, Daniel Kis ▶ 2022  Budapešť 〔Prioritou projektu bylo zachovat intimitu ložnice, zatímco ostatní prostory bytu včetně velkorysé vstupní haly jsou pojaty jako plynoucí řada průchozích místností.〕

BYT MÁTRAY 3/3/3

〔RI〕

studio Ness / Rebeka Sipos, Zsófi Ferenczi ▶ 2023  Budapešť 〔Druhý projekt studia Ness v činžovním domě v ulici Mátray.〕

DESIGN

PONTUM PROJECT 〔PD〕

Sara Kele x Nezozen Kft. ▶ 2023 〔Kolekce nábytku je inspirovaná ikonickými budapešťskými mosty.〕

KOLEKCE ÁTLÓ 〔PD〕

studio Komok x Barlang Múhely ▶ 2023 〔Nábytková kolekce je hravým experimentem s geometrií.〕

MADE TO MEASURE 〔PD〕

Hanabi ▶ 2023 〔Ručně vyráběná modulární sedací souprava je navržena tak, aby vyhověla všem požadavkům.〕

STŮL ZEN 〔PD〕

Timbart / Anna Szőnyi ▶ 2023 〔Stůl byl inspirován organickými a „spontánními“ přírodními tvary, naopak jeho realizace vyžadovala absolutní preciznost.〕

KŘESLO PEACH EASY

〔PD〕

Line and Round / Annabella Hevesi ▶ 2023 〔Křeslo je prvním kouskem kolekce sedacího nábytku Crosses designérky Annabelly Hevesi.〕

KOLEKCE KERAMICKÝCH

VÁZ 〔ED〕

HORA / Debóra Horák ▶ 2023 〔Keramické vázy

Debóry Horák jsou inspirovány průmyslovými budovami, potrubím a továrními komíny.〕

RE-BUILT GLASS 〔ED〕

Zsuzsanna Deák ▶ 2023 〔Kolekce ručně vyráběného, udržitelně navrženého současného průmyslového umění, designových produktů a architektonických prvků z odpadního architektonického skla.〕

WIND LIGHT 〔ED〕

David Salamon ▶ 2023 〔Návrh lampy byl inspirován přírodními silami: větrem, gravitací a molekulárními interakcemi.〕

UTOPIA 〔ED〕

Melinda Doktor ▶ 2023 〔Kompaktní pěstitelská jednotka, která zároveň zahrnuje sadu nástrojů.〕

KŘESLO FLAIR 〔ED〕

Eszter Hanko ▶ 2023 〔„Nostalgická“ venkovní židle s nafukovacím sedacím polštářem, opěrákem a područkami dokáže přenést dojem z pohupování na vodní hladině během sezení.)

Dnes nehrajeme. Zhasnu

té kino v Chandigarhu

Ve stínu slavných Le Corbusierových brutalistických staveb v indickém Chandigarhu stojí dnes nenápadné kino Neelam.

Jeho zašlý lesk tiše připomíná vznik moderní městské utopie

založené na striktním oddělení práce a zábavy.

Chandigarh byl vybudován jako nové hlavní město indického státu Punjab v padesátých letech. Asi hodinový let z Dillí vás přesune do zcela jiné Indie — tamní čistota a řád vás zarazí. Jasný racionální urbanismus, který zde vytvořil francouzsko-švýcarský architekt Le Corbusier, je v chaotické Indii unikátní. Život zde dodnes ubíhá v rytmu utopických modernistických plánovačů, kteří měli ambice řídit nejenom to, jak bude vypadat městské prostředí, ale i jakým způsobem se v něm budeme chovat. Chandigarh je rozdělen do 56 sektorů a v každém z nich se nachází jiné městské či veřejné funkce a služby. Zatímco sektor číslo 1 je zasvěcen vládním institucím, jiné slouží například vzdělávání, bydlení nebo také zábavě.

My jsme se ubytovali v centru města v sektoru číslo 17, kde se nacházejí obchody, jedno z rušných veřejných prostranství i jedno ze tří kin. Navštívili jsme ho nikoli kvůli filmům, ale pro jeho architekturu. Budova kina Neelam však není zdaleka tak známá jako jiné Corbusierovy stavby ve městě, jež jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Naopak, je dlouhá léta opomíjená a to i přesto, že jeho špičkovou architekturu navrhli Pierre Jeanneret a Aditya Prakash.

Ačkoli už dnes kino nefunguje, u vchodu sedí několik indických gentlemanů, kteří nás pustili dovnitř. Byla to téměř „modernistická archeologie“. Interiéry kina jsou špinavé, plné odpadků a původní design je poničený. Ale pod těmito vrstvami lze objevit eleganci velkorysé architektury. Dřevěné obklady s organicky tvarovanými průhledy lemují schodiště vedoucí do prvního patra, kde se nachází předsálí. To prostorově definuje především strop vytvořený z výrazných prefabrikovaných betonových akustických podhledů. Do hlavního sálu nebylo téměř vidět, světla v něm nefungují. Musel jsem otevřít všechny tři dvoukřídlé dveře, aby se do něj dostalo alespoň trochu denního světla. Expozici fotoaparátu jsem nastavil na několik vteřin a čekal v tichosti této pomalu se rozpadající památky moderní indické architektury, až secvakne závěrka. ●

❶ Hlavní sál kina

Neelam je dnes němým svědkem zlaté éry filmové zábavy v Indii. Světla nefungují a 960 sedaček se pomalu rozpadá. Původní architektura, především organicky tvarované plastické reliéfy, jsou však stále zachovalé.

❷ Schodiště kina je obložené plastickými dřevěnými panely. Průhledy dodávají stěně skulpturální charakter.

❸ Akustický strop v předsálí kina vznikl z prefabrikovaných betonových prvků, které tvoří výrazný motiv interiéru.

Kino Neelam se nachází v samotném centru města Chandigarh. Zvenku tvoří jeho architekturu beton a cihlové zdivo.

❹

❹

Na co se dnes

Kromě osobního automobilu se ve 20. století masově rozšířil ještě jeden vynález, který obrátil životní styl lidí vzhůru nohama. Televizní přijímač. Díky němu jsme zcela změnili své návyky a večery začali trávit na gauči hypnotizováni obrazovkou vyjevující veselé i znepokojující obrazy moderní éry.

budeme dívat?

Vznik televize souvisí hned s několika vynálezci a technology konce 19. a začátku 20. století. Ve významu technickém označuje přenos pohyblivých obrazů elektronickou cestou, většinou s doprovodem zvuku. Princip jejího fungování je založen na rychlém, neustále opakovaném rozkladu obrazu na body.

Na počátku historie televize stojí pokusy německého inženýra G. P. Nipkova, který získal patent na elektromechanické zařízení na přenos pohyblivého obrazu. Pokusy s jeho přenosem na dálku probíhaly v 1. polovině 20. století. První přenos pohyblivého obrazu elektronickými prostředky se uskutečnil v USA roku 1926 a se zvukovým doprovodem pak o čtyři roky později. Prvenství v pravidelném vysílání pro veřejnost drží od roku 1935 svorně Německo a Francie. Ovšem za počátek televizního vysílání jako takového je považováno datum 2. 11. 1936, kdy britská vysílací společnost BBC použila obrazový standard elektronické televize.

U nás se začalo nejdříve se zkušebním televizním vysíláním ze Studia Praha ve Vladislavově ulici. To bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné.

Vše výše uvedené vedlo mimo jiné také k tomu, že se designéři z celého světa naplno pustili do práce na návrzích televizních přijímačů, které se stávaly čím dál tím dostupnějšími. Televizor se brzy stal symbolem vědeckého a technického pokroku, ale i životního pohodlí a konzumní společnosti. Pro designéry však představoval nečekanou výzvu. Vždyť jakou formu by přesně měl televizor mít, nebylo vůbec jasné. A proto se ve zlaté éře padesátých až osmdesátých let objevilo množství jedinečných návrhů, které okouzlovaly zákazníky svými technologickými vymoženostmi a formální extravagancí.

Pojďte si s námi připomenout některé z ikonických televizorů 20. století i současnosti, díky nimž se kvalitní design dostal téměř do každého obývacího pokoje.

samsung jvc so

❶ SABA

Na počátku devadesátých let kraloval světovému designu francouzský talent Philippe Starck. Jeho rozvinutí postmoderny předešlé dekády do estetiky konce milénia bylo často na hranici dobrého vkusu a provokace. V roce 1994 navrhl pro francouzskou značku Saba malou přenosnou televizi Jim Nature. Místo tehdy rozšířeného černého plastu použil neobvyklou šedou v kombinaci s dřevotřískou vysoké hustoty, která v té době působila nečekaně a ekologicky. Starck tak dokázal, že i levný materiál, který byl doposud spíše skrytý pod vrstvami dřevěných dýh, může získat nečekaný estetický výraz. I přesto že se televizor setkal se značnou popularitou, byl vyroben jen v limitované edici a jeden z exemplářů je dnes ve sbírkách Muzea moderního umění MoMA v New Yorku.

❷ SONY

Zvláštní válcovitý tvar televize Sony TV8-301 z roku 1960 je dnes už ikonickým symbolem nástupu japonských výrobců elektroniky. Jednalo se tehdy o vůbec první přenosnou televizi, která se skládala z 23 tranzistorů a 19 diod. Model byl

vyvinut japonskou společností na ❶ základě rozsáhlých zkušeností v oblasti rádiové technologie. V době, kdy se televizory považovaly za vybavení obývacího pokoje a byly staticky umístěny na jednom místě, otevřel tento přístroj dveře k osobnímu použití přístroje a jednoduché manipulaci s ním. Kromě toho tento model nabízel tři možnosti napájení. Televizor byl však pro většinu i tehdejší japonské společnosti velmi drahý a po dvou letech byla jeho výroba zastavena. Přesto se stal jednou z ikon japonského moderního designu a technologií.

❸ KUBA

Dokonalou esencí poválečného rozmachu televize a jejího nového výsadního postavení v našich domácnostech je německý televizor Kuba Komet, který spíše připomíná kus nábytku než svébytný příklad domácí elektroniky. Komet byla vyráběna mezi lety 1957 až 1962 ve Wolfenbuttelu, kde sídlila značka Kuba. Přestože úhlopříčka obrazovky byla ve své době standardní, celý objekt má neobvykle velké rozměry a jeho expresivně pojaté tvary připomínají plachty. V šuplíku pod samotnou obrazovkou se

nacházelo ještě rádio a gramofon. ❶ To vše zabalené do luxusního dřevěného kabátu s různými vykládanými druhy dřev. Komet tak v podstatě předběhl svou dobu, byla to samostatná zábavní jednotka nabízející tehdejším domácnostem nejnovější elektronické a mediální možnosti.

❹ JVC

V sedmdesátých a osmdesátých letech vyráběla japonská společnost JVC televizi v podobě přilby kosmonauta. Tento pozoruhodný design čerpal svou inspiraci z celkové estetiky space-age designu, který se na scéně objevil již v šedesátých letech v souvislosti s nadšením z kosmických výprav a dobývání vesmíru. Televize, které se přezdívalo Videosphere, se prodávala ve velkém množství a její popularita byla obrovská. Byla k dostání v několika barevných verzích včetně bílé, červené, oranžové a černé. Dnes je Videosphere, jejíž ❶ design byl prý přímo inspirován filmem 2001: Vesmírná odysea, vyhledávanou sběratelskou raritou a její cena se pohybuje kolem 25 000 Kč.

❺ BRIONVEGA

U zrodu radikálně inovativních elektronických přístrojů italské značky Brionvega stálo tvůrčí duo Marco Zanuso a Richard Sapper. Zatímco Zanuso byl architekt vyškolený italským modernismem, Sapper byl produktový designér původem z Německa. V roce 1959 se staly kreativními řediteli značky Brionvega, pro kterou navrhli řadu výjimečných výrobků. Jejich synergie italské vášně a německé čistoty a praktičnosti nechala vzniknout neobyčejnému designu, který aplikovali do designu hned několika televizí. Nejznámějším z nich je Algol z roku 1965. Se svým prohnutým tvarem a výklopným madlem se stala ikonou italského designu šedesátých let a jakýmsi objektem touhy generace doby space-age.

