Dolce Vita 2023 05 hideaway

THE X6NEW

Radost z jízdy

BMW X6 M60i xDrive: Kombinovaná spotřeba paliva dle WLTP: 12,3–11,4 l/100 km. Kombinované emise CO2 dle WLTP: 279–258 g/km.

form

028—design is in the air vyražte za svými cíli z dokonalého letištního interiéru

032—vize syntetického věku váza Elišky Janečkové jako labutí píseň starých pořádků

036—rodinný podnik na návštěvě u mistrů čalouníků firmy Polstrin

054—let the bamboo in skleněný bambusový háj v podání sklárny Brokis

082

Hadí žena v hlavní roli nekonečného příběhu Bulgari Serpenti.

build wear

058—architektura jako lék budova, ve které najdete své ztracené zdraví

062—bludiště pozemský ráj existuje v hotelu Mauna Kea

042

Vaše každoroční dávka designu z Milána.

068—tropické formy Taju Spasskovou uhranula architektura na Madeiře

076—karlínská svatyně kamenný butik značky Byssine je interiérovým skvostem

080—čas na piknik francouzská kultovní značka Jacquemus zve na venkovní posezení

104—cesta kolem světa vaše cestovní výbava si zaslouží zacházení v rukavičkách

live explore

118—arabeska na vodě organický interiér nizozemské královské jachty

120—kartáček & přezůvky s sebou na dovolené v domech, které psaly historii

128—news co si pořídíte do obýváku tento měsíc

130—nuno & álvar gurmánské speciality severního Portugalska servíruje resturace Cozinha das Flores

134—módní zen v rytmu tokia Pavel Brejcha potkává v Japonsku své vnitřní já

140—letoviska hotely, které posouvají standardy současného luxusu

156 114

Plus One Architects čarují v Karlových Varech.

Dvojité jubileum fotografky Dity Pepe

152—svědectví nejslavnější čínský umělec ve zcela jiném světle

162—mix vaše měsíční dávka kulturních zážitků

164—když dvanáct nestačí hodinky se čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem jsou pro opravdové cestovatele

162—must-read vydejte se po stopách současné české architektury

REDAKCE

šéfredaktorka Lenka Šubrtová

art director Róbert Kováč

editorka Tereza Finková

vedoucí redaktor architektura & design Adam Štěch

redaktoři

Petr Jansa, Václav Rybář

FASHION

fashion supervize

Petra Balvínová

Pavel Brejcha, módní návrhář

SPOLUPRÁCE

autoři Vladan Šír, Klára Tománková, Eva Slunečková, Taja Spasskova, Jan Trakal

fotografové

Filip Šlapal, Filip Hlad, Honza Zima, BoysPlayNice, Julius Filip, Radek Úlehla, Petr Hrubeš, Petr Karšulín

VYDAVATEL

Miloš Štěpař New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3, 120 00 Praha 2

TISK

Tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9 -Letňany

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 436/3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz

jméno.příjmení@dolcevita.cz

DISTRIBUCE

PNS a.s.

PŘEDPLATNÉ V ČR

SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00 Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz

REGISTRACE

MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502

Podávání novinových zásilek povolila Česká

pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96

DOLCEVITA.CZ

sociální sítě instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

INZERCE

obchodní ředitelka

Michaela Hromádková michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

manažerka distribuce, výroby a logistiky

Monika Matějková monika.matejkova@newlookmedia.cz

prodejní cena 120 Kč / 5 eur

vychází

5. 5. 2023

„Pokud se chcete poznat, odjeďte do Japonska.“

hideaway

Cestování je pohyblivý svátek. Moje nejvíc nejoblíbenější činnost. Miluji hotely. Bělostné povlečení, stříbrné konvice na kávu, mramorové podlahy, nadýchané ručníky a čerstvé květiny. Hemžení hostů i personálu.

Jsem ale také „happy camper“. Vychutnám si rozkošnické povalování na terase v hlubokých křeslech B&B

Italia elegantního hotelu Il Sereno s výhledem na jezero Como, která (včetně bezchybného interiéru) navrhla designérka Patricia Urquiola. A naprosto stejně spokojená jsem, když zavěsím svou oblíbenou, zářivě tyrkysovou hamaku s výstižným názvem Ticket to the Moon mezi dva stromy a do noci poslouchám postupně utichající koncert přírody. Pikniky na pláži se západem slunce, toulání po horách, spaní na palandách. Už vím, že v horském potoce mýdlo nesmeju a přiznám se, že hotelovou kosmetiku prozkoumávám jako první.

Všechna ta místa mají jeden společný jmenovatel – ústící k připodobnění ke svátku. Nepracuji, toulám se časem, vychutnávám příval všeho nového. Nemusím nic. Chci vše. Jsem unešená

barevnou kombinací, kterou na modrém talíři vytvoří pestrobarevná rajčata v Provence.

Budu neúnavně hledat nejvyšší vrchol města, abych pak mohla obdivovat jeho rozlehlost, klikaté uličky a restauraci se „zajisté“ nejlepším výhledem.

Ať už to máte jako já, nebo dáváte přednost dovolené na míru, v našem květnovém čísle vás zasytíme tipy na cesty po celém světě. Budou vždy okořeněné dávkou designu, zajímavé architektury, protknuté módními doplňky, v nichž vám při přesunu mezi báječnými místy bude dobře.

Naposledy se ohlížíme za milánským Salone del Mobile, ale zato zevrubně, přinášíme reportáž z královéhradeckého Polstrinu, kde si ani v nejmenším nemají čas hrát „na schovávanou“, doporučíme vám ta nejkrásnější místa na světě, kde byste se rozhodně alespoň jednou za život měli ubytovat, a ještě mnohem více. Budeme-li vám inspirací a dobrým průvodcem, jsme spokojeni.

více.

Budeme-li vám inspirací a dobrým

foto na obálce Filip Hlad styling Jano Kimák modelka Barbora Brusková / Elite model management Prague Body Sportmax, šperky Bulgari Serpenti

Konsepti Praha, Komunardů 32 Konsepti Brno, Heršpická 11d www.konsepti.com

Pro první edici naší nové rubriky Draft, která bude pravidelně představovat vybrané skici a kresby designérů, architektů a výtvarných umělců, jsme oslovili Jana Plecháče. Z šuplíku vytáhl kresbu své zbrusu nové vázy Abyss, kterou navrhl pro českou sklárnu Moser.

class

Nejnovější publikace Fashion Eye

z dílny Louis Vui on zve k návštěvě amerického Texasu. Fotograf Sean

Thomas vás prostřednictvím svých

snímků zavede nejen do světa kovbojů

a na trhy s dobytkem, ale i do měst

Houston a Marfa, které jsou baštou amerického modernismu.

reality show před pikolou, za pikolou

Dost bylo extravagantních modelů šitých jen pro účely módních de lé. Sestry Olsenovy se rozhodly udělat letní kolekci The Row tak nositelnou a reálnou, jak to jen jde. Základem modelů, jejichž kampaň se fotila v pařížských ulicích, se stala lehkost spojená s promyšleným výběrem látek a funkční design.

Slavná kabelka Peekaboo, inspirovaná dětskou hrou na schovávanou, slaví patnácté narozeniny. Za dobu své existence už získala mnoho podob a byla vyrobena z mnoha materiálů. V aktuální kolekci se můžete těšit na nové tvary, barvy, ale i jedinečné zpracování ze splétané kůže.

Vítejte na palubě Dolce Vita Air! Jakmile se pohodlně usadíte, chopte se číše šampaňského a z palubního menu si vyberte ty nejluxusnější novinky, které vám zpříjemní cestu.

text Petr Jansa, foto archiv značek

Co se limitovaných edic týče, nevyplatí se usnout na vavřínech. Proto buďte připraveni utkat se s ostatními sběrateli o jedny z hodinek Tank Normale Cartier ve skeletonové úpravě. Jsou vybaveny 24hodinovou komplikací ve tvaru slunce a půlměsíce a Cartier je uvádí v limitce 50 kusů ze zlata a 50 kusů z platiny.

Když se spojí francouzský design a italská řemeslná zručnost, vždy vznikne něco úžasného. Příkladem budiž květináče Terraco a Pots, které pro Vitru navrhl Thélonius Goupil. Sloupovité díly různých velikostí slouží také jako podstavce.

Značka O cine Universalle Buly je zvyklá uspokojovat oči zákazníků vybroušeným designem svých obalů a pokožku kvalitní kosmetikou. Teď se rozhodla uspokojit i chuťové pohárky, když ve spolupráci s čokoládovnou Maison Sève uvedla na trh mléčnou čokoládu.

Kim Jones spojil své síly s kreativním ředitelem značky Supreme Tremainem Emorym a společně vytvořili pánskou kolekci Dior Tears. Ta je jakýmsi dialogem mezi New Yorkem, Paříží a New Orleans a vzdává hold historické etapě, které napříč kontinenty vládl jazz.

Odstíny černé barvy i oblíbené zemité tóny. To vše letos v létě nechte vespod vašeho neceséru a vyzkoušejte líčení v ohnivých odstínech červené, se kterým přichází Chanel. Prozáří, osvěží a otevře oči.

Cestovatelské publikace Assouline, které vynikají svou jedinečnou pestrobarevnou gra kou titulních stran, asi není třeba představovat.

Novinkou ale je, že se šest nejprodávanějších dočkalo edice vonných svíček ve stejném designu. Nechybí Ibiza, Tulum nebo Marrákeš.

PRAHA 1 Pařížská 7, Na Příkopě 16 BRNO Česká 23 OSTRAVA Avion Shopping Park BRATISLAVA Avion Shopping Park, Eurovea

Není prvoplánově krásná, ale její tvář fascinuje už desítky let. Neproslula zdravým životním stylem, a přesto vypadá skvěle. Taková je Kate Moss, která se rozhodla podělit o své kosmetické rituály prostřednictvím vlastní kosmetické značky Cosmoss. Nově ji prodává Fann.

Ačkoliv je italská značka Zegna synonymem elegance, v jejím portfoliu najdete také outdoorovou kolekci, která nezklame ani při náročné sportovní aktivitě. Její součástí jsou trailové boty, na kterých Zegna spolupracovala s kanadskou značkou norda™ a v nichž si užijete běh i horské túry.

Doby, kdy hodinky s logem Gucci vyvolávaly posměch, jsou dávno pryč. Letošní novinky si nezadají s nejkomplikovanějšími modely slavných manufaktur. Modelu 25h nechybí věčný kalendář, g-Timeless MoonlighT zase zobrazuje místo a čas narození svého majitele, pro kterého vzniká na míru.

stylový výběh

design is in the air

Po třech letech uzavírek byl loni konečně otevřen zbrusu nový Terminál 1 coby vlajková loď pařížského

letiště Charlese de Gaullea. Vaší pozornosti by ovšem

neměly ujít ani novinky na druhém terminálu, o jehož podobu se postaralo studio Chzon.

Není žádným tajemstvím, že Paříž do svého hlavního letištního uzlu investuje obrovské peníze, protože olympiáda je doslova za dveřmi a covidové uzavírky byly ideální příležitostí na odstartování rozsáhlých renovací. Terminál 1 byl zapovězen turistům opravdu dlouho, ale o to víc dechberoucí je výsledná proměna. Část z roku 1974, která se z hlavní kupole roztahuje do sedmi satelitů jako pomyslná chobotnice, prokoukla designově i technologicky. V loňském

žebříčku nejlepších letišť se CDG umístilo na pátém místě, ale postupné odkrývání novinek naznačuje, že napřesrok by si mohlo výrazně polepšit. Cílem je maximálně zpříjemnit pobyt lidem, kteří chtě nechtě musí strávit na letišti hodně času. Nadchnout je, inspirovat a taky trochu hýčkat, aby utratili nějaké to euro.

Odletový salonek Terminálu 2G si vzalo do parády francouzské studio Chzon vedené interiérovou architektkou Dorothee Meilichzon. Na 1300 m2 ⟶

text Václav Rybář, foto archiv studia Chzon

se zrodila oslava jedinečného pařížského stylu. Fontánky, oblouky, klikatící se sloupy nebo rafinované skulptury protínají obrovský prostor a nechávají oko návštěvníka radostně těkat. Sezení v modrých tónech odkazuje na šedesátá a sedmdesátá léta, skulptury studia Les Simonnets se vpíjejí do koberců a jejich „kořeny“ zároveň fungují jako lavičky, na masivních stolech jsou narýsované šachovnice a u nich dokonce i počítadla tahů kombinovaná se zásuvkami a USB konektivitou. Užitný design, který zaujme a nepřekáží, je všude kolem vás a trpělivě čeká, až ho sami objevíte. Dokonce i povinně rozmístěné hasicí přístroje a namotané hadice zprvu působí jako dekorace, než pochopíte,

že prostě jen stojí na správném místě a jsou přirozenou součástí mizanscény. Na liduprázdných fotkách vás z atmosféry zlatých šedesátých vytrhne jen máloco, ale stačí se podívat z okna na klasický letištní frmol a opět se ocitnete v neodbytné současnosti. Studio Chzon odvedlo špičkovou práci. A pokud by se vám snad zdálo, že ty hrbolaté sedačky daly přednost formě před funkcí, můžete posedět u fontány na kovových křesílkách v jedovatě zeleném odstínu, která jako by z oka vypadla typickému mobiliáři pařížských parků. Letištní haly se tak opět stávají prodlouženou náručí Paříže, která vás radostně přivine, nebo vás naopak neochotně vyšle vstříc dalšímu dobrodružství.

Obrovský murál inspirovaný francouzskou malířkou Soniou Delaunay definuje celý prostor odletové haly. Freska je plná schematicky načrtnutých letištních symbolů a do sebe se vlévajících ranvejí, které nemají začátek ani konec. Její minimalismus netrčí drze do prostoru, ba naopak, organicky doplňuje vše ostatní.

Kolekci keramických

závěsných umyvadel

s odkládací plochou

najdete na ravak.cz

vize syntetického věku

Příroda

zažívá těžké časy. V projektu Throphy of a Synthetic Age to reflektuje designérka Eliška Janečková, jejíž kolekce váz je labutí písní starých pořádků i přípravou na přestup do nového věku.

Přirozená evoluce je příliš pomalá pro rychle se měnící svět, který jsme si vytvořili k uspokojení svých potřeb. Koexistence s člověkem prostředí kolem nás dlouhodobě nesvědčí a neduhy se začínají hlásit o slovo. Ty tam jsou časy, kdy měla příroda volné pole působnosti a dostatek času na zahojení ran.

„Žijeme na poškozené planetě, která čelí ekologické krizi vyznačující se masivním úbytkem biologické rozmanitosti. Toxicita je naší přirozeností,“ říká designérka Eliška Janečková v projektu Throphy of a Synthetic Age. Do kolekce tří váz propsala bolestivé otázky o budoucnosti soužití člověka s jeho okolím. Odpovědí jsou objekty, jež kombinují ručně foukané sklo s hliníkem a 3D tištěným plastem. Vize syntetického věku Elišky Janečkové obnáší inženýring přírody, který vnímá jako jedinou možnou evoluci.

text Eva Slunečková, foto Samuel Alexander Petráš

Eliška Janečková vystudovala Akademii designu v Eindhovenu a ve své práci se zabývá takzvaným „spekulativním designem“. Kolekci váz Throphy of a Synthetic Age právě vystavuje v muzeu Den Bosch v nizozemském 's-Hertogenbosch.

DONGO | design Studio Segers

Venkovní modulární sedačka Dongo vám umožní nepřeberné možnosti uspořádání. Díky této flexibilitě je ideální pro venkovní prostory všech velikostí a tvarů.

Todus showroom

Na Zátorách 5

Praha 7

www.todus.cz

text Adam Štěch, foto archiv Wallpaper & Zara

kam dál?

Časopis Wallpaper má o cestování co říci. Vždyť už od roku 1996 představuje pravidelně na svých stránkách ta nejzajímavější místa z celého světa spojená s designem, architekturou, uměním, gastronomií nebo luxusním ubytováním. Po několika řadách svých vlastních

cestovních průvodců přichází s novou edicí Where to Now, která vznikla ve spolupráci s módní značkou Zara. Prvních pět průvodců zavede zvídavé cestovatele do pěti netradičních lokalit včetně britského Brutonu, amerického města Ojai, španělské Galicie, japonského ostrova

Naoshima a africké Namibie. Publikace nejsou typickými průvodci, ale spíše vizuálními portfolii jednotlivých lokalit, které zachytili přední současní fotografové jako Salva López, Luis Díaz Díaz, Pia Riverola, Den Niwa, Kent Andreasen a Sophie Green.

rodinný podnik

Absolutními vítězi Cen

Czech Grand Design 2022

se stala mladá autorská

dvojice Lexová & Smetana

za kolekci sedacího

nábytku Hide and Seek.

Hravý design křesla, lenošky a pohovky by se

však nikdy nenadechl

k životu nebýt dokonalého

řemeslného zpracování

ve firmě Polstrin.

Rozhodli jsme se, že se na úspěšnou kolekci Hide and Seek podíváme opravdu zevrubně a přímo u zdroje. Poté, co se zástupci Polstrinu spolu s designéry Terezií Lexovou a Štěpánem Smetanou vrátili z milánského Salone del Mobile, vyrazili jsme za nimi do Hradce Králové. Právě tam, v okrajové čtvrti Kukleny, se nachází sídlo firmy a výroba zároveň. V průmyslové budově, která byla postavena v roce 1957 a v níž až do počátku 90. let sídlila společnost Dřevotvar, vzniká už 30 let zakázkový sedací nábytek na míru, který svou kvalitou i designem směle konkuruje věhlasným světovým značkám. Kromě čalounických dílen tu mají skvěle vybavený showroom rozprostřený na dvou podlažích, příjemnou kavárnu a dokonce

také nedávno otevřený malý boutique hotel Mezi švy vybavený samozřejmě místními produkty.

Ještě předtím, než jsme s fotografem vyrazili na průzkum terénu, povídali jsme si s designéry o tom, jak se vlastně ke spolupráci s královéhradeckým Polstrinem dostali a jak taková kooperace mezi malým studiem a zavedenou firmou probíhá. „Polstrin jsme oslovili v roce 2020, když jsme hledali někoho, kdo nám vyrobí náš ateliérový projekt, kolekci modulárních lounge chairs Infinite. Potřebovali jsme pomoct s pěnovou výplní a čalouněním,“ vypráví dvojice. „Tady nám ve všem vyšli vstříc, byli ochotni vyslechnout nás a okamžitě našemu projektu přizpůsobit výrobu. Konzultovali s námi každý ⟶

text Tereza Finková, foto Julius Filip

1 Pěnové výplně jsou jednou z vrstev čalounění.

Terezie Lexová a Štěpán Smetana zapózovali na svém křesílku z kolekce Hide and Seek. V pozadí čalouník pan Zdeněk.

krok, jezdili jsme na střihové zkoušky a nakonec jsme náš společný výrobek představili na Designbloku 2020.“

Terezie ještě zdůrazňuje, že ačkoli je Polstrin větší firma, novinky se tu rychle uvádějí v praxi, a to díky energickému a nadšenému majiteli Karlu Pacákovi ml. (viz box Tři generace Pacáků). „Když nás Terezie se Štěpánem před třemi lety požádali o vyvzorování Infinite, přesvědčil mě jejich přístup, pokora, logické myšlení i to, že upřednostňují funkční design, který se bude prodávat, před ateliérovými experimenty,“ chválí mladé tvůrce Karel

Pacák ml. Hide and Seek, jež vynesla designérům kýžené ocenění a Polstrinu nominaci v kategorii Výrobce roku, už pak vznikla přímo jako „in house“ návrh. „Na české poměry působí kolekce Hide and Seek až nevídaně – jako závan hravé, ničím neředěné kreativity reflektující

příjemně emotivní interpretaci čistě funkčních forem,“ uvedl publicista a zástupce odborné poroty kategorie

Designér roku David Kalista a dodal: „Úspěšné kolekci předcházela naprostá

tvůrčí svoboda, kterou se vedení značky

Polstrin rozhodlo designérům v rámci svého zadání poskytnout.

Pro Polstrin ale není vazba na současnou českou designérskou scénu žádnou novinkou. Už před lety pro něj navrhoval Jan Čtvrtník, který za sofa Moara získal ocenění Designér roku 2008. Firma má v portfoliu i několik návrhů od Jiřího Pelcla (Snug Chair, modulová sedačka Mini nebo postel Frame), v minulosti se tu na chvíli ohřála také Helena Dařbujánová. A mezi studenty, kteří se na ně často obracejí, stále vyhlížejí nové talenty.

Během naší návštěvy jela výroba na plné obrátky – pod rukama čalouníků zrovna dostávalo pevné kontury křesílko Hide and Seek, objednávka do dětského pokoje. Terezie se Štěpánem při té příležitosti obdivovali kvality strečové potahové látky v temně vínovém odstínu, kterou si pro něj klienti vybrali. Pracovalo se ale i na jiných zakázkách, takže jsme mohli vidět různé fáze výroby sedacího nábytku.

Až na jednu výjimku, kterou je novější CNC stroj, z něhož vyjíždějí střihy, jež se digitalizují v počítači, a který tedy ⟶

3 Počáteční práce na konstrukci křesílka Hide and Seek. 4 Sbírka střihů pro jednotlivé modely frimy Polstrin. 5 Zátiší z krejčovské dílny. 6 Jedna ze švadlen právě prošívá kůži na čalounění jídelní židle. 7 Pan Zdeněk trpělivě a s přesností připravuje kostry pro čalounění.

nahradil nůžky ovládané člověkem, je vše ostatní ruční práce. U šicích strojů sedí šikovné švadleny, kterými pod rukama procházejí kůže, především od dánského producenta Sorensen, a potahové látky. V případě konkrétního výrobku, jako je Hide and Seek, se jedná o strečové materiály od španělské značky Crevin nebo z dánského Kvadratu. Mimochodem, tato společnost si vymiňuje proces schvalování toho, jaký výrobek je hoden se do jejich textilií obléknout.

