Dolce Vita 9 2025

Petra Ptáčková ● architektura Bohuslav Fuchs interiér Villa Medici ● design Nová generace světové módy  ● cestování Rotterdam umění Otevřené depozitáře ● sběratelství Jaguar XJS

rozhovor

Inovované VOLVO XC60

Technické údaje Volvo XC60 — emise CO2: 30-36 g/km, spotřeba paliva — litry na 100 km (kombinovaná): 1,2—1,6 l/100 km. Kapacita baterie, kWh nominální / využitelná: 18,8 kWh / 14,7 kWh. Předpokládaný dojezd na elektřinu až 71 km. Veškeré technické údaje závisí na jízdních podmínkách a typu vozu. Pokud máte zájem o nejaktuálnější informace, kontaktujte svého autorizovaného dealera Volvo. Ilustrační fotografie. Dle zákona o výrobcích s ukončenou životností zajišťujeme zpětný odběr pneumatik a automobilových baterií nebo akumulátorů. Konečný uživatel může odevzdat použité pneumatiky a autobaterie na místech zpětného odběru zdarma. Více informací naleznete na našich internetových stránkách www.volvocars.cz

Vědět, objevovat a porozumět,

ČASOPIS

HEAD OF TEAM Tereza Finková

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

SOCIAL MEDIA Sandra Kisić

AUTOŘI

Eva Hlinovská

Zdeněk Marek

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Filip Beránek

Daniel Kordík

Jingxiong Qiao

Adam Štěch

Vojtěch Veškrna

ONLINE

dolcevita.cz instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.; Apolinářská 3 120 00 Praha 2

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213-7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz.

Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

HOT LIST

Nejžhavější novinky z kreativního světa

MÓDA

Oděvní akrobacie Petry Ptáčkové

MÓDA

Jak římská značka Fendi změnila za 100 let svět módy

MÓDA

Mladé značky, které žijí minulostí i současností

ARCHITEKTURA

Muzea budoucnosti otevírají návštěvníkům své depozitáře

78

INTERIÉR

Villa Medici pozvala do svých pokojů týmy designérů a řemeslníků

66 88

ESEJ

Nejvýznamnější brněnský architekt se narodil před 130 lety

ARCHITEKTURA

72 84

Nové sídlo značky Janošík vrůstá do krajiny Valašska

INTERIÉR

Studio gutgut umí městské bydlení

VIVIENNE DESIGN GAMFRATESI

98

MÓDA

Ospalé babí léto zahalené do krajek Dior

130

AUTO

Elegantní Jaguar architekta Daniela Rohana

142

DESIGN

Kdo nosí značku Longines

152

ARCHITEKTURA

Architektky jako téma

Dne architektury

164

CESTOVÁNÍ

Navštívili jsme

hlavní město nizozemské architektury

136

MÓDA

Klára

Nademlýnská odhalila jeden z pokladů své vintage sbírky

146

VÝSTAVY

Kulturní mix podzimní sezóny

162

DESIGN

Stolování podle pravidel La Table

174

SHOWROOM

Kurátorská platforma Dolce Vity pro váš styl

Jediný SMEG showroom v ČR – místo, kde se italský design

setkává se špičkovou světovou technologií.

Vodičkova 672/2, Praha smeg.cz | pottenpannen.cz

Móda není jen o látce a střihu. Je to jazyk, kterým vyprávíme, kdo jsme, kde jsme byli a kam směřujeme. V zářijovém čísle dolCevita se oděvy mění v osobní příběhy, architektura v kulisy a město v inspiraci.

V pravidelném seriálu Adama Štěcha se seznámíme s životním příběhem Bohuslava Fuchse, od jehož narození letos uplynulo 130 let. Jeho stavby dokazují, že architektura může být stejně stylová jako dobře padnoucí kabát. Slavíme ale také sto let od založení módního impéria Fendi: tradice, elegance a odvaha inovovat dohromady tvoří dědictví, které nezestárne.

Zaměřili jsme se také na mladou generaci návrhářů, která své příběhy teprve začíná psát. Přehled módních designérů z celého světa odhaluje, že kreativita nezná hranice a že někdy je nejzajímavější, když trochu riskujete. Petra Ptáčková v rozhovoru s Eliškou Vrbovou prozrazuje, jak připravit módní show na MBPFW, odkud získává materiál pro své modely a jak se vyrovnává s tím, že forma v dnešní době zastiňuje obsah.

A protože inspirace často přichází z cest, přinášíme také průvodce po Rotterdamu — městě, kde se moderní architektura potkává s kreativní energií. Perfektní destinace, pokud hledáte nové perspektivy (a možná i nové outfity).

Každý den skládáme svůj vlastní módní příběh. Móda je naše hra s identitou, stylem a trochou odvahy. ●

head of team

Tamara in Dior Haute Couture, Paris, 2025

Tamara in Dior Haute Couture, Paris, 2025

Tereza Finková

přistála nová publikace

Brutalist Interiors, již editoval

Derek Lamberton.

choromovaných domácích

švédský designér-vtipálek s nápadem na talíř, který je udrží pěkně v řadě za sebou.

❹ Britský designér Yinka

Ilori navrhl pro švýcarskou značku MB&F kolekci tří pestrobarevných hodinek.

Dostala název Grow

Your Dreams a má za cíl rozesmát vás pokaždé, když se podíváte, kolik je hodin. A to je přesně to, co chcete!

STATEČNÉ HRAČKY

design 〔TF〕

Odvaha, téma letošního Designbloku, inspirovala designérku Terezu Talichovou aka Tititi k vytvoření série dřevěných figurek žen, jež se nebály překročit hranice své doby. „Ideu, že by měly existovat aktivistické figurky, jsem nosila v hlavě už čtyři roky,“ říká Tereza. „Odvaha pro mě vždy byla spojená s osobní tvorbou. Letos se navíc promítla i do samotné velikosti figurek, které měří 40 centimetrů. Jsou to sošky, které vám mají na pracovním stole připomínat, že má smysl jít vlastní cestou, i když nemusí být vždy jednoduchá.“ Inspirací pro kolekci s názvem Pioneers jí byly například první dopravní policistka v USA Leola N. King ❶, Annette Kellerman, která byla v roce 1907 odsouzena za to, že se koupala v příliš cudných plavkách ❷, první kosmonautka a zároveň matka, jež v roce 1980 letěla do vesmíru ❸, americká letkyně Amelia Earhart, která v roce 1937 zmizela nad Tichým oceánem ❹ a nebo také první ženská pokořitelka Lamanšského průlivu Gertrude Ederle ❺. Terezinu ideu podpořil také fakt, že mezi hračkami neexistují ženské statečné figurky, které by u dívek rozvíjely kromě zájmu o krásu také jiné kvality. Když jsme designérku koncem srpna navštívili v jejím ateliéru v pražském Mánesu, byly ilustrátorské práce na 15členné skupině v plném proudu, a na stole ležely vizualizace expozice v Letohrádku královny Anny, kterou pro odvážné ženy navrhla Daniela Baráčková ze studia No Architects. „Koncept vychází z renesanční dlažby letohrádku — přesně vyměřené tvary podstavců kopírují dlaždice a vytvářejí optický klam zvedající se podlahy. Figurkám tak dodávají prostor a perspektivu, která vybízí k hledání ‚jiného úhlu pohledu‘, vysvětluje autorka. Figurky z kolekce Pioneers jsou vyrobené z javorového nebo bukového dřeva tradiční technikou soustružení a ruční malby, letos poprvé s využitím airbrushe pro jemné barevné přechody. Každá měří 40 centimetrů a vzniká v limitovaném počtu jednoho kusu. Stejně jako v předchozích letech bude možné si je předem rezervovat prostřednictvím newsletteru značky Tititi, který zájemcům přinese exkluzivní možnost výběru ještě před oficiálním zahájením Designbloku. tititi.cz, designblok.cz

CHUŤ

DŘEVA

Jasper Morrison debutoval svým novým souborem příborů Jersey v kolekci legendárního francouzského výrobce Puiforcat. Na rozdíl od stříbra, kterým je Puiforcat známý, ale zvolil britský designér v duchu svého přístupu „super normal“ dřevo japonské sakury a navrhl příbory, které opatřil japonským lakem. Kolekce obsahuje nůž, vidličku a lžíci stejně jako servírovací salátové příbory, nechybí ani hůlky a držák na hůlky.

kosmetika 〔TF〕

AT FIRST SIGHT

Nejnovější přírůstek v portfoliu privátní značky mistra parfémáře Oliviera Crespa Akro dostal příhodný název CRUSH. Tento koncentrovaný vonný extrakt je inspirován závislostí na růžových makronkách, jejichž křupavá „skořápka“ v sobě ukrývá lahodnou vůni růžových okvětních lístků spolu s ganáží z růžové vody připravené omámit chuťové pohárky svou jemnou chutí a vůní, která vybízí ke snění. Hned se zamilujete! Prodává myskino.cz.

MĚSTSKÝ „ODPAD“

design 〔AŠ〕

Až do 30. září je v barcelonské galerii Side k vidění sólová výstava Tracking Habits belgického experimentálního designéra Arnauda Eubelena. Ten v poslední době zaujal svými ad-hoc objekty, často poskládanými z různých, již existujících předmětů nebo průmyslových a stavebních komponentů. Jeho ready-made navazují na punkový design osmdesátých let, například díla Toma Dixona a Rona Arada z hnutí Creative Salvage. Eubelen, který vyrostl v postindustriálním Lutychu, čerpal pro výstavu inspiraci z materiální kultury městského prostředí a sestavil objekty výlučně z prvků, které získal v okruhu jednoho kilometru od svého ateliéru v Bruselu. Ocelové trubky, úlomky skla, hliníkové panely, vyřazené plasty — to nejsou jen materiály, ale svědci rytmů města, jeho zvyků a skrytých příběhů.

PŘES RAMENO

móda 〔JK〕

Během svých pravidelných návštěv Paříže trávili Esther a Dimitrios mnoho hodin v ateliéru sochaře Brancusiho. K jedné soše se duo návrhářů stojící za značkou TSATSAS stále vracelo i po návratu domů. Socha DanaÏde, ležící ženská hlava odlitá z černě patinovaného bronzu, vynikala svou elegantní a minimalistickou estetikou a rafinovanými liniemi. Stala se inspirací pro design kabelky, jejíž strukturální složitost vyžadovala měsíce vývoje a zdokonalování v kožedělné dílně v německém Offenbachu nad Mohanem. Výsledkem je kožený předmět, který překračuje hranice praktického objektu. Čtyři kožené panely z telecí kůže jsou propojeny do organického tvaru, který poskytuje dostatek prostoru pro řadu každodenních nezbytností. Cena je 1 580 eur.

RITUÁL

design 〔TF〕

Neúnavný experimentátor a objevitel nových materiálů, zlatník pohybující se na hranici designu a konceptuálního umění Zdeněk Vacek představí na Designbloku výstavní projekt DARK ’n’ LUSH. Expozice, jež vzniká pod kuratelou Jana Dotřela, v sobě snoubí časový narativ vývoje a růstu, promítá spolupráci s klíčovými osobnostmi a odkrývá komplexní spleť gesamtkunstwerku a site-specific instalací. Zejména však představuje Vackovu tvorbu jako metamorfózu z klenotnického prostředí do neprobádaného světa volné tvorby. Jeho tvář nahlíží minulost, ale ambiciózně a vědomě směřuje za nové obzory. „Výstava nemá za primární cíl představit Zdeňka pouze jako klenotníka, ale jako komplexního a senzitivního výtvarného umělce, jemuž rozměr klasického šperku dávno přestal stačit. Odvaha, excentričnost a dokonalé technické provedení hrají v klenotnickém umění Zdeňka Vacka přední roli a bez příkras lze říci, že se jedná o umělecká díla malého formátu par excellence. V zákrutech labyrintu této výstavy se však dostáváme do hlubokých vod autorova života, které se nesmazatelně vepsaly do jeho svébytného rukopisu,“ říká Jan Dotřel. Uměleckoprůmyslové museum, od 8. 10. do 2. 11., designblok.cz

LUXUSNÍ KOMBINATORIKA

Na letošním Salone del Mobile jsme si povídali se španělským designérem Jaime Hayonem o nové kolekci předmětů Botanic, kterou vytvořil pro francouzský módní dům Louis Vuitton, a o jeho interiérovou divizi Objets Nomades.

AŠ Popište nám váš nový projekt pro Louis Vuitton?

JH Kolekce se jmenuje Botanic a její hlavní myšlenka je založena na neustále se rozšiřující sérii předmětů, které mohou sloužit k různým účelům. Chtěl jsem použít tvary, které se objevují v přírodě, a zhmotnit je v jiných materiálech. Když se podíváte na všechny květiny zvrchu, tak mají kruhový průřez, ale mají odlišnou strukturu a barvu. Tento pocit jsem chtěl přenést do své kolekce a zároveň ji obohatit o témata, která mě zajímají — a to jsou barvy a materiály s důrazem na řemeslo. Chtěl jsem, aby úroveň řemesla byla té nejvyšší kvality. Proto jsme se dohodli s Louis Vuitton, že najdeme ten nejlepší porcelán, keramiku, kůži nebo lakované dřevo z Japonska a Vietnamu. Bylo velmi náročné vše vyrobit odlišnými technikami a propojit všechny tyto materiály v jeden celek.

AŠ Jak jste zkombinoval jazyk Louis Vuitton a váš velmi specifický tvůrčí styl?

JH Když mě z Louis Vuitton poprvé oslovili, chtěli se mnou dělat nábytek, ale já je zarazil a podotkl jsem, že bych chtěl s nimi vyvinout spíše něco jiného. Nábytek totiž navrhuji pro firmy, které se na něj opravdu specializují, s Louis Vuitton jsem chtěl navázat spolupráci, která by obě strany naučila něco nového. Tak jsme si dali deset let na rozmyšlenou a začali znovu až teď. Výsledkem měla být od začátku spíše kolekce menších předmětů, které mohou být dostupnější a vyrobené v širších edicích, než je tomu u větších solitérů.

AŠ Začal jste jako umělec. Jak se vám výrazný umělecký přesah podařilo zkrotit do podoby užitné?

JH Nedělám rozdíly mezi uměním a designem. Jsem výtvarníkem, který ale pracuje ve světě designu. Všechno ovlivňuje všechno, ale pokaždé je za každým projektem nějaká konkrétní vize. Pracuji s určitými kódy, které tvoří můj nezaměnitelný jazyk, a ten pak aplikuji na konkrétní projekty. A tento jazyk může být aplikován úplně na všechno.

AŠ Kolekce Botanic takový přístup vlastně přesně vyjadřuje, že?

JH Ano, je založena na univerzálním jazyce, každý objekt byl navržen nejenom na základě toho, jak vypadá, ale především tak, jak bychom ho chtěli používat. Těším se, až je jednou potkám někde v luxusní restauraci, kde se na nich bude servírovat sushi, v obchodě se šperky anebo u někoho doma, kde v nich budou uloženy důležité osobní předměty.

MODRÝ ČTVEREC NA MODRÉM POZADÍ

móda 〔JK〕

Mění se barvy ve vůně? Nebo jen v emoce? Jsou sytá modř majestátní oblohy a hluboké vody oceánu zdrojem inspirace? Nebo prostě jen musíte vidět za hranice, musíte vykreslit každý možný odstín oblohy a pak jít ještě mnohem dál, abyste mohli stvořit radikální modrou. Takovou, která podpoří všechny druhy odvážnosti a smete vše, co je konvenční. Tak by se dala popsat cesta k nové pánské vůni Bleu de Chanel L’exclusif, kterou namíchal Olivier Polge, parfémář domu Chanel. O již čtvrté verzi ikonické vůně Bleu de Chanel říká: „Je to hustá, komplexní a sofistikovaná kompozice. Je to čístý extrakt, koncentrát výjimečnch surovin. Pro mě je to prostě ta nejvíc magnetizující a nejtajemnější verze Bleu de Chanel vůbec.“ A opravdu, vůně doslova zpochybňuje status quo parfumerie a posouvá hranice maskulinity. Má pozoruhodně silné jantarově-dřevité aroma a svou hloubku čerpá ze vzácného extraktu ze santalového dřeva. To pochází z ostrova Maré v Nové Kaledonii a Chanel bedlivé hlídá udržitelný dodavatelský řetězec a etický proces jeho získávání, jež respektuje životní prostředí, zdroje i místní obyvatelstvo. Používá se pouze jádrové dřevo, bohaté na esenciální oleje, které je pečlivě zpracováno pomocí speciálně vyvinutého extrakčního procesu. Tato patentovaná kvalita santalového dřeva dává parfémům jedinečnost a sílu. Bleu de Chanel L’exclusif, cena za 60 ml je 4 720 Kč, za 100 ml pak 6 670 Kč.

design 〔AŠ〕

REPRÁK,NEŠTĚKÁKTERÝ

Kultovní francouzský výrobce rádií a reproduktorů Lexon představil kolekci ve spolupráci s králem provokativního umění Jeffem Koonsem. Reproduktory i lampy dostaly podobu Koonsova psa, tzv. Balloon Dog, kterého poprvé představil již na počátku devadesátých let a ve kterém oblíbenou postavičku z nafouknutých balónků zhmotnil v monumentálních měřítcích kovových objektů. Každý z reproduktorů Balloon Dog je opatřen vyrytým podpisem Jeffa Koonse a je dodáván s certifikátem pravosti.

design 〔JK〕

SLADKÝ ŽIVOT

Nová kolekce nádobí od Louis Vuitton se jmenuje Dolce Vita a je inspirována ostrovem Capri. Ikonický motiv Monogramu je zde ztvárněn prostřednictvím hry s měřítkem v zářivě žlutém akvarelovém stylu. Porcelán z Limoges, od talířů a mís po šálky a čajové konvice, je součástí Louis Vuitton Home Collections, která byla poprvé představena v dubnu tohoto roku. Art of Dining se prodávají v buticích a nebo na webové stránce louisvuitton.com.

NA VLNĚ POMO

Tvorbu australských designérů Daniela To a Emmy Aiston z Adelaide sledujeme již od samého počátku v roce 2008, kdy si založili společný ateliér po studiích a pracovních zkušenostech ve Velké Británii. Již tehdy se tito mladí tvůrci profilovali jako následovnící postmoderní estetiky a navrhovali předměty, které se ve svých konturách podobaly ztepilým objektům skupiny Memphis. Jejich geometricky jednoduché a lapidární objekty s výraznými barvami se tak s příchodem postmoderního revivalu staly miláčky světové designérské scény. Jejich nejnovější kolekce nábytku i volně pojatých výtvarných objektů World Expo 25 se i dnes nese ve stejném duchu. Tvůrci v ní objevují nedávnou historii covidových lockdownů a jejich dopad na trávení času v malých obytných prostorech. V galerii Hugo Michell vystavili jak funkční sedačku s vtipnými magnetkami, stolky nebo zrcadlo, tak dřevěné lakované objekty v podobě hroznového vína, melounu nebo dalších předmětů denní potřeby.

RAK Z RAKA

interiér 〔AŠ〕

„Raka z raka považuji za jeden ze svých nejlepších a zároveň nejdebilnějších nápadů,“ komentoval na svém instagramu architekt David Neuhäusl ze studia Neuhäusl Hunal zatím poslední ze svých dokončených interiérů, tentokrát pro novou pražskou restauraci Rakin zaměřenou na mořské plody. Ve svém bonmotu narážel na slovní hříčku mezi slovem rak (který je součástí menu restaurace) a názvem tradiční firmy na keramické obklady Rako. Náhodnou podobnost slov využil jako jeden z hlavních motivů nové restaurace, jejíž hlavní stěnu opatřil geometrickým motivem raka v tónovaných dlaždičkách Rako. Monochromatický interiér pak architekti rozbili zářivě oranžovými prvky, které, jak sami říkají, vystupují z šedých střídmých materiálů stejně jako mořské plody na menu ze standardu pražské gastro scény.

Z BOLZANA DO PRAHY

architektura 〔TF〕

Laureát Pritzkerovy ceny za rok 2023, britský architekt David Chipperfield, bude hostem a keynote speakerem podzimní edice konference PULSE v Praze. Promluví o svých projektech, které realizoval nejen v rodné Velké Británii, ale i v Německu, Španělsku, USA nebo Mexiku. Společně s ateliérem Jakub Cigler Architekti se zúčastnil také soutěže na stavbu Vltavské filharmonie v Praze. My jsme však během prázdnin navštívili stavbu, která se jeho portfoliu, jemuž dominují významná muzea nebo galerie, trochu vymyká. Pro italskou společnost Falkensteiner navrhl nový hotel, a to přímo v Bolzanu, centru Jižního Tyrolska.