❻ BRAUN

Ještě před tím, než do německé značky Braun nastoupil slavný designér Dieter Rams, navrhoval některé z jejích výrobků německý architekt a interiérový designér Herbert Hirche. Tento model televize FS 4 spočívající na jednoduchých ocelových nožkách vznikl v roce

ny teleavia braun

1958 a Hirche ho vytvořil podle zásad ❶ tehdejšího německého striktního racionalismu založeného na komplexním očistění forem až na ty nejvíce esenciální tvary. Kombinace dřeva, kovu, skla a plastu nechala vzniknout minimalistickému, a přesto zcela elegantnímu formálnímu řešení. Dnes je tento televizor například ve sbírkách Muzea umění v Indianapolis.

❼ BRAUN

Na práci Herberta Hircheho u značky Braun navázal v roce 1955 designér Dieter Rams. Ten byl od počátku své tvorby poučen přísným německým funkcionalismem, v té době podporovaném především progresivní školou designu v bavorském Ulmu. Jejich koncepci tzv. dobrého designu si vzal Rams k srdci a postavil na ní celou svou kariéru kreativního ředitele značky, kterého dělal až do roku 1997. Za tu dobu vytvořil pro Braun stovky předmětů, jež jsou dodnes považovány za vrchol průmyslového návrhářství. Je mezi nimi také televize FS 80 z roku 1964. Šedá kostka přijímače spočívá na jedné centrální ❶ noze a ovládání je přehledné a intuitivní. Nechybí ani decentní ikonické logo značky.

❽ TELEAVIA

Nejslavnějším průmyslovým designérem ve Francii šedesátých a sedmdesátých let byl bezesporu Roger Tallon. Proslavil se nejenom svým experimentálním nábytkem figurujícím například ve strhujícím dramatu La Piscine, ale také vlakem TGV nebo lanovkou na Montmartre. V jeho portfoliu nechybí ani televize pro značku Teleavia. Pro tuto společnost, která již od padesátých let patřila k nejprogresivnějším výrobcům televizí na světě, navrhl v roce 1963 televizor P 111, který je charakteristický svou prohnutou obrazovkou a sochařsky modelovanými tvary. Tallon vytvořil i variantu na jedné centrální noze s praktickou pojízdnou základnou. Edice z roku 1968 byla prý nejpublikovanějším elektronickým přístrojem roku.

❾ SAMSUNG

V posledních letech se technologie a kvalita obrazu televizních přijímačů sice závratně zlepšily, ale jejich design se omezil na tenkou černou plochu zavěšenou na zdi. Tuto současnou představu televize přehodnotili před několika lety svým projektem francouzští designéři Ronan a Erwan Bouroullecovi, kteří pro značku

Samsung navrhli velmi netypickou ❶ televizi s názvem Serif. Minimalistická, přesto organicky tvarovaná obrazovka přináší této typologii zcela nový, osobnější charakter. Barvy, textilní detaily, jedinečné grafické rozhraní i možnost použít televizi na nožičkách nebo si ji jednoduše postavit na poličku z ní vytvořily ikonu současnosti a televizi pro ty, kteří se na ni možná zase až tak často nedívají.

Významná filmová a divadelní kostýmní výtvarnice, scenáristka, spisovatelka a režisérka motivovala Edith Jeřábkovou a Kateřinu Svatoňovou k vydání publikace mapující její tvorbu v kontextu s unikátními artefakty z pozůstalosti. S laskavým dovolením autorek vám přinášíme nové pohledy na osobnost

Ester Krumbachové, která přirozeně měnila tvůrčí světy, z „nové vlny“ se pouštěla do spoluprací s etablovanými režiséry, z divadelního světa do filmového.

Ester Krumbachová

❶ Muž z prvního století Film režiséra Oldřicha Lipského z roku 1961. První filmové kostýmy Ester Krumbachové.

❷ Sedmikrásky Film Věry Chytilové z roku 1966 s kostýmy Ester Krumbachové je silně stylizované podobenství o pseudohodnotách a pseudovztazích.

❸ Ester krumbachová Kniha Edith Jeřábkové a Kateřiny Svatoňové obsahuje odborné texty, fotodokumentaci kostýmních návrhů, korespondenci, poznámky z bohaté pozůstalosti. V české a anglické verzi vydala UMPRUM, 2022.

Ukázky z publikace E. Jeřábkové a K. Svatoňové:

❹ Poznámky k barevné koncepci hudebního TV pořadu v režii Jána Roháče, 1973.

Kresby pastelkou z pozůstalosti Ester Krumbachové.

Fotografie z filmu Valerie a týden divů, režisér Jaromil Jireš, 1970.

❺ Návrhy kostýmů Ester Krumbachové pro film režiséra Jiřího Krejčíka Penzion pro svobodné pány z roku 1967. Foto z filmu Penzion pro svobodné pány.

Kostýmní návrh k hudebnímu divadelnímu představení Žena ve středu, Divadlo ABC Praha, 1960, režie Miroslav Horníček.

❻ Kostýmní návrhy k filmům režiséra Zbyňka Brynycha Transport z ráje, 1962, A pátý jezdec je Strach, 1964. Návrhy kostýmů k filmu Všichni dobří rodáci, režie Vojtěch Jasný, 1968.

❼ Autoportrét Ester Kumbachové s jejími šperky.

❽ Zátiší z bytu Ester Krumbachové.

„Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala

se

mnou

jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech. … Ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Vávra a Kachyňa natočili

své nejlepší filmy ve spolupráci s ní.“

Ester Krumbachová byla inspirující umělkyně hned v několika filmových profesích, mezi nimiž proplouvala bez ostrých přechodů. Celistvost pohledu na lidskou existenci prostřednictvím výtvarné, divadelní i filmové estetiky je u ní naprosto unikátní, anarchistická, surrealistická, vyzývavě ženská, tak jak to jen tehdejší uvolnění ve společnosti na chvíli dovolilo. Její filmová tvorba se nedá s jistotou zařadit jen do škatulky česká nová vlna, i když tam má Krumbachová samozřejmě svůj výsadní prostor. Filmy a divadelní představení, na nichž pracovala, měly vždy přesah ke společenským a hlubším filozofickým tématům. Detaily a barvy ve scénách významně dotvářejí textovou složku,

často jsou tím, co posouvá děj do obecnějších souvislostí.

Autorky publikace přinášejí spoustu osobních věcí, poznámek ke scénářům a návrhům kostýmů, na kterých je možné pozorovat jasnou představu Ester Krumbachové o tom, jak výtvarná složka ještě dotáhne záměr režiséra-vypravěče. S barevností kostýmů i scény doslova čarovala, psala barevné scénáře, čímž scénám už s předstihem přiřazovala určitou náladu a symboličnost. Až „cézannovsky“ kolorovala filmové záběry, ráda pracovala s redukcí barevného spektra, aby vystoupilo na povrch jen to důležité.

Patrně nejintenzivněji je vidět uměleckou osobnost Krumbachové v jejím

jediném autorském filmu Vražda ing. Čerta. Udává tempo, barví scénu, dávkuje humor, vytváří nové podtóny a podtexty. A opět vznikne neotřelá komplexní melanž a divák si možná ani neuvědomí, jak toho Ester Krumbachová dosáhla.

Poetika jejího vyjadřování se dá vypozorovat i v osobním životě. Velmi roztomilý je například její návod „Směrnice pro pečovatele ZOO a botanické u Ester“, který sepsala na psacím stroji a který obsahuje pokyny pro osobu zabezpečující její domov (milované kočky, želvy a pokojové rostliny) během její nepřítomnosti. Připomíná technické scénáře a popisky po stranách návrhů kostýmů. I tady pracovala s jasnou představou a neponechává nic náhodě. ●

← Návrhy kostýmů pro divadelní představení. Na některých listech jsou přesné instrukce Ester Krumbachové pro švadleny ohledně barvení textilií nebo líčení postav.

The Art of Steak

Přípravy karlovarského filmového festivalu jsou v plném proudu a Karlovy Vary přichystaly pro mlsné jazýčky filmových fandů i lázeňských hostů úžasnou novinku. Grandhotel PUPP v březnu otevřel Meat & Bone Steakhouse. Gastronomicky se pohybuje v oblasti steaků, čerstvých ryb a mořských plodů. Steaky v menu jsou z plemene aberdeen angus, nabídka prémiových mas je od místních producentů, nechybí speciální odrůdy Wagyu. Všechna masa si v restauraci dostařují metodou suchého zrání. Vinná karta Meat & Bone Steakhouse nabízí to nejlepší z Evropy zastoupené Francií a Itálií, Ameriku reprezentují vína z Argentiny a Chile. Umocnění komorním prostorem Pupp Quissiana Depandance hraničí až

s odsouzením k úspěchu. Interiér podniku je zahalený do tmavého dřeva, kůže, kamene a elegantní temně zelené v sametovém provedení. Atmosféra pánského klubu se přirozeně snoubí s jemností štukových stropů, které naopak dodávají prostoru ženský princip, aby vše mělo správný balanc. Domácí prostředí vody Mattoni je zřejmé nejen z nápojového lístku, zelené láhve dostaly své slovo také v interiéru. Jsme ve městě filmového festivalu, a tak nesmíme opomenout osoby a obsazení. Šéfkuchařem je Jiří Hulák, profesionál s bohatými zkušenostmi v gastronomii a s pracovními zkušenostmi z pražských italských restaurací. ●

TEXT Renata Koblicová FOTO archiv hotelu

FIL MOVÁ

Architektura a film mají leccos společného. Obě disciplíny sdílejí řadu vizuálních kvalit, obě jsou dramatické a působí na naše smysly. I proto si filmaři oblíbili některé významné stavby, které v jejich snímcích dotahují celkový umělecký záměr k dokonalosti. Takové domy dokonce ve filmových příbězích odehrály své životní role, možná mnohem větší, než byla jejich úloha v reálném životě. Nakoukněte s námi do ikonických staveb, které se od dvacátých do sedmdesátých let propsaly do filmové historie.

ARCHI TEK TURA

DŮM DETEKTIVKY NOIRE

Ve filmu L. A. Přísně tajné, který v roce 1997 natočil Curtis Hanson, bydlel v jednom z nejdůležitějších domů americké moderní architektury milionář Pierce Morehouse Patchett, který vedl exkluzivní eskortní službu s dívkami chirurgicky předělanými tak, aby připomínaly filmové hvězdy. Tato klasika novodobého pojetí detektivního žánru noire je filmovou esencí klasického Hollywoodu třicátých let. Prostorný a prosklený interiér se stal dějištěm dramatických scén, v nichž se objevily hvězdy jako Kevin Spacey, Russell Crowe, Danny DeVito či Kim Basinger. Lovellova vila, v níž se příběh odehrává, je stejně jako film zosobněním zlaté éry kinematografie. Byla postavena v roce 1929, ve stejném období jako několik dalších symbolických příkladů mezinárodního stylu, včetně vily Tugendhat v Brně nebo vily Savoy v Poissy u Paříže. Ke stavbě této rezidence v kopcích nad Los Angeles použil Richard Neutra ocelový rám, což z ní činí jeden z prvních domů s podobným typem konstrukce v USA. Na něj pak aplikoval stříkaný beton, zcela revoluční technologii, která se u soukromých staveb v této době vůbec nepoužívala. Lovellova vila je

charakteristická velkými prosklenými plochami a otevřeným obytným prostorem, který je příkladem transparentnosti a čistých linií moderního stylu, jenž v Kalifornii dosáhl svého vrcholu v padesátých letech. Právě díky této realizaci nastartoval Richard Neutra svoji kariéru a započal fenomén kalifornského modernismu, jehož se stal v následujících letech největší hvězdou. Dům za svou historii změnil řadu majitelů a stal se kromě snímku L. A. Přísně tajné kulisou i pro další hollywoodské filmy, například Beginners z roku 2010 s Ewanem McGregorem.