Protože Polstrin drží prst na tepu doby ve všech směrech, má také vyřešeno, kam se zbytkovým materiálem. Jedním z odběratelů je například designér obuvi

Oldřich Vojta, jehož boty a kabelku oblékla první dáma Eva Pavlová při

inauguraci jejího manžela. Některé zbytky putují do chráněných dílen, něco ale zůstává přímo v Polstrinu, kde se z něho šijí oblíbené kolekce tašek a kabelek.

V patře pod švadlenami je další rozlehlá dílna, kde se připravují kostry pro čalounění. Dřevěné části dodává externí truhlárna, ty se pak oblepují molitany a pěnami. Vše s absolutní jistotou a mistrnou řemeslnickou přesností čalouníků, kteří ve firmě pracují 20 i 40 let a stejně jako v jiných oborech, také tady panují obavy, zda je bude kým nahradit, až tato generace odejde do důchodu. Z jedné věci ale Karel Pacák ml. obavy nemá, a to jsou zákazníci, kteří konečně začali důvěřovat českým výrobkům a naučili se ocenit domácí kvalitu.

Kolekce Hide and Seek si naschovávanou nehraje. Naopak má své čestné místo ve druhém patře showroomu Polstrin.

Tři generace Pacáků

Karel Pacák ml. (na obr.) je synem zakladatele Polstrinu, Karla Pacáka st. Ten ji začal budovat přesně před 30 lety, tedy v roce 1993 na základech bývalého podniku Dřevotvar, který odkoupil. Dnes je mu 87 let a v budově, kde firma sídlí, pracoval od roku 1958, kdy nastoupil do Dřevotvaru jako čalouník. Je autorem jedné z nejúspěšnějších kolekcí sedacího nábytku z 80. let, Klasik, na kterou v původní podobě ještě občas můžete narazit u někoho doma, Polstrin má ale v nabídce její upgradovanou verzi. Pokud bychom šli ještě hlouběji do historie rodiny, zjistíme, že Pacákovi vlastnili továrnu na koženou galanterii v Třebechovicích, druhá linie rodiny měla pekárnu a koloniál. Oba podniky však vzaly za své s příchodem komunistů.

Dnes ve vedení firmy, jež čítá 70 zaměstnanců, pracují kromě Karla Pacáka ml. také jeho synové David a Ondřej. Zatímco první jmenovaný má na starosti výrobu, technologie a design, Ondřej se zabývá ekonomickou stránkou úspěšného rodinného podniku.

servis polstrin.cz , lexovasmetana.cz

text Adam Štěch, foto archiv studií & značek, Adam Štěch

Konec dubna je pro kreativní tvůrce, designérské značky i výrobce nábytku a doplňků z celého světa milníkem. Na jeden jarní týden všichni opustí své ateliéry a kanceláře a vyrazí do Milána představit svou tvorbu a pokochat se produkcí konkurence.

velkolepý návrat

Campo Base

Šest italských interiérových designérů se setkalo pod kurátorským dohledem Federiky Saly v expozici Campo Base. Autoři Massimo Adario, Giuliano Andrea dell'Uva, Eligostudio, Marcante-Testa, Hannes Peer a Studiopepe vytvořili imaginární pokoje, ve kterých pomocí nábytku, materiálů a atmosféry vyprávěli své vlastní kreativní příběhy. Místnost od Studiopepe (na obr.) byla založena na rozmanitém užití materálů a tvarů.

studiopepe.info

Fondazione Sozzani

Tvorbu zcela neznámého italského výtvarníka a designéra Augusta Bettiho (1919–2013) znovuobjevila galerie Sozzani. V expozici mohli návštěvníci vidět unikátní a doposud nikdy nevystavené ukázky futuristického nábytku z 60. let i pozoruhodná kinetická a optická abstraktní díla. fondazionesozzani.org

Artemide

Také v tradičních interiérových showroomech na Corso Monforte bylo plno. Značka Artemide zde mimo jiné představila novou kolekci svítidel Dreispitz podle návrhu věhlasného architektonického studia Herzog & de Meuron ze Švýcarska. Dreispitz je funkční řešení, které umožňuje vytvářet gra cké kompozice kombinující horizontální a vertikální prvky. artemide.com

Bottega Veneta

Italský luxusní výrobce Bottega Veneta pokračuje pod kreativním vedením Matthieua Blazyho ve spolupráci s designérskou legendou Gaetanem Pescem. Společně vytvořili v prostorách jejich butiku instalaci Vieni a Vedere (Přijít a vidět). Jakási artificiální grota návštěvníky zavedla ke dvěma unikátním kabelkám, též podle návrhu Gaetana Pesceho. bottegaveneta.com

Moser

Jan Plecháč debutoval v rámci svého nového kreativního angažmá ve sklárně Moser s unikátní vázou Abyss. Vystavil ji v galerii Rossany Orlandi, kde doplnila řadu světových designérů. Autor se inspiroval hloubkovým volným potápěním na nádech a vytvořil mohutný objekt s jasně

artikulovanými geometrickými tvary, ve kterém se skrývá velká, nepravidelně tvarovaná bublina. Evokuje hlubokou koncentraci a nádech potápěčů, kteří se spouští do hlubin moře. Zároveň Plecháč navázal na tradici Moseru použitím jejich typické modré barvy. moser.com

Cassina

Ikonická značka

Cassina letos

soustředila pozornost na svou klasickou řadu

iMaestri, která slaví

50. let. V rámci ní vyrábí licencované re-edice

velkých jmen historie designu včetně Le Corbusiera, Charlotte

Perriand, Charlese

Rennie Mackintoshe

nebo Gerrita Rietvelda.

Ve spolupráci s Patricií

Urquiolou vytvořila

značka v paláci Broggi

působivou scénografii

vyprávějící příběhy legendárních objektů.

cassina.com

Dimore

Během pár let, co se milánského design weeku účastní interiérové studio Dimore, se staly jejich expozice legendou. Letos ve své rok staré centrále vystavilo studio hned několik velkolepých instalací inspirovaných konkrétními evropskými městy. Kromě špičkového výběru historického nábytku a výtvarného umění zapojili designéři do celkového zážitku také hudbu, vůně nebo umělý vítr. dimorestudio.eu

Bomma

Milánské Studio Salaris si vzalo na starost pobodu expozice české sklářské značky Bomma. V elegantní instalaci na výstavě Euroluce představila pod kreativním vedením Václava Mlynáře několik nových kolekcí, jako jsou Ama, Buoy, Divina, či spolupráci s italskými experty na zpracování kovů ze značky DeCastelli, kteří si vzali do parády svítidla Pyrite.

bomma.cz

Herman Miller

Showroom americké nábytkářské značky Herman Miller zaplnily historické materiály z archivu, mapující progresivní korporátní styl této legendární firmy včetně ikonické práce Alexandera Girarda. Koncepci a výběr si vzala na starost americká editorka Kelsey Keith, která se nyní u Herman Miller stará o kurátorské aktivity. hermanmiller.com

Loewe

Kreativní ředitel španělské luxusní značky Loewe, J. W. Anderson, je doslova posedlý řemeslem. Ukázal to i letos v rámci působivé instalace v paláci Isimbardi, na níž představil desítky redesignů starých židlí, které oblékl do měkkých kabátků z rozmanitých textilních materiálů. Zájem o ně byl velký. I přes jejich vysoké ceny dosahujících desítek tisíc eur byla řada z nich během naší návštěvy již prodána.

loewe.com

Teatro Albers

AMO, nová kurátorská platforma Ambry Meddy a Veroniky Sommarugy, představila svůj debutový projekt ve spolupráci s nadací Josefa a Anni Albersových. Výstava Teatro Albers, v prostorách školy pro jeptišky Istituto Marcelline Tommaseo, prezentovala některá současná díla, včetně stoliček od Marca Camparda, které odkazují k pedagogické činnosti této designérské dvojice.

teatroalbers.com

Marimekko

Od prvních skic až po kompletně vybavenou jídelní tabuli. Tak představila finská značka Marimekko svou novou kolekci porcelánu a textilu ve spolupráci s německou a v Barceloně žijící výtvarnicí Sabine Finkenauer. Její abstraktní, ale zároveň velmi hravé grafické motivy vytváří ideální balanc forem i barev a jsou aplikovány na jednoduchý porcelán nebo prostírání.

marimekko.com

Galeria Philia

Meditativní atmosféra provázela expozici Desacralized v podání galerie Philia. Ta společně vystavila v prostorách kostela z 11. století San Vittore e 40

Martiri na zakázku vytvořená díla 20 tvůrců, včetně amerického návrháře Ricka Owense a ukrajinského studia Faina či Elsy Fouloun (na obrázku její svítidla).

galerie-philia.com

DDAA

Japonské studio DDAA si vzalo pod drobnohled stoličku „model 60“ od značky Artek a v prostorách Dropcity ji představilo v několika desítkách vtipných a praktických variacích. Obrovské množství nápadů, jak upravit tento jednoduchý kus nábytku, bylo vskutku úctyhodné. dskmtg.com

Ingo Maurer

Po několika letech absence se do Milána vrátila kolekce kultovní značky Ingo Maurer. I přesto, že její zakladatel už není mezi námi, originální nápady týmu určitě nechybí. Potvrzuje to také nová řada závěsných svítidel Signature, jež byla k vidění na Euroluce a která pokračuje v charakteristické gestické estetice této mnichovské legendy. ingo-maurer.com

Made by Fire

Český design se neztratil mezi světovou konkurencí v rámci dlouho očekávané výstavy Made by Fire. Její bohatě

členěnou instalaci v podání Maxima

Velčovského a studia edit! nešlo v budově muzea Triennale di Milano přehlédnout. Když jste prošli „slavobránou“ tvořenou historickými výjevy ze skláren, ocitli jste se v prostoru zasvěceném současnému českému sklu a porcelánu. Obsáhlá expozice s mnoha symbolickými motivy představila tvorbu nejenom české špičky, ale také studentů a zatím ještě ne příliš známých tvůrců s odkazy do současných výzev českého spotřebního průmyslu. madebyfi re.eu

Hermès

Oproti loňské instalaci byla ta letošní minimalističtější a skromnější. I tak ale designéři francouzského módního domu opět vykouzlili působivé výstavní prostředí, tentokrát vytvořené z roxorových drátů. Mezi novými produkty nás zaujala židle Ancelle d’Hermès od dánské designérky Cecílie Manz, která vytvořila fortelnou kompozici z kůže a masivního dřeva. hermes.com

Cristina Celestino

Tenisový klub Bonacossa od významného milánského architekta Giovanniho Muzia se stal pozadím pro autorskou instalaci lokální designérky Cristiny Celestino. Ta každý rok během Salone del Mobile obsadí ve městě nějaké zapomenuté místo, které oživí

v kontextu své vlastní tvorby. Artdecová architektura tenisového klubu přilákala především spoustu nadšenců do architektury. V jeho interiérech mohli objevit hned několik nových projektů této úspěšné milánské designérky. cristinacelestino.com

Louis Vuitton

Francouzský módní dům obsadil prostory honosného paláce Serbelloni, ve kterých opět prezentoval svou kontinuální kolekci Objets Nomades. Kromě děl od Raw Edges, bratrů Campanových, Marcela Wanderse nebo Zanellato/Bortotto vztyčil Louis Vuitton na dvoře paláce unikátní prefabrikovanou instalaci navrženou architektem Marcem

Fornesem ze studia THEVERYMANY.

louisvuitton.com

Vytvořte jedinečný estetický celek.

Spotřebiče Gaggenau: každý kus je dokonalý, společně jsou výjimečné.

The difference is Gaggenau. www.gaggenau.cz

Yamagiwa

Japonská jednoduchost a čistota se v expozici značky Yamagiwa propojila s nezaměnitelnou estetikou amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. O papírový stánek značky se postaral slavný japonský architekt Shigeru Ban. Papírové trubice a klasická „wrightovská“ vitráž se staly pozadím pro ucelenou kolekci architektových svítidel Taliesin vytvořených ve spolupráci s nadací slavného amerického architekta.

yamagiwa.co.jp

Dior

Interiér paláce Citterio ve čtvrti Brera se proměnil ve fantastickou krajinu značky Dior. Francouzský designér Philippe Starck tam představil další pokračování jejich vzájemné spolupráce. Židle Miss Dior byly zavěšeny od stropu na lanech, které s nimi pohybovaly a na pozadí digitální projekce vytvářely jakýsi nábytkový tanec. Zároveň byla uvedena také kolekce křesílek Monsieur Dior.

dior.com

Loro

Piana

Módní značky čím dál tím více spolupracují s produktovými designéry. Jedním z takových letošních překvapení byl projekt italské značky Loro Piana s argentinským tvůrcem Cristiánem Mohadedem. Jak v jejich butiku na Via Montenapoleone, tak ve velkorysém výstavním prostoru na Via Moscova společně představili kolekci sedacího nábytku a speciální limitovanou edici proutěné kabelky Arca. To vše v působivé instalaci jakýchsi proutěných totemů.

loropiana.com

Grohe

Do prestižního muzea umění Pinacoteca di Brera přivezla značka GROHE své velkolepé lázně. V každém rohu nádvoří byly umístěny čtyři kostky s vnitřními prostory, kde byla vystavena exkluzivní řada GROHE SPA. Kromě představení produktů, se kterými lze vytvářet luxusní domácí wellness na míru, značka svou vodní expozicí demonstrovala své poselství, kterým je „Voda zdrojem zdraví“.

grohe.com

Gaetano Pesce

Životní optimismus legendy italského designu byl vidět v Miláně téměř všude. Potkali jsme ho nejenom v jeho instalaci pro značku Bottega Veneta, ale i na Triennale, kde společně se značkou Meritalia vytvořil instalaci EVERYTHING IS GONNA BE ALRIGHT, jejímž ústředním motivem byla radost ze života. meritalia.it

Alcova

Letos se Alcova, v posledních letech nejočekávanější výstavní projekt (pod kurátorským dohledem Valentiny Ciuffy a Josepha Grimy), usídlil v opuštěném komplexu jatek Ex-Macello di Porta Vittoria, které se v následujících letech promění v areál sociálního bydlení a umění. V nepřeberném množství expozic a produktů nás zaujala instalace Expériences Immobilesod studia DWA, které vsadilo na celkový senzorický zážitek spojený s vůněmi. leseauxprimordiales.com

Flos

Drobná a praktická polohovatelná lampa Bilboquet je výsledkem první spolupráce kanadského designéra Philippa Malouina s italskou značkou Flos. Malouin chtěl vytvořit svítidlo určené předevěším mladým lidem.

Aby je svým designem oslovil, navrhl exibilní svítidlo, které je založené na magnetických spojích umožňujících jeho snadné a rychle nastavení. Nezapřel inspiraci důvtipným designem svého velkého vzoru Achilla Castiglioniho.

fl os.com

G-Star

Maarten Baas se spojil s módní značkou G-Star a představil projekt More or Less, v rámci kterého vystavili v prostorách kostela San Paolo Converso privátní jet celý potažený denimem, odkazující ke kritice nadměrného užívání soukromých letadel. Zároveň vytvořil sérii kabinetů z recyklovaného denimu připomínajících siluetu kalhot.

Extraperlo

Koncept Extraperlo vstoupil do svého finále. Po několika úspěšných ročnících se madridský designér a zakladatel tohoto projektu Jorge Penádes rozloučil retrospektivou celé výstavní platformy a to společně ve spolupráci s kurátorkou Matyldou Krzykowski. Jednotlivá

vstoupil Jorge

díla designérů, ale i teoretiků, která měla jediné omezení, aby se vešla do krabice od bot, vystavil v rámci expozice Drop City a jak jinak než v krabicích od bot. Po celou dobu trvání se Extraperla zúčastnilo více jak 40 rozmanitých tvůrců. extraperlo.org

Droog 30

Skupina holandských designérů Droog slaví 30 let své existence. Když v roce 1993 představila tato neobyčejná kreativní platforma své interiérové objekty plné sarkastického humoru, nastartovala éru současného konceptuálního

designu. Během Salone oslavila své výročí výstavou v Triennale di Milano pod kurátorskou taktovkou Marie

Cristiny Didero

a Richarda Huttena.

droog.com

the bamboo in

Zbrusu novou kolekci svítidel značky Brokis navrhla jedna z nejvlivnějších japonských designérek Fumie Shibata. Interiér se díky ní promění v bambusový háj.

S japonskou designérkou jsme se setkali jen nedlouho poté, co návrh na kolekci Bamboo Forest představila v janštejnské sklárně. Nejen z názvu, ale také z realistických tvarů je jasné, že se inspirovala typickou asijskou travinou. Jednotlivá vertikálně orientovaná svítidla tvoří bambusový stonek s charakteristickým prstencem, v němž se světlo proudící ze zdroje jemně odráží.

Po kolekcích Awa a Bonbori je to v pořadí již třetí soubor svítidel, který Fumie Shibata pro Brokis navrhla. Spolupráce české sklárny s úspěšnou japonskou designérkou se přitom neodvíjela obvyklým způsobem, kdy výrobce zadá návrh na produkty. Před více než pěti lety to bylo naopak: designérka sama oslovila skláře s tím, že by pro ně ráda něco vytvořila.

Kolekce Bamboo Forest sestává ze šesti svítidel s různými polohami kolének na stéblech, jež lze kombinovat do kompozic, ale fungovat mohou i jako solitéry.

text Vladan Šír, foto archiv Brokis let

„V Japonsku není obvyklé pracovat s tak velkými skleněnými výrobky,“ vysvětluje svou motivaci designérka. „Zajímalo mě, jak se vyrábějí, chtěla jsem zkombinovat své nápady s řemeslnou zručností českých sklářů, a tak jsem Brokis oslovila.“ Před pěti lety pro českou značku vytvořila celkem tři návrhy, z nichž si sklárna vybrala ten, z něhož pak vznikla Awa. Druhou kolekci Bonbori si už u japonské designérky objednávali sami janštejnští se zadáním vytvořit soubor exteriérových svítidel. Letos přibyla třetí kolekce Bamboo Forest a zdá se, že nebude poslední. Fumie Shibata si práci na velkých skleněných objektech zamilovala stejně jako sklárnu uprostřed Vysočiny a její řemeslníky. „Líbí se mi, že

pokaždé, když přijedu do Brokisu, snaží se tam neustále rozvíjet něco nového, hodně experimentují s materiály, recyklací,“ říká. „Vždy si odvážím novou inspiraci.“

Doma se nejvíce proslavila svým minimalistickým stylem, v němž kombinuje moderní technologie s tradičními japonskými prvky. Navrhla řadu výrobků pro známý obchod Muji či oblý teploměr pro značku Omron, pracuje jako kreativní ředitelka hotelu 9 Hours využívající technologii obytných kapslí. Na práci v Evropě ji láká fakt, že zdejší značky vyrábějí produkty s delší životností než v Japonsku, kde se klade mnohem větší důraz na trendovost. „S takovým přístupem u japonských klientů moc neuspěji,“ říká designérka.

1 Japonská průmyslová designérka Fumie Shibata řídí od roku 1994 v Tokiu vlastní ateliér Design Studio S. 2 Sklo má devadesátiprocentní průhlednost a je k dispozici v opálovém, hnědém a světle šedém kouřovém odstínu. 3 Variabilitu svítidel zajišťuje mimo jiné speciální konektor, který zjednodušuje instalaci větších souborů svítidel, údržbu a čištění, ale rovněž změnu jejich uspořádání.

servis brokis.cz , design-ss.com

cedule

konceptuální reklama na čtení

Inspirován klasickými americkými neony navrhl designér Maarten Baas nový výrazný poutač nad vstup do knihovny Neude v budově bývalé pošty v Utrechtu. Instalace s vtipnou gra kou, hravou typogra í a dynamickým osvětlením knihomolům napoví, co vše najdou uvnitř. maartenbaas.com

lahodná extruze

od těstovin k technologicky inovativní lavičce

Bello! je jméno nové hliníkové lavičky, kterou pro značku Hydro navrhl norský designér Lars Beller Fjetland. Byla vyrobena technologií extrudování hliníku, což je proces, při kterém se zahřátý kov protlačuje otvorem vytvarovaným podle požadovaného pro lu. Podobně jako při výrobě těstovin, kterými se norský designér inspiroval. K jejich tvarům odkazuje vroubkovaný eloxovaný povrch lavičky a k zemi jejich původu název kolekce. beller.no

brutální nádoby

francouzské ozvěny

Různě tvarované kusy skla jsou základem kolážovité kolekce váz Brut, kterou nedávno v losangelské galerii Marta představil americký designér Jonah Takagi. Ten s jejich vytvářením začal během svého rezidenčního pobytu v instituci Cirvav Marseilles, kde se mimo jiné inspiroval tvorbou architekta Le Corbusiera. ateliertakagi.com

směr design

jaká je designérská podoba amerického snu

Nábytek, který vychází z archetypální představy o americkém snu, navrhl pro galerii Carpenters Workshop ruský designér žijící v New Yorku Harry Nuriev z Crosby Studios. Jako primární materiál si vybral denim, který provází americkou moderní společnost na všech sociálních úrovních, od horníků po celebrity, již od poloviny 19. století. crosbystudios.com

zrcadlení

současný design v prostorách minulosti Jako kolize minulosti a současnosti je koncipována výstava současného designu Mirror Mirror: Re ections on Design v britském sídle Chatsworth. 16 mezinárodních

tvůrců reagovalo svými objekty na historické prostředí – Jay Sae Jung Oh použila hubební nástroje a vytvořila z nich kůží pokrytý trůn. saejungoh.com

Kolekce prémiového porcelánu Jubilee 275 Paradiso vznikla k 275. výročí společnosti Villeroy & Boch. Ikonické historické dekory spojila s moderními grafickými prvky, modrou barvou, která je pro značku typická a zářivou oranžovou, čímž vytvořila nový moderní design.