Falkensteiner Hotel Bozen WaltherPark jedinečně propojuje městský životní styl, designové ubytování a tradiční jihotyrolskou pohostinnost — to vše pod dechberoucími panoramaty jižních svahů Alp a Dolomit. I v tomto případě uplatnil Chipperfield osvědčený přístup, kdy své minimalistické a nadčasové stavby umně zasazuje do historického, v tomto případě spíše přírodního kontextu. Na čisté linie, transparentnost a jemnou barevnou paletu architektury navázalo v interiéru studio Muza Lab a designérka Aggi Bruch. 114 elegantně navržených pokojů a apartmá doplňuje prostorné Acquapura SPA s fascinujícím výhledem na horský masiv Rosengarten a střešní restaurace Mochi Sushi.Grill.Rooftop Bar, odkud máte stotisícové Bolzano jako na dlani. Ta je nejen pomyslnou, ale doslovnou třešničkou hotelu. Jde o první pobočku vyhlášené vídeňské značky Mochi mimo Rakousko. Pod vedením šéfkuchaře Eduarda Dimanta tu nabízí moderní japonskou fusion kuchyni inspirovanou kulturou izakaya. Více info najdete na falkensteiner.com.

design 〔JK〕

BON AP!

Marine Serre Maison je vůbec první lifestylovou zastávkou francouzské značky na trase mimo oblast módy. A nebyla by to Marine, kdyby nepřišla s něčím výjmečným. Kapsulová kolekce nádobí (talíř, dezertní talíř, šálek na kávu s podšálkem a hrnek) byla vyvinuta ve spolupráci s upcyklovanými kousky od Faïencerie de Gien, historického francouzského výrobce kameniny založeného už v roce 1821 v údolí Loiry. Určitě od nich znáte obklady z pařížského metra nebo jste z jejich talířů jedli v Orient Expressu. Marine vášnivě spojuje slavné dědictví Gien se svým symbolickým motivem půlměsíce a vytváří tak radikální a rafinovanou kolekci. Funguje v celku i jako solitér.

design

〔AŠ〕 PODLE KELLY

Naše nedávná průvodkyně Los Angeles a jedna z nejvýraznějších tváří současné interiérové tvorby Kelly Wearstler představila svou kolekci venkovní keramiky pro antverpský label Serax. Soubor zahrnuje čtyři odlišné linie. Zatímco Rift je definována silnými svislými liniemi, Dune nabízí jemnější a plynulé křivky, Book se vyznačuje omšelými obdélníkovými objemy a Mesa dodává objektům prostorový rozměr prostřednictvím vroubkovaných detailů.

OBNOVENÁ

PIETA

architektura 〔AŠ〕

Architekt Jakub Vašek se postaral o revitalizaci malebného domu na okraji vimperského hřbitova, který již dávno ztratil svou původní funkci smuteční síně. „Záměrem bylo vrátit domu důstojnost. Smuteční síň se přesunula do větší části objektu, zatímco v té prostorově skromnější vznikly veřejné toalety a samostatný sklad pro správce hřbitova. Původní vize počítala s maximální mírou zachování, avšak technický stav konstrukcí, především základových, brzy odhalil realitu: původní objekt nelze bezpečně zachovat,“ komentuje projekt architekt Vašek, který musel stavbu rozebrat a vybrané původní prvky opět vrátit na své místo. V novém návrhu se uplatnily původní soklové kameny, pálené cihly, ale i pískovcová plastika z bývalé síně, která nyní dostala důstojné místo v nové prostorové konfiguraci.

MRAMOROVÁ LABORATOŘ

interiér 〔AŠ〕

Letos v srpnu otevřela módní značka Taller Marmo svůj nový flagship store v Miláně. Nadělila si ho jako dárek ke svému 10. výročí a kreativním dobrodružstvím, které značka zažila nějdříve v Dubaji a pak v Miláně. Multifunkční prostor, jehož koncept navrhli zakladatelé značky Riccardo Audisio a Yago Goicoechea ve spolupráci se studiem Thomas Zangaro, bude sloužit jako multifunkční kreativní hub zahrnující kancelář firmy, showroom i galerii a exkluzivní VIP prostory. Název značky vychází ze španělského slova pro laboratoř a italského slova pro mramor, čímž její zakladatelé zdůrazňují své experimentování s inovativními technikami a luxusními látkami. V interiéru jejich obchodu můžete vidět obojí.

Málokterý telefon má takové charisma jako

ikonické véčko. A žádné véčko není stylovější než

Samsung Galaxy Z Flip7.

Novinka mezi

skládačkami je malá, lehká a když ji složíte, také neuvěřitelně tenká.

Měří necelých 14 milimetrů, takže se vejde i do kapsy skinny džín —  a to je co říct. Vybrat si navíc můžete

ze čtyř atraktivních barev.

Vylepšený přední displej zabírá celou plochu telefonu a funguje jako plátno, které můžete uzpůsobit svému životnímu stylu — ať už výběrem tapety, zobrazení, nebo widgetů. Tuhle skládačku zkrátka nedáte z ruky, protože bude stejně osobitá jako vy. A když vám z ruky přece jen vypadne, nemusíte se o ni bát. Galaxy Z Flip7 je neuvěřitelně odolný a každodenní provoz zvládne bez šrámů.

Galaxy Z Flip7 se pyšní ještě další superschopností — pořídíte na něm ta nejlepší selfíčka. O kvalitu se postará špičkový duální fotoaparát a díky speciální sadě filtrů předem zkontrolujete, jak vám to bude na fotce slušet. Chytré vychytávky, třeba zoomování pohybem prstu nebo možnost kontrolovat záběr na displeji, když vás někdo fotí, vám umožní plně se poddat kreativitě a zábavě. ●

design 〔AŠ〕

PIVNÍ DELI

Květná 1794 představila spolupráci s výtvarníkem Lukášem Jabůrkem a pivovarem Lednice. Série zahrnuje tři degustační sklenice, které byly navrženy pro různé pivní styly — od ležáků po svrchně kvašené speciály. Jejich společným prvkem jsou jemně lomené hrany zvýrazňující barvu piva.

MULTITASKING

Kolik shopperů ještě potřebujeme? Jeden! Cokoliv vyjde z dílny Brunello Cucinelli, stane se symbolem tichého luxusu. A je tomu tak i s Duo Bag, která konečně spojuje všechny aspekty praktické a stylové tašky. Minimalistická a přitom se smyslem pro detail!

INTRIKY

Trudon představuje novou kolekci vysoce koncentrovaných parfémů Nuit Rouge v červených flakonech, jež upoutají pozornost na první pohled. Na ten druhý pak odhalíte opulentnost, kterou nová řada nabízí. Midnight Omen je například nekompromisní kombinací kosatce, santalu a mechu od parfemářky Émilie Bouge. Prodává Ingredients.

25 HODIN V BERLÍNĚ

interiér 〔AŠ〕

Berlínský designér a architekt Werner Aisslinger se vrátil na místo činu a po více jak dekádě redesignoval své vlastní interiéry populárního berlínského hotel 25 Hours Bikini, který je umístěn v modernsitickém domě z 50. let. Tehdy, stejně jako nyní, bylo cílem vytvořit jakousi „městskou džungli“ a zachytit jedinečnou polohu hotelu s výhledem na Tiergarten — největší berlínský park v centru města, kde se nachází nejstarší zoologická zahrada v zemi. „Vždycky jsme vnímali budovu jako rozdělenou na dvě poloviny: severní stranu inspirovanou džunglí a městskou jižní stranu. Během rekonstrukce jsem se snažil zachovat ikonický status hotelu a jeho osobitý charakter a zároveň vytvořit nové útulné zóny, které kontrastují se surovou architekturou budovy,“ popisuje Aisslinger. V přepracovaných veřejných prostorách ve třetím patře zachoval původní oboustranný koncept, přičemž na straně orientované do města použil hrubé materiály a v severních saloncích, sedacích a coworkingových zónách přirozenější, zelené prvky. Součástí jsou i jedinečné konverzační koutky zabudované do výklenků nových apartmánů.

móda 〔JK〕

krása 〔JK〕

Svoboda úspěchu

KB Premium je bankovnictví pro klienty, kteří vědí, kam míří.

S naší službou získáte řadu výhod včetně svého zkušeného bankéře, který je vám partnerem pro důležitá rozhodnutí a pomáhá vám naplňovat vaše finanční i osobní cíle.

TA KINEMATOGRAFIE

kultura 〔TF〕

Začátek října patří v Česku již tradičně architektuře. A to jak stavbám in situ, tak na stříbrném plátně. 14. ročník festivalu Film a architektura, který se koná od 1. do 6. října v kinech po celé České republice, nabídne intenzivní a často velmi osobní filmové portréty architektek, designérek, teoretiček i aktivistek, stejně jako silné příběhy dalších autorů a autorek, jejichž vliv a přínos byl dosud nedoceněn. „Festival dramaturgicky navazuje na letošní hlavní programovou linku sesterského festivalu Den architektury. V hledáčku máme jak protagonistky před kamerou, tak i ženy za ní — režisérky, scenáristky, producentky či kameramanky,“ říká Václav Ševčík, kurátor festivalu Film a architektura. Akci zahájí německý dokument The Women of the Bauhaus (na obr.), pocta zapomenutým ženám slavné školy, jejíž dějiny psali především muži. Snímek odhaluje neviditelný, ale zásadní vliv designérek a architektek, které musely o své místo tvrdě bojovat. Připomíná, že právě ony často přicházely s nejodvážnějšími nápady. V Praze film osobně uvede režisérka Susanne Radelhof. S izraelskou architektkou Adou Karmi-Melamede se seznámíte v intimním portrétu Ada — My Mother the Architect, který natočila její dcera Yael. Snímek zachycuje kariéru autorky ikonických staveb i její hledání rovnováhy mezi profesí a mateřstvím. Díky blízkému vztahu režisérky film odhaluje i komplikované momenty života a mění se v rodinnou terapii. Experimentální snímek Is this an architectural documentary? zase prostřednictvím animace, archivních materiálů a výpovědí pamětníků a pamětnic přibližuje práci průkopnické srílanské architektky Minnette De Silva. Kompletní info a program na filmarchitektura.cz.

Celebration

TEXT Tereza Finková FOTO archiv Fendi

❶ Výroční přehlídka Fendi A/W 2025 se konala v sídle módního domu na Via Solari v Miláně. Setu dominovaly monumentální dveře, replika těch původních z římského ateliéru.

❷ Silvia Venturini Fendi, autorka dámské i pánské kolekce, fituje jednu z modelek.

❸ Pět dcer zakladatelů Fendi — Paola, Anna, Franca, Carla a Alda — obklopují Karla Lagerfelda, který se ke značce připojil v roce 1965.

V módě jsou momenty, které zůstanou — a právě takovým byla přehlídka italského módního domu Fendi k oslavě jeho 100. výročí, která se uskutečnila letos v únoru v Miláně. V nově zrekonstruovaném sídle na Via Solari se opět potkala historie s budoucností. Přesně tak, jak to Fendi dělá už od roku 1925.

Příběh módního impéria začal jako romance mezi Adele a Edoardem Fendi, kteří v Římě otevřeli malý butik na Via del Plebiscito. Z kožedělné dílny se během sta let stal globální fenomén, aniž by značka ztratila svou rodinnou podstatu. Postupně se do čela podniku totiž postavilo pět dcer zakladatelů — Paola, Anna, Franca, Carla a Alda — a právě jejich jedinečný pohled a kreativita katapultovaly Fendi mezi světové ikony.

O zásadní zlom se v roce 1965 postaral příchod Karla Lagerfelda, jehož spolupráce se značkou se zapsala do dějin jako nejdéle trvající tvůrčí partnerství v módním průmyslu. Byla to éra, kdy se zrodily nejen legendární kolekce, ale i slavné logo FF (Fun Furs) a také ikonické kabelky Baguette či Peekaboo, navržené Silvií Venturini Fendi, představitelkou třetí generace v té době již globálně slavné rodiny.

Právě Silvia byla hlavní tvůrčí silou i za výroční přehlídkou A/W 2025. Po odchodu Kima Jonese, který vedl dámskou linii od roku 2020, se poprvé po pěti letech chopila návrhu dámské i pánské kolekce. A udělala to stylově. Přehlídku zahájila dvojčata její dcery Delfiny Delettrez Fendi, když společně otevřela monumentální dveře, repliku těch z původního římského ateliéru. Kolekce samotná byla poctou italskému filmovému lesku a římské eleganci. Silvia Venturini Fendi ji popsala jako „smyslnost prodchnutou římskou přísností“. Modely se nesly ve znamení luxusních materiálů: intarzované kožešiny připomínaly sobola či norka, ačkoliv byly z beránka, zatímco →

křišťálové detaily, krajka chantilly a plisovaný taft přidaly slavnostní noblesu. Nechyběly ani slavné tváře jako Penelope Tree, Eva Herzigová nebo Liya Kebede a v první řadě usedla Sarah Jessica Parker, jejíž Carrie Bradshaw proslavila Baguette po celém světě.

Fendi však nikdy nezůstává stát na místě. Ačkoliv se přehlídka nesla ve znamení výročí, Silvia zdůraznila, že se nechtěla za sto lety rodinného podniku ohlížet příliš nostalgicky. „Tato kolekce je o mých osobních vzpomínkách — skutečných i vymyšlených — na to, co Fendi bylo a co znamená dnes,“ uvedla po přehlídce. Symbolika byla jasná: od historického obchodu jejích prarodičů přes vizionářství Karla Lagerfelda až po přítomnost roztomilých vnoučat na přehlídkovém mole.

Sto let historie, pět generací žen, desítky legendárních momentů a stále stejný cíl: být odvážní, kreativní a věrní svým kořenům. Jak před lety trefně napsal Lagerfeld: „Ieri, Oggi, Domani. Včera, dnes, zítra.“ Přesně takový je módní dům Fendi.●

Petra

„Kalkulovat, připravovat si a plánovat mi nikdy nebylo úplně vlastní.“

Petra Ptáčková chystá

FOTO Vojtěch Veškrna

Ptáčková

přehlídku na MBPFW a vůbec poprvé se chce, symbolicky k dnešní době, víc soustředit na formu než obsah.

TEXT Eliška Vrbová

Světoběžnice, živel, showmanka — tak na mě Petra Ptáčková působí už od chvíle, kdy jsme si kvůli rozhovoru začaly volat. Do posledního dne nebylo úplně jasné, kde se vlastně potkáme. Návrhářka, kterou nejeden současný mladý tvůrce včetně například Martina Kohouta označuje jako inspiraci a motor, proč se vůbec módě začal věnovat, je rozkročená mezi Paříží a Prahou, mezi filmovým placem, ateliérem a přehlídkovým molem, mezi prádelnami s nevyužitými látkami a manufakturami napříč Českem. Co ji od módy odvedlo natolik, že šest let neměla v Praze žádnou přehlídku, byť říká, že se pocitu spojenému s módní show vlastně nic nevyrovná? Vrací se zpátky k módě, nebo bude pokračovat v balancování na hranici mezi kaskadérstvím a návrhářstvím?

EV Fotky k rozhovoru jsme nafotili v prádelně v Kralupech nad Vltavou.

Proč se potkáváme právě tady?

PP Můj proces tvorby je hodně navázaný na zdroj materiálu. Baví mě si v kreativním procesu nastavovat nějaké mantinely, mít úplnou volnost vlastně není to největší „vzrůšo“, a ty mi nastavují právě získané materiály. Začínám tvořit teprve z toho, co se mi objeví pod rukama. Dostala jsem se ke spolupráci s prádelnami, což jsou tak velké firmy, že se mohou a zároveň i musí zabývat tím, kam jdou věci, které mají už po životě. Byť často vlastně nemají, protože pravidla EU jsou pro prádelny u pronajatých oděvů a vybavení do hotelů a podobně tak přísná, že se často vyřazují věci, které byly použité třeba jenom jednou. I když je tam jen malá šmouha nebo něco podobně zanedbatelného, tak je textil odepsaný na smrt a jde do spaloven, nic jiného se s ním dělat nedá. Udržitelnost má člověk danou, řekla bych už od výchovy, a trendy jsou v tomhle fajn, že můžou i široké veřejnosti nastínit, že bychom se mohli chovat trochu jinak a že zdroje materiálu mohou být různorodé. Takže i proto jsme dneska byli v prádelně, kde jsem si byla vyzvednout další zásobu materiálu na přepracování do oděvů.

EV Co následuje, když si odsud látky odvezete?

PP Když se do procesu prádelny podíváte blíž, tak zjistíte, že jak mají všechno striktně dané a hlídané, tak veškerý textil, se kterým pracuji, je tak ošetřený, že je rozhodně bezpečnější na upcyklaci než třeba oblečení ze second handů. Víte sama, že když přijdete do sekáče, tak je tam nějaký odér a já si pak říkám: chci vlastně něco z toho nosit na sobě? To v prádelně odpadá. Materiál bude v podstatě úplně odříznutý od své vlastní minulosti a vznikne opravdu něco nového. Ráda si volím vlastní barvy, takže pokud si vyberu bílý textil, tak oděv ušiju celý v bílém s nitěmi, které jsou barvitelné, a pak jde do procesu garment dyeing, kde se položí do barvicí lázně, na čemž spolupracuju s českou firmou. Můžu si vybrat, jaké chci barvy, když budu chtít jít s udržitelností ještě dál, tak můžu pracovat s eko barvami, ale ty mají své výhody i nevýhody. Jsme zvyklí na to, že věci mají stálou barvu a eko barvy to nedokážou zaručit. Je to ošemetné téma, s udržitelností se musí nakládat opatrně.

EV Tímto způsobem připravujete kolekci na přehlídku, kterou máte na začátku září v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a které je partnerem právě časopis Dolce Vita. Co uvidíme tentokrát?

PP Kalkukovat, připravovat si a plánovat mi nikdy nebylo úplně vlastní. Pokud chci, aby věci vznikaly organickou cestou, nejde moc ovlivnit, co ze mě vyjde. Mé věci vznikají hodně intuitivně a proces musí být hravý. I pro mě je poměrně těžké odhadnout, jaký bude výsledek. Ale tentokrát bych chtěla dokázat, že se dostanu malinko i mimo svůj běžný rámec, kdy jsem zvyklá hodně pracovat s detaily a s pro mě pořád strašně nutnou variabilitou. Ta může být ale klidně i v mnohem menší míře. Také bych se chtěla konečně jednou víc soustředit na formu než na obsah. Jako bych tím trochu popichovala společnost, protože mám pocit, že žijeme

v době, kdy obsah obecně nikoho moc nezajímá. Důležitá je forma, obal. Na obsah stejně už není moc čas, ani se k němu nedostanete, protože neudržíte pozornost. Můj osobní posun bude dělat méně close-up a více celek, zároveň ještě v souvislosti s lidským tělem. To možná zní jako úplně prvotní úkol návrháře, ale tím, že jsem přišla k návrhářství úplně odjinud, tak se k tomu asi i po tolika letech teprve prokopávám.

EV Na minulé přehlídce hrála kromě oděvů velkou roli i výtvarná, pohybová a hudební složka. Je pro vás takové propojení důležité?

PP Jsem showmanka a když mě to baví, tak věřím, že to bude bavit i publikum. Aby přehlídka nebyla jenom catwalk, ale byla to skutečně show, je pro mě důležité. Když lidi přijdou, chci, aby se bavili. Kde jinde a jak jinak máte tolik prostoru na to, abyste vyjádřili, co má kolekce říkat, když už ji navíc tvoříte s tím, že něco říká, alespoň v podtextech. Ráda pracuju v náznacích, nemusí to být hned napsané na tričku. Často je zbytečné a surové říkat věci polopatě a prvoplánově, všechny problémy pojmenovat a říct, kdo za nimi stojí. To mi přijde moc jednoduché a naservírované. I proto ráda spolupracuju s Kamilou Duong z Platna Studio, která se svým klukem Jamesem dělá skvělé set-upy a scény. Je to pro mě takové malé filmování, jsme tam všichni stejně důležití. To samé platí o hudbě. Pustit tam nějaký track, který najdu na Spotify, mi nepřijde dostatečné. Když už se show dělá, byť trvá směšných deset minut, tak si zaslouží věci na míru.

EV Přehlídku budete mít po půl roce, což je poměrně krátká doba ve srovnání s tím, že ta jarní se konala po šesti letech. Jaké to pro vás je být zpátky v tvůrčím procesu a koloběhu módy?

PP Připadá mi, jako by mi období covidu vymazalo pár let. Ne, že bych si dávala dovolenou, byla jsem hodně v tom svém druhém, kaskadérském životě. Čas je někdy strašně důležitý pro to, aby se člověk uměl posunout ještě dál. Není nutné, aby se návrhář nebo výtvarník zasekl na nějakém už definovaném stylu. Potřebuju se posouvat, aby mě to bavilo. Nemám vlastně pocit, že by ta pauza byla nějaká extrémní nebo že bych se najednou musela hrozně bolestivě vracet do pracovního procesu, protože jsem tu práci stejně dělala pořád. A co se týče přehlídek — pokud jste člověk, který má v životě rád dynamiku, vzrušení a nepředvídatelné věci, tak je to přesně pro vás. Protože dělat přehlídku je v něčem jako dělat extrémní sport nebo jako když má umělec vyjít na stage a koncertovat live. Nic se tomu nevyrovná. Je pravda, že tohle mi chybělo. Jsem docela ráda, že mám přehlídky zpátky v životě, a navíc mají docela dobré ohlasy.

EV Vaši pauzu tedy způsobil hlavně covid nebo i další okolnosti?

