Dolce vita 2023 01 time to begin

Pět osobností, které radikálně mění tvář české architektury.

time to begin

Slavné módní značky se přesunuly do metaverza.

Architekti sobě. Jaké domy si postavili průkopníci modernismu.

NOVÝ PEUGEOT 408

PLUG-IN HYBRID

ZTĚLESNĚNÍ

Dokonalé spojení benzinového a elektrického pohonu

Dojezd až 64 km ve 100% elektrickém režimu bez emisí CO 2

PEUGEOT iConnect Advanced a i-Cockpit 3D

070

020—pařížanka sebevědomá představitelka „průmyslového sochařství“

022—prostřeno vyhlášená elegance módního domu Fendi i na vašem stole

024—zbytkové světlo studio MVRDV a značka Delta Light společně recyklují

030—kreativní horečka Studio Salansky ve vás probudí objevitelskou náladu

build wear

032—české hudební nebe interiéry nového Edukačního centra České filharmonie jsou strhující

036—sám sobě klientem slavní architekti odkrývají své soukromí

026

Mezi elitou současného designu.

043—jiná generace kdo mění diskurz současné české architektury?

062—módní kódování svět virtuální reality, NFT a metaverzum mění současnou módu

066—na sedm západů Daniel Arsham vytvořil pro Tiffany& Co kolekci zámků

088—na planetě módy magická síla vás v butiku Chatty pohltí

Nejlepší módní looky pro práci i legraci.

SEATING SYSTEM | RODOLFO DORDONI DESIGN TORII ARMCHAIR | NENDO DESIGN BOTECO COFFEE TABLE MARCIO KOGAN / STUDIO MK27 DESIGN DISCOVER MORE AT MINOTTI.COM/CONNERY

live explore

093—demokratický design Sabine Marcelis a IKEA představují přelomovou spolupráci

094—benvenutti italská legenda vás vítá ve svém pražském showroomu

100—přímá linka Praha-Kodaň severský minimalismus zakotvil na Vinohradech

122

Vaše měsíční dávka kulturních zážitků.

104—svaté město pod skalou do Salcburku nejenom za Mozartem a pivem

110—asian street food market domácí vietnamská kuchyně

112—běžkařův ráj užijte si prvorepublikový šarm uprostřed Žďárských vrchů

090

Módní značka Fendi se zabydlela v honosné vile Medici.

118—architektura pro pamětníky přeneste se do časů českého brutalismu

125—elegance, co spadla z nebe nový Mercedes-Maybach jako by ani nebyl z tohoto světa

128—domácí vs. hosté esej na závěr od Dana Merty

160—must-read barvitý svět bankovní architektury 90. let

REDAKCE

šéfredaktor

Vladan Šír

art director

Róbert Kováč

editorka

Tereza Finková

vedoucí redaktor architektura & design

Adam Štěch

redaktoři

Petr Jansa, Václav Rybář

FASHION

fashion supervize Petra Balvínová

PŘEDPLATNÉ V ČR

SEND, spol. s. r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00 Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz

David Neuhäusl, architekt

SPOLUPRÁCE

autoři Patrik Florián, Lenka Kermes, Dan Merta, Jan Šrámek

fotografové

Petr Karšulín, Matúš Tóth, Vojtěch Veškrna, Studio Flusser

VYDAVATEL

Miloš Štěpař New Look Media, s. r. o.; Apolinářská 3, 120 00 Praha 2

TISK

Tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9 -Letňany

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 436/3 120 00 Praha 2 info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

DISTRIBUCE

PNS a.s.

DOLCEVITA.CZ

sociální sítě instagram/dolcevitacz facebook.com/dolcevitacz

INZERCE

obchodní ředitelka

Michaela Hromádková michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

manažerka distribuce, výroby a logistiky

Monika Matějková monika.matejkova@newlookmedia.cz

REGISTRACE

MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502

Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96

prodejní cena 120 Kč / 5 eur

vychází

3. 2. 2023

Čerpací stanice Skovshoved postavená dle návrhu Arne Jacobsena (1938) v Kodani, 2021

„Architektura je víc než jen navrhování.“

foto na obálce Matúš Tóth

styling Lenka Kermes

modelka Erika Palkovičová (Elite Model Management) má na sobě blůzu Celine a sako Chatty

time to begin

Začátek roku 2023 přináší skvělou zprávu. Česko bude mít novou hlavu státu, se kterou se budeme moci po letech zmaru, záškodnictví a zášti konečně pustit do obnovy zvětralé důvěry a důstojnosti.

Jak příznačné, že v této době vychází i nové číslo časopisu Dolce Vita, které jsme zasvětili architektuře, práci, budování. Jistě si všimnete, že stěžejním materiálem je pětice rozhovorů s lidmi, jež jsme vybrali na základě jejich přínosu rozvoji české architektury. Seznámíte se s odborníky, kteří do oboru přinášejí jiný pohled, jiné přístupy a jiné motivy, než jakým jsme byli dosud uvyklí. Všem je společné, že se nevěnují pouze jednotlivým projektům, ale pracují v širším kontextu: pořádají soutěže, uvažují o komplexním fungování měst nebo se zabývají tím, za jakých podmínek architektura vůbec vzniká.

Jako protipól k teoriím a abstraktním úvahám nabízíme výběr konkrétních domů, jež si architekti z nejrůznějších konců světa postavili sami pro sebe. Kde jinde lépe uvidíte, zda se toho, co hlásají, také sami drží.

Oslovili jsme také několik vlivných zástupců mezinárodního designu, aby se s námi podělili o tipy na tvůrce, které bude v nadcházejícím roce dobré sledovat. Pohledem do budoucnosti je také představení vybraných digitálních projektů předních módních domů a klenotníků, ať víte, kde si máte pořídit své první virtuální tenisky a do čeho obléknout svého avatara. Ale než se všichni přesuneme do metaverza, budeme dál pracovat ve fyzických kancelářích s kolegy a kolegyněmi z masa a kostí – v našem módním editorialu se proto můžete inspirovat, co si do tohoto více než reálného světa vzít na sebe.

V tomto čísle vás rovněž vezmeme na výlet, nepojedeme však nikam daleko. Dozvíte se, že rakouský Salcburk není jen Mozart a čokoládové kuličky. Až pojedete na lyže, udělejte si tam zastávku, ukážeme vám, co nepřehlédnout.

Jako obvykle i v prvním vydání roku

2023 najdete moře pozoruhodných projektů a krásných objektů. A také jednu novinku – esej. V každém čísle přizveme

zástupce nejrůznějších oborů, aby se s námi podělili o svůj pohled na věci kolem nás.

Milé čtenářky, milí čtenáři, s novým rokem nastává čas zase začít, ale také s ním něco končí. Rád bych se s vámi v roli šéfredaktora rozloučil a poděkoval vám za vaši přízeň.

šéfredaktor Vladan Šír

čekací listina

Některé jsou opravdu žhavé, jiné se objevily už koncem uplynulého roku, kdy jejich představení ustoupilo svátečním přípravám. Tyhle designové novinky však rozhodně neztratily lesk.

Hned třemi vlnami transformace projde vaše pleť po použití novinky Resurfacing Treatment od La Mer. Nejprve unavenou pokožku jemně exfoliuje, následně ji rozjasní a zredukuje póry a ve nále ji hloubkově zhydratuje. Nanáší se ráno a večer jako další krok ve vaší rutině.

Designérka Lenka Kerlická tvořící pod značkou 27Jewelry vyjadřuje lásku pomocí broušeného kamene rhodolitu, jejž zasazuje do šperků. Kámen připomíná květy rododendronu a s organickými liniemi jednotlivých kusů působí hřejivě. Je tak jasné, že šperky byly darovány od srdce.

První kolekce Gucci po Alessandru Michelem si nekladla za cíl šokovat.

Designérský tým, jehož někteří členové pro značku pracují desítky let, se vydal do archivů, vzkřísil oblíbené modely a lehce je pozměnil. Jako by nechal na zákaznících, kudy se módní dům vydá teď – nový Ford, nebo snad Gianini?

Představte si, že jste součástí karavany, která s pomocí velbloudů převáží zlato a solné desky ze severu na jih Afriky.

Vůně ambry a kadidla zvýrazňuje sušené ovoce a osvěžuje krvavý pomeranč a máta. To vše se mísí se silným aroma pižma. Cítíte? Tak voní Azalai od stockholmské značky Stora Skuggan.

Jak by to vypadalo, kdyby se Christian Dior narodil v Los Angeles? Asi tak jako pánská kolekce, kterou ve spolupráci s Kimem Jonesem vytvořil designér Eli Russell Linnetz. Vůbec poprvé nechal Jones kreativitu na někom jiném.

O kolekcích Hermès se toho dá říci mnoho, ale jen minimálně se stává, že by je člověk označil za bláznivé. V jarní kolekci se o rozruch postarala nová verze klasické kabelky Kelly v modré barvě oživená modrým peřím, jehož objem kontrastuje se střídmostí kozinky.

text Petr Jansa, foto archiv značek

L. A. inpsiration

návrat do budoucnosti

Co se hodinek týče, začínalo pařížské šperkařství dechberoucími umělecky vyvedenými skvosty, u nichž bylo měření času jen vedlešjím produktem. S novou limitovanou kolekcí Mécabille jako by se Cartier vrátil pro inspiraci do minulosti a to nejlepší přenesl do roku 2023.

Než Gergei Erdei v roce 2019 založil vlastní značku porcelánu, pracoval pro Gucci, kde měl na starost návrhy výšivek a kresby, jež se měnily v potisky. Dnes už jeho designy nevisí v šatnících lmových hvězd, ale zdobí jejich prostřené stoly.

Červená a zlatá barva, která zdobila legendární album Jimiho Hendrixe, dominuje i peru z limitované edice (1942 ks) Montblanc Great Characters zasvěcené této hudební legendě. Krémovou barvou Hendrixovy kytary Fender Stratocaster je inpirována dostupnější speciální edice pera.

Because you give your dreams the love you deserve. Vyzkoušejte si nyní naši postel drēmər® v nejbližší prodejně Hästens. HASTENS.COM

hvězdný porcelán

electric ladyland

křížem krážem

Ikonické prošívání, které prostupuje napříč kolekcemi Chanel, našlo inspiraci v jezdeckých doplňcích už počátkem minulého století. V roce 2015 se jím inspirovala i první kolekce šperků Coco Crush, která se letos dočkala nových kusů v béžovém a bílém zlatě s diamanty.

Dvojice tenisek z limitované edice svým designem evokuje vzdálenou budoucnost, kde bota chrání svého nositele nejen před nestabilním zemským povrchem. Módní a zároveň vysoce funkční boty se jmenují Geo Forma Boot a pro Converse je navrhla londýnská značka A-COLD-WALL*. pocta legendě

Diptyque se po osmnácti letech od vzniku oblíbené vůně Do Son navrací k jejím kořenům až do dalekého Vietnamu. Krom limitované edice, ve které najdete vůni ve speciálním akónu, svíčku čí mýdla, vznikl také krátký lm od studia Werlen Meyer s hudbou Jamese Blakea.

Nepatří sice mezi nejmladší designérskou generaci, má za sebou spolupráci s mnoha značkami i galeriemi designu, přesto si myslíme, že to zásadní ji teprve čeká.

Průmyslová sochařka Victoria Wilmo e tvoří ve svém pařížském ateliéru dokonale řemeslně zpracované solitéry.

Narodila se, studovala a stále žije a pracuje v Paříži. Jednu výjimku udělala, jen když si odskočila pro magisterský titul z produktového designu na Royal College of Art do Londýna. Už v roce 2008, tedy ve 23 letech, si Victoria Wilmo e založila vlastní studio a díky spolupracím s mnoha zajímavými klienty, jako je Tools Gallery v Paříži, i originálním autorským projektům (výstava v bruselské galerii Pierre Bergé & Associés) se podpis „VW“ rychle stal zavedenou značkou. V roce 2015 se pustila do většího experimentování a otevřela si ateliér, v němž sama navrhuje i vytváří limitované série a vyvíjí prototypy.

Její tvůrčí proces by se dal přirovnat k práci sochaře: odebírá materiál, dokud nenajde dokonalý úhel nebo ideální křivku, a leští povrchy do bodu, kdy přesně dosáhnou struktury, haptiky a lomu světla, které hledá. Victoria vždy rozvíjela zvláštní zájem o materiály, tvary a výrobní procesy, jak průmyslové, tak řemeslné. Inspiraci nachází v různých oblastech – od japonského a italského designu 90. let až po brutalistní architekturu. Je také fascinována průmyslovou výrobou, od dětství trávila spoustu času v dílnách a továrnách, svůj styl práce proto sama označuje pojmem „průmyslové sochařství“.

Francouzská designérka Victoria Wilmotte pózuje uprostřed své aktuální kolekce Zigzag čítající stolek, zrcadlo, vázu a svítidla. Kombinuje kartáčovanou ocel, černý mramor Marquita a křišťál. servis victoriawilmotte.fr

text Tereza Finková, foto archiv Victorie Wilmo e

text Vladan Šír, foto Fendi Casa

prostřeno

V nové kolekci bytových doplňků

Fendi Casa přináší

italský módní dům

svou vyhlášenou

eleganci také na váš jídelní stůl.

Vytvořte jedinečný estetický celek.

Spotřebiče Gaggenau: každý kus je dokonalý, společně jsou výjimečné.

1 Misky, stejně jako celý jídelní servis, jsou vyrobeny z porcelánu z francouzského Limoge a zdobené logem O'Lock. 2 Sklenice na víno tvoří čirý a černý křišťál, také na nich je nenápadně vyvedeno logo s dvojitým F. 3 Součástí kolekce bytových doplňků jsou mimo jiné svícny.

Kompletní jídelní servis, mohutné kuželovité sklenice na víno, elegantní mísy a misky, oválné i obdélníkové podnosy, porcelánový servis na kávu a čaj, svícny, měkké deky, polštáře a dokonce barová sada včetně vývrtky a otvíráku na lahve tvoří kolekci, která dává jednou ostentativně a jindy nenápadně najevo svou sounáležitost s estetikou a formálním jazykem téměř stoleté italské značky Fendi.

Prozrazují to typické prvky jako známé logo O’Lock sestávající z dvou protilehlých písmen F zasazených do oválu, pruhovaný vzor Pequin či charakteristické barvy jako žlutá, blankytně modrá nebo jemně růžová.

O’Lock přitom nemá podobu pouhé dekorace, ale v některých případech de nuje tvar předmětů – třeba oválného podnosu či zdobných stopek na malé pokličce určené pro šálky na čaj a kávu.

„Charakter kolekce se odráží i v pečlivě zvolených materiálech, jako je nejměkčí kůže nappa či porcelán z Limoge.

Vyznačuje se rovněž dokonalým řemeslným zpracováním,“ uvádí značka.

Všechny představené novinky tvoří součást řady Fendi Casa, s níž přišla už roku 1987 Anna Fendi, dcera zakladatele značky. Fendi tehdy jako první módní dům představil řadu nábytku, dnes spolupracuje s designéry jako Marcel Wanders, Piero Lissoni či Atelier Oï.

The difference is Gaggenau.

www.gaggenau.cz

text Vladan Šír, foto archiv Delta Light

Rotterdamské

studio MVRDV si od projektování svérázné architektury odskočilo k produktovému designu.

Pro značku Delta Light navrhlo barvami hýřící osvětlení High Profile.

Nové stojací, nástěnné i závěsné lampy vznikly z odřezků hliníkových profilů, jež výrobce Delta Light obvykle používá pro upevnění světel ke stěně nebo ke stropu. Kolekce tak dává prostor anonymním částem svítidel, které našim očím zůstávají obvykle skryty, jejich průmyslový vzhled změkčují pouze výstřední odstíny růžové, bílé či tyrkysové barvy.

„Úžasné detaily těchto profilů jsou obvykle schované ve stěnách nebo stropech, a my jsme chtěli jejich krásu odhalit a dát jí v novém designu hlavní roli,“ popisuje tvůrčí koncept jeden ze zakládajících členů studia MVRDV Jacob van Rijs.

Světla High Profile se vyrábějí ručně z odpadního materiálu, který vznikne při výrobě montážních profilů.

stars are born

Oslovili jsme některé z renomovaných kritiků, kurátorů a publicistů současného designu, aby se s Dolce Vitou podělili o své favority nastupující mladé generace. Kteří designéři budou podle světové kurátorské elity dominovat letošnímu roku?

připravil Adam Štěch, foto archiv designérů

„Africký design, podobně jako africká kultura, vyžaduje pokoru a respekt,“ říká nigerijský designér Nifemi Marcus-Bello. „Budete se učit a růst, a ne diktovat, jak by co mělo být.“ Tyto principy uvádí do praxe ve svém ateliéru v Lagosu. Navrhuje objekty inspirované tím, co vidí kolem sebe, jako jsou například vozíky meruwa vyrobené z recyklovaného dřeva a cyklistických pneumatik, kterými se rozváží voda po městě. Nifemi pak najde místní výrobce s potřebnými dovednostmi, kteří s ním spolupracují na realizaci jeho konceptů. Výsledkem jsou chytré, rezonující a poutavé předměty, které vtipně a efektivně plní své funkce. nmbello.com

Monica Khemsurov, spoluzakladatelka magazínu SightUnseen, New York, vybírá: Barnaby Lewis

Jsem zvědavá na tvorbu mladého londýnského řemeslníka Barnabyho

Lewise. Sice teď pracuje spíše pro klienty, jako je Jermaine Gallacher, ale svůj Instagram čím dál častěji plní návrhy, které jsou zvláštní, rozverné a občas téměř surrealistické. Jeho práce rozhodně spadají do aktuálně populárního proudu metalického designu, kterým se zabývá již zmíněný Gallacher, galerie Bruises nebo Spazio Leone. ig/@barnabymakes

Damian Fopp, šéf-kurátor Muzea designu, Curych, vybírá: Soft Baroque

Duo Saša Štucin a Nicholas Gardner spolupracuje pod sugestivním názvem So Baroque. Jeho nejnovějším projektem je série nábytku ohýbaného z jednoho kusu hliníkového plechu. To, co zpočátku naznačuje přístup zakořeněný v modernistickém optimismu, se brzy ukáže jako jeden z typických komentářů So Baroque k absurditě dnešního světa. Barevná kolekce je právě k vidění v Room 6×8 v Pekingu. softbaroque.com

Hugo Macdonald, publicista a kurátor, ostrov Skye, vybírá: Soorin Shin

Fascinuje mě mladá jihokorejská designérka žijící v Glasgow Soorin Shin, která vystupuje pod pseudonymem Wobbly Digital. Soorin studovala na Design Academy v Eindhovenu a poté na Glasgow School of Art. Její práce je přesvědčivá, protože – podle mého názoru – jde o první příklad 3D tisku, který spojuje možnosti této technologie s atraktivní lidskostí a charismatem. Soorin používá kombinaci recyklovaného plastu a bioplastů k vytváření soch a funkčních předmětů, které se nepodobají ničemu jinému. Jako by je vytrhla z metaverzu blízké budoucnosti. Její vize mi připadá fascinující a její práce radostně povznášející. wobblydigital.com

Alice Rawsthorn, nezávislá kritička, Londýn, vybírá: Nifemi Marcus-Bello

Studio CARA \ DAVIDE bylo založeno v roce 2016 v Miláně Carou Judd, absolventkou interiérového designu z Jižní Afriky, a Davidem Gramatikou, italským produktovým designérem.