Chcete se dozvědět více?

Naskenujte QR kód do do svého telefonu

Produkty Villeroy&Boch zakoupíte v prodejnách Potten & Pannen - Staněk Atelier, Senovážné nám. 976/31, Praha 1 | Újezd 25, Praha 1 | Nový Smíchov, Praha 5 Obchodní 110, Čestlice | Rumunská 43, Liberec | Vaňkovka, Brno nebo na www.pottenpannen.cz

V Belgii vyrostlo léčebné a regenerační centrum

Warm Nest, za jehož podobou nestojí pouze slovenské studio Archekta a s ním příbuzné Ark-shelter, ale také neurovědecký konzultant Menno Cramer.

Všichni společně vytvořili udržitelnou budovu pro život, v níž klienti hledají ztracené zdraví.

Nenápadná dřevěná stavba, která svými rozměry spíše připomíná rodinný dům, se tak zařadila po bok dalších center Maggie, která pro organizaci Maggie care navrhlo již mnoho známých architektů. Frank Gehry, Zaha Hadid, Rem Koolhaas a nyní Viktor a Martin Mikovčákovi a Michiel De Backer. Do lepší společnosti se slovensko-nizozemský tým snad ani nemohl dostat. „Tento projekt lze vnímat jako momentku na dlouhém seznamu iniciativ na podporu regeneračního

designu, jako jeden kousek mozaiky, který má přispět k šlechetné cestě vytváření zdravého a léčivého prostředí,“ vyjádřil se odborný konzultant Menno Cramer. Architektonický koncept je postaven na myšlence „teplého hnízda“, prostoru, který není vtíravý ani invazivní, v němž se mohou lidé setkávat, přemýšlet, odpočinout si a načerpat síly. „Krásná myšlenka si vyžadovala architekturu, která ji dokáže nést jako schránka. Naším hlavním vodítkem se stala spolupráce ⟶

Terapeutické centrum Warm Nest stojí ve městě Knokke-Heist v Belgii. Interiér je kompletně dřevěný, má velká okna a několik světlíků.

text Tereza Finková, foto BoysPlayNice

s psychologem a architektem, který se dlouhodobě zabývá vlivem prostoru na podvědomí. Samotnému navrhování také předcházely analýzy a dlouhé diskuze o různých stupněch intimity jednotlivých místností. Důležité bylo vyjasnit si, co by měl prostor obsahovat a jak by se v něm měl pacient cítit. Nebyl to krátký proces, ale nedlouho po realizaci jsme si ověřili, že tento princip funguje,“ vysvětlují architekti.

Stavba se řídila modulárním konceptem Ark-shelter, tentokrát však z modulů o rozměrech 4 × 6 metrů, které dohromady tvoří přísný a racionální rastr, ale z pohledu pacienta je pohyb po domě plynulý a organický. Osciluje mezi dvěma vzájemně se prostupujícími atrii,

která vznikla vynecháním dvou vnitřních modulů této dvanáctipoziční mřížky. Ty byly vyneseny o úroveň výš, čímž architekti dosáhli nového stupně intimity. Rozhovory mezi pacientem a lékařem, jež se v nich odehrávají, tak mají jediného svědka – otevřené nebe. Projekt terapeutického centra Warm Nest také přináší nový pohled na udržitelnost. Ne však s ohledem na dřevo a jiné materiály nebo na skutečnost, že se většina částí ze stavby dá znovu použít. „Klíčem k této stavbě je pochopení skutečné udržitelnosti. Architektura, která nemá negativní vliv, a dokonce může být regenerační, aby poskytla lepší zdraví budoucím uživatelům a generacím,“ zdůraznil Menno Cramer.

1 Nejen zvenku, ale také vnitřním vybavením a uspořádáním připomíná stavba rodinný dům. Použité smrkové dřevo pochází z Česka z Kloboucké lesní. 2 Ptačí pohled dobře ukazuje, jak architekti vyjmuli z danáctipoziční mřížky dva moduly a místo nich vznikla otevřená atria (3). 4 Minimalistický objekt z modulů má fasádu obloženou dřevem.

CLAIRE A JOHN SI NAVRHLI SVOU VYSNĚNOU KOUPELNU

CLAIRE A JOHN SI NAVRHLI SVOU VYSNĚNOU KOUPELNU

NAŠI PROFESIONÁLNÍ

NAŠI PROFESIONÁLNÍ

PARTNEŘI JI REALIZOVALI

PARTNEŘI JI REALIZOVALI

GROHE ESSENCE WARM SUNSET

GROHE ESSENCE WARM SUNSET

NAJDĚTE SVÉHO PROFESIONÁLNÍHO PARTNERA GROHE PRO BEZPROBLÉMOVOU INSTALACI.

NAJDĚTE SVÉHO PROFESIONÁLNÍHO PARTNERA GROHE PRO BEZPROBLÉMOVOU INSTALACI.

S kompletními koupelnovými řešeními GROHE můžete popustit uzdu své kreativitě. Zaručují vám nadčasový design, dlouhou životnost a interiér dokonale přizpůsobený vašim potřebám. colors.grohe.com

S kompletními koupelnovými řešeními GROHE můžete popustit uzdu své kreativitě. Zaručují vám nadčasový design, dlouhou životnost a interiér dokonale přizpůsobený vašim potřebám. colors.grohe.com

K dispozici také v následujících barvách:

K dispozici také v následujících barvách:

bludiště

Toužíte po opravdovém ráji? Ten pozemský možná najdete v plážovém hotelu Mauna Kea na havajském Velkém ostrově. Tato špičková brutalistická stavba uprostřed Pacifiku se vám bude jen velmi těžko opouštět.

Když se asi po půlhodinové jízdě autem z letiště Kona ocitnete v poklidném areálu hotelu Mauna Kea, dýchne na vás opravdová pohostinnost havajských bohů, přírody i lidí. Starší usměvavá dáma vám zavěsí na krk tradiční věnec lei a usadí vás v otevřeném lobby, kterým dohlédnete až na přilehlou hotelovou pláž, zatímco lehký pacifický vánek chladí vaše tělo i duši po náročné, dlouhé cestě. Hotel

Mauna Kea (Bílá hora), který dostal své jméno po nedaleké sopce, nabízí již od poloviny šedesátých let špičkové služby na pozadí stejně kvalitního prostředí – jak toho přírodního, tak architektonického.

Během poválečného turistického boomu se do tohoto ráje na zemi zamiloval Laurance S. Rockefeller,

americký byznysmen a filantrop. Rozhodl se tady uskutečnit zde svou vizi přírodu respektujícího resortu, který by zároveň stimuloval rozvoj turismu na Havajských ostrovech. Jeho smělé plány zhmotnila významná architektonická kancelář Skidmore Owings a Merrill, která se v padesátých letech proslavila v New Yorku štíhlými prosklenými mrakodrapy ovlivněnými přísným mezinárodním stylem Ludwiga Miese van der Rohe. Zatímco v New Yorku stavělo studio SOM do výšky, na Havaji to bylo do šířky. Jako vedoucí celého ambicióznícho projektu byl vybrán architekt Edward Charles Bassett, který hotel koncipoval jako horizontální visuté město tyčící se nad nedalekou pláží. Dvě betonová

1 Hotel Mauna Kea byl vybudován v 60. letech na sopečném podloží nedaleko stejnojmenné sopky. Dnes disponuje vlastní pláží a rozlehlým golfovým hřištěm.

text a foto Adam Štěch

křídla jsou posazená vedle sebe tak, že mezi nimi vzniká prostorné atrium s propojenými galeriemi a zavěšenými schodišti obsluhujícími jednotlivé pokoje. Vznikl tak originální veřejný prostor, typický pro tropické oblasti. Chodby jako venkovní ulice jsou pokryté keramickými dlaždicemi a skrývají řadu příjemných zákoutí ale také služby včetně obchodů a několika restaurací. Palmy a další vegetace prorůstá tímto brutalistickým bludištěm a červení japonští kapři se v hojném počtu prohání v uměle vytvořených jezírkách v přízemí celého komplexu. Hotel se za dobu své existence stal legendou a jak jsme ostatně mohli sami slyšet, některé americké rodiny se do něj každý rok vracejí.

Za svou architekturu získala stavba v roce 1967 cenu Amerického institutu architektů a v roce 2007 byl hotel zařazen do výběru 150 nejvýznamnějších amerických staveb. Architektura je však pro většinu návštěvníků jen doplňkem celého zážitku v Mauna Kea. Stačí sejít jen pár schodů a dostanete se na privátní pláž. Nachází se zde jedna z nejlepších lokalit pro šnorchlování na celém ostrově. Pokud budete mít štěstí, ve dne zahlédnete želvy a v noci zase rejnoky manta, kteří sem připlouvají za světlem. Zpátky v hotelových interiérech můžete zase obdivovat bohatou sbírku tradičního oceánského umění, kterou zde od šedesátých let budovali respektovaní kurátoři.

2 Velké atrium je srdcem celého hotelu. V prvním podlaží se nachází recepce, tělocvična i vchod do restaurace Manta. 3 Tropický charakter stavby podtrhuje struktura navzájem propojených galerií a zavěšených schodišť. Interiéry navrhl architekt Davis Allen. 4 Po celém hotelu můžete najít řadu uměleckých děl, většina z nich pochází z pacifické oblasti. Kompletní sbírka čítá 1600 artefaktů, jejichž historii vám v hotelu rádi přiblíží i na pravidelných komentovaných prohlídkách.

servis Mauna Kea Beach Hotel, 62-100 Mauna Kea Beach Dr, Waimea, HI 96743, USA, od 22 000 Kč za noc, maunakearesort.com

text Adam Štěch, foto Philip Heckhausen, Leonardo Fino i

Dřevo jako moderní alternativa k oceli či betonu je hlavním prvkem nové kancelářské budovy na Grosspeterstrasse v Basileji. Fasádu budovy Swiss Re Next v Curychu tvoří zvlněné sklo.

O své současné kontextuální architektuře hledající dialog mezi

starým a novým přijede do Prahy na pozvání

organizace Kruh

pohovořit renomovaný

švýcarský architekt

Roger Diener z kanceláře Diener & Diener Architekten.

Zeptali jsme se ho na jeho tvůrčí minulost i současnost.

Studoval jste na prestižní curyšské škole ETH. Co vám to dalo?

Studium na ETH bylo opravdu zajímavé. V té době to bylo hodně o politické situaci a tématu sociologie v rámci architektury. Pracovat se sociology mi tehdy rozšířilo obzory. Asi o dva roky později pak nastoupil na ETH Aldo Rossi, se kterým jsme se opět vrátili k základům architektury. V té době existovala velmi silná generace architektů v Ticinu a racionalismus se vracel. Byl jsem tím ovlivněn, zejména architektem Luigim Snozzim, který tam také učil. Později v devadesátých letech jsem se na ETH vrátil sám učit. Velmi důležitým pedagogem na ETH byl v té době také původem Čech Miroslav Šik.

Jak je dnes strukturována vaše kancelář?

V roce 1976 jsem začal pracovat nejdříve v kanceláři mého otce.

Později jsem se stal jeho partnerem a potom jsem studio převzal. Začal jsem spolupracovat s mladšími kolegy, kteří se nakonec stali mými partnery.

Náš kreativní proces je velmi otevřený a je organizovaný jako jakýsi dialog. Máme permanentní tým asi sedmi lidí. Rádi pracujeme s mladými architekty a studenty, kterým nabízíme stáže. Velmi často se účastníme soutěží. Téměř 70 procent našich zakázek získáváme právě na základě vyhraných soutěží.

Od začátku sídlíte v Basileji?

Ano, ale také jsme otevřeli malou kancelář v Berlíně, protože jsme tam před lety vyhráli soutěž na dostavbu muzea přírodní historie. Většinu věcí ale navrhujeme v Basileji.

Inspirovala Basilej a její historické prostředí vaši tvorbu, která je často integrována do staré zástavby?

Myslím si, že to nemá nic společného speci cky se zkušeností z Basileje, ale spíše se zkušeností z města jako takového v obecné rovině. Naše práce byla od začátku zaměřená na město. Pro naši praxi se téma kritického pohledu na toto prostředí a jeho propojení se současnou architekturou stalo zcela esenciální. Zmínil bych například švýcarskou ambasádu v Berlíně, která

je založena na porozumění propojení starého a nového.

Můžete zmínit nějaký nedávný projekt, který tímto způsobem reaguje na historické prostředí?

Ve Švýcarsku přicházejí čím dál častěji klienti s přáním navrhnout dřevěné stavby z důvodů udržitelnosti. Není to tak typické pro město jako stavby z betonu, oceli nebo skla. Zároveň se musíme učit pracovat se dřevem a používat ho jinak než doposud. Například nedávno jsme navrhli jednu kancelářskou budou v Basileji, jejíž konstrukce a fasáda jsou celé postavené ze dřeva. Na stranu druhou její organizace navazuje na starší budovy v okolí. Také teď pracujeme v Basileji na velkém urbanistickém projektu proměny původního průmyslového areálu o rozloze 900 000 m 2 na novou rezidenční a kancelářskou čtvrť s deseti tisíci obyvateli. Myslím si, že téma obnovy míst, která ztratila svou původní náplň, je velmi důležité. Ostatně o těchto kontextuálních tématech historie a její obnovy bude také moje přednáška v Praze.

Vnitřní prostor stodoly architekti co nejvíce otevřeli a doplnili subtilními zásahy. Pásový vikýř z 90. let odstranili a nahradili ho prosvětlovacími šablonami, které přinášejí po celý den proměňující se světlo.

rekonstrukce2

„Rekonstrukce objektu bývalé kovárny a stodoly se prakticky celá odehrála svépomocí a navíc pouze ze starého materiálu, který byl na místě k dispozici. Přizvaný tesař, který měl dílo realizovat, se bohužel zranil pádem během prvního dopoledne na stavbě. Klient, profesně bohemista, jenž neměl mnoho zkušeností s řemeslem, se tak pustil do díla sám a s naší drobnou asistencí si se vším skvěle poradil. Dokumentace byla záměrně nakreslená tak, aby byla pokud možno jednoduše realizovatelná, což se v praxi až nečekaně osvědčilo,“ vzpomínají architekti Jan Holub a Tomáš Hanus. Celý projekt vznikal s respektem k udržitelnosti a místním zdrojům a z materiálu, který byl na chalupě k dispozici.

Během pěti let své existence dokončilo studio BYRÓ architekti několik projektů, mezi nimiž nás zaujala obnažená stodola v Pošumaví. Svou otevřenost si může dovolit. Stojí totiž osamocena v údolí řeky Blanice, společnost jí dělá jen ruina bývalého mlýna a okolní pastviny.

text Tereza Finková, foto Ondřej Bouška

Jeden resort.

Nekonečné cesty.

Vítejte v prémiovém prvotřídním resortu, který nabízí nepřekonatelné zážitky pro ty, kteří hledají pravý únik do Středomoří.

Výprava na pobřeží Jaderského moře, přizpůsobená vašim osobním potřebám, přinese řadu rodinných aktivit, romantických chvil i kulinářských zážitků, které si můžete nechat připravit na míru jen a jen podle vašich tužeb a požadavků.

NOVINKA: Nenechte si ujít speciální nabídku

-15% Sunshine Special a rezervujte si svůj příští pobyt už teď!

Hotel Pestana Casino Park od brazilského architekta Oscara Niemeyera ve Funchalu byl pro mě jednou z nejlepších destinací celého výletu. Návštěva překonala veškerá očekávání. Hotel je výraznou a futuristickou stavbou, která nekompromisně dominuje svému okolí a má čitelný organický rukopis. Přesto působí elegantně.

tropické formy

Mytický ostrov uprostřed Atlantického oceánu. Madeira. Návštěvníky

láká nejenom na své mikroklima

a nedotčenou přírodu, ale také na fantastickou architekturu. Fotografka

a výtvarná umělkyně Taja Spasskova

pro nás některé příklady jejích

architektonických skvostů zmapovala

během své nedávné návštěvy.

text & foto Taja Spasskova

Pro tuto stavbu Oscara Niemeyera jsou typické velkorysé geometrické tvary, které ji propojují s okolím. Celý areál působí jako přirozená součást přírody. V Casinu je také cítit Niemeyerova láska k umění a designu. Stavba obsahuje prvky uměleckých děl, jako jsou sochy a instalace, které jsou harmonicky sladěny s architektonickým designem. Detaily jsou promyšleny do hloubky a vše, kam oko dohlédne, má vysokou estetickou kvalitu.

Základní kámen pro nový hotel Pestana Carlton Madeira byl položen v roce 1968. 20. listopadu 1972 byl slavnostně otevřen za přítomnosti Almiranteho América Thomaze, prezidenta Portugalské republiky. Hotel je plný nesourodých prvků, moderna se tu míchá s místním koloritem. Nicméně budova má velice zajímavé detaily, zejména pokud jde o exteriérové části. Ve srovnání s hotelem Oscara Niemeyera, kde byl každý malý fragment promyšlen do detailu, v Pestana Carlton jsem si vzpomněla spíše na pražský Don Giovanni.

Umělecké centrum Casa Das Mudas je dílem významného portugalského architekta Paula Davida. Minimalistická stavba z roku 2004 se nachází v oblasti Calheta a je postavená na úpatí kopce. V kontextu okolní přírody a skal působí monumentálně. Je vidět již zdálky při jízdě autem po cestě, vypadá jako tmavá kostka, ale při bližším pohledu se rozrůstá do geometrického labyrintu s neuvěřitelným výhledem na oceán. Perfektně funguje barevné řešení stavby – šedá vyniká v kontrastu s modro-černou paletou krajiny.

Kruhová restaurace hotelu Pestana Carlton Madeira se tyčí nad mořem jako futuristický létající talíř.

Další příklad moderní architektury na Madeiře je budova Navio Azul, která svými kulatými balkony dynamicky expanduje do okolí. Bohužel se nám nepodařilo zjistit jejího autora.

Detaily organické konstrukce hotelu Pestana Casino Park, který postavil Oscar Niemeyer mezi lety 1966 až 1976, obsahují i karetní symboly.

Hotel Pestana Carlton vznikl na přelomu 60. a 70. let k uspokojení novodobého turistického ruchu na Madeiře.

update

fasáda jako pohyblivý závěs

Nepříliš kvalitní betonový kancelářský blok v Paříži ze 70. let získal současný kabát od francouzského studia Moussafir Architectes. Jeho fasádu pokryli tvůrci flexibilními perforovanými PVC závěsy, které vznikly ve spolupráci s nizozemským studiem Inside Outside. Budova za nimi skrývá kanceláře, showroomy a byty. moussafir.fr

dům bez domova

válka na Ukrajině rezonuje i v Antarktidě

Pod názvem Home Memories navrhlo kyjevské architektonické studio Balbek Bureau na antarktickém ostrově Galindez, kde se nachází ukrajinská výzkumná stanice Vernadsky, symbolický objekt znázorňující typický ukrajinský dům. Jakási konceptuální instalace „domu bez domova“ odkazuje k aktuální ruské válečné agresi na Ukrajině, kvůli které přišlo o domov tisíce lidí. Architekti použili vyřazenou nádrž od benzinu, umístili ji na skalní vyvýšeninu a orámovali ocelovou konstrukcí, jakousi siluetou tradičního domu, symbolu obyčejného života, na který teď bohužel mnozí obyvatelé Ukrajiny nemohou dosáhnout. balbek.com

car barn

stodola pro koně pod kapotou

Takový objekt by si přál každý milovník automobilů. Jeden britský sběratel vozidel značky Porsche si jím splnil sen. Oslovil studio Bindloss Dawes s přáním, aby na pozemku jeho památkově chráněného sídla z 18. století v Somersetu postavili garáž v podobě stodoly pro jeho sbírku vozů. bindlossdawes.com

sportu zdar

skládačka

inovativní design prefabrikovaného domu Museum International Rugby Experience v irském městě Limerick je věnováno této lokálně (ne)tradiční hře. Cenami ověnčení architekti studia Niall McLaughlin vystavěli muzeum z cihlového zdiva, které modulovali do forem, jež symbolizují sílu a energii této oblíbené kolektivní hry. niallmclaughlin.com

architektura jako otisk dynamiky pohybu

Černě natřená laminovaná dřevěná fasáda tvoří základ jednoduchého domu, který byl postaven podle návrhu studia Appels Architekten na břehu jezera v Bavorsku. Dřevěné panely (CLT moduly), jež tvoří kompaktní objem se šikmou střechou a velkými okenními otvory, byly vyrobeny v továrně a na místě pouze pospojovány. appels-arch.ch

Ulita

Obestavěný prostor 89,5 m3, 12 500 litrů úložných prostor, místo až pro čtyřčlennou rodinu. To vše na půdorysu 25 m2. Kouzlo spočívá ve třech výškových úrovních podlah, výšce přes 3,8 metru a integraci spotřebičů i nábytku. Vše, co potřebujete, už v Ulitě je. Nemusíte se stěhovat, stačí vstoupit a začít bydlet…

Od května možnost prohlídky Ulity v Líšnici u Prahy.

egoe-life.eu

karlínská svatyně

Čtyři roky po založení e-shopu s originálním konceptem beauty concierge se značka Byssine konečně dočkala vlastního kamenného butiku. Jeho vyladěný interiér patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době v Praze vzniklo.