PP Co se týče módního světa, tak u mě osobně byly vždycky problém etické otázky. S tím se peru od samého začátku, a to jednoduše proto, že jsem nešla dělat módu, protože by mi byl nějak milý módní svět, měla bych ráda nakupování nebo oděv, což je vlastně móda tak, jak ji v dnešní době definujeme. Mně bylo blízké lidské tělo, čímž se oklikou dostávám zase zpátky k těm svým vedlejším aktivitám, které vždycky byly ryze fyzické. Zajímá mě fyziologie, jak fungujeme, jak jsou postavené šlachy, svaly, klouby. Lidské tělo je pro mě celoživotně fascinující věc. Když se podívám na člověka, tak oděv vnímám jako něco, co s ním koexistuje. Měl by ho podporovat, ne omezovat, a to jak v duševní síle, tak i v té fyzické, aby ho podpořil v pohybech. Mně se třeba strašně líbí korzety, ale mám pocit, že kdybych udělala korzet, tak si budu sama sobě něco nalhávat a stejně mi to nikdy nikdo neuvěří. Covid spíš napomohl tomu, že se to celé akcelerovalo, až to došlo do fáze, kdy mi přestalo dávat smysl, proč mám módu dělat. Připadalo mi, že vedle vášně a důvodu, proč vůbec dělám oděv, je provoz vlastní značky najednou něco úplně diametrálně odlišného. To se vůbec netýká lásky k oděvu a k člověku. Je to prostě

čistý byznys, který musíte umět. Já jsem na něj nikdy vyškolená nebyla a vlastně mě tahle témata nikdy přirozeně nezajímala. Najednou se ocitnete na místě, kde byste to všechno měli umět, a já fandím lidem, kteří to mají přirozeně dané — jsou obchodníci, mají systematičnost a jsou organizovaní.

EV Co jste tedy v tom období dělala? Věnovala jste se hlavně kaskadérské práci?

PP Přirozenou cestou se moje energie přesunula víc do kaskadérství a móda zůstala trochu pozadu. A já jsem si řekla, že to ale nemusí být definitivní. Vůbec nemusím nikomu nahlas říkat, že s něčím končím a začínám s něčím jiným. Vždycky jsem byla nastavená tak, že se nepotřebuju zařazovat a škatulkovat. Nemusím nutně dělat jednu jedinou činnost. Možná i díky tomu jsem se z toho ještě nezbláznila a lidé, kteří mě znali před dvaceti lety, říkají, že jsem furt stejná. Protože móda a její prostředí vás změní.

EV Co vás potom přimělo se k módě vrátit zase zpátky?

PP Když něco přestanete mít rádi, začne to být v nezdravé fázi a měli byste si od toho dát oddech. Je to jako ve vztahu — když už se najednou nemůžete navzájem vystát, tak je taky dobré toho druhého chvíli nevidět a pak vám najednou dojde, co vám na něm chybí, proč vám chybí a zda vám vlastně vůbec chybí. S módou to bylo stejné, je to prostě jako vztah, jako někdo, s kým žiju, je to ten nejintimnější vztah. S tím se budím, usínám, mám to v hlavě pořád. Kohokoliv a cokoliv vidím, jakoukoliv situaci dělám, tak stejně pořád v hlavě vnímám módu. I když jsme na place měli jako kaskadéři na sobě dobové oblečení nebo nějaké fantasy kostýmy, pořád mi v hlavě jedou oděvy. No a došlo mi, že kaskadérství mě strašně baví a naplňuje, ale není to všechno, co jsem. Móda se už tak strašně moc stala mojí součástí, že jí to nemůžu udělat. Nemůžu ji opustit. Takže se mi najednou nějak přirozeně chtělo zpátky.

EV Takže vás móda teď už zase baví?

PP Určitě. Vím mnohem víc o tom, jak pracovat s hlavou, abych si zábavnost a radost nenechala vzít. Abych navzdory tomu, co se mi přihodí, koho potkávám a co mi ti lidi dělají nebo co vzniká za situace, měla svůj směr, kterým jít, a tím si musím být jistá. Dělat to tak, aby se to líbilo mně, protože jinak to podle mě nejde, to je k zešílení. I proto mi nikdy nešlo následovat trendy. Neumím si představit, že kdybych nikdy neměla vztah k baggy pants, tak bych je začala dělat jenom proto, že je teď nosí celý svět. Neuměla bych to. Já jsem ale vyrostla mezi bruslaři a skejťáky a baggy pants jsou něco, co nosím celý život. U někoho to možná přijde už v raném věku, ale mně trvalo pár let, než jsem si uvědomila, jak dělat věci, aby měly stabilnější půdu. Aby je nerozviklal sebeslabší vítr, co přijde. Abych uměla postavit barák, co něco vydrží, a ne chýši z klacků, co ji i malá bouře rozbourá. Teď mám možná poprvé v životě chuť postavit stabilní barák tak, aby vydržel dlouhá léta a ne aby to byla krátkodobá záležitost. Což je taky aktuální téma dnešní doby — jsou značky, které se díky trendům vyšvihnou v hrozně krátké době, ale najednou třeba už za pět let na trhu nejsou, prostě neexistují. To mi vlastně přijde v rámci smyslu života smutné, takhle to nechci.

EV Používáte metaforu budování domu, vy si ale aktuálně skutečně budujete vlastní prostor kdesi za Prahou. Chcete se teď víc usadit v Česku?

PP Mám silné vazby na domov a čím víc času trávím venku, tím raději se vracím. Sice tady často ode všech slyším stížnosti na to, jak to tu není nic moc, ale vlastně si říkám, že to není zas tak špatné, životní standard vůbec špatný nemáme. Jediný zásek, a ten je bohužel zrovna pro moji profesi zásadní, je kultura. Na světě jsou národy a místa, kde je odívání, ani nemusím říkat móda, součást života a kultury. U nás o tomhle

někoho přesvědčit je pořád docela oříšek. A to může být samozřejmě dost vyčerpávající. Můj plán je tedy udržet si tu manufaktury, budovat a prohlubovat s nimi vztahy, aby byly stále otevřenější spolupráci. V Paříži můžu dobře vyrobit prototypy, ale už je třeba trošku složitější výroba jako taková, což tady máme. V Česku umíme dobře vyrobit festovní funkční věci, které mají vydržet. Neumíme ty jemné, nejsme Italové, ale máme bytelnost a funkčnost, to tu zůstalo. Chci ten pohled otočit, neříkat si, že tu něco není, naopak ocenit a využívat, že funkční oděvy umíme, jsou značky, které jsou toho důkazem a mají ve světě velké úspěchy. V Paříži se pokouším o to mít nějaký ateliér, mít to zhruba půl na půl, tady dělat výrobu a tam třeba vzorky. Tvoří se mi jinak, když se ráno vzbudím a jdu se projít tam, než když se jdu projít v Praze. Tam mám mnohem větší chuť se oblékat než tady. Je to jako mávnutí proutkem. Ale i fáze, kdy se odtamtud vracím sem, je skvělá. První měsíc mi to ještě dobíhá, jsem otevřenější a mám ve všechno víc víry. Byť je tam mraky překážek, tak víra v to, že moje věc má naději na úspěch, je úplně jiná.

EV Kam se sem tedy plánujete vracet?

PP Asi všichni, co se snažíme o nějaké zázemí či ateliér v Praze, víme, že je to handlování a není to úplně samo sebou. Obzvlášť tak, aby šlo o stabilní místo a člověk měl garanci, že tam může zůstat pár let. A hlavně, že se tam bude cítit dobře. Za Prahou se mi naskytla možnost si něco vybudovat v rámci bývalého statku. Jsem hodně outdoorový typ a mám vztah k přírodě a k agrikultuře, což je zase úplný opak Paříže. Sem přijedu na statek, kde jsou za rohem krávy. Je to tam krásné, můžu tam mít zahradu a dostatečně velký prostor. Pro mě je důležité moct se rozmáchnout, mít pocit, že je prostor dostatečně volný, což je v Paříži mnohem náročnější. Ateliér se sehnat dá, ale nějaký hangár, to už je trochu jiná story. Pokud je to finančně únosné, dává mi smysl mít určitě zázemí tady i v Paříži. Roky se snažím rozhodnout se, kde budu, a pořád mi dochází, že obě města jsou už tolik součástí mé identity, že nejde opustit ani jedno. Zatím jsem si to neuměla ulehčit a myslím, že právě tohle bude můj recept. V plánu mám určitě i nějaký showroom nebo alespoň zastoupení v concept storu nebo showroomu jiných značek, aby moje věci byly lidem v Praze dostupné.. ●

Když

něco přestanete mít rádi, začne to být v nezdravé

fázi a měli byste si od toho dát oddech. Došlo mi, že kaskadérství mě strašně baví a naplňuje, ale není to všechno, co jsem. Móda se už tak strašně moc stala mojí součástí, že jí to nemůžu udělat.

Nemůžu ji opustit. Takže se mi najednou nějak přirozeně

Vzpomínky

dětství

MARTIN LÜTTECKE

Martín Lüttecke, student magisterského programu na pařížském Institut Français de la Mode, představil svou kolekci s názvem That was then, this is now. Na první pohled v ní zaujme dětská nevinnost v podobě volánků, potisků a nezvykle zkrácených kardiganů. Lüttecke ve své práci zkoumá „napětí mezi dětskou bezstarostností a jejím pokřiveným vnímáním“. Odhaluje kontrast mezi křehkostí vzpomínek a tíhou traumat, stejně jako mezi vizuální sladkostí a podprahovým neklidem. Kolekce má hluboce osobní rozměr. „Začal jsem svůj výzkum u konceptu ztráty paměti způsobené traumatem,“ vysvětluje designér. „Zpočátku šlo spíše o teoretické zkoumání. Později jsem ale narazil na fotoalbum z dětství a kontrast mezi mými negativními vzpomínkami a sladkými barevnými fotografiemi byl obrovský.“ Lüttecke staví proti sobě napjaté pleteniny a volné tvary, zatímco tóny červené, hořčicové a modré vytvářejí další napětí. Symbolickou rovinu nesou i deformované potisky na kabátech a šatech. Pro ně autor vyvinul vlastní techniku, při níž látku mění pomocí záševků, tisku a lisování za tepla. Lüttecke je momentálně na stáži ve značce LOEWE a i to je důkazem, že jde o jméno, které rozhodně stojí za to si zapamatovat.

OUEST PARIS

S ambicí prosadit se jako nové francouzské jméno ve světě denimu buduje zakladatel Arthur Robert od roku 2022 svou vlastní značku Ouest. V době, která je otřesená a nejistá jako málokdy předtím, má odvahu rozvíjet pánský streetwearový brand, jehož étos stojí na oslavě queer svobody. Rodilý Pařížan nasbíral během více než deseti let zkušenosti v pánském módním prostředí, mimo jiné u značky AMI a dalších etablovaných labelů. Je bezpochyby posedlý denimem — již během středoškolských let trávil hodiny na internetových fórech věnovaných raw denimu. Okouzlen magnetickou fantazií Ameriky se s Ouest symbolicky vydal na západ, konkrétně na Christopher Street v New Yorku 80. let, na ulici, která se v době vrcholu queer osvobozeneckého hnutí stala legendárním místem dějin gay komunity v USA. Jako dítě 90. let vyrůstající v Paříži se k němu pojem amerického snu stále znovu vracel. Ve své tvorbě pracuje s klišé maskulinity i s typicky westernovými archetypy. A právě jeho schopnost převést tyto prvky do nositelného streetwearu je na Ouest nejsilnější. Robertova nostalgická interpretace maskulinity má sílu rezonovat u mnoha lidí — a činí z Ouest značku, kterou se rozhodně vyplatí sledovat.

PAOLINA RUSSO

Londýnskou značku založila kanadská designérka Paolina Russo po absolvování magisterského studia na Central Saint Martins. Později se k ní přidala Lucile Guilmard a společně rozvíjejí unikátní estetiku na pomezí francouzského folklóru a experimentální pleteniny. Jejich tvorba balancuje mezi tradicí a technologií. Siluety působí jako sochařské objekty a využívají techniky, které vytvářejí iluzorní a holografické efekty. Pletenina existuje už tisíce let, ale stále nabízí nové možnosti, kam ji lze posunout. Díky úzké spolupráci s vývojáři, továrnami a řemeslníky nacházejí designérky praktická řešení kreativních oděvů, a vytvářejí tak vlastní formu „alchymie“. Tento přístup — založený na kolektivním úsilí a předávání savoir-faire — je jádrem značky. Každý krok procesu navíc otevřeně dokumentují na sociálních sítích, aby ukázaly a oslavily všechny ruce, které se na výrobě podílejí. Pro autorky je zásadní znát lidi, se kterými spolupracují, protože jejich práce vychází z řemesla, které existuje jen díky tomu, že se po generace předává dál. Paolina Russo tak představuje módní značku, která spojuje komunitní tradici s technologickými inovacemi a dokazuje, že i nejstarší techniky mohou mít futuristický rozměr.

CHET LO

Americký designér Chet Lo, původem z New Yorku, ještě před dokončením studia stihl stáže u značek Proenza Schouler a Maison Margiela, což mu dalo pevný základ pro vlastní tvorbu. Rychle se proslavil svou charakteristickou technikou „spiky knitwear“ — futuristickými pleteninami s výraznou texturou, které posouvají hranice toho, co si pod pojmem pletenina obvykle představujeme. Do své estetiky vnáší inspiraci z japonských komiksů, padesátých let i vizuální fantazie filmu Barbarella. Výsledkem jsou ženské siluety s nádechem svůdnosti a zároveň experimentální tvary, které kombinují výrazné barvy, transparentnost a netradiční střihy. Jeho modely si oblíbily globální osobnosti — od herečky a spisovatelky Michaely Coel až po hudebnice Lava La Rue či Raveenu. Chet Lo tak stejně tak jako Paolina Russo dokazuje, že pletenina nemusí být konzervativní disciplínou, ale může se stát polem pro inovace a odvážné vizuální experimenty.

LEEANN HUANG

Leeann Huang je taiwansko-americká designérka pocházející z Los Angeles. Absolvovala prestižní Central Saint Martins, kde při svém londýnském debutu získala ocenění L’Oréal Professionnel Creative Award. Zkušenosti sbírala formou stáží a krátkodobých spoluprací u značek jako J.W. Anderson, Chanel nebo Maison Margiela. Tvoří barevné a surrealistické oděvy, v nichž propojuje tradiční techniky s inovativními materiály. Je považována za průkopnici využití lentikulárních textilií v módě — materiálů, které při pohybu mění barvy nebo obrazy. Její oděvy působí animovaně a doslova vybízejí k tanci a hravému předvádění. Kolekce čerpají inspiraci z dětských filmů a kreslených seriálů 60. až 80. let, z nostalgie školních potřeb i z dětských fantazií. V ateliéru v Los Angeles navrhuje oděvy, které jsou nejen vizuálně nápadité, ale také udržitelné. Každý kus vzniká s důrazem na cirkulární design: používá recyklované, recyklovatelné nebo deadstock materiály. Produkce probíhá v malých sériích a rodinných dílnách, čímž podporuje udržitelnou a komunitně orientovanou kulturu.

NAOMI GUZMAN DURAN BOYAROVSKAYA

Bakalářskou kolekci La Cold Stare vytvořila designérka na univerzitě Polimoda ve Florencii. Do své tvorby vnáší jedinečnou směs kulturních vlivů. Za kolekcí stojí její osobní příběh — vyrůstala v Japonsku s mexickými kořeny a od dětství byla obklopena dvěma odlišnými kulturami. Součástí jejího života tedy byly jak tradiční japonské obřady, tak mexické slavnosti. Inspirací se jí stala především japonská ceremonie dospělosti Seijin Shiki a mexická oslava patnáctých narozenin Quinceañera, které sama zažila. Siluety vycházejí z konkrétního kimona, jež oblékla při obřadu, zatímco barevnost čerpá především ze své mexické identity. Výsledkem je fúze obou kultur v hravém, a přitom sofistikovaném stylu. Použité materiály odrážejí křehkost a ženskost, zároveň však zdůrazňují kontrast přítomný v jejím osobním příběhu. Na realizaci kolekce spolupracovala s Anastasií Pavla, studentkou bakalářského programu Fashion Design Management.

„Značka s nevyslovitelným jménem“, jak ji sami autoři popisují, Boyarovskaya, je pařížský label založený v roce 2017 designérkou Mariou Boyarovskayou, bývalou členkou ateliérů Givenchy a Johna Galliana, a módním fotografem Artemem Kononenkem. Její estetika je přísná, precizní a čistá, vyzařující minimalistickou auru. Sklady jsou výraznější, pleteniny propracovanější a střihy hladší a odvážnější, než jsme u běžného ready-to-wear zvyklí. Nejnápaditějším prvkem jejich designu je schopnost spojit odvážné a dokonale promyšlené módní gesto s vysokou nositelností. Nejde o samoúčelnou inovaci, která má jen zaujmout přesycené publikum, ale o praktickou stránku, která zohledňuje pohodlí a funkčnost. Nabízí tak zajímavou a kvalitní alternativu k mnohdy výrazně dražším high-fashion značkám. Zásadní součástí jejich kreativního procesu jsou navíc upcyklované a recyklované materiály, což z Boyarovskaya činí značku, která si rozhodně zaslouží pozornost. Kolekce jsou dostupné na platformách jako Ssense, Farfetch a ve vybraných pařížských concept stores.

Dopřejte si Fua Fua

Collagen Complex

5 aktivních látek. 100% denní dávka.

Viditelné výsledky.

Mikromolekulární kolagen

Kyselina hyaluronová

Koenzym Q10

Resveratrol

Vitamin C

Nejúčinnější složení na trhu

fuafua.cz

AVAVAV ZOOMER

Módní značka se sídlem ve Florencii, zaměřená na udržitelnost. Je známá svými surrealistickými a sochařskými oděvy, například „kuřecími tlapami“, které oblékla Doja Cat při moderování cen MTV Video Music Awards. AVAVAV založilo v roce 2017 švédské duo Linda a Adam Fribergovi, poté co vytvořili a prodali značky Monki, Cheap Monday a Weekday. Značka se stala nechvalně proslulou jako runway provokatér milánského týdne módy, kde její přehlídky stírají hranici mezi módou a performativním uměním. V centru kreativního světa umělecké ředitelky značky Beate Karlsson stojí humor a chaos, které využívá k dekonstrukci a kritice módního průmyslu. Tím si získává i pobuřuje publikum, přitahuje oddané fanoušky a vyvolává ostrou kritiku. Zásadním momentem pro značku byla loňská spolupráce s adidas Originals, která přinesla velkou pozornost a ukázala, jak může vypadat skutečně disruptivní sportswear. Od profesionální rychlochůze až po občasné zakopnutí na dráze šlo o dokonalý mix absurdity a satiry, který vystihl napětí mezi seriózností vrcholového sportu a často ironizovanou nepraktičností módy.

Pařížský label, který v roce 2023 založili designér Danial Aitouganov a stylista Imruh Asha. Jejich tvorbu charakterizuje exploze barev, nečekané materiálové kontrasty a odvážné siluety, v nichž se prolíná dětská hravost s avantgardní rafinovaností. Už svou první přehlídkou na pařížském týdnu módy v březnu 2023 si získali pozornost odborné veřejnosti, především díky precizní práci s barvou a schopnosti propojit efektní konceptuální modely s nositelnou módou. Ačkoli je značka teprve na začátku, rychle se dostává z úzkého kruhu znalců do širšího povědomí. Pomohla k tomu nominace do finále ocenění LVMH Prize, vydání knihy i fakt, že jejich modely oblékla Björk. Aitouganov při tvoření konceptu značky vychází ze zkušeností nasbíraných během působení v Burberry, kde čelil tlaku masové produkce. Proto se u Zomer rozhodl nastavit jasné hodnoty: menší objem, více autenticity a důraz na lidskost. Duševní pohoda je pro autory zásadní. Svůj tým vedou ke spolupráci bez strachu a negativity — a tato neoblomná pozitivní energie je v značce cítit z každého kousku.

Naplánujte si svou zimní dovolenou v hotelech a rezidencích Falkensteiner již nyní a využijte bonus za včasnou rezervaci! falkensteiner.com/early-booking

Některá velká muzea přicházejí s inovativními řešeními, jak své bohaté, avšak

pečlivě uschované sbírky ukázat návštěvníkům.

Otevřené

VITRA SCHAUDEPOT

Charles-Eames-Straße 2, 79576 Weil am Rhein, Německo, designmuseum.de

Jedním z prvních muzeí, které zpřístupnilo svůj depozitář, bylo Vitra Design museum ve Weilu nad Rýnem v Německu. V jednoduché cihlové budově podle návrhu švýcarského ateliéru Herzog & de Meuron, jež připomíná obyčejnou stodolu, je dnes k vidění značná část archivu tohoto proslulého muzea designu. Nejedná se však jen o nudný sklad nábytku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kurátoři pracují s prostorem inovativně a po určité době ho obměňují, vždy ve spolupráci s vybraným talentem současné designérské scény. Jestliže ještě nedávno mohli návštěvníci vidět expozici založenou na barevném spektru, kterou pro muzeum zpracovala nizozemská hvězda Sabine Marcelis, loni ji vystřídal původem argentinský vizionář Andrés Reisinger, který vystavené objekty propojil novým tématem. Pod názvem Sci-fi design: Od kosmického věku k metavesmíru představuje tvůrce, který je spojován nejčastěji s prostředím Metaverse a fiktivním digitálním designem, evoluci designu spojeného s fascinací vesmírem a budoucností. „Sci-fi filmy — od Star Treku přes 2001: Vesmírnou odyseu až po Blade Runnera — jsou plné klasických předmětů, které v minulosti formovaly náš obraz budoucnosti. Naopak mnoho designérů vždy hledalo inspiraci pro svá díla právě v imaginární budoucnosti. Tento fascinující dialog mezi sci-fi a designem je tématem mé výstavy,“ hovoří o svém konceptu Andrés Reisinger, který zde představuje přes 100 objektů z útrob sbírek muzea. Výstava je doplněná vybranými díly z oblasti filmu a literatury.