Studio vytváří rozmanité kusy nábytku sebevědomých sochařských forem. Jejich práce, inspirovaná mezikulturním propojením dvojice stejně tak jako fascinujícími materiály, technikami a procesy souvisejícími s různými územími, je současná, avšak s respektem k tradicím. Prostřednictvím organických tvarů, mezinárodních vlivů a texturovaných povrchů nalezlo studio svůj charakteristický styl s velmi osobním přesahem. caradavide.com

Annalisa Rosso, kurátorka a zakladatelka agentury Mr. Lawrence, Milán, vybírá: Parasite 2.0

Podle mého názoru se letos vyplatí sledovat studio Parasite 2.0. Jejich postoje chytře reagují na pocit nestability v současném světě. Zaměřují se především na aktuální dění: jejich dočasné zásahy (pavilony pro festivaly, instalace výstav nebo módní přehlídky) předkládají smysluplná řešení a jsou úzce propojena s geniem loci konkrétního místa. Různé městské krajiny (Milán, Benátky, Berlín, Poznaň atd.) jsou prostoupeny jejich projekty, a to bez jakýchkoli předsudků. Mohou mít pokaždé nový inovativní přístup bez ideologických nebo fyzických stop. parasiteparasite.com

Ben Abdallah ve svém projektu „Hořkosladká vzpomínka na plantáž“ relativizuje expozici plantážního muzea na ostrově Réunion a zpochybňuje příběhy, které v ní jsou zvěčněny. Svým výzkumem Ben Abdallah zjistil, že jsou vystaveny pouze artefakty patřící bílým pánům, zatímco materiální kultura zotročených a najatých dělníků zmizela z historie. Jeho intervence to obrací. Protože cukrová třtina byla primárním vývozním artiklem ostrova, vytvořil mačety vyrobené z cukru, které reprezentovaly příběhy zotročených národů. Kapající cukrové mačety dávají těmto ignorovaným příběhům hmatatelnou podobu a zpochybňují stereotypní výklad historie. yassinebenabdallah.com

Maria Cristina Didero, kurátorka Design Miami, Milán, vybírá: CARA \ DAVIDE

7

Jane Withers, kurátorka Brompton Design District, Londýn, vybírá: Yassine Ben Abdallah

text Adam Štěch, foto Shotby.us

kreativní horečka

Břatři Salanští pocházejí z Liberce. Tam také založili své studio Salansky, které se již několik let věnuje novému konceptuálnímu uchopení tradičního sklářského řemesla. Jejich novou kolekci váz Klondike nafotilo ve strhujícím editorialu naše oblíbené studio Shotby.us.

sumář malých součástek

mladá generace středoamerických designérů dobývá svět

Stále častěji je ve světových médiích slyšet o tvorbě nové generace středoamerických designérů, ke které patří také studio Cinco × Cinco z Guatemaly. Jejich nejnovější kolekce interiérových objektů The Sum of Small Parts vyhrála loni hlavní cenu na Design Week Mexico. Podoba nábytku je inspirována mobiliářem dětských hřišť a kombinuje v sobě industriální postupy s tradičním řemeslem. Jako by se v jejich návrzích setkával středoevropský funkcionalismus s divokým temperamentem Střední Ameriky. instagram.com/colectivo.cincoxcinco

vrstva za vrstvou

experimentální design z Jižní Koreje

Mladý korejský designér Seongil Choi ze studia il Works použil exibilní pletivo pro konstrukci židlí z kolekce Hardened Mesh Project. Aby docílil jejich stálosti a tvrdosti, pokryl pletivo několika vrstvami černé a modré polyuretanové pěny, a vytvořil tak skulpturální organické objekty. instagram.com/il_works

černé na černém

Manýristické vázy z opálového skla spočívají na zlatých mosazných nohách, jež vznikly z fragmentů původních odlitkových lustrů.

„Kolekce Klondike je vytvořena v duchu zlaté horečky, je o radosti z nacházení nových spojení, vazeb a příběhů. Je zhmotněnou vizí, která spojuje dva velmi tradiční materiály – sklo a mosaz. Setkávají se v ní prvky z klasických odlitkových lustrů se sametově bílým opálovým sklem, a tím vzniká živý dialog,“ popisuje projekt Jan Salanský, který studio založil se svým bratrem Ondřejem roku 2020 po mnoha letech

vzájemné spolupráce. Nejenom ve svém novém souboru zkoumají taje divoké zapomenuté přírody Jizerských hor a postindustriální éry Liberecka.

I Klondike má vazbu na řemeslo a historii regionu. Kolekce vznikla, když si designéři všimli ve staré sklárně povalujícího se kusu mosazného historického lustru.

Ten se nakonec stal součástí vázy jako fragment, jako nalezený předmět zasazený do současného výtvarného kontextu.

recyklace

ortodoxní design studia editions8888

Odmítnutí komfortu jako ideálu nábytkového designu je charakteristické pro tvorbu studia editions8888, které založil před třemi lety Jean-Michel Gadoua. Jeho nejnovější kolekce objektů Ghost Limbs sestává z ocelové židle, dřevěné skříně s kulovitými nohami a kožené pohovky. editions8888.com

venku

nový mobiliář pro Český Krumlov Renomovaná akademie ECAL ve švýcarském Lausanne měla vždy jedinečný smysl pro spolupráci.

dřevěný odpad jako kreativní médium

Nedávno měli její studenti možnost kooperovat s  nskou nábytkářskou značkou Artek a vytvořit sérii vtipných hraček, které vznikly z dřevěných zbytků z výroby slavných židlí Alvara Aalta. ecal.ch

Žíhaná nerezová ocel a dubové dřevo tvoří ušlechtilý základ nového mobiliáře, který pro historické prostředí města Český Krumlov navrhl designér Karel Matějka. Jednoduché formy lavičky, odpadkového koše či stojanu na kola re ektují historický charakter a nezaměnitelný genius loci města. karelmatejka.com

text Adam Štěch , foto archiv značek

české hudební nebe

Rodinné domy od architektonického 0,5 Studia rostou v rezidenčních oblastech kolem Prahy i ve zbytku republiky jako houby po dešti. Z jejich aktuálních

projektů nás však zaujal výjimečný interiér nového

Edukačního centra České lharmonie v Rudol nu.

Svérázná dvojice architektů Pavel Nový a Vít Svoboda pracuje pod hlavičkou svého progresivního 0,5 Studia již od roku 2011. Dynamičtí tvůrci se etablovali jako jeden z nejaktivnějších pražských ateliérů zaměřující se především na rezidenční projekty. V počátcích své kariéry začali rekonstrukcemi bytů na pražské Letné, zejména pro své přátele a známé ze spřátelené pražské umělecké komunity. Jejich portfolio se v posledních letech rozrostlo především o rodinné domy.

O to více jsme byli zvědaví, jak zvládli úkol zcela jiného charakteru – návrh interiéru Edukačního centra České lharmonie v přízemí budovy Rudol na. Na cestu vstříc tomuto projektu vyrazilo 0,5 Studio již v roce 2018, kdy vyhrálo vyzvanou soutěž s projektem proměny původního nudného interiéru k nepoznání. Architekti

navrhli rytmický prostor s výrazným atmosférickým charakterem jednotlivých místností, které se od sebe liší svým ⟶

Projekt interiéru Edukačního centra České filharmonie zpracovali architekti z 0,5 Studia jako rytmicky členěný prostor, ve kterém návštěvníci procházejí různě zpracovanými sály s výraznou atmosférou. Světlé místnosti, jako v tomto případě foyer, se střídají s efektně nasvícenými prostory Auditorií a Respiria. Společné jim jsou ušlechtilé detaily a celkově moderní avšak klasikou inspirovaný charakter.

text Adam Štěch, foto Peter Fabo

tvarem, barvou i osvětlením. Zároveň však na sebe plynule navazují a vytvářejí novodobou podobu určitého hudebního salónu, který může hostit několikafázové edukační programy podle nejnovějších vzdělávacích metod. „Různorodost prostředí v jednotlivých úsecích umožňuje jak soustředěné vnímání hudby a sdělovaných informací, tak nerušenou relaxaci. Povedlo se vytvořit současné prostředí jako autonomní svět, který reflektuje architekturu budovy, kontext České filharmonie a především fenomén hudby. Poskytuje volné pole pro práci lektorů a jejich rozmanité programy. Návrh odráží současný pohled na hudební svět a cílí ještě dál, svým estetickým působením vtáhne všechny

návštěvníky do probíhajícího programu,“ vysvětlují své záměry architekti. Celý prostor Edukačního centra tvoří série na sebe navazujících „komnat“, jejichž propojení vytváří určitou analogii ke gradaci hudebního díla. Hlavní vstup je umístěn z ulice 17. listopadu. Přes předsálí se návštěvníci dostanou do vstupní haly, v níž se mimo jiné nachází samoobslužná šatna s kapacitou až 60 osob. Odtud se vstupuje do Auditoria I. „Esteticky silně zpracovaná místnost návštěvníky vtáhne do začínajícího programu. Osvětlení prostoru evokuje noční oblohu – ta stejně jako vážná hudba dává zakusit komunikaci s vyššími sférami. Hlavní děj se pak odehrává na třech výrazně osvětlených zlatých

Edukačního centra

architekti zcelili použitím ušlechtilé

zlaté barvy, jež odkazuje k noblese klasické hudby

pódiích, která z potemnělého, tmavě modře laděného prostoru výrazně vystupují,“ popisují interiér autoři. Jako refrén v hudebním čísle i světlý prostor foyer vytváří pomyslnou pauzu v celkovém programu prohlídky před tím, než se vstoupí do Auditoria II, které je koncipováno jako variabilní prostor umožňující konání komorních koncertů i lektorských workshopů. „Tento sál umožňuje v rozdílném prostředí rozvedení témat, která byla otevřena v Auditoriu I,“ dodávají tvůrci, kteří jeho interiér zcelili použitím ušlechtilé zlaté barvy, jež odkazuje k noblese hudby a hudebních nástrojů. Ostatně rafinované detaily, jako je mohutné ostění dveří nebo nasvícení kleneb, jako by ve zcela jiném

měřítku připomínaly řemeslné detaily mistrovsky zpracovaných hudebních nástrojů.

„V závěrečné části Respiria pak dochází k velkému finále, ve kterém se všechny body programu v synergickém efektu složí do smysluplného celku. Průzory do Auditoria I udržují kontinuitu a celistvost daného programu. Sál slouží k projekcím, tvůrčím workshopům či jako prostor pro relaxaci, uvolnění a zpracování zážitku,“ uzavírají architekti Pavel Nový a Vít Svoboda, kteří svým atmosférickým návrhem obohatili, podobně jako nedávno Lenka Míková svými prvky ve vstupní části, již tak skvostné interiéry pražského chrámu klasické hudby.

1 Efektní dřevěný lamelový strop, v němž je skryto osvětlení, umocňuje estetický dojem Respiria. Výrazná červená podlaha doplňuje originální kolorit celého interiéru. Pod vestavěnými lavicemi jsou schované taburety k sezení. 2 Auditorium II je osvětleno dostatkem denního světla, strop září zlatou barvou, jedním ze spojujících prvků celého projektu. 3 Výrazné ostění vstupu do Respiria jako by vtahovalo návštěvníky do světa hudby. 4 Posluchači při programu v Auditoriu I sedí na taburetech, které se v případě potřeby mohou zasunout do akustické stěny. Též prostor pod pódii se dá využít k uskladnění předmětů, například edukačních pomůcek, které tak jsou ihned k dispozici.

servis Edukační centrum České filharmonie, Rudolfinum, Alšovo nábř. 12, Praha, ceskafilharmonie.cz 05studio.cz

„Sofistikovaný interiér

a řemeslným detailům hudebních nástrojů.“

sám sobě klientem

Jak bydleli průkopníci modernistické architektury, jsme se na vlastní oči přesvědčili v několika mimořádných domech, které si v nejrůznějších částech světa postavili jako osobní manifest moderního životního stylu.

02

KAMEKI TSUCHIURA

01

RICHARD NEUTRA

Rodák z Vídně a jeden z nejdůležitějších tvůrců amerického modernismu si v polovině třicátých let postavil ve čtvrti Silver Lake v Los Angeles vlastní dům, který do dějin vstoupil pod názvem VDL, a to díky Neutrově mecenáši, nizozemskému podnikateli Van der Leeuwovi. Jeho design navazuje na úspěch předchozího projektu domu Lowell. I dům VDL využíval podobné principy lehké ocelové konstrukce a velkých prosklených ploch otevřených do krajiny. V roce 1963 dům zachvátil ničivý požár. Neutrův syn Dion ho po kompletní přestavbě daroval Polytechnické univerzitě v Pomoně. Roku 2008 prošel další rekonstrukcí a byl otevřen veřejnosti.

Počátky japonské moderní architektury jsou spojené s osobností amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Nebyl to pouze kladenský rodák Antonin Raymond, kdo s ním přišel v roce 1916 do Japonska pracovat na projektu hotelu Imperial, ale ve Wrightově kanceláři zahájil svou kariéru i Kameki Tsuchiura. V roce 1926 se pak se svou ženou Nobuko vrátil do rodného Tokia a nedlouho poté našel inspiraci v evropském racionalismu, který mu poskytoval vhodnější principy, jež mohl uplatnit v sociální bytové výstavbě. V roce 1935 se dvojice rozhodla pro stavbu vlastního domu. Vybrali si malou

parcelu v tokijské čtvrti Shinagawa Ward a postavili vůbec jeden z prvních modernistických domů v Japonsku. Intimní stavba vypadá z exteriéru velmi skromně. Fasáda, obložená bíle natřenými vertikálními dřevěnými latěmi, se do zahrady otevírá velkým prosklením, uvnitř použil architekt kompaktní prostorový program. Obývací pokoj má výšku přes dvě podlaží. Po úzkém schodišti s kovovým zábradlím se dostanete na galerii a do dalších místností. Architektovo studio je zaplněno knihami a dokumenty, prominentní místo tu mají fotogra e F. L. Wrighta.

JAVIER CARVAJAL

VIANA DE LIMA 04

Víkendový dům Casa das Marinhas postavil portugalský architekt, průkopník nové koncepce bydlení a významný pedagog Viana de Lima v přímořském letovisku Esposende nedaleko Porta, kde si po druhé světové válce začala místní intelektuální elita budovat prázdninovou kolonii. De Lima dům (1954–1957) koncipoval jako intimní prostor pro sebe a svou rodinu. Architekt při tom využil ruiny starého větrného mlýna, kolem kterého rozestavěl drobné obytné pavilony komponované ze základních geometrických tvarů a opatřené výraznými barevnými akcenty. Zatímco v přízemí se nachází relativně prostorný obývací pokoj, v patře jsou situovány velmi malé ložnice včetně dětské, která je umístěna nad schody, od nichž je oddělena pouze závěsem. Dnes je dům přístupný veřejnosti jako muzeum.

Španělský modernistický architekt Javier Carvajal stál mimo jiné u počátků novodobé slávy luxusní módní značky Loewe. Během šedesátých let byl v módním domě zodpovědný nejenom za architekturu a interiéry butiků, ale také za vizuální styl a propagaci. Svůj vlastní dům si v roce 1966 postavil v madridské čtvrti Pozuelo de Alarcón. Betonový přízemní objekt je strukturalisticky pojatým prostorem, obklopeným rozlehlou zahradou

s mnoha zákoutími, jež vznikla díky členitému půdorysu domu. Přestože dnes jej už nevlastní rodina Carvajal, jeho architektura včetně originálních interiérových prvků se zachovala v téměř intaktní podobě. Jsou to především abstraktně pojaté dveře či vestavěné skříně, které demonstrují Carvajalův neobyčejný talent. Pokud byste chtěli žít jako jeden z nejprominentnějších španělských architektů 20. století, můžete. Vila Carvajal je na prodej.

ALLYN E. MORRIS

ROBIN BOYD 06

Los Angeles bylo v padesátých letech jedním z nejprogresivnějších center rezidenční architektury a stalo se živnou půdou pro mnoho talentovaných architektů. Jedním z nich byl i Allyn E. Morris. Narodil se v San Franciscu a studoval na Stanfordu obor mechanického inženýrství, po absolutoriu v roce 1949 se přihlásil na školu architektury v Los Angeles, odešel však hned po třech semestrech a začal pracovat pro místní architekty, jako byli Calvin Straub nebo Lloyd Wright, syn slavného tvůrce. Svůj dům a studio si postavil v roce 1958 v kopcovité oblasti Silver Lake nedaleko Neutrova domu VDL. Morrisovo obydlí tvoří ocelový skelet vyplněný sklem a cihlovým zdivem. Díky tomu, že je stavba umístěna v příkrém svahu, nachází se vstup z ulice v nejvyšším patře. Z něj se pak po kovovém točitém schodišti sestupuje do nižších obytných pater. Architektura domu Allyna E. Morrise ra novaně kombinuje striktní funkcionalismus oceli a skla s jemností cihel a výrazným koloritem ovlivněným organickou architekturou.

Vizuálně lehké a neobyčejně transparentní rodinné domy architekta Robina Boyda patří k tomu nejlepšímu, co australská architektura během druhé poloviny minulého století vyprodukovala. Společně s Harrym Seidlerem a Royem Groundsem je Boyd považován za jednoho ze svaté trojice australské moderny.

Speciální místo v jeho tvorbě zaujímá jeho vlastní dům (Walsh Street House) na ulici Walsh Street v melbournské čtvrti South Yarra. Architekt ho postavil v roce 1959 a žil zde se svou manželkou Patricií a dvěma dcerami až do své

předčasné smrti v roce 1971. Autor byl při návrhu postaven před nelehký úkol. Parcela byla totiž velmi úzká a Boyd musel navrhnout stavbu v podobě dlouhého objemu zasunutého hluboko do nitra pozemku. Dům rozdělil do dvou nezávislých pavilonů. Zatímco v prvním z nich se nachází obývací pokoj a jídelna, do druhého architekt umístil ložnice. Obě křídla mezi sebou svírají prostorné atrium lemované skleněnými stěnami, které v horkých letních měsících funguje jako velkorysý exteriérový obývací pokoj.

KOSMETIKA S PREBIOTIKY

Rychlé a viditelné výsledky!

jiná g e ecaren

Česká architektura v posledních letech prochází bouřlivým vývojem.

Vedle již zavedených ateliérů, které se mohou hrdě rovnat velkým mezinárodním studiím, se o slovo hlásí řada mladých jednotlivců i uskupení, ale také teoretiků. V následujících pěti rozhovorech představujeme ty, kteří mění českou architekturu a spoluutvářejí její budoucnost.

text Tereza Finková, Vladan Šír, Adam Štěch, foto Vojtěch Veškrna

DavidNeuh &lsuä

Když v roce 2015 zakládali ateliér Neuhäusl Hunal, byl David čerstvým absolventem fakulty architektury a Matěj měl před sebou ještě rok a půl studia. Hodně času z jejich práce jim ukrajovalo pořádání studentské soutěže Superstudio, ale tato kapitola se po deseti letech uzavřela a oba kamarádi se naplno pustili do uvádění svých nápadů do praxe.

Kromě své architektonické praxe se pravidelně zapojujete do veřejných diskuzí o architektuře. Je potřeba mluvit o architektuře?

DN: Architektura je mnohem víc než jen navrhování. Snažím se jí věnovat z mnoha různých perspektiv, protože mě jako disciplína fascinuje. Rád o ní přemýšlím, čtu, píšu, diskutuju.

MH: Architektura není jenom fasáda a navrhování domů, ale je o propojování různých souvislostí, vnímání prostředí a fungování v něm. Jde nám o to zapojit se do toho celého procesu. Naše práce je pro nás společenská zodpovědnost.

Vaše realizace se také často objevují v tištěných i online časopisech nejen o architektuře. Je to záměr?

DN: Dbáme na prezentaci projektů. Na to, aby se naše práce dostala na veřejnost, třeba i díky lifestylovým časopisům nebo mainstreamovým médiím. Nedávno jsme prezentovali jeden byt v pořadu Polopatě. Vnímáme to tak, že architekturu dostáváme do veřejné diskuze.

Jste také zakladateli soutěže Superstudio pro studenty architektury v Česku a na Slovensku. Jak tento projekt vznikl a bude ještě pokračovat?

DN: První ročník se konal v roce 2011 a vlastně nás dva tato soutěž znovu propojila a my jsme pak založili naše společné studio, ale to na okraj. Soutěž začala jako malá punková akce pro 60 lidí, která se konala na Fakultě stavební na ČVUT a za deset let jsme z ní udělali největší česko-slovenskou architektonickou soutěž, která probíhala v šesti městech najednou, účastnily se jí stovky studentů a  nále se konalo v CAMPu.

MH: Vnější kurátor zadal téma a studenti měli 24 hodin na to, aby svůj projekt prezentovali před porotou.

DN: Po desátém ročníku v roce 2020 akci, jejíž základní myšlenkou bylo setkávání

napříč ročníky a školami a předávání zkušeností, utnul covid. Nakonec jsme se ale rozhodli, že symbolicky po deseti letech celý projekt ukončíme, protože to byla generační záležitost. Přece jenom už jsme se od školního prostředí dost vzdálili. Na akci bylo kouzelné právě to, že byla od studentů pro studenty.