Ačkoliv má pražský Karlín období největšího boomu za sebou, stále v něm vzniká něco nového. Zatím posledním přírůstkem na dlouhém seznamu cool bister a designových obchůdků je beauty concept store Byssine. Značka samotná sice existuje už od roku 2019, kdy ji založila bývalá auditorka Lenka Šťastná, v online prostředí se ale nemohla naplno projevit. Kosmetika totiž stále patří k těm několika málo druhům zboží, u nichž je před samotným nákupem zásadní senzorický test. Obzvláště pak, pokud investice do krému, séra nebo masky přijde vaši peněženku klidně i na několik desítek tisíc. A není to jen o jistotě, že za své peníze kupujete něco, co vaší pleti

sedne a bude lahodit čichovým buňkám. Jde o zážitek z nákupu. A buďte si jistí, že v přízemí kompletně přestavěného domu v Pernerově ulici bude nezapomenutelný.

Možná vám připadá, že označovat obchod s luxusní kosmetikou za svatyni je trochu přehnané. Pokud se ale ponoříte hlouběji do historie tohoto místa, zjistíte, že opak je pravdou. V obvodových zdech dvou klasicistních domů stojících v přímém sousedství průmyslových hal se totiž ukrývají zbytky sakrální stavby, které odolaly i přestavbě vnitřku budovy.

Představě o svatyni je věrný také interiér concept storu, jehož hlavní místnosti dominuje velkorysý dřevěný stůl připomínající oltář. I když do prostoru ⟶

Interiér obchodu Byssine je promyšlen do těch nejmenších detailů. O jeho podobu se postarala výtvarnice a filmová set dekoratérka Nora Sopková, která si na pomoc přizvala architekty Martina Petříka, Tomáše Kotrče a celou řadu zkušených umělců a řemeslníků.

text Petr Jansa, foto Filip Šlapal

skvěle zapadá, na míru vyroben nebyl. „Jde o vintage kousek, který léta sloužil k oddávání novomanželů na radnici jednoho severočeského města,“ vypráví jeho příběh Lenka Šťastná. Na pomoc s koncepcí interiéru přizvala výtvarnici a filmovou set dekoratérku Noru Sopkovou, jejíž jméno je pojem hlavně ve světě filmových kulis. Vytvořila totiž řadu scenérií pro takové hity, jako seriál Carnival Row, filmy Královská Aféra či 3 sezóny v pekle a v roce 2020 byla dokonce nominována na Oscara a cenu BAFTA za výpravu satirického snímku z období nacistického Německa Králíček Jojo.

K samotné realizaci karlínského butiku pak Sopková přizvala architekty Martina

Petříka a Tomáše Kotrče i celou řadu

zručných řemeslníků a umělců, kteří její nápady dotáhli k dokonalosti. „Podobně jako kosmetické produkty v nabídce Byssine, jež jako by sahaly hluboko do minulosti a lůna přírody, aby okouzlily naše smysly a poskytly pleti to nejlepší, je každý kus nábytku sám o sobě sochou či obrazem,“ přibližuje Nora Sopková svůj přístup k výběru mobiliáře. Co se vintage kousků týče, krom dřevěného stolu jsou to židle s měděnou částí nosné konstrukce pocházející s největší pravděpodobností ze severozápadní Evropy nebo nově čalouněná křesílka původně z Vídně. Další mobiliář byl butiku vyroben na míru zručnými truhláři, pasíři, kameníky či sklenáři. „Jde o odkaz na staré techniky a tradiční postupy, které jsou zde

1 Středobodem hlavní místnosti je masivní dřevěný stůl, který byl na jedné radnici v severních Čechách používán při svatebních obřadech. Za ním má své místo modro-zlatý kabinet se skládacími dvířky, který prostoru na míru vytvořila Aneta Soukupová. Nad stolem se pak vznášejí svítidla s papírovými širmy od Jana Fišera.

přetaveny ve zcela současné kusy,“ říká. Například kovová mříž od Víta Plešingra v případě potřeby prostor rozdělí a navodí klientům dojem intimity, aby si mohli v klidu užít individuální expresní rituály, které v Byssine do budoucna plánují nabízet. Na dvířkách kabinetu se zase podepsala restaurátorka a zlatička Aneta Soukupová, která dřevěné desky zbylé po frézování proměnila v plastické obrazy.

A když je řeč o obrazech, jeden site specific namaloval Václav Hendrych. Vše osvětlují svítidla Flos i stropní světla opatřená papírovými širmy od Jana Fišera.

Tím nejdůležitějším, proč celá tahle nádhera vznikla, však zůstává kosmetika. Za modro-zlatými dvířky se ukrývají vzácné produkty španělské high-endové

eko kosmetiky Ayuna, kterou Byssine na českém trhu výhradně zastupuje. Sousední vitrínu zaplňují z velké části flakóny rakouské lékárenské značky Saint Charles, která zažívá velký boom. Nechybí rakouská „high-vibe“ kosmetika Max & Me, Agent Nateur americké vizionářky Jeny Covello nebo minimalistická a mixovatelná péče španělské značky Alex Carro. Spodní police patří vonným svíčkám Atelier Oblique a na protější straně vedle kamenného umyvadla najdete svíčky losangeleské značky Boy Smells. To už jsme ale opět u pouhého popisu, který nestačí. Ideální bude do karlínského butiku vyrazit a jeho magickou atmosféru si užít osobně všemi smysly.

2 Menší ze dvou místností je opticky oddělena originální posuvnou mříží, skrz kterou je možné spatřit obraz od Václava Hendrycha i pracovní stůl s vintage křesílkem. 3 Zakladatelka a majitelka Byssine Lenka Šťastná.

servis Byssine, Pernerova 136/45, Praha-Karlín, byssine.com

„Zákazníkům chceme nabídnout mnohem víc než jen kosmetické produkty. Jde nám o ucelený zážitek, který odpovídá holistickému přístupu značek, jež zastupujeme. Je pro nás důležité, abyste se vkročením do prodejny ocitli v jiném světě.“

čas na piknik

Nová kolekce venkovního nábytku a doplňků značky Jacquemus byla nafocena v domě Oscara Niemeyera v Rio de Janeiru.

Základem nové interiérové a outdoorové kolekce nábytku a doplňků jedné z nejpopulárnějších módních značek současnosti je spolupráce s italským výrobcem venkovního nábytku, společností Exteta. Ta totiž propůjčila re-edici své slavné kolekce Locus Solus, která vznikla v roce 1964 podle návrhu italské architekty a designérky Gae Aulenti. Tento špičkový příklad

italského designu zlatého poválečného období si Jacquemus nechala pro své účely vyrobit v charakteristické bílo-žluté barevnosti, odkazující na hedonistická léta evropské smetánky 60. let strávená u Středozemního moře. Součástí nové kolekce jsou také další kožené doplňky včetně nádobí, mís, různých nádob či klíčenek a dalších dekorativních předmětů.

Zatímco většina módních značek se na milánském design weeku předháněla se svými instalacemi, Jacquemus v tichosti představil svou první home kolekci.

text Adam Štěch, foto archiv značky

Ponoř se do hlubin zvuku.

Více informací získáš na našich prodejnách nebo na www.iWant.cz

Svetr, sukně a kabelka, vše Fendi; náhrdelník, 616 000 Kč, prsteny, 56 700 Kč a 232 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper

Před 75 lety se do dámských šperkovnic vplížil mytický had, své hladké tělo záhy ovinul také kolem kožených doplňků a stal se nedílnou součástí DNA italského šperkařského domu. Bulgari Serpenti píše nekonečný příběh, na jehož nové kapitoly všichni netrpělivě čekáme.

hadí žena hadí žena

Šaty, boty a kabelka, vše Prada; rukavice, Dolce & Gabbana; náhrdelník, 616 000 Kč, Bulgari Serpenti Viper

foto Filip Hlad, styling Jano Kimák

Sako a boty, obojí Chanel; kabelka, 83 000 Kč, Bulgari Serpenti Reverse

Sako, Dior; kabelka, náušnice, hodinky, prsteny, vše Bulgari Serpenti

Body, Sportmax; náramky, 542 000 Kč a 419 000 Kč, náušnice, 197 000 Kč, náhrdelník, 628 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Seduttori; prsteny, 56 700 Kč a 419 000 Kč, náhrdelník, 616 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper

Šaty, kabelka a boty, vše Ferragamo; náhrdelník, 227 000 Kč, náramky, 1 552 000 Kč a 1 650 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper; hodinky, 200 000 Kč, Bulgari Seduttori; náramek, 2 094 000 Kč, Bulgari Serpenti Tubolare

Svetr, Fendi; náušnice, 197 000 Kč, Bulgari Serpenti Seduttori; náhrdelník, 616 000 Kč, Bulgari Serpenti

Šaty, Dolce & Gabbana; náramek, 228 000 Kč, Bulgari Serpenti Tubogas; náhrdelník, 603 000 Kč, Serpenti Seduttori; náramky, 837 000 Kč a 160 000 Kč, Bulgari Serpenti Viper

Sako a sukně, obojí Louis Vuitton; náušnice, 197 000 Kč, Bulgari Serpenti Seduttori

Sako a šortky, obojí Celine; hodinky, 514 000 Kč, Bulgari Serpenti Tubogas

Náušnice, 197 000 Kč, Bulgari Serpenti Seduttori; prsteny, 129 000 Kč, 419 000 Kč, 256 000 Kč a 232 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper; prsten, 296 000 Kč, Bulgari Serpenti Seduttori

Svetr, Fendi;náhrdelník, 616 000 Kč, prsteny, 56 700 Kč a 232 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper

Šaty, Gucci; brýle, Celine; rukavice, Dolce & Gabbana; náhrdelník, 2 122 000 Kč, prsten, 443 000 Kč, náramek, 1 650 000 Kč, vše Bulgari Serpenti Viper; hodinky, 200 000 Kč, Bulgari Serpenti, Tubogas

supervize Petra Balvínová

asistent

Michal Hancovský

make-up a vlasy Michaela Ohemová

modelka

Barbora Brusková / Elite model management Prague produkce Patrik Bureš / CASHonly production

kolekce

léčivá koupel

Maďarská značka Omorovicza má své kořeny pevně spjaté s Budapeští a tamními léčivými prameny, jejichž pozitivní účinek na lidský organismus je známý už více než 2000 let. Právě kultura termálních koupelí inspirovala novou řadu, jejíž součástí je i hojivý a zklidňující Budapest Bath Oil (1700 Kč / 100 ml, prodává Ingredients).

opulentní elixír

Parfém, který kdysi exkluzivně pro hollywoodskou divu Avu Gardner vytvořil Paul Vacher, se díky spolupráci Le Galion s nadací The Ava Gardner Trust dočkal znovuzrození. Nová kompozice vůně L’Astre (4840 Kč / 100 ml, prodává Myskino) stojí na směsi jasmínu, tuberóze, ylang-ylang a květu pomerančovníku, ke které je přidané afrodiziakální koření.

Podzimní

manželů Meierových pro Jil Sander se točí kolem napětí mezi protiklady a nalézání průsečíku kontrastujících prvků.

Po sezónách plných sportovního a streetového stylu se do pánské módy opět vrací stará dobrá elegance. Vyniká precizním krejčovským uměním a nezapře v sobě genderově fluidní diskurz.

Siluety a objemy našly inspiraci v couture krejčovině, do jednotlivých kousků pak pronikl i nenápadný a neokázalý glamour.

text Petr Jansa, foto archiv módních a kosmetických značek

oslnivá dimenze

Jedna z nejslavnějších vůní historie, kterou před třiceti lety pro značku Mugler vytvořil Olivier Cresp, se dočkala nové podoby. Angel Elixir (2690 Kč / 50 ml), který mají na svědomí dvě ženy, je nečekanou transformací původního gurmánského parfému, který růžový pepř, bílé květiny a dřevité nóty umocněné ambrovou složkou posouvají zase o kus dál.

dvojitá dávka

Celkem osm unikátních odstínů, z toho pět červených, najdete v nové kolekci tekutých rtěnek od Giorgio Armani. Lip Maestro Satin (1120 Kč, prodává Douglas) v sobě pojí maximální péči a intenzivní barvu držící až 12 hodin. To vše díky inovativní technologii tenké vrstvy a dvojitého gelu, která našla inspiraci ve složení přípravků pro péči o pleť.

Rafinovaný minimalismus, který je značce Jil Sander vlastní, podpořila dvojice designérů odnímatelnými límci nebo třeba stříbrnými šperky v podobě broží a náhrdelníků.

Zatímco na nádvoří historického paláce Serbelloni vyrostl při příležitosti prezentace značky Louis Vui on organický pavilon navržený Marcem Fornesem, uvnitř byla k vidění novinka od Marca Newsona. Jeho Kabinet kuriozit je dalším z výsledků spolupráce, která započala v roce 2014. Letošní novinka vypadá zvenku jako objemné zavazadlo, její interiér ale připomíná

kabinet kuriozit

Kromě deseti novinek, o které se letos rozrostla kolekce Objets Nomades, představil módní dům Louis Vui on na Salone del Mobile v Miláně jedinečný hybrid kufru a skříně, pod jehož designem je podepsán Marc Newson.

modulární policový systém Quobus, který designér v roce 2021 navrhl pro Galerii Kreo. Po otevření kufru se totiž objeví prostor zaplněný devatenácti boxy různých velikostí, jež jsou potaženy kůží (na výběr jsou různé barvy) a představují ideální prostor pro uložení knih, prezentaci uměleckých děl či suvenýrů z cest. Boxy lze vyjmout a přeskládat více než tisíci různými způsoby.

Australský rodák Marc Newson je jedním z nejúspěšnějších designérů současnosti. Časopis Time ho dokonce zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Pracoval pro desítky prestižních značek a stojí třeba i za designem hodinek Apple Watch.

text Petr Jansa, foto archiv značky

PLEŤ ŠŤAVNATÁ JAK HRUŠKA

móda na dovolené

Fontána di Trevi, Gízská nekropole, brazilské muzeum od Oscara Niemeyera i celá řada dalších míst se na krátký okamžik proměnila v přehlídková mola luxusních módních značek. Inspirujte se jimi při plánování vaší další cesty.

LOUIS VUITTON

Brutalistní areál postavený v letech 1959–1965 dle návrhu amerického architekta Louise Kahna se stal dějištěm přehlídky Louis Vui on Cruise 2023. Zařadil se tak po bok dalších slavných lokací, kde si Nicolas Ghesquière zvykl prezentovat své mezikolekce. V uplynulých letech to bylo třeba muzeum Miho v Japonsku, TWA Flight Center v New Yorku nebo Muzeum moderního umění v brazilském Niterói. Institut pro biologické studie

pojmenovaný po Jonasu Salkovi, vynálezci vakcíny proti dětské obrně, je vystavěný z betonu a doplněný o dřevěné obklady. Centrální nádvoří, kolem kterého se táhnou čtyřpodlažní budovy, je osově rozdělené umělým kanálem ústícím do jezírka, za nímž se rozprostírá výhled na Tichý oceán. Právě ten učaroval i Ghesquièrovi, který Salkův institut zalitý zlatavým světlem zapadajícího slunce považuje za svou hlavní inspiraci.

text Petr Jansa, foto archiv módních značek

Salkův institut pro biologické studie, La Jolla, Kalifornie, USA

DIOR

Šestadvacet metrů vysoká brána působí v nočním osvětlení starodávně, byť byla vystavěná až v letech 1911 až 1924. Tvoří ji kombinace žlutého čediče a železobetonu a i když dnes patří k těm nejoslavovanějším památkám Bombaje, v minulosti byly chvíle, kdy by ji místní nejraději strhli. Byla totiž vybudována jako připomínka návštěvy krále Jiřího V. v tehdejší Britské Indii. Kreativní

ředitelka domu Dior Maria Gracia Chiuri si Bombaj jako místo pro prezentaci kolekce fall 2023 vybrala záměrně. Chtěla vzdát hold indickému ateliéru Chanayka,

který ve městě sídlí a se kterým už léta spolupracuje na tvorbě ručních výšivek. Přehlídka se tak stala tvůrčím dialogem, který se proměnil v nejbohatší vyšívanou kolekci v historii značky. Indické vlivy se však u Diora neobjevily poprvé –v 60. letech to byl Marc Bohan, který se inspiroval místním folklórem. Při příležitosti letošní přehlídky se prostor před bránou zaplnil dvěma dlouhými pestrobarevnými koberci tvořenými květinovými mandalami, na jejichž konci vyrostla ještě jedna menší brána pokrytá patchworkovou výšivkou. ⟶

Brána Indie, Apollo Bandar, Colaba, Bombaj, Indie

CHANEL

Ještě když Chanelu vládl Karl Lagerfeld, bylo zvykem, že jsou přehlídky Métiers d’art jsou prezentovány na lokacích rozesetých po celém světě. Země subsaharské Afriky je ale v historii značky novinkou. Ačkoliv si Afriku pro představení kolekce vybral i Dior (Egypt) a Saint Laurent (Maroko), volba Chanelu mnohé překvapila. Možná i proto, že Senegal samotný byl až do 60. let pod francouzskou koloniální nadvládou. Virginie Viard však výběr lokace vysvětlila vlivem, který na ni mělo setkání se senegalskými umělci

a zároveň i řemeslo místních obyvatel, jež se promítlo také do modelů. Ty byly představeny v brutalistních prostorách Starověkého justičního paláce v centru Dakaru, který byl postaven dle projektu Pierra Roux-Dorluta

a Daniela Badaniho v roce 1957. Jeho strohá fasáda kontrastuje s interiérem protkaným 99 sloupy a mozaikovou podlahou složenou z modrozelených dlaždic. Stavba je jedním z posledních mohykánů, kteří odolávají dakarským developerům. Přehlídka módní značky bezesporu pomohla k její záchraně.

Starověký justiční palác, Dakar, Senegal

Vaše stylové módní out ty a neceséry s luxusními kosmetickými přípravky si zaslouží zacházení

v rukavičkách. Pro převoz na víkendový výlet proto využijte „Dolce Vita choice“ cestovních zavazadel.

koncept & styling Klára Tománková foto Honza Zima

ledvinka Sling bag, Montblanc, 28 000 Kč

batoh Discovery, 56 500 Kč a cestovní taška Keepall Bandoulière 50, 69 000 Kč, obojí Louis Vuitton

taška Sunshine Medium Shopper, Fendi, 62 700 Kč

víkendová taška R.M.S. Weekender, Hermès, 177 000 Kč; dekorace Hand Study, 6820 Kč a 7400 Kč, Medecine.studio

asistent fotografa: Tomáš Nosek

modelka: Barbora Nosková Mosorjaková

Za zapůjčení outfitů děkujeme značce Port of Stars.

batoh, Fendi, 44 900 Kč

sedm kreací

Postupně jsme v redakci vyzkoušeli všech sedm variant a možná i díky nadcházející prázdninové sezóně jsme našli největší zalíbení v překrásné vůni, kterou namíchala trojice parfemářek kreativního studia Flair. Rital Date je poctou Itálii, jejím vůním a gastronomii. Tato návyková svěží a jiskřivá kreace voní po sicilských citronech, bazalkovém pestu, fenyklu, olivovém oleji, oreganu

a pistáciové zmrzlině. Pozadu nezůstala ani nejnovější Dea, Sud & Sun, kterou stvořila parfemářka Anne-Sophie Behaghel. Ta nás po prvním „očichání“ přenesla do jižní Francie. Akord pastisu, šťavnaté zelené fíky, moře i pižmo se v této vůni nesou na sladké a nenasytné vlně. Zvláštní cenu za originalitu získal extrakt Gueule de Bois, což je francouzský výraz pro kocovinu.

Parfémové extrakty Versatile Paris jsou unisexové, moderní a minimalistické. Zakladatelka značky Coraile Frébourg vybrala pro každý z nich jiný nos.

text Tereza Finková, foto archiv značky

Parfémové extrakty od Versatile Paris lze zakoupit v parfumérii Myskino na Vinohradské 24, Praha 2 nebo na e-shopu myskino.cz.

dílna na sny

Rčení o zlatých českých ručičkách se v showroomu se zlatnickou

dílnou JK Jitka Kudláčková v budově Filadelfie na pražské Brumlovce mění v realitu. Rodinné zlatnictví vzniklo

před více jak třiceti lety, kdy prakticky z ničeho vybudovali manželé

Mlynarčíkovi prestižní značku.

V době, kdy Dušan Mlynarčík poznal svou ženu Jitku, o zlatničině nic nevěděl.

Když pak viděl, jak u zlatnického stolu z nehezkého drátu vytváří krásný prsten, nenacházel slov. Právě tradiční zlatničina známá z dob první republiky je tím, na čem svou firmu vybudovali.

„Při ruční výrobě zlatník vytváří šperk ze zlatých polotovarů, například drátu, plechu nebo takzvaného lenka, což je tyč s profilem 5×5 mm nebo i slabší.

Polotovar pak zlatník válcuje, řeže či protahuje,“ přibližuje, co vše předchází

tomu, než se zákazník může pokochat pohledem na blýskavý klenot.

Právě i díky firmám jako JK Jitka Kudláčková se tradiční řemeslná práce pomaličku vrací do popředí

zájmu. Do výroby si berou na stáže učně z různých zlatnických škol, aby si vyzkoušeli skutečnou šperkařskou práci. „Jde o to, že ve škole se sice naučí základy, což je určitě důležité, ale pracují pouze s mosazí či stříbrem. Teprve v praxi si osahají, jaké to je pracovat se zlatem. Zlatníkem se člověk

stává postupně a vyžaduje to trpělivost a nadšení. Někteří v sobě mají skutečně velkou dávku kreativity a jsou schopni i designovat, jiní se věnují opravdu jen výrobě.“ A nutno dodat, že v JK se učí od skutečných mistrů svého oboru.