V&A EAST STOREHOUSE

Queen Elizabeth Olympic Park, Parkes St, Londýn, Velká Británie, vam.ac.uk

Debata ohledně otevřených depozitářů se opět aktualizovala letos na jaře, kdy se k podobně naladěným institucím přidalo londýnské Victoria & Albert museum. Ve spolupráci s americkým studiem Diller Scofidio + Renfro, kteří jsou ostřílenými autory muzeí, vznikl V&A East Storehouse, který se zabydlel ve zrekonstruovaném hangáru ve východní části britské metropole. Budova, jež je součástí kulturní čtvrti East Bank v parku královny Alžběty, ukrývá až 250 000 předmětů, 350 000 knih a tisícovku archivních celků. „Depozitář jsme navrhli robustně a velmi jednoduše. Obvod je pevný — nemá okna a má velmi hlubokou podlahovou desku. Byl to pro nás ideální prázdný list, se kterým se dalo dělat v podstatě cokoli,“ dodává architektka Elizabeth Diller. Zvenku se budova téměř nezměnila, uvnitř vzniklo obrovské lobby, kde se nachází kavárna a otevřené sezení. Odtud pak návštěvníci pokračují do hlavní haly lemované řadami kovových úložných regálů, které zároveň slouží jako expozice. V centru tohoto prostoru se interiér otevírá do 20 metrů vysoké sbírkové haly Weston, která je zakončená průsvitnými střešními otvory. Kolem centrální platformy se pak rozvíjejí tři podlaží ochozů s nekonečnými regály plnými artefaktů. Jako stálé solitéry bylo do haly vybráno šest velkoformátových objektů, včetně zavěšeného fragmentu brutalistického rezidenčního komplexu Robin Hood Gardens, který byl bohužel nedávno zbořen, nebo 18tunové kolonády z Agry, mimořádný příklad mughalské architektury 17. století. Tím svou expanzi muzeum ale zdaleka nekončí. Je to zatím první ze dvou nových míst, kterým instituce podpoří svou přítomnost ve východním Londýně. Otevření pobočky V&A East Museum je plánováno na jaro 2026.

ART DEPOT MUSEUM BOIJMANS VAN BEUNINGEN

Museumpark 24, 3015 CX Rotterdam, Nizozemsko, boijmans.nl

Celých šest let uběhlo od představení návrhu vůbec prvního přístupného depozitáře na světě až po jeho realizaci v roce 2020 a finálního otevření o rok později. V podobě zrcadlovými plochami obložené „mísy“ ho v Rotterdamu navrhlo studio MVRDV pro Museum Boijmans Van Beuningen. (To najdete hned vedle Depotu, v listopadu bude po rekonstrukci opět otevřeno.) Moderní depozitář, který se jistě zapíše do análů vývoje moderního muzejnictví, obsahuje kombinaci skladovacích prostor a oblastí pro údržbu uměleckých děl, které jsou volně zpřístupněny návštěvníkům. Depozitář měří 12 metrů na výšku a poskytuje 15 000 m2 výstavních a dalších užitných ploch. Aby se snížil vizuální dopad budovy na okolí, studio architekta Winyho Maase obložilo budovu 1664 reflexními skleněnými panely, ve kterých se zrcadlí přilehlý

Museumpark navržený studiem OMA nebo nedaleká funkcionalistická vila Sonneveld a Institut Nieuwe. Rozšiřující se mísovitý tvar stavby navrhli autoři tak, aby se minimalizovala jeho zastavěná plocha. Uvnitř návštěvníci stoupají po visutých schodištích, přičemž mohou více či méně nahlížet do mnoha typů expozic a archivů. Mohou si prohlédnout úctyhodný výsledek více než 175 let sběratelské činnosti muzea. Přes 155 000 předmětů je uloženo pohromadě, uspořádaných ve čtrnácti úložných prostorech s pěti různými klimatickými podmínkami. Na střeše depozitáře se nachází restaurace s terasou osázenou 75 břízami. Budova tak kromě sbírek nabízí i příjemný veřejný prostor.

OTEVŘENÝ DEPOZITÁŘ MORAVSKÉ GALERIE

T. Novákové 64a, 621 00 Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, moravska-galerie.cz

Také v našich zeměpisných šířkách se inovuje a v souvislosti s expozicemi designu je to v poslední době především Moravská galerie v Brně a její ředitel Jan Press, který přichází s novými nápady, jak se může s rozsáhlými sbírkami muzeí pracovat. Letos na jaře tak Moravská galerie rozšířila své působiště o novou budovu veřejnosti přístupného depozitáře. Nový archiv v areálu bývalých vojenských kasáren v Brně-Řečkovicích slouží nejenom k uskladnění sbírek moderního, současného a užitého umění, ale také k bližší interakci muzejních a archivačních procesů se širokou veřejností. „Cílem je nabídnout nový typ zážitku s uměním, kde návštěvníci nahlédnou do každodenního provozu muzea a uvidí, jak se odborníci o sbírky starají, digitalizují je, čistí a konzervují. Je to vlastně nová forma expozice, jiná než kurátorované výstavy. Představuje velké množství exponátů a je na návštěvníkovi, aby objevoval, co je pro něj zajímavé,“ popisuje koncepci hlavní kurátor Ondřej Chrobák. Pro tyto účely navrhli architekti Jozef Kubín a Milan Matyáš adekvátní zázemí. Monolitický železobetonový skelet se stal ideálním řešením k vytvoření neutrálního otevřeného interiéru, který je zaplněn bílými prosklenými vitrínami s uloženými exponáty. Zatím je depozitář přístupný ve formě komentovaných prohlídek. Na jaře příštího roku se otevře již naplno. „Otevřený depozitář je obrovským posunem ve způsobu fungování muzea a v České republice zatím nemá obdoby. Jsme přesvědčeni o tom, že depozitář nemá být utilitární budova, do které nikdo nesmí, ale naopak může přispět k pozitivní proměně doposud zanedbaného a uzavřeného areálu na periferii města,“ uzavírá ředitel Jan Press.

Okna dokořán

TEXT

Tereza Finková FOTO Filip Beránek

Ve Valašských Příkazech, obklopená nekonečnou a netknutou přírodou Bílých Karpat, vyrábí rodinná firma Janošík okna a dveře do soudobé architektury. Nedávno tu prošla kompletní renovací průmyslová hala z 50. let, bývalý obilný sklad, aby se proměnila v reprezentativní sídlo společnosti, které bude zároveň sloužit jako showroom jejích produktů. Nová architektura vzešla z úvah o dobrých oknech a jejich schopnosti utvářet prostor i atmosféru skrze propojení s okolní krajinou. Původně uzavřený objekt, který byl cestou a plotem oddělen

od okolí, se symbolicky i fyzicky otevřel a z bariéry vzniklo propojení domu, louky a dalekých výhledů. Aby vyzněly nejsilnější podstaty oken.

Autorem architektonického návrhu je Jakub Janošík, který v rodinné firmě formuje designově-výtvarnou stránku. „Chtěli jsme si vytvořit příjemný prostor pro práci. Taky místo, kde ukážeme naše výrobky. Okna, dveře, posuvné stěny. Kde je bude možné nejen vidět, ale i zažít. Asi právě okolní příroda a kopce ovlivnily naše vnímání architektury v blízkém vztahu s přírodou. To si tady každý den připomínáme,“ vysvětluje. →

❷

Stavba je zhmotněním filozofie o dobrých oknech. O spojení architektury a krajiny.

O pouštění síly přírody dovnitř. O vycházení ven.

Hmota architektury je prolnutí mezi dvěma objemy. Mezi původní halou s tradičním tvaroslovím se sedlovou střechou a novou betonovou náručí, která přivádí louku k domu. Ze tří stran působí stavba jako monument, naopak směrem do krajiny, kterou byla zahrnuta a zjemněna, jako lehká horizontála.

Použité materiály a zvolenou barevnost definovaly úvahy o střídmosti pro vyznění sil přírody uvnitř a splynutí domu s krajinou vně. Fasáda je obložena černě natřeným modřínem s viditelnou kresbou dřeva, beton je probarven do odstínu pískovce

a litý po vrstvách, aby působil jako přírodnina. Bílý interiér slouží jako galerie pro obrazy do krajiny s prvky z běleného smrku, přírodního dubu, tmavě šedého betonu a lnu. Celkový výraz stavby tak přirozeně navazuje na tradiční valašskou architekturu.

Dům je protkán rozmanitým řešením oken i dveří, aby sloužil jako showroom, jako představení možností i experiment s formou a funkcí. Od posuvných velkoformátových skleněných stěn po menší, specifická okna. V různých materiálech i detailech. →

Tam, kde síly přírody nedosáhly, přicházejí v interiéru tři umělecko-designérské vstupy. Objekt mezi sochou a schodištěm do velkého prostoru za zádveřím navrhl Maxim Velčovský. „Schodiště zobrazuje siluety Bílých Karpat. Vyrobeno z masivního dřeva, čtyřiceti kubických metrů borovice, je ztělesněním přírodní krásy a připomínkou řemeslné zručnosti. Tvar slouží zároveň jako jakýsi amfiteátr, kde se lze potkávat nebo pozorovat krajinu skrze obrovské okno, protože pohled odněkud někam je zásadním tématem tohoto místa,“ říká designér. Prázdnější prostory rozeznívá cyklus 15 obrazů od Lukáše Musila, které namaloval na míru stavbě nejen rozměry, ale i technikou. Režná struktura materiálu, oproštěná od dekoru, se promítla také do skla. Studio Dechem vytvořilo pro dům kolekci závěsných svítidel, lamp a váz různých velikostí. Ze stejného principu vychází i skla dveří kanceláří. Propouštějí světlo, ale zachovávají soukromí pro práci. ●

Hmota architektury je prolnutí mezi dvěma objemy. Původní halou a novou betonovou náručí,

která otevírá dům směrem do krajiny.

❶❷ Místo bourání a nové stavby bylo využito stávajícího objektu. Aby vyzněla ocelová konstrukce v interiéru, byla hala zateplena zvenku a doplněna o černý dřevěný obklad. Zateplením a výměnou oken se snížila energetická náročnost. Dům se v zimě prohřívá jižním sluncem, v létě je chráněn

přesahem střech❷a balkonů. Střecha je osazena solárními panely, které jsou zapuštěny v jejím líci, jenž splývá s černou hmotou domu. To napomáhá architektuře v krajině nerušit.

❸❹❺ Interiér utvořily zapuštěné balkony, otevřený krov i středová chodba napříč domem. Po stranách jsou umístěny kanceláře a uzavřené zasedací místnosti. Střed domu je otevřený jako společné náměstí. Skrze posuvnou skleněnou stěnu se propojuje se zahradou a loukou.

❻ Za nízkým a tmavým zádveřímmse otevírá prostor o rozměrech 12 × 15 metrů a výšce 12 metrů. Do něj se propisuje největší okno v domě a umocňuje abstraktnost prostoru. Objekt mezi sochou a schodištěm do něj navrhl Maxim Velčovský.

❼ Pro sérii 15 obrazů použil výtvarník Lukáš Musil speciální techniku, kdy pigment nanášený na zadní stranu prostupuje skrz plátno.

❽ Dům v krajině mizí, doslova s ní splývá, jako by z ní vyrůstal a zároveň do ní vrůstal.

Medicejská slavnost

Historické interiéry slavné vily Medici v Římě ožívají díky

současným designérům. Po několika kreativních zásazích v posledních letech získala významná římská památka další infuzi mladého interiérového designu a umění.

TEXT Adam Štěch FOTO Daniele Molajoli

Medicejská vila v Římě byla postavena v roce 1544 jako výraz nadvlády rodu Medicejů mezi italskými knížaty. Architekti Annibale Lippi a Bartolomeo Ammannati, který stavbu dokončoval, vytvořili jeden z předobrazů manýristické architektury, jenž v interiérech doprovázela bohatá sbírka soch. Po vymření mužské linie Medicejských přešla vila do majetku rodu Lotrinských a po několika dalších peripetiích se nakonec stala díky Napoleonovi majetkem Francie. I přesto, že ji za války Mussolini zkonfiskoval, vila byla Francii posléze navrácena a od roku 1968 sloužila pro ubytovávání významných umělců, mimo jiné držitelů Římské ceny. Rezidenční programy ve vile pokračují dodnes a i proto probíhá v posledních letech postupná proměna některých jejích prostor.

Program generální a komplexní rekonstrukce vily s názvem Re-enchanting Villa Medici byl zahájen již v roce 2022 a letos vstoupil do další fáze odhalením šesti pokojů pro hosty a dvou citrusových zahrad, které byly přepracovány v duchu dialogu mezi historickým dědictvím a současnou tvorbou. Aktuální část projektu navázala na rekonstrukci recepčních salónů, kterou v roce 2022 provedli módní návrhář Kim Jones a Silvia Venturini Fendi z jejího eponymního módního domu, který má péči o římské památky v krvi. O rok později na ně navázala rekonstrukcí dalších historických pokojů francouzsko-íránská dekoratérka Indie Mahdavi. Letos projekt kontinuálně pokračuje a ruce ke společnému dílu tentokrát přiložilo několik mladých

Týmy designérů a řemeslníků vdechly pokojům moderního ducha a proměnily pobyt ve vile Medici v jedinečný zážitek, kde se současné římské inspirace prolínají s odkazy na renesanční dědictví vily.

designérských týmů, zahradní architekti, řemeslníci i současní umělci.

Každý ze šesti pokojů pro hosty byl svěřen jinému týmu architektů a designérů, kteří úzce spolupracovali s odborníky z oblasti tradičních řemesel a uměleckých technik. Rekonstrukce tak byla příležitostí k zdůraznění rozmanitých řemesel v různých technikách a materiálech (sklo, kov, keramika, dřevo nebo sádra), tak jak to v dobách renesančních a manýristických výtvarníků bylo zcela běžné. Návrhů jednotlivých pokojů se ujaly mezinárodní týmy ve složení Sébastien Kieffer a Léa Padovani ze studia Studiolo ve spolupráci s ateliérem Veneer, Studio GGSV (Gaëlle Gabillet a Stéphane Villard) s Paper Factor a Matthieuem Lemariérem, studio Zanellato/Bortotto s ateliérem Incalmi, Eliane Le Roux (Rocas) a Miza Mucciarelli (Atelier

Misto) s Claudiem Gottardim, Constance Guisset se Signature Murale a Arcam Glass a konečně Studio Sabourin Costes s Estampille 52. Autoři svými návrhy podtrhli jedinečnost každého pokoje, zvýraznili historické objemy, které opatřili novými povrchy v různých materiálech zdůrazňujících unikátní výtvarnou jednotu každého ze šesti prostorů. V podstatě vznikly takové malé gesamtkunstwerky, při jejichž realizaci by se designéři neobešli bez svých řemeslníků. Většina pokojů o rozloze 40 m2 si zachovala své původní dobové konstrukční prvky: vysoké kazetové dřevěné stropy, cihlové podlahy ve vzoru rybí kosti, dvoukřídlá okna a konečně praktický mezanin. Designéři ze Studiolo se například inspirovali obrazem Svatého Jeronýma z roku 1475 v pracovně od renesančního malíře Antonella da Messiny. Pozoruhodné interiérové →

❶ Designéři z ateliéru Studiolo obložili interiér dřevěnými panely inspirovanými renesančním obrazem Antonella da Messiny.

❷ Vestavné prvky svého pokoje pojali tvůrci v organickém stylu.

❸ Pokoj Isola od studia Sabourin Costes odráží zážitek z pobytu ve vile jako ostrovu klidu v rušném kulturním srdci Říma.

Projekt nabízí hostům funkční prostor inspirovaný pařížskými bytovými ateliéry velkých osobností, jako byli architekt Le Corbusier nebo sochař Brancusi.

❹ Součástí návrhu pokoje Camera Fantasia od studia GGSV jsou i unikátní svítidla.

❺ Gaëlle Gabillet a Stéphane Villard ze studia GGSV kombinují ve svém pokoji výrazné nástěnné struktury a jedinečný nábytek z papíru. Tento dialog mezi iluzí a materiálností nabízí jedinečný smyslový zážitek, kde je hranice mezi realitou a zdáním jemně rozmazaná.

❻ Designérka

Constance Guisset zvolila elegantní styl svého pokoje Status Surprisus.

❼ Ve spolupráci s Pierrem Gouazém vytvořila designérka

Constance Guisset speciální nástěnnou patinu vzdávající poctu malíři Balthusovi, který ve vile také pobýval.

❽ Giorgia Zanellata a Daniel Bortotto ve spolupráci s ateliérem Incalmi navrhli interiér inspirovaný procházkou římskými ulicemi.

prvky z obrazu tvůrci přetvořili pomocí dřevěného obložení v kompaktní interiérovou krajinu. Urbanistická krajina Říma pak posloužila jako inspirace pro italské designéry Giorgiu Zanellato a Daniela Bortotta. Ve spolupráci s ateliérem Incalmi navrhli interiér inspirovaný procházkou římskými ulicemi. Zeleň borovic kontrastuje se slonovinovým zbarvením travertinu a modrá barva stěn nechává do místností vstoupit římskou oblohu. I další týmy vybrané v soutěži vdechly pokojům specifického moderního ducha a proměnily pobyt ve vile Medici v jedinečný zážitek, kde se současné římské inspirace prolínají s odkazy na renesanční dědictví vily a její staleté umělecké bohatství.

Součástí letošní fáze rekonstrukce byl i re-design venkovních zahrad, které jsou dílem krajinářského architekta Base Smetse ve spolupráci s Pierrem-Antoinem Gatierem, hlavním architektem francouzských historických památek v Římě. Jejich zásah upravil zahradu Ferdinanda Mediciho s panoramatickým výhledem na Řím a ikonickými citronovníky. Při této příležitosti navrhlo belgické designérské duo Muller Van Severen také kolekci venkovního nábytku Cosimo de' Medici, kterou exkluzivně vyrobila společnost Tectona. Před divadelní fasádou vily Medici se serliánskou lodžií byla přepracována parterová zahrada. Dvacet citronovníků vybraných z historických odrůd, které oživují odkaz Ferdinanda Mediciho a jeho vášeň pro citrusové plody, bylo uspořádáno do scénografie podtrhující dílo japonské keramičky Natsuko Uchino a francouzské básnířky Laury Vazquez. Zatímco Uchino vytvořila návrhy květináčů založených na tradičních toskánských řemeslných tradicích, Vazquez, mimo jiné vítězka ceny Prix Goncourt za poezii z roku 2023, přispěla básní vyrytou na kamenných podstavcích.

Stejně jako dříve si rod Medicejských hýčkal své oblíbené umělce, poskytla při aktuální rekonstrukci i francouzská akademie příležitost talentovaným současným tvůrcům a řemeslníkům. ●

bytu stále určuje jeho prvorepubliková

TEXT Eliška Vrbová FOTO Daniel Kordík

Výrazným motivem bytu je vrstvení jednotlivých kusů nábytku v prostoru. Na tento aspekt se při navrhování interiérů často zapomíná.

❶ Kuchyňský díl ve tvaru obrácených schodů je oblíbeným prvkem architekta Lukáše Kordíka. Je v něm určitá tvarová a materiálová tvrdost, ale i nenápadná hravost.

❷ Jednoduše omítnuté stěny a trámový strop bez malby doplňuje diagonálně položená, světlá jasanová podlaha.

❸ Interiér bytu je charakteristický materiálovou střídmostí, ale současně hravostí vložených forem a drobných detailů, kterých si člověk všimne až na druhý pohled.

❹ Původní rytmus vedle sebe řazených průchozích pokojů a dělení dispozice na denní reprezentativní a obslužnou část se podle Lukáše Kordíka dnes už téměř nedělá, pokud nejde o záměr.

❺ Noční část bytu se nachází v druhém plánu nové dispozice, což poskytuje dostatečnou míru soukromí. Ložnice je spolu s prostornou hygienou a ostatním potřebným zázemím ukrytá za lehkou stěnou s dřevěným obkladem.