Sledujete dál vaše kolegy a kolegyně, kteří byli v soutěži úspěšní?

MH: Soutěží prošlo přes tisíc studentů a komu se v ní povedlo prosadit, prosadil se i ve vlastní praxi.

DN: Jako příklad můžeme uvést vítěze ročníku 2018 Adama Šustka a Vojtěcha Tecla, kteří mají úspěšné studio Šestek Tecl, ročník po nich byli vysoko hodnocení studenti z Brna, Linda Obršálová, David Helešic, Václav Mihola ad., kteří dnes se svým studiem m2au vyhrávají soutěže… Za jeden z velkých bene tů pořádání Superstudia považujeme právě to, že jsme se setkali se spoustou zajímavých lidí, ať už studentů, nebo porotců.

Kdo jako studenty ovlivnil vás? Jací architekti vás inspirují?

DN: Mám rád architekty, kteří mají nějaký přesah, třeba píší o architektuře knihy. Mezi ně patří Pier Vi orio Aureli nebo Rem Koolhaas.

Nedávno byl „odtajněn“ tým, který připravuje českou výstavu na Bienále architektury v Benátkách, a vy jste jeho součástí, Davide. Jaký je váš podíl na tomto projektu?

Autorský tým, který připravuje výstavu na téma Pracovní podmínky v architektuře, mě oslovil až později, když už měli projekt rozpracovaný. Já jsem se o toto téma kolem roku 2020 hodně zajímal, psal jsem o něm, pohyboval jsem se kolem výzkumu podmínek, účastnil jsem se diskuzí na půdě komory i mimo.

Netýká se to jen prekarizace práce, ale v poslední době vzniklo dost iniciativ, které se týkají toho, jak probíhá studium, co se studenti učí. Hodně to celé souvisí s tzv. callingem, tedy pocitem poslání, což je něco, čím my dva vysloveně trpíme. Člověk je vlastně pro ten obor tak nadšený, že je mu ochoten mnohé obětovat – peníze, nejistotu zaměstnání, volný čas… A zaměstnavatelé toho často využívají a snaží se to nastavit tak, že je to vlastně normální. Na bienále se tedy podílím jak na architektuře výstavy, která bude k vidění v Arsenale, tak na obsahu.

Pojďme ale k tomu, co vás momentálně zaměstnává nejvíc, a to je vaše studio. Mezi vašimi realizacemi vyčnívají interiéry bister a restaurací. Máte jídlo nějak extra v oblibě?

MH: Náš první gastro projekt byla rekonstrukce pivnice U Glaubiců, zlom ale přišel až s Eatery, což byla svého času naše vůbec největší realizace. Na základě toho nám pak začaly chodit další poptávky. Nutno říct, že to nebyl náš plán.

DN: Je to také tím, že jde o interiér, který se realizuje mnohem snadněji a rychleji než stavba.

Ve vašem portfoliu najdeme ale také velmi originální interiéry bytů…

DN: Na těchto malých projektech se začíná. Zlomový byl betonový byt, což byl první projekt, který výrazně rezonoval.

MH: Když tento byt vybrala Marcela Steinbachová do Ročenky architektury, bylo to pro nás potvrzením, že to neděláme špatně.

DN: Dělali jsme i minimalistický byt, jednu místnost, která je tvořena nábytkem, nyní jsme dokončili nekompromisní byt v paneláku, který nemá žádné dveře. Díky tomu prvnímu projektu jsme si vybudovali takovou atypickou klientelu z řad umělců, pro něž navrhujeme hodně radikální interiéry.

Alexand r a ucsegroeG

Nejdříve sbírala bohaté mezinárodní zkušenosti a pak se Alexandra Georgescu usadila v Brně, kde spolu s Tomášem Kozelským a Viktorem

Odstrčilíkem založili dnes velmi úspěšné studio KOGAA. Jejich hlavním tématem je architektonicko-společenské oživování starých budov a začleňování staveb do městského života.

Narodila jste se v Rumunsku, vyrůstala v Itálii, studovala jste v Miláně či Ro erdamu a máte i další mezinárodní zkušenosti. Čím vás přilákalo Česko? Česko je pro život dobré místo, má rostoucí ekonomiku, je tu hodně příležitostí. Je to skvělá země. Když jsem sem přišla, tak jsem to samozřejmě ještě nevěděla. Ale oba mí obchodní partneři jsou Češi. S Tomášem (T. Kozelský, spoluzakladatel studia KOGAA, pozn.red.), který je i můj životní partner, jsme se potkali v Ro erdamu díky společným přátelům a pak jsme absolvovali dvouměsíční pracovní stáž v Pekingu. Tam jsme začali přemýšlet o vlastním byznyse. Tomáš není ten typ, který by chtěl pro někoho pracovat, a já jsem souhlasila. Nabízely se nám různé možnosti, kde bychom se mohli usadit – Anglie, Nizozemí, Itálie… a samozřejmě Česko. To nakonec získalo nejvíc plus, zejména proto, že bylo nejsnazší začít tu podnikat. A také jsme díky našemu dalšímu partnerovi, Viktorovi Odstrčilíkovi, což je Tomášův kamarád z univerzity, měli kontakty na potenciální klienty. Takže to, že jsme nakonec skončili tady, byla kombinace dvou faktorů: možnosti a vztahy.

Máte za sebou studium na několika prestižních univerzitách. Jak vás tato zkušenost ovlivnila a jak vás odlišuje od vašich kolegů, kteří architekturu studovali v Česku?

Nejprve jsem studovala v Miláně na akademii umění Brera, magisterský titul jsem získala v oboru interiérový design v Ro erdamu. Když porovnám italské a české školství, myslím, že je tam hodně podobností. Je tradiční, konzervativní, panuje tam starý způsob myšlení. Liší se ale ve způsobu výuky designu. Česko je ovlivněno německým způsobem přemýšlení, zatímco Itálie je zkrátka „italská“… Pokud ale vedle sebe postavím

nizozemské a české školství, je mezi nimi propastný rozdíl. Nizozemci jsou velmi inovativní, kreativní, volnomyšlenkářští, nezajímají je tolik pravidla jako spíš hledání nových cest. Proto jsou na poli architektury více než 20 let lídry, ať už zmíníme kancelář OMA Rema Koolhaase nebo studio MVRDV. Rozhodně bych českým studentům doporučila, aby se do Nizozemí vypravili alespoň na jeden semestr. Stojí to za to. Podobně na mě působila také škola v Anglii.

Vaše studio KOGAA bylo před pár lety zařazeno portálem Dezeen mezi 20 nejvlivnějších architektonických studií v Evropě. Co vás odlišuje od ostatních? Čím jste výjimeční?

Každý chce být výjimečný a nás velmi překvapilo, do jaké společnosti jsme se dostali. V mezinárodním kontextu je to opravdu obrovský úspěch, protože všude jsou skvělá studia. My jsme v práci na našich projektech především konzistentní a koherentní. Záleží nám více na hodnotách a užitečnosti než na formě. Je jedno, kdo je náš klient, ale naše projekty mají vždy nějakou nadstavbu, záleží nám na kvalitním městském prostředí, trvalé udržitelnosti, na komunitě, která je se stavbou spjatá. Budovy mají svůj život, své funkce. Naše projekty nikdy nevytrhujeme z kontextu, naopak s ním počítáme a je pro nás důležitý. Na mezinárodní scéně si nás všimli díky našemu prvnímu velkému projektu konverze destilerky v Brně, kde jsme si vyzkoušeli všechny naše principy v praxi. S tím souvisí i naše další velké téma, které jsme otevřeli zhruba před deseti lety, a tím je opětovné využití starých budov.

A na čem se svými kolegy v KOGAA právě pracujete? Na co se můžeme těšit? Jsme zvědaví, jak dopadne náš projekt Mosilana, který jsme poslali do soutěže. Další projekt, konverze brněnské

Zbrojovky, už běží. V bývalém továrním areálu rekonstruujeme dvě budovy a dáváme jim nové funkce – jednu z nich proměňujeme na kanceláře, druhá bude multifunkční, bude obsahovat galerii, kavárnu, sál pro pořádání akcí, coworking a snad i střešní terasu s krásným výhledem.

Hodně výrazný projekt, o kterém se mluví, je téměř dokončená rekonstrukce domu v Brně na Údolní, v němž sídlí kreativní hub Kumst.

To je velmi důležitý projekt nejen pro město, ale pro celý region. Podporuje lokální tvůrce, vzniká v něm výzkumné centrum. Kumst pro nás opět není jen „obyčejná“ architektonická práce, není to jen o stavbě, ale také o tom, jak stavba může svým fungováním ovlivnit společnost. A kolem Kumstu roste komunita lidí, kteří se navzájem podporují, spolupracují. Je to místo, kde se kreativní scéna může setkávat s veřejností.

Máte mezi českými architekty své oblíbence?

Velice se mi líbí, co dělá Stanislav Fiala. Je hodně jiný než jeho generační souputníci, vytváří originální, nový typ architektury. Prostor komponuje uidním způsobem, jako interiérovou designérku mě fascinuje, jak pracuje s materiály, jako je beton nebo železo. Samozřejmě jsem ovlivněná českým funkcionalismem, ale především pak holandskou architektonickou a designérskou školou.

Kromě Nizozemska, které země vás inspirovaly svou architekturou a veřejným prostorem?

Inspiraci do své práce jsem si přivezla z Tokia, kde jsem pár měsíců pracovala jako baristka. A fascinuje mě dánský přístup především proto, že samotnému tvůrčímu procesu předchází výzkum a analýza dané problematiky.

ří K o lat

Společně se svým kolegou Martinem Hroudou mění tuzemský veřejný prostor. Jiří Kotal z ateliéru U / U Studio se díky lásce ke skateboardingu dostal k projektům jedinečných skateparků a hřišť, které boří mýty o tomto pouličním sportu a integrují ho do komplexní městské krajiny.

Začal tě nejdříve bavit skateboarding nebo architektura?

Když mi bylo kolem třinácti, tak jsem skateboarding poprvé zahlídl v televizi. Tenkrát na satelitu běžel kanál Extreme Sports, v té době jeden z mála zdrojů o nových extrémních sportech. Úplně mě to nadchlo, a tak jsem si pořídil svůj první skate. O architektuře jsem v té době nevěděl vůbec nic.

A kdy do tvého příběhu vstoupila architektura?

Bylo to určitě díky skateboardingu, skrze nějž jsem vnímal veřejný prostor. S pár kámoši ze Sušice, se kterými jsme jezdili a stavěli různé překážky, jsme po maturitě šli studovat na stavební fakultu na ČVUT. Já jsem tenkrát měl v hlavě jen skate a nejvíc času jsem trávil na Stalinu na Letné. Teprve až na magistru jsem se začal více věnovat architektuře. Přešel jsem na fakultu architektury a studoval v ateliéru Radka a Lady Kolaříkových. Myslím si, že jsme si s Radkem docela sedli. Byl to skvělý učitel a hodně mě naučil v přístupu k navrhování, metodice a disciplíně.

A v této zlomové době byl tvůj vztah ke skateboradingu pořád tak silný nebo to trochu opadávalo?

Začal jsem tehdy pracovat na své diplomové práci na téma implementace skateboardových prvků do veřejného prostoru. Zabýval jsem se tím, jak pohlížet na různé elementy ve městě z pohledu skateboardisty, a nabídnout tak zcela jiný úhel pohledu architektům. Zajímalo mě sociální hledisko, jak se ve městě lidé pohybují atd. Také mě zajímalo, jak ve městě pracovat s různými materiály, abychom jasně odlišili, že na některých místech se jezdit nesmí a na některých ano. Většinou je to totiž tak, že architekti na tento problém vůbec nemyslí. Tam, kde se například nesmí jezdit, jsou ale paradoxně takové povrchy, které jsou pro

skateboarding perfektní. Posléze se to řeší například nějakými zákazovými cedulemi, což není dobré, myslím si. Já jsem naopak pracoval s myšlenkou, že bychom takové prostory vydláždili materiály, na kterých se na skateboardu zkrátka jezdit nedá, a naopak.

Hned po škole jsi začal pracovat na návrzích skateparků. Kdy a jak se zrodila myšlenka založení studia? Tvůj kolega má asi dost podobný příběh, ne? Ano, Martin Hrouda také studoval stavební fakultu, ale já jsem ho potkal na Stalinovi na skateboardu a už v té době jsme se myšlenkou tvorby skateparků zabývali. Vůbec se nám nelíbila podoba konvenčních skateparků, hlavně to, jak špatně jsou navázané na své okolí. Většinou je to vždy nějaká obyčejná plocha, která je od zbytku veřejného prostoru oddělena plotem, a tím nepůsobí příliš přívětivě. My jsme měli vizi přiblížit skateboarding lidem, a tudíž jsme usilovali o to skateparky otevřít do prostoru, aby z každé strany vypadaly dobře, aby někde nevzniklo nějaké hluché místo, kde se pak často koncentrují odpadky. První velkou a komplexní realizaci volnočasového areálu v Čakovicích jsme zrealizovali v roce 2018. Firmu U / U Studio jsme pak založili v roce 2020.

Čakovice pro vás byly takovým prvním průlomovým projektem, že?

Ano, dá se to tak říci. Použili jsme tam různé prvky, které nebyly příliš obvyklé. Například jsme skrze skatepark navrhli cestu na louku za ním – chtěli jsme tak propojit různé části toho prostoru.

A zároveň jsme z té cesty vytvořili jakousi vlnu, na které se dá i dobře jezdit.

Basketbalový koš jsme zase postavili doprostřed celého placu. Vzbudilo to velký ohlas, jak pozitivní, tak negativní.

Nesnažili jsme se ani tolik o vytvoření klasického skateparku, ale spíše zajímavě

pojatého veřejného prostoru, který může být využit jak pro skateboarding, tak pro další sporty.

Jezdíte se s kolegy dívat na skateboardové spoty do světa, abyste se trochu inspirovali?

Ano. Zrovna minulý rok jsme byli jako celý ateliér na výletě v Kodani. Já tam jezdím tedy každý rok, a moc mě to tam inspiruje. S veřejným prostorem se v Dánsku pracuje zcela jiným způsobem. Jiný přístup k městské krajině jsem viděl okamžitě, když jsem byl v Dánsku poprvé. Nejzajímavější na tom je, že architekti tam již cíleně se skateboardisty spolupracují a vytvářejí veřejný prostor zcela přirozeně tak, že hranice mezi klasickou ulicí a skateparkem se zcela vytrácí. Skateboarding a další kolečkové sporty jsou v Dánsku velmi populární a sportoviště tohoto typu se objevují například i ve školních areálech. V poslední době jsou mnohem populárnější než stavby fotbalových nebo atletických stadionů.

Nedávno jste dokončili váš asi zatím nejzajímavější projekt, skatepark v podchodech na Vltavské v Praze. K tomu jste potřebovali součinnost radnice. Jak se k tomu postavili politici? Tento projekt je spoluprací nás, re_place pod vedením Martina Kontry a Richarda Preislera a radnice Prahy 7, kde sedí osvícení politici, jako je Jan Čižinský a Hana Třeštíková. Skvěle se to sešlo a realizace šla poměrně hladce. Myslím si, že bychom to v jiné městské části nedali. Bez podpory Prahy 7 by to nešlo zrealizovat.

Na kolika dalších parcích pracujete? Teď máme rozpracovaných asi deset parků u nás i na Slovensku, každý je v jiné fázi a různého měřítka – od malého skateparku s mobilními překážkami až po větší urbánní či krajinné celky.

Plášková

Již letos budou probíhat výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera pod taktovkou mladé kurátorky Karolíny Pláškové. Ve svých projektech se zabývá architekturou v kontextu celospolečenských témat. Jak to ovlivní její program v tradiční pražské galerii architektury?

Zajímá tě urbanismus, a proto jsi studovala Social Design ve Vídni. O čem byla tvoje závěrečná práce? Projekt se jmenoval Dear Architects… (Drazí architekti…). Oslovila jsem desítky lidí z různých oborů (včetně architektury) a vyzvala je, aby napsali dopis architektům, a tematizovali tak roli architektury ve společnosti. Myslím si, že to mělo dobré ohlasy, ale řada respondentů příležitost využila spíše k sebepropagaci než kritickému zhodnocení. Proto jsme se s Gabrielem Kurtisem, tehdejším ředitelem brněnské Galerie architektury, kde byly příspěvky vystaveny, rozhodli pracovat i na dalším ročníku, který měl téma etika architektury. Vybrala jsem několik aktuálních, nějak kontroverzních realizací, o kterých vznikly videorozhovory mezi architekty-autory a společenskými vědci, zabývajícími se urbanismem.

Posléze jsi začala pracovat na pražském IPR a zároveň jsi připravovala program v Galerii architektury Brno ve spolupráci s fakultou architektury v Brně. Tím jsi hezky propojila praxi a teorii architektury a urbanismu. Ano, v roce 2019 jsem nastoupila do Kanceláře veřejného prostoru na IPR Praha. Zabývala jsem se tam především pražskými hřbitovy, které jsme zmapovali a sepsali manuál pro jejich péči a obnovu. Když se děkanem Fakulty architektury VUT v Brně stal Jan Kristek, oslovil mě ke spolupráci na přednáškovém cyklu –první rok jsme se zabývali vzděláváním architektů, druhý (covidový) rok pak nerůstem v architektuře. Později se fakulta stala provozovatelem Galerie architektury v Brně a já pro ni pak připravila výstavy Andi Schmied: Private Views (Soukromé výhledy) a Gabu Heindl: Manifest bydlení. Měla jsem původně jen vypomáhat, ale reálně nebyl nikdo, kdo by to dělal, a s plným úvazkem v Praze to nebylo udržitelné, takže jsem nakonec dala na IPR výpověď. V roce

2022 fakulta již nebyla provozovatelem galerie, výstavami v rámci „Prostoru pro angažovanou architekturu“ jsme chtěli oživit různé prostory v Brně. Nakonec, především vzhledem k  nančním (ne)možnostem, se jedna výstava uskutečnila v galerii architektury a druhá v obchodním domě Prior, který se bude letos demolovat, a je tak částečně vystěhovaný. Architektka Eva Truncová pak otevřela galerii 45 000 litrů ve vitríně v průchodu za Velkým Špalíčkem.

V té teď vystavuje Dynamický blok, kritický instagramový účet, který se prostřednictvím memů vyjadřuje k architektonickému dění.

Pověz nám něco o těchto nových způsobech komentáře architektury. Co je teď hodně aktuální? Jsou to memy? Memes se staly v posledních letech trendem obecně, což je dáno i tím, jak víc a víc času trávíme na sociálních sítích a náš „a ention span“ je velmi krátký. Memy využívají pop kulturních odkazů, jsou vizuálně poutavé, informaci sdělují přímočaře. Navíc se jednoduše sdílejí, a myšlenka se tak šíří dál. I přestože účty vztahující se k architektuře, především ty české, se objevily relativně se zpožděním, získaly si velkou základnu sledujících. Myslím si, že to není jen orientací architektů na vizuální výstupy, ale především díky tomu, že memy trefně poukazují na témata, která nás v architektuře dlouhodobě deprimují –např. závislost architektury na kapitálu, alibismus architektů, ale i pracovní podmínky a toxická kultura v oboru.

Nedávno jsi vyhrála konkurz na kurátorku Galerie Jaroslava Fragnera. Čím jsi výběrovou komisi zaujala?

Chci k tomu přistupovat kriticky, nejen k výběru a koncepci výstav, ale k provozu galerie celkově. Nezajímá mě prezentace architektury na panelech prostřednictvím fotogra í a modelů, protože to si dnes

dokáže každý lehce najít na Instagramu nebo na Dezeenu či jiných online platformách. Chtěla bych architekturu prezentovat se všemi souvislostmi a dopady, jaké ve společnosti má. Chci řešit témata, jako je krize bydlení a jeho nancializace, udržitelnost, sociální spravedlnost a další. Ale pořád to bude galerie architektury a i nadále bude architekturu prezentovat.

Prozraď, jaké výstavy v galerii plánuješ na tento rok?