DŮM KOBYLEK I BLADE RUNNERA

Nejen čistá modernistická architektura se propsala do kulturní identity Los Angeles. V Kalifornii dvacátých a třicátých let se značně rozšířily také art deco a nejrůznější varianty dekorativních stylů, k čemuž přispěl i americký architekt Frank Lloyd Wright. Po šokujícím žhářství a vraždách sedmi lidí, včetně jeho partnerky Mamah Borthwick Cheney na jeho sídle Taliesin ve Wisconsinu v roce 1914, zamířil zdrcený Wright do Kalifornie, kde mimo jiné navštívil výstavu Panama — California v San Diegu. Právě na ní poprvé uviděl mayské ruiny a tento moment ovlivnil styl tzv. mayského revivalu, který aplikoval v několika domech postavených v Los Angeles během dvacátých let. V těchto honosných rezidencích připomínajících prastaré chrámy nebo hrobky jako by Wright nadobro „uzamkl“ svůj zármutek. Pracoval v nich s inovativní technologií tzv. textilních bloků — prefabrikovaných betonových tvárnic provázaných ocelovými lany —, a vytvořil tak pevný konstrukční systém. Ten se však časem ukázal jako neefektivní. Bloky se začaly drolit a některé

❶ Lovellova vila byla postavena architektem Richardem Neutrou v Los Angeles v roce 1929. Objevila se například ve filmu L.A.

Curtis Hanson.

❷ Dům Ennis v Los Angeles navrhl architekt Frank Lloyd Wright v roce 1923 pro Charlese a Mabel Ennisovy. V jeho prostorách se natáčely desítky filmů. Mezi ty nejznámější patří Den kobylek z roku 1975 od režiséra Johna Schlesingera a Blade Runner od Ridleyho Scotta z roku 1982.

stěny sesouvat. Přestože těchto výjimečných staveb realizoval asi pouze pět, nesmazatelně se propsaly do historie Los Angeles a jeho filmového průmyslu. Wright v nich vytvořil fascinující kulisy pro Hollywood, které filmaře okouzlují dodnes.

Největším a nejznámějším z tzv. textilních domů Franka Lloyda Wrighta je rezidence Ennis v kopcovité čtvrti Los Feliz, navržená pro Charlese a Mabel Ennisovy. Monumentální stavba a pravděpodobně nejlepší příklad Wrightova mayského období se svými odstupujícími objemy připomíná starověké zikkuraty a pyramidy Střední Ameriky. Něco tísnivého v jeho zdech navozuje zvláštní melancholickou atmosféru, jež se promítla také do některých ikonických filmových děl.

Jedním z prvních snímků, které se zde natáčely, byla již v roce 1933 hollywoodská klasika Female. Větší slávu ale získal dům díky béčkovému snímku House on Haunted Hill z roku 1959 a na vrchol popularity vystoupal v roce 1975 s filmem Den kobylek. Tuto sarkastickou vizi Hollywoodu dvacátých let s mlhavou atmosférou doplnily exteriéry i interiéry domu Ennis dokonale. Jeho architektura je ale natolik originální, že neilustrovala pouze historické snímky, ale posloužila také jako kulisa distopické budoucnosti. Ve filmu Blade Runner od Ridleyho Scotta z roku 1982 byly dekorativní betonové bloky použity jako futuristická architektura budoucnosti. Jaká ironie. Objevily se i v mnoha dalších filmech a seriálech, včetně Karate Kid III, Predator II, Star Trek: Next Generation, Mulholland Drive, Westworld, ilustrovaná verze pak v seriálu South Park. Smutek velkého amerického architekta se časem proměnil v radost filmařů.

DŮM BIG LEBOWSKÉHO A DALŠÍCH

John Lautner se na konci čtyřicátých let stal architektem kalifornské elity a mistrem

❸ Rezidenci Sheats-Goldstein v Los Angeles vybudoval ve dvou fázích architekt John Lautner. Jeho prostory se objevily v mnoha slavných snímcích včetně kultovního Big Lebowski, který v roce 1998 natočili Joel a Ethan Coenovi.

organické exprese. Jeho domy zhmotňují sex-appeal kalifornského slunce a jsou prostorovou oslavou hédonistického života. Dnes jsou symbolem poválečné éry Hollywoodu. Své první stavby začal Lautner navrhovat na konci třicátých let. Jakmile však dostal více možností a zakázek, jeho styl dospěl od rané organické formálnosti k vrcholným realizacím let šedesátých a sedmdesátých. A není se čemu divit, že právě Lautnerovy domy dodnes inspirují a podněcují k dalším kreativním projektům, a to především v oblasti filmu a módy. Jeho rané období kulminuje v domě Schaffer, který postavil v roce 1949 ve Verdugo Hills v Los Angeles. Manželé Schafferovi přišli do Kalifornie po válce a oslovili Johna Lautnera s přáním navrhnout rodinný dům, který by byl ideální do rozlehlé zahrady s mohutnými duby. Ani jeden strom nebyl během realizace pokácen a Lautner tímto projektem jen potvrdil svou vzrůstající pověst architekta stavějícího domy na takových parcelách, které by jiní architekti považovali za zcela nezastavitelné.

Architektura domu pak inspirovala v roce 2009 módního návrháře a fanouška moderní architektury Toma Forda, aby zde natočil svůj režijní debut Single Man, který právě i díky dominantnímu prostředí sugestivně popisuje atmosféru padesátých let. Ford několik významných domů sám vlastní a jeden z nich v Texasu byl dokonce navržen slavným japonským architektem Tadaem Andem. Ve svém snímku ale vzdal hold jednomu z prvních mistrovských děl Johna Lautnera, jehož architekturu popsal bystrým, citlivým a elegantním okem módního návrháře.

Vrcholné období Lautnerovy tvorby spadá do šedesátých let. Tehdy postavil i dva ze svých nejslavnějších projektů, jež se nesmazatelně zapsaly do dějin moderního filmu. Dům interiérového dekoratéra Arthura Elroda v Palm Springs z roku 1968 si zahrál v ikonické scéně jedné z vrcholných bondovek

Diamanty jsou věčné. Sean Connery zápasí v rozlehlém obývacím pokoji se dvěma gymnastickými bojovnicemi Bambi a Thumper.

Nakonec všechno dobře dopadne a Bond opět zachrání svět před zákeřným padouchem Ernstem Stavro Blofeldem.

Jedna z dalších Lautnerových realizací z šedesátých let se však ve filmu proslavila ještě výrazněji. Je jí rezidence Sheats-Goldstein, kterou pro manžele Helen a Paula Sheatsovy architekt navrhl a postavil v letech 1961–1963. Jeho slávu ale světu zprostředkoval až další majitel: excentrický miliardář, milovník architektury, módy a basketbalu James Goldstein, který v roce 1972 dům koupil a postupně jej upravoval ve spolupráci s Lautnerem po dobu 20 let až do dnešní podoby. Goldstein v něm žije v domě dodnes a díky jeho nadšení se stal možná jedním z nejfotografovanějších a nejfilmovanějších domů dvacátého století a obecně symbolem hollywoodského života na vysoké noze. Fotil zde snad každý módní časopis a v jeho prostorách se natáčelo hned několik filmů, včetně kultovního Big Lebowski z roku 1998 od bratrů Coenů. Ikonický obývací pokoj pod nakloněnou betonovou střechou skvěle posloužil jako kulisa scény, kde se hlavní hrdina setkává s producentem pornografických snímků Jackie Trehornem. Dům se objevil i ve snímcích Charlieho andílci, Bandits, Midnight či v mnoha hudebních klipech a reklamách. Dnes funguje spíše jako kulturní instituce než soukromá rezidence. Goldstein tráví většinu roku na cestách, a tak ho téměř každý den pronajímá reklamním, módním a filmovým produkcím. Interiér je lemován stovkami fotografií z módních časopisů, které dům použily jako lokaci pro své editoriály, nebo skupinovými fotografiemi Jamese Goldsteina s celebritami. Prostřednictvím rezidence Sheats-Goldstein budou v budoucnu moci poznat dílo Johna Lautnera také všichni fanoušci architektury. Majitel jej totiž daroval muzeu LACMA,

❹ Experimentální obytná plastika od francouzského sochaře a architekta Andrého Bloca ve městě Meudon nedaleko Paříže si zahrála v úvodní scéně filmu Kdo jsi, Polly Maggoo, který v roce 1966 režíroval William Klein.

které zde plánuje otevřít veřejnou expozici. To vše ale až po Goldsteinově smrti. Jeho asistentka, jež nás domem provázela, však říkala, že James Goldstein, který je neustále oděn v koženém klobouku, bundě a kovbojských botách, o sobě říká, že prý nikdy neumře. Tak uvidíme.

DŮM MÓDNÍ IRONIE

V úvodní scéně francouzského satirického snímku Who Are You, Polly Maggoo? sledujeme, jak vybraní hosté vstupují do zvláštního, organicky tvarovaného pavilonu, sedají si v řadách na dřevěné lavice a netrpělivě očekávají začátek módní přehlídky. Posléze přicházejí modelky oblečené v přehnaně nepohodlných fitech vyrobených z kovových plechů, pozorujeme žasnoucí diváky a manekýnky, kterým se plechové obleky zařezávají do kůže, některé dokonce krvácí. Po skončení přehlídky jedna z novinářek vykřikne „Bravo!“ Tak končí úvodní scéna filmu, který v roce 1966 natočil William Klein. Podivný pavilon, ve kterém se přehlídka uskutečnila, je dílem vizionáře Andrého Bloca.

Francouz André Bloc byl jedním z největších „multitalentů“ poválečné výtvarné scény. Byl architektem, sochařem, malířem, designérem a šéfredaktorem časopisu L‘Architecture

d‘aujourd‘hui (Architektura našich dní), který založil v roce 1930. Od padesátých let byl fascinován myšlenkou obyvatelné sochy, tzv. Habitacles. Během padesátých let postavil na svém pozemku v Meudonu nedaleko Paříže dvě takové experimentální stavby, aby otestoval svou vizi domu–skulptury. Jedním z výsledků byla jakási jeskynní struktura vystavěná z cihel a připomínající přírodní skálu zvenku a jeskyni zevnitř. Bloc ji navrhl a postavil intuitivně pomocí primitivních stavebních technik, i přesto vytvořil dílo, které bylo zcela jedinečné a inovativní především po stránce prostorové. Právě tím si získal pozornost i módního vizionáře, režiséra a fotografa Williama Kleina.

DŮM POKLESLÉHO HORORU

Giobatta Meneguzzo byl již od padesátých let velkým milovníkem moderního umění a tehdejší avantgardy. Aktivně ji podporoval a sbíral díla výrazných představitelů nejenom tehdejšího italského umění. V roce 1964 se rozhodl zrealizovat vlastní víkendový dům v městečku Malo nedaleko Vicenzy, který se posléze stal pozadím závěrečné scény filmu The Night Evelyn Came out of the Grave. Tento snímek patří k vrcholným příkladům klasického hororu a specifického žánru mysteriózních detektivek a thrillerů Giallo, kontroverzní díky množství explicitních sexuálních a násilných scén. Film z roku 1971 od režiséra Emilia Miraglia vypráví příběh duševně narušeného aristokrata Alana, který truchlí po smrti své manželky. Jeho zámek v tajemné zarostlé zahradě je vybaven ikonickým italským designem, mezi jehož kulisami mučí a zabíjí prostitutky, které mu jeho ženu připomínají. Film plný zvratů a psychedelických scén nakonec vrcholí vraždou dvou hlavních představitelek, které společně s Alanovým kamarádem Georgem na něj zosnovaly lest.