Z první návštěvy bytu v Praze na Vinohradech si Lukáš Kordík z bratislavského ateliéru GutGut odnesl pocit, že v něm rekonstrukce už probíhá. Původní majitel ji totiž realizoval za pochodu. Stěna mezi chodbou a koupelnou chyběla, na některých místech byl ze stropů stržený rákos a otlučená omítka na stěnách odhalovala konstrukci. „Dost nám to pomohlo,“ přiznává architekt. Byt se nachází v ulici Radhošťská v Paláci Žáček, který byl v roce 1932 postavený podle návrhu bratří Petrášů, má tedy klasickou prvorepublikovou dispozici. „Rytmus vedle sebe řazených průchozích pokojů je pro tehdejší dobu charakteristický, ale dnes už se téměř nedělá, pokud nejde o záměr. Stejně tak dělení dispozice na denní, tedy reprezentativní, a obslužnou část,“ komentuje první pražskou realizaci ateliéru GutGut Lukáš Kordík a doplňuje, že typický je i železobetonový trámový strop. „V době vzniku bytu to bylo poměrně časté řešení, navíc v tomto případě trámy vybíhají do dvou směrů, což dodává stropu na některých místech zajímavou kresbu. Víc než k prosvětlení se tehdy

přihlíželo k provětrání vnitřních místností, jsou tu proto malá okna orientovaná do exteriérových šachet. A velmi pěkné byly i původní radiátory.“

Odstraněním vnitřních příček vznikl poměrně velkorysý prostor. Okna po otevření dispozice ještě víc vystoupila do popředí a rytmicky člení obvodovou stěnu bytu spolu s konstrukcí domu, která v sobě nese i odkaz na původní charakter prostoru. „Jedním z ústředních motivů nové dispozice se stal samostatný centrální sloup. Ten je mým oblíbeným prvkem. Celý interiér jako by díky němu držel pohromadě. Nadchla mě i nádherná oblouková mezibytová stěna u vstupu, která se taktéž stala součástí obytného prostoru, čímž mu přidala jemnost,“ popisuje architekt. Bratislavští GutGut se podíleli nejen na návrhu, ale zajišťovali také realizaci. „Majitel nám dal naprostou volnost a důvěru. Nemuseli jsme naštěstí dělat žádné kompromisy,“ pochvaluje si Lukáš Kordík. U barevné palety se rozhodli jít v celém bytě cestou světlého podkladu. Stěny a stropy se sjednotily šedobílou štukovou omítkou s jemně zrnitou strukturou bez finálního malování, omítka si tak zachovala přirozenou živost a výraznější texturu. „Překvapily nás velmi specifické příčkové cihly ve tvaru T. Dlouho jsme přemýšleli, jak je využijeme v interiéru, ale nakonec padlo rozhodnutí prostor vizuálně sjednotit právě omítkou.“

Světlá jasanová podlaha tu působí nenápadně a pozornost poutá snad jen diagonálním kladením, které místu dodává dynamiku. „Na tomto neutrálním podkladu jsme jako dominantní materiál zvolili lehké stěny z americké třešně. Na jejich pozadí jsme nechali vyniknout kuchyňský pult s originálním tvarováním, které materiálově kombinuje broušenou nerez a práškovanou ocel. Stůl je vyrobený z nerezu upraveného balotinováním — povrch se tak jemně zmatní a vizuálně sjednotí. Stejný materiál je použitý i na stropních svítidlech a madlech u skříněk a dveřních klikách. Baví mě kuchyňský díl ve tvaru obrácených schodů. Je v něm určitá tvarová a materiálová tvrdost, ale i nenápadná hravost,“ vyjmenovává architekt. Co se týče nábytku, tak v bytě dnes dobře fungují hravé autorské kousky spolu s „designovkami“, které si přinesl majitel. Oblíbený prvek architektky Simony Tóthové z GutGut je vrstvení jednotlivých kusů nábytku v prostoru: „Myslím si, že na tento aspekt se při tvorbě interiérů často zapomíná.“ ●

BOHU SLAV FUCHS

TEXT/FOTO

Adam Štěch

V létě jsme využili pozvání brněnských organizací TIC a BAM, abychom prozkoumali významné dílo modernistického architekta.

130 let od jeho narození si tak připomínáme souhrnným

článkem o stěžejním přínosu Bohuslava Fuchse k rozvoji nejenom české architektury.

Stavby architekta Bohuslava Fuchse (1895—1972) měly zcela zásadní podíl na formování českého a především brněnského funkcionalismu, který by bez nich nebyl tím, čím je. Jeho smělé vize i značná rozmanitost stylových projevů napříč celou kariérou daly základy jedné z nejbarvitějších kapitol naší meziválečné architektury. Jak kvalitou, tak objemem se jeho dílo může směle srovnat s těmi nejlepšími československými i evropskými funkcionalisty.

POČÁTKY A RANÁ TVORBA

Narodil se v roce 1895 ve Všechovicích, blízko epicentra výroby moderního nábytku firmy Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho vzdělání začalo v nedalekém Holešově na reálné škole, která se později změnila na gymnázium. Kvůli neoficiálnímu vydávání studentského časopisu byl však nakonec ze školy vyloučen. Rozhodl se, že se půjde učit zedníkem a posléze nastoupil na českou Průmyslovou školu stavební v Brně, kde mezi jeho učitele patřili Jaroslav Syřiště nebo Emil Králík. Svá studia završil v roce 1919 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry a o dva roky později s kolegou ze školy Josefem Štěpánkem založili společný ateliér. Kromě tradiční, horskou architekturou inspirované Klostermannovy chaty na Modravě (1920) a venkovského domku pro básníka Jakuba Demla (1921) se začal Fuchs více realizovat až v Brně. Jen tři roky od ukončení studií ho totiž oslovil brněnský architekt Jindřich Kumpošt, aby přišel do Brna a nastoupil na odborné místo ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Fuchs vstoupil do světa architektury v pravou dobu. Mladá republika se dynamicky vyvíjela a nutnost stavět byla více než aktuální. Obzvláště Brno dramaticky rostlo a počet obyvatel se skokově navyšoval. Bylo nutné stavět nové obytné čtvrti i významné veřejné instituce či administrativní a korporátní

architekturu. Toho všeho Fuchs využil a díky svému přirozenému talentu vytěžil z příležitostí maximum. Mladá republika toužila po moderní identitě a právě nová architektura tuto vizi demokratického státu splňovala.

Fuchs dostával jako městský zaměstnanec velké zakázky hned od začátku. Nejdříve se jednalo o rodinné domy, sociální kolonie nebo školy. V těchto stavbách se ozývají ještě silné vlivy rondokubismu neboli národního stylu, záhy však začal Fuchs tyto vzory opouštět a hledat inspiraci v mezinárodním dění. První velké úspěchy přicházejí s realizací Masné Burzy v roce 1924 a obřadní síně na Ústředním hřbitově v Brně z roku 1925. Tato nevelká, ale přesto rafinovaně komponovaná centrální stavba, kterou Fuchs realizoval ve spolupráci se svým kolegou, dalším skvělým brněnským architektem Josefem Poláškem, se vyznačuje lapidární cihlovou architekturou a svou koncepcí navazuje na dílo amerického architekta Franka Lloyda Wrighta a především jeho kaple Unity Temple v Oak Parku v Chicagu. Organická podstata díla také čerpá vlivy z nové holandské architektury té doby, kterou tehdejší čeští architekti bedlivě sledovali. V tomto ohledu bychom mohli zmínit dílo Willema Marinuse Dudoka. Kaple není pozoruhodná jen zvenku. Uvnitř vyznívá důstojnost pietního místa díky výrazné vertikálnosti a vybavení, především souborem mosazných svítidel, které dokládají další Fuchsův talent — interiérový a produktový design.

IKONY BRNA

Ve druhé polovině dvacátých let se objem Fuchsovy práce zásadně zvětšil. Od města mu přicházely zakázky rovnou na stůl, a Fuchs tak mohl v podstatě bez větších problémů uplatňovat nejnovější architektonické inovace. První ryze funkcionalistickou Fuchsovou stavbou v Brně byla Zemanova kavárna (1925—1926).

Dnes se tento drobný skvost zachoval pouze

❶ Interiér smuteční síně na brněnském Ústředním hřbitově doplňují unikátní svítidla.

❷ Na konci třicátých let byl Fuchs pověřen stavbou nádražní pošty s jedinečnou ocelovou konstrukcí.

❸ Fuchsův projekt paláce Alfa byl později přepracován stavitelem Františkem Hrdinou, který byl zároveň investorem stavby.

❹ Hotel Avion z roku 1928 patří k nejvýznamnějším realizacím raného funkcionalismu u nás.

❺ Vlivy rondokubismu a purismus se projevují na Marchově vile z roku 1923.

❻ V roce 1930 dokončená budova Moravské banky je výrazná svými dvěma zavěšenými fasádami.

❼ Interiér hotelu Avion mohl Fuchs díky železobetonovému skeletu otevřít a vytvořit prolínající se prostory.

❽ Točité schodiště zdobí zadní fasádu Fuchsova Pavilonu města Brna na brněnském výstavišti.

jako replika, která byla postavena v roce 1995. V roce 1928 se pak v Brně uskutečnila Výstava soudobé kultury v Československu a Fuchs byl se svým pavilonem města Brna opět v popředí. Jednoduchý kvádr se železobetonovým skeletem a cihlovými vyzdívkami plně následoval mezinárodní vzory tehdejšího nastupujícího modernismu, především práce Le Corbusiera ve Francii nebo architektů hnutí De Stijl v Nizozemí, se kterými brněnští architekti včetně Fuchse udržovali čilé kontakty. Fuchs byl dokonce i stálým delegátem na Mezinárodních kongresech moderní architektury (CIAM) nebo členem Královského institutu britských architektů RIBA. Zatímco přední fasáda pavilonu se otevírá velkorysým proskleným průčelím hlavního vstupního prostoru, zadní fasáda je rytmizována skulpturálně pojatým, spirálovitým betonovým schodištěm pro Fuchse typickým. Červený keramický obklad budovy je u hlavního vchodu doplněn keramickou plastikou od Josefa Kubíčka.

Ve stejném roce dokončuje další ze svých mistrovských děl — Hotel Avion, který si u něj dva roky předtím objednal restauratér Miroslav Kostelecký. Architekt vyplnil svým osmipatrovým hotelem extrémně složitou parcelu o výměře 8 × 34 metrů, a postavil tak jeden z nejužších hotelů ve střední Evropě. Díky použití rozvinutého železobetonového skeletu docílil Fuchs jedinečných prostorových koncepcí, především v hlavní otevřené části s barem a kavárnou. Prolínání různých výškových úrovní kavárny doplnil také použitím skleněných cihel a čoček, které dovolují distribuovat světlo tam, kam by se jinak nedostalo. Ostatně podobné inovativní prvky si Fuchs v této době plně osvojil a začal je používat v mnoha svých dalších projektech, například ikonické budově Moravské banky, kterou realizoval ve spolupráci s Ernestem Wiesnerem, dnes již k nepoznání změněného hotelu Passage, nebo trochu pozdějších projektů — Paláce Alfa či

Nádražního poštovního úřadu, který je jedinečný svou lehkou ocelovou konstrukcí umožňující variabilitu vnitřních příček.

SOCIÁLNÍ I ZDRAVOTNÍ ÉTOS

MODERNISMU

Inovace, ke kterým se Fuchs dostával během druhé poloviny dvacátých let, plně zužitkoval ve svých vzdělávacích, sportovních, rekreačních a lázeňských stavbách během let třicátých. Plně si uvědomoval sociální přesah architektury a svými projekty se snažil zlepšit kvalitu života široké veřejnosti. To dokládají především jeho budovy škol ze třicátých let v Brně. Z řady příkladů vynikají především Masarykův studentský domov, Odborná škola pro ženská povolání Vesna a Domov Elišky Machové, všechny tři projekty dokončené v roce 1930. Ve všech případech se jedná o moderně pojaté areály, které na svou dobu přinášely studentům nebývalý komfort a fungovaly jako vzdělávací instituce, internáty, menzy i kulturní centra. Především Domov Elišky Machové a jeho fasáda komponovaná z pravoúhlých lodžií byla často mezinárodně publikována a stala se snad i předobrazem pro italského architekta Giuseppe Terragniho při jeho návrhu proslulé budovy Casa del Fascio v Comu.

Kromě škol to byly také sportoviště a lázeňská zařízení, kterým se Fuchs dlouhodobě věnoval. Například v Luhačovicích můžeme najít celou lázeňskou čtvrť s léčebnými a rezidenčními penziony Radun, Viola a Iva, které byly dokončené již v roce 1927. V Brně to byly ve stejném roce lázně Kopečná a o dva roky později

Městské lázně v Zábrdovicích. Důležité jsou i další projekty mimo Brno. V roce 1931 realizoval Zotavovnu Morava v Tatranské Lomnici a v roce 1936 Městské lázně v Uherském Hradišti. V těchto projektech ještě stále převažuje strohý přístup mezinárodního stylu, který ale sám Fuchs v této době bude některými svými

❶ Masarykův studentský domov byl v době svého dokončení na začátku třicátých let jednou z nejmodernějších školních budov u nás.

❷ stavbu tvoří několik ortogonálních objemů dynamizovaných nakloněnou markýzou nad vchodem.

❸ Pension Radun vznikl jako součást menší lázeňské čtvrti v luhačovicích ve druhé polovině dvacátých let.

❹ Interiéru tělocvičny školy vesna v brně nechybí typické kulaté okno.

❺ Zotavovna Morava v Tatranské lomnici je jednou z mála fuchsových realizací na slovensku.

❻ Pásová okna definují přísnou boční fasádu školy vesna dokončené v roce 1930.

❼ Městské lázně v uherském hradišti z roku 1936 již dlouho chátrají.

❽ vesna byla moderně vybavenou školou pro ženská povolání.

Skulpturální točité schodiště ukončuje organicky zakřivené křídlo převlékáren termálních lázní Zelená žába v Trenčianských Teplicích. V této realizaci Fuchs nejvýrazněji reflektoval nové tendence organické architektury.

realizacemi zpochybňovat ve prospěch svobodnějšího a emocionálnějšího pojetí organické architektury. Snad nejlépe je tato proměna patrná v projektu lesního koupaliště a termálních lázní Zelená žába v Trenčianských Teplicích. Aerodynamicky řešená stavba citlivě zasazená do krajinného rázu se vyznačuje převislou pultovou střechou, elegantně zakřiveným křídlem převlékáren a hravou barevností. Vlivy organické architektury Franka Lloyda Wrighta, aerodynamického pojetí funkcionalismu Hanse Scharouna i emocionálního funkcionalismu činí z tohoto projektu jednu z nejoriginálnějších Fuchsových prací.

LUXUSNÍ VILY I VERNAKULÁRNÍ TENDENCE

Organická větev funkcionalistické architektury se nejzdařileji projevila ve Fuchsových vilách z poloviny třicátých let. Podobně jako bratři Šlapetové, Karel Caiva, Vladimír Grégr nebo Vladimír Žák se v těchto projektech osvobodil od dogmat heroické funkcionalistické architektury směrem k volnějším a plastičtějším formám. Tesařova vila, Petrákova vila (obě v Brně) a Löwitova vila v Heřmanově Městci patří k prvotřídním ukázkám tehdejšího modernistického buržoazního bydlení. Ve všech případech navrhoval Fuchs domy jako dynamicky koncipované prostorové objekty, v jejich formách nechybí zaoblená nároží, kulaté okenní otvory, nautické detaily i smyslné interiérové prvky včetně bohatě tvarovaných schodišť, zábradlí, příček a dřevěných obložení. Architekt do těchto vil navrhoval často i na zakázku koncipovaný vestavný nábytek i další vybavení. To souvisí i s jeho vlastní značkou Magazín AKA, kterou založil v roce 1932 se svou ženou Drahomírou. Skrze AKA prodávali bytové textilie, keramiku, svítidla i nábytek. Produkce značky reflektovala dobový organický design, který zcela ovládl Fuchsovu architektonickou

praxi na konci třicátých let. Těsně před začátkem války se tyto tendence spojily s inspirací lidovou tvorbou a vernakulárním prostředí — beton a sklo v tomto období vystřídal přírodní kámen a dřevo. Vznikl například areál továrny společnosti AKA ve Skryjích nedaleko Tišnova, který na začátku čtyřicátých let doplnil o domky pro zaměstnance, kde se vernakulární projevy ještě prohlubují. Podobně Fuchs provedl i realizace horského hotelu Vlčina ve Frenštátě pod Radhoštěm, lovecké chaty nedaleko Drahonína, Albrechtova domu v Novém Městě na Moravě a několika dalších chat či rodinných domů.

SMUTNÝ KONEC

Po skončení druhé světové války se Fuchs vrátil k tvorbě. Vypracoval návrh rekonstrukce brněnského Domu umění a autobusového nádraží. Jeho další činnost však bude po roce 1948 znemožněna. Architekt bude nucen uzavřít svou projekční kancelář i firmu AKA a z veřejných zakázek bude čím dál tím častěji vytlačován a kvůli jeho prominentnímu meziválečnému společenskému a tvůrčímu postavení se stane nepřítelem komunistického režimu. I přesto v letech 1948—1949, 1951—1952 a 1955—1958 ještě působil jako děkan Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Na konci padesátých let byl však z politických důvodů nucen školu opustit. Později již mnoho realizací neuskutečnil. Zabýval se například dopravním řešením Prahy, dostavbou Staroměstské radnice nebo řešením okolí Národního divadla. Podařilo se mu realizovat netypický rodinný dům v Ostopovicích a konečně obchodní dům Dyje ve Znojmě, realizovaný se synem Kamilem Fuchsem. Šest let před smrtí mu byl udělen titul zasloužilého umělce za celoživotní činnost v oboru architektury a v oblasti teorie a pedagogické práce a o dva roky později se stal národním umělcem. →

❶ Löwitova vila v Heřmanově Městci je charakteristická přesahující pultovou střechou.

❷ Vstupní část Löwitovy vily překvapí velkým kruhovým prosklením.

❸ Dřevem obložené schodiště a různé abstraktně pojaté balustrády jsou pro Fuchsovy vily typické. Takto ho provedl v Löwitově vile.

❹ Dynamické nároží Tesařovy vily v Brně se hlásí k organické větvi funkcionalismu.

❺ U schodiště Tesařovy vily opět nechybí kulatý průzor.

❻ Jednou z posledních Fuchsových realizací je obchodní dům Dyje ve Znojmě, který se svým synem Kamilem Fuchsem dokončil v roce 1969.

❼ Pultová převislá střecha zakrývá terasy termálních lázní a koupaliště Zelená žába.

❽ Vlivy organického tvarosloví jsou patrné i na podobě zábradlí v administrativní budově Alpa v Brně.

❾ Zaoblená fasáda Petrákovy vily v Brně patří mezi nejproslulejší díla Bohuslava Fuchse.

Vernakulární a organické tendence se plně projevily v architektuře lovecké chaty v Drahoníně z konce třicátých let.

Domky pro zaměstnance továrny AKA ve Skryjích také svým kamenným zdivem odráží principy organické architektury.

Přestavba Domu umění v Brně byla jednou z Fuchsových prvních poválečných realizací.

V roce 1948 vzniklo podle Fuchsova návrhu také autobusové nádraží v Brně.

VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÉ BUDOVY, INTERIÉRY A PUBLIKACE:

■ HOTEL AVION

Česká 150/20, Brno

■ ZEMANOVA KAVÁRNA

Jezuitská 687/6, Brno

■ ZELENÁ ŽÁBA

17. novembra 297/15, Trenčianske Teplice, Slovensko

■ HOTEL MORAVA

Tatranská Lomnica 42, Vysoké Tatry, Slovensko

■ HOTEL RADUN

Bílá čtvrť 447, 763 26 Luhačovice

● DŮM UMĚNÍ BRNO

Otevřeno každý den od 10.00 do 18.00 kromě pondělí Malinovského nám. 2, Brno

▶ BAM.BRNO.CZ

na tomto webu najdete většinu Fuchsových staveb v Brně společně s jejich adresami

Odcházení

Když něco končí, něco nového začíná a také něco zásadního zůstává. Maria Grazia Chiuri navrhovala dámské kolekce pro módní dům

Dior devět let. Změnila způsob, jak se oblékáme i jak se móda dá prezentovat. Její poslední kolekce haute couture, kterou představila ve „svém“ Římě, si zaslouží velkorysou vizuální esej. Vždyť v ní spojila vše, co pro ni bylo důležité — tradici, řemeslo a ženskost.

Dior Haute Couture

Dior Haute Couture  ↓  Krajkové šaty a vysoké krajkové boty, obojí

↑ Ručně vyšívané šaty a plastové boty, obojí

krajky, Dior Haute Couture

Šaty z nottinghamské krajky, vysoké krajkové boty, obojí

Dior Haute

↑  Šaty z nottinghamské krajky, vysoké krajkové boty, obojí Dior Haute

↓  Kalhotky z krajky a krajkové boty, obojí Dior Haute Couture

Objemné šaty z alenconské krajky, Dior Haute Couture

Transparentní top a sukně, krajkové boty, vše Dior Haute Couture

↑  Frak, sukně a podprsenka, vše Dior Haute Couture

↓  Krajkové šaty, podprsenka a vysoké kalhotky, vše Dior Haute Couture

Šaty s kanárovou sukní, krajková podprsenka a vysoké krajkové boty, vše Dior Haute Couture

Dvoudílné asymetrické korzetové šaty a vysoké krajkové boty, obojí Dior Haute Couture

Šaty z alenconské krajky, vysoké krajkové kalhotky a krajkové boty, vše

šaty se stojáčkem a krajkové

Aranžované

boty, vše Dior Haute Couture

Krajkové aranžované šaty a boty, obojí Dior Haute Couture

Ručně dekorované šaty z benátské krajky a vysoké transparentní kalhotky, obojí

Dior Haute

↑  Smoking s vestou,

↓  Krajkové šaty a krajková podprsenka, obojí

Dior Haute Couture

Dior Haute Couture

fotograf

JINGXIONG QIAO

styling JAN KRÁLÍČEK

modelka TAMARA BUJNAKOVA (ELITE PRAGUE)

make-up a vlasy CICCI SVAHN (CALISTE AGENCY)

asistent fotografa ROEY PANG

asistent stylisty VIKTOR PLZIK

produkce MAREK JAROŠ A NIKOL NOVOTNÁ

Vrstvené, ručně vyšívané krajkové šaty a krajkové

boty, obojí Dior Haute

Couture

Architekt

Dan Rohan nám představil svou

chloubu, Jaguar XJS, vůz, který pod dlouhým

nosem ukrývá urozený dvanáctiválec s bez nadsázky královským rodokmenem.