Chceme představit třetí díl výstavy Drazí architekti…, který je zaměřen na pracovní podmínky v architektuře. Zároveň bych chtěla prezentovat a diskutovat transformaci galerie a celkově areálu Betlémské kaple i s ohlédnutím se za architektem Jaroslavem Fragnerem, který je autorem této repliky. Také bych se chtěla zabývat analýzou pražského bydlení. Dále jsme navázali spolupráci s Národním památkovým ústavem, jehož tým připravuje výstavu o památkové ochraně poválečné architektury v Praze. Plánuji také sestavit mezinárodní porotu, která by vybírala jednou za rok výstavu v rámci otevřené výzvy.

Pracovním podmínkám v architektuře se věnuješ poměrně intenzivně. Proč? Ano. Toto téma se objevilo již v rámci druhého ročníku projektu Drazí architekti…, kdy jsem do Prahy pozvala na workshop britský kolektiv Architectural Workers, který později založil odbory. Cílem však není jen pracovat méně a za více peněz, ale především mít větší vliv na to, na jakých projektech se jako pracující v architektuře podílím. Proto podobné iniciativy navrhují mimo jiné fungování architektonických studií jako družstev, kde má každý člen stejný podíl na rozhodování. Celkově se toto téma dostává do popředí. Na třetí výstavě Drazí architekti… právě takové iniciativy prezentuji.

ěpán B ä r lt

Než před pěti lety vzniklo Centrum architektury a městského plánování (CAMP), panovalo kolem zásadních pražských projektů obvykle hrobové ticho. Dokud se nekoplo do země. Vedoucí centra Štěpán Bärtl je jedním z těch, kdo pro kontakt města s jeho obyvateli i developery vyhloubil nové, férovější základy.

CAMP loni oslavil pět let existence. Pro ty, kdo ještě nevědí, co vlastně děláte? Jsme prostor, kde se může kdokoliv, kdo žije v Praze nebo ji navštěvuje, přijít zeptat, co se bude dít v jeho nebo v její ulici, čtvrti, parku, okolí… Je to místo, kterému říkáme základní tábor, kde se dozvíte o rozvoji Prahy. Patříme pod Institut plánování a rozvoje (IPR) a jsme nancováni hlavním městem Prahou.

Jaká byla za těch pět let reakce veřejnosti na vaši práci? Překvapilo nás, že od prvního dne sem chodí spousta lidí a kladou speci cké dotazy: Co mi vyroste za domem? Kde si mám koupit byt? Bude tady nějaký nový park? Ten ohlas byl okamžitý, což ukazuje, že nějaký takový prostor Praze opravdu chyběl. A ohlas se zvyšuje. Za loňský rok jsme měli téměř 90 000 návštěvníků, což re ektuje, že Pražané – a není to jen naším přičiněním – se zajímají o okolí, ve kterém žijí.

Našli jste nějaký ideální způsob, jak docela komplikovanou věc jako město a jeho rozvoj vysvětlit laické veřejnosti? U nás je to kombinace výstav, přednášek, workshopů, komentovaných procházek. Třeba co se týče výstav, dlouhodobě prezentujeme cyklus Praha zítra, kdy se snažíme analyticky mapovat, kde se staví, kde se stavět bude, kolik to bude stát, jak to bude vypadat, a to bez prvotního soudu, protože nejdříve lidé musí vědět, že se něco děje, a pak můžeme vést dialog o tom, jestli je to dobře nebo špatně.

Která z akcí vzbudila největší ohlas?

Rezonují výsledky soutěží, například na Dejvické náměstí, Vltavskou lharmonii, interaktivní výstavy a z obecnějších témat bydlení. I proto jsme se rozhodli celému

tématu věnovat samostatnou výstavu, kterou jsme spustili v lednu. Asi není žádným tajemstvím, že Praha – stejně

jako jiná evropská města – prožívá krizi bydlení, proto si myslím, že témata, která souvisejí s tím, jak budeme bydlet za deset patnáct let, vzbuzují velké emoce, často negativní. S bydlením souvisí celá řada mýtů, a proto je tato výstava velice analytická – zaměřili jsme se na data z IPR i Českého statistického úřadu. Zkoumali jsme, kde se momentálně staví, jak velké byty to jsou, co staví developer, co staví město…

Když zmiňujeme developery. Jaké jsou reakce na CAMP z řad architektů, stavitelů a odborné veřejnosti?

Ze začátku tu zejména u developerů bylo určité nepochopení, proč by měli nějaké své projekty ukazovat veřejnosti předem. Ale s každou další výstavou si uvědomili, jak je důležité mluvit o svých projektech už v jejich rané fázi a že tu nejsme proto, abychom do všeho házeli vidle, ale naopak chceme být mediátorem mezi veřejností a investory. Zároveň jsme v pozici, kdy nás někteří developeři vnímají jako určité aktivisty, a naopak různí aktivisté nás vnímají tak, že jsme moc blízko developerům. Říkáme si tedy, že se nám daří držet střed, za což jsme rádi, protože to dokládá, že jsme nezávislí.

Jaký je váš dosavadní největší přínos do vývoje architektury ve městě? Největším přínosem byl už samotný vznik CAMPu. Jako součást IPR jsme se podíleli na přetvoření mnoha veřejných prostranství, například okolí Národního muzea nebo Smetanova nábřeží. Nejvíce rezonujícím tématem byla loni Vltavská lharmonie. Je obrovská zásluha IPRu a Prahy, že se projekt podařilo nastartovat správným směrem až k vítěznému návrhu a že se, doufám, dočkáme světové koncertní síně od špičkových architektů.

Co je podle vás největší úkol pro město, co se architektury týče?

Město je relativně složitý organismus a hlavním úkolem IPR je nastavit pravidla, aby fungovalo dobře. Úkolem CAMPu je pak představovat, co tato pravidla dělají v praxi. Ukazujeme lidem, jak budou vypadat nové čtvrti, představili jsme nový územní plán, jak pracujeme s daty nebo jak vypadá ideální ulice. Hodně změn uvidíme v dopravě, bude to velké téma. Praha už v jejím rozvoji udělala hodně kroků – bude se otevírat lávka Holešovice–Karlín, pracuje se na Dvoreckém mostu, probíhají práce na metru D. Uvidíme spoustu nových soutěží a dokončování dřívějších. Například se řeší krajinářský projekt na soutoku Berounky a Vltavy, letos bude znám vítěz soutěže na Rohanský park a nový návrh pro Vrchlického sady – známý Sherwood před hlavním nádražím. Možná to nejsou tak atraktivní projekty jako Vltavská lharmonie, ale pro život Pražanů budou mimořádně důležité.

Co vás čeká v příštích pěti letech? Propukne už rekonstrukce vašeho sídla? Letos zůstáváme ještě v této budově, v takzvaných Pragerových kostkách. Po výstavě k bydlení následuje skvělá výstava holandského fotografa Iwana Baana, který pro nás nafotil celý cyklus nazvaný Pražský deník. Budeme si připomínat sto let od narození architekta Karla Pragera a to spojíme i s rekonstrukcí těchto budov, které jsou oproti jiným Pragerovým stavbám trochu nedoceněné – každý zná Federální shromáždění, Novou scénu Národního divadla, a my bychom chtěli ukázat, že i toto místo je zajímavé.

Kdy bude rekonstrukce probíhat?

Nejspíš začne příští rok, což znamená, že příštích pět let pro nás bude ve znamení trochu partyzánského fungování na jiném místě. Budeme hledat dočasné působiště, ale CAMP nikam neodchází, jen bude mít na čas trochu jiný formát.

1 Starý mlýn prošel rekonstrukcí, během níž bylo nutné vyměnit střechu a krov. 2 Vedle mlýna architekti ponechali také stěnu z novější přístavby, která v prostoru vytváří působivé torzo a zároveň dělicí linii. 3 Fasáda obou objektů je tvořena nahozenou vápenocementovou maltou.

nové vedle starého

text Vladan Šír, foto Filip Beránek, RDTH

Architekti z pražského ateliéru RDTH dosáhli u Trenčína symbiózy budovy historického mlýna s moderním objektem. Za tuto zdařilou realizaci si dokonce vysloužili nominaci na slovenskou cenu za architekturu CEZAAR 2022.

Projekt v Opatové na okraji západoslovenského Trenčína byl od počátku dvojjediný. Architekti z ateliéru RDTH měli za úkol provést rekonstrukci starého vodního mlýna a na stejném pozemku zároveň navrhnout dům nový. Navíc se museli vypořádat se složitým, nepravidelným tvarem parcely, která je z jedné strany lemována potokem a silnicí.

Nejprve nechali odstranit malé hospodářské objekty a dostavby, jež neměly žádnou historickou hodnotu. Na jejich místě navrhli nový rodinný dům a přístřešek, který funguje jako garáž a spojnice mezi novým objektem a starým mlýnem. „Výsledným řešením

je usedlost tvořená třemi hmotami. Mezi nimi vzniká příjemný, částečně uzavřený prostor zahrady a dvora,“ popisují architekti svůj návrh.

Z původní stavby mlýna byla zachována jeho nejstarší část a obvodová zeď o něco novější přístavby se dvěma okny. Ta dnes ční v prostoru jako torzo a vytváří na pozemku originální dělicí linii mezi dvorem a odpočinkovou zónou. Přízemí mlýna nově slouží jako společenský sál určený pro rodinná a přátelská setkání, horní poschodí se změnilo v pracovnu.

Dobový ráz interiéru dodávají ošetřené technologické prvky včetně téměř dvousetleté dřevěné stolice, na níž bývalo uloženo mlýnské kolo a násep pšenice. ⟶

Starý mlýn a novostavba rodinného domu jsou na první pohled odlišené fasádou. Zatímco historický objekt je prostě nahozen maltou, novou budovu halí plášť z modřínu.

Rodinný dům tvoří objekt se třemi nestejně velkými sedlovými střechami, které mají nejen estetickou funkci, ale také pomáhají rozčlenit interiér domu.

Novostavba rodinného domu zaujme siluetou tvořenou třemi sedlovými střechami, jimž však architekti přisoudili nestejné proporce. To jim pomohlo interiér rozčlenit rozmanitě dimenzovanými místnostmi. „Tento plán umožňuje obyvatelům zažívat přechody z menších, spojovacích a užitkových prostor do někdy překvapivě velkých, otevřených pobytových místností,“ vysvětlují záměr architekti.

Přístřešek spojující mlýn a rodinný dům tvoří otevřená konstrukce s mohutným krovem, v jejímž středu stojí menší kovový objekt s průhledným pláštěm sloužící jako kůlna na nářadí, zahradní náčiní a kola. Autoři tu mysleli

rovněž na možné budoucí rozšíření sousedícího rodinného domu, a tak je přístřešek navržen tak, aby unesl případnou dostavbu.

Všechny tři objekty mají rozmanitý charakter i účel, což architekti zohlednili i v jejich estetickém pojetí. Všem je sice společná střecha z pálených tašek, ale jinak se jejich formy odlišují. Fasáda mlýna z vápenocementové malty svou strukturou prozrazuje, jak ji místní zednický mistr nahazoval fankou, rodinný dům a přístřešek jsou oproti tomu obloženy modřínem. Ve výsledném soužití se tak stará a nová zástavba harmonicky doplňují, aniž by však splývaly v jednu masu.

1 Interiér novostavby rodinného domu se nese v duchu minimalistické estetiky: hladké bílé stěny, na podlahách marmoleum. 2 Starý mlýn byl ošetřen a zachován co nejvíce v původní podobě. 3 Harmonie starého s novým se odráží i v zařízení rodinného domu.

rozmotané brno

V jedné z nových administrativních budov jižně od brněnského centra vzniklo coworkingové centrum Clubco. Jako žlutá nit se jím vine téma textilního podniku Vlněna, který na tomto místě stával.

iPhone a AirPods.

Dokonalá souhra.

Motiv klubka vlny vítá návštěvníky hned na čelní skleněné fasádě a poté je provází také v interiéru, mimo jiné v podobě názvů zasedacích místností jako Kašmír, Mohér nebo Alpaka. Coworkingový prostor Clubco, jehož autory jsou architektonické Studio Acht a nizozemští designéři Vos Interieur, se rozprostírá na třech podlažích a ploše více než dvou tisíc metrů čtverečních v jedné z novostaveb, které vyrostly na místě továrního areálu Vlněna v brněnské části Trnitá. Celému prostoru dominuje výrazné žluté

schodiště obtočené kolem centrálního sloupu, který jako pletací jehlice propichuje všechna tři patra a na němž je umístěna neonová instalace hlavního architekta Studia Acht Václava Hlaváčka a výtvarníka Michala Škapy. K vidění tu jsou i další umělecké prvky jako graffiti nebo grafiky v podobě velkoplošných tapet. „Naším záměrem bylo vytvořit vzdušný a otevřený coworkingový prostor se silnou vizí a nezaměnitelným designem,“ říká architektka Martina Patočková za celý tým.

Více informací získáte na našich prodejnách nebo na www.iWant.cz

Centrální prostor coworkingu Clubco tvoří výrazně žluté schodiště vinoucí se kolem sloupu, na němž je umístěna neonová instalace. Stejně jako mnohé další prvky v interiéru pracuje s motivem příze.

servis studioacht.cz

ve vzduchu

přístavba levitující nad střechou

Přízemní bungalov v texaském Austinu se stal základem pro originální nástavbu podle návrhu architektky Nicole Blair. Klienti, mladý pár, si chtěli rozšířit plochu obydlí, aniž by uřízli kus zahrady. Proto bylo jediným řešením postavit střešní

přístavbu, kterou architektka navrhla jako nepravidelný kosoúhelník a obložila ho rezavými ocelovými panely. Celá nástavba je vykonzolovaná nad původním objektem a přístupná po externím schodišti. nicoleblair.com

kostky jsou vrženy

proměna Brooklynu v plném proudu

Nizozemská kancelář OMA doplňuje svými radikálně geometrickými stavbami panorama světových metropolí. Po Rotterdamu a Pekingu se její mrakodrapy objevily už i v New Yorku. Dvojice kancelářských věží Eagle+West, tvořených na sebe navršenými kvádry, se stala novou dominantou Brooklynu. oma.com

život 5×5

Egoé slaví se svým konceptem minimalistického domku Ulita úspěchy. Od jara proto budou z bílovické továrny vyrážet do světa dva měsíčně.

text Vladan Šír, foto Egoé

vzpomínka

vypotit umění

ekvádorská kaskáda

Na stavbu Ulity nejsou třeba žádní řemeslníci, montéři z Egoé ji sestaví ze dvou kusů. Konstrukci tvoří dřevěné panely s tepelnou izolací.

Když byla na loňském Designbloku Ulita představena poprvé, její dveře se netrhly a na vstup dovnitř se stála fronta. Díky pozitivním reakcím se projekt domku o ploše pětadvacet metrů čtverečních za zhruba dva miliony korun – včetně nábytku a zařízení – dočkal vylepšení. Například tam, kde to umožňuje dispozice, bylo přidáno podlahové topení. Stejně jako většinu projektů z Egoé si také Ulitu napřed vyzkoušel hlavní

designér a majitel značky Radek Hegmon. Ladil použité materiály, půdorys i detaily. „Vzhledem k tomu, že při navrhování mě nejvíce posouvají vlastní zkušenosti, už tři roky bydlíme v domku na půdorysu pět krát pět metrů,“ říká. Přišel s tak úsporným konceptem bydlení, že pro něj v Egoé razí heslo: Do Ulity se nestěhuje, stačí vstoupit. Dodává se s kychyňskou linkou, sprchovým koutem, vestavěným nábytkem i úložnými prostory.

kontemplativní architektura Santiaga Calatravy

Tenký mramor a skrze něj prosvítající světlo dominují novému kostelu řecké pravoslavné církve sv. Mikuláše, který španělský architekt Santiago Calatrava postavil hned vedle památníku teroristických útoků z 11. září 2001 v New Yorku. Architekt se v jeho formě inspiroval slavným pravoslavným chrámem Hagia Sofia v Istanbulu. calatrava.com

architektura současného saunování

Nejenom zážitek z umění, ale i ze saunování si můžete odnést z muzea moderního umění Gösta Serlachius, které ve finském městě Mänttä prezetuje sbírku velkého finského průmyslníka. Sauna je společným projektem studií Mendoza Partida a BAX Studia a ve své architektuře obložené dřevem odráží finskou tradici. mendozapartida.com

dánské studio BIG si podmaňuje Quito Významná ekvádorská developerská firma Uribe Schwarzkopf dokončila v Quitu svůj nejnovější počin ve spolupráci s proslulým dánským studiem BIG. Obytnou věž Iqon charakterizuje kaskádovitá struktura balkonů a prohnuté fasády o 32 podlažích a 220 luxusních bytech s výhledem na park La Carolina. big.dk

Virtuální realita, 3D skenování, NFT a blockchain. Pokud vám tyto pojmy nic neříkají, je na čase to změnit. Z digitální módy se během několika let stal miliardový byznys, o němž nepochybují ani ty nejtradičnější luxusní značky. Oblékněte si jedničky a nuly a vyražte s námi do metaverza.

Oblečení, které si místo do skříně uložíte do počítače a oblečete pomocí 3D programu, kdykoli se vydáte do společnosti svých followerů nebo spřátelených avatarů. Digitální móda však nemusí sloužit jen k předvádění. Pomocí 3D krejčoviny vám například americké duo Abasi Rosborough navrhne sako, které vám padne jako ulité. Česká značka OFFORM3D díky ní zase pomáhá návrhářům s produkcí bez zbytečného odpadu. Další velkou výhodou, kterou online vizualizace přináší, je možnost si oděv nejprve vyzkoušet, sžít se s ním a až poté se rozhodnout, zda má skutečně vzniknout.

Císařovy nové pixely Mezi průkopníky fashion digitalizace patří nizozemský start-up The Fabricant. S nápadem založit první čistě digitální módní dům přišli gra cký designér Kerry Murphy a návrhářka Amber Slooten v roce 2018. Motivace amsterdamské dvojice však od začátku míří spíše k ekologičtější budoucnosti než ke hře a obdivu v digitálním prostoru. „Namísto další značky jsme se rozhodli hledat novou, udržitelnější cestu pro celý textilní průmysl 21. století.“ Dnes tvoří jejich tým přes dvacet odborníků a mají za sebou projekty pro značky jako Puma, Tommy Hil ger, Dolce & Gabbana a další. ⟶

V březnu 2022 se na platformě virtuální reality Decentraland konal první Metaverse Fashion Week. Mezi značkami, které během čtyřdenní online show předvedly svou tvorbu, byl také nizozemský, ryze digitální módní dům The Fabricant.

text Patrik Florián foto archiv značek

CryptoPunk u Ti anyho

Dvacet minut. Přesně tolik času stačilo, aby ryze tradiční americký klenotnický dům vyprodal 250 velmi netradičních klenotů s cenovkou 30 etherů (měna na virtuální platformě Ethereum), což dělá přes 1,2 milionu korun za kus. Přívěsky na motivy jednoduchých avatarů od kanadského studia Larva Labs, jež platí mezi digitálními fajnšmekry za ikony, se prodávaly prostřednictvím vlastní online brány NFTi House. Následně je majitelé obdrželi také v reálné podobě z 18karátového zlata ozdobeného 30 diamanty. Progresivní prodejní koncepty razí u Ti anyho syn majitele největšího světového konglomerátu LVMH Bernarda Arnaulta, Alexandre Arnault.

Opening v metaverzu

Značka Bulgari naproti tomu zamířila do samé meky virtuální módy – na největší asijskou metaverzovou platformu Zepe o, v níž si „užívá“ svůj alternativní život přes 340 milionů uživatelů. Digitální kopie pop-up butiku „Bulgari Sunset in Jeju“, jenž se ve své fyzické podobě otevřel v hotelu Parnas v jihokorejské metropoli Čedžu, vybízí avatary k inspiraci, setkávání i hře o odměny v podobě nejnovějších kousků z kolekcí B.Zero1, Divas’ Dream nebo Serpenti. Na globální technologické konferenci v Paříži pak

italský klenotnický dům uvedl hodinky

Octo Finissimo Ultra opatřené unikátním NFT uměleckým dílem i kolekci virtuálního vysokého šperkařství.

Vítejte v Pradasphere

Italskému domu Prada oblékat jeden svět nestačí. Skrze platformu Prada Crypted nabízí oblečení a doplňky jak v reálné podobě, tak ve verzi ušité z jedniček a nul. Jedním z virtuálních projektů kreativních ředitelů Rafa

Simonse a Miuccie Prady jsou kolekce

Timecapsules, nabízející každý první čtvrtek v měsíci nový, umělecky zpracovaný a úzce limitovaný kousek. Dalším pokusem, tentokrát ve spolupráci se sportovním gigantem Adidas, byl digitální obraz složený z 3000 odlišně gra cky zpracovaných dlaždic. Výtěžek z prodeje těchto NFT děl putoval ekologické organizaci Slow Factory na podporu environmentálního vzdělávání.