Interiér, v němž se dramatická závěrečná scéna odehrává, dodnes najdeme v prázdninovém domě Giobatty Meneguzza. Oválné obydlí připomíná brouka ležícího pod listem, jak ostatně napovídá i jeho poetický název Lo scarabeo sotto la foglia, který mu dal jeho autor, architekt Gio Ponti. Co je ale na koncepci domu to nejdůležitější, je především jeho interiér, jenž se stal oslavou umělecké avantgardy šedesátých let. Meneguzzo si k jeho návrhu vybral radikální designérku Nandu Vigo, spojku mezi tradičními modernisty, jako byl právě Gio Ponti, a radikální uměleckou scénou, především z prostředí mezinárodní skupiny ZERO. I obytné interiéry domu pojala jako radikální uměleckou instalaci. Vigo se od počátku šedesátých let projevovala prostřednictvím experimentálních návrhů nábytku či svítidel, tvorbou interiérů i čistě uměleckými pracemi, jež navazovaly na zmíněnou skupinu ZERO a tvorbu jejího partnera Piera Manzoniho, který bohužel předčasně zemřel. Ve všech médiích ráda používala chromovanou ocel, falešnou kožešinu nebo různé druhy tabulového skla. Její interiéry, které tvořila především pro movitou sběratelskou klientelu, se stávaly

obytnými galeriemi a hédonistickými oslavami uvolněného životního stylu šedesátých a sedmdesátých let.

Jiný není ani její interiér pro Giobatta Meneguzza. Vigo zabalila celý interiér do monochromatické podoby z bílých keramických kachliček a šedivé umělé kožešiny. Vytvořila zvláštně sterilní, ale přesto emocemi nabitý prostor, který Meneguzzo naplnil působivými díly od Lucia Fontany, Enrica Castellaniho, Julia Le Parca, Mimma Rotelly, Raymonda Hainse, Agostina Bonalumiho, Turiho Simetiho a dalších. Vznikla živoucí galerie nejprogresivnějšího současného umění, v níž se pak potkávali přední evropští intelektuálové, včetně Pierra Restany, Christa, Armana a dalších. Dům se stal nejenom svědkem mnoha performancí a uměleckých setkání, ale také dnes již ikonické scény trochu pokleslého mysteriózního thrilleru, jehož estetika a výtvarná produkce však nabízí intenzivní estetický prožitek. ●

❺

Víkendový dům Lo scarabeo sotto la foglia společně postavili a navrhli architekt Gio Ponti a designérka Nanda Vigo ve druhé polovině šedesátých let. Jeho nezvyklé interiéry se objevily v hororovém filmu The Night Evelyn Came Out of the Grave, který v roce 1971 režíroval Emilio P. Miraglia.

světa zve do Atén nový

prostor 10AMLofts, který

vznikl proměnou bývalé průmyslové budovy ze 70. let. Láká k práci i odpočinku, a to všechno s výhledem na starověkou Akropoli.

Hledala nové kanceláře, ale našla celý dům. Ten skýtal tak velký potenciál a nabídl tolik možností, že přivedl Evu Papadaki, majitelku agentury 10artistsmanagement, k založení úplně nové společnosti. Projekt 10AMLofts se nachází ve čtyřpodlažním domě v centru Atén. Původní skladiště dřeva a stavebního materiálu dnes funguje jako prostor pro pořádání akcí a skládá se ze čtyř loftů, které jsou k dispozici pro výstavy, focení, filmovou produkci i soukromé večeře. Střešní penthouse pak obývá sama majitelka.

Za rekonstrukcí objektu stojí barcelonské Studio Andrew Trotter, jemuž syrové betonové stěny posloužily jako impozantní kulisy pro scénografický interiérový design. „Vyčistili jsme dvě spodní patra budovy a otevřeli centrální terasu, abychom propojili suterén s přízemím pomocí sochařsky pojatého schodiště z cortenové oceli,“ vysvětluje Papadaki. Veškerý původní beton byl ponechán v surovém stavu a všechny nové prvky si zachovávají industriální atmosféru, kterou zjemňují

závěsy, pohovky a starožitný nábytek. „Zatímco spodní patro je převážně bílé a zaplavené světlem, suterén je naopak tmavý a přirozené světlo do něj proniká mezerami ve stropě a přes centrální terasu,“ doplňuje Andrew Trotter. Oba prostory jsou multifunkční a snadno rozdělitelné, s velkoryse dimenzovanou sedmimetrovou kuchyní a dlouhým dřevěným stolem pro početnou společnost. Ve spodním patře se nachází obývací a jídelní prostor s řemeslnou kuchyní a židlemi od Charlotte Perriand. Navzdory rozdílným funkcím se obě části budovy vyznačují tlumenou barevnou paletou v odstínech béžové, bílé a hnědé, stěny se syrovou strukturou jsou zjemněny lněnými závěsy, vintage pohovkami a starožitnostmi. Dům 10AMLofts je oázou klidu a pohody uprostřed rušného velkoměsta. Papadaki a Trotter v něm vytvořili na míru střižený svět plný inspirace. ●

❶ SKLO

Přízemí prosvětlují nová okna, celá jedna stěna je vyložena luxferami. Sedmimetrová kuchyně má pojízdný pult.

❷ STAVBA

Původní skladiště dřeva a materiálu dnes funguje jako prostor pro pořádání akcí a jako originální kulisy filmařům.

❸ NÁBYTEK

Vintage nábytek sbírá majitelka po celém světě a tyto poklady pak scénograficky rozmisťuje po celém domě.

❹ BETON

Betonové stěny a odhalené stropy se staly sjednocujícím prvkem interiéru.

❺ CORTEN

Vlníci se cortenové schodiště vede návštěvníky do suterénu.

❻ LUXFERY

„Skleněné cihly“ se propisují také do fasády domu a spolu se lněnými závěsy tvoří vytříbenou kompilaci textur.

Nesmrtelná krása Českého porcelánu

TEXT Václav Rybář FOTO archiv značky

Rodinné stříbro, které se dědí z generace na generaci, je pevným základem porcelánky v Dubí, kde už po osm generací vzniká legendární cibulák, z jehož nadčasových dekorací „žije“ celý region. S ředitelem společnosti, panem Radkem Hořčičkou, jsme si povídali o tradicích i plánech do budoucna.

VR Porcelánka v Dubí je co by kamenem dohodil od rodiště evropského porcelánu v německé Míšni. Navzdory názvu Český porcelán je stošedesátiletá historie vašeho podniku s německou porcelánovou kolébkou neodmyslitelně spjata. Je to tak?

RH Téměř cokoli v tomto regionu nese německou stopu. Žijeme tu spolu mnoho století. Někdy v poklidu, někdy méně. Přesně před 160 lety si pan Anton Tschinkel koupil v Dubí lesní mlýn, kde postavil manufakturu na výrobu siderolitu a majoliky, předchůdce porcelánu, později rozšířil výrobu o nám známý porcelán. Jenže nic netrvá věčně a přišla krize. V roce 1885 se technologicky a designově vyspělá porcelánka v Míšni rozhodla rozšířit výrobní kapacity a koupila firmu pana Tschinkela. V té době byl také formou licence přenesen design cibuláku společně s know-how jeho výroby do Dubí. Od té doby je nedílnou součástí zdejší výroby.

VR Jednou z oněch červených, nebo spíše modrých nití je právě i tzv. cibulákový vzor. Někde jsem četl, že se v něm vlastně žádná cibule nenachází. Co se tedy skrývá za významem jednotlivých symbolů, které jsou oblíbené již několik století?

RH Přesně tak, žádná cibule. Je to granátové jablko. Název vznikl vlastně omylem, když se v německé Míšni pokusil Johann David Kretzschmar namalovat na porcelán exotické granátové jablko — v asijské kultuře symbol hojnosti a plodnosti –, vysloužil si výsměch kolegů, že je to spíše cibule. Vzniklo tak označení, pod kterým modře dekorovaný porcelán zná celý svět dodnes. I další symboly vycházejí z asijské mytologie: broskev neboli požehnaný plod je dle čínské legendy známkou nesmrtelnosti či dlouhověkosti, chryzantéma ztvárňuje odolnost a trvanlivost, kvete na podzim a odolá i mrazům. Stejně jako naše společnost, která překonala mnohá nelehká období a je tu již 160 let. Květ svlačce odkazuje na jedinečnost a noblesu, lotosový květ

pak prezentuje symbol tradice a běloskvoucí čistoty, jež se váže k našemu porcelánu, pivoňka symbolizuje vznešenost a něžnou krásu, kterou se snažíme propůjčit i našim výrobkům, aby si získávaly stále nové obdivovatele. A modrá barva? Ta říká, že cibulák je více než porcelán, je to „porcelán s modrou krví“.

VR Jak velký podíl na výrobě vašeho porcelánu má ruční práce oproti té strojové?

RH Ruční práce je s naší výrobou neodmyslitelně spjata. Dalo by se říct, že náš provoz nese prvky manufaktury i průmyslové výroby zároveň. Od suroviny k finálnímu výrobku je skutečně dlouhá cesta. Například slavný cibulák musí projít minimálně devíti výrobními kroky včetně třech výpalů v peci, přičemž ten poslední, ostrý výpal je dokonce při teplotě 1430 stupňů, a to je skutečně velice energeticky náročné. Některé procesy

RADEK HOŘČIČKA

Do vedení firmy nastoupil v roce 2022 v nelehké době drahých energií, která si žádala výměnu managementu, zeštíhlení výroby i rozprodej majetku. Z původně krizového manažera udělali spokojení akcionáři ředitele a Český porcelán se odrazil směrem k dalšímu růstu, který oslaví spolu s letošním jubileem. Velkolepé oslavy 160. výročí v Dubí vyvrcholí mimořádnými a jedinečnými dny otevřených dveří 14. a 15. června.

ve výrobě, jako lisování talířů nebo točení jednodušších tvarů hrnků, probíhá strojově. Většina ostatní tvarově složitější výroby je ručně litá do forem a tedy čistě manuální. V našem závodě pracují převážně ženy. To jejich rukama projdou všechna ouška či ozdobné růžičky, které se musí ručně okrojit, zahladit a přilepit nebo jednotlivě a zdlouhavě tvarovat. To jejich ruce kus po kuse malují, dekorují, tupují a nakonec i balí každý náš výrobek před jeho cestou do světa.

VR Od firmy Riedel jste odkoupili továrnu a předělali ji na realizační ateliér pro studenty z ústecké univerzity J. E. Purkyně. Slibujete si od tohoto zázemí i udržení tradice výroby porcelánu do dalších let? RH Český porcelán je rodinným stříbrem a nositelem tradice a spolupráce s ateliérem designu a keramiky, zastoupeným Antonínem Tomáškem, je pro změnu investicí do budoucna. Koupili jsme tu budovu v dezolátním stavu. Opravili jsme ji a dali jí zpět novou funkci. Vznikl prostor pro univerzitu, pro tvůrčí mládí a design. Právě v propojení akademické sféry, studentů a jejich kreativity vidíme do budoucna velkou synergii, kterou chceme podporovat. Jsme jediná porcelánka u nás a možná i v Evropě, která se takovým úzkým spojením s akademickou sférou a studenty může pochlubit.

VR Cibuláky z Dubí jsou cenově dostupné. Dal by se nějak geograficky a demograficky vyprofilovat váš typický zákazník?

RH Ano, v porovnání s míšeňským porcelánem je náš porcelán dostupnější. Cibulák ale není pro kohokoli. Zákazník tradičního cibuláku nám trochu zestárnul. Není mnoho mladých lidí, kteří pro něj hoří vášní a sbírají jej. Naštěstí se daří tento vzor modernizovat. Vlastně nejde jen o vzor. Snažíme se ten pocit vznešenosti, výjimečnosti a trvanlivosti, který po desítky let přinášel tradiční cibulák, přenést na produkty nové. Některé řady si již svoje zákazníky našly, jako třeba velice úspěšná designová jídelní sada Bohemia Cobalt od Jiřího Pelcla nebo řada Eko, kterou se vracíme k myšlence střídmosti v použití jak tvarů, tak vzorů. Po tuzemsku je naším největším trhem Německo, kam vyvážíme především hrnky. Velkou část naší produkce s asijskými motivy potom vyvážíme především do Jižní Koreje a do Japonska.