Někteří mají za sebou zahraniční zkušenosti a každý z nich má svůj specifický rukopis. Což je také důvod, proč je zlatnictví schopno nabídnout širokou škálu šperků. Vyberou si jak vyznavači klasiky, tak moderněji nebo sportovně zaměření lidé či romantici.

vůně kosmické

extrakt kultovního parfému

První parfém od značky Marc-Antoine Barrois si sice vypůjčil jméno největšího Jupiterova měsíce, hlavní inspirací mu však byla jízda po Lago Maggiore. Koncentrovanou novinkou teď Quentin Bish splácí dluh. Ganymede Extrait voní tak, jak si představuje výbušnou atmosféru tohoto tělesa. ingredients-store.com

dvacet odstínů červené

Chanel doplňuje řadu rtěnek Allure Velvet o nové barvy

Matná a zářivá zároveň. Taková je barva, kterou za sebou už dvanáct let zanechává rtěnka Rouge Allure Velvet. Docílit této paradoxní duality se podařilo díky patentovanému složení, ve kterém nechybí ultrajemné a perleťové pigmenty, ricinový olej nebo bambucké máslo. Základem kolekce je šest ikonických odstínů, z nichž se jako tóny stupnice rozehrává čtrnáct bohatých barevných variací – od jemné a delikátní béžové a růžové až po intenzivní karmínovou. chanel.com

nečekané spojení

dotek slunce

ze zkumavky

nové složení a delší výdrž bronzerů Dior

Tiami prsten s diamanty Golden Sun

V květnu dorazily do butiků Bulgari nové módní doplňky. Pohrávají si s variacemi nejrůznějších materiálů, které dokáží zachytit kouzlo světla. Odvážný kreativní přístup reprezentují modely

ikonických kabelek v designu

šperkařská značka podlehla kouzlu džínoviny Minerální pigmenty a výtažky z květů divoké macešky stojí za výdrží a efektem zdravého lesku, který pleti dodává šest nových odstínů pudru Forever Natural Bronze. Letní limitka vyniká nejen složením, ale také designem pudřenek, jejichž víčko je polstrované látkou připomínající ra i. dior.com

Patch Denim, u nichž se džínovina objevuje jako couture prvek. bulgari.com

Zlatému prstenu ve tvaru slunce z dokonale leštěného 14kt zlata dodávají naprosto unikátní třpyt tři lab-grown diamanty. Prsten vytvořil hlavní šperkař a designér značky Tiami, Milan Nováček. Kromě možnosti zakázkové výroby, ze které je také tento kousek, najdete v portfoliu Tiami mnoho stálých kolekcí. tiami.cz

až na dřeň potenciálu

Na vrcholu žebříčku nejzelenějších českých měst se drží už několik let. Také proto padla pro koupi letní rezidence volba právě na Karlovy Vary. Kombinace množství zeleně, historického dědictví a uvolněného rytmu života, který rok co rok rozpumpuje lmový festival, se zdála mladému investorovi ideální stejně jako spolupráce se studiem Plus One Architects.

Většinu roku žije majitel ve Švýcarsku, kde pomáhá budovat start-upové podniky, a tak mu klid lázeňského města naprosto vyhovoval. „Nejen v Praze vznikají zajímavé projekty. Vždycky jsme rády, když se objeví osvícený klient se zakázkou mimo metropoli a dopřeje nám volnou ruku,“ začíná vyprávění architektka Kateřina Průchová a její kolegyně Petra Ciencialová ji doplňuje: „Zpočátku jsme se držely víc při zemi a s majitelem se oťukávaly. Jsme přece jen zvyklé, že lidé architektonické studio často osloví s velmi přesnou

představou o podobě svého bytu nebo domu a architektovi tak svazují ruce. V průběhu bylo velmi příjemné zjišťovat, jak může spolupráce fungovat, když v ní panuje oboustranná důvěra a respekt jako v tomto případě.“ Především díky tomu vedla rekonstrukce ke vzájemné spokojenosti.

Jako první se zakladatelky ateliéru Plus One Architects podívaly na půdorys, jehož kvalitní zpracování je alfou a omegou každého jejich projektu nezávisle na tom, zda se jedná o rekonstrukci či novostavbu. „Naším cílem je vytvořit ⟶

Odkrytá omítka působí jako abstraktní umělecké dílo. Jeho sílu podporuje zarámování do jinak čistě bílé výmalby i doplnění jednoduchým křeslem Hiroi, které pro Cappellini navrhlo české studio Janský Dunděra.

text Eva Slunečková, foto Radek Úlehla

vkusný a fungující interiér v kontextu kvalitního půdorysu,“ odpovídá Kateřina na otázku, co pro ni v zakázkách hraje největší roli. Do spolupráce v rámci Plus One Architects vnáší už čtyři roky zkušenosti z velké architektonické kanceláře a doplňuje se tak s Petrou, která má za sebou praxi z menšího studia, takže má blíž k interiérovému designu a drobným detailům. Do karlovarského projektu se jim podařilo propsat obojí – nejprve očistily dispozice zanesené léty rekonstrukcí a přístaveb, a hned poté se vrhly na odhalení starých omítek. „Bylo zajímavé sledovat, jak se nám byt pomalu otevírá a ukazuje příjemné momenty. Baví nás, když můžeme v návrhu využít historii

místa a design se tím sám předurčí. Stačí ho jen správně ‚odmoderovat‘,“ říká Ciencialová. V průběhu prací se v bytě podařilo odkrýt hned několik původních výmaleb, které se architektky za pochodu rozhodly zakomponovat do interiérového designu. „Obdobnou pestrost růžových, modrých a hnědých omítek jsem doposud v žádné naší realizaci nezažila. To mně dodalo motivaci. Samotné působily ohromně pozitivně, na nás jen bylo vyvážit je množstvím bílé, která zdůrazní jejich význam a bydlení dodá původní velkorysost,“ přibližuje Průchová a naráží na skutečnost, že byt o výměře 76 metrů čtverečních byl původně trojnásobný. Zdobnost barevných ploch

„Baví nás, když můžeme v návrhu využít historii místa a design se tím sám předurčí. Stačí ho jen správně ‚odmoderovat‘.“

nechaly působit jen na pár vybraných místech v bytě – několika zdech a stropě – a přistoupily k nim jako k obrazům, jež rámuje čistě bílá výmalba. Také na podlaze v kuchyni, koupelně, obývacím pokoji a v chodbě je jednolitá polyuretanová stěrka, kterou doplňuje původní dřevěná podlaha v ložnici a růžovém pokoji, pojmenovaném právě podle odstínu seškrábané omítky. Hravým detailem jsou drobné podlouhlé dlaždičky v koupelně – většina z nich je bílá, několik však architektky záměrně zvolily s jemně odrazivým povrchem, který pod světlem mění barvy a dodává jinak minimalistické koupelně proměnlivou dekorativní vrstvu.

Výrazným prvkem obývacího pokoje jsou

originální kachlová kamna, která působí až romantickým dojmem. Ten vyvažují čtyři řady bílých dlaždiček na protější stěně. „Chtěly jsme narušit historický ráz kamen modernějším zásahem za použití stejného materiálu, tedy keramických obkladů,“ vysvětlují architektky.

Než se majitel do bytu nastěhoval, vytvořily v něm snové bydlení s českým designem – gaučem Cheers, křeslem Hiroi a stoličkami MC Stool od studia Janský Dunděra, stoly Branta a jídelní židlí Baza od Todus a vázami Bandaska a Tetris od Dechem, kterým sekundovaly orientální koberce. Ambiciózní interpretace letního bytu odkryla netušené možnosti, které záměr Plus One Architects posunuly zase o kousek dál.

1 Zaoblené tvary sofa Cheers od Janský Dunděra si perfektně rozumí se stolkem z kolekce Branta z Todusu. 2 Koupelny jsou záměrně jednoduché, bílé kachličky jen čas od času střídají dlaždičky s odrazivou plochou. 3 Váza Tetris od Dechem zdobí nově dodanou chodbu, která spojuje většinu místností velkorysými otvory bez dveří. 4 Z obývacího pokoje do kuchyně vede výdejní okénko, které bývalo běžnou součástí podobných bytů. „Rády pracujeme s touto tradicí a vytváříme živý vztah mezi oběma místnostmi,“ říkají architektky ze studia Plus One Architects. servis

arabeska na vodě

text, foto Adam Štěch

Na tradičním lodním festivalu nedaleko Rotterdamu jsme měli možnost pečlivě prozkoumat útroby unikátní motorové jachty Piet Hein, jejíž historie je od třicátých let úzce spjata s nizozemskou královskou rodinou.

V roce 1937 dostali novomanželé princezna Juliana (pozdější královna) a princ Bernard motorovou jachtu Piet Hein jako svatební dar. Téměř 32metrové plavidlo se stalo jedním ze symbolů jejich vlády a dnes je již historickou památkou moderního Nizozemí. Interiérovým designem jachty byl tehdy pověřen architekt Sybold van Ravesteyn, který ve druhé polovině třicátých let tvořil silně pod vlivem svého okouzlení římským barokem. Jeho dynamické formy a elegantní křivky tak otiskl i do podoby dodnes skvěle zachovaných interiérů lodi. Arabeskovité židle nebo vestavěná svítidla hlavního salonu jsou kombinací funkcionalistické ocelové konstrukce a neobarokní fantazie.

Nizozemská královská jachta Piet Hein kotví po celý rok v Rotterdamu a je možné si ji pronajmout na výlety či firemní akce. Od třicátých let se v jejím interiéru nic nezměnilo.

pestré vrstvy

Mladé architektonické studio Anny Svobodové & Ondřeje Blahy svérázným způsobem pojalo rekonstrukci bytu v secesní vile.

text Tereza Finková, foto svobodová blaha

Skříňový nábytek je navržen z mořené a olejované překližky v kombinaci s mořenou a lakovanou MDF, doplněný o fragmenty původního nábytku, šuplíky apod. Koupelny a kuchyň jsou materiálově doplněny o kámen a mosaz.

Zadáním projektu byla rekonstrukce interiéru jednoho podlaží vícegenerační secesní vily a vyčlenění samostatné bytové jednotky pro mladý pár. Důležitým tématem se stal návrh dělicí stěny se vstupními dveřmi, která rozděluje schodišťovou halu a mění její proporci. Nová vrstva je výrazově i tvarově silná a návrhově komplexní, pracuje s různými typy skel a zrcadly, s barevností tmavě mořených stropních trámů. Její

geometrie je mírně zešikmená, stává se objektem, který sebevědomě a zároveň s pokorou ke stávajícímu interiéru vytváří prostorové napětí a zachovává velkorysost haly. Podobný koncept barevnosti, materiálového řešení i pojetí jednotlivých kusů vestavěného nábytku jako výtvarné objekty navazuje také v dalších částech bytu. Atypický mobiliář, ocelové překlady či klenuté stropy vytvářejí v jednotlivých místnostech různou náladu.

kartáček & přezůvky s sebou

Německý funkcionalistický architekt Bruno Taut vystavěl během dvacátých a třicátých let po celém Berlíně řadu rozsáhlých sociálních sídlišť, ve kterých se mu podařilo naplnit vizi architektury jako prostředníka nastolení lepší a spravedlivější společnosti. Jedním z takových sídlišť je i Hufeisensiedlung, mimo jiné zapsané na seznam památek UNESCO. Katrin Lesser a Benovi Buschfeldovi se podařilo zrekonstruovat jeden z domků na tomto sídlišti a dnes ho pod názvem Tautes Heim nabízí k navštívení i přespání. A to hned v několika barevných pokojích včetně modré ložnice, zeleného a žlutého pokoje. Láska Bruna Tauta k barvám je klíčovým rysem jeho architektonického výrazu.

Jak opravdu poznáte a prožijete výjimečnou architekturu? Ideálně z postele. Neexistuje nic lepšího než v historicky významných domech přenocovat. Naštěstí tuto službu už řada majitelů a nadací, které se o podobné objekty starají, nabízí. My jsme využili pozvání do devíti takových fantastických objektů, které se mohou stát vaší další prázdninovou štací.

Tautes Heim architekt Bruno Taut

Parchimer Allee 81b, Berlin, tautes-heim.de

Casa Coderch

architekt José Antonio Coderch

José Antonio Coderch měl obrovský vliv na formování moderní poválečné architektury v Katalánsku. V Barceloně realizoval během padesátých a šedesátých let řadu pozoruhodných staveb včetně veřejných institucí, činžovních domů a individualisticky pojatých vil, například dům a studio pro slavného malíře Antonia Tapiése. Jedním z jeho vrcholných děl je vlastní dům postavený v roce 1972. Dnes se o něj stará Coderchův synovec Jorge Salvador, který částečně v domě vyrostl. Tuto strukturalisticky komponovanou cihlovou stavbu, skrývající se v bohaté zeleni na předměstí Barcelony, nakonec sám v několika posledních letech kompletně zrekonstruoval a dnes ji nabízí ke krátkodobým pronájmům či jako originální filmovou lokaci.

Návštěvníci si mohou užít celou řadu možností: od delších prázdninových pobytů, posezení u bazénu obklopeného přírodou, ticha a malebných výhledů až po firemní jednání. Celý objekt je k dispozici až pro 15 hostů. Pro menší skupiny od 4 do 11 osob lze pronajmout pouze některé části domu. Ortodoxní fanoušci architektury, kteří se zajímají o moderní španělskou architekturu, zejména tedy Coderchovo jedinečné dílo, zase ocení možnost zajistit komentované prohlídky s fundovanými průvodci. Kromě toho je dům optimálním prostředím pro firemní workshopy, teambuildingy, semináře nebo kreativní brainstorming. Objekt je takto možné si pronajmout klidně jen na jeden den.

Winternitzova vila architekt Adolf Loos

Umělecká a architektonická scéna si již zvykla chodit do Winternitzovy vily na pražských Malvazinkách na pravidelné výstavy, přednášky, koncerty, diskuze či divadelní představení. Tato poslední realizace Adolfa Loose a jeho kolegy Karla Lhoty z roku 1932 v posledních letech pod vedením potomků pana Winternitze doslova vzkvétá. Život do interiérů významného historického objektu vnáší i nabídka krátkodobého ubytování. Autenticky zařízená ložnice v prvním patře domu je připravena pro všechny fanoušky architektury, kteří chtějí mít alespoň na jednu noc celou vilu pro sebe. Je také možnost přiobjednat si večeři s číšníkem v historické hale vily.

Na Cihlářce 2092/10, 150 00 Praha, loosovavila.cz

Volmanova vila

architekti Jiří Štursa a Karel Janů

Jen několik kilometrů od Prahy, v ospalém městečku Čelákovice, chodili obyvatelé od začátku devadesátých let kolem ohyzdné betonové ruiny. Volmanova vila, která je umístěna uprostřed rozsáhlého přírodního parku, připomínala tehdy spíše squat než luxusní rezidenci, kterou bývala předtím. Několik let vystavení nepřízni počasí a vandalům se na stavbě historického významu podepsalo více než dramaticky. Před několika lety však stavba doslova vstala z popela a po dlouhých letech příprav a náročné renovaci pod vedením architekta Marka Tichého jí byla navrácena její původní předválečná elegance. Nedávno se objekt dokonce otevřel veřejnosti a letos poprvé nabídne i krátkodobé ubytování.

Vila z roku 1939, která se od své rekonstrukce pomalu dostává do povědomí veřejnosti, je dílem levicově smýšlejících architektů Jiřího Štursy a Karla Janů, kteří se v té době spíše přikláněli k sociálnímu pojetí architektury. Projekt Volmanovy vily však přijali jako výzvu k čistě formálním výtvarným experimentům.

Možnost vytvořit unikátní plastické dílo dostali od úspěšného strojírenského podnikatele Josefa Volmana, který v Čelákovicích postavil továrnu. Pro stavbu své vlastní vily si vybral rozsáhlý pozemek v blízkosti průmyslového areálu a poskytl na její realizaci mladým architektům téměř neomezené možnosti. Dům se tak vedle vily Tugendhat Miese van der Roheho v Brně a vily Müller Adolfa Loose v Praze stal jednou z nejdražších rezidencí meziválečného období. Všechny tyto příběhy budete teď moci prožít na vlastní kůži a pobýt v rekonstruovaných interiérech vybavených dobovým nábytkem a doplňky.

Stankovského 1200/46 250 88 Čelákovice, vilavolman.cz

foto Antonie Suchánková, Radek Úlehla

Za ohlušujícího cvrkotu cikád se mezi hustou vegetací vilové čtvrti San Mamolo nedaleko centra Bologni vynořuje obrovské kruhové okno uprostřed geometricky čisté fasády. Prozrazuje jeden ze skvostů italské racionalistické architektury, noblesní vilu Gotti. Ta patří k působivým rodinným domům, které v Itálii vznikly právě v meziválečném období. V letech 1933–1936 ji realizoval bolognský architekt Enrico De Angeli pro místního podnikatele Vincenza Gottiho a jeho rodinu. V padesátých letech rodina vilu prodala a před několika lety byla vnučkou druhých majitelů přebudována na intimní hotel se šesti pokoji. I tak byly původní prvky zachovány, a vila tak nabízí unikátní zážitek strávit noc v perle bolognské architektury dvacátého století.

La Cascade architekt Charlo e Perriand

Francouzská designérka Charlotte Perriand je známá především díky svému progresivnímu nábytkářskému designu, na kterém ve dvacátých a třicátých letech minulého století spolupracovala s architektem Le Corbusierem a jeho bratrancem Pierrem Jeanneretem. Poválečná éra její tvorby vyvrcholila gigantickým projektem rozsáhlého lyžařského centra Les Arcs v Savojských Alpách. Celý nápad se zrodil v hlavě osvíceného developera Rogera Godina a horského vůdce Roberta Blanca. Lásku k horám a lyžování s nimi sdílela i Charlotte Perriand, která byla pověřena vybudováním soběstačného lyžařského centra ve výšce 1600 metrů na mořem. Projekt, který měl umožnit tisícům lidí dostupnější

lyžování, si Perriand vzala za svůj. Odpovídal totiž její filozofii humanistického designu, který má konkrétní dopad na zlepšení kvality života běžné populace. Ubytovna La Cascade je vůbec prvním a nejslavnějším projektem celého areálu. Stejně jako u jiných budov spolupracovala na realizaci s dalšími architekty, především Guyem Rey-Milletem. Společně dokončili La Cascade v roce 1969. V interiéru uplatnila Charlotte Perriand svůj typický design založený především na práci s lokálními materiály, inspiraci horskou architekturou a japonským designem. Pronajmout si můžete v budově hned několik obytných jednotek různých velikostí. Je to ideální zázemí pro zimní lyžařskou dovolenou.

Vila Go i architekt Enrico de Angeli

Arc 1600, lesarcs-reservation.com

Via Vittorio Putti, 22, 40136 Bologna, villa-gotti.com

OBJEVUJTE KAMKOLI JDETE

Bezrcadlovka EOS R10 je ideálním společníkem na cesty a dokonalým nástrojem pro tvorbu obsahu. Díky systému APS-C je fotoaparát menší, ale stále rychlý a výkonný s funkcemi poloprofesionálních fotoaparátů. Umožňuje sledování a zaostřování na auta, zvířata a lidi, s přesnou detekcí hlavy, obličeje a očí. Fotoaparát je tak všestranný, že zvládne prakticky cokoli.

Více infomací naleznete na canon.cz

Haus Schminke

architekt Hans Scharoun

Vilu Schminke realizoval v první polovině třicátých let v malém saském městečku Löbau pro osvíceného výrobce těstovin Fritze Schminkeho německý architekt Hans Scharoun. Ve svém nejvýznamnějším předválečném projektu uskutečnil velkorysou koncepci organické architektury dynamických objemů a expresivních linií. Takové koncepce ostatně rozvíjel již od dvacátých let a svými dynamickými formami ozvláštňoval dobový strohý funkcionalismus spojený s étosem školy Bauhaus. Vila Schminke se tak podobá svými visutými terasami palubě zaoceánského parníku.

Od roku 1978 je dům chráněn jako kulturní nemovitá památka. V roce 2000 pak proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu, která vrátila exteriér i interiér do původní podoby. Od roku 2009 je dům ve vlastnictví nadace Haus Schminke a otevřen veřejnosti jako muzeum. Zároveň také nabízí krátkodobé ubytování, a to v původních ložnicích s možností využití tzv. frankfurtské kuchyně, která se zde také zachovala. V pokojích Schminkovy rodiny se může ubyvat až 12 lidí. Dům lze pronajmout také na speciální akce, workshopy, fremní večírky, semináře nebo školení.

Kirschallee 1b

02708 Löbau, stiftung-hausschminke.eu

Anderton House

architekt Peter Aldington

V roce 1971 si nechali manželé Ian a May Andertonovi na svůj důchod postavit v Devonu dům od svého rodinného přítele, slavného britského architekta Petera Aldingtona. Výsledkem je jeden z nejpůsobivějších rodinných domů, které ve Velké Británii vznikly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Rafinovaná konstrukce dřeva a skla nechává přirozeně splynout interiér s exteriérem. Přírodní materiály a zakomponování objektu do devonské krajiny zase poukazuje na vliv Franka Lloyda Wrighta a jeho organické architektury. Po smrti obou manželů zakoupila dům památkářská organizace The Landmark Trust, která ho v současnosti nabízí ke krátkodobým pronájmům.

Goodleigh Rd, Barnstaple EX32, landmarktrust.org.uk

foto Marcel Schroeder, Clive Boursnell

Casa Salvati architekti Alberto Salvati a Ambrogio Tresoldi

V bohaté vegetaci ve svahu nad italským jezerem Garda se skrývají tři originální domy, které v roce 1972 postavila dvojice inovativních milánských architektů Alberto Salvati a Ambrogio Tresoldi. Projekt, který byl přímo určen pro rodinu Alberta Salvatiho, demonstruje proměny v italské architektuře od organického tvarování padesátých a šedesátých let směrem k novým racionalizujícím tendencím let sedmdesátých. Salvati a Tresoldi byli známí pro své jednoduché interiéry, které v duchu radikálního designu a estetiky space-age často pojímali jako barevná abstraktní prostředí.