Rekordmani Stefano a Domenico

Excentrický dům Dolce & Gabbana se do metaverzního vesmíru pustil již na podzim roku 2021. Experimentální kolekci Collezione Genesi, složenou z devíti NFT modelů a částečně replikovanou také do fyzické podoby, uvedl ve spolupráci s platformou UNXD specializující se na luxusní virtuální zboží. Kupci za ni tehdy utratili rekordních 1885,73 etherů (v tehdejším přepočtu přes 120 milionů korun) a vedle šifrovaných animací získali signované autorské ilustrace, pozvání na přehlídku příští kolekce, návštěvu ateliéru Alta Moda v Miláně a hlavně vstupenku do exkluzivního klubu #DGFamily se speciálním servisem, a to nejen online.

Gucciho kryptorevoluce

Italský dům Gucci pod vedením

kreativního ředitele Alessandra

Micheleho patřil posledních sedm let mezi průkopníky inovativní estetiky, ale také neortodoxních prodejních konceptů. V květnu 2021 tak Gucci jako první mezi konkurenty nabídlo prodejní NFT, kterým se stal krátký lm Aria režírovaný Florií Sigismondi. V aukční síni Christie’s byl vydražen za více než půl milionu korun. Naopak pomyslnou demokratizaci luxusu nabídla značka skrze herní koncepty Roblox, The Sandbox nebo aplikaci Wanna Kicks AR. Kdo si nemůže dovolit tenisky na nohou za desetitisíce korun, může je obout v rozšířené realitě za necelé dvě stovky.

1 Edice NFT přívěsků Tiffany Cyberpunk se ukrývá v ikonické bleděmodré krabičce složené z pixelů. 2 Návštěva virtuálního butiku Bulgari na platformě Zepetto. 3 Prada Timecapsule #31 vytváří nové kombinace z archivních látek a dezénů. 4 Virtuální přehlídka NFT kolekce Collezione Genesi módního domu Dolce & Gabbana. 5 Nákupní a zážitkový prostor Gucci Vault v online hře The Sandbox.

servis thefabricant.com , tiff any.co , prada.com , dolcegabbana.com gucci.com

„Budujeme zcela nový, demokratický a environmentálně smysluplnější módní průmysl. Fabricant dělá z pasivních spotřebitelů aktivní tvůrce, kteří sdílí svou kreativitu s celým světěm.“

text Vladan Šír, foto Tiffany & Co.

na sedm západů

Newyorský výtvarník

Daniel Arsham se už potřetí pustil do společného projektu se šperkařským domem Tiffany & Co. Tentokrát vytvořil 99 soch ve tvaru obřího visacího zámku.

Volba klasického zámečnického produktu není náhodná. Již loni značka Tiffany & Co. představila novou řadu náramků s názvem Lock, která se ohlíží hluboko do historie a inspiraci čerpá v motivu starých visacích zámků značky z konce 19. století. A tak tento motiv po svém zpracoval také Daniel Arsham. Newyorský výtvarník je známý pro svá díla zobrazující relativně současné předměty jako tenisky, budík,

magnetofon s rádiem nebo jeden z prvních, tehdy ještě neohrabaných mobilních telefonů, které však vyvolávají zdání starobylých archeologických nálezů. Pohrává si tak s naším vnímáním času, pamětí i očekáváními. Na stejném principu funguje i jeho práce pro klenotnickou značku. Z klasického zámku vytvořil bronzový artefakt v typickém patentovaném odstínu modré Tiffany Blue, na kterém jako by se výrazně

podepsal zub času. Zas tak velká fikce to ze stran umělce není, neboť jeho tým na každém díle odpracoval 400 hodin, aby dosáhl toho správně archaického vzhledu. Uvnitř skulptury nazvané Bronze Eroded Tiffany Padlock je uložen náramek z nové kolekce, dílo se dodává se značkovými bílými rukavičkami a ve speciální přepravce rovněž ve firemním odstínu modré, a to za 59 000 dolarů (zhruba 1 286 000 korun).

„Pro mě jde o velmi osobní projekt, ale i zde je obsažen prvek historie – spojnice mezi generacemi řemeslníků, mezi funkcí a formou, mezi řemeslem a krásou. Díky těmto prvkům je Tiffany tak unikátní značkou, protože jí umožňují soustavně

nacházet nádhernou rovnováhu mezi dědictvím minulosti a moderností. Chtěl jsem vytvořit dílo, které by bylo oslavou této skutečnosti,“ uvedl Daniel Arsham.

Visací zámek není Arshamovým prvním projektem pro newyorskou klenotnickou značku. Loni pro ni vytvořil basketbalový míč ve firemním odstínu a předloni z bronzu odlil charakteristickou modrou krabičku na šperky, jejíž kořeny sahají až do poloviny 19. století. Pro Arshama to nebyla ani první spolupráce se známou mezinárodní značkou, neboť po jeho talentu už dříve sáhli návrháři pařížského módního domu Dior.

1 Důvodem pro vznik uměleckých děl byla nová kolekce náramků Lock, rovněž odkazujících svým tvarem k visacímu zámku. Jsou vyrobeny z osmáctikarátového bílého zlata a osázené více než 93 diamanty a 28 tsavority, velmi vzácnými granáty. 2 Výtvaný objekt s náramkem uvnitř se dodává s bílými rukavičkami v oddělené krabičce a ve speciální přepravce. 3 Newyorský umělec Daniel Arsham ve svém ateliéru.

servis tiffany.com

Obřích bronzových visacích zámků vyrobila klenotnická značka Tiffany & Co. celkem 99.

dechberoucí síla

Jedna z nejpopulárnějších vůní od francouzského domu Cire Trudon se dočkala limitované edice, která se neliší jen barvou akónu a ilustrací pařížského umělce Bastiena Coulona na krabičce. Trudon Mortel Noir (5500 Kč/100 ml, prodává Ingredients) překvapí především vyšší koncentrací černého pepře z Madagaskaru a opojného somálského kadidla.

Kolekce nabádá k tomu, abychom se osvobodili od marnivosti a okázalosti. Chce nás zbavit efektu pro efekt a dostat se k základům, jež přinášejí svobodu.

vůně lásky

Načasování uvedení nejnovější vůně značky Kilian na svátek všech zamilovaných může vypadat jako kalkul, obzvláště pak ve spojení s jejím názvem Can’t Stop Loving You (5850 Kč/50 ml). Na druhou stranu lásce člověk neporučí a když se do směsi květu pomerančovníku, labdana, styraxu, medu, vanilky, mechu a kadidla zamilujete, zůstane s vámi minimálně do vypotřebování akónu.

jasmínová zahrada

Z opojné vůně jasmínu může vzniknout bolehlav, nebo láska na celý život. O druhou z variant se díky své nejnovější vůni pokouší parfémářka Caroline Dumur, která pro francouzskou značku Chloé vytvořila novou vůni Nomade Jasmin Naturel Intense (3800 Kč/75 ml). Její dominantní složkou je právě jasmín kontrastující se sladkými tóny hruškového a datlového akordu.

Na první pohled jednoduché modely mají propracované střihy, které umožňují šetřit s množstvím použitých stehů.

od hlavy po paty

Dvojice vůní Allure Homme z roku 1999 a o pět let starší Allure Homme Sport patří k nejoblíbenějším pánským parfémům značky Chanel. Ta si pro jejich fanoušky připravila překvapení v podobě nových parfémovaných sprejů na tělo (2239 Kč/100 ml), které osvěží vůni parfému kdykoliv během dne, ačkoliv samotný skleněný akón zůstane na poličce v koupelně.

Stejně jako střihy je minimalistická i barevná paleta, do které se kolekce halí. Dominuje černá doplněná béžovou a bílou.

text Petr Jansa, foto Karin Zadrick, archiv značek

Aktuální kolekce Elementary od Hany Zárubové je oproštěná od zbytečných detailů, ale o to je důmyslnější.

Je čas na práci, postávání u kopírky a telefonování od devíti do pěti. A pak je čas na hraní, lelkování a nohy na stole. K obojímu vás může inspirovat náš módní editorial s trendy kousky předních světových značek.

work & play

Šaty, kalhoty, boty, náušnice, vše Chanel

foto Matúš Tóth styling Lenka Kermes

Košile, sako, kalhoty, boty, vše Prada

Sako, kalhoty a top, vše Zoltán Tóth

Boty, Gianvito Rossi, Heavenly Shoes

Šaty a náušnice, obojí Chanel

Kabát s páskem, Fendi; punčochy, Calzedonia; boty, Aquazzura, Heavenly Shoes

Boty, Aquazzura, Heavenly Shoes

Podprsenka, tílko, kalhotky, boty, rukavice, náhrdelníky, vše Dolce & Gabbana

Kabát a šortky, obojí So Far; podkolenky, Calzedonia; podprsenka a lodičky, obojí Dolce & Gabbana; sluneční brýle, stylistky vlastní

Blůza, Celine; sako, Chatty

Košile, svetr, sukně a boty, vše Fendi; ponožky, Calzedonia

Boty, Gianvito Rossi, Heavenly Shoes; punčochy, Calzedonia; kabelka, Prada

supervize Petra Balvínová light assistant Jan Přibylský make-up

Hristina Georgievska Grown Alchemist vlasy Petra Měchurová / L’Oréal Professionel asistentka stylingu Barbora Havlíková modelka Erika Palkovičová / Elite Model Management produkce Lenka Hegerová, Patrik Bureš CASHonly production

Korejská kosmetika začíná doplácet na boom, který zažívala v uplynulých letech. I přes stovky nových značek a jejich produktů, které mají mizivé účinky, jsou tu však i ty opravdu inovativní, díky nimž se korejská bublina začala nafukovat. Jednou z nich je Miracletox obsahující prášek z mořské houby. Ten umožňuje aktivním látkám pronikat hluboko do pokožky, kam se jinak dostanou jen invazivními vpichy. Ošetření je určeno pro všechny typy pleti a řeší vše od akné až po redukci vrásek.

Femme Studio, miracletox.cz

Bude to znít jako klišé, ale kombinací správných masážních technik a účinné kosmetiky lze docílit zázraků v podstatě na počkání. Pokud vás čeká zásadní jednání či životní událost a potřebujete vypadat lépe než kdy jindy, šedesátiminutové ošetření Cellular Exclusive Li Concept je

sázkou na jistotu. Je to přesně ten typ procedury, kvůli které se vyplatí udělat si sel e „před a po“. Za vše, co se vám během ní stane, mohou biotechnologické složky, které působí hluboko v pokožce a zvyšují a opravují skomírající kolagenová a elastinová vlákna. Ava Spa , fourseasons.com

Pokud chcete své pleti dopřát luxusní omlazující péči spojenou se zenovým zážitkem, salónní ošetření Sisleÿa La Cure je sázkou na jistotu. Použití produktů z nejvyšší řady antiagingové péče jsou jen jednou stranou mince. Tou druhou je speciální čtyřfázová masážní technika, na níž odborníci ze Sisley spolupracovali se světově uznávanou expertkou Marií Depoulain, která se proslavila vlastními technikami masáže pleti vycházejícími z legendární li ingové masáže kobido.

Maison Sisley, sisley-paris.com

Pokud si kladete otázku, proč se právě orchidej stala symbolem nejluxusnější péče značky Guerlain, vzpomeňte si, jak dlouho její květy vydrží krásné. Všemi produkty z řady Orchidée Imperiale se můžete nechat hýčkat během dvouhodinového ošetření, které začíná rituálem s použitím speciálních kabuki kartáčů vyrobených přímo pro tuto

proceduru. Následuje velkorysé ošetření celou škálou produktů Orchidée Imperiale, aplikace dvou masek a čtyřicetiminutová masáž obličeje, která by mohla trvat mnohem déle. Během ošetření pokožky obličeje se dočkáte ještě hydratačního parafínového zábalu rukou a masáže hlavy, rukou a nohou. L’Institut Guerlain Prague, guerlain.cz

Vrásky jsou sice nepříjemná věc, ale mnoho lidí řeší závažnější problémy spojené s poškozenou, zanícenou a podrážděnou pletí. S nimi pomůže legendární terapie Harley Street Facial, kterou vymyslel plastický chirurg Yannis Alexandrides pro urychlení pooperačního hojení. Po hodině péče bude vaše pokožka posílená, zmizí svědění a suchá místa i růžovka se zmírní.

Spa Mandarin Oriental, mandarinoriental.com

Je správná chvíle pustit se do komplexní obnovy zanedbaných povrchů, jež kvůli extrémním vnějším vlivům

i běžnému opotřebení ztratily lesk. Představujeme vám nejlepší kosmetické procedury, které vaši pleť vrátí v čase.

zenová Sisleÿa citlivá 111SKIN

srdcová záležitost

módní love story značek AMI Paris a Puma pokračuje

Za značku s kočkovitou šelmou ve znaku mluví více než 70 let trvající historie, za pařížský love brand Alexandra Ma iussiho zase kvalitní materiály a pozitivní vibe, který od roku 2011 úspěšně šíří do celého světa. První společná kolekce obou značek se po dvou letech příprav objevila na trhu začátkem loňského roku a téměř okamžitě se vyprodala. Druhá kolekce je venku podstatně rychleji, ale je jasné, že dvacet pánských i dámských looků různých stylů a barev se na pultech dlouho neohřeje.

puma.com

první svého druhu

Kim Jones oblékl lahev koňaku Hennessy

Módní návrhář stojící za pánskými kolekcemi Dior a dámskými Fendi spojil své jméno se značkou prémiových koňaků Hennessy a pro limitovanou edici lahví s exkluzivním brandy X.O vytvořil speciální hliníkové „šaty“. Kromě toho má vzniknout ještě speciální módní doplněk, který bude představen v březnu. hennessy.com

na planetě módy

Středobodem nového butiku Chatty v Rámové ulici v Praze je svítící rozpůlený kámen. Jeho magická síla vás vtáhne dovnitř a nepustí.

text Vladan Šír, foto Matěj Třešňák

Pult v podobě rozpůleného kamene vyrobili řemeslníci pracující pro film. Vznikl otiskem povrchu skutečného kamene a odlitím do speciálního materiálu.

Nezpochybnitelnou dominantou butiku české značky Chatty, v němž přivítala první návštěvníky na sklonku loňského roku, je rozměrný objekt ve tvaru rozpůleného, neopracovaného kusu černého kamene. Vedle vyvolání úžasu má ještě dvě praktické úlohy: jeho spodní část slouží jako prodejní pult, zatímco ta horní funguje jako svítidlo. Struktura nerostu nachází ozvěnu a barevný protiklad na podélné bílé stěně, před níž

stojí štendry se sezónní kolekcí značky. Černou a bílou v prostoru doplňuje hnědá barva kožené sedací soupravy a tubusovitého útvaru podél kratší ze stěn. Na návrhu nového showroomu, který najdete kousek od pražského

Staroměstského náměstí a v sousedství vyhlášeného obchodu s designem Qubus, spolupracovaly designérky

značky Radka Sirková a Anna Tušková s architektem Jiřím Maturou.

oči dokořán

pleťová vzpruha

svěží vítr

nová dimenze očního líčení

Estée Lauder. Jejich Smoke and Brighten Kajal Eyeliner Duo přichází ve čtyřech variantách dvou vzájemně se doplňujících odstínů. Tmavší de nuje oko a vytváří kouřový efekt, světlejší projasní a zvýrazní pohled. esteelauder.cz

nový salon na pražské mapě

šperky Messika v Praze Novinku v podobě oboustranné kajalové tužky na oči představuje

Mezoterapii, kosmetické procedury využívající kosmetiku Biologique

Recherche nebo jedinečný, skulpturálně bukální li ing, který vás s pomocí speciální masážní techniky obličeje promění k nepoznání… To vše najdete pod jednou střechou v novém salonu Love Your Skin na pražském Smíchově. loveyourskin.cz

Mladou šperkařskou značku založila v roce 2005 Valérie Messika, dcera slavného obchodníka s diamanty. Díky rodinným nancím, kreativitě a spojení s módními ikonami jako Beyoncé či Kate Moss se jí podařilo vybudovat světoznámý brand. Rodina butiků Messika se rozrostla o pobočku v Široké 9 v Praze. messika.com

Šestice přijímacích a společenských salonů v honosné

Vile Medici z poloviny 16. století prošla renovací, za níž stojí módní dům Fendi. Interiéry sídla, které je symbolem propojení kulturního dědictví Itálie a Francie, citlivě obohatil o prvky nejsoučasnějšího designu a umění.

Přes dvacet let čekaly sály manýristické vily na jednom z římských pahorků, odkud je mimo jiné fantastický výhled na italskou metropoli, na rekonstrukci. S velkorysou nabídkou, že pomůže s opravami, přišel módní dům Fendi, který ve městě sídlí a jako jeden ze svých úkolů si vytyčil péči o tamní památky.

Objekt byl původně součástí rozsáhlého realitního portfolia mocného toskánského šlechtického rodu Medicejů, ale už přes dvě stovky let patří Francii, která si jej

live

zvolila za sídlo své Académie de France à Rome – Villa Medicis. Celou tu dobu slouží pro rezidenční pobyty výtvarníků, sochařů, architektů nebo archeologů, již do Říma přijíždějí studovat nejen antickou kulturu. Vedle toho se tu konají výstavy, přednášky a konference.

Renovace šesti salonů se ujal tým módního domu Fendi, jmenovitě Sylvia Venturini Fendi, jež má na starosti pánskou kolekci a doplňky, a Kim Jones, umělecký ředitel zodpovědný ⟶

Přijímacímu sálu Petit Salon římské Vily Medici udává tón pohovka Sandia z řady Fendi Casa, kterou navrhl francouzský designér Toan Nguyen a jež splňuje základní požadavek renovace objektu z poloviny 16. století. Totiž že barevná paleta bude vycházet z původního odstínu výmalby.

text Vladan Šír, foto Fendi Casa

za dámskou kolekci a haute couture. Ve spolupráci s francouzským památkovým ústavem Mobilier National bylo rozhodnuto, že nový vzhled společenských a přijímacích sálů bude respektovat dosavadní historické vrstvy, jež se do nich otiskly, a že paleta odstínů každého ze salonů se bude odvíjet od původní výmalby. Památkáři proto pečlivě zrekonstruovali interiéry, jejich historické zařízení i umělecká díla, Jones a Venturini Fendi zalovili v portfoliu nábytku Fendi Casa, oslovili další italské a francouzské designéry a vše doplnili o tapisérie současných umělců.

Proměna má podle římského módního domu vyzdvihovat „propojení mezi moderním designem a kulturním

demokratický design

Sabine Marcelis je miláčkem světové designérské scény, její výtvory si ale může dovolit jen málokdo. Vždyť ceny většiny pryskyřicových svítidel a uměleckých solitérů, které navrhuje pro přední privátní galerie nebo luxusní značky, se pohybují v řádech desetitisíců eur. Díky spolupráci se švédskou značkou IKEA se však její tvorba dostane i k běžnému zákazníkovi. Minulý měsíc představila Marcelis kolekci s neobvyklým názvem

VARMBLIXT, kterou tvoří několik modelů svítidel, skleněných doplňků či koberec. „Chtěla jsem neotřelým způsobem prozkoumat, jak osvětlení funguje v domácnosti, a inspirovat lidi, aby se nebáli nových tvarů a prvků, které nejrůznější typy interiérů oživí úplně novým, odvážným a uměleckým způsobem,“ říká Sabine Marcelis ke svým výrobkům, které přinášejí do našich domovů progresivní současný design.

dědictvím. Villa Medici se tak stává místem, které uchovává výjimečné odborné znalosti a dovednosti a zároveň utváří kulturní dědictví budoucnosti.“

O update historických prostor se pod taktovkou Fendi postarali italská designérka Chiara Andreatti a francouzští návrháři Noé Duchaufour-Lawrance, Ronan a Erwan Bouroullecovi a Toan Nguyen.