VR Z bývalého kina v Dubí jste za výrazného přispění města udělali

Dům porcelánu s modrou krví, v řadě Second Service dáváte druhý život normalizačním vzorům, ale jak hledí Český porcelán do nejbližší budoucnosti, myšleno jako firma i jako odvětví?

RH Předně bych chtěl říci, že budoucnost vidíme optimisticky a intenzivně na ní pracujeme. Nyní dáváme dohromady nové řady produktů, které by měly dorazit ještě letos na vánoční trh, některými novými dekory chceme potěšit zákazníky již na začátku letošního léta. Rádi bychom se ucházeli, tak jak tomu v historii vždy bylo, o náročnějšího zákazníka, který nehledá jen funkčnost, ale také krásu a charakter. Porcelán je úžasný v tom, jak dokáže obohatit běžný prostor. To je náš cíl, dát zákazníkům tu bohatost, pestrost a ten zážitek z malého uměleckého díla, kamkoli se podívá. Máme v portfoliu totiž i druhý významný brand, značku Royal Dux, která mimochodem loni oslavila dokonce již 170 let své existence a produkuje nádherný figurální porcelán, který jako designový doplněk může najít své místo v mnoha moderních českých i zahraničních domácnostech. ●

Milánské kulisy

Vyrostli v Neapoli ve velkých domech

s aristokratickými výškami, obklopeni přáteli, umělci, intelektuály a novináři.

Po studiích a pracovních pobytech v New Yorku, Paříži a Londýně se právnička Andrea Mangini a architekt Giuliano Andrea dell'Uva usadili

v Miláně, městě s kouzlem nových začátků, městě v pohybu. Zamilovali

si prostorný byt v secesním paláci s výhledem na Casa Marmont, slavný projekt Gia Pontiho z roku 1934.

Svůj nový domov naplnili uměním a ikonickým nábytkem ze 70. a 80. let, který sbírají a jemuž na fotografiích

skvěle sekundují svítidla značky Brokis.

Giuliano Andrea dell'Uva už jako dítě obdivoval talíře navržené Pontim v 70. letech, které ho zaujaly svou grafikou a barevností.

❶ ČTECÍ KOUT

tvoří železná knihovna zabudovaná do starých oken s malou stolní lampičkou Ivy, židle Seconda od Maria Botty pro Alias, lampa Balloons od Brokisu s výraznou žlutou monturou. Stolek Brasilia navrhli bratři Campanovi pro značku Edra.

❷ JÍDELNÍ STŮL z mramoru model Samo od Carla Scarpy pro značku Simon je originálem z roku 1970. Stojan a váza od Paoly C. Svítidla Prisma, Brokis.

❸ OBÝVACÍMU

POKOJI vévodí zavěšený železný krb na míru, jehož světlo v teplých letních dnech nahrazuje stojací lampa Ivy Floor od Brokisu, křeslo Osvalda Borsaniho pro Tecno a vykukující pohovka od značky Edra.

❹ KOUPELNA je světlým prostorem vstupujícím do interakce s ložnicí, na niž navazuje. V hlavní roli umyvadlo na leštěném mosazném stolku na míru. Výhled na město hlídá světlo Big One, židle Indochine je dílem francouzské designérky Charlotte Perriand, vyrábí ji značka Cassina.

Salone del Mobile

Hliník všude, kam se podíváš, silná česká účast, barva kakaa i pokračování dominance módních značek. I tak by se dal ve zkratce popsat letošní milánský design week, který se po nuceném útlumu v minulých letech vrátil opět ve velkém stylu.

← Značka Yves Saint Laurent představila působivou instalaci s re-edicí talířů, které architekt Gio Ponti navrhl pro vilu Planchart v Caracasu v polovině padesátých let.

TEXT Adam Štěch  FOTO archiv značek a designérů

Zdá se, že Salone del Mobile je stále středobodem naší branže a se svou rozmanitou nabídkou prezentací, od klasického veletrhu přes nové výstavní platformy a privátní galerie až po retrospektivní výstavy a konceptuální projekty, zůstává i nadále nejbarvitějším festivalem designu na zeměkouli. Každý z odborné i laické veřejnosti si v Miláně může přijít na své, najít si odpovídající aspekt aktuální mezinárodní tvorby. V materiálových trendech rezonoval hliník. Prezentaci norské značky Hydro zmiňovala většina profesionálů, které jsem potkal. Kolekce experimentálních interiérových objektů vyrobených z recyklovaných hliníkových profilů ve spolupráci se současnými designéry, jako jsou Max Lamb, Inga Sempé, Shane Schneck, Philippe Malouin a další, nastavila podobu

produktového designu. Hliník byl ale vidět i jinde a během neformálních večerních diskuzí v Baru Basso jste mohli zaslechnout termín „doba hliníková“. Trendy materiál sice v prezentacích českých designérů a firem chyběl, ale pozadu nezůstaly, naopak. Monumentální instalace Re/Creation od studia Cirque Menu značky Lasvit, která představila plochá reliéfní skla Maxima Velčovského, si dokonce sáhla na prestižní cenu Fuorisalone Award. Ani prezentace značky Ravak v podání Vladimíra Žáka a Romana Vrtišky s fotogenickou stěnou z balonů se neztratila. Vidět byla i společnost Preciosa Lighting, Brokis nebo Ton.

Svůj vřelý vztah k designu a architektuře projevily také módní značky. Na ikony architektury se obrátil například Yves

Saint Laurent, když představil kolekci talířů navržených italským architektem Giem Pontim pro jeho vilu Planchart v Caracasu, o které jsme mimo jiné psali v březnovém vydání. Stejně sledované byly instalace od značek Loewe, Gucci nebo Hermès. Naším favoritem se však stala prezentace značky Bottega Veneta pod vedením kreativního ředitele Matthewa Blazeyho. Ten spolupracoval s nábytkářskou ikonou Cassina a nadací Le Corbusiera, aby představil speciální verzi dřevěné stoličky, kterou si ve čtyřicátých letech slavný architekt vyrobil z bedny od whisky vylovené z moře. Řadu těchto projektů spojovala letos populární barva kakaa, což ostatně můžete vidět i v následujícím výběru, který jsme připravili ve spolupráci s významnými návštěvníky design weeku. →

❶ 6AM představili jedinečné skleněné stoly v rámci Dropcity.

❷ RAVAK a Vrtiška & Žák vytvořili instalaci Roaling Foams.

❸ ECAL se svými studenty zkoumal speciální adaptibilní pěnu.

❹ DANIEL RYBAKKEN navrhl pro značku Alias inženýrsky precizní židli Lira.

❺ ROSSANA ORLANDI vystavila ve své galerii mimo jiné jihokorejský design zalořený na tradičním řemesle.

❻ MICHAEL ANASTASSIADES poprvé spolupracoval se značkou Alessi na podobě moka konvičky Menhir.

❼ MCM spolupracovala s Atelierem Biagetti na kolekci nábytku Wearable Casa.

LEONID RATH ❺ spolumajitel Lobmeyr „Líbila se mi čistota prezentace jihokorejského designu u Rossany Orlandi.“

ROSA BERTOLI ❸ editorka Wallpaperu „Projekt Under Pressure solutions od akademie eCAL byl špičkový.“

HANNES PEER ❶ interiérový designér “stoly od studia 6AM povýšily tabulové sklo na úroveň umění.“

DAVID ŘEZNÍČEK ❷ majitel Konsepti „nejvíce mě potěšily prezentace českých firem Ravak, Todus a Lasvit.“

❶ LASVIT a Maxim

Velčovský vyhráli se svým projektem Re/Creation cenu za nejlepší instalaci design weeku.

❷ KONSTANTIN

GRCIC představil křeslo Twain pro značku Magis.

❸ JUNYA ISHIGAMI vystavil svůj éterický nábytek pro galerii Maniera.

❹ HYDRO a její výrobky z recyklovaného hliníku ohromily celý Milán.

❺ A. A. DANTO představila intimní krásu a smysl pro detail ve vlastní prezentaci keramických glazovaných dlaždic

❻ ALCOVA se mimo jiné letos zabydlela v modernistické vile Borsani ve Varedu.

❼ NICE WORKSHOP se svým nábytkem vezl na vlně trendy hliníku.

TULGA BEYERLE ❺

ředitelka MKG Hamburg

„Nadchla mě úžasná práce se strukturou a světlem dlaždic A. A. Danto.“

OLA RUNE ❺

člen studia CKR

„Keramika Teruhira

Yanagihara pro A. A. Danto byla dokonalá.“

MAX FRASER ❹

šéfredaktor Dezeenu

„Nadchla mě profesionalita značky Hydro a jejích hliníkových produktů.“

ROBERT STADLER ❹ designér

„Detaily hliníkových objektů značky Hydro byly vrcholem preciznosti.“

❶ BOTTEGA VENETA představila v instalaci On the Rocks speciální verzi Corbusierovy ikonické stoličky.

❷ MOJATAE 9490 zapůsobila atmosférickou instalací japonského konopného textilu.

❸ ALULA je kulturní iniciativa, pro kterou Sabine Marcelis a její partner Paul Cornet navrhli odpočinkovou instalaci

❹ PRADA FRAMES byla nabitá teoretickými přednáškami a diskuzemi.

❺ FLOS odtajnil novou kolekci skleněných svítidel SuperWire od studia Formafantasma.

❻ BARANZATE

ATELIERS se zaplnily současnou skulpturální tvorbou především z Belgie.

❼ MUTINA hostila ve svém showroomu poetickou práci Ronana Bouroulleca.

❸

DAMIAN FOPP ❹ kurátor MFG Zürich

„Konference Prada Frames nahlédla za komerční horizont designu.“

KATRIN GREILING ❷ designérka

„instalace japonského konopného textilu Mojatae 9490 se mnou pohnula.“

PIERGIORGIO ROBINO ❻ zakladatel studia Nucleo

„Líbila se mi expozice v Baranzate Ateliers, která měla charakter salónu.“

RODMAN PRIMACK ❹ zakladatel Ago Projects

„dostala mě přednáška Jacka Halberstama na sympoziu Prada Frames.“

← Instalaci jsme jednoduše naložili do dodávky, během noci převezli z Prahy do Milána a tam asi za čtyři hodiny kompletně nainstalovali.

← Elementy architektury

← Adam Štěch v instalaci své výstavy, kde se návštěvníci mohli ztratit mezi téměř třemi tisícovkami prezentovaných fotografií, jež dohromady vytvářely jakýsi prostorový archiv.

← Jednotlivé detaily byly rozděleny do deseti sekcí podle typologie a funkce. Grafický design výstavy vytvořili Matěj Činčera a Jan Kloss.

Do Milána jezdím už od roku 2007. V průběhu let jsem si kromě mapování prezentací nikdy neodpustil navštívit některé z modernistických domů, kterých je v tomto severoitalském městě nepočítaně. V budovách z 20. století jsem dokumentoval geniální detaily architektů jako Luigi Caccia Dominioni, Piero Portaluppi či Gio Ponti. Od té doby jsem takových architektonických prvků po celém světě vyfotil tisíce. Po více jak 15 letech systematického výzkumu globálního modernismu jsem se rozhodl část svého archivu zaměřenou na detaily vystavit v Miláně. Pro výstavu Elements: Unique Details of the 20th Century Architecture and Interior, kterou jsme měli s kolegy Matějem Činčerou a Janem Klossem možnost vystavit na prestižní platformě Dropcity, jsem vybral téměř 3 000 vlastních fotografií představených jako prostorový atlas. Vyčerpávající výběr rozmanitých příkladů osvětlení, sezení, úložných prostor, stolů, zábradlí, dveří, klik, oken, podlah, stěn a dalších dekorativních či funkčních prvků oslavuje myšlenku celkového uměleckého díla, tzv. gesamtkunstwerku. Ambicí tohoto projektu je vytvořit největší databázi unikátních návrhů z konkrétních staveb a interiérů zachycených jedním člověkem a představit tak dosud neprobádanou kapitolu v dějinách užitého umění.