Řada jejich projektů se v té době například často objevovala na stránkách prestižního časopisu Domus. Barevné plochy a kontrasty jsou typické i pro Casa Salvati, jeden z těchto tří objektů na jezeře Garda, který si dnes lze pronajmout od Simone a Ulricha Grau. Ti se před lety zhostili jeho renovace, při které se snažili dosáhnout co nejvíce autetického výsledku. Jednoduchý bílý kubus je zvenku definován výraznými barevnými poli rytmizujícími společně s vertikálními okny celou fasádu, jež je nápadná také žlutým zakulaceným rizalitem. Uvnitř domu prostor naopak rytmizuje šachovnicová podlaha bílé a světle modré barvy, jednoduchý vestavěný nábytek či dobová plastová svítidla. Interiér je také doplněn o některé klasické kousky z historie designu.

Kromě Casa Salvati provozují Simone a Ulrich další ubytování v nádherné historizující vile Fancioli na jezeře Maggiore, kterou také vybavili současným designem.

Lago di Garda, casasalvati.de

foto Simone Bossi

před Kolumbem

karibská kultura ožívá v nové podobě

Starobylé formy z karibské oblasti se staly inspirací pro designéra Evana Jerryho ze studia Anansi. Jeho stoly Trigono ze světlého a šedivého vápence se speci cky tordovanými nohami v sobě nezapřou něco z domorodé estetiky předkolumbovského umění. Rituální brunch u kulatého stolu může začít. studioanansi.net

jak šlo zrcadlo na vandr

emocionální design francouzských výrobců

Francouzskou trendy značku Petite Friture sledujeme v redakci Dolce Vity od jejího založení někdy před deseti lety. Její kolekce nábytku a doplňků zosobňuje současný elegantní a emocionální styl francouzského designu. Do této estetiky přesně zapadá i nová řada hravých zrcadel Wander podle návrhu studia AC/AL. Nepřeberné množství variant kombinuje zrcadlové a barevné sklo do mnoha geometricky hravých forem připomínajících abstraktní malby. petitefriture.com

aktivní sezení

fantazie volby

sit right

indická legenda opět v ráži

kombinujte přesně k obrau svému

seďte moderně a zdravě Indický designér Satyendra Pakhalé se proslavil v devadesátých letech díky svým organickým formám. Ani dnes, když už o něm není na scéně zas až tolik slyšet, se jich nevzdal. Příkladem může být jeho nová židle Satellite z nábytkové kolekce Abhito pro nepříliš známou dánskou značku Ca'lyah.

calyah.com

Modulární sofa Senja značky Tribú nabízí možnost nakon gurovat si sezení přesně podle vašich prostorových možností. Lze kombinovat jednotlivé i vícečetné moduly, a vytvářet tak rohové nebo lineární sedací soupravy. K dostání v obchodě Konsepti na adrese Komunardů 32, Praha 7. konsepti.com

Pracovní židle FollowMe od tuzemské značky LD Seating je konstruována tak, aby se bez složitého nastavování přizpůsobila každému. Židle má inovativní exibilní opěradlo, které pružně reaguje na každý pohyb a dává více přirozené podpory zádům. Tím stimuluje pozorné sezení. ldseating.com

nuno & álvar

Malá restaurace Cozinha das Flores v historickém centru města Porto servíruje speciality severního cípu Portugalska a jako přílohu dílo slavného místního rodáka, architekta Álvara Sizy.

V nevelkém podniku, do něhož se všehovšudy vejde jen deset stolů, si jej nelze nevšimnout. Zabírá téměř celou jednu stěnu a zaujme kombinací sladěných odstínů s jemnými černými linkami. Murál složený z kachlíků zelené a mosazně oranžové barvy, do nichž jsou zakomponovány kresby zobrazující vyhrávající hudebníky, speciálně pro restauraci vytvořil portský místňák, slavný architekt a držitel Pritzkerovy ceny Álvaro Siza. Ve druhém největším portugalském městě je to první nearchitektonický prvek, jejž tam

můžete objevit a kterých po světě letos devadesátiletý autor zanechal již nespočet. Těch architektonických samozřejmě napočítáte v Portu hned desítku, včetně budovy fakulty architektury či muzea současného umění.

Sizu ke spolupráci v podniku Cozinha da Flores, který najdete v uličkách historického centra města jen pár minut chůze od ikonického železného mostu krále Ludvíka I., přizvalo dánské studio Space Copenhagen. Skandinávský ateliér měl na starost přeměnu celé budovy, v níž restaurace sídlí a ze které se stal hotel ⟶

Restauraci Cozinha das Flores otevřel v Portu portugalský šéfkuchař Nuno Mendes, který se do své rodné země vrátil z Londýna, kde dlouhou dobu žil a pracoval a také zde v roce 2010 získal michelinskou hvězdu pro svou restauraci Viajante.

text Vladan Šír, foto Luís Moreira, Matilde Cunha, Guilherme Marques

The Largo. Hlavním kritériem rekonstrukce a nových šatů domu z 16. století se stalo využití místních materiálů, postupů i architektů, řemeslníků a výtvarníků. Tón udává historický charakter objektu, především kámen a dřevo. Architekti je do interiéru restaurace přenesli v podobě palety hřejivých, zemitých odstínů a přírodních materiálů, jako je mramor, mosaz a dubové dřevo. Se Sizovým murálem v restauraci o pozornost soupeří otevřená kuchyně obložená černým křemencem, již obklopují jednoduché dřevěné stoly a židle pro strávníky.

S interiérem zase soupeří pokrmy připravované Nunem Mendesem. Šéfkuchař, jenž sbíral zkušenosti

ve zmlsaném Londýně, kuchyni postavil – stejně jako architekti interiér – na místních zdrojích, na gastronomii, vínech, postupech a tradičních ingrediencích severního Portugalska. Mendes ovšem přiznává, že na rozdíl od Sizy z Porta nepochází. Narodil se a vyrůstal v hlavním městě Lisabonu, ale v Portu měla kořeny jeho matka, a tak byla příprava menu pro šéfkuchaře návratem do dětství a objevováním rodinných souvislostí. Hlavní hvězdou na talíři čili takzvaným signature dish jsou krevety s piškotem z dušených vajec a šunkou. Doplňuje jej krém z tuřínu podávaný v košíčku z křehkého pečiva a zdobený kaviárem nebo nudle s olihní a bílými

„Se Sizovým murálem v restauraci o pozornost soupeří otevřená kuchyně obložená černým

křemencem, již obklopují jednoduché dřevěné stoly a židle pro strávníky.“

fazolkami. Snad kvůli návratu do dětství zařadil šéfkuchař mezi dezerty pokrm s názvem Mléko, jenž už svým názvem prozrazuje hlavní ingredienci zpracovanou v rozličných podobách a skupenstvích. Neméně důležitou roli hrají v jídelníčku vína pocházející rovněž z tohoto koutu Portugalska. Mendes je vybíral ve vinařství svých přátel, ale také u producentů připravujících víno naturálním způsobem s minimálními zásahy do toho zázračného procesu přeměny hroznů v nápoj bohů.

„Doufám, že se Cozinha das Flores stane nedílnou součástí Porta, ‚domovem‘ místních i turistů, kterým nabídne přívětivou, přátelskou a uvolněnou atmosféru po celý den a při jakékoli

příležitosti,“ říká Nuno Mendes. „Nad naší nabídkou i nad prostorem jsme dlouho přemýšleli a přál bych si, aby hosté z Cozinha das Flores odcházeli se slovy: ‚Tohle mě fakt bavilo!‘“

K podniku patří ještě malinký sesterský bar Flôr pro dvanáct návštěvníků. Na rozdíl od restaurace, která servíruje pouze večeře, má otevřeno celé odpoledne.

Hladovým nabízí lehké menu sestavené rovněž z místních surovin a žíznivým nadmíru originální koktejly inspirované portugalskou kulturou a gastronomií.

Jeden z nich obsahuje extrakt z tresky, který byl získán pomocí rotačního vakuového výparníku – i ve skleničce se tak projevuje koncept obou podniků snoubící tradici s nejnovějšími postupy

1 Přidružený malinký bar Flôr nabízí originální koktejly. 2, 3 Interiér restaurace navrhlo dánské studio Space Copenhagen. Nejvýraznějším prvkem je murál od místního architekta Álvara Sizy. 4 Tým Cozinha das Flores v čele s Nunem Mendesem (nahoře druhý zleva). 5, 6 Příprava menu byla pro šéfkuchaře návratem do dětství. Na dolním obrázku signature dish, tedy krevety s piškotem z dušených vajec a šunkou.

servis Cozinha das Flores, Largo São Domingos 62, Porto, cozinhadasflores.com , spacecph.dk

módní zen v rytmu tokia

Odjet zpomalit do jedné z nejrušnějších světových metropolí zní jako velký protimluv. A přesto ponořilo Tokio českého módního designéra Pavla Brejchu do tichého soustředění a nové tvorby. Jak sám říká: „Pokud se chcete poznat, odjeďte do Japonska. Potkáte své vnitřní já i vše, co si vezete v pomyslném batohu své mysli.“

S Pavlem nás pojí dlouholeté přátelství, které začalo jak jinak než módou a přerostlo ve sdílení denních radostí i strastí až po dlouhé filozofické hovory na zápraží mé chalupy. Miluji jeho minimalistickou módu, rafinované střihy, styl, s jakým přistupuje k materiálům, přijímá jejich výzvy a přetváří v modely, které dle mého zcela neobjektivního pohledu nevyjdou z módy. Když v loni na podzim odletěl na pracovní stáž k tradičnímu japonskému labelu Jurgen Lehl, plesala jsem radostí dost možná více než on sám a sledovala každý jeho instagramový krok.

Značku s padesátiletou historií založil textilní designér, umělec a vizionář Jurgen Lehl. A pokud vám jméno nezní japonsky, tušíte správně. Jurgen, národností Němec, přicestoval do Japonska coby turista v roce 1971, ale země ho natolik uchvátila, že se zde rozhodl usadit a do roka otevřel svou vlastní oděvní značku. Fascinovaly ho látky a textilní materiály, respektive příze, která se stala podstatou jeho tvorby. Všechny textilie, i ty speciální žakárových vazeb, výšivek a s tiskem, jsou vyráběny převážně v Japonsku a v Indii. Jurgen Lehl byl první, kdo

přinesl na japonský trh látky, techniky a inspirace z Indonésie, Pákistánu, Indie a dalších exotických zemí. Tato esence řemesla a dálek je vetkána do každého jeho produktu včetně speciální linie „Babaghuri“, která se věnuje produktům domácí potřeby, jako jsou koberce, stolky, misky a čajové sety, doplněné i o domácí sladkosti a esenciální mýdla.  Pavlova pracovní stáž začala v období, kdy se v showroomu prezentovala první ze čtyř sezónních kolekcí pro rok 2023 zahrnující dámskou a pánskou řadu včetně doplňků. Zkušený český návrhář se zde poprvé setkal se zcela odlišným přístupem v tvorbě, založeným na výběru příze a materiálu pro novou sezónu. Vznik nové vize kolekce se i v Japonsku opírá o přehled prodejnosti těch minulých a je doplněn o aktuální barevnost a volbu inovativních vazebných technik. To jsou základní pilíře, se kterými se začíná.

Ve studiu Jurgen Lehl panuje rodinná atmosféra, všichni zaměstnanci zde pracují dlouho, jsou na sebe napojeni a cítí DNA značky, proto není potřeba vizualizovat koncept nadcházející kolekce. Designér navrhuje produkty, které jsou přiřazeny ke každé vybrané látce.

„Nejzásadnější je si uvědomit specifika ⟶

text Lenka Šubrtová, foto archiv Pavel Brejcha

Maketa lehké textilní tašky pro cestování a její střihová dokumentace. Pavel vytvořil na „zero waste“ principu celý set tašek včetně kabelky, shopperu a kabely pro kolekci podzim 2023.

Nejsou to kolečka sýra, ale příprava pro daikon no nimono, tedy vařené bílé ředkve. V prvním patře módního domu Jurgen Lehl je umístěna kuchyně, kde se vaří tradičně i moderně, ale hlavně organicky a bio. Jednou měsíčně se zde pečou ořechové sladké chleby do obchodů.

25. 11. 2022 8. 10. 2022

11. 2022

Vzpomínka na malý surfer bar kdesi na pobřeží poloostrova Čiba, jehož majiteli byl usměvavý stařičký pár. Všude po stěnách byly vystavené jejich fotky z mládí a uvařili skvělé domácí yakitori – japonský druh kuřete na špízu.

19.

Čistota tvaru, hmoty a plochy. Náhodná kompozice, která Pavla zaujala cestou na vlakové nádraží ve městě Kamakura. V přímořském městečku chrámů a svatyň najdete také největší bronzovou sochu Buddhy v Japonsku.

Kolekce

Babaghuri / léto 2023

Realizace Pavlova návrhu bavlněných kalhot/sukně à la bloomers s jemným potiskem vlnobití. Foceno v lednu na ostrově Ishigaki (fotograf Kei Hompo). Už tři desítky let nefotí značka Jurgen Lehl lookbook na profesionálních modelkách, ale na reálných lidech, přátelích a známých.

jurgenlehl.jp , babaghuri.jp

Jurgen Lehl

Flagship store značky v tokijské části Aoyama. Příroda vetkaná do betonového skeletu využívá rozdílů úrovní prostoru. „Chladné stěny jsou v kontrastu s dubovým dřevem a lněnými textiliemi,“ říká o svém projektu designér Koichi Futatsumata ze studia Case-Real. V přízemí je obchod kolekcí Jurgen Lehl a bytových doplňků Babaghuri a v prvním patře pak prostor pro výstavy. casereal.com

28. 10. 2022

Sopka Fudži se na chvilku svezla na křídle někde v mracích za Tokiem cestou do Hirošimy. „Byl to velmi emotivní výlet. Cítit město barevné, pulzující, živé, a přesto s tak strašnou jizvou z minulosti.“

17. 12. 2022

Jedna z mnoha interaktivních digitálních instalací na výstavě Tokio planet lab. Mechová zahrada rezonujících mikrokosmů, během dne klidné rtuťové kapky se po západu slunce rozzáří barvami a reagují mezi sebou (teamLab, 2021, Hideaki Takahashi).

planets.teamlab.art/tokyo

31. 10. 2022

„Rád jsem si přivstal, abych si v tichosti mohl projít bambusový háj u pohoří Arashiyama (Bouřkové hory)

nedaleko Kjóta. I tady, stejně jako v celém Japonsku, jsem si připadal jak v jiném světě. Díky za tu zkušenost!

9. 12. 2022

Japonská radost na talíři: takto pestré obědy si vychutnával Pavel každý den. Sladké, slané, kyselé, spousta chutí na jednom talíři. Celý tým sedí kolem jednoho stolu a kromě práce si prý také povídali třeba o českých tradičních vánočních pokrmech.

„Ve studiu Jurgen Lehl panuje rodinná atmosféra, všichni zaměstnanci zde pracují dlouho, jsou na sebe napojeni a cítí DNA značky, proto není potřeba vizualizovat koncept nadcházející kolekce.“

jednotlivých textilií, jejich pohyb, drapérii, gramáž a podle toho navrhovat,“ vysvětluje mi Pavel. „Nad návrhy se společně diskutuje v týmu, řeší se konstrukce, detaily a nápady. Poslední slovo vždy patří art directorovi a šéfovi firmy. Pak následuje klasický proces – makety, prototypy, zkoušení… až do finální produkce.“

S některými spolupracovníky ve firmě komunikoval Pavel v angličtině, ale jak se ukázalo, společným jazykem bylo především řemeslo. „Tiché soustředění bylo cítit v každém koutě industriálního prostoru, kde se značka nachází,“ vysvětluje Pavel. „V průběhu pracovních setkání jsem si také užíval rytmiku zvuku japonštiny při dlouhých diskuzích. Mým úkolem bylo reagovat a zapojit se do procesu tvorby letní kolekce. Mít volnou ruku a žádné mantinely není vždy výhra. Začal jsem rešerší, kresbami a tvarovými principy. Po prezentaci a výběru návrhu,

kdy se chvěla celá budova, kdy příroda ukázala svou sílu v podobě běžného zemětřesení, jsem dále pokračoval na velkých maketách/kalikách.“ Pavel také rád vzpomíná na momenty souznění, kdy při fitingu celý tým jednohlasně odsouhlasil potřebu zkrátit, prodloužit, změnit tvar nebo detail oděvu. Během své japonské stáže pracoval také na návrzích textilních a kožených tašek pro podzimní kolekci. Respekt, ohleduplnost ke všem a hierarchie jsou v Japonsku zásadní. Z pohledu Evropana mohou chybět emoce, které napoví a doprovodí co, kdo a jak myslí. Pro českého módního návrháře Pavla Brejchu byla stáž v Japonsku obohacující po všech stránkách a přinesla nejen nová přátelství, pohledy, zkušenosti, chutě, ale také inspiraci pro další tvorbu. Uvidíme, v jakém zenu bude jeho podzimní kolekce.

long board

Pětihvězdičkové kuchyňské vybavení si žádá pětihvězdičkový interiér. Společnost Potten & Pannen – Staněk to dobře ví, a proto svůj nový obchod umístila do hotelu Andaz a svěřila ho do rukou českých „šéfdesignérů“.

Dvoupodlažní prostor, který se velkými

výkladci otevírá do Senovážného náměstí, pojaly svým originálním způsobem dvě dvojice, dva vítězové Czech Grand Design. Zatímco Roman Vrtiška a Vladimír Žák pomohli vytvořit ideální prostor pro vyprávění příběhu o vaření a stolování, letošní laureáti CGD, Terezie Lexová a Štěpán Smetana, jsou autory skulptury tvořené nádobím michelinských kuchařů značky Mauviel, nápisu Atelier i venkovní výlohy. V concept storu Atelier Potten & Pannen ale najdete mnohem více reminiscencí na český design a umění. Kromě děl Maxima Velčovského, který se zároveň stal kurátorem výběru českého designu, se zde nachází rozsáhlá prezentace skla a uměleckých artefaktů

značky Lasvit, vázy, jídelní sety nebo lahve Křehký, ručně vyráběné a malované hračky vycházející z tradičního řemesla od Václava Špály, Ladislava Sutnara nebo malíře Jožky Baruchy. Bez povšimnutí nezůstane ani kubistická tvorba Pavla Janáka nebo skleněné objekty Jana Kaplického.

„Dominantou nového obchodu je patnáctimetrový masivní mosazný stůl, symbolizující bohaté hodování z toho nejdokonalejšího nádobí, které si dokážeme představit. Tímto na míru vyrobeným artefaktem prostupují dlouhé měděné tyče, jež mají evokovat linoucí se vůni, která se vždy pojí se skvělým jídlem a která vzniká kde jinde než v kuchyni,“ vysvětluje Miloš Staněk.

Dvoupatrový Atelier nabízí zákazníkům na velkorysém prostoru o rozloze 330 metrů čtverečních ty nejlepší designové kousky pro vaření, stolování a dekoraci od světových značek jako Lalique, Christofle, Villeroy & Boch či nejrozsáhlejší nabídku Rosenthal Versace. Najdete zde ale také dobře známé bestsellery z portfolia Potten & Pannen – Staněk, jako je ručně vyráběné nádobí Mauviel, spotřebiče Smeg nebo nože Zwilling. servis

text Tereza Finková, foto Vojtěch Veškrna

Iwan Baan: Prague Diary

Nejznámější fotograf architektury poprvé v Praze

The best-known photographer of architecture in Prague for the first time

Afrika, Asie, Evropa nebo Severní Amerika?

Cestovatelské vášni a fantazii se meze nekladou. Aby vaše zážitky byly plnohodnotné a co nejvydatnější, vyberte si takové ubytování, které je ještě umocní.

letoviska

Marrákeš

Maison Brummell

Majorelle

Když se francouzský malíř Jacques Majorelle počátkem 20. let 20. století vydal vytvořit exotickou zahradu v marockém Marrákeši, netušil, že jeho projekt se stane světově uznávanou destinací a nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Maroka. Jardin Majorelle, koncipovaná jako poklidné útočiště a botanická „laboratoř“, se během následujících desetiletí rozrostla v říši divů připomínající bludiště se stovkami rostlinných druhů, fontánami, pagodami a baldachýnovými chodníky, stejně jako umělcovým domovem a malířským ateliérem. Vše by bylo zničeno po Majorellově smrti, kdyby Yves Saint Laurent a Pierre Bergé v 80. letech nemovitost nekoupili a neobnovili. Nyní je domovem Musée Berbère, kavárny na nádvoří a elegantního butiku. Areál o rozloze 12 hektarů je must see pro každého, kdo navštíví zemi. Jedním z takových cestovatelů je rakouský hoteliér Christian Schallert, jehož butikový 8pokojový hotel Maison Brummell Majorell právě otevřel své dveře hned vedle. Za vše mluví následující fotografie.

text Tereza Finková, foto archiv hotelů

37°59�03��N

Atény

Hotel Perianth

Nachází se na aténském Agia Eirini, dokonale skrytém a okouzlujícím náměstí z byzantské éry, které leží mimo turistické stezky, a je moderním útočištěm v tomto starobylém městě. Hotel je společným výtvorem tří sourozenců – Konstantinose, Anastasie a Alexandry Sgoumpopoulouových, jejichž kariérní cesty a vášně se kříží s obchodní lodní dopravou, uměním a módou a kteří vzdávají hold aténskému modernímu hnutí. Budova z 30. let 20. století prošla úplnou proměnou – otěže převzalo řecké designérské K-Studio, které zvolilo teracové podlahy, mramorový nábytek a skleněné cihly, aby vyjádřili současné Řecko. Hotel také sdílí svůj prostor se Zen Centre Athens, jedinečnou institucí věnovanou meditaci, bojovým uměním, józe a východní filozofii.