Pro Fendi to není poprvé, co pomáhá přenést starobylé památky Říma do nového tisíciletí. Značka se podílela například na restaurování antického

Chrámu Venuše a Romy z roku 135 nebo na rekonstrukci slavné pozdně barokní

Fontány di Trevi, před níž před šesti lety uspořádala haute couture přehlídky.

1 Salon de lecture – jídelní židle Virgola pro Fendi Casa navrhla italská designérka Chiara Andreatti, stoly jsou dílem francouzského návrháře Noé Duchaufour-Lawrance, kterého inspirovala dlažba starobylé římské silnice Via Appia Antica. 2 Salon des Pensionnaires, tedy salon účastníků rezidenčního programu, je vybaven křesílky a pohovkou Borghese od Noé Duchaufour-Lawrance. Stolky od stejného autora upomínají deštníkovitým tvarem na typické římské pinie. 3 Salon de musique s restaurovanou původní tapisérií. servis villamedici.it,

Vytříbený rukopis nizozemské designérky Sabine Marcelis si díky spolupráci se značkou IKEA našel cestu do našich obýváků.

text Adam Štěch, foto IKEA

Součástí kolekce VARMBLIXT jsou čtyři svítidla, která budou dlouhodobě součástí nabídky IKEA. Mezi nejzajímavější z nich patří LED závěsná lampa se zakřivenými trubicemi z matného bílého skla a LED nástěnné zrcadlo s poloprůhledným skleněným panelem a osvětlovacím proužkem.

1 Nový showroom Minotti sídlí v novorenesančním nárožním domě s rozměrnými okny, které interiér zaplavují přirozeným světlem. 2 Prostor je koncipován tak, aby navozoval atmosféru domova. 3 V showroomu se představují bestsellery značky i novinky z aktuálních kolekcí.

text Vladan Šír, foto Vojtěch Veškrna

benvenutti

Italský výrobce luxusního nábytku Minotti přivítal loni ve svém novém českém domově první návštěvníky a letos oslaví hned několik zásadních milníků své historie.

Stopadesátimetrový showroom Minotti v přízemí novorenesančního domu na pražském Petrském náměstí otevřel své dveře závěrem loňského roku. Pro značku, již u nás desítky let zastupuje obchod Stopka, jde o velký krok, jehož význam ilustrovala přítomnost příslušníků dvou generací rodinné firmy. Do Prahy na otevření přijeli synové zakladatele a její současní šéfové, Roberto a Renato, i příslušnice třetí generace Susanna.

„Vždy se snažíme o kontextualizaci našich produktů a jejich představení v uceleném prostředí domova. Tohoto efektu se snažíme dosáhnout také tady, v našem 49. monobrandovém

obchodě na světě,“ říká Roberto Minotti. „V monobrandu vidíte projekt celého domu, skutečnou náladu značky. Důležité je i vystavené umění, které je zvolené tak, aby ladilo s nábytkem,“ doplňuje Renato. Atmosféru obývacího pokoje a jídelny showroom navozuje pomocí parketové podlahy, obkladů z dubu wenge a travertinu, ale také rozměrného nástěnného krbu. Do prostoru se vešla pracovna, která ve vestavných skříních na míru ukrývá knihovnu materiálů a vzorů italského výrobce. Hlavní úlohu tu však má nábytek, a to jak bestsellery značky, tak její aktuální novinky.

„Pro nás bylo důležité zvolit pro tento novorenesanční dům správnou

interpretaci našich produktů. Chtěli jsme představit DNA Mino i zasazené do tohoto historického objektu,“ vysvětluje Roberto.

Otevření pražského showroomu uvozuje významnou etapu v historii italské rodinné značky, která letos slaví

75 let od svého založení. V roce 1948 začal Alberto Mino i s výrobou tradičního italského nábytku, aby se postupem času soustředil na jeho moderní varianty.

Roku 1991 převzala podnik druhá generace, která se s pomocí kreativního ředitele, designéra Rodolfa Dordoniho, zaměřila na mezinárodní expanzi. Před pěti lety vykročila značka do další fáze svého vývoje, když se otevřela

dalším návrhářům jako Marcio Kogan z Brazílie, studio Nendo z Japonska či italsko-dánský ateliér GamFratesi.

„Snažíme se využít kreativitu těchto výjimečných individualit a sladit ji do jednoho celku. To, že pocházejí z různých zemí a kultur, značku Mino i jen obohacuje. Snažíme se udržet náš drive a našeho ducha,“ říká Roberto. „Vždy pracujeme srdcem a s vášní. Rádi děláme něco, co spotřebitelé a architekti ocení.

Naše značka nese naše příjmení, takže jdeme s kůží na trh. Pro rodinnou rmu je důležité být transparentní a pěstovat dobrý obraz. Tyto hodnoty se snažíme ukázat všem, kdo do našeho nového showroomu zavítají.“

Hlavní sál showroomu je pojímán jako ukázkový obývací pokoj, který kromě sedačky, křesla a stolků dotváří také umělecká díla, jež byla vybrána ve spolupráci s DSC Gallery a sklářským výtvarníkem Ronym Pleslem. servis minottipraha.cz

Vídeňský byt designérky a propagátorky nového

životního stylu Margarete

Schütte-Lihotzky byl

otevřen pro veřejnost a čeká na vaši návštěvu.

Historicky vůbec první ženskou studentku Univerzity užitých umění ve Vídni, na niž nastoupila po skončení první světové války, přitahovalo téma sociálně spravedlivého designu. Od roku

1926 se podílela na výstavbě sociálního bydlení ve Frankfurtu nad Mohanem, kam ji pozval architekt Ernst May. Kromě malometrážních bytů, školek a dalších zařízení zde Margarete Lihotzky navrhla nový typ vestavěné kuchyně. Na ploše 1,9 × 3,4 metru vytvořila kompaktní a funkční prostor inspirovaný mobilními servírovacími moduly, které se v té době používaly ve vlacích. Město Frankfurt nakonec instalovalo až 10 000 těchto praktických prefabrikovaných

kuchyní, jimž sama autorka říkala „laboratoř moderní hospodyňky“.

Po mnoha životních peripetiích – jako nadšená komunistka pobývala nějaký čas v Sovětském svazu, spolupracovala s protinacistickým odbojem a poté byla vězněna – se usadila zase ve Vídni. Posledních 30 let svého života prožila ve střešním bytě s rozlehlou terasou. Díky aktivitám organizace Margarete

Schütte-Lihotzky Zentrum a architektce Renate Allmayer-Beck byl byt zrestaurován a doplněn o repliky některých původních prvků. Nechybí ani nábytek či svítidla podle autorských návrhů nebo vzácná kyrgyzská tapisérie, již si Lihotzky přivezla ze Sovětského svazu.

Jak žila vynálezkyně moderní kuchyně?

text Adam Štěch, foto Bettina Frenzel

1 Hlavní místnost je konstruktivně navrženým pracovním i obytným prostorem. Vestavěný nábytek akcentuje úspornost, na kterou designérka kladla důraz ve většině svých projektů. 2 Na terase si navrhla i vlastní systém zklápěcích stříšek. 3 Její sofistikovaný design odráží také řada svítidel, která se v bytě zachovala.

Rybář, foto archiv firmy

Monika Klimplová, polovička rodinného podniku zastupujícího značku Ligne Roset, mluví o prvním

setkání se slavným francouzským nábytkem, obchodními výzvami i české stopě v jednom

z nejikoničtějších modelů celého sortimentu.

Ligne Roset si většina lidí spojuje především se sedacími soupravami, ale ve vašem showroomu v pražském Florentinu je vidět komplexní přístup k vybavení interiéru. O co je mezi českými zákazníky největší zájem?

Sortiment Ligne Roset je opravdu velmi široký. Kromě kuchyňských soustav jsme schopni nabídnout zákazníkovi vybavení celého bytu, a to včetně designových doplňků. V poslední době vidíme zvýšený zájem o vybavení ložnic – jde o různé typy postelí –, velmi oblíbená je například rozkládací pohovka Multy.

Variabilní pohovka Togo letos slaví 50 let od svého vzniku. Nechávají si zákazníci poradit, nebo k vám přicházejí s jasnou vizí, jak s ní naloží?

Většina zájemců o tento ikonický produkt přichází rozhodnuta, zda si pohovku objednají v kůži či využijí látkových potahů – naší úlohou je pak pomoci jim v orientaci v našich vzorcích, předat informace o náročnosti péče o vybrané čalounění. Přesto se stává, že zákazník na základě konzultací s námi změní své rozhodnutí a pořídí si téměř opačné řešení než to, pro které původně do obchodu přišel. Většinou se to stává v případech, kdy si tento typ nábytku pořizuje do již hotového interiéru.

Na českém trhu letos Ligne Roset oslaví 30 let. Jaký byl vlastně váš první kontakt s touto značkou?

My jsme zastoupení značky převzali před pěti lety. Zásluhu za uvedení značky na český trh musíme připsat rodině Delmasových, která po roce 1989 otevřela jako jedni vůbec z prvních obchod s francouzským nábytkem, což bylo v té době unikátní. Právě tam jsme si poprvé mohli „sáhnout“ na další ikonický produkt – postel od designéra Petera Malyho. Byl to náš vysněný kus nábytku,

máme ho dodnes. Vztah ke značce jsme tak získali z pozice zákazníka. Nabídku k převzetí zastoupení jsme poprvé dostali, když se Delmasovi stěhovali do Vídně, ale tehdy jsme ji ještě nevyužili, i když jsme o tom vážně uvažovali. Teprve druhé oslovení, které přišlo již přímo z francouzské centrály Ligne Roset, nás definitivně přesvědčilo.

Kolik má český Ligne Roset zaměstnanců a jak vnímáte růst firmy v té trochu turbulentní třetí dekádě? Jsme malá firma, vedle nás dvou se v showroomu setkáte ještě s Pavlem Svobodou, který je se značkou od jejího uvedení na český trh a je také garantem vysoké kvality prodeje, poradenství, ale i souvisejícího servisu – tedy montáže, následné péče o produkt a podobně. Zaměstnáváme také další prodejce a externě spolupracujeme s dopravcem a pomocníky na montáže. Je pravda, že situace na trhu se hodně změnila, ať už díky velké konkurenci, či důsledkem negativního vývoje ekonomiky v posledních letech. Je těžké predikovat vývoj chování zákazníka v budoucnosti, ale jsme mírnými optimisty – věříme, že kvalita a nadčasovost výrobků Ligne Roset nám pomůže zákazníky nejen udržet, ale také získávat nové. Kromě individuálních zákazníků bychom se rádi soustředili i na prohloubení spolupráce s interiérovými architektonickými studii, které stále více přebírají odpovědnost za vybavení bytu či domu u části zákazníků.

Hraje osobní kontakt se zbožím v době internetu a sociálních sítí roli v rozhodování?

Rozhodně! Vnímáme, že „vidět, sáhnout si a vyzkoušet“ je pro většinu našich zákazníků klíčové při jejich rozhodování, zda si daný kus pořídit. Ostatně – jak už

jsme zmínili – bylo to důležité i pro nás, když jsme si pořizovali první kus nábytku od Ligne Roset. Proto považujeme osobní kontakt se zákazníkem za klíčový atribut naší práce. Naše akce, které v showroomu pořádáme, mají společné motto. Chceme, aby se na nich zákazníci cítili jako doma.

Ligne Roset není jen nábytek věhlasných designérů, ale také pestrá škála bytového designu. Existuje podle vás nějaký přehlížený sortiment, který životní prostor nečekaně promění?

Trochu, a podle nás neprávem, zůstávají opomíjeny knihovny či policové systémy. Z poslední kolekce nás zaujal výrobek Marechiaro od Philippa Nigra – jde o volně stojící kus nábytku, který je variabilní a je určen do volného prostoru, ne tedy typicky ke stěně. Je to nádherný kus.

Co česká stopa v Ligne Roset? Nabízíte něco od lokálních designérů a lze očekávat v tomto směru do budoucna nějakou expanzi?

Výběr designérů, se kterými bude Ligne Roset spolupracovat, je plně v kompetenci majitelů značky. Pokud pomineme český původ Petera Malyho, dlouholetého spolupracovníka značky, tak lze zmínit pouze studio Dechem, kteří uspěli se svým produktem, vázami Bandaska.

Pochlubte se na závěr něčím zajímavým ve svém vlastním domově – čím jste si udělala radost v poslední době?

Nákupem vázy Hruška z produkce sklárny Moser od mistra skláře Zdeňka Drobného jsme si udělali velkou radost.

Jde o unikátní kus i tím, že pan Drobný odešel do důchodu a nikdo jiný neumí tuto fantastickou vázu vyfouknout.

Na stolku vedle našeho dalšího přírůstku z produkce Ligne Roset, křesla Togo v černé kůži, se opravdu krásně vyjímá.

souprava Togo, kterou navrhl Michel Ducaroy, letos oslaví půlstoleté výročí. 2 Pražský showroom Ligne Roset se nachází v budově Florentinum v sousedství Masarykova nádraží. 3 Policový systém Marechiaro patří k pozoruhodným a nezaslouženě opomíjeným kusům portfolia značky.

4 K jasně rozpoznatelným kolekcím patří i řada Rouché návrhářky Ingy Sempé.

Monika Klimplová

V 90. letech působila v týmu kancléře Václava Havla Luboše Dobrovského. Po mateřské získávala zkušenosti v oblasti interiérového designu, mimo jiné ve spolupráci s americkým Design Center of the Americas na Floridě. Díky zájmu o design a architekturu před pěti lety spolu s manželem převzala pražské zastoupení značky Ligne Roset, jejímiž byli dlouhá léta věrnými zákazníky.

1 Ikonická sedací

přímá linka Praha-Kodaň

Malý byt na Vinohradech proměnily designérky z Atelieru Monday v elegantní, vzdušný prostor se spoustou chytrých řešení, v němž se severský minimalismus podává ruku s vtipem a šarmem.

Projekt rekonstrukce vinohradského bytu nebyl pro Atelier Monday úplně snadný úkol. Tým designérek v čele s Terezou Ptáček a Annou Teresou Hamerskou se s ním však vypořádal na výbornou. K dispozici dostaly 45 metrů čtverečních a jasné zadání vytvořit nadčasové a elegantní místo, které svým obyvatelům nabídne potřebný komfort i praktičnost. Prioritou ateliéru bylo vymyslet takové řešení, které bude působit opticky větším dojmem.

Velkým pomocníkem během tvůrčího procesu se staly barvy a jejich funkční využití. Aby došlo k optickému zvětšení a prosvětlení bytu, zvolily designérky odstíny krémové, beige, bílé a taupe. Tuto minimalistickou paletu ještě doplnily o vysněnou barvu majitelky – holubí modř, kterou použily na část ložnice tak, aby bylo místo k odpočinku a spánku vizuálně odděleno od zbytku bytu. Modré prvky se navíc prolínají celým prostorem a ze zdánlivě sterilní kombinace

„hotelových“ béžových odstínů vytvářejí útulný domov pro mladou rodinu. Tuto atmosféru plně podporuje také volba přírodních materiálů. Využito bylo dřevěných podlah položených jako klasické parkety à la chevron. Nábytek a doplňky kombinují vídeňský výplet, jenž odkazuje na historii, a efektní mramor s mosazí. Důležitou roli tu hrají také prosklené příčky, které byly vybrány ve světlém krémovém tónu v co nejminimalističtějším provedení. Prosklené stěny od sebe dělí jednotlivé části bytu, přispívají k zachování světla a naplňují architektonickou koncepci, neboť jsou prakticky schopny oddělit ložnici a malou pracovnu od obývací části.

Návrhářky do svých projektů rády zapojují místní umělce a tvůrce. Ve vinohradském bytě tak najdete například keramické předměty od českých designérů Milana Pekaře, Romana Šediny či studia Pigmentarium, nebo také první produkt přímo z dílny Atelieru Monday – půlkruhové noční stolky z mramoru Crema Marfill, které díky svému tvaru skvěle doplňují malou ložnici. Samozřejmě ani v rámci vybavení bytu nemohl být opomenut severský vliv, a tak v interiéru postupně defiluje jedna slavná skandinávská značka za druhou. Ložnici vévodí print s éterickou ženou od švédské umělkyně Sofie Lind, který pokoji dodává osobitý styl.

1 Bytem prostupují vestavěné skříně s decentním rámečkem vytvořené na míru, které splývají s okolními stěnami a navazují na dekorativní lišty na stěnách. 2 Díky poličce s keramikou a odstavením lednice do předsíně nepůsobí kuchyň typickým pracovním dojmem. 3 Holubí modř na stěně ložnice je oblíbená barva majitelky bytu. Reprodukce obrazu od švédské umělkyně Sofie Lind. servis ateliermonday.cz

text Tereza Finková foto Adriana Fialová

Obývacímu pokoji dominuje jemná béžová barevná paleta, vedle sofa je umístěn půlkruhový betonový noční stolek od Atelieru Monday.

luxusní lyžovačka

spojení alpské tradice se současným designem

Do francouzského alpského střediska Courchevel se jezdí za špičkovou zimní dovolenou. Tamní rezidenční projekt interiérové designérky Josephine Fossey proto představuje luxusní variaci na tradiční horské chaty. Fossey se inspirovala nejenom alpským stylem, ale také tvorbou moderních architektů, jako jsou Charlo e Perriand, Marcel Breuer a Henry Jacques Le Même, kteří zde působili v padesátých letech. Rustikální styl spojila s výraznými barvami a interiérovými solitéry. josephinefossey.com

sůl a pepř nad zlato

z Mexika přímo na stůl

Designér Fabien Cappello žije již několik let v Mexiku. Tam také vznikla nová kolekce mlýnků na pepř a sůl Molino, kterou vytvořil pro trendy značku Hem. Soustružené výrobky z bukového dřeva jsou ručně lakované pestrobarevným pruhovaným dekorem, který je typický pro mexickou pouliční kulturu. hem.com

sezení je radost

Ze španělsko-nizozemské kreativní spolupráce vzešla hravá kolekce modulárního sedacího nábytku Link & Loop

text Tereza Finková, foto archiv značky

more options

světlo z bruselu

zdánlivá náhoda

Na snímku je k vidění řada Loop, jež sestává ze dvou samostatných kusů. Série Link spočívá v řetězovém propletení menších článků.

Jednotlivé barevné moduly sedaček Link & Loop připomínají obří články řetězu, které jsou však nečekaně měkoučké a na dotek příjemné stejně jako populární antistresové hračky squishy. Zatímco řadu Loop tvoří samostatně položené trubicové ovály, které můžete libovolně kombinovat a stavět za sebe tak, aby vznikla pohovka nebo křeslo s opěradlem, Link je vyrobena z libovolného počtu propojených článků. Podle návrhu

nizozemských designérů ze studia Raw Color je vyrábí španělský producent nábytku Sancal. Projekt vznikal v době, kdy zuřila covidová pandemie, ale všichni věřili, že jednoho dne opět zasedneme spolu. Sancal proto oslovil designéry z Eindhovenu, kteří jsou známí hledáním nových a „veselých“ způsobů sezení. Ti očekávání výrobce nezklamali. Jejich kolekce Link & Loop je ultimátní výzvou pro tradiční sedací nábytek.

variabilní madlo YES!

limitovaná edice pro knihomoly

kolážovitý design z New Yorku Dvanáct kovových povrchů, pět délek v rozmezí od 110 mm do 910 mm, tři varianty úchopu, instalace vertikálním i horizontálním způsobem a navíc možnost integrovaného uzamykání… Madlo YES! od českého výrobce klik M&T nabízí maximální individualitu a je připraveno na všechny varianty dveří. kliky-mt.cz

Kultovní německé nakladatelství Taschen se spojilo s designérským matadorem Jorgem Pardem, aby společně vytvořili limitovanou kolekci svítidel Brussels. Lampičky jsou vyrobeny z ocelové konstrukce, hliníkových spojek a barevných, laserem řezaných a ručně malovaných plastových disků. taschen.com

Kreace newyorského designéra Malcolma Majera charakterizuje zvláštní kolážovitý způsob propojování různorodých materiálů i forem. Jeho objekty jsou nepravidelné a plné překvapení, jsou to industriální asambláže. Tento přístup demonstruje i židle Sorrel Telephone pro label Otras Formas. otrasformas.co

text Adam Štěch, Vladan Šír foto archiv značek

explore

Počátkem ledna jsme se vypravili do Salcburku, abychom pro vás prozkoumali, co může toto historické město nabídnout milovníkům moderní a současné architektury, designu a vytříbené gastronomie. Zjistili jsme, že udělat si tu jednodenní zastávku po cestě z hor se rozhodně vyplatí.