FOTO Vojtěch Veškrna

Fotografie jsme se rozhodly prezentovat prostřednictvím jednoduché instalace tvořené hliníkovou konstrukcí, čímž jsme se nevědomky přiblížili letošnímu trendu, a papírovými tisky. Snímky byly volně rozděleny do typologických sekcí, ve kterých mohli návštěvníci zkoumat různé formální podobnosti a analyzovat modernistickou architekturu v jejích odlišnostech a proměnách. Za více jak deset dní výstavu navštívilo kolem 50 000 lidí, z nichž velká část mou vytrvalou práci posledních 15 let ohodnotila neuvěřitelně pozitivní energií. Se vší pokorou všem návštěvníkům děkuji a už se těším, až projekt vystavíme i na dalších místech v Evropě. ●

↑ Křeslo Proust vzniklo pro kolekci skupiny Alchimia v roce 1978. Ve spojení rokokových tvarů a pointilistického dekoru Mendini komentoval historický odkaz slavného spisovatele Marcela Prousta. → Typologie židle byla pro Mendiniho nástrojem, jak komentovat svět. Stavěl je na piedestaly, nechal je hořet, opatřoval je prazvláštními doplňky nebo je navrhl tak, aby se na nich nedalo sedět. Všechny tyto experimenty jsou teď na jeho retrospektivní výstavě k vidění pohromadě. FOTO Delfino Sisto Legnani

Podobně jako designér Gaetano Pesce přispěl i Alessandro Mendini během uplynulých padesáti let zásadním způsobem k proměnám významu a funkce designu. Jeho tvorbu shrnuje velká retrospektivní výstava „Io sono un drago. The true story of Alessandro Mendini“ v milánském Triennale, kterou během Salone del mobile instituce uvedla ve spolupráci s Archivio Alessandro Mendini a kurátorem Fulviem Iracem. Výběr více než 400 děl architektonicky pojal francouzský designér Pierre Charpin, který s Mendinim při několika příležitostech spolupracoval.

Výstava v šesti tematických celcích prezentuje jak jeho osobnost, například skrze vtipné autoportréty, tak oblíbená témata, včetně záměn měřítek a proporcí. Tvůrce proslul jako jeden z hlavních představitelů radikálního italského designu a postmoderny. Jeho kariéra odrážela dramatické změny od šedesátých do devadesátých let a reflektovala emancipaci celého oboru. Experimentální práce v oblasti designu a jeho teorie nabízely nové způsoby, jak může design

fungovat v našem světě a nebýt pouze praktickým kusem nábytku. Interiérový objekt se v rukách Mendiniho a jeho generace proměnil v demokratický nástroj pro vyjádření a kritiku nejrůznějších problémů. V roce 1975 nechal Alessandro Mendini demonstrativně shořet dřevěný model židle. Autor se rozloučil s konvenčním rozměrem předmětů a dodal jim magické měřítko. Židle se stala uměním. Jeho performance Lassú (Up There) pak vyšla v sugestivní fotografické sérii na obálce významného časopisu Casabella. To umožnilo Mendinimu stát se „rockovou hvězdou“ designu a vstoupit do osmdesátých a devadesátých let jako prorok postmoderny, a to s díly jako křeslo Proust nebo doplňky pro značku Alessi. Role designéra se díky němu symbolicky proměnila. Z technika a architekta se stal umělec, komentátor i showman. To ostatně také reflektuje obsáhlá výstava v Miláně, která kromě ikonických projektů odhaluje návštěvníkům i starší, méně známé práce. K vidění bude až do 13. října 2024. ●

Postmoderní univerzál

Generation BALVINXYZ

TEXT Petr Jansa FOTO Anna Kovačič MAKE-UP Margita Skřenková

Kde je psáno, že ženy z naprosto odlišných generací

nemohou v otázkách módního stylu najít společnou řeč?

Nová kampaň značky BALVIN dokazuje, že když jde o kvalitní, nadčasové střihy, možné je úplně všechno.

Na jedné straně stojí módní značky, které mají už desítky let svou věrnou klientelu a nehodlají na svém DNA nic měnit. Na opačné straně jsou progresivní módní domy, které se neřídí žádnými pravidly a bez ohledu na svou historii vše přizpůsobují vkusu a potřebám mladé a finančně zajištěné generace. Jedno však mají společné — všechno sázejí na jednu kartu. Až čas ukáže, jestli se dostanou do módního nebe a černých čísel, nebo je jejich přístup srazí na kolena.

Česká značka BALVIN, která loni v listopadu oslavila své první narozeniny, však patří k několika málo firmám, které si zvolily zlatou střední cestu a zkouší uspokojit potřeby mladší i starší generace. Že je

to možné, dokazuje svou zbrusu novou kampaní. „Chtěla jsem, aby byla uvěřitelná a lidská, focená na reálných ženách, které nejen že pro značku pracují, ale její modely nosí a cítí se v nich dobře,“ vysvětluje návrhářka Petra Balvínová, která se stala tváří kampaně společně se svou dcerou Aničkou. Ta v novém pražském butiku značky v historické pasáži ústící do Vodičkovy ulice sama pracuje. Ačkoliv matku s dcerou dělí čtyřiadvacetiletý věkový rozdíl a každá je z úplně jiné generace, modely BALVIN vypadají naprosto přirozeně na každé z nich. A právě v tom spočívá jejich síla. Jsou totiž nadčasové a nepodléhají trendům. Ostatně, Balvínová odmítá přistoupit na tradiční kolotoč čtyř kolekcí ročně a s nimi spojenými

sezónními výprodeji. „Vytvořila jsem vlastní konstrukční síť, která skvěle pasuje slovanským ženám, a proto sedí v každé velikosti,“ říká návrhářka a doplňuje, že základní kolekci každý půlrok rozšiřuje o další ověřené modely, velikostní řady či nová barevná provedení stávajících oblíbených střihů. Kromě „high end“ řady z prémiových materiálů jsou součástí značky i kousky z řady BASIC, které jsou vyrobeny z luxusní viskózy s hedvábným omakem. Tuto řadu letos nově rozšiřuje i linie dámských triček, která jsou ozvláštněna ikonickým rukávem, jenž pomáhá lichotivě vymodelovat každou postavu. Na podzim by se pak kolekce měla rozšířit také o pánská luxusní trika. ●

Balvin, pasáž U Nováků, Vodičkova 28, Praha 1, balvin.store

↑ Na předcházející dvoustraně, zleva: Eliška: Šaty, Anežka Kabelková (TUL); Karolína: Sako, kalhoty a top, vše Magdaléna Seppová (UMPRUM); Nicolas: Pletené šaty, Magdaléna Seppová (UMPRUM); Tereza: Šaty a boty, obojí Barbora Tomalová (UMPRUM); Richard: Top a šortky, obojí Pavel Mikliš (UTB). Boty, Badura (prodává CCC); Jan: Top, límec a kalhoty, vše Kristína Jantoščiaková (TUL); Denisa: Overal, Adéla Králiková (UMPRUM). Boty, Badura (prodává CCC); Julie: Top, kalhoty, boty a naušnice, vše Noémi Špontáková (UMPRUM); tašky a kabelky, vše Badura (prodává CCC) ←→ Zleva: Nicolas: Bunda a pánská sukně, obojí Diana Gundová (UTB). Boty, modela vlastní; Denisa: Vesta, šátek a hedvábné kalhoty, vše Pavel Mikliš (UTB). Boty, Badura (prodává CCC); Tereza: Top, šaty a naušnice, vše Sofia Blahútová (UTB). Boty, Badura (prodává CCC); Julie: Šaty, Markéta Hájková (UMPRUM). Boty, Badura (prodává CCC); Karolína: Košile a odepínatelný overal, vše Linda Minarčíková (UTB). Boty, Nine West (prodává CCC). Diplomatka, Badura (prodává CCC); Eliška: Top a šaty, obojí Sofia Blahútová (UTB). Boty, Nine West (prodává CCC). Diplomatka, Badura (prodává CCC); Richard: Top a kalhoty, obojí Pavel Mikliš (UTB). Boty a diplomatka, obojí Badura (prodává CCC); Jan: Kabát, Top a kalhoty, vše Pavel Mikliš (UTB). Boty a diplomatka, obojí Badura (prodává CCC)

↑ Na předcházející dvoustraně, zleva: Jan: Top, sukně a návleky, vše Lada Mačková (TUL). Boty a kabelky, vše Badura (prodává CCC); Eliška: Šaty a boty, obojí Klára Drevenáková (UMPRUM); Denisa: Kabát a šaty, obojí Monika Pavlíková (UMPRUM); Nicolas: Šaty, objekt a návleky, vše Lada Mačková (TUL); Julie: Úpletové šaty a kabát z vlny, obojí Anežka Kotková (TUL); Tereza: Top, kabát, kalhoty a náušnice, vše Linda Minarčíková (UTB). Boty, Badura (prodává CCC); Richard: Kabát, Dominik Švarc (UMPRUM). Boty, Badura (prodává CCC). Brýle, Zign (prodává Zalando); Karolína: Kabát, šaty a podprsenka, vše Ema Vančová (UMPRUM) ←→ Zleva: Jan: Bunda, kukla a kalhoty, vše Kristína Jantoščiaková (TUL); Eliška: Šaty, Kristína Jantoščiaková (TUL). Boty, Nine West (prodává CCC); Karolína: Šaty, Kristína Jantoščiaková (TUL). Boty, Nine West (prodává CCC); Tereza: Top a šaty, obojí Lea Hartmannová (TUL). Kabelka, Gino Rossi (prodává CCC); Denisa: Košile, sukně, punčocháče a náušnice, vše Sofia Blahútová (UTB). Boty, Badura (prodává CCC); Nicolas: Lacláče a čepice, obojí Diana Gundová (UTB); Julie: Kabát, šaty a punčocháče, vše Sofia Blahútová (UTB). Kabelka, Gino Rossi (prodává CCC); Richard: Šaty, vesta a návleky, vše Lada Mačková (TUL)

Zleva: Nicolas: Náhrdelník, Michaela Soukupová (TUL); Richard: Náhrdelník, Barbora Šolcová (TUL); Jan: Náramek, Vendula Štanclová (TUL)

Zleva:

Tereza: Náhrdelník, Elisabeth Šulcová (TUL). Prsten, Ondřej Kábel (TUL); Eliška: Náušnice, modelky vlastní; Julie: Náhrdelník, Michaela Soukupová (TUL). Náušnice, modelky vlastní; Karolína: Prsten, Ondřej Kábele (TUL); Denisa: Náhrdelník, Michaela Soukupová (TUL)

←→ Zleva: Karolína: Dámský kostým, Aneta Kadlčíková (UMPRUM); Tereza: Kabát a šaty, obojí Zuzana Ľos-Božiková (UMPRUM). Brýle, Zign (prodává Zalando); Julie: Bunda a džíny, obojí Aneta Kadlčíková (UMPRUM). Brýle, Zign (prodává Zalando); Eliška: Kabát, Zuzana Ľos-Božiková (UMPRUM). Boty a kabelka, obojí Badura (prodává CCC); Jan: Dámský kostým, Andrea Berdisová (UMPRUM). Mikina, Diana Gundová (UTB). Boty, Badura (prodává CCC). Brýle, Zign (prodává Zalando); Richard: Mikina, vesta, kalhoty a pánská sukně, vše Diana Gundová (UTB). Brýle, Zign (prodává Zalando). Kabelka, Badura (prodává CCC); Denisa: Úpletové šaty a kabát, obojí Anežka Kotková (TUL). Boty, Badura (prodává CCC). Punčocháče, Wolford; Nicolas: Kabát, rolák a kalhoty, vše Lea Hartmannová (TUL). Brýle, Zign (prodává Zalando). Kabelka, Badura (prodává CCC)