Po padesáti letech od premiéry zůstává XJS jedním z nejkontroverznějších modelů značky. Aby ne, když měl navázat na legendární závodní stroj Jaguar D-Type a především na ikonické éčko, které mnozí považují za vůbec nejhezčí automobil všech dob. Ty proporce, ten aerodynamicky „ocucaný“ kukuč a elegantní vizáž se staly víc než jen autem, byly kulturním fenoménem. Navázat jen opatrnou evolucí by bylo možná rozumnější, ale Jaguar se pokusil o designový převrat. Výsledkem mělo být velké luxusní gran turismo s dvanáctiválcem či osmiválcem pod kapotou, na

platformě prodlouženého rozvoru z E-Type 2+2. Inženýři se dlouho trápili s designem i motorizacemi. Chtěli rozsekat dvanáctiválec, nejdřív odstraněním čtyřválců, aby vznikl V8, ale ten se nedařilo naladit na tu správnou notu. Kvůli šetření chtěli úspěšný motor V12 o objemu 5,3 litru rozpůlit a vyrábět tak V6 a V12 verze na stejné lince. I tady Jaguar narazil, takže na autosalonu ve Frankfurtu se v roce 1975 nakonec představil jen dvanáctiválec. Šlo o vyvrcholení velmi bolestivých výrobních procesů, protože British Leyland, pod nějž Jaguar

spadal, byl ve stejném roce částečně znárodněn. Motoristické novináře však napjatá politická situace nezajímala, takže vystavili novince dost nelichotivé vysvědčení.

XJ-S byl o bezmála dvacet centimetrů delší a dva metráky těžší než E-Type. Vlastně byl jen o 45 kilo lehčí než sedan XJ6 a právě se sedany měl designově společného mnohem víc než se sportovně vyhlížejícím E-Typem. Dynamicky přitom nezůstal pověsti výkonného prémiového GT nic dlužen, z nuly na sto sprintoval za 6,8 sekundy, jeho maximální rychlost byla na hranici 250 km/h.

Dobová kritika si chválila pohodlí a obecně špičkové svezení, ač bylo na úkor dynamiky či vnitřního prostoru. Dokonce i esteticky nepříliš povedenou záď nakonec sběratelé vzali na milost a dnes je XJ-S jedním z cenově dostupných symbolů „starého mocnářství“, zvlášť se svým majestátným dvanáctiválcem a svezením jako na obláčku, které ohromí i tváří v tvář moderním standardům.

Své o tom ví architekt Daniel Rohan ze studia DDAANN, pro něhož je dvanáctiválcový XJS už šestým jaguarem v řadě.

„Odmalička jsem měl rád auta, vlastně všechny dopravní prostředky. Fascinovala mě ta estetická stránka, ale jako každého kluka i to, že se to hýbe, proč se to hýbe, jak to funguje zevnitř,“ otvírá Dan Rohan svou automobilovou historii. „Rodiče měli embéčko, takže tam jsem úplně vzory v dětství nehledal, jakkoliv táta si auto sám opravoval a já mu koukal přes rameno, takže něco z toho jsem určitě podědil. Sám se snažím na svých autech tu základní údržbu dělat.“ A značka Jaguar? „Obecně se mi líbí britské vozy, protože mají historii a charakter. Je u nich o čem povídat, ať už jezdíte v čemkoliv. Já jsem si už při studiích na vysoké koupil starého jaguara XJ. Velký sedan, se kterým jsem pak najezdil hodně kilometrů, byla to taková moje pojízdná kancelář, takže jsem ho bral i na kontrolní dny, kde se na něj klienti vždycky ptali. Nakonec jsem těch XJ měl hned několik, takže jsem si značku zamiloval. K prvnímu XJS (tohle je druhé — pozn. red.) mě přivedla touha mít něco sportovnějšího, proto jsem sáhnul po šestiválci s manuálem,“ popisuje Dan cestu k jaguářímu ideálu. „Zažil jsem s tím autem krásné kilometry, ale bylo, jak to říct kulantně, trochu nevycválané, takže na to univerzální ježdění město-neměsto jsem si zas pořídil dvanáctiválec s automatem. Ten krásně zvládá i roadtripy — Itálie, Rakousko, Maďarsko. Nezáleží, jak dlouhá je cesta, člověk z něj vyleze odpočatý. Máme teď čerstvě miminko, tak věřím, že se svezení bude líbit i jemu,“ chválí Dan Rohan podvozek, který poprvé vyjel na silnice před padesáti lety.

Auto si přivezl z Nizozemska, kam jel v podstatě naslepo. Nejdřív tvrdil, že šlo o rutinu, ale pak se rozpovídal o dvoudenním výletu se švagrem a dobrodružné cestě zpátky. Danův XJS si tedy na počet ujetých kilometrů stěžovat nemusí, protože ho architekt používá jako služební i rodinný vůz. Doma rozhodně není tlak na výměnu, i když… „Partnerka má Jaguary ráda, ale časem by chtěla, abychom si pořídili nějakého Aston Martina. Abychom povýšili a měli doma další kus automobilové historie,“ směje se Dan Rohan. Speciální placka Bulldog, kterou ani mnozí motofandové neznají, se mu asi domů nenastěhuje, hranatá limuzína Aston Martin Lagonda by představovala z hlediska údržby velkou výzvu, takže asi bude spíš lovit mezi modely DB9/ DBS. Jsou nadčasové co do estetiky i jízdních zážitků. Třeba v jednom takovém na zadním sedadle díky Danově volbě vyroste další petrolhead. →

❶ Zadní sedačky XJS jsou skutečně jen pro děti školou sotva povinné. Dan Rohan ale řeší spíš zážitky než centimetry.

❷ Fotogenická kola s drátěným výpletem a nenápadná barva. Majitelem tohoto britského sporťáku je architekt Dan Rohan.

❸ Kulatost E-Type nahradily brutální hrany, ale po letech má XJS spoustu oddaných fanoušků. Pro ty ostatní je tu např. moderní F-Type.

❹ Dřevo, chrom a spousta čudlíků. Uvnitř XJS sice moc místa není, ale na interiér bychom vydrželi koukat celé hodiny.

❺ Obří dveře se zavírají s masivním bouchnutím. Za jízdy je však v tiše se převalujícím dvanáctiválci neuvěřitelná pohoda.

❻ Jinde než čekáte? Řízení je sice levostranné, ale ruční brzdu musíte hledat u dveří řidiče (je to tak i u pravostranného řízení). Jde o fly-off řešení, takže její používání vyžaduje trochu zvyku.

❼ Přední dvoučočkové svítilny se standardně dodávaly jen na určité trhy (např USA). Starší XJS je poznat podle vertikálních, částečně zaoblených zadních svítilen, model po faceliftu je má horizontální. Ford vlastnil Jaguar od roku 1989.

Vintage

mánie

Módní návrhářka Klára Nademlýnská nám ve svém ateliéru na pražských Malvazinkách ukázala několik kapitálních úlovků ze své vintage sbírky. Křehkému porcelánu, sklu a obrazům dominovala tato „těžkotonážní“ kožená bunda ze second handu.

TEXT Tereza Finková

FOTO Filip Beránek

Prodloužená délka, nabraná, zvýrazněná ramena, netopýří kratší rukávy a váha asi pět kilo. Kousek, který si návrhářka jednoho dne odnesla z vintage obchodu, vykazuje známky módy devadesátých let, která se sice neustále vrací, ale v trochu odlehčené formě. Proto ji Klára Nademlýnská neměla nikdy v plánu nosit. Pořídila si ji jako další exemplář do svého „inspiračního archivu“, kterým je obklopena v ateliéru ve velkém rodinném domě, kde žije od svých šesti let. „Na život v dílně jsem zvyklá odmalička. Děda byl lodní inženýr a doma si sám vyráběl prototypy nových dílů. Maminka šila doma na zakázku i pro sebe. Byla pro mě velkým vzorem, těšila jsem se, až dorostu do jejího oblečení, které jsem pak po dohodě mohla nosit,“ vzpomíná Klára na své dětství a také na prapůvod své kreativní vášně, kterou zúročila nejprve na střední oděvní průmyslovce a již přiživuje celý život.

„Když se chystám někam na cesty, do cizího města, dopředu si hledám, kde je nějaký antik, bazar, vintage obchod s módou. Nemám žádnou systematickou sbírku, ale věci si pořizuju pro inspiraci pro mou tvorbu. Ráda kupuju porcelán a sklo, v second handech většinou hledám ‚ošklivé‘ kousky, na nichž ale vidím třeba zajímavý detail. Tak tomu bylo i s touto koženou bundou,“ vysvětluje Klára. Nejstarší kousky má ještě z Paříže, kam odjela těsně před revolucí v roce 1989 se svým

tehdejším manželem, fotografem Goranem Tačevskim. Tyto vzpomínky jsou ale hluboko uložené.

Její ateliér, zabudovaný pod úrovní terénu a přístupný ze zahrady, je zaplněn od podlahy až po strop oblečením, látkami, střihy, rolemi papíru a dalším nutným dílenským vybavením i nejrůznějšími artefakty. U pracovních stolů v zadní, větší místnosti šijí Klářiny kolegyně. Tady vznikají dvě kolekce ročně i modely na zakázku. Klientky, kromě těch, z nichž se za ta léta staly kamarádky, ale navštěvují návrhářku v butiku značky Klára Nademlýnská v Dlouhé ulici na Praze 1. Pokud si chcete udělat představu o tom, jak může rukopis módní návrhářky ovlivnit například porcelánový hrnek zakoupený v bazaru, přijďte 23. září do Mánesa na módní přehlídku, jež obsáhne 30 let její tvorby a již Klára připravuje v rámci výstavy Havrlant Art Collection. Dokonce se tam objeví džínová bunda z roku 2018 kimonového střihu, která nezapře inspiraci koženou bundou, která nám „otevřela“ dveře do ateliéru jedné z nejznámějších českých módních návrhářek. ●

Elegance je postoj

Oscarová herečka Jennifer Lawrence je ambasadorkou značky Longines od roku 2022. Již brzy přijde do kin její nový film Die My Love, v němž hraje a zároveň jej produkuje, a už nyní se na trhu objevují hodinky PrimaLuna, které hrdě nosí na svém zápěstí.

Proč jste se rozhodla stát se ambasadorkou značky Longines? JL : Je to kvůli její bohaté historii a zároveň ohromné kreativitě.

Miluji její nadčasové hodinky.

Co pro vás znamená motto značky „Elegance is an attitude“? A jak se v tomto směru projevujete vy sama? JL : Nenápadná elegance, klasický a čistý styl, to je to, co preferuji. Pro mě je elegance hlavně o sebevědomí a pohodě. Hodně toho ostatním vypoví o tom, kým vlastně jste.

Změnil se váš vztah k hodinkám od doby, co jste se stala ambasadorkou Longines?

JL : Určitě. Od té doby si hodinek mnohem víc všímám a je vlastně jedno, kde jsme. Myslím, že jsou důležitou součástí osobního stylu.

Jak vnímáte značku Longines? JL : Je to fascinující značka s úžasnou historií a skvělými lidmi, kteří za ní stojí. Nový model PrimaLuna je dokonalou ukázkou nadčasové elegance — hodí se jak na denní nošení, tak na večer.

Kdy se vy sama cítíte nejvíc elegantně?

JL : Když se stihnu rychle připravit. (směje se) I malý detail dělá velký rozdíl. Hodinky Longines mají to, čemu já říkám „tichý luxus“. Působí nenuceně a stylově, ať už je máte na sobě k džínům, nebo k večerní róbě.

Elegance se mění s dobou. Co znamená pro vás? JL : Dnešní elegance je jednoduchá, nenucená. Méně je více.

Co na Longines nejvíc oceňujete?

JL : Jejich smysl pro design. Model Mini DolceVita nebo právě novinka PrimaLuna nikdy nevypadá nemoderně. Postupně jsem si vybudovala vlastní sbírku a baví mě kombinovat jednotlivé kousky s různými outfity. Beru si je na každý den i na červený koberec v Cannes.

Byly hodinky vždycky součástí vašeho života, nebo jste si k nim našla cestu až časem? JL : Rozhodně až časem. Když jsme se s manželem brali, můj švagr mi daroval hodinky, které mu kdysi věnoval jeho otec. Ten okamžik úplně změnil můj pohled na hodinky a od té doby k nim mám mnohem hlubší vztah.

Jak byste třemi slovy popsala nový model PrimaLuna? JL : Elegantní, krásný a jemný.

Co se vám na něm líbí nejvíc? JL : Design. Je decentní, a přesto výrazný. Má v sobě švýcarskou preciznost, kterou pociťujete pokaždé, když si je nasadíte.

Vnímáte hodinky spíš jako praktickou věc, nebo jako módní doplněk? JL : Pro mě jsou hodinky funkčním šperkem. Dodají outfitu šmrnc a působí sofistikovaně.

Pamatujete si na své úplně první hodinky? JL : Jako malá jsem měla digitálky, ale za své první „skutečné“ hodinky považuji

právě onen dar od švagra před svatbou. Co pro vás znamená čas? JL : Čas je vzácný. Snažím se žít přítomným okamžikem, protože všechno plyne strašně rychle.

Jaká je vaše nejoblíbenější část dne?

JL : Ráno mezi sedmou a osmou. Je to chvíle, kdy si s manželem dáme kávu a já probouzím rodinu do nového dne.

Jaký styl módy preferujete? JL : Upřímný a jednoduchý, dávám přednost přirozenému vzhledu. Mám to nastavené podobně jako značka Longines — jde mi o nadčasovost, ne o trendy.

Dnes je čas luxusem. Co je luxus pro vás osobně? JL : S přibývajícími léty si stále víc uvědomuji, jak je důležité, jak se cítím. Každý dobrý den začíná nastavením mysli.

Jaký je podle vás ten nejlepší způsob trávění času? JL : Uvědomit si a být vděčný za to, co právě děláte. Všímat si maličkostí a užívat si je na maximum.

O čem je váš nový film Die My Love?

JL : Je to příběh Grace, ženy, která postupně ztrácí půdu pod nohama, zatímco se potýká s rozporuplnými emocemi: láskou, touhou, mateřstvím i duševním zdravím. Podílela jsem se na jeho produkci a už se moc těším, až ho svět uvidí.

Kdy se film dostane do kin? JL : Premiéra filmu Die My Love bude 7. listopadu. →

DLOUHÉ POLE PŮSOBNOSTI

Longines je celosvětově oblíbenou značkou, a to díky širokému portfoliu elegantních i sportovních hodinek. Nabízí modely pro muže i ženy, některé s vlastními kalibry certifikovanými COSC, jiné s quartzovými strojky. Své portfolio firma dělí na tři velké rodiny: elegantní, vycházející z tradice a sportovní.

V roce 1832 si ve švýcarské vesnici Saint-Imier otevřel hodinářskou dílnu Auguste Agassiz. K malému byznysu se v roce 1852 připojil jeho synovec Ernest Francillon a v roce 1867 inauguroval továrnu na místě, kterému se v místním dialektu říkalo „Es Longines“ (dlouhé a úzké pole). Značka ve 2. polovině 19. století představila první kapesní chronografy, počátek 20. století přinesl kapesní hodinky s ukazatelem druhé časové zóny určené pro turecký trh. Jako vůbec první Longines představila v roce 1925 komplikaci GMT (Zulu) v náramkových hodinkách. Letos na toto dědictví navazuje modelem Spirit Zulu Time 1925 — skví se na zápěstí nového ambasadora elegance, herce Henryho Cavilla.

Přesné přístroje na zápěstí od Longines si mezi dvěma světovými válkami oblíbili piloti. Letec Charles Lindbergh dokonce spolu se svým pedagogem Phillipem Van Horn Weemsem navrhl hodinky, které značka hrdě nabízí dodnes: jde o model z roku 1931 známý jako Lindberghův Hodinový úhel (Hour Angle). Kultem se stal i model Pilot Majetek s 43mm pouzdrem ve tvaru polštářku a vroubkovanou lunetou. Značka jej představila v roce 1935 a byl určen pro československé piloty (Majetek Vojenské správy).

Součástí dědictví Longines jsou také první potápěčské hodinky s pouzdrem voděodolným do 120 metrů z roku 1959. V následujících desetiletích značka vylepšovala strojky a ani dnes v žádném případě nerezignuje na jejich preciznost.

Ženy tvoří polovinu zákazníků Longines. Nadčasový půvab dámských hodinek podtrhují i ambasadorky elegance: kromě Jennifer Lawrence to je i modelka Barbara Palvin nebo herecká hvězda první velikosti Kate Winslet, jež je tváří značky celých patnáct let. Každá žena (i muž) mají právo vyjádřit eleganci a styl po svém. Právě to je poselstvím hesla značky Elegance is an attitude. ●

❶ Vintage hodinky Zulu z roku 1925

❷ Charles Lindbergh

❸ Henry Cavill

Butik Balvin, pasáž U Nováků, Vodičkova 28, Praha

Kodl Con

Výstavou s názvem Bod 0 bude 12. 9. odstartována další kapitola galerie KodlContemporary. Stěhuje se do nových prostor, skleněné „kostky“ navržené architektem Markem Tichým a zasazené do městské ministruktury vybudované kolem hotelu Fairmont Golden Prague. „Naše galerie se stává domovem pro české umělce, kteří mají potenciál uspět v mezinárodním kontextu, ale zároveň vytváří platformu pro dialog se zahraniční uměleckou scénou. Věříme, že právě tyto mezinárodní přesahy jsou klíčové pro vitální rozvoj českého umění,“ vysvětluje Jakub Kodl, majitel galerie, jež sama o sobě funguje jako umělecký objekt. Průhledné stěny podporují intuitivní pohyb po budově a přehled o její struktuře. Moderní systémy umožňují regulaci intenzity světla pomocí stínících prvků. Pro umělce a kurátory může její architektura působit jako výzva k dalšímu posouvání koncepcí výstav. Jako první dostal možnost vypořádat se s touto výzvou kurátor Jan Kudrna a architekt expozice Mark Ther, jehož prostorová intervence umožní jednotlivým dílům vstoupit do otevřeného dialogu napříč médii i generacemi. „Každou minutu, každou vteřinu, každým novým tahem štětce, odlitím sochy nebo renderováním grafického návrhu vzniká nový ‚bod nula‘. Ten okamžik, kdy umělec a posléze i divák pozoruje nové dílo a cítí, že právě teď, v tomto zcela aktuálním čase, začíná něco nového a přesto tak známého. Každý nový ‚bod nula‘ je procesem, který vyžaduje odvahu a otevřenost, ale také úctu k mezníkům, kterých dosáhli jiní před námi. Je skutečnou pozvánkou a opravdovým klíčem k vnímání nejen současné české vizuální tvorby,“ vysvětluje kurátor. Výstava představí výběr tří desítek autorů, s nimiž galerie v minulosti spolupracovala. Je koncipována jako vědomý přechod od minulých projektů k nové výstavní kapitole KodlContemporary. Bod 0, od 12. 9. do 28. 10., kodlcontemporary.com

❶ Zbyněk Sedlecký, Maska, 2025, olej na plátně.

❷ Pavla Malinová, Zmenšenina III, 2025, olej na plátně.

❸ Lubomír Typlt, Není host jako host, 2024, olej na plátně.

❹ Martin Janecký, Busta, 2020, sklo.

❺ Ira Svobodová, Form of Shadow 10, 2025, akryl na plátně.