Salcburk má velmi bohatou historii, což dokazuje vysoká koncentrace zejména barokních kostelů a historických staveb v nevelkém městském centru. Zároveň je město neodmyslitelně spjato se jménem Wolfganga Amadea Mozarta, který se tu v roce 1756 narodil. V té době však Salcburk nebyl rakouské město, ale samostatná republika, takže je mylné uvádět, že byl Mozart Rakušan, jak jsme byli poučeni místními. Jeho odkaz nejvíce žije na přelomu července a srpna, kdy se tu koná tradiční hudební festival Salzburger Festspiele, jehož

historie sahá až do roku 1877. Pro potřeby tohoto velkého svátku hudby byl ve 30. a 60. letech minulého století vybudován z bývalých koníren a jízdáren obrovský areál, tzv. Festspielhaus, který zahrnuje tři koncertní sály s enormní kapacitou diváků, na jejichž vybudování se podílel významný modernistický architekt Clemens Holzmeister. Pokud se rozhodnete Salcburk navštívit během festivalu, rozhodně si nenechte ujít vyhlášené divadelní představení Jederman od Huga von Hofmannsthala, o kterém tu opravdu každý mluví. ⟶

Působivá scéna, na níž se odehrávají představení slavného hudebního festivalu, se jmenuje Felsenreitschule a vznikla z bývalé otevřené letní jízdárny. Přímo sousedí se skálou Mönschberg, jejíž stěna byla využita k dostavbě jeviště. Ještě v 60. letech tento sál, který částečně navrhoval Clemens Holzmeister, neměl střechu a fungoval jako amfiteátr. Současná otevíratelná střecha zůstává však kvůli hluku stále zakrytá.

svaté město pod skalou

text Tereza Finková a Adam Štěch, foto Adam Štěch a archiv

dolcevita

Thaddaeus Ropac

Významnou soukromou galerii Ropac najdete v Londýně, Paříži, Soulu, ale překvapivě také v Salcburku. Sídlí

v historizující Ville Kast na okraji zahrad Mirabel

v historickém centru, další pobočku najdete v bývalém industriálním prostoru Salzburg Halle. Během naší návštěvy probíhala ve Ville Kast výstava Imi Knoebel

Love Child. Barevné plochy nepravidelných forem byly rozvěšené po celém domě. Návštěvníci tu mají možnost nahlédnout do velké knihovny i kanceláří.

Mirabellplatz 2, ropac.net

Großes Festspielhaus

V roce 1956 navrhl současnou podobu koncertní haly Großes Festspielhaus rakouský architekt Clemens Holzmeister u příležitosti pořádání slavného Salcburského festivalu vážné hudby a dramatu. Její historie však sahá do hluboké minulosti, kdy na místě pod skalním masivem Mönchsberg stály arcibiskupské stáje a jízdárna. Holzmeisterova budova, která obsahuje i jeden z největších divadelních sálů na světě s kapacitou 2179 diváků, byla slavnostně otevřena v roce 1960 komediální operou Richarda Strausse Růžový kavalír.

Hofstallgasse 1, salzburgerfestspiele.at

Hangar 7

Není mnoho významnějších firem, které v posledních 30 letech ovlivnily naši společnost do takové míry jako rakouský Red Bull. Výrobu energetických nápojů založil v roce 1984 v Salcburku Dietrich Mateschitz. Jeho úspěch zrcadlí velkorysý areál Hangar 7, který představuje komplexní svět Red Bullu založený na obdivu k lidským dovednostem a posouvání hranic všech dimenzí. V Hangaru 7 můžete obdivovat sbírku letadel a automobilů nebo si zajít na večeři do restaurace Ikarus.

Wilhelm-Spazier-Straße 7a, hangar-7.com

Pokud v Salcburku chcete nasát trochu současný vibe, stačí se projít ulicí Kaigasse, vedoucí z historického centra na levém břehu řeky proti jejímu proudu. Ze všech rozmanitých obchůdků nás tu zaujal malý concept store, který provozují Lauralie a Thomas. Ve Flanage najdete vázy, nábytek, nádobí a módu od skandinávských značek.

Kieselgebäude

Architekt Wunibald Deininger byl jedním z nejúspěšnějších žáků profesora vídeňské akademie Otty Wagnera. Před první světovou válkou pracoval po celém Rakousku-Uhersku a v roce 1919 dostal místo pedagoga na průmyslové škole v Salcburku, kde realizoval řadu projektů. Nejpůsobivějším z nich je bývalá tiskárna a vydavatelství Kiesel. Dnes se v této artdecové budově nachází obchodní centrum.

Café Wernbacher bylo otevřeno v roce 1952. Kombinace kavárny s prvním strojem na espresso ve městě a americkým barem rychle zaznamenala velký úspěch. V 60. letech byl navíc v zadní části podniku zprovozněn Scotch Club a Wernbacher si tak upevnil své místo na salcburské scéně. Původní zařízení z 50. let se dochovalo dodnes, kultovní kavárna je stále místem setkávání umělců, intelektuálů a lidí, kteří si místní atmosféru užívají. Tradiční podnik převzal v roce 2020 restauratér Didi Maier a boduje kvalitní gastromonií a stále skvělou kávou.

Franz-Josef-Straße 5, didiamier.at

Rozmazleným hipsterům z Prahy Salcburk mnoho možností vychutnat si skvělou kávu a navíc v designově přijatelném interiéru nepřináší. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou dvě pobočky kavárny a pražírny 220Grad, které provozuje místní rodina kávových nadšenců. My jsme navštívili pobočku Rupertinum v sousedství Festspielhausu, druhá se nachází na opačné straně historického centra. Obě nabízejí čerstvou kávu, bohaté brunche i něco sladkého navrch.

Nonntaler Hauptstrasse 9A, Wiener-Philharmoniker-Gasse 9, 220grad.com

Rainerstraße 21

Kaigasse 18, fl anage.at

Pfarrkirche

Mezi nejprogresivnější rakouské architekty šedesátých let patřilo studio Arbeitsgruppe 4, které v Salcburku navrhlo hned několik církevních staveb, včetně odvážného kostela Pfarrkirche z roku 1956. Díky svému neobvyklému tvaru se špičatou střechou připomínající horskou architekturu se kostelu přezdívá „God’s ski lift station“ (lanovka k bohu).

Schnitzel Love à la Meissl & Schadn

Po vzoru úspěšné vídeňské restaurace Meissl & Schadn byla otevřena nefalšovaná rakouská „řízkárna“ také v centru Salcburku. Řízek připravený výhradně z telecího masa a obalovaný na místě se smaží na másle, sádle nebo rostlinném oleji do zlatova a podává se s přílohami dle vlastního výběru. Sledování kuchaře při práci je dovoleno – také z ulice! Prostředí není v žádném případě horší než vysoké standardy kulinářského umění. V interiéru dvoupatrové restaurace se majitel Florian Weitzer držel harmonického mixu dřeva, dlaždic, mosazi, židlí Thonet a kůží potažených lavic. Všemu dominuje zavěšený lustr značky Lobmeyr.

Szene Lokal

Pokud nechcete večerní život v Salcburku zasvětit pití pšeničného piva v jedné z mnoha tradičních hospod, zajděte do podniku Szene, který funguje jako restaurace, noční bar i hudební klub v jednom. Nové prostory navazují na původní americký grill bar z 50. let, pohodlně se tu usadí větší společnost, ale svůj intimní koutek tu najde i zamilovaná dvojice. Na menu převládá americká a asijská kuchyně, vaří tu od oběda do pozdních nočních hodin.

Muzeum moderního umění

Getreidegasse 50 museuartepopular.wordpress.com

Salzburger Heimatwerk

Lidová tvorba a kroje jsou v Salcburku a okolí velmi populární, a to nejen u starší generace. 24. září na svátek sv. Rupperta vyjde do ulic v krojích celé město, vznikla dokonce nová tradice, tzv. Lederhosen Donnerstag, tedy čtvrtek v kožených kalhotách. Komu kroj doma chybí, může si ho pořídit v tomto překrásném obchodě s krejčovskou dílnou, kde vám na míru ušijí vaši vysněnou jupku, sukni a další nezbytnosti. Ceny se pohybují od 1000 eur výše.

Paracelsus Bad & Kurhaus

Finsko-rakouský architektonický tým Berger+Parkkinen Associated Architects získal v roce 2021 za podobu nových lázní rakouskou státní cenu za udržitelnou architekturu „Staatspreis für Architektur und Nachhaltigkeit“. Bazénový, saunový a lázeňský komplex Paracelsus Bad & Kurhaus v centru Salcburku je pojmenovaný podle slavného alchymisty, astrologa a lékaře Paracelsa, který v Salcburku pobýval v 16. století.

Auerspergstraße 2, paracelsusbad.at

Novostavba muzea, jež vyrostla v roce 2004 na vrcholku Mönschbergu nad historickým centrem města, možná zklamala pár fandů současné architektury, kteří tu žijí. Pravdou ale je, že rozpačitý dojem z exteriéru vám vynahradí působivý vnitřní prostor, kde výstavám současného umění konkuruje pouze pohledový beton a přísná geometrie. Autorem budovy je mnichovský ateliér Friedrich Hoff Zwink Architekten.

Mönschberg 32, museumdermoderne.at

Na břehu řeky Salzach přímo tváří v tvář historickému jádru města stojí šestipodlažní budova Hotelu Stein s překrásnou restaurací na střešní terase, kterou nevyužívají jen hosté, ale i návštěvníci „z ulice“. Jádro pochází ze středověku, původní vybavení vchodu, vstupní haly a schodiště z 50. let 20. století, zbytek je současný. Nikde jinde v Salcburku se historie, kvalitní design, umění a životní styl nesnoubí tak přirozeně jako právě zde. Příjemnou atmosféru památkově chráněného městského hotelu podtrhuje fakt, že sem není povolen vstup dětem.

Giselakai 3–5, hotelstein.at

Residenzplatz 9, salzburgerheimatwer.at

Geißmayerstraße 6

Anton Neumayr Platz 2, szene-lokal.at

Hotel Stein

asian street food market

David Neuhäusl a Matěj Hunál nám přinášejí praktickou ukázku své tvorby, o níž jsme si s nimi na teoretické bázi povídali v rozhovoru na straně 44. Ochutnejte, jak jejich nekonvenční tvůrčí přístup oživil pražskou gastro scénu. AN Bistro & Café na Hradčanské interpretovali jako živou vietnamskou ulici.

Pamatujete si, kde jste v Praze ochutnali vaše první pho bo? Já osobně v malém vietnamském bistru na náměstí Jiřího z Poděbrad a myslím si, že nebudu jediná, u koho vášeň pro tuto polévku propukla právě tam. Vlastní ho velmi úspěšná rodina pana Tran Anh Tuana, která po Praze provozuje několik podniků nabízejících nefalšovanou domácí vietnamskou kuchyni.

Nedávno do jejich živého a pestrého společenství přibylo také bistro přímo u kolejí na Hradčanské. Vracet se sem budete rádi nejen kvůli jídlu, ochutnáte tu například typický vietnamský pokrm – vodní špenát s orestovaným hovězím masem –, ale také kvůli interiéru,

který navrhli právě David Neuhäusl s Matějem Hunálem. „Hlavní ambicí bylo přinést do Prahy gastronomicky pravý Vietnam a architektonicky syrovou atmosféru tamějších ulic, kde se zároveň vaří i jí. Součástí tohoto zadání byla i práce s neony a červenou barvou typickou pro Asii. Zásadní pro nás bylo uchopit téma tak, aby bylo relevantní v českém kontextu a vyhnulo se formálním klišé i laciným gestům. Na české interpretaci asijské ulice a její sympatické špíny jsme proto pracovali ve více vrstvách,“ vysvětlují architekti.

Zaprvé je kuchyně otevřená více než obvykle a se stoly pro hosty tvoří jeden celek. Prolínání provozů podporuje také

jednotný povrch podlahy. Zadruhé materiály. Prostoru dominuje jednolitý blok v rafinovaně červeném obkladu. Kromě výrazných stoliček pro hosty pozadí tvoří přirozené odstíny šedé až bílé: ocel, oškrábané původní stěny, lepidlo či nátěr na tvárnicích nových příček, dlažba i kaučuková podlaha. Zatřetí atmosféra. Zavěšená svítidla tvoří

útulné světlo a prostor lehce podvratně oživují neonové prvky s asijskými motivy, které navrhla Barbora Tögel. Dalším spojujícím elementem je konzervace procesu stavby: skvrny od barvy nebo

poznámky dělníků na stěnách se zachováním všech nedokonalostí po očištění od původního štuku.

1, 3, 4 Nedílnou součástí jihovýchodní Asie je také zeleň, která se kromě standardních květníků nachází i v průběžném kabelovém žlabu nesoucím elektrorozvody a svítidla. 2 Tradiční polévka Pho bo se většinou vaří více než osm hodin, až poté dostane ten správný vietnamský šmrnc. servis AN Bistro & Cafe, Dejvická 317/8, Praha

text Tereza Finková, foto Studio Flusser

Vilu NMNM si lze pronajmout jako celek, nebo se spokojit s půlkou domu – apartmány v přízemí a v prvním patře mají shodnou kapacitu pro šest osob a zahrnují dvě ložnice, obývací pokoj, kuchyň s jídelnou a koupelnu s toaletou.

běžkařův ráj

Vila NMNM, jejíž název je vlastně akronym a odkazuje na desetitisícové Nové Město na Moravě, nabízí prvorepublikový šarm v lyžařském středisku uprostřed Žďárských vrchů. Tak běžky s sebou!

Některé radosti se mají sdílet a některé dovolené si musíte odmakat. Vila NMNM, citlivě zrekonstruovaný dům z roku 1928, pojme až dvanáct hostů a pro partu kamarádů nebo rodiny nabízí v rozlehlé zahradě i takzvanou pařiboudu čili prostornou dřevostavbu, kde lze společně oslavovat nebo si pustit film. Prostorné a světlé pokoje jsou zařízené vkusně a vila má hned několik moderně vybavených kuchyní. V garáži můžete v zimě uskladnit lyže, v létě kola a najdete v ní i profesionální gril. Nové Město má svůj historický šarm, ale vaše kroky budou asi směřovat spíš do vyhlášeného běžkařského areálu, kde se každoročně jezdí závody v biatlonu a běžeckém lyžování a konalo se tu i několik mistrovství světa.

Celý příběh s návodem na hornbach.cz/dilo

Nezaměnitelný rukopis zimních Alp

Vynikající podmínky pro lyžování, skvělá kuchyně a prvotřídní wellness služby. To vše objevíte v designově luxusních zimních střediscích Puradies v srdci rakouských Alp a Chasa Montana v nejvýchodnějším cípu Švýcarska.

Přírodní resort Puradies

Drsný horský kámen, pevné dřevo a vědomí svobody se v Puradies spojují a vytvářejí útočiště plné superlativů. Resort v Leogangu nabízí pohodový horský luxus na špičkové úrovni s ohledem na čistou a dechberoucí rakouskou přírodu. V přírodní kuchyni restaurace ESS:ENZ se pro vás připravují sezonní suroviny mimořádně zajímavým způsobem. Odpočinek a chvíle naprosté relaxace si můžete dopřát v lázeňském domě

puradies.com

Innere Mitte a jeho čtyřech tematických saunách. S velkolepou horskou scenérií, kterou máte neustále na očích, projdete fantastickými spa, jako je sauna ze dřeva borovice limby, infračervená kabina nebo zážitkové sprchy. A hlavně: hned před dveřmi resortu se nachází známý areál Skicircus Leogang

Saalbach Hinterglemm Fieberbrunn s 270 kilometry sjezdařského ráje, do jehož srdce vás navede soukromá přiváděcí sjezdovka.

Relais & Châteaux Chasa Montana

Exkluzivní pětihvězdičkový superior hotel Relais & Châteaux Chasa Montana prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nyní znovu patří

k tomu nejlepšímu, co může zima v Alpách nabídnout: symbiózu elegance, gurmánských zážitků, hluboké relaxace a bezcelních

nákupů v půvabné horské vesničce Samnaun. Držitel michelinské

hvězdy Bernd Fabian si vás získá ve třech à la carte restauracích. Milovníci vína si mohou vybrat z jedinečného vinného lístku

hotelchasamontana.ch

čerpajícího z více než 2000 lahví ve zdejším sklípku. Lázně Montana Spa o rozloze 1500 m² nabízejí wellness, beauty a spa zónu v luxusním prostředí s nejkrásnějšími materiály i nejlepšími produkty značek Ligne St. Barth, Sisley a MBR. A milovníkům zimních sportů nabízí Samnaun aktivní vyžití na 238 km sjezdovek ve stoprocentně zasněženém areálu Silvretta Arena Samnaun/Ischgl včetně 45 nejmodernějších lanovek a vleků.

foto

volný přepis

apartmány na úpatí Jeseníků

V Bělé pod Pradědem vyrostly podle projektu studia CL3 dva apartmánové domy, které jsou jakýmsi volným přepisem tradičního tvarosloví původní architektury Jesenicka. Stavby jsou obloženy místním materiálem, modřínovým šindelem. apartmanyfi lipovice.cz

vydatně

Nové zimní menu v Trezoru restaurace Červený jelen

Trezor zpravidla bezpečně ukrývá vzácné cennosti. A nejinak je tomu v případě kulinářského Trezoru Marka Fichtnera v oblíbené pražské restauraci Červený jelen. V elegantních gočárovských prostorech bývalého bankovního trezoru každý večer od úterý do soboty servírují výběrové menu, které se svým týmem připravil šé uchař Marek Fichtner. Aktuálně je na výběr z předkrmů, polévek, hlavních chodů a dezertů nového zimního menu, pečlivě vystavěného na pevném základě sezónních produktů té nejvyšší kvality. cervenyjelen.cz

milán každý den

limitovaná edice řady Ispirazione, Nespresso

Káva Milano Intenso je oslavou pulzujícího velkoměsta. Středně tmavě pražená káva převážně z Latinské Ameriky potěší tóny tmavého kakaa a cereálií, které tvoří rovnováhu s nádechem sladkého džemu a koření. Design této limitky představuje vizi Chiary Ferragni o městu Milán jako místě uměleckého dědictví. nestle-nespresso.com

slavní

naháči

bar Naked and Famous, Sevilla

Madridské studio Lucas y HernándezGil vytvořilo s použitím re exních materiálů, neonových světel a barevné palety zapadajícího slunce velmi intenzivní interiér baru Naked and Famous. V takových kulisách bude podle nich intenzivnější i zážitek z pití koktejlů. Vizuální vjem jde totiž ruku v ruce se smyslem pro chuť. lucasyhernandezgil.com

food hub

Manifesto Market v Berlíně

Manifesto Market na Potsdamer Platz nabízí 22 restaurací, pečlivě vybraných náročným procesem, společně se čtyřmi originálními bary a věží s pivními tanky. Vysoce elegantní a přitom útulné Manifesto dává opět důraz na design, navíc se na realizaci opět podílela řada českých značek a  rem. manifestomarket.com

Vydáte-li se do nové stálé expozice Národní galerie ve Veletržním paláci, zažijete velmi koncentrovanou architektonickou cestu časem. Navštívíte hned tři mezinárodní výstavy, dva nejslavnější koldomy, sídliště Jižák i Lesná, dokonce se svezete po veslařském kanále v Račicích a vystoupáte na Sněžku.

„V socialismu je architektura záležitostí každého občana,“ píše v úvodu své knihy Architektura všem z roku 1956 teoretik Karel Honzík, který vnímal architekturu jako „soustavu vzájemně vztažných forem, jimiž se projevuje život lidské společnosti v určité historické situaci“. Ne náhodou si titul jeho knihy vypůjčila kurátorka Helena Huber-Doudová do názvu nové stálé expozice. „1956 – 1989: Architektura všem“ se zaměřuje na architekturu a životní styl v Československu v období

socialismu. „Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. Na pozadí modernity, charakterizované přechodem k postindustriální společnosti, růstem terciárního sektoru, služeb, významným pokrokem v oblasti komunikace a audiovizuálních médií, se speci cká česká situace jeví jako zvláštní případová studie s odlišnými aspekty politického vývoje studené války. ⟶

text Tereza Finková, foto archiv NG Praha

Cílem výstavy je překonat zažitý pohled Východ – Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu,“ píše Huber-Doudová.