←→ Zleva:: Eliška: Šaty, Terezie Kožíková (UTB); Tereza: Úpletové šaty, Štěpán Dittrt (TUL); Jan: Šaty, Terezie Kožíková (UTB); Denisa: Kabát, Zuzana Ľos-Božiková (UMPRUM). Boty, Badura (prodává CCC); Karolína: Úpletové šaty a boty, Štěpán Dittrt (TUL); Julie: Úpletové šaty a boty, Štěpán Dittrt (TUL)

fotograf

Branislav Šimončík

styling a creative direction

Jan Králíček

modelky a modelové

Denisa, Eliška, Julie, Karolína, Tereza, Jan, Nicolas a Richard (Pure Model Management)

Make-up

Renata Zelinková (L'Oreal Paris)

Eva Svobodová

Margarita Krupenich (Byredo)

Vlasy

Nikolas Tichý

Asistent fotografa

Jan Přibylský

Asistenti stylisty

Ksenyia Chudarova, T

Tomáš Němec a backastge team MBPFW

Rekvizity

Jan Šrankota

Produkce

Patrik Bureš (Cashonly Production)

Dialogy

2: ikonické filmy v sémiotické

konfrontaci s módou

↑ Šaty, vintage Mugler. Náramky, obojí Liviana Conti

← Top, Melita Baumeister. Sukně a punčocháče, stylistky vlastní. Náramek, Liviana Conti. Boty, The Row

→ Šaty, archiv stylistky

← Šaty, archív stylistky. Náramek, Acne Studios. Prsten, Nomis → Body a legíny, obojí Gudu. Sukně, Victoria Rost. Náhrdelník a prsten, obojí Nomis

fotograf

Nazar Chernyy

styling

Anastasiia Yatsenko

modelky Leta Franka (Selective Management), Alina Honcharuk (Blanc Model Agency)

Make-up

Marie Sova

Vlasy Danyl Ruzhnitskiy

Asistentka stylistky Polina Boiko

Asistent fotografa Danyl Shyriaiev

← Overal, The Andamane. Náramek, Liviana Conti. Brýle, Thierry Lasry. Boty, Ioannes

Tiky v Ženevě

světě

Octo Finissimo Ultra, ale Piaget potřeboval jen o pár milimetrů víc, aby postavil nejtenčí tourbillon.

Největší hodinková událost Watches & Wonders opět otevřela své brány. A ani jedno zápěstí nezůstalo prázdné! Mám tuhle akci moc rád nejen proto, že se do Palexpo arény dostanu za pět zastávek autobusem. Hodinky v Ženevě, na rozdíl od autosalonu, dostávají čím dál tím víc prostoru. Nejzásadnější dostaveníčko na čas už se neodehrává v Basileji, ale právě tady — v příjemném prostředí ženevského jezera, nedaleko velitelských štábů švýcarských hodinářských impérií. A nemusíte čekat celý rok, abyste tu viděli nádherné exempláře. Stačí se rozhlédnout na ulici, protože Švýcaři se svým zápěstím chlubí snad víc než svými auty. Mít tady hodinky není o tom, abyste věděli, která bije. Na to vám stačí mobil nebo Apple Watch. Levé zápěstí je však vyhrazeno statusovým symbolům, nádherným šperkům a svůdné tradici. Hodinky jsou součástí oděvu, výrazem vaší osobnosti a vybraného vkusu. Konverzace jimi začíná a mnohdy také končí, to když zjistíte, že jste povídali moc dlouho a už jste měli být dávno jinde. Není divu, že Watches & Wonders roste a sílí, protože všichni ti bohatí, báječní a zajímaví lidé si o svých hodinkách chtějí povídat a zároveň lovit nové exempláře do sbírky. A kde jinde potkat spřízněné duše, raritní modely a příběhy, které za mnoha hodinkami stojí. I já jsem doma dlouho rozmýšlel, které z hodinek si „obléct“, protože každé z nich startují jiný typ konverzace. Žádné zároveň nedosahují ani zlomkové hodnoty nejvýraznějších exponátů. Novinky od Patek Philippe začínají na cenách průměrného Porsche, nejtenčí šampioni veletrhu vás vyjdou o řád dráž a kilo vážící „cibule“ od Vacheron Constantin s ohromujícím počtem 63 komplikací (světový rekord) jsou doslova k nezaplacení. Nejvíc času jsem letos strávil u Cartier (jako obvykle zasypali svůj stánek mnoha novinkami, viz další strana), zamiloval jsem se do montblanců, s nimiž se můžete potápět do hloubky pět kilometrů a žasnul nad kýčovitými rolexkami ve zlatě, na které už se teď stojí dlouhá fronta. V důsledku však nejde o konkrétní novinky, ale o fantasticky prezentovanou mozaiku zážitků, rozhovorů a dojmů. Výjimečný moment odměřený tikajícím zápěstím. Tak za rok zase na viděnou! ●

BULGARI představilo nejtenčí hodinky na

v podobě

❶ 11 let trvalo třem mistrům hodinářům, aby dali dohromady bezmála kilo vážící „hodinky“

Vacheron Constantin Berley Grand Complication. Kapesní stroj ze 3000 součástek má neuvěřitelných 63 komplikací.

Je to gadget, je to hračka, je to důkaz neuvěřitelné piplavosti a fantastického umu těch nejlepších z nejlepších.

❷ PATEK PHILIPPE 5330G je na dálku rozeznatelný klenot, který je konečně k dispozici zákazníkům (cenovka kolem 2 milionů korun). Světový čas máte díky němu v hrsti, protože datumovka je synchronizována se zvolenou časovou zónou.

❸ MONTBLANC ICED SEA

0 OXYGEN DEEP 4810 má na zádech texturu mořských ledovců a otáčí svůj image naruby. Ne, nebojte se, jsou to pořád typicky nádherné Montblanc hodinky, ale v potápěčské edici můžete jít do hloubky až 4810 m, tj. až do výšky slavné velehory Mont Blanc.

❹ CARTIER SANTOSDUMONT REWIND Když už mluvíme o otáčení image vzhůru nohama, Cartier rád představuje hravé modely. Tento ohromí nejen elegantním a nadčasovým odstínem, ale především tím, že má ciferník i ručičky pozpátku. Chce to trochu cviku, ale rozhodně s nimi v davu nezapadnete.

❺ BULGARI

OCTO

FINISSIMO ULTRA jsou nejtenčími mechanickými hodinkami na světě. Pouhých 1,7 milimetru titanu na vašem zápěstí se všemi vychytávkami a výhodami běžných hodinek. Jen ta cena za podobný flex je vskutku astronomická: 15 milionů Kč.

❻ ROLEX představil na Watches & Wonders celou řadu lákavých novinek, včetně monochromatického GMT, na který jsou jistě mimořádně tlusté pořadníky. Pokud však od rolexek chcete trochu nenápadné elegance, je světlemodrý Rolex Perpetual 1908 vynikající volbou.

❼ TUDOR BLACK BAY 58 jsou nádherné potápky v oceli, ale co kdybyste je chtěli v osmnáctikarátovém zlatě a s nepřehlédnutelnou zelenou linkou? Něco podobného zkusil letos i Rolex s Deepsea, kde zlato doplňuje modrá.

❽ CARTIER ještě jednou. V nádherném šperku

Reflection du Cartier se symbolicky spojuje dědictví slavné značky. Náramek má v sobě ukrytý číselník, který lze díky vysokému lesku číst odrazem i z druhé strany. Čtyři varianty pak mistrně kombinují drahé kovy i kameny tak, aby si na své přišel úplně každý.

❾ IWC PORTUGIESER chtějí být hodinkami, co vás přežijí. Nebo budou alespoň přesně ukazovat dlouho poté, co opustíte rodnou hroudu. Přesnost modelu s Eternal Calendar je zaručena do roku 2400 a měsíční fázi prý bude spolehlivě ukazovat dalších 45 milionů let. Odsud až na věčnost!

Individuality

Květen patří lásce a láska vede ruku Jörga Gellnera, když hledá po světě ty nejkrásnější mořské drahokamy. Rodinnou značku Gellner založili jeho rodiče v roce 1967 a za více než půl století své existence se stala synonymem pro perlové šperky té nejvyšší kvality. „Pro mě mají perly osobnost, a to je nejdůležitější,“ vysvětluje nám během návštěvy ateliéru v německém Pforzheimu a prozrazuje, že sám má vždy nějakou v kapse. Díváme se pod ruce desítce zkušených zlatníků, kteří zde tvoří moderní a velmi nositelné perlové šperky s certifikátem kvality CoC (Chain of Custody), které Gellner nakupuje přímo na perlových farmách v Tichém oceánu — na Tahiti, Fidži, v Austrálii a Japonsku. Žádné dvě nejsou stejné, jsou individuální jako lidé. Jemný třpyt perleti má nespočet barevných odstínů, díky nimž jsou perly tak jedinečné. Existuje mnoho kritérií, která perly od sebe odlišují. Důležitá je samozřejmě velikost a kvalita. Čím méně skvrn — drobných nerovností na povrchu — a čím čistší lesk, tedy třpyt perly, tím je cennější. Důležitou roli hraje také tvar. Kulaté, oválné, ve tvaru slzy, barokní. Existuje jich mnoho a všechny mají své zvláštní kouzlo. Totéž platí pro barvu. Vy se s nimi můžete seznámit již tento měsíc díky perlovým týdnům v klenotnictví Halada, které značku Gellner na českém trhu zastupuje. A protože nejlepší způsob, jak o perly pečovat a uchovávat je, nejsou sametová pouzdra šperkovnic, ale lidské tělo a jeho teplota, díky níž si udržují vláhu i lesk, nechte se okouzlit. Srostou s vámi jako s novým organismem v synergii krásy a elegance.

Žádné dvě perly nejsou stejné. Jemný třpyt perleti má nespočet barevných odstínů, díky nimž jsou tak jedinečné.

Lichtenstein

Burton

Jonas

❶ NA LED! HOKEJ A BRUSLENÍ V OBRAZECH

Ruku v ruce s hokejovým MS, které se letos koná v Praze a Ostravě, otevírá Národní galerie téma bruslení a hokeje ve výtvarném umění. Do 27. 10. si můžete v Paláci Kinských „zabruslit“ na zamrzlých kanálech, jezerech a řekách v Holandsku 17. a 18. století, odkud se tato zábava přesunula i do českých krajin. Na počátku 20. století se už začal hrát hokej, stavět první zimní stadiony a tento sport se pomalu stal součástí národní identity. Postupně si našel své místo i v umění.

❷ ROY LICHTENSTEIN U příležitosti jeho 100. narozenin, oslavuje vídeňská Albertina mistra pop artu retrospektivní přehlídkou (do 14. 7.), která představuje více než 90 obrazů, soch a tisků. Spolu s Andym Warholem byl americký výtvarník R. Lichtenstein zakladatelem hnutí pop art a v této „škatulce“ mistrně kombinoval nízké a vysoké umění.

❸ JEAN COCTEAU. THE JUGGLER’S REVENGE Kreslíř, grafik, malíř nástěnných maleb, návrhář šperků a textilu a filmař. Takového Jeana Cocteaua můžete potkat na výstavě v benátském muzeu Peggy Guggenheim, a to až do 16. 9. Do jeho okruhu patřili představitelé francouzské avantgardy, jako Josephine Baker, Coco Chanel, Sergej Ďagilev, Edith Piaf, Pablo Picasso nebo Tristan Tzara.

❹ EVA KOŤÁTKOVÁ. SRDCE ŽIRAFY V ZAJETÍ JE O DVANÁCT KILO LEHČÍ Podnětem pro kolaborativní projekt E. Koťátkové, který reprezentuje Českou republiku na benátském bienále umění, se stal příběh žirafy Lenky. Ta byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde se stala vůbec první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky. Československý pavilon, Giardini, do 24. 11.