❻ Attila Szűcs, Non-existent roses, 2024, olej na plátně.

temporary

TEXT Tereza Finková

FOTO archiv galerie, Ondřej Polák, Tomáš Souček

Tallová

The Woman Question

Rick Owens

❶ LUCIA TALLOVÁ: PŘÁLA BYCH SI BÝT STVOŘENA Z KAMENE V olomoucké Telegraph Gallery můžete až do 23. 10. navštívit výstavu výrazné osobnosti slovenské scény současného umění, Lucii Tallové. Expozice vás provede světem mentální archeologie, jemné reinterpretace nalezených předmětů a vrstvami paměti. Umělkyně nabízí hluboký, ale přístupný pohled do světa, kde se minulost setkává se současností a kde předměty získávají nový význam, aniž by ztratily svou stopu v minulosti. telegraph.cz

❷ MALÁ ARCHITEKTURA Ve stejném městě, ale v jiné galerii je do 12. 10. k vidění unikátní přehlídka tvorby Dřevopodniku Holešov, který se od konce padesátých do devadesátých let 20. století jako jediný v Československu zabýval výrobou nábytku z dřevolaminátu. Nebývalého zjevení si povšimli architekti, kteří Dřevopodnik přizvali ke spolupráci na lukrativních státních zakázkách. Vznikly tak jedinečné interiéry ambasád, pavilonů EXPO, hotelů nebo kulturních a restauračních zařízení, které dodnes v symbióze s uměleckými díly představují to nejlepší z československé výtvarné kultury. Muzeum moderního umění, Olomouc, muo.cz

❸ DOMA NA ZDI Umělecká sbírka Tomáše Císařovského a Eriky Bornové vznikala desítky let a poukazuje na vazby mezi spřízněnými umělci, stejně jako na netradiční pohled na tuzemskou výtvarnou scénu. „Uměním kolegů, blízkých, ale třeba i vzdálenějších se obklopujeme především proto, že si nechceme svoji práci tahat domů. Menší část pochází z našich rodin, většina sbírky vznikla výměnou našich prací kus za kus, něco jsme přímo koupili a těmito občasnými nákupy se snažíme podpořit nejmladší umění,“ říká Císařovský. Od 17. 9. do konce října, Galerie Prostora, Praha, prostora.org

❹ THE WOMEN QUESTION: 1550—2025 Výstava v Muzeu moderního umění ve Varšavě konfrontuje historický mýtus o absenci žen v umění a místo toho nabídne rozsáhlý vizuální příběh svědčící o trvalé a dynamické přítomnosti žen v tomto oboru. Ukáže, že ačkoli ženy byly často podceňovány a musely překonávat společenské překážky, neúnavně plnily tvůrčí poslání a uměleckými prostředky zdůrazňovaly svou přítomnost a životní zkušenosti. 21. 11.—3. 5. 2026, artmuseum.pl

❺ YELENA YEMCHUK: ITHACA Ukrajinsko-americká fotografka představuje v galerii Kolektiv Cité Radieuse v Marseille (Unité d’Habitation Le Corbusier) svůj intimní vizuální deník cesty mezi Ukrajinou a USA. Součástí expozice jsou ale také osobní archivní snímky, fotografie vztahující se k dřívějším cyklům Gidropark, Odesa nebo YYY, novinky ze Lvova a Kyjeva, zachycující ženskou odolnost a kulturní identitu během války na Ukrajině. Do 30. 10., @kolektiv_citeradieuse

❻ RICK OWENS: TEMPLE OF LOVE Pod kurátorským vedením samotného Owense je jeho retrospektiva v pařížském Palais Galliera plná kontrastů — více než 100 výrazných siluet doplňují osobní dokumenty, videa a dosud neviděné instalace. Exteriér muzea i zahrada se proměnily v mystické prostředí: sochy na fasádě jsou zahaleny do flitrů, v zahradě stojí 30 betonových soch obklopených kalifornskými rostlinami. Jedním z vrcholů expozice je rekonstrukce ložnice Owense a jeho múzy Michèle Lamy z Los Angeles, symbol propojení osobního života a tvorby. Temple of Love nabízí meditaci o lásce, kráse i odlišnosti prostřednictvím rituální atmosféry a radikální estetiky. Do 4. 1. 2026, palaisgalliera.paris.fr

To nejlepší OBJEVTE

Zachyťte dokonalé okamžiky rychlostí až 40 sn./s a úžasnou kvalitou obrazu s bezzrcadlovkou EOS R6 Mark II. Díky intuitivním funkcím, jako jsou inteligentní automatické zaostřování a výkonný stabilizátor obrazu, lze snadno dosáhnout profesionálních výsledků. EOS R6 II dokáže snímat video ve formátu 4K 60p UHD na plnou šíři snímače se současným automatickým ostřením Dual Pixel CMOS AF II. S touto bezzrcadlovkou vám už žádná akce neunikne.

Pionýrky

TEXT Adam Štěch

FOTO archiv Den architektury

15. ročník festivalu

Den architektury

RŮŽENA ŽERTOVÁ

Architektka Růžena Žertová je známá především pro své realizace obchodních domů v Pardubicích, Ústí nad Labem nebo v Košicích. Její návrhy obchodních domů jsou výraznými městotvornými prvky a zároveň plasticky rafinovanými architektonickými skulpturami. Zatímco v pardubickém obchodním domě Prior se autorka dotkla hravosti postmoderny, v Ústí nad Labem postavila obchodní dům Labe jako ostrý brutalistický objekt s nařasenou fasádou symbolizující dynamiku tekoucí řeky. V sobotu 4. 10. se v Opavě uskuteční přednáška Priory & Růžena Žertová, ve které bude historik architektury Martin Pavlíček referovat genezi od prvního obchodního domu Prior v Bratislavě (1968) až po desítky staveb, které mezi lety 1970 a 1985 proměnily tvář Československa. Přednáška přiblíží vývoj socialistických obchodních center ovlivněných západní estetikou konzumu a architekturou brutalismu i raného high-tech. Významné místo patří tvorbě ostravské rodačky Růženy Žertové.

MILADA PETŘÍKOVÁ-PAVLÍKOVÁ

V roce 1921 promovala Milada Petříková-Pavlíková na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze jako vůbec první česká architektka. Její tvorba ve dvacátých letech kladla důraz na chápání architektury jako organicky fungujícího domova, který má blízko k lidské duši. Její projekty často reflektovaly sociální otázky a humanizaci architektury. Patří k nim například různé nájemní domy, domovy pro osamělé ženy nebo interiéry dívčích kolejí. Mezi její nejvýznamnější projekty patří také Spolkový dům Ženského klubu českého, který v roce 1933 realizovala v ulici Ve Smečkách v konzervativně pojatém funkcionalistickém stylu. O životě a díle Petříkové se budete na festivalu moci něco dozvědět hned na několika místech. V sobotu 4. 10. provede historik architektury Jakub Potůček souborem tří budov z let 1922–24, z nichž dvě navrhla Milada Petříková-Pavlíková. Třetí budova byla postavena podle návrhu architekta Miroslava Purkyně, syna Elišky Purkyňové — české političky a vůdčí osobnosti Ústředního spolku českých žen. A o den později pak během přednášky v Českých Budějovicích připomene Petříkovou knihovnice Jihočeského muzea Helena Chrastinová.

Přidejte se i vy mezi více než

500 000 bývalých kuřáků, kteří odložili cigarety a udělali změnu.

www.vasduvod.cz

Každý z nás měl jiný důvod. Jaký bude ten váš?

Nechci být exponátem z muzea

ELLY OEHLER

Elly Oehler je dodnes nedoceněnou postavou meziválečné avantgardy. Pocházela z Ostravy, kde se narodila do rodiny ředitele ostravských železáren. Vystudovala architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a v roce 1931 se provdala za svého spolužáka Oskara Oehlera. Až do roku 1939 působili ve společné projekční kanceláři v Praze. Do začátku války společně realizovali elegantní návrhy vil, administrativních budov, hotelů, nájemních domů i interiérů. Historička umění Tereza Holoubková připravila na 4. 10. procházku po jejich významných realizacích z meziválečného období, které Přerovu vtiskly prvky moderní, funkcionalistické architektury. Jedná se například o administrativní budovu a pavilon továrny Kazeto nebo pavilon Středomoravských elektráren. Akce, konaná pod hlavičkou projektu Architektonický manuál okresu Přerovského (AMOP), umožní návštěvníkům objevit dosud méně známé architektonické hodnoty města a pochopit přínos těchto progresivních tvůrců. 5. 10. se pak ještě odehraje procházka po realizacích Elly a Oskara Oehlerových v Teplicích nad Bečvou, a to sice pod vedním historičky Lucie Janečkové.

bude věnovat Věře

Machoninové.

Propojené město Praha zítra?

Po práci legraci

V malebné obci v podhůří Orlických hor již 30 let vyrábí a odtud do světa vozí designovými cenami ověnčené vířivky a celoroční bazény jejich první český výrobce USSPA. Do Dolní Dobrouče se ale díky rodině, která za firmou stojí, jezdí také za dalšími způsoby výjimečné relaxace. Golfové hřiště, které vybudoval a před pěti lety otevřel zakladatel USSPA Petr Kolář, je ódou na zdejší přírodu. Už přes rok si tu ale užijete také dobré jídlo a zábavu, a to v místním Lidovém domě, který nejen pro setkávání místních zachránili současní pokračovatelé a tahouni USSPA Kateřina a Jan Kadlecovi. A vše do sebe hezky zapadá. Je to názorná ukázka toho, jak úspěch rodinných firem přináší rozvoj a nový náboj také do míst, kde sídlí a podnikají… Kde jsou doma. Historii dobroučského Lidového domu provází mecenáštví. Jedno významné stálo na začátku, další při jeho restartu v době současné. Vše začalo v roce 1922, když místní rodák, pan Matějíček, přijel z Ameriky s touhou zanechat po sobě v rodné obci stopu. Prostory staré rychty, o které se dělili Orlové se Sokoly, ochotníky a dalšími organizacemi, přestávaly stačit, a tak se na přímluvu Vincence Pecháčka rozhodl věnovat spolkům 80 000 Kč, což byl skvělý startovací impuls. Náklady na stavbu nového Lidového domu se nakonec vyšplhaly na 430 tisíc a v prosinci 1925 byl zahájen jeho provoz divadelním představením. Celé generace mají „Liďák“ spojený se zážitky. Taneční, plesy, vyhlášené zábavy s barem v pekle (prostor pod pódiem), kam se na „frťana“ jezdilo po skluzavce, později diskotéky, prostě díky sálu obec žila. Také po sametové revoluci Lidový dům v Dolní Dobrouči sloužil pod vedením několika provozovatelů a soukromých vlastníků jako důležité kulturní a společenské centrum obce, přestože restaurace nikdy nepřekročila svůj stín vesnické hospody.

V roce 2022 se však objekt dostal do prodeje a směřoval k proměně na tržnici s laciným asijským zbožím. S vlastní nabídkou se proto rozhodli přijít manželé Kadlecovi, majitelé USSPA sídlící v Dobrouči. Ještě téhož roku zahájili rekonstrukci interiérů restaurace a sociálního zázemí a za

pouhé dva měsíce ji otevřeli v režimu výdejny obědů se záměrem najít provozovatele pro restauraci a objekt pronajmout. To se nezadařilo, a tak se majitelé rozhodli postavit vlastní provozní firmu pro restauraci. Od února 2024 se rozjela kompletní přestavba kuchyně a celého zázemí. Na základ nového designu interiéru od Vojtěcha Podlesného, vytvořeného před dvěma lety v úvodní fázi rekonstrukce, citlivě navázala architektka Eva Kotková. Podle jejího návrhu tak postupně brněnské Estetico vytvořilo nové srdce restaurace — výčep v pivnici, bar v kavárně i walk-in vinotéku. V dubnu studie, od května realizace a v červenci „otvíračka“.

Koncepci stálého menu připravil Michal Daněk, brněnský šéfkuchař a ambasador Miele, a podařilo se dát dohromady i schopný desetičlenný tým pod vedením provozní Michaely Sýkorové (účastnice Master Chef). Hostům stylová restaurace nabízí nejen stálé menu, ale také pestrá polední meníčka, víkendové a sezónní tematické nabídky, domácí, čerstvě napečené dezerty, plzeňské pivo na čepu a výběr výborných evropských vín.

Designová restaurace se společenským sálem, jehož program není skoupý na herecké či pěvěcké hvězdy, je v ani ne třítisícové vesnici dokonalým přeludem. Neváhejte si udělat malou zajížďku, stojí to za to. ●

❶ Velkorysé menu i pestrá všednodenní nabídka cenově dostupných obědů. Takový servis v malé obci příjemně překvapí.

❷ Jednu neděli v měsíci se v Lidovém domě pořádají brunche, jejichž ozdobou jsou domácí dezerty.

❸ Zrekonstruovaný sál s vlastním výčepem a barem se často promění v divadelní kavárnu nebo dějiště hudebních koncertů, plesů a zábav. Stejně jako prostory restaurace je hojně

využívaný na rodinné ❸ oslavy, firemní akce a také svatby.

❹ Hovězí svíčková na smetaně s tyrolským knedlíkem je stálicí na menu.

Mediální partner výstavy / Exhibition Media Partner:

Partneři výstavy / Exhibition Partners:

Podle

REGINA SIEBER

Bývalá marketingová specialistka se před pár lety dostala k nádhernému obchodnímu prostoru v nárožním činžovním domě v Mánesově ulici v Praze. Byla to láska na první pohled. Hned věděla, že tady si splní sen o otevření vlastního obchodu s luxusními potřebami a doplňky pro stolování. Na adrese Mánesova 78 funguje La Table už třetím rokem a zanedlouho bude regina otevírat pobočku také v Pařížské ulici. latable.cz

etikety

S Reginou Sieber, milovnicí kvalitního stolování, jsme se setkali v jejím showroomu La Table v Mánesově ulici v Praze. Společnost nám dělaly předměty, které nabízí nejen přímo v kamenném obchodě, ale také prostřednictvím e-shopu. Začátek jejího příběhu jako zdatné obchodnice začal celkem prozaicky. Když se přišla podívat do prázdného komerčního prostoru v právě zrekonstruovaném činžovním domě, měla jasno. Na pomoc přizvala Martina Moravce z ateliéro OOOOX, aby pro její milované nádobí, textilie, kuchyňské doplňky, knihy a pochutiny navrhl adekvátní prostředí. Architekt v interiéru pracoval s tajemnou černou atmosférou, kamenné obklady na stěnách doplnil oválnými zrcadly a černou sanitou a bateriemi. Středobodem prostoru je ale dlouhý jídelní stůl, na němž jsou vystavené vybrané lahůdky z portfolia obchodu. Porcelán Fürstenberg, sklo Rückl nebo Paveau, textilie Linoroom nebo krásné knihy o jídle a pití. „Dobře prostřený stůl povýší každé jídlo a každé setkání s rodinou či přáteli na jinou úroveň. O to mi jde, abych tuto svou vášeň předávala svým zákazníkům,“ říká Regina Siebel a dodává, že péče o zákazníky je její prioritou. Dokáže například připravit dárkový balíček na míru jen na základě telefonátu a doručit ho během chvilky na danou adresu. Spokojení klienti se pak pravidelně vracejí. ●

Rotterdam &

Průvodce po Rotterdamu otevíráme pohledem na dvě stavby, jež symbolizují současnou tvář města. Most Erasmus (1990—96, arch. Ben van Berkel, UNStudio) překlenuje mohutnou řeku Maas a vede z centra na Kop van Zuid, do vibrující oblasti bývalých doků, jež je plná příkladů moderní architektury. Mezi všemi stavbami tam vyčnívá De Rotterdam (2009—2013), vertikální město navržené kanceláří OMA pod vedením Rema Koolhaase a Ellen van Loon. Skvělých příkladů staveb a celých urbanistických celků, které Rotterdam formovaly od začátku 20. století, zejména pak v jeho druhé polovině, najdete v jeho ulicích spoustu a dočtete se o nich v každém dobrém průvodci. My jsme pro vás ale ve spolupráci s grafickým designérem Jaronem Korvinusem, který v Rotterdamu žije už 25 let, vyhledali místa, která stojí mimo hlavní turistický proud, ale která byste během své návštěvy města, jež pohodlně projdete pěšky nebo projezdíte na kole skrznaskrz, neměli minout.

Jaron Korvinus

STUDIOSPASS

Rodenrijselaan 58B, studiospass.com

Absolvent Willem de Kooning Academy založil StudioSpass se svým kolegou Daanem Mensem. Jejich tvorba osciluje mezi grafickým designem, experimentální typografií, uměním a instalacemi ve veřejném prostoru. S Jaronem jsme se setkali přímo ve studiu, kde mi několik jejich projektů názorně představil. Na obrázku můžete vidět jeden z příkladů, interaktivní instalaci So Me Thing, kterou vytvořili pro výstavu Do it v Kunsthal Rotterdam v roce 2015. Stěna byla rozdělena na 50 polí a obsahovala 7 200 číslovaných typografických listů, které si mohli návštěvníci utrhnout a odnést. Šlo o interpretaci výstavního manuálu od amerického konceptuálního umělce Roberta Barryho z roku 2012. Projektem Baltimore Bend (2022) naopak zabrousili do veřejného prostoru, když pro město Almere navrhli 35 metrů dlouhý, umělecký objekt a hřiště v jednom. Masivní perforovaný ocelový pás se vlní po náměstí a poskytuje mnoho možností využití. Děti si ho oblíbily jako prolézačku

TEXT Tereza Finková FOTO archiv míst

a přeskakují kruhové otvory, rodiče posedávají na výškově různých stupních a kolemjdoucí obdivují jeho výraznou modrou barvu. Jaron s Daanem ve svých projektech umně kombinují důslednost, promyšlenost a inteligentní přístup s citlivou hravostí, ostatně jak název jejich studia napovídá.

Na následujících šesti stranách najdete výběr z Jaronových tipů, ale bylo jich samozřejmě mnohem více. Neměli byste například minout ani nejstarší rotterdamskou galerii designu Vivid v budově Red Apple (galerievivid.com), galerii architektury OMI, která se zaměřuje na zvyšování a rozšiřování veřejného zájmu o architekturu, městskou kulturu a rozvoj měst (omirotterdam.nl) nebo galerii současného umění Melly v centru města (kunstinstituutmelly.nl). Relax pak hledejte v historické zahradě Schoonoord. Skrytý klenot v blízkosti parku Euromast byl navržen v roce 1860 J.D. Zocherem, který také vytvořil celý park (tuinschoonoord.nl).

❷→  NIEUWE INSTITUUT

Museumpark 25, nieuweinstituut.nl

V galerii architektury aktuálně probíhá mimo jiné výstava Ma Yansong: Architecture and Emotion (do 12. 10. ), první samostatná přehlídka čínského architekta Ma Yansonga v Evropě po více než deseti letech. Představuje vizionářské projekty studia MAD Architects, jež propojují futuristickou architekturu s emocemi, přírodou a tradiční čínskou estetikou „shanshui“. Expozice je multisenzorická a interaktivní — nabízí modely, videa, umělecké instalace i AR zážitky. Klíčové projekty jako Shanshui City, Embodied Nature nebo Layered Futures ilustrují snahu o harmonii mezi člověkem a prostředím. Výstava probíhá souběžně s otevřením muzea Fenix, jehož signifikantní vestavbu točitého schodiště Tornado navrhl právě Ma Yansong. Za pozornost stojí také místní knihkupectví s architektonickou tematikou.

SUSAN BIJL

Nieuwe Binnenweg 94, Oostzeedijk 108, susanbijl.nl

Příběh této populární lokální značky začal v roce 2000, kdy Susan Bijl, čerstvá absolventka Willem de Kooning Academy, vytvořila první návrh a prototyp nové nákupní tašky. Jejím cílem bylo nahradit jednorázové plastové tašky a snížit množství odpadu spojeného s jejich používáním. Susan si vzala klasický tvar plastové tašky jako výchozí bod a udělala ji ještě funkčnější tím, že prohloubila boční záhyby, čímž jí dodala objem. V místním obchodě s draky objevila výhody ripstop nylonu materiálu, který je pevný, ale tenký, lehký, s téměř papírově tenkým povrchem a dostupný v mnoha barvách. Přidala svůj ikonický „blesk“; diagonální pruh směřující přímo vzhůru, aby mohla svému návrhu dodat kontrastní barvu. Flash se od té doby objevuje na každém návrhu tašky.

❸→  FENIX

Paul Nijghkade 5, fenix.nl

Největším hitem Rotterdamu je od půlky května nové muzeum Fenix v historické přístavní čtvrti Katendrecht, jež je první podobnou institucí na světě věnované tématu migrace. Sídlí v bývalém skladu San Francisco Warehouse z roku 1923, který navrhl architekt Cornelis van Goor. Po destrukci během války a požáru byla budova přestavěna a nyní nese název Fenixloods II. Hlavním architektonickým prvkem je impozantní točité schodiště Tornado. Dvojitá helixová konstrukce o výšce cca 30 m z nerezové oceli a dřeva končí vyhlídkovou plošinou. Jeho autorem je čínský architekt Ma Yansong. Navštívit tu můžete tři expozice — All Directions, soubor 150 děl od umělců z celého světa; The Family of Migrants, série fotografií inspirovaná Steichenovým The Family of Man; Suitcase Labyrinth, bludiště sestavené z dvou tisíc kufrů s příběhy migrantů.

❺→  VILA VAN WANING

Nijverheidstraat 53, villavanwaning.nl

Bývalé sídlo cementárny Van Waning z roku 1898 je dnes chráněnou památkou a působivým příkladem rané industriální architektury. Budova, která byla podle projektu nizozemského studia IWT Architects citlivě přestavěna na restauraci s prostornou terasou, zaujme na první pohled svou charakteristickou průčelní fasádou inspirovanou secesí. Ta měla už při vzniku i praktickou funkci — sloužila jako „fyzický katalog“, který měl ukázat, že z tehdy nového umělého kamene lze vytvořit esteticky hodnotné a reprezentativní stavby. Památka má proto mimořádný architektonický i kulturně-historický význam, a to také jako připomínka prvních experimentů s využitím betonu v Nizozemsku. Unikátní je i původní nástěnná malba na severní straně objektu, která fungovala jako velkoformátová reklama podél ulice Nijverheidstraat.