23°43�41��E

Menorca

Hevresac Hotel

Španělská architektka Emma Martí přestavěla městský dům z 18. století na baleárském ostrově Menorca na intimní hotel Hevresac s osmi ložnicemi, který zabírá všech jeho pět podlaží od suterénu až po podkroví. Budova, která původně patřila místnímu obchodníkovi a lupičovi, se nachází v historické části Mahón – bývalém obchodním centru, které po mnoha letech strávených pod koloniální nadvládou stále nese stopy francouzské a anglické kultury. Cílem projektu bylo naplnit budovu světlem a životem a zároveň zachovat její bohatství stávajících architektonických prvků, od dřevěných trámů a mozaikových podlah až po štukové stěny a schodiště. V místech, kde nebylo možné zachovat původní prvky, zvolila Martí nový designový jazyk s využitím moderních ekvivalentů původních materiálů.

hotelhevresac.com

39°30ˇˇN 3°00ˇE ES

New Haven, Connecticut Hotel Marcel

Originální modernistická architektura navržená Marcelem Breuerem v roce 1970 původně jako sídlo společnosti Armstrong Rubber Company začíná novou kapitolu svého života jako udržitekný hotelový koncept. Konverze budovy, které několikrát hrozila demolice, je dílem studia Dutch East Design z Brooklynu. V interiéru se jim podařilo citlivě propojit Breuerův brutalismus s přijemným a vlídným prostředím, které si současný hotel žádá. Klíčovou roli ve všech jeho prostorách hraje umění převážně od tvůrkyň z éry Bauhausu, jako je Anni Albers, Gunta Stölzl a Benita Koch-Otte. „I když je tato budova ikonická, je poněkud hrůzostrašná. V designu interiéru jsem se snažil vybalancovat soulad mezi Bauhausem a brutalismem,“ říká architekt Moravek. Hotel nabízí 165 pokojů a apartmá, novou americkou reastauraci a bar, auditoria pro konání akcí, velká nádvoří a galerie.

hotelmarcel.com

40°58ˇˇN 73°44ˇE

50°05�15��N

Praha

Almanac X Prague

Legendární hotel Alcron, který byl postaven v roce 1932, byl po dlouhá desetiletí oblíbeným podnikem místní smetánky i zahraničních hostů. Rodina Haselbacherů jej koupila v roce 1995 s cílem navrátit hotelu léty a režimem zašlou slávu. Ve své nové éře se znovu stal synonymem luxusu v Praze. Nyní má za sebou renovaci a byl otevřen pod značkou Almanac X. Autorem elegantního a stylového designu je španělské studio Tres Cinco Uno, jehož zástupci spolupracovali s místními architekty ze studia Marani. Výsledek je dechberoucí – proslulý art deco styl původního Alcronu se citlivě prolíná s moderními prvky. Pro dokonalé splynutí s místním espritem podtrhuje prostor také několik kousků od českých umělců. Jsou mezi nimi Lucie Jindrák Skřivánková, Alžběta Josefy, Patrik Kriššák, Jan Salanský ad.

almanachotels.com/praguex

INTERIÉR ROKU 2022

VYHLÁŠENÍ VÍTĚZŮ: MEZINÁRODNÍ KONGRES

LIVING FORUM

16. 5. 2023

CENTRUM SOUČASNÉHO

UMĚNÍ DOX, PRAHA

AUTOR OCENĚNÍ: OTA SVOBODA, BOMMA

35°41�23��N

Nachází se na 40. až 45. podlaží nového pompézního mrakodrapu Tokyo Midtown Yaesu s výhledem na ikonickou budovu Tokijského centrálního nádraží z červených cihel, zahrady Císařského paláce a horu Fudži v pozadí. Tokijská čtvrť Ginza plná nejvyhledávanějších obchodů a restaurací se rozkládá v jeho těsném sousedství. Nový hotel má příjemnou a komfortní atmosféru, vybrat si můžete jeden z 98 exkluzivních pokojů či apartmá. Ty jsou, stejně jako veřejné prostory, dílem milánského architektonického studia Antonio Citterio Patricia Viel. Toto uskupení se postaralo o podobu všech osmi hotelů a resortů Bulgari po celém světě. Dům Bulgari zůstává vždy věrný svému odvážnému stylu. Každý z jeho hotelů je spojen s jedním ze vzácných kamenů, v případě Tokia je to růžový diamant, který odkazuje k růžovým květům sakur.

bulgarihotels.com

Tokio

Bulgari Hotel

jaro v trezoru

sezónní menu v Červeném Jelenovi

Jarnímu menu Marka Fichtnera a Františka Hrdiny vládnou sezónní produkty často od místních dodavatelů. Pstruzi z farmy Rybčák z Moravského krasu nebo sýry z bio farmy Krasolesí. Je podáváno v gočárovských prostorech bývalého bankovního trezoru. trezorspork.cz

alibi na vodě

restaurace Molo Lipno

O tom, že se dá skvěle najíst přímo na hladině jezera a navíc se skvělým výhledem na „české moře“, se můžete přesvědčit v restauraci Molo Lipno. Lahodné sezónní či degustační menu, které zde připravuje tým pod vedením respektovaného šé uchaře Davida Šaška, zahrnuje prvky jak světové kuchyně, tak inspiraci surovinami a atmosférou jižních Čech. Nechybí sladkovodní ryby, čerstvá zelenina ani maso od lokálních farmářů.. mololipno.cz

minimalistka

nádoba na kávu Eva Solo

Vakuová konvice na kávu z kolekce Nordic Kitchen má objem téměř 2 litry, je vyrobená z nerezové oceli a má dubové víko. Rukojeť je integrovaná do jejího těla. Nemusíte nic šroubovat, stačí jednoduše stlačit víko a káva nebo čaj se ocitnouv hrnku. Systém pumpy vydrží až 30 tisíc stlačení. Kvalitní materiál je použitý i uvnitř konvice. esklo.cz

virální senzace

restaurace Chicos, Tbilisi

Nábytek svými tvary připomíná zvětšeniny dětských hraček, barevnost je výrazná a kontrastní a jídlo lahodné.

Není divu, že se podnik Chicos stal hitem č. 1 gruzínské metropole. A ačkoli nabízí pouze 18 míst k sezení, každý měsíc ho navštíví 3000 hostů. Menu je fúzí moderní evropské a latinskoamerické kuchyně. chicos-tbilisi.com

(ne)zmrzlina

veganské zmrzliny v Crème de la Crème

Základem neovocných veganských zmrzlin jsou rýžová, lískooříšková a mandlová biomléka, která dodávají charakteristickou chuť. Přírodní čekanková vláknina jim naopak zajistí tu pravou strukturu. A o sladkou chuť se postará třtinový a hroznový cukr. Zmrzlina tak neobsahuje nic závadného. cremedelacreme.cz

CHANDON GARDEN SPRITZ

Chandon Garden Spritz je tvořen šumivým vínem Chandon z argentinské Mendozy, obohaceného směsí macerované kůry z udržitelně vypěstovaných argentinských pomerančů a vybraných bylin. Tato hořkosladká novinka je jako stvořená na „aperitivo“ chvíle v kruhu blízkých přátel.

VÝJIMEČNÉ ŠUMIVÉ VÍNO

Šumivé víno, použité jako základ tohoto stylového aperitivu, pochází z vinařství Chandon z Mendozy v Argentině, a tvoří jej směs odrůd Chardonnay, Pinot noir a Semillon. Před naplněním do lahví se přidá aromatická směs, vyrobená z kombinace bylinek, koření a sušené kůry pomerančů, které dodávají výslednému nápoji jedinečnou hořkosladkou chuť.

SLUNCEM VYZRÁLÉ POMERANČE

Vzniká tak skvělý drink, který ve skleničce hraje růžovými a oranžovými tóny a výrazným citrusovým aroma. Po ochutnání se na patře mísí svěží chuť mandarinek a růžového grapefruitu s hravými bublinkami. Jemné tóny bylinek se vzájemně doplňují s chutí sluncem vyzrálého ovoce.

KE SDÍLENÍ S PŘÁTELI

Kromě perfektně vyvážené chuti zaujme Chandon Garden Spritz složením, v celé fázi výroby se nepoužívají žádná umělá aromata ani umělá barviva. Navíc má o polovinu méně cukru v porovnání s ostatními značkami spritzu na trhu, takže je jeho chuť přirozená a jednoduše lahodná. Tento přírodní spritz je okamžitě připravený ke sdílení s přáteli. Stačí si ho jen nachladit a vychutnat – nejlépe na kostkách ledu s plátkem pomeranče a rozmarýnem.

svědectví

Londýnské Muzeum designu představuje čínského

umělce Aj Wejweje ve zcela jiném světle, než jak jsem byli doposud zvyklí. Výstava s názvem Making

Sense odhaluje veřejně vlastně úplně poprvé jeho tvorbu v oblasti designu a architektury. Nebylo proto žádným překvapením, když jsme tuto hvězdu současné světové umělecké scény potkali v davu návštěvníků na milánském Salone del Mobile.

Tvorba Aj Wejweje je plná silných sdělení, nemlčí ani ve společenských a lidskoprávních otázkách, jeho umělecká praxe zahrnuje umění, design, architekturu, lm, sběratelství a kurátorství. Na své aktuální výstavě v Muzeu designu v Londýně používá design a jeho dějiny jako objektiv, skrz nějž se dívá kolem sebe a přemýšlí nad tím, čeho si vážíme.

Jádrem expozice je série velkých site speci c instalací. Na podlaze galerie

collect

jsou v pěti obřích obdélníkových polích rozmístěny statisíce předmětů, od nástrojů z doby kamenné po kostky Lego, které Aj Wejwej sbírá od devadesátých let a které re ektují jeho neutuchající fascinaci artefakty a tradičním řemeslem.

V poli Still Life leží jeden vedle druhého čtyři tisíce nástrojů z doby kamenné jako připomínka toho, že počátky designu mají kořeny v nutnosti přežít. Sekery, dláta, nože ad. jsou prezentovány jako území zapomenutého know-how. ⟶

Na jedno z velkoformátových polích vysázel Aj Wejwej střepy ze zničených

soch ze svého

Left Right. V roce 2018 bylo zlikvidováno čínskou vládou.

porcelánových

pekingského studia

text Tereza Finková, foto archiv Design Museum

Instalace Left Right Studio Material

se zase skládá z tisíce fragmentů umělcových porcelánových soch, které byly zničeny, když jeho pekingské studio Left Right nechala v roce 2018 zlikvidovat čínská vláda. Pole Spouts obsahuje na 250 tisíc porcelánových hubic z čajových konvic vyrobených během dynastie Song (960–1279). Pokud nebyl výrobek dokonalý, hubice se ulomila – instalace je dokladem obrovské produkce porcelánu v Číně před tisíci lety. V další části vystavuje

Aj dvě stovky tisíc dělových koulí vyrobených z porcelánu ve stejném období. Fascinovala ho totiž skutečnost, že tento zdánlivě křehký materiál byl

kdysi využíván jako válečná zbraň.

V posledním poli nazvaném Lego Incident jsou vyskládány kostky Lega, které mu lidé naposílali poté, co mu tato společnost přestala prodávat „stavební materiál“, protože z něj od roku 2014 sestavoval portréty politických vězňů.

Několik velkoformátových děl je umístěno mimo výstavní prostory, takže jsou přístupné úplně všem návštěvníkům muzea. Nejvýraznější z nich je Coloured House, dřevěný rám domu, který kdysi patřil významné rodině žijící ve východní Číně během rané dynastie Čching (1644–1911).

Aj Wejwej ho vymaloval průmyslovými barvami a postavil ho na křišťálový podstavec, čímž tomuto reliktu z historie vtiskl přítomnost a jakýsi status.

Pohled do výstavních prostor londýnského Muzea designu, v nichž je vůbec poprvé k vidění expozice čínského umělce Aj Wejweje zaměřená na design a architekturu.

servis Ai Weiwei: Making Sense, do 30. 7., Design Museum, Londýn, designmuseum.org

26.—28. 5.

Letos slaví hned dvojité jubileum. Přesně před dvaceti lety dokončila známý opavský Institut tvůrčí fotografie a na podzim v kalendáři odškrtne pátou dekádu. A tak je čas na malou rekapitulaci.

DITA PEPE

Už před tím, než začala fotografovat, ji bavilo sledovat, jak žijí jiní lidé a na jejich místě si představovala samu sebe. Tento zájem pak fotografka

Dita Pepe přetavila v ústřední téma své umělecké tvorby. Její snímky pracují především se žánrem portrétu a jsou charakteristické tím, že je po boku fotografovaných subjektů zobrazena

i jejich autorka – jednou jako manželka s mužem a dětmi, jindy jako prostitutka nebo sousedka od vedle. Kromě

těchto foto sérií, jež jsou s úspěchem

vystavovány v Česku i zahraničí, svou tvorbu prezentuje formou oceňovaných autorských knih. V rozhovoru se Dita Pepe ohlíží za svými začátky a přibližuje, co po letech strávených na umělecké scéně objevuje ve své práci nového.

Co vás k fotografii vůbec přivedlo?

Myslím si, že za tím byl vliv rodiny. Můj táta fotografoval na diáky, měli jsme temnou komoru, kterou jsme si udělali z kuchyně. Při rodinných oslavách jsme se všichni sešli, promítaly se diáky a rodinu to stmelovalo. Velký vliv na mě měly i časopisy Bravo, které táta dovezl ze západního Německa. Já jimi listovala jako biblí a snila jsem, jaký by mohl život být, kdybych byla v tom časopise já. A pak v devadesátkách běžely v polské televizi americké seriály typu Dynastie nebo Návrat do Edenu, jak hlavní hrdinku manžel hodí krokodýlům a tak… Obsahově samozřejmě nic moc, ale pro lidi z východního bloku to byla neskutečná pastva pro oči. Tohle byly všechno momenty, které se ve mně nějak ukládaly, abych se později cítila dobře v tom vyjadřovat se obrazem, vyjadřovat se fotkou.

Proč jste si vybrala zrovna tohle médium, a ne malbu nebo performanci?

Já jsem neměla moc jiných možností. Vyrůstala jsem na vesnici, nejbližší galerie byla třicet kilometrů daleko a u nás doma ani nebývalo pravidlem, že bychom zajeli do nějakého muzea. Jezdili jsme spíš po zámcích a prarodiče navštěvovali

Janáčkovu filharmonii. Neměla jsem

možnost poznat hlouběji jiná média

kromě fotografie, která byla v té době rozšířená jako druh volnočasových aktivit.

Kdy jste si pořídila svůj první foťák?

To bylo až v době, kdy mi bylo osmnáct devatenáct a odešla jsem do Německa pracovat jako au-pair. Za první ušetřené peníze jsem si koupila v bazaru zrcadlovku. Do té doby pro mě byly foťáky jedna velká neznámá – cítila jsem, že je to něco složitého, spousta čísel a kov, ten tátův byl těžký a bála jsem se, že bych ho mohla poničit, když něco špatně zmáčknu.

Co jste s ním fotila?

Vlastně takové kýče, jako třeba štěňátka. Fotila jsem taky kanály, protože je měli v Německu tak krásné, se secesními reliéfy, takové u nás na vesnici nebyly. Díky tomu jsem si mohla technicky osahat možnosti foťáku a zjistit, jak funguje čas a clona a všechny technické záležitosti. Potřebovala jsem ten proces dostat pod kůži. Už od začátku jsem ale dělala určité motivy, třeba jsem se fotila s kufrem jako prostitutka u řeky. Tyhle fotky byly inspirované knížkou Divadlo života od Jana Saudka, která tehdy vyšla.

Jaké to bylo přijít z Východu do západního Německa?

Lidi v Německu si mysleli, že jsem tam proto, abych se vdala a stala se součástí jejich světa. Ale já to až tak nechtěla. Byla to konfrontace s úplně jiným systémem, s jiným jazykem a vlastně i přístupem k výchově dětí. Pracovala jsem v rodině, kde měli tři děti, o které jsem se starala, a viděla jsem, že s nimi jednají jako s rovnocennými partnery. Já jsem byla vychovávaná v úplně jiném systému. Takže pro mě to bylo všechno neskutečně formující. Bylo to intenzivních pět let.

A hned potom jste nastoupila na Institut tvůrčí fotografie v Opavě?

Když jsem začala v Opavě studovat, ještě jsem žila v Německu, takže jsem dojížděla. Uklízela jsem tehdy u jedné paní, která shodou okolností pracovala na univerzitě a měla vztah k umění.

Viděla, že mám zájem o focení, a chtěla mě podpořit, a tak mi řekla, že je na škole profesionální fotografická laboratoř a že

by možná bylo zajímavé, kdybych tam půl roku pracovala jako asistentka. Ze začátku jsem byla úplně konsternovaná, protože jsem tam poprvé viděla barevný proces. Poprvé jsem viděla, že existuje fotografický papír, který má proměnlivou gradaci, a technické možnosti, jaké u nás v té době ještě nebyly. Tady ještě všichni fotili černobíle. V tom byl cítit rozdíl mezi Východem a Západem. Dost mě to ovlivnilo, proto jsem soubor Autoportréty dělala už barevně. Vnímala jsem, že v barvě mám mnohem větší možnosti, že je to současnější, že černobílá fotografie dává snímkům takový nostalgický ráz. Ve druhém ročníku jsem se ve škole zamilovala do spolužáka Petra Hrubeše a začala s ním žít, dnes spolu máme už dvě dospívající dcery.

V Německu jste se vyučila technologii, co jste se poté naučila na škole v Opavě? Určitě sebevědomí a to, že má smysl o fotografii mluvit a přemýšlet o ní, žít fotografií, protože tam bylo plno spolužáků, kteří na tom byli podobně. Také ráno vstali, první, co viděli, byl foťák na nočním stolku, a v hlavě se jim začalo odvíjet: Co budu fotit, při jakém světle… Škola mi také dala ubezpečení se v tom, že se v té bublině fotografů budu cítit dobře, a dala mi samozřejmě také inspiraci. Viděla jsem tam zajímavé věci jak od spolužáků, tak od pedagogů.

Zmínila jste svou sérii Autoportréty. Jak jste došla k tomu, že se budete zabývat převážně žánrem portrétu? Je to pro mě něco přirozeného. Nejvíc mě v životě inspirují příběhy, nacházím v nich nějaký návod pro vlastní život a portrét je pro mě jako příběh, protože vidíte ve tváři charakter člověka nebo z prostředí dokážete vycítit, jaký je – jestli je humanisticky založený, nebo je pro něj prioritou mít nějaký systém…

Školu jste před dvaceti lety absolvovala, ale dodneška na ní učíte, jste v kontaktu s aktuálním vývojem fotografie. Jak se za tu dobu fotografický jazyk proměnil? Obrovsky. S digitální technologií může fotit kdokoliv a to je super, protože se stírají hranice, už to není jen pro ty, ⟶

„Byla jsem platonicky zamilovaná do někoho jiného a myslím, že je odvážné si přiznat, že jako téměř padesátiletá někoho milujete.“

Osmnáctiletá Dita Pepe na fotografii z maturitního tabla, 1992 (foto Pavla Rechtenbergová).

Téměř padesátiletá Dita Pepe na portrétu k rozhovoru pro Dolce Vitu (foto Petr Hrubeš, make-up Eva Legutová).

kdo mají peníze. Dá se fotit i mobilem, protože ho máme neustále po ruce. Technicky se otevřely obrovské možnosti a co se týče obsahu, mám pocit, že vývoj kopíruje společnost a to, jak se vyvíjí a co nás trápí. Čím dál tím víc témat se týká identity a osobnějších výpovědí. Díky fotkám z celého světa najednou dostáváme informace, na které – kdybychom je měli popsat texty – by nám nestačil papír. Samozřejmě je na sociálních sítích spousta balastu, který neříká nic objevného, spíš ukazuje určité formy patologických vztahů, kdy se lidi prezentují jen přes mobil a nijak hlouběji neprožívají danou chvíli. A v rámci fotografie, kterou sleduji a která mě zajímá, se obsah vyvinul tak, že je víc osobní. Je o lidech, kteří fotí. Nejde jen o portréty jednotlivých fotografů, ale i o to, co si k focení vyberou. Naši studenti, kteří jsou teď na Ukrajině a dokumentují, jak se lidé snaží žít ve válečné realitě, jsou pro mě ukázkou toho, jak je toto médium dostupné pro všechny. Dřív válečnou fotografii dělalo pár lidí, dneska už ji může dělat kdokoliv. Je tu tedy obrovský vývoj jak v obsahu, tak po technické stránce.

Jak se za ta léta proměnila témata, kterými se zabýváte vy?

Určitě se proměňují tak, jak se proměňuje můj život. Bude mi padesát a řeším třeba to, že dcery odejdou z domu a život najednou bude relativně prázdný. Moje tvorba kopíruje to, co sama prožívám.

Než jsem začala fotit například sérii Intimita, seznámila jsem se s Betynkou, která se živila prostitucí, a já si do té doby o prostitutkách myslela jenom to špatné. Říkala jsem si, že nutně musejí být takové nebo makové. Když jsem pak poznala konkrétní ženu, viděla jsem její příběh a ten mi pomohl dívat se na lidi z minoritních skupin jinak. My o nich nic nevíme, dokud nejsme součástí jejich života. Zajímají mě věci nebo světy, o kterých málo vím, a mám pocit, že to poznání mě dělá empatičtější, pomáhá mi zklidnit se a říct si, že všechno je možné. Kdybych vyrůstala jinde, kdoví jaká bych byla.

Fotíte pořád na velkoformátový aparát Magnola?

Magnolu mám, ale teď fotím také na Kodak. Je ještě větší a sto let starý. Focení s ním je pomalejší než s Magnolou a fyzicky náročnější, protože je těžší, je to dřevěný foťák.

Co vás baví na pomalejším postupu focení?