❺ TIM BURTON. NÁVRATY Americký filmový vizionář propojuje nevinný svět dětství s temnou stránkou lidské existence. Výstava přibližuje více než padesátiletou uměleckou dráhu vypravěče, který své temně laděné příběhy dokáže odlehčit charakteristickou nadsázkou a humorem. Do 30. 9., Obecní dům, Praha.

❻ BREASTS Výstava, jež se koná v Palazzo Franchetti v Benátkách v rámci bienále umění (do 24. 11.), představuje různorodá díla více než třiceti začínajících i uznávaných umělců z celého světa, sahající od malby, sochařství, fotografie a filmu z období od roku 1500 až do moderní doby. Díla na výstavě zkoumají, jak byla prsa chápána a zobrazována v umění napříč kulturami a tradicemi.

Coco Chanel

❼ HAVĚŤ Arachnofobici, pozor! Havěť může být vaší nejhorší noční můrou. Celovečerní debut talentovaného francouzského režiséra s českými kořeny Sébastiena Vanička byl poprvé uveden v rámci Týdne kritiky na festivalu v Benátkách, v českých kinech bude mít premiéru 23. 5. Kdo se stane vítězem v boji obyvatel zchátralého činžovního domu od Manuela Nuñeze Yanowskyho z roku 1981 proti armádě smrtících pavouků?

❽ DAGMAR HOCHOVÁ Moravská galerie uspořádala retrospektivní výstavu fotografce, před jejímž objektivem se mihly všechny důležité okamžiky československých moderních dějin a vystřídaly se před ním osobnosti domácí kulturní a politické scény. Do 29. 9., Pražákův palác, MG, Brno.

❾ GROUP THERAPY. COLLECTIONS IN DIALOGUE Nová výstava v Domě U Kamenného zvonu „spárovala“ dvě sbírky současného východoevropského umění. Sbírku německého Telekomu, jež je budována od roku 2010 a sídlí v Bonnu, se souborem, který se podařilo shromáždit Galerii hlavního města Prahy od devadesátých let dodnes. Do 11. 8., GHMP, Praha.

JOAN JONAS. GOOD NIGHT. GOOD MORNING „Nevnímám velký rozdíl mezi básní, sochou, filmem a tancem,“ řekla Joan Jonas, která začala svou kariéru v živé umělecké scéně downtownu v New Yorku v 60. a 70. letech, kde byla jednou z prvních umělkyň zabývající se performancí a videem. Do 6. 7., MoMA, New York.

COCO CHANEL Příběh vizionářské kreativity, která změnila způsob ženského oblékání. Coco Chanel jako nebojácnost, dravost a risk, stejně jako vkus, filozofie a značka. Současný balet Mária Radačovského o ženě, která zásadně ovlivnila svět módy, je druhou premiérou jarní sezóny v Mahenově divadle v Brně.

ERNEST PIGNON-ERNEST.

JE EST UN AUTRE Na 60. bienále umění v Benátkách pozvala Fondation Louis Vuitton francouzského umělce Ernesta Pignona-Ernesta, aby představil jedinečnou výstavu koncipovanou speciálně pro Espace Louis Vuitton Venezia. Svůj repertoár migrantů, kočovníků a básníků obohatil tvorbou dvou nových tváří velkých básníků, Rusky Anny Achmatovové a Íránce Forough Farrokhzhad.

Modrá káva

TEXT Lenka Šubrtová

FOTO Petra Hurai

Ve středověku zde stály vinařské domky s vinicemi, mlýny na říčce Botič, masné krámy, zájezdní hostince a usedlosti. Sídlo tu mělo například proslulé Oulíkovo kloboučnictví, jehož výrobky si oblíbily hvězdy stříbrného plátna a které dalo název dnešní Kloboučnické ulici. Za zmínku stojí také Boleslavova ulice s domy od architekta Karla Hannauera ml. s výraznými kubistickými balkony. Dnes se Nusle schovávají pod stejnojmenným mostem, monstrózní dopravní stavbou od architekta Stanislava Hubičky, jenž jim však paradoxně dodává jistou intimitu.

Procházku po okolí můžete zahájit i zakončit v nejnovějším místním podniku, kavárně Neosly. Autorem jejího interiéru je architekt Peter Požár ze studia Delicode, který tu spolu s grafickým designérem Janem Košátkem po vzoru Henriho Matisse připravil ódu na modrou, protože, jak tvrdil slavný malíř, „čtvereční centimetr modré není zdaleka tak modrý jako čtvereční metr modré.“ Jednoduše pojatý interiér doplnil Požár stolky na míru z nerezového plechu, židlemi Hay, osvítil lampičkami Flos a zakončil lightboxem na zdi od Jany Bernartové. Vizuální identita od studia Kosatko sáhla do historie pro slovo Neosly, dala mu secesní ligaturu písma podle domu, v němž sídlí, a přinesla grafickou zkratku figury člověka s kávou. V nabídce najdete výběrovou kávu z pražírny Coffeespot, fresh džus ze sicilských pomerančů, obložené chleby a čerstvé domácí pečivo: koláče, chléb, preclíky, vdolečky nebo špaldové koláče. Nechybí italská vína i několik skvělých drinků vytvořených ve spolupráci s českými značkami Garage 22 a Ně(o)ako Cola.

Neosly, Jaromírova 4, Praha 2, denně 7.30 — 19 hodin

SHOWROOM

AUTHOR A-Ray 29 Team je ultralehký stroj stvořený pro cross country a trail. Maratonská trať a celodenní výjezdy do hor jsou mu vlastní. Top model z kategorie FSX na lehkém karbonovém rámu

AUTHOR Toray monocoque. Tlumič přesně nastavený dle průběhu kinematiky zdvihu tohoto konkrétního modelu Fox 32 Float. Komponentové osazení sadou Shimano XT, 12 rychlostí a hydraulické kotoučové brzdy SHIMANO XT. Připraven dát náročnému jezdci vše. Rychlost, stabilitu, ovladatelnost, hravost i skvělou geometrii!

HORNBACH a jeho gril s udírnou Tenneker Smoker TC XL promění žebírka, trhané vepřové, hovězí brisket, uzenou rybu a mnoho dalšího ve zcela mimořádné gastronomické zážitky. Umožňuje přímé i nepřímé grilování a uzení. Díky tomu je možné připravovat pokrmy tradičním způsobem na předurčené grilovací ploše přímo nad rozžhavenými uhlíky. Na druhou stranu lze maso připravovat také ve vzduchu vycházejícího z dřevěného uhlí. Přípravou pokrmů v kouři se grilované pokrmy propečou rovnoměrně ze všech stran, a zachovají si tak svoji šťavnatou konzistenci. Pomocí koleček lze gril s udírnou rychle odvézt kamkoli na zahradu nebo terasu.

MOUNTFIELD Everest vám zajistí relaxaci v bublinkové horké lázni, která dokonale uvolní svalové i psychické napětí. Kromě relaxující hydromasáže nabízí také LED osvětlení s volitelným barevným tónem fontánky, vodopád nebo také zabudovaný audiosystém. Tato vířivá vana disponuje 68 supervýkonnými masážními tryskami nové generace. Veškeré funkce budete ovládat dotykovým displejem nebo mobilním zařízením přes wi-fi. Vybírat si můžete ze čtyř designů skořepi

ny, která je vsazena do osvětleného opláštění z bezúdržbového pevného dřevoplastu.

kolejnicovým systémem ve stropě, v podlaze a v bočních panelech kvůli snadnému přizpůsobení mezi různými vozidly. Jak můžete vidět na obrázcích, neznamená to úplně, že byste v pondělí jeli do práce sportovním vozem a v pátek odjížděli na dovolenou obytnou dodávkou, ale pro větší rodiny, majitele užitkových vozů nebo řidiče se specifickými potřebami představuje PBV lákavou a unikátní flexibilitu. Automobilka Kia koncept PBV představuje v rámci vícefázového plánu napříč celou dekádou, během níž tzv. účelová vozidla Kia přinesou revoluci do odvětví mobility. První PV5 se na trhu objeví už příští rok. Kia má s celou platformou velké plány, ostatně už se domluvila se společností Uber na dodávce vozového parku, který přispěje v rámci partnerského programu k elektrifikaci flotily uberovských „taxíků“. Do budoucna by navíc Kia chtěla být pionýrem v oblasti robotických taxi s autonomním řízením.

Na veletrhu spotřební elektroniky CES 2024 v Las Vegas odhalil jihokorejský gigant koncept speciálního vozidla (PBV — Platform Beyond Vehicle). Aktivity na poli PBV budou zpočátku zahrnovat zcela nové modulární vozidlo s označením Kia PV5. Kia na zmíněném veletrhu představila tři jeho varianty plus ještě menší verzi PV1 a naopak nejvelkorysejší PV7. Plně elektrické vozy PBV využívají klasického skateboardového konceptu, kdy je vše důležité v podvozku vozu, a karoserii tak lze libovolně měnit. Zjednodušeně to znamená, že základní platforma auta s kabinou pro řidiče zůstane stejná, zatímco zadní část může zákazník střídat podle aktuální potřeby. Spektrum použití bude podle automobilky opravdu široké. Hybridní mechanický a elektromagnetický princip zajistí jednoduchou a rychlou přestavbu. Samotný proces výměny má být jednoduchý díky využití modulární technologie Easy Swap. Provedení PBV je bez svařování, což umožňuje značnou flexibilitu. Všechna PBV jsou vybavena modulárním

Automobilka Kia přichází s novou platformou PBV, která vám umožní střídat užitnou hodnotu vašeho vozu podle každodenní potřeby. V delším horizontu cílí na miliardy zákazníků po celém světě.

„Šperky

mají moc být tou jedinou drobností, díky níž se budete cítit

jedinečně,“ nechala se slyšet královna filmového plátna Elizabeth Taylor.

ROBERTO COIN a jeho ikonické květinové motivy z kolekce Princess Flower, se kterými zachází s mimořádnou úctou. Navíc zdobí náhrdelníky z 18kt zlata čirými a černými diamanty, které jsou naskládány „jen tak“ a i přesto vypadají dokonale. Ideální zosobnění ženství očima italského šperkaře.

SISLEY nabízí svou blahodárnou verzi lesků na rty v limitované edici, kterou musíte mít: zdobené pestrobarevnými pivoňkami zaručí vysoký lesk a živé barvy v kombinaci s nelepivým složením mají výjimečný přínos v péči o pleť.

BUGSY'S BAR a v něm náš oblíbený drink Bugsy's Rose.

Prémiová vodka, extrakt z růže, čerstvá limeta a pramenitá voda jsou ideální kombinací, které navzdory okvětnímu lístku plujícímu na hladině podléhají také muži.

RÝDL je synonymem kvalitních, ručně vyráběných šperků se specializací na zásnubní a snubní prsteny. Že umí potěšit od hla -

vy až k patě, dokazují jemné zlaté kroužky poseté brilianty, které se v uších nádherně zatřpytí a rozzáří celý den.

ATTITUDE přináší nové opalovací tyčinky Sunly, které jsou 100% přírodní, hypoalergenní a veganské. Díky praktickému aplikátoru se lépe nanáší, mají příjemnou vůni pomeranče a hydratační složky z kokosového oleje a bambuckého másla.

175 Kč

PŘEDPLATNÉ

CHRISTIAN BRETON přináší přírodní alternativu prodloužení řas. Sérum Infinite Lashes zintenzivňuje růst, zmírňuje ztrátu řas a zanechává je husté a pevné. Je bohaté na živiny, s obsahem exkluzivního XLash peptidu a superproteinové směsi. Více na infokrasa.cz.

dolcevita.cz

Realita si podává ruku se snem

ILUSTRACE

Jakub Tytykalo

Současná česká architektura očima ilustrátora

Jakuba Tytykala. Nový sběratelský seriál dolCevity pokračuje kresbou Mariánského

mostu v Ústí nad Labem, jehož geometrická konstrukce je postavena na síle magického rovnostranného trojúhelníku. Rozměry pylonu

mostu, nejmladší velké stavby města, jsou srovnatelné s nejstarší městskou stavbou, gotickým chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Spolu sdílejí také patronku.