Socialistický životní styl chtěl ve své ideální podobě nabídnout moderní design, který se odvíjí od racionální spotřeby, upřednostňuje zájmy kolektivu před jedincem, jednostranně nepodporuje konzum, pojímá lidské potřeby jako proměnlivý společenský fenomén a směřuje konzumenty k rozvoji kulturních zájmů. Je však nutné dodat, že v počátku pozitivně zamýšlená teorie se v praxi uplatnila jen do jisté míry. Chronologicky uspořádáná výstava návštěvníkům ukazuje, jakým způsobem

ve vedlejší roli

Francouzského

designéra Pierra Yovanovitche obdivujeme především pro jeho vytříbené interiérové projekty. Teď si však pro změnu odskočil k divadlu a se svou inovativní scénografií Verdiho opery se vypořádal na jedničku.

Jednotlivé stěny operní scény Verdiho Rigoletta jsou pokryté výraznými barvami základních odstínů bílé, červené a modré. Nejenom to, ale i její čistá geometrie odkazuje k autorově inspiraci modernistickou architekturou.

architektura v poválečném období spoluvytvářela životní styl. Otevírá se příběhem tří mezinárodních výstav EXPO, na nichž Československý pavilon slavil ohromný úspěch (Brusel, Montreal a Ósaka), pokračuje přes příklady rychlé bytové výstavby a technologické unikáty, jako je televizní vysílač na Ještědu, Letiště Ruzyně, Transgas či Žižkovský vysílač, představuje významné kancelářské budovy a chrámy konzumu (Ingstav v Brně, DS Ještěd v Liberci, Dům bytové kultury v Praze) nebo stavby pro kulturu a volný čas. V tomto výčtu nechybí Strahovský stadion, veslařský kanál v Račicích, pavilon šelem a Tropikárium v pražské zoo nebo karlovarský hotek Thermal a Nová scéna Národního divadla.

Výstava prezentuje významná díla ze Sbírky architektury Národní galerie Praha autorů a autorek, jako jsou Václav Aulický, Věra a Vladimír Machoninovi, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková, tvůrčích kolektivů jako Sial Liberec a další, doplněná o fotografie, filmy z Národního filmového archivu a dobové publikace.

Režisér Vincent Huguet a dirigent Michele Spotti se postarali o další povedenou adaptaci slavné opery Rigoletto od Giuseppe Verdiho. Jejich divadelní počin je umocněn originální scénografií, kterou pro basilejské divadlo Theater Basel vytvořil francouzský interiérový a nábytkový designér Pierre Yovanovitch. Ten si projektem splnil svůj odvěký sen. Již roky je totiž velkým fanouškem opery a šanci vytvořit scénu pro jeden z nejkultovnějších kusů historie dostal vůbec poprvé. Autor přitom vyšel ze základních témat opery, jako jsou pomstychtivost, naivita a moc a navrhl komplexní variabilní architekturu tří hladkých zakřivených stěn, které se v průběhu hry otáčejí na kruhové platformě a mění svůj tvar podle děje. Pokaždé vytvoří nové adekvátní prostředí pro konkrétní výjev. Součástí scény je i monumentální, elegantně zakřivené schodiště, které ji celou obemyká.

text Adam Štěch, foto Paolo Abate

Monica Bonvicini: I do You

do 30. 4., Neue Nationalgalerie, Berlín

Dvěma architektonickými site-specific instalacemi (hned před vstupem je to vysoká zeď, jež popírá transparentnost architektury galerie) si italská umělkyně podmanila budovu, kterou v duchu poválečné moderny navrhl Ludwig Mies van der Rohe. Tyto intervence jsou doplněny jejími sochařskými díly. smb.museum

Expati

Příběhy českých architektů a architektek v zahraničí je literárním zpracováním osobních vyprávění, která poprvé zazněla v CAMPu ve stejnojmenném cyklu vedeném architektem Adamem

INDEX 2

do 7. 5., Bazénová hala a Ochoz, Lázně, Liberec

V prostoru vyplněném zvukem, světlem a bílou barvou se rozpíná ohromující bílý objekt vyzývající k zamyšlení a zvědavosti. Site-specific instalace Petra a Jana Stolínových oplývá tajemstvím. Kdo se mu pokusí přijít na kloub, nalezne pravdu ukrytou v jednoduchosti. ogl.cz

Gebrianem. Jan Vranovský například podává exkurz do japonské kultury, Bára Šafářová a Dana Čupková vyprávějí

o svém působení na americké akademické scéně, Jan Magasanik přibližuje dánského architekta Bjarkeho Ingelse, Matěj Draslar vysvětluje kontext švýcarské architektury a Veronika Martykán rozebírá komplexnost takového obřího projektu, jakým byla konverze elektrárny Battersea. praha.camp

V 60. a 70. letech vytvořila polská výtvarnice řadu radikálních soch z tkaných vláken. Tyto měkké, organické věže, kterým se začalo říkat „Abakani“, visely ze stropu, a jejich autorka se tak zároveň stala průkopnicí nové formy instalace. Výstava v tzv. Blavatnik Building (arch. Herzog & de Meuron),

která v roce 2017 rozšířila stávající prostory Tate Modern, představuje příležitost prozkoumat její dílo právě z období, kdy tkané formy sestoupily ze zdí do trojrozměrného světa. 64 metrů dlouhý galerijní prostor připomíná les, v němž ze stropu vyrůstají přízračné obří kokony. tate.org.uk

Obě autorky spojuje téma vztahu k přírodě. Anežka pracuje se smutkem z nenávratnosti změn způsobených lidskou činností. Selhání u ní získává symbolický nádech, který podtrhuje technika vitráže. Anniny reliéfy a sochy nesou téma úrodnosti přírody a zároveň její nepodmanitelnosti. muzeum.horice.org

Tématem výstavy nazvané „O otcích, kterým děti pomáhají vyrůst“ jsou nalehávé otázky spojené s otcovstvím. Kamarádi ze Zlína, malíř Pavel Preisner a architekt Svatopluk Sládeček, popisují, jak si nová životní role rozumí s jejich povoláním. dum-umeni.cz

Adam Gebrian a Eugen Liška, nakl. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy

Cesta je trnitá výstava Anežky Hoškové a Anny Hulačové, do 15. 4., Muzeum Hořice

Preisner & Sládeček do 19. 3., Dům umění, Galerie Jaroslava Krále, Brno

Magdalena Abakanowicz do 21. 5., Tate Modern, Londýn

text Václav Rybář, foto archiv značky 24/7

Zběžný pohled na tyto hodinky rozjásá srdce estéta. Tóny lososových odstínů tančí za světlem a propůjčují Patek Philippe World Time Flyback Chronograph okamžitý retro feeling, zároveň s trochou sportovního airu. Ten pravý majstrštyk se však skrývá jinde a je rodinným stříbrem značky už od roku 1937, kdy vznikl první model využívající zobrazení všech čtyřiadvaceti časových zón na pohyblivé lunetě. Nejnovější iterace tohoto designu má dva pohyblivé disky – jeden s časovými zónami, druhý se jmény měst. Jedním pohledem zjistíte, jaký je čas na druhém konci světa, jedním kliknutím můžete přenastavit ten svůj, když cestujete.

Elegance, opulence a dekadence. To by mohla být trojice sudiček, která stála u zrodu konceptu Haute Voiture.

Svět prvotřídního jízdního zážitku je v něm de nován prostopášně: stačí vzít základní Maybach, jeden z technologicky nejpokročilejších vozů na světě, a nechat na něm zapracovat ty nejlepší designéry.

Nechte se vozit v bavlnce luxusu a objetí bezpečnostních systémů, v obalu na čtyřech kolech, který vyzařuje autoritu. Exkluzivní lak kombinuje námořní modř v horní půlce vozu a na kolech s odstínem růžového zlata ve spodní části.

text Václav Rybář, foto archiv značky

elegance, co spadla z nebe

V reklamním spotu automobilka naznačuje, že vrcholný Mercedes-Maybach S-Class Haute Voiture není z tohoto světa. Stopadesát smrtelníků s ním přesto bude moci jezdit.

Hvězdou módních mol je však až interiér s mohérovými koberečky a výplněmi dveří tkanými z výběrových látek. Detaily z růžového zlata, často obšité bílou kůží Nappa, třícípá hvězda Mercedesu jako nenápadný šedý vzorek – to vše jsou odkazy na svět vysoké módy, které rozvibrují váš vkus. Pod kapotou bude dvanáctiválec, cena přesáhne rámec slušného chování, ale to jsou drobnosti, s nimiž zákazníci vůbec nebudou ztrácet čas. Tohle auto je ikona, symbol, oblek, ve kterém vyrážíte do společnosti, jež si o vás bude slastně šeptat za vašimi zády.

Patek Philippe přichází s ocelovým premiantem a novou verzí limitky z roku 2020, která se ihned vyprodala a je k mání jen za astronomické ceny.

Patek Philippe World Time Flyback Chronograph je nádherný kousek s 41 mm velkým pouzdrem, vodotěsným do 30 metrů hloubky.

Přirovnání Haute Voiture k obleku není náhodné. Mercedes-Maybach se rozhodl svět vysokého automobilismu a vysoké módy spojit doslovně. Proto každý zákazník dostane i na míru ušité zavazadlo a dvoje dámské šaty s ozvěnou designu vozu.

futuretro

Tohle není walkman, jak si ho pamatují děti osmdesátých a devadesátých let. Japonští kouzelníci vyrobili hi-fi šperk, v němž se skrývají ty nejmodernější technologie, včetně umělé inteligence, jež pošimrá i ty nejnáročnější sluchovody. Ostrůvek pozitivní deviace v éře streamování. sony.cz

kafka na bicyklu

Značka Festka vyrábí špičková karbonová silniční kola pro znalce. Nejvyšší úroveň designu a zákaznického servisu nabízí zakázková výroba You by Festka. Vzhledem k náročnosti projektů se v této řadě vyrábí pouze dvanáct kol ročně. Žádné dva projekty nejsou stejné a žádní dva klienti také ne. Jeden z nich, Lyndon z New Yorku, je blázen do Franze Kafky, a tak chtěl kolo zasvěcené milovanému spisovateli. Měl seznam scén a motivů, které pak ilustrátor Michal Bačák přivedl k životu na modelu Festka Scalatore se zakázkovou geometrií osazenou sadou Sram Red a komponenty a koly ENVE. festka.cz

nejsilnější

vůz Aston Martin DBS 770 Ultimate

Absolutní luxus a dynamika v labutí písni modelu DBS a zároveň jedné ze svíček na dortu britské značky, která letos slaví 110 let. Nádherný sportovní vůz s dlouhou přídí ohromí nejen fanoušky Jamese Bonda, protože pod kapotou se skrývá dvanáctiválec o síle 770 koní, nejsilnější sériový motor, co kdy Aston Martin poslal na silnici. astonmartin.com

pařížská avantgarda

Cartier Tank Française

Od svého uvedení na trh v roce 1996 patří Tank Française do velké rodiny modelové řady Tank. Jejich původní celokovový design, propojující pouzdro a náramek, nyní nechal Cartier přepracovat. Hodinky zdobí saténová povrchová úprava a jsou dostupné ve verzích z oceli či ve žlutém zlatě, se zdobením diamanty či bez. cartier.com

malý obr

nový Apple Mac Mini M2

Když přešel Apple na vlastní čipy, nikdo netušil, že si tím zařídí obrovský náskok před konkurencí. Už CPU/GPU s označením M1 byl revolucí ve výkonu a výdrži. Letošní M2 je ve všem lepší a firma dohnala i zpětnou kompatibilitu. Mimořádně výkonný počítač, který strčíte do kapsy, je trumfovým esem pro náročnou práci s multimédii. apple.com

Sony Walkman pro 21. století

jízdní kolo You by Festka

domácí vs. hosté

Prostor střední Evropy by se mohl zdát jako zajímavé teritorium pro střetávání různých architektonických proudů, které ovlivňují stavební kulturu jednotlivých zemí regionu. Tak tomu bylo v období středověku, renesance, baroka, klasicismu, secese i nástupu modernismu, který je úzce spojen s nově vzniklou Československou republikou. Ta byla od svého počátku velmi otevřená v podpoře progresivní architektury. Druhá světová válka, která území střední Evropy rozdělila na ruskou a americkou zónu, však uzavřela do té doby volný pohyb intelektuálních elit včetně architektů. Mohlo by se zdát, že po návratu k demokratickému režimu, by se mohl vývoj architektonické produkce vrátit do období zlatého věku české meziválečné architektury. Bohužel se tak nestalo. Transformace ekonomická i legislativní nebyly ideálně nastaveny a ani architektonický vývoj, který reagoval na doznívající postmodernu, tomu velmi nepomohl. Až v druhé polovině devadesátých let se nachází prostor pro tvorbu zahraničních architektonických hvězd. Díky investičnímu záměru nizozemské ING Bank dochází k dialogu mezi Vladem Milunićem a Frankem Gehrym a je realizován Tančící dům (2006). Bohužel do současnosti stále nejfotografovanější ikona současné architektury v ČR. Stejný investor vyzval ke spolupráci další hvězdu, francouzského architekta Jeana Nouvella, který navrhl novou dominantu smíchovského Anděla (2000), jehož širší lokalitu můžeme nyní vnímat jako jednu z nejzdařilejších konverzí průmyslové historie Prahy. Významným městotvorným počinem byla na přelomu tisíciletí spolupráce belgického investora Serge Borensteina s katalánským architektem Ricardem Bo llem. Dochází k vypracování návrhu Nového Karlína zahrnujícího urbanistické řešení uličního bloku, novostavby a konverze továrních budov. Bo l jako první zahraniční architekt vstoupil do nelehkého dialogu s geniem loci

historických kulis Prahy, kdy nenavrhoval pouze jednu budovu, ale věnoval se širšímu urbanistickému kontextu a veřejnému prostoru.

K dalším velmi diskutovaným developerským projektům, na kterých se podíleli zahraniční architekti, patří revitalizace dvou brown eldů: Praha-Bubny, na kterém spolupracovalo americké studio Asymptote Architecture (2008), a Masarykovo nádraží. Britský ateliér Zaha Hadid Architects již okolo roku 2015 představil svoji vizi transformace Masarykova nádraží a jeho bezprostředního okolí. Původní celková koncepce musela být následně z různých důvodů pozměněna a širší lokalita v propojení s nádražím Florenc bude realizována dle vítězného návrhu z mezinárodní soutěže Florenc 21. Té se zúčastnily renomované světové ateliéry, stejně jako soutěže na Nové brněnské nádraží v roce 2021. V Brně zvítězilo studio Benthem Crouwel Architects, které po prezentaci své tvorby v Galerii Jaroslava Fragnera vyhrálo v Praze několik soutěží. BCA a West 8 ve spolupráci s českými A8000 navrhují kompletní řešení prostoru přednádraží a zanádraží, včetně zdejších plánovaných budov i dalších přilehlých prostor.

Zde se potvrzuje význam institutu mezinárodní soutěže nebo soutěžního dialogu či workshopu. Ten byl pro mezinárodní architektonickou obec poškozen kauzou Národní knihovny na Letné (2006–2007). Ale díky ekonomické krizi a jisté ztrátě důvěry v asijský a arabský ekonomický kapitál, zahraniční architekti objevili Česko a ve spojení s místními ateliéry se i nejproslulejší studia účastní mezinárodních soutěží. Ostrava se tak může těšit na novou koncertní halu od amerického architekta Stevena Holla, který ve spolupráci se Skupinou pracuje i na revitalizaci Muzea Ghe a Terezín. Loňskou uzavřenou mezinárodní soutěž na Moravské židovské muzeum Mehrin vyhrál japonský architekt Kengo Kuma a nejsledovanější tuzemská soutěž na

Vltavskou lharmonii přinese do Prahy architektonický skvost od megastar Bjarke Ingels Group. V Praze se dále připravuje projekt obchodního centra Savarin od londýnských Heatherwick Studio, zajímavý soukromý projekt navrhl nizozemský ateliér MVRDV. Bohužel z tohoto výčtu je markantně vidět, že nejvíce projektů bylo a je z důvodu ekonomické síly realizováno v Praze, což je podle mého názoru špatné. Protože i další regiony si zaslouží otevřený dialog různých architektonických přístupů. Je to i na odvaze municipalit, aby zvaly významná studia ke spolupráci. Tato strategie se osvědčila jak Brnu, tak Ostravě. Zde byla v loňském roce otevřena konverze městských jatek v rámci městské galerie současného umění Plato (polský ateliér KWK Promes).

Je potěšující, že toto portfolio, které se týkalo od devadesátých let především kancelářských budov soukromých investorů, se proměňuje na kulturně-společenské budovy či projekty týkající se veřejného prostoru, a to za podpory státního sektoru nebo měst.

Díky aktivitám zahraničních architektů je obraz české architektonické produkce komplexnější a nabízí investorům rozmanitější možnosti tvůrčího přístupu při realizaci zakázek. Jaký to má efekt pro ekonomiku, například v sektoru cestovního ruchu, je složitější otázka. Ale architekturu musíme vnímat i jako nástroj kvality prostředí, ve kterém žijeme a které je i naším sdíleným prostorem.

V posledních letech v Česku přibývá projektů navržených zahraničními architekty. Dan Merta, kurátor architektury, se zamýšlí nad tím, jaký mají přínos a vliv na zdejší vývoj.

text Dan Merta, ilustrace Jan Šrámek

must-read No 01

Pět osobností, které radikálně mění tvář české architektury.

Slavné módní značky se přesunuly do metaverza.

Architekti sobě. Jaké domy si postavili průkopníci modernismu.

Wild Jasmine

Objímající vůně divokého jasmínu dodá vašim cestám jemnou esenci s nádechem elegance. V kolekci značky Luminia jsou difuzéry svěžích citrusových, jemných květinových a bylinkových, sladkých ovocných, kořeněných, krásných dřevitých či záhadných orientálních vůní. Originální vonný difuzér je navíc pozlacený 24karátovým zlatem.

luminia.com

Lesklé chromované sloupy, kulatá okna, křivky jako vystřižené ze slovácké krajiny a rozměry, za něž by se nemusela stydět ani centrála CIA. Opulentní sídla českých bank a spořitelen 90. let minulého století najdete ve velkorysé, téměř pětisetstránkové publikaci Chrámy peněz z nakladatelství BiggBoss.

Autorka Jana Pavlová vybrala třiadvacet budov z různých regionů, jejichž fotogra e a skici doprovázejí eseje vycházející z rozhovorů s architekty.

Nová výpravná kniha představuje často omračující příklady české postmoderní bankovní architektury a čtenáře zve na velkolepý výlet do dob takzvaného bankovního socialismu, jehož atmosféru dokresluje dobovými fotogra emi hlavních hráčů českých nancí 90. let a jejich citacemi.

to begin

vzhůru do minulosti

Probuďte svůj svět. IONIQ 6. Čistě elektrický.

Elegantní a nezaměnitelný IONIQ 6 zahajuje novou éru elektrické mobility. Jeho uhlazený design a interiér inspirovaný kokonem dávají zážitku z jízdy zcela nový osobní i prostorový rozměr. Probouzí se zcela nový svět na cestách s čistě elektrickým IONIQ 6.

Cílem Hyundai je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2045.

1Hyundai na většinu svých modelů poskytuje 5letou záruku bez omezení počtu kilometrů, která se vztahuje na vozidla distribuovaná autorizovaným prodejcem Hyundai koncovému zákazníkovi, jak je uvedeno v podmínkách garanční knížky. 2Záruky Hyundai se vztahují pouze na vozidla Hyundai, která jsou distribuována autorizovaným prodejcem Hyundai koncovému zákazníkovi, jak je uvedeno v podmínkách garanční knížky. Trakční akumulátory jsou navíc chráněny zárukou po dobu 8 let nebo 160 000 km, podle toho, co nastane dříve. Pro více informací se obraťte na svého nejbližšího autorizovaného prodejce značky Hyundai. Kombinovaná spotřeba elektrické energie pro Hyundai IONIQ 6 s kapacitou akumulátoru 77,4 kWh, pohonem 2WD a 20″ koly z lehké slitiny je 16 kWh / 100 km; kombinované emise CO2: 0 g/km; třída účinnosti CO2: A+++ (WLTP).