Ta meditativnost, která jde proti současnému proudu. Mobilem můžeme udělat nespočet fotek, a tím pádem je přemýšlení o obsahu upozaděno, prostě jenom cvakáme a je to. Kdežto s velkým foťákem si rozmyslíte, co chcete fotit, protože to vyžaduje fyzickou aktivitu, dobré světlo… A samozřejmě materiál je drahý, a tím pádem vzácnější. Celé to filozofické pozadí mi přijde atraktivní.

Na mobil taky fotíte?

Mobil beru jako zápisník. Ale také je to v případě focení mých dcer nejschůdnější metoda, díky které mi na ně zůstane památka. Kdybych jim řekla, že vytáhnu Magnolu nebo Kodak, hned by pověděly: Ne, mami, dneska ne, prosím tě. Ony vědí, že to by obnášelo právě to zastavení se v čase.

Zmínili jsme vaše soubory Autoportréty a Intimita. Pracujete většinou v sériích, nebo fotíte i jednotlivé snímky?

Většinou pracuju v rámci tématu, ale někdy mi vyjde solitér, Třeba když jsem zpracovávala kapitolu o lásce k sobě samé pro knihu Hranice lásky, tak jsem si vypůjčila silikonové modely vagín z vědeckého centra VIDA v Brně. Na začátku jsem měla záměr, že vyfotím každou vagínu a ukážu vizuální rozdíly mezi jednotlivými typy, ale nakonec jsem došla k závěru, že mi stačí jedna fotka. Tu jednu vagínu jsem položila na vánoční papír, kde byla lemovaná jakoby svatozáří, a ten tvar připomínal ženu, která drží miminko. A tak jsem obraz nazvala Panenka Marie s Ježíškem. Takže vždycky je to intuitivní, mám sice nějaký plán, ale může to být jinak.

Fotografie nejen vystavujete, ale také zařazujete do knih, za které jste dostala

řadu ocenění. Co vám vyhovuje víc: formát publikace nebo výstavy?

Osobně je mi bližší knížka, protože mi umožňuje se do ní jako čtenář kdykoliv ponořit. Kdežto výstava je spíš o setkání s lidmi, o dané chvíli, o atmosféře a to mě stojí hodně energie. Snažím se být přítomná se všemi stejnou měrou a nikoho nezklamat, takže jsem z toho vždycky hodně unavená. Ale zároveň mě výstava motivuje k fyzickému vytvoření fotek. Nedávno jsem měla v Galerii Etcetera v Praze výstavu, na které jsem objevila novou možnost jak pracovat s fotografií jako s objektem. Nedávám ji jenom do rámu pod sklo, ale do prostoru. Nebo jsem aktuálně pro připravovanou výstavu do Lucemburska vytiskla fotky na staré flakony mých parfémů. To mě teď naplňuje – objevila jsem nové možnosti, učím se nové technologie.

Vaše poslední kniha Hranice lásky je největší, na jaké jste dosud pracovala. Vydavatelka Barbora Baronová o ní řekla, že je odvážná. V čem?

V tom, že jsem šla s kůží na trh, že jsem řekla to, co mě trápilo. V době, kdy jsem tu knížku připravovala, jsem byla jako nemocná, byla jsem platonicky zamilovaná do někoho jiného a myslím, že je odvážné si přiznat, že jako téměř padesátiletá někoho milujete. Prostě je to trapné, když máte dospívající dcery, muže, dům, všecko a stejně nejste schopná žít život v realitě. Šla jsem s kůží na trh také ohledně mého dospívání, vztahu s mým otcem. Myslím si, že jsem toho všeho byla schopna právě proto, že mi bude padesát. Rekapitulovala jsem, dokud si ještě pamatuju a dokud mám energii se proti tomu i bránit.

Když se blíží ten životní milník, co jste za svoji dosavadní uměleckou dráhu ještě nestihla a chcete to napravit? Já mám pocit, že můžu všechno. Myslím, že jsem toho udělala hodně a měla bych si spíš říct, že je čas trošku si odpočinout, pak se znova nadechnout a ještě něco udělat. Ale jsem absolutně naplněná tím, co se mi podařilo, a mám obrovskou radost. Jsem spokojená, šťastná a děkuju, že je to tak, jak to je.

Pohrávala si s kubismem, purismem, neoklasicismem, hledala témata, která do té doby představovala mužskou doménu včetně ženského aktu, nebála se expresivních gest i abstrahování skutečnosti. Tím vším Věra Jičínská bojovala v meziválečném obodobí za legitimizaci ženského umění. galeriehk.cz

Garden

Designing with Nature do 3. 10., Vitra Design Museum, Weil nad Rýnem

Zahrady odrážejí naše identity, sny a vize. Současný zájem o zahradnictví se nesoustředí na zahradu jako na romantické útočiště, ale spíš na zahradu jako na místo, kde je možné zkoušet a ověřovat koncepty sociální spravedlnosti, biodiverzity a udržitelnosti. Zahrady se staly místem pro avantgardu. Výstava využívá širokou

škálu příkladů z designu, každodenní kultury a krajinné architektury: od lehátek na terase po vertikální městské farmy, od současných komunitních zahrad po obytné budovy a zahrady navržené designéry a umělci včetně jmen, jako jsou Roberto Burle Marx, Mien Ruys a Derek Jarman. design-museum.de

Kdo sledoval seriál Dobré ráno, Brno, nemůže neznat ostravského umělce, performera, fotografa, kurátora a pedagoga Jiřího Surůvku, nechtěného hosta brněnského vysílání. V GASKu v Kutné Hoře je ale vítán i se svou výstavou, na níž se sarkasmem a nadsázkou podrobí kritice současnou společnost. gask.cz

Věra Jičínská

do 10. 9., Galerie moderního umění v Hradci Králové

Jiří Surůvka: Strůjci války

do 17. 9., GASK, Kutná Hora

Futures:

Dana Schutz

do 11. 6., Louisiana Museum of Modern Art, Humlebæk

Současná americká umělkyně Dana Schutz, která žije a tvoří v Brooklynu, je jednou z největších figurálních malířek, skvělou vypravěčkou, jež zobrazuje lidi a vztahy mezi nimi ve složitých kompozicích na velkoformátových plátnech. Její vesmír je znepokojující a fascinující a nutí nás křičet, smát se a plakat zároveň. louisiana.dk

Ačkoli se švédská malířka se svým nizozemským kolegou a souputníkem nikdy nesetkala, spojuje je více než jen stejný rok úmrtí (1944). Oba si došli postupným vývojem ke svému vlastnímu abstraktnímu výtvarnému jazyku

zakořeněném v přírodě. Jádrem obou jejich uměleckých cest byla touha porozumět

silám života na Zemi. Mondrian, stejně jako Klint, začal svou kariéru jako krajinář. Vedle jeho abstraktních kompozic uvidíte vzácně vystavované obrazy květin, které tvořil po celý svůj život. K vidění jsou také záhadná díla af Klint, v nichž se přírodní formy stávají cestou k abstrakci. tate.org.uk

Michal Škapa: Enigma

do 30. 5., Galerie a Prostor, Znojmo

Slovo enigma je synonymem pro hádanku nebo tajemství. Je to i název kultovního šifrovacího stroje z druhé světové války, jehož kód nebylo možné prolomit. Také graffiti pro mnoho lidí představuje šifru, kterou nedokážou pochopit. Možná to obrazy Michala Škapy, legendárního writera, změní. galerieaprostor.cz

Hilma af Klint & Piet Mondrian: Forms of Life do 3. 9., Tate Modern, Londýn

efko finišuje

Od roku 2025 bude Jaguar vyrábět už jen elektrická auta a spolu s koncem modelu F-Type dělá tlustou čáru i za sportovními vozy se spalovacími motory. Oslava konce bude ale hodně hlasitá.

Jaguar F-Type Edition 75 je stylovou tečkou za pětasedmdesáti lety spalovacích vozů značky, které nám přinesly mnoho klenotů nejen v oblasti sportovních kupátek. Tam byl Jaguar vždy silný v kram ecích, ať už šlo o kdysi rekordní XK120 (svého času nejrychlejší vůz na světě), legendární E-Type, osmiválcové verze modelů XK8/XK nebo placatý úlet jménem XJ220. F-Type, jak už z názvu plyne, navazoval na zlatou éru dost možná nejhezčího auta celé historie, zároveň však vyzval na souboj samotné Porsche 911. Původní koncept přitom útočil spíš na menší Boxster, ale dočkali jsme se nádherného vozu s foukaným šestiválcem nebo osmiválcem, pohonem zadních kol a neuvěřitelným charakterem.

Přilákat fanoušky devětsetjedenáctek se nikdy plně nepodařilo, ale byla to přesto nádherná dekáda, protože F-Type byl hravý, osmiválec opepřený kompresorem

měl síly na rozdávání a jeho třaskavý výfuk byl na hraně decibelových limitů. Jaguar sice později vybavil silnější verze vozu pohonem všech kol, aby se jich zákazníci přestali bát, ale příjemně klackovitý image autu zůstal a faceli v roce 2019 nic nezkazil, naopak nejmocnějšímu eRku přidal 25 koní, takže drželo tempo s konkurencí. Stejným výkonem disponuje i výroční Edition 75 s pohonem všech kol, ale pokud jste puristé, můžete ho mít i jako zadokolku s motorem přiškrceným na 450 koní. V obou případech získáte pár exkluzivních odznáčků, povedená dvacetipalcová kola a trochu přepracovaný, komunikativnější podvozek. Nekupujte ho proto, že je lepší než Porsche. Kupujte ho proto, že jednou se na něj bude vzpomínat jako na designový šperk a osobitý vůz, který rozdává emoce plnými hrstmi.

text Václav Rybář, foto archiv značky

servis jaguar.cz

dvanáct nestačí

Patek Philippe představil na ženevském Watches & Wonders variaci úspěšného modelu Calatrava. Tyhle hodinky pro vášnivé cestovatele poznáte na první pohled díky čtyřiadvacetihodinovému ciferníku.

Puristé a fanoušci konkrétního modelu budou možná trochu brblat, protože tyhle Calatravy vyčuhují z řady, ale možná právě proto přilákají k modelu úplně nové zákazníky. Navíc travel hodinky přicházejí do módy tak akorát včas, protože letošní léto si konečně všichni mohou užít naplno bez obav z nejrůznějších omezení. Čtyřiadvacet číslic na ciferníku rozeznáte i na dálku, ale jakkoliv jde u Calatrav o premiéru, podobný design Patek Philippe nabídnul i u kapesních hodinek z roku 1905, které můžete obdivovat v jeho ženevském muzeu. Model Calatrava se začal vyrábět v roce 1932 a hned první hodinky z této řady vydržely na trhu 40 let a staly se bestsellerem. Konzervativní, vkusné a luxusní. Existuje jich nepřeberné

množství, ale historie se nejčastěji vrací k Ref. 3919 z půlky osmdesátých let, který poznáte na první pohled díky ornamentální rytině Clous de Paris v ciferníku hodinek. Do historie se nyní jistě zapíše i Ref. 5224R, právě pro svůj charakteristický čtyřiadvacetihodinový ciferník, kde je poledne, tedy dvanáctka, netradičně nahoře a nikoliv dole (na pozici, kde se běžně nachází šestka). Pouzdro z růžového zlata o průměru 42 milimetrů ukrývá zcela nový strojek a přepracovaná je také korunka se třemi polohami pro snadné nastavování dvou různých časů. Kontrastní modrá barva zdatně balancuje na hraně mezi sportovním lookem a byznysovou image, i proto jistě bude patřit mezi prodejní taháky.

text Václav Rybář, foto archiv značky

Model Calatrava má v nabídce Patek Philippe

bez pumpičky

Wilson je oficiálním dodavatelem míčů v NBA. V portfoliu značky najdete oficiální NBA míč za pět tisíc, ale také „náhražku“ za desetinu této ceny. A brzy si budete moci koupit i na 3D tiskárně vyrobený míč, který dribluje stejně jako originál, ale nepotřebuje k tomu vůbec žádný vzduch. wilson.com

zvuky vodní hladiny

Milánský týden designu je událost, na které si nikdo nedovolí chybět. Vodní instalace sponzorovaná společností Google zní sice jako protimluv, ale leštěné válce s jezírky vody klamou tělem. Jakmile začne rej hudebních tónů a světelné kužely se roztančí, rozehraje vibrující hladina vodních ploch svou velkou show. Nedivte se, zenové a uhrančivé divadlo Google možná časem postaví i ve vašem veřejném prostoru. salonemilano.it

rychle a zběsile

McLaren 750S

Model 720S byl několik let největším kaufem v segmentu supersportů. Elegantní, zakulaceně přátelský, ale neuvěřitelně rychlý vůz deklasoval konkurenci. A teď ho nahrazuje bratříček s přepracovaným podvozkem, třiceti koni navíc a redukční dietou. V přepočtu koní na kila má vyšší výkon než tisícikoňová hybridní raketa McLaren P1. mclaren.com

dobré fotky hned

Polaroid Now+ Generation 2

Nová generace instantního foťáku, který vytiskne snímečky během několika sekund, nabízí vintage kukuč, kouzlo analogu, ale i kompletní kontrolu nad expozicí, ostřením a dalšími faktory, které zajistí kvalitní obázky. Místo digitálních filtrů budete kouzlit s pěti sklíčky, jež lusknutím prstu změní atmosféru před objektivem. polaroid.com

rodný list

Breitling Super Chronomat 38 Origin

Breitling se ve světě luxusních hodinek snaží prosazovat myšlenku dohledatelných materiálů a nyní přichází s modelem, který tento záměr naplňuje do posledního puntíku. Součástí hodinek je NFT, v němž se díky softwaru SourceMap dozvíte, odkud pocházejí všechny materiály, z nichž jsou hodinky vyrobeny. breitling.com

basktebalový míč Wilson Airless

prezentace Google na Salone del Mobile

powered by

Jan Kaplicky Lifetime Achievement Award

joined by esteemed guest, Daniel Libeskind.

umění logistiky

Je neděle sedm hodin ráno. Sedím ve vlaku Euro City směr Brno, dávám si snídani v jídelním voze. Skvělý pocit. Jedu do Brna asi už po sté. Od svých 16 let se tam pravidelně vracím. A jestli si někdo myslí, že jet do Brna je pěkná nuda, tak je na omylu. Budu tam doufám jezdit do konce života, protože pokaždé mám i tam co nového objevit. Tentokrát se setkávám s architektem Mojmírem

Kyselkou, jehož tatínek stavěl ve třicátých a čtyřicátých let pozoruhodné chatové stavby. Ty mě zajímají. Doufám, že mi prozradí adresy některých z nich, abych je mohl navštívit a vyfotografovat. Tak totiž vypadá téměř každý den mého života. Cestuji za architekturou s přirozenou vášní objevitele, který chce díla svých oblíbených architektů a designérů vidět na vlastní oči za každou cenu.

To mě ostatně přivedlo někdy v roce 2004 k mé první návštěvě Brna, kdy jsem si jel prohlédnout vilu Tugendhat. Od té doby jsem navštívil již více jak 35 zemí na všech světových kontinentech kromě Antarktidy, abych viděl a vyfotografoval konkrétní stavby, některé z nich zcela zapomenuté a nezdokumentované po mnoho desetiletí. Zejména v posledních

domů, ideálně abych během jedné cesty navštívil a vyfotografoval co nejvíce zajímavých staveb. Každý den plánování a nervozity, jestli další návštěva, tentokrát třeba v americkém San Franciscu nebo na bretaňském pobřeží, vyjde nebo ne. Často plánuji cesty několik měsíců dopředu, píši maily, volám, posílám tištěné dopisy a kontaktuji lidi přes Instagram. Finální výlet je nakonec „jen“ vyvrcholením celého výzkumu a usilovné práce. Cestuji hodně, ale neřídím. Jezdím vlakem, což mi připomíná staré zlaté časy Orient expresu. Jel jsem rychlostními vlaky v Japonsku, Španělsku, Itálii i lokálkami někde na Vysočině. Pokaždé je cílem nějaký dům. Také často létám, několikrát jsem se na místa určení dostával i lodí nebo pěšky. Pokud to nejde jinak, beru si taxi a nebo mám štěstí na kamarády, kteří mě k mým vysněným domům dovezou. Adrenalin očekávání a následného dosažení cíle je návykovou slastí. Člověk se cítí volný jako pták. Vstávají mi chlupy štěstím, o to více, když si pak po úspěšném lovu architektury můžu v klidu zajít na skvělé jídlo nebo si užít také trochu té klasické turistiky. Od té doby, co se mnou jezdí moje partnerka Nicole, jsou má dobrodružství ještě příjemnější. Před dvěma měsíci jsme se vrátili v Havaje. Celé cestě předcházely týdny vyjednávání a dohadování schůzek.

„Na cestách, ať už vedou kamkoliv, získá člověk důležitý životní nadhled, pozná jiné kraje a mravy, seznámí se se skvělými lidmi a někdy si uvědomí, že u něj doma je to přece jenom dobrý. Já už tak svůj život obohacuji téměř 20 let. Tím hlavním důvodem je vidět a prožít architekturu a design v různých geografických sférách.“

letech jsem své cesty zintenzivnil. Aktuálně jen do letošního července mám již naplánované výlety do Stuttgartu, Benátek, Cortiny d‘ampezzo, Barcelony, Paříže a Káhiry. Do všech destinací mě přivedly úspěšně domluvené schůzky s majiteli domů, které toužím vidět. Mé cestování je hlavně o logistice. Musím si najít čas v nabitém pracovním programu, musím kontaktovat majitele

Splnili jsme si malý sen a já na ostrovech navštívil hned několik fascinujících domů, a to hlavně díky Grahamu Hartovi, místnímu architektovi, který mi návštěvy pomáhal organizovat. Člověk pak neodjíždí jen s úžasnými zážitky a materiály, které pořídí, ale i s pocitem nového přátelství, které doufám, bude trvat už napořád. Takových setkání jsem zažil už možná stovky. Stimuluje to mozkové buňky,

čechrá smysly, nabíjí absolutní životní energií, zároveň mi to dává nadhled nad celým světem, člověk je tolerantnější a váží si toho, co má. Kéž by cestování bylo povinnou výukou vzdělávacích systémů. Lidé by pak byli na sebe jistě hodnější. Z cestování za architekturou mám již řadu osobních, často vtipných

a nečekaných příběhů. Jednou bych je chtěl sepsat do knihy. V roce 2011 mně na jezeře Como náhodný kolemjdoucí poradil přesnou adresu domu a ještě mi nabídl, že mě tam odveze. O pár let později ve Francii nedaleko Ženevy jsem zase zaplatil asi 100 eur za taxi, abych se dostal do odlehlé vesnice Minzier navštívit radikální architektku Claude Costy v jejím bublinovitém domě. Abych ušetřil, šel jsem zpátky pěšky 20 kilometrů. Ten svobodný pocit při pochodu francouzskou krajinou lemovanou pastvinami a pitoreskními háji a potoky snad nikdy nezapomenu. Jednou jdu pěšky a spím na zemi u kamaráda, podruhé, pokud to stojí za to, zase v luxusním hotelu, například v Mauna Kea na Havaji, jehož příběh jsem sepsal pro toto vydání Dolce Vity. Nedělám rozdíly, jde mi jen o kvalitu prožitku ztráveného času a o autentické zážitky. Cestování je jako vaření – můžete si ho ochutit podle toho, jak to máte rádi. A já to mám rád rozmanité. Jednou alpský modernismus ve Švýcarsku, podruhé brutalistická sídliště na předměstí Paříže a potřetí zapomenuté skvosty na pobřeží Uruguaye. Rozmanitost architektury mi pomáhá poznat rozmanitost celého našeho světa. O to více si ale vážím každého bezpečného návratu domů. Dnes již s archivem kolem pěti tisíc zdokumentovaných staveb z celého světa.  Už pomalu přijíždím do Brna. Během cesty jsem se najedl, napsal toto zamyšlení, poslal několik mailů a ještě na internetu vyzkoumal nové architekty, za jejichž tvorbou například v Norsku, Japonsku, USA, Argentině, Chile, Austrálii, Itálii, Francii, Finsku, Egyptě nebo Španělsku se rozjedu zase někdy příště. Rezervaci letenek bude ale ještě předcházet dlouhá a usilovná práce, domlouvání a logistika. Doufám však, že se mezi tím několikrát vrátím do Brna.

Vím totiž jistě, že jsem tam ještě neviděl zdaleka všechno.

text Adam Štěch, ilustrace Jan Trakal

must‒read

Populární instagramový účet Rare Places, za kterým stojí Ondřej Filgas, mladík ze Zlína, a který mapuje po Česku místa s jedinečným rukopisem významných architektů, dostal knižní podobu. Kompaktní průvodce se vejde do kapsy nebo ledvinky každého cestovatele a nadšence do architektury.

Každé místo popsané v knize je možné osobně navštívit a prožít jeho atmosféru. Průvodce je navržen tak, aby uživatel snadno našel svou cestu, a je rozdělen podle regionů. Kromě toho je každý region doplněn jednoduchou mapou, na které jsou všechna zajímavá místa daného kraje vyznačena.

text Tereza Finková , foto Petr Karšulín

Roční předplatné časopisu Dolce Vita

dva doplňky stravy od české značky

Liposomal Vit. C & Magnesium by ANNA BRANDEJS podpoří vaši imunitu a energii stejně jako pleť, klouby a kosti. Nejoblíbenější doplněk stravy na vlasy, Beautiful Hair by ANNA BRANDEJS, obohacený o dalších pět aktivních látek zastaví jejich stárnutí, vypadávání a dokonce i šedivění.

annabrandejs.cz

hideaway

10 čísel za 990 Kč + dárek v hodnotě 1980 Kč

Anna Brandejs Objednávejte na send.cz a dolcevita.cz.

Naplánujte si dovolenou v domech od slavných architektů.

Dita Pepe rekapituluje svůj život s foťákem v ruce

Cestovatelské deníky z Milána, Madeiry & Tokia