❹→  BRUTUS

Keileweg 10b, otevřeno čtvrtek až neděle od 12 do 18 hod, brutus.nl

Brutus je jedním z nejzajímavějších kulturních center ve městě. Vznikl v bývalém průmyslovém areálu a nabízí více než 6 000 m2 pro současné umění, performance i site-specific instalace. Je známý svou experimentální dramaturgií, která dává prostor umělcům pracujícím v monumentálním měřítku a často na pomezí mezi uměním, designem a architekturou. Nedílnou součástí areálu je Brutus Garden (otevřena každý den do 17 hodin) — sochařská zahrada, která sousedí s Atelierem van Lieshout. Právě zde se pravidelně obměňují sochy a objekty Joepa van Lieshouta i dalších autorů, což vytváří dynamické, stále se proměňující prostředí. Zahrada funguje nejen jako venkovní galerie, ale i jako místo setkávání, které propojuje industriální charakter čtvrti se současným uměním. Brutus i Brutus Garden tak dokonale zrcadlí energii Rotterdamu, města, kde má odvaha k experimentu a inovaci pevné kořeny.

❼→  ROTTERDAM

KERAMIEKHUIS

Roentgenstraat 20, @rotterdamkeramiekhuis

❻→  DUDOK

Meent 68, dudok.nl

„Keramika je jako poezie, které se můžete dotýkat,“ říká Leela Leelathipkul, bývalá landscape architektka, dnes keramička. Její práce vychází z fascinace točícím procesem, kdy se hmota pod rukama v jediném okamžiku proměňuje a učí trpělivosti i intuici. Leela zdůrazňuje, že keramika není o dokonalosti, ale o lidskosti a příběhu, který nesou stopy rukou v povrchu nádoby. Právě tato nedokonalost dodává dílům hloubku a duši. V Rotterdam Keramiekhuis vytvořila prostor, kde se setkávají umění, hra i komunita. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet práci na kruhu, tvorbu volnou rukou či malování keramiky v kavárně, která funguje zároveň jako tvůrčí dílna. Místo nabízí možnost nejen obdivovat keramiku, ale i vytvořit si vlastní originální kousek — autentický suvenýr z Rotterdamu.

Na svou první večeři v Rotterdamu jsme si zašli právě sem, do restaurace Dudok na rušné třídě Meent, která patří k ikonickým místům města. A to nejen díky své kuchyni, ale také architektuře. Sídlí v budově z roku 1945, kterou navrhl významný nizozemský architekt Willem Marinus Dudok, známý svým modernistickým stylem s důrazem na funkčnost, čisté linie a proporce. Stavba je typickým příkladem jeho rukopisu, kdy se střídmá monumentalita propojuje s lidským měřítkem a otevřeností prostoru. Vysoké stropy, velká okna a vzdušná dispozice vytvářejí v interiéru přívětivé, živé prostředí. Od svého otevření na počátku 90. let se Dudok stal nejen oblíbenou kavárnou a restaurací, ale i kulturním centrem, kde se pořádají debaty, prezentace nebo výstavy. Místní i návštěvníci sem přicházejí na snídaně, obědy i slavný Dudok appeltaart, jablečný koláč, který se stal symbolem podniku.

❽→  LOLA

lola.land

Kde jinde se hlouběji seznámit s krajinářskou architekturou a se sofistikovanými projekty veřejného prostoru než právě v Nizozemsku, kde je po staletí aplikována metoda vysoušení země (mořských zálivů nebo jezer) pro získání nových území. Tato hluboce zakořeněná zkušenost s úpravou krajiny se přirozeně přenáší do současnosti a s přírodou se počítá také v městských strukturách. Konkrétně v Rotterdamu funguje hned několik úspěšných studií zabývajících se krajinou. My jsme si vybrali tvorbu ateliéru LOLA a navštívili jsme dva jeho projekty.

První z nich, Voedseltuin Rotterdam (zeleninová zahrada), je inspirativní příklad komunitního městského zahradnictví ve městě. Nachází se v rozvíjející se oblasti Merwe-Vierhavens, hned v sousedství glerie Brurtus, kde přeměňuje opuštěný přístavní prostor na živý zelený ostrov s využitím permakulturních principů. Architekti při návrhu mysleli dopředu: zahrada propojuje stávající městské zelené zóny a je navržena tak, aby mohla postupně přerůst z komunitního záhonu na veřejný „food park“. Od svého otevření v roce 2015 přibyly cesty pro přístupnost a ovocná část se záhony jabloní, hrušní a maliníků. Zahrada je dnes místem, kde se dělí voda, elektřina i sklizeň mezi sousedy, dobrovolníky a potravinovou banku. Funguje jako živá laboratoř udržitelnosti a sociální aktivace.

Druhý projekt najdete nedaleko muzea Fenix. De Groene Kaap je „zelený most“ mezi budovami v Katendrechtu. Projekt, realizovaný v letech 2019–2021, proměnil střechy čtyř obytných bloků a pěti věží v souvislou síť teras, parků a zahrad o rozloze 7 600 m2, přičemž zelení je pokryto až 80 % střech. Architekti z LOLA vytvořili „horní město“ — propojené obytné bloky pomocí visutých lávek, které umožňují plynulé přechody mezi dvoranami a vertikálními plochami. Fasády zdobí popínavé rostliny, nádvoří obohacují budky pro ptáky a květinové výsadby. Celý komplex podporuje komunitní život, poskytuje obyvatelům privátní zóny a zároveň inspiruje setkávání uprostřed zeleně.

TUIN VAN NOORD

Noordsingel

Areál na nábřeží Noordsingel, který patří k významným památkám nizozemského vězeňství, byl dlouho uzavřený a oddělený od okolí. Díky společnému masterplanu ateliérů Atelier Quadrat a WDJArchitecten se proměnil v obytný komplex s veřejně přístupnou zahradou. Nové průchody a brány otevřely někdejší hermetické zdi čtvrti Oude Noorden a areál se poprvé stal součástí městské struktury. Původní budovy byly zachovány, očištěny od pozdějších přístaveb a doplněny moderními zásahy, které přivádějí světlo a vzduch do někdejších cel a chodeb. Fasády byly narušeny jen citlivě — velkorysými ocelovými a hliníkovými okny, jejichž členění připomíná někdejší mříže. V nově vložených částech vznikla pestrá škála bytů, od loftů po menší apartmány. Tuin van Noord dnes spojuje historii s moderním bydlením a z někdejšího místa izolace vytváří otevřený, přátelský kus města.

J.J.P. OUD DIRECTIEKEET

Aakstraat, Het Witte Dorp

Architekt J.J.P. Oud navrhl tuto dřevěnou ředitelskou stavební buňku v roce 1923 jako zázemí pro výstavbu svého slavného projektu Witte Dorp. Stavba nesla jasné rysy hnutí De Stijl: byla tvořena z pravoúhlých objemů v základních barvách a nad vstupem byl nápis „directie“. Během druhé světové války byla bouda rozebrána a použita jako palivové dřevo. Pokus o její rekonstrukci v 80. letech na třídě Westblaak nevyšel, ale nakonec byla v roce 1993 znovu postavena podle návrhu architekta Wytze Patijna na původním místě. Současná podoba je tak zároveň rekonstrukcí i připomínkou avantgardních vizí Ouda. Samotné Witte Dorp bylo roku 1980 zbořeno a nahrazeno zástavbou od architekta Paula van der Leye, která však respektuje původní uliční síť.

❶ COLLAGE 002

SUVENÝRY

Papírovou kompozici od StudioSpass můžete objednat na jejich e-shopu, shop.studiospass.com, 250 €

❷ TALÍŘ NA TAPAS

Keramický talířek na tapas je originálním kouskem z dílny Rotterdam Keramiekhuis. Zakoupit ho můžete buď v ateliéru, nebo objednat přes instagram (viz bod č. 7), 39 €

❸ NÁKUPNÍ TAŠKA MIRROR

Z Depot Boijmans si kromě silného uměleckého zážitku můžete odnést také suvenýr v podobě tašky od legendární značky Susan Bijl, shop.boijmans.nl, 38,90 €

❹ BUILDINGS BY WOMEN

Průvodce po Rotterdamu z jiné perspektivy, nai010.com, 24,95 €

❺ CANDY CUBE MINI

Miniatura objektu od designérky

Sabine Marcelis vznikla v limitované edici 500 ks, studiosabinemarcelis.com, 280 €

Výstaviště Praha

Pražský hrad

Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Galerie Rudolfinum

8.—12. 10. 2025 Za podpory:

D e s i g n b l o k !

Prague International Design Festival

SHOWROOM

HAY  Komody Perforated navrhlo pro dánskou značku slavné designérské duo Muller Van Severen. Jsou totiž vyrobené z perforované oceli, takže obsah jen decentně odhalují a chytře pracují s hrou světla a stínu.

Tomu všemu dává korunu ještě špičkové zpracování a barevnost — od decentní lomené bílé nebo tmavě modré po výraznou červenou či nefritově zelenou. Prodává designspot.cz.

Dolce & Gabbana svou ikonu. V prodloužené siluetě získává kabelka My Sicily nový akcent, který proměňuje klasiku v moderní statement.

DOLCE & GABBANA  Pro letošní sezónu oživuje italský módní dům

Plongé telecí kůže v bordeaux odstínu spolu s vintage mosaznými detaily dodávají modelu luxusní i lehce retro charakter. Výsledkem je doplněk, jenž zosobňuje DNA značky a zároveň vpřináší svěží energii.

NUNA Ï A  Prémiová irská značka přírodní kosmetiky staví na hluboké znalosti tradičního léčitelství andských komunit a vědeckém výzkumu účinnosti superpotravin. Hydrate & Bloom Ritual Set je pečlivě sestavený rituál péče o pleť, který harmonizuje pokožku i mysl. Je navržen pro ranní i večerní použití, aby poskytl hlubokou hydrataci a obnovu, zatímco podporuje vnitřní klid a rovnováhu. Vy nemusíte nic, vše zařídí bio-retinol, vitamin C a antioxidanty. Se svou příjemnou jemnou květinovou vůní se hodí pro všechny typy pleti. V prodeji v my.pled concept store, Burzovní palác, Rybná 682/14, Praha 1, nebo na mypled.com.

„Žluté stránky“ dolCevity vás elegantně provedou nepřeberným množstvím novinek ze světa módy, kosmetiky, interiérových doplňků i techniky. S námi vaše kroky naberou vždy ten správný směr.

ROBERTO COIN  Italský šperkařský dům vábí své zákaznice na kolekci Jasmine, která je poctou ženskosti, křehké i silné zároveň. Okvětní lístky jasmínu jsou vyrobeny z 18kt zlata, perleti a diamantů. V odlescích zachycují kouzlo proměnu sezony a mění náušnice v nadčasový šperk, který rozzáří nejen každou místnost, ale také pochmurné podzimní dny. Motiv jasmínových lístků zdobí také prsteny, přívěsky a náramky v nejrůznjěších variantách. Pro více inspirace navštivte butik Roberto Coin, Pařížská 1, Praha.

GIN FELICITÁ  Lihovarník a vnuk zakladatele rodinného Lihovaru Poněšice v jižních Čechách Viktor Ledajaks procestoval s kamarádem Fílou přes tři a půl tisíce kilometrů napříč Itálií. Projeli sluncem zalité pláže Amalfi a prošli klidné uličky zapadlých vesnic, aby osobně od místních pěstitelů, farmářů a bylinkářů přivezli ty nejvybranější citrusy, bylinky a koření — od voňavých citronů a bazalky až po vzácné lanýže. Výsledkem je jedinečný gin, který chutná jako italské léto a voní jako vaše vysněná dovolená. lihovarponesice.cz

BRUNELLO CUCINELLI  Svetr Prince of Wales OPERA je utkaný z nejjemnějšího 100% kašmíru Feather, který mu dodává neobyčejnou hebkost a plnost. Speciální technika však kombinuje kašmír s vloženými nitěmi z alpaky, bavlny a flitry, čímž vzniká výrazná struktura a trojrozměrný efekt ikonického vzoru. Každý kousek vzniká ručně v italském Solomeu a vyžaduje desítky hodin precizní práce, díky čemuž je skutečně jedinečný.

190 000 Kč

o kombinaci dvoulitrového benzínu s elektromotorem a 48V baterií. Vůz rekuperuje energii vznikající při brzdění, kterou ukládá do 48V akumulátoru. Díky možnosti využívat takto získanou energii dochází ke snížení spotřeby paliva i množství emisí ve výfukových plynech. Navíc kombinace spalovacího a elektrického motoru zajistí hladké a rychlé rozjezdy, což přispívá k vyššímu komfortu zejména v městském provozu. SÍLA, KOMFORT, BEZPEČNOST Mild hybridy jsou u Volva označeny písmenkem B, číslo za ním odkazuje k výkonovému indexu. XC60 B5 se svými 250 koňmi je sice číselně pod plug-in hybridy T6 a T8, ale s akcelerací z nuly na sto pod sedm sekund, pohonem všech kol a schopností utáhnout až 2,4 tuny těžký přívěs patří k extrémně praktickým vozům. Sezení pro pět a 483

elektrifikace už má v nabídce pouze mild hybridy, plug-in hybridy a plně elektrické modely. V září v rámci roadshow představí novinku ES90, což bude EV nástupce populárního modelu S90, následovat bude již zmíněná EX60, která však bude v nabídce po boku stále velmi populárních hybridních XC60. Lidé tedy budou moci k zelené síle udělat pomyslný půlkrok, přičemž budou mít stále k dispozici všechny nejnovější technologie a asistenty, kterými je Volvo pověstné. Jak inovovanou XC60 poznáte? Na první pohled zepředu upoutá odlišná maska chladiče. Diagonální linie v mřížce jsme mohli vidět také u omlazené

XC90, zároveň jsou přední masky u Volva velmi chytře řešené buď mřížkou, nebo zakrytým nosem v barvě vozu, podle čehož rychle a snadno identifikujete, zda se jedná o vůz plně elektrický, či nikoliv. Volvo

XC60 má v nabídce výhradně benzínové motory s elektrickým prvkem. V případě mild hybridu jde

Čísla hovoří jasnou řečí. Volvo XC60 i osm let po uvedení na trh zůstává nejprodávanějším modelem značky. Automobilka jeho elektrického nástupce nechce uspěchat a hodlá si ho vypiplat do nejmenších detailů. Zároveň vnímá, že zájem o plug-in hybridní a mild hybridní XC utěšeně roste. I proto mají nově zákazníci na výběr ze dvou variant plug-in hybridu s větší baterií, nově poskládaným komfortnějším podvozkem a vylepšeným exteriérem i interiérem. Desítky inovací možná nejsou patrné na první pohled, ale bezpečně zajistí, aby Volvo XC60 zůstalo bestsellerem i v nadcházejících sezónách. MALÉ VELKÉ AUTO Jako o středně velkém autě mluví o XC60 i samotné Volvo. S délkou 4,7 metru se vejde mezi skutečně kompaktní XC40 se 4,4 metry a pětimetrovou vlajkovou loď v podobě XC90. Automobilka v rámci

Plně elektrické Volvo EX60 už je skoro na dohled, ale omlazené hybridní Volvo XC60 zůstává skvělou volbou pro fanoušky zlaté střední cesty.

Elegantní omlazené Volvo XC60 má nově také moderní podvozek s frekvenčně selektivními tlumiči (FSD), slibující vyšší komfort. Za příplatek je k dispozici také vzduchový podvozek, který je etalonem absolutního pohodlí na cestách. Ve verzích Plus a Ultra si můžete zvolit také exkluzivní verzi XC60 Black s výraznými

černými prvky interiéru a exteriéru.

naslouchá a provádí vaše příkazy, zatímco vy se můžete soustředit na řízení. Samozřejmostí je i podpora CarPlay nebo aplikace Volvo Cars, s níž

můžete ovládat na dálku celou řadu funkcí (klimatizovat interiér zaparkovaného vozidla, zkontrolovat jeho stav, zobrazit jeho polohu, ovládat nabíjení, zamknout nebo odemknout dveře a mnoho dalšího). Přesně v duchu Volva, které kombinuje

tradiční fokus na bezpečí a pohodlí s nejmodernějšími poznatky ve vývoji a výrobě.

litrů pro zavazadla dělají ze „základní“ XC60 skvělou volbu pro středně velké rodiny. Kdo chce víc, ten sáhne po plug-in hybridu. Nemusíte se bát žádných kompromisů, velikost zavazadlového prostoru i možnost utáhnout přívěs jsou téměř beze změny (469 litrů a 2,25 tuny), vy ovšem získáte kromě stovky (T6) či rovnou dvou stovek koní navíc (T8) i možnost dojezdu 82 kilometrů s plně nabitou baterií. Oproti předchozí verzi plug-in hybridní XC60 je to dvojnásobek. Na běžné městské popojíždění je to velkorysá hodnota, která zajistí, že mnohdy ani nepřijde spalovací motor ke slovu. Není divu, že pak spotřeba rapidně klesá, nebo se dokonce přiblíží nule. Plug-in hybridy od Volva jsou navržené k bezproblémové spolupráci se značkovou nástěnnou nabíjecí stanicí, která umí vybitou baterii dostat na sto procent za pouhé tři hodiny. Dynamika vozu je nadstandardní, XC60 T6 umí stovku pod šest sekund, T8 dokonce pod pět, což oceníte zejména při předjíždění, řazení do pruhů na nájezdech apod. Všechny motorizace XC60 mají pohon všech kol a zejména špičkové bezpečnostní prvky. XC60 se nabízí v pěti stupních výbavy od Essential až po Ultra. Již prostřední Plus nabízí to nejnovější a nejlepší, co může Volvo v oblasti automobilové bezpečnosti nabídnout, a navíc třeba prémiové audio od Harman Kardon, efektní osvětlení interiéru a ozdobné chromové lišty či devatenáctipalcová kola, která podtrhnou atraktivní vnější design.

RYCHLEJŠÍ NEŽ VÁŠ TELEFON Všechny stupně výbavy nově profitují z rychlejších procesorů palubního infotainmentu, který lze ovládat velkým jedenáctipalcovým středovým displejem, jenž reaguje stejně pohotově jako telefon, co máte v kapse. Díky vestavěným aplikacím a službám Google je váš vůz extrémně intuitivní. Hlasem aktivovaný Asistent Google vám

CHRISTOFLE COFFEE CUP  proměňuje běžný šálek kávy v malý rituál elegance a stylu. Nerezová dvoustěnná konstrukce udržuje nápoj horký, zatímco kožený úchyt v ikonické imperiální zelené dodává každému doušku sofistikovaný šarm. Víčko s erbem Christofle a doplňky v podobě kovového brčka a kartáčku pro snadné čištění činí z tohoto šálku nejen praktického, ale i luxusního společníka, který můžete mít vždy po ruce. Dostupné v Atelier Potten & Pannen — Staněk, Senovážné náměstí 976/31, Praha.

PHILIPS 65OLED860  Zažijte neuvěřitelně realistický obraz, minimalistický design a jedinečnou technologii Ambilight, která promění každý film nebo koncert, který se rozhodnete sledovat v pohodlí domova, v dechberoucí zážitek. Tento stylový OLED televizor nabízí špičkový panel, zvuk jako z kina a navíc si letos odnesl hned dvě prestižní ocenění — Red Dot a iF Design Award 2025. Philips 65OLED860 je zkrátka televize, která vás vtáhne do děje. philips.cz

JANJA PROKIĆ  Hlavní roli v kolekci šperků Amor Fati má můra, noční motýl. Tvor, který je opředen mýty a významy. A také temný les, hvězdy a srdce. Tyto symboly mohou metaforicky navigovat při cestě ven z temnoty. Šperky Amor Fati se tak mohou stát amulety, které svým významem posunou svého nositele vpřed. Pečetní prsten Hvězdný les s růženínem a ze 14k zlata a diamanty je výrazným zástupcem celé kolekce.

DJUSIE  Inovativní Cucumber Slice je lehký a hedvábný oční krém, který osvěžuje a chrání pokožku. Rozjasňuje unavené kruhy pod očima a dodává silný náboj vitality. Cucumber Slice je vhodný pro všechny typy a věkové kategorie pleti a díky vysokému obsahu antioxidantů skvěle funguje také jako produkt pro zdravé stárnutí. Kombinace oleje z opuncie a oleje z okurkových semínek účinně posiluje jemnou pokožku v okolí očí. Značku DJUSIE založila Katja Kokko, přední skinfluencerka a zároveň průkopnice holistické péče o pleť. Exkluzivně na greenwave.cz.

PŘEDPLATNÉ

Roční předplatné časopisu dolCevita — 10 čísel za cenu

ENVY THERAPY ANTIAGING T.N.T

Inovativní a transformační dvoufázová receptura vyvinutá odborníky z Envy Kliniky s účinky medicínského peelingu viditelně omlazuje a reparuje pleť během spánku. Zatímco odpočíváte, produkt stimuluje produkci kolagenu, snižuje viditelnost jemných linek a vrásek, opravuje nerovnoměrnou texturu a přispívá k celkové revitalizaci pleti. Navíc obsahuje adaptogenní houby pro maximální intenzitu buněčné výměny a exfoliaci bez podráždění. K dostání na envytherapy